{"id":20181,"date":"2008-03-13T20:45:00","date_gmt":"2008-03-13T19:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20139"},"modified":"2008-03-13T20:45:00","modified_gmt":"2008-03-13T19:45:00","slug":"vsadis-se-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-9\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 9."},"content":{"rendered":"
„Kluci, j\u00e1 v\u00e1s o to pros\u00edm!“ zavolala na n\u00e1s mamka zespoda.
„My u\u017e…“ Bill prudce vydechl. „…u\u017e jdeme !“ zvolal.
P\u0159esto mi jen p\u0159ejel n\u011b\u017en\u011b prstem po tv\u00e1\u0159i, jako by ho v\u016fbec nevzru\u0161ovalo, \u017ee jeho vzdech b\u011bhem \u0159e\u010di s matkou mohl dost razantn\u011b ohrozit na\u0161i utajenost.
„D\u00e1vej si na tohle pozor… Je\u0161t\u011b by j\u00ed to n\u011bkdy napadlo, \u017ee se mezi n\u00e1ma n\u011bco zm\u011bnilo, a to by byl konec, douf\u00e1m, \u017ee si to uv\u011bdomuje\u0161! Nesm\u00ed to nikdo v\u011bd\u011bt, prost\u011b to mus\u00edme dokonale tajit, ch\u00e1pe\u0161?“ vy\u010detl jsem mu, kdy\u017e jsem se od n\u011bj odtrhl.
„Ne\u0159vi na m\u011b!“ ohradil se ubl\u00ed\u017een\u011b Bill a slezl mi z kl\u00edna.
„Ne\u0159vu na tebe!“ zvedl jsem se z vany.
„Tak na mn\u011b zvy\u0161uje\u0161 hlas,“ \u0159ekl ura\u017een\u011b. „A to nechci,“ dodal a sklopil hlavu.
„Ale to j\u00e1 taky ne, zlato…“ p\u0159it\u00e1hl jsem si jeho hlavu ke sv\u00e9 hrudi a objal jsem ho.
„Co\u017ee?“ zvedl ke m\u011b trochu boj\u00e1cn\u011b o\u010di.
„Promi\u0148… j\u00e1 necht\u011bl jsem \u0159\u00edct, zlato, ale… Chci jen, abys v\u011bd\u011bl… Jsi pro m\u011b v\u00edc ne\u017e zlato! Ale jestli ti to osloven\u00ed vad\u00ed…“ sna\u017eil jsem se z toho n\u011bjak vykroutit… N\u011bjak jsem nad t\u00edm neuva\u017eoval, co to vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1m…
„Jen jsem t\u011b cht\u011bl upozornit, \u017ee si mus\u00edme d\u00e1vat pozor… V\u00ed\u0161 p\u0159ece, jak to je.. Nemohli bychom b\u00fdt spolu, kdyby to n\u011bkdo v\u011bd\u011bl… A to je to posledn\u00ed, co bych cht\u011bl… I kdy\u017e jsme se teprve dneska n\u011bjak tak… dali dohromady, u\u017e del\u0161\u00ed dobu c\u00edt\u00edm, \u017ee bez tebe prost\u011b b\u00fdt nem\u016f\u017eu… Nedok\u00e1zal bych t\u011b zase ztratit, kdy\u017e jsem t\u011b te\u010f kone\u010dn\u011b dostal… Na to t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1d, Bille…“ po\u0159\u00e1d jsem ho tisknul k sob\u011b a on m\u011b d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b obj\u00edmal.
„Poj\u010f, mus\u00edme ud\u011blat ty \u0161pagety…“ \u0159ekl jsem a pohladil jsem ho po vlasech.<\/div>\n
Dopoledne (dob\u0159e, bude p\u016fl t\u0159et\u00ed… ale dokud je\u0161t\u011b nebyl ob\u011bd, je to prost\u011b dopoledne) prob\u00edhalo poklidn\u011b nebo to tak alespo\u0148 vypadalo, nebo\u0165 j\u00e1 a Bill jsme rozhodn\u011b v klidu nebyli.
Motali jsme se nemotorn\u011b po kuchyni, Bill u toho sta\u010dil srazit z linky dv\u011b skleni\u010dku, z \u010deho\u017e jedna byla pln\u00e1 coly.
„Je\u017ei\u0161!“ vyd\u011bsil se a v tu stejnou chv\u00edli jako j\u00e1 se sklonil k rozlit\u00e9 cole, tekouc\u00ed po plovouc\u00ed podlaze.
„Sss..“ syknul, proto\u017ee jsme se srazili hlavami.
„Promi\u0148,“ za\u0161eptal jsem a k omluv\u011b p\u0159ipojil sladk\u00fd polibek. Bill mi ho za\u010dal n\u011b\u017en\u011b opl\u00e1cet a nakl\u00e1n\u011bl se ke mn\u011b p\u0159es st\u00e1le se roz\u0161i\u0159uj\u00edc\u00ed kalu\u017e coly.
„Mm, po\u010dkej, mus\u00edme to.. ut\u0159\u00edt..“ zamumlal mezi polibky.
Jak jsem \u0159\u00edkal, domem vl\u00e1dl klid, proto\u017ee mamka s Meg se p\u0159esunuly na zahradu a tak jsme se s bratrem nemuseli ob\u00e1vat, \u017ee by n\u00e1s n\u011bkdo na\u010dapal p\u0159i na\u0161ich v podstat\u011b nez\u00e1konn\u00fdch aktivit\u00e1ch…
J\u00e1 jsem d\u011blal om\u00e1\u010dku (ne, te\u010f nemluv\u00edm o t\u011bch z\u00e1konn\u00fdch) a Bill mi nosil, co jsem si \u0159ekl, a pak to zase ukl\u00edzel zp\u00e1tky do kredenc\u00ed…
„Bille, nakr\u00e1jej, pros\u00edm t\u011b, tu cibuli!“ po\u017e\u00e1dal jsem ho, stoj\u00edc u spor\u00e1ku.
„Cibuli?“ zeptal se zkrou\u0161en\u011b.
„Cibuli,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a podal mu n\u016f\u017e.
Pokr\u010dil rameny vyhrabal n\u011bkde prk\u00fdnko a tu zmi\u0148ovanou cibuli a dal se do kr\u00e1jen\u00ed. J\u00e1 jsem st\u00e1le m\u00edchal om\u00e1\u010dku a tak jsem si ho nev\u0161\u00edmal, ov\u0161em a\u017e do chv\u00edle, kdy\u017e jsem zaslechl tich\u00e9 vzlyky.
„Bille?“ oto\u010dil jsem se k n\u011bmu.
Jen si prot\u0159el rukou o\u010di a pod\u00edval se na m\u011b.
„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ zeptal jsem se starostliv\u011b.
„Ne, nepl\u00e1\u010du… To jen ta cibule… A taky…“ zalkl se.
„A taky co?“ vyzv\u00eddal jsem.
„Ne, nic, ale… V\u0161echno je to tak kr\u00e1sn\u00fd… M\u00e1m strach, jako by to m\u011blo vz\u00e1p\u011bt\u00ed skon\u010dit, jako bych m\u011bl te\u010f j\u00edt sp\u00e1t a a\u017e bych se probudil, zjistil bych, \u017ee jsi st\u00e1le jenom… m\u016fj bratr. Nic v\u00edc…“ popot\u00e1hl.
Pustil jsem va\u0159e\u010dku, nechal om\u00e1\u010dku om\u00e1\u010dkou a roze\u0161el se k n\u011bmu.
„Neskon\u010d\u00ed to. Slibuju,“ objal jsem ho zezadu za pas a \u0161eptal mu do ucha slova, kter\u00fdm jsem se s\u00e1m pokou\u0161el uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
K ob\u011bdu jsme m\u00e1m\u011b s Meg, no a taky sami sob\u011b, serv\u00edrovali rozva\u0159en\u00e9 \u0161pagety a m\u00edrn\u011b p\u0159ip\u00e1lenou om\u00e1\u010dku, proto\u017ee ty nez\u00e1konn\u00e9 aktivity holt vy\u017eadovaly v\u011bt\u0161\u00ed soust\u0159ed\u011bn\u00ed ne\u017e ty oby\u010dejn\u00e9 (tak nap\u0159\u00edklad ta om\u00e1\u010dka.. anebo taky \u0161pagety). K na\u0161\u00ed k obrovsk\u00e9 radosti se m\u00e1ma a Meg rozhodly, \u017ee si ten n\u00e1\u0161 z\u00e1zrak rad\u0161i vychutnaj\u00ed na \u010derstv\u00e9m vzduchu a ani netrvaly na tom, \u017ee bychom museli j\u00edst s nimi. P\u0159esunuli jsme se tedy do ob\u00fdv\u00e1ku a… Ofici\u00e1ln\u011b jedli \u0161pagety, ve skute\u010dnosti jsme sp\u00ed\u0161 d\u011blali v\u0161echno mo\u017en\u00e9, ne\u017e \u017ee bychom „norm\u00e1ln\u011b a spo\u0159\u00e1dan\u011b“ jedli…
Bill dostal geni\u00e1ln\u00ed n\u00e1pad, \u017ee to pr\u00fd kdysi vid\u011bl v n\u011bjak\u00fdm filmu a \u017ee se to mus\u00ed vyzkou\u0161et. Ani\u017e by mi to n\u011bjak po\u0159\u00e1dn\u011b vysv\u011btlil, dal se do realizov\u00e1n\u00ed.
„Fo te\u010ff ?“ prsknul jsem. Byli jsme sklo\u0148en\u00ed nad mal\u00fdm konferen\u010dn\u00edm stolkem, ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany a ka\u017ed\u00fd v puse jeden konec \u0161pagety.
„Mno, te\u010ff to nofm\u00e1ln\u011b fcucni,“ podal mi Bill instrukce a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych se nerozesm\u00e1l – vypadal neskute\u010dn\u011b komicky, jak soust\u0159ed\u011bn\u011b pozoroval m\u00e9 rty a z pusy mu visela \u0161pageta.
„Kufva..“ zamumlal, kdy\u017e se teda pokusil s\u00e1m vcucnout, ale jen mu vyst\u0159\u00edkla om\u00e1\u010dka na obli\u010dej. To u\u017e jsem se tlumen\u011b tlemil, ale jakmile si m\u011b Bill zm\u011b\u0159il ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem, rychle jsem p\u0159estal.
Vcucl jsem \u0161pagetu, p\u0159esn\u011b v tu stejnou chv\u00edli, jako Bill a n\u011bkde u st\u0159edu se na\u0161e rty st\u0159etly. Bill naklonil hlavu a j\u00e1 to gesto zopakoval, a\u017e na to, \u017ee jsem krk obr\u00e1til na druhou stranu. Pootev\u0159el jsem \u00fasta a Billa pol\u00edbil. Bill se nechal chvilku dob\u00fdvat, nakonec ale rozev\u0159el rty, a tak jsem m\u011bl volnou cestu i k zapojen\u00ed jazyka.
„Vystydne n\u00e1m to…“ zamumlal Bill s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se ode mn\u011b asi po p\u011bti minut\u00e1ch odtrhl. V o\u010d\u00edch mu sv\u00edtily hrav\u00e9 jisk\u0159i\u010dky…<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
Ve\u010der, kdy\u017e jsem po \u0159\u00e1dn\u00e9m rozlou\u010den\u00ed s Billem ul\u00e9hal osam\u011ble do sv\u00e9 postele, musel jsem se usm\u00e1t. Jeden jedin\u00fd den a m\u016f\u017ee zm\u011bnit tot\u00e1ln\u011b cel\u00fd m\u016fj pohled na sv\u011bt…
D\u0159\u00edv pro m\u011b existovaly jenom holky a nebudu lh\u00e1t – v\u011bt\u0161inou mi \u0161lo sp\u00ed\u0161 o ten fyzick\u00fd vztah a n\u011bjak\u00e1 ta Billova prav\u00e1 l\u00e1ska m\u011b nezaj\u00edmala, ale dneska… Jsem z n\u011bj tak mimo, \u017ee uva\u017euju nad naprostejma kravinama… A to se prom\u00edtlo i v m\u00e9m prvn\u00edm snu; usnul jsem toti\u017e asi po deseti minut\u00e1ch od okam\u017eiku, kdy jsem se ulo\u017eil do postele.
O tom zmi\u0148ovan\u00e9m snu – zd\u00e1lo se mi, \u017ee jsme sed\u011bli s Billem na lavi\u010dce v parku a okolo n\u00e1s zpod zbytk\u016f sn\u011bhu vykukovaly prvn\u00ed jarn\u00ed kv\u00edtky… Bill se neust\u00e1le rozpl\u00fdval nad tou kr\u00e1sou v\u0161ude kolem, a\u017e jakoby zapomn\u011bl, \u017ee jsem tam s n\u00edm. P\u0159ipomn\u011bl jsem se mu sv\u00fdmi rty. Bill se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b usm\u00e1l.
„Copak tob\u011b se ty kyti\u010dky nel\u00edb\u00ed?“ zeptal se provokativn\u011b, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, \u017ee na ty zatracen\u00fd kytky, o kterejch po\u0159\u00e1d mluv\u00ed, tak trochu \u017e\u00e1rl\u00edm.
„Jsou kr\u00e1sn\u00e9… Ale v\u00edm o n\u011b\u010dem mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e v\u0161echny sn\u011b\u017eenky, co letos vykl\u00ed\u010dily…“ usm\u00e1l jsem se. Kdy\u017e se chce hr\u00e1t… M\u00e1 to m\u00edt.
„V\u00e1\u017en\u011b? A co to je?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b.
„Zkus h\u00e1dat,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e, snad abych neru\u0161il probouzej\u00edc\u00ed se p\u0159\u00edrodu.
„Hmmm… Bledule?“ zkusil zamy\u0161len\u011b.
„Ne, bledule to nejsou. Jsi to ty,“ za\u0161eptal jsem s \u00fasm\u011bvem.
Billova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila a na jeho \u010dist\u00e9, bled\u00e9 pleti se vykouzlily \u010derven\u00e9 fleky – asi \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b proto, \u017ee byla docela zima a tak\u00e9 kv\u016fli tomu m\u00e9mu komplimentu… Jeho rty se rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu.
„Tak to d\u011bkuju,“ za\u0161eptal t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e m\u011b n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil. P\u0159ipadalo mi to tak n\u011b\u017en\u00e9, jako \u010derstv\u011b dopadaj\u00edc\u00ed sn\u00edh na zmrzlou cestu. M\u00e1 ruka zabloudila k pramen\u016fm jeho v\u011btrem rozcuchan\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e9 byly mali\u010dko ztuhl\u00e9, za co\u017e mohl je\u0161t\u011b v\u0161udy p\u0159\u00edtomn\u00fd mr\u00e1z…
Po chvilce se polibky zm\u011bnily – p\u0159ipadalo mi to, jako kdyby na mn\u011b dopadaly slune\u010dn\u00ed paprsky a j\u00e1 ka\u017ed\u00fdm dotykem v\u00edc a v\u00edc t\u00e1l…<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\u0160\u00edlen\u00e1 r\u00e1na se roznesla m\u00fdm pokojem. Probral jsem se a p\u0159istihl jsem se, \u017ee m\u00e1m na tv\u00e1\u0159i bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv. Ten v\u0161ak rychle vyst\u0159\u00eddal zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz a j\u00e1 se vymr\u0161til do sedu. Okno m\u00e9ho pokoje bylo doko\u0159\u00e1n a vpou\u0161t\u011blo dovnit\u0159 mr\u00e1z zvenku. Na zemi le\u017eely st\u0159epy z keramick\u00e9ho kv\u011btin\u00e1\u010de, rozsypan\u00e1 hl\u00edna a kytka sama o sob\u011b a cosi vysko\u010dilo na moj\u00ed postel.
„Bill\u00ed?“ p\u00edpl jsem potichu. Nev\u00edm, co m\u011b to popadlo, ale m\u00e1m te\u010f po\u0159\u00e1d sklony n\u011bjak zdrob\u0148ovat jeho jm\u00e9no…
Tmou v m\u00e9m pokoji se rozlehlo jen tich\u00e9 m\u0148ouknut\u00ed a cosi se mi zavrt\u011blo u nohou. Vydechl jsem \u00falevou, \u017ee to nen\u00ed n\u011bco nev\u00edtan\u00e9ho, a tak\u00e9 z\u00e1rove\u0148 zklam\u00e1n\u00edm, \u017ee to nen\u00ed Bill…
„Kazim\u00edre? Copak tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ promluvil jsem ti\u0161e k m\u00e9mu kocourovi. On je teda n\u00e1\u0161 s Billem, ale moment\u00e1ln\u011b le\u017e\u00ed v m\u00e9<\/em> posteli, tud\u00ed\u017e by se dal pokl\u00e1dat za m\u00e9ho…. Kazim\u00edr se nenam\u00e1hal s odpov\u011bd\u00ed a vydr\u00e1pal se mi po p\u0159ikr\u00fdvce a\u017e k hrudi. Podrbal jsem ho za ou\u0161kem a pak jsem ho polo\u017eil na sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159; musel jsem zav\u0159\u00edt to okno. S kytkou jsem si starosti ned\u011blal a zalezl jsem zp\u00e1tky ke ko\u010dce do postele.
St\u00e1le jsem ho hladil a on mi p\u0159edl do ucha, ale i p\u0159es tento p\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk jsem nemohl usnout… P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem te\u010f po dlouh\u00e9m dni nad tou s\u00e1zkou… Asi bych ji m\u011bl zru\u0161it… Jen\u017ee – co moje hrdost?
O Yvonne u\u017e mi ne\u0161lo, ale p\u0159ece jenom postaven\u00ed v part\u011b jsem v\u017edycky m\u011bl dobr\u00e9 a v\u017edycky to pro m\u011b p\u0159edstavovalo v\u00fdhodu – nechci o to p\u0159ij\u00edt!
Jen\u017ee o Billa taky ne… Co te\u010f?
„Mmm, Billee…“ zavrn\u011bl jsem a p\u0159itulil se ke kocourkovi, kter\u00e9ho zm\u011bna osloven\u00ed v nejmen\u0161\u00edm neru\u0161ila a spokojen\u011b p\u0159edl d\u00e1l. Nakonec se n\u00e1m ob\u011bma poda\u0159ilo usnout… Ve snech jsem je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zahl\u00e9dl Billovu tv\u00e1\u0159, ale nikdy to nebyl cel\u00fd z\u00e1\u017eitek jako p\u0159edt\u00edm v tom parku… Mo\u017en\u00e1 u\u017e brzy nastane \u010das, kdy se m\u00e9 sny stanou skute\u010dnost\u00ed…<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Kluci, j\u00e1 v\u00e1s o to pros\u00edm!“ zavolala na n\u00e1s mamka zespoda.„My u\u017e…“ Bill prudce vydechl. „…u\u017e jdeme !“ zvolal.P\u0159esto mi jen p\u0159ejel n\u011b\u017en\u011b prstem po tv\u00e1\u0159i, jako by ho v\u016fbec nevzru\u0161ovalo, \u017ee jeho vzdech b\u011bhem \u0159e\u010di s matkou mohl dost razantn\u011b ohrozit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20181","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20181","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20181"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20181\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20181"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20181"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20181"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}