{"id":20186,"date":"2008-03-13T20:00:00","date_gmt":"2008-03-13T19:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20144"},"modified":"2008-03-13T20:00:00","modified_gmt":"2008-03-13T19:00:00","slug":"vsadis-se-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-6\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 6."},"content":{"rendered":"
„Tome! Tome!“ t\u0159ese se mnou n\u011bkdo.
Jen jsem se zavrt\u011bl. Je\u0161t\u011b chci sp\u00e1t! Nikdo m\u011b nem\u00e1 pr\u00e1vo budit – je sobota!
N\u011bkdo nade mnou si povzdechl a z\u0159ejm\u011b si p\u0159isedl k m\u00e9 posteli.
Bylo ticho a tak jsem myslel, \u017ee m\u016f\u017eu kone\u010dn\u011b neru\u0161en\u011b sp\u00e1t.
Ale n\u011bco mi br\u00e1nilo – n\u011bkdo m\u011b sledoval – c\u00edtil jsem to.
Sly\u0161el jsem povzdechnut\u00ed a pak dlouho nic. Bylo mi p\u0159\u00edjemn\u011b teplo, nezaj\u00edmaly m\u011b vzdechy n\u011bkoho u m\u011b, jedin\u00e1 v\u011bc co by m\u011b dok\u00e1zala vyburcovat natolik, abych se p\u0159inutil otev\u0159\u00edt o\u010di, je…
„Hmm, Yvonne?“ zamru\u010del jsem a bezmy\u0161lenkovit\u011b nat\u00e1hl ruku n\u011bkam, kde jsem si myslel, \u017ee ta osoba je.
Poda\u0159ilo se mi rozlepit o\u010di natolik, abych vid\u011bl jen n\u011bjak\u00e9 matn\u00e9 st\u00edny, ve kter\u00fdch jsem za\u010d\u00ednal rozpozn\u00e1vat jen jakousi tmavou siluetu.
Cht\u011bla odsko\u010dit, ale v pravou chv\u00edli jsem zachytil ruku na m\u00e9m prost\u011bradle.
Vr\u00e1tila se a ruku tam v\u00e1hav\u011b nechala polo\u017eenou.
Za\u010dal jsem se prob\u00edrat – moje mysl se za\u010d\u00ednala prob\u00edrat.
Co by tady d\u011blala Yvonne? Jedin\u00fd, kdo je doma, jsou na\u0161i a Bill. A jedin\u00fd, kdo m\u011b ob\u010das chod\u00ed budit, je on. U\u017e u\u017e jsem ho cht\u011bl pustit, kdy\u017e se mi v hlav\u011b zrodil geni\u00e1ln\u00ed pl\u00e1n – \u017ee m\u011b to tak p\u00e1l\u00ed i po r\u00e1nu, to jsem teda v\u00e1\u017en\u011b ne\u010dekal… Takhle aspo\u0148 zjist\u00edm jeho reakce a budu se m\u00edt na co vymluvit..
„Poj\u010f ke mn\u011b!“ vzt\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruce, ale o\u010di jsem nech\u00e1val zav\u0159en\u00e9. „Zlat\u00ed\u010dko, poj\u010f ke mn\u011b, do tepla…“ pl\u00e1cnul jsem prvn\u00ed, co m\u011b napadlo – kdy\u017e jsem dal ruce za jeho krk, poc\u00edtil jsem nehor\u00e1zn\u00e9 \u0161kubnut\u00ed v \u017ealudku a m\u011bl jsem neskute\u010dnou chu\u0165 strhnout ho k sob\u011b a u\u017e ho nepustit. Co\u017e p\u016fvodn\u011b nebylo v pl\u00e1nu… Cht\u011bl jsem mu jen d\u00e1t pusu…
Jeho reakce m\u011b ale p\u0159ekvapila – st\u00e1l tam a k ni\u010demu se nem\u011bl. \u0158ekl bych sp\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b ze sebe set\u0159ese nebo \u017ee se m\u011b pokus\u00ed probudit, ale tohle ne.
„Pros\u00ed\u00edm…“ zamumlal jsem a zavrt\u011bl jsem se v pe\u0159in\u011b.
Billa p\u0159e\u0161la ve\u0161ker\u00e1 nerozhodnost a tak jsem ho prost\u011b strhnul na sebe, proto\u017ee se p\u0159estal br\u00e1nit a vzdorovat.
Slet\u011bl na mn\u011b celou svou vahou a te\u010f na mn\u011b le\u017eel – na\u0161e t\u011bla od sebe odd\u011blovala jen moje pe\u0159ina.
Srdce mi bilo jako spla\u0161en\u00e9.
Klid Tome, klid… Je to jen Yvonne, co na tob\u011b le\u017e\u00ed… Yvonne…
Zatracen\u011b – na mn\u011b le\u017e\u00ed Yvonne a se mnou to nic ned\u011bl\u00e1!
Cht\u011bl jsem ji vid\u011bt, ne\u017e se o n\u011bco pokus\u00edm!
Otev\u0159el jsem zprudka o\u010di.
O\u010di skoro stejn\u00e9 jako ty moje, do kter\u00fdch jsem hled\u011bl, se roz\u0161\u00ed\u0159ily strachem a p\u0159ekvapen\u00edm.
Zatracen\u011b, jak si m\u00e1 \u010dlov\u011bk pamatovat, jestli na n\u011bm le\u017e\u00ed Yvonne nebo Bill?
Byl jsem naprosto zmaten\u00fd. Co te\u010f? Pokra\u010dovat?
Ne, je\u0161t\u011b je brzo, je\u0161t\u011b ne…
„Bille?“ vyhrkl jsem p\u0159ekvapen\u011b.
Za\u010dal jsem si sedat a proto\u017ee se odm\u00edtal pohnout, za\u010dal jsem ho ze sebe set\u0159\u00e1sat.
„M\u016f\u017ee\u0161 – m\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit…?“ j\u00e1 jsem na n\u011bj tak hnusnej… Ale kdybych to ne\u0159ekl, m\u011bl by Bill miliony ot\u00e1zek stejn\u00e9ho r\u00e1zu na m\u011b a to ne\u0161lo…
„Ne-nev\u00edm co se…“ Bill byl \u00fapln\u011b mimo.
„Nev\u00ed\u0161, co se stalo, kdy\u017e se vzbud\u00edm a le\u017e\u00ed\u0161 na mn\u011b ty?“ ptal jsem se \u0161okovan\u011b. Bill si mezit\u00edm odsedl na \u00fapln\u00fd kraj postele, co nejd\u00e1l ode m\u011b.
„Ty…ty… myslel sis, \u017ee… \u017ee jsem Yvonne a…“ Bill na m\u011b z\u00edral p\u0159\u00edmo s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch.
„Zatracen\u011b, to nebyl sen… Tos byl – tos byl ty?!“ sko\u010dil jsem mu do toho.
Bill ne\u0161\u0165astn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Dokonce se mu cosi zat\u0159pytilo v o\u010d\u00edch.
„Je\u017ei\u0161, nebre\u010d, to jsem necht\u011bl!“ nat\u00e1hl jsem se k n\u011bmu a set\u0159el mu slzu. Bylo mi ho tak l\u00edto – on za nic nem\u016f\u017ee a j\u00e1, kret\u00e9n, ho takhle sjedu…
Bill si ode mn\u011b v\u0161ak poposedl je\u0161t\u011b d\u00e1l.
„Co je, Bille? Omlouv\u00e1m se ti, \u017ee jsem na tebe k\u0159i\u010del, byl to jen… \u0161ok… Nemus\u00ed\u0161 se m\u011b b\u00e1t!“ \u0159ekl jsem mu potichu. Styd\u011bl jsem se s\u00e1m za sebe.
„Promi\u0148,“ kn\u00edkl Bill.
„Za co, proboha?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed.
„Jsem hroznej idiot… Nechal jsem se… Myslel sis, \u017ee je u tebe Yvonne a j\u00e1… Nic jsem neud\u011blal, nechal jsem se prost\u011b k tob\u011b strhnout…“ m\u011bl naprosto sklen\u011bn\u00e9 o\u010di.
„Ale to je moje chyba!“ \u0159ekl jsem a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku.
Zav\u00e1hal a pak ji stiskl. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Ochotn\u011b se nechal.
„Ne, pr\u00e1v\u011b \u017ee ne. To j\u00e1… Nem\u011blo se to v\u016fbec st\u00e1t…“ blekotal.
„Nev\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161…“ ale ve skute\u010dnosti jsem tu\u0161il a v duchu j\u00e1sal a doufal, \u017ee m\u00e1m pravdu…
„To v\u011bd\u011bt necht\u011bj…“ zamumlal Bill a z oka se mu za\u010dala \u0159inout velk\u00e1 slza.
„Ale no tak, Bille… Poj\u010f ke mn\u011b,“ bylo mi ho neskute\u010dn\u011b l\u00edto.
Bill jenom zat\u0159epal hlavou a tak se mu z o\u010d\u00ed vyhrnuly dal\u0161\u00ed slzy.
„Co se d\u011bje? Co se to s tebou posledn\u00ed dobou d\u011bje v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti? \u0158ekni, co?“ ptal jsem se nal\u00e9hav\u011b a rad\u0161i jsem vzdal pokus p\u0159it\u00e1hnout si ho k sob\u011b.
„Nev\u00edm, Tome… J\u00e1 nev\u00edm…“ za\u0161eptal a j\u00e1 jsem ho prost\u011b musel p\u0159itisknout k sob\u011b. Ne\u0161lo to vydr\u017eet.
Oba jen ve spodn\u00edm pr\u00e1dle, tiskli jsme se sv\u00e1 t\u011bla k sob\u011b v zoufal\u00e9 nad\u011bji, \u017ee n\u011bco vy\u0159e\u0161\u00edme nebo \u017ee se alespo\u0148 navz\u00e1jem zah\u0159ejeme.
Oba jsme prokl\u00ednali sami sebe, \u017ee jsme n\u011bco takov\u00e9ho dopustili…
J\u00e1, \u017ee jsem se vsadil, a Bill… nev\u00edm…
„Jsem tady v\u017edycky pro tebe, pamatuje\u0161?“ za\u0161eptal jsem mu do ucha.
Bill m\u011b jen sev\u0159el je\u0161t\u011b pevn\u011bji a za \u017e\u00e1dnou cenu m\u011b necht\u011bl pustit.
Odhodlal jsem se. Jestli ne dneska, tak u\u017e nikdy…
Zajel jsem mu prsty do je\u0161t\u011b neu\u010desan\u00fdch vlas\u016f a prohr\u00e1bl jsem mu je.
Pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9, Bill se m\u011b snad pokou\u0161el u\u0161krtit – sv\u00edral m\u011b tak pevn\u011b, \u017ee jsem v\u00e1\u017en\u011b p\u0159est\u00e1val d\u00fdchat…
„Ssst, Bille… U\u0161krt\u00ed\u0161 m\u011b!“ vym\u00e1\u010dkl jsem ze sebe.
Bill malinko povolil sev\u0159en\u00ed, ale st\u00e1le se m\u011b odm\u00edtal pustit. Ani j\u00e1 necht\u011bl.
Sebral jsem ve\u0161kerou odvahu, co jsem v sob\u011b m\u011bl a ud\u011blal jsem to.
Jen tak jsem se dotknul rty Billova ucha. Nepol\u00edbil jsem ho, jen zleh\u00fdnka p\u0159ejel rty p\u0159es jeho u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek.
Bill se zachv\u011bl. Ale nepou\u0161t\u011bl m\u011b, ne…
„Sv\u011b\u0159\u00ed\u0161 se mi?“ za\u0161eptal jsem mu smysln\u011b.
„V\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161, j\u00e1 nev\u00edm, j\u00e1… nedok\u00e1\u017eu…“ \u0161eptal.
A pak ud\u011blal n\u011bco, co jsem do smrti nezapomn\u011bl a nikdy nezapomenu.
Pol\u00edbil m\u011b na krk.
Projela mnou vlna vzru\u0161en\u00ed.
Bill se za\u010dal t\u0159\u00e1st po cel\u00e9m t\u011ble – z\u0159ejm\u011b se b\u00e1l m\u00e9 reakce.
U\u017e jsem na n\u011bj nemohl b\u00fdt krut\u00fd, necht\u011bl jsem…
P\u0159itiskl jsem jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo k sob\u011b a hladil jsem ho po z\u00e1dech.
Ochutnal jsem na opl\u00e1tku krk jeho.
Billovi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a nep\u0159est\u00e1val se t\u0159\u00e1st, i kdy\u017e u\u017e m\u00ed\u0148.
Bill mi \u0161pi\u010dkou nosu p\u0159ejel od krku po bradu a pak zaklonil hlavu, zvedl pohled a zahled\u011bl se mi do o\u010d\u00ed.
I j\u00e1 jsem se mu do nich d\u00edval. M\u011bl kr\u00e1sn\u00e9, velk\u00e9 o\u010di, tolik podobn\u00e9 t\u011bm m\u00fdm… Jako bych se ut\u00e1p\u011bl v mo\u0159i rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy…
„Uhodl jsem?“ zeptal jsem se ti\u0161e.
Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di a t\u00edm pohybem mi d\u00e1val jasn\u011b najevo sv\u016fj souhlas.
Jako by cht\u011bl p\u0159ik\u00fdvnout hust\u00fdmi, dlouh\u00fdmi \u0159asami, kter\u00e9 zat\u00edm postr\u00e1daly \u0159asenku, bylo teprve r\u00e1no a Bill je\u0161t\u011b nebyl nal\u00ed\u010den\u00fd…
„Bratrsk\u00fd instinkt…“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na jeho slova… Byly to teprve asi \u010dty\u0159i t\u00fddny, ale mn\u011b u\u017e to p\u0159ipadalo jako v\u011b\u010dnost.
Zvedl jsem ruku a jedn\u00edm prstem jsem mu p\u0159ejel po hebk\u00e9 tv\u00e1\u0159i.
Bill se tv\u00e1\u0159il, jako by se pr\u00e1v\u011b dostal do r\u00e1je, takovou slast jsem mu t\u00edm \u010dinil.
Sklonil jsem mali\u010dko hlavu a p\u0159itisknul svoje rty na jeho. Jen jsem je k n\u011bmu p\u0159itisknul a po zlomku sekundy se zase odt\u00e1hl, nebyl to polibek.
Bill se ke mn\u011b opatrn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil.
P\u0159iv\u0159el o\u010di a doopravdy m\u011b pol\u00edbil. M\u00edrn\u011b jsem pootev\u0159el \u00fasta a nechal jsem ho, aby se dostal hloub\u011bji. Vyu\u017eil t\u00e9 mo\u017enosti, ale neodva\u017eoval se zapojit jazyk… Asi to bylo dob\u0159e…
Pohr\u00e1l si s m\u00fdm piercingem ve rtu a j\u00e1 byl jako ve sn\u00e1ch…
Moje mysl m\u011b nadobro opustila, nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad n\u011bjakou Yvonne nebo dokonce n\u011bjakou s\u00e1zkou nebo \u010d\u00edmkoliv jin\u00fdm, v\u0161echno to bylo na miliony mil vzd\u00e1len\u00e9 a nepodstatn\u00e9… M\u00e9 srdce v tu chv\u00edli bilo jen pro Billa a bilo opravdu rychle… Stejn\u011b jako to jeho.
Zajel jsem mu prsty do vlas\u016f a d\u00e1l se nech\u00e1val un\u00e1\u0161et t\u00edm sladk\u00fdm okam\u017eikem, napln\u011bn\u00fdm n\u011bhou a \u010distotou.
Jsme spolu od narozen\u00ed, jsme polovina toho druh\u00e9ho, my jsme jeden \u010dlov\u011bk, jak by se to n\u011bkomu mohlo zd\u00e1t nechutn\u00e9, nep\u0159ijateln\u00e9?
Jsme sou\u010d\u00e1st toho druh\u00e9ho.
„Ne, tak rychle ne, Bille,“ za\u0161eptal jsem do ticha kolem n\u00e1s, proto\u017ee Bill byl velice nedo\u010dkav\u00fd. Tak jsem to necht\u011bl…
Znovu jsem mu prohr\u00e1bl jemn\u00e9 vlasy. Bill se malinko zklidnil a jeho pohyby se zpomalily. B\u00e1l jsem se, \u017ee se ho moje slova dotknou, ale on m\u011b ch\u00e1pal… Necht\u011bl jsem po n\u011bm, aby p\u0159estal, toho jsem se p\u0159\u00edmo d\u011bsil, jen aby zklidnil tempo – nemus\u00edme p\u0159eci sp\u011bchat!
Vpil jsem se do jeho rt\u016f a \u017eilami se mi rozlila touha. Bezmezn\u00e1 touha po Billovi. Vdechl jsem jeho sv\u011b\u017e\u00ed, energickou v\u016fni a zcela om\u00e1men\u011b jsem za\u0161eptal: „Chci t\u011b, Bille!“<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tome! Tome!“ t\u0159ese se mnou n\u011bkdo.Jen jsem se zavrt\u011bl. Je\u0161t\u011b chci sp\u00e1t! Nikdo m\u011b nem\u00e1 pr\u00e1vo budit – je sobota!N\u011bkdo nade mnou si povzdechl a z\u0159ejm\u011b si p\u0159isedl k m\u00e9 posteli.Bylo ticho a tak jsem myslel, \u017ee m\u016f\u017eu kone\u010dn\u011b neru\u0161en\u011b sp\u00e1t.Ale n\u011bco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20186","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20186","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20186"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20186\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20186"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20186"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20186"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}