{"id":20187,"date":"2008-03-13T19:45:00","date_gmt":"2008-03-13T18:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20145"},"modified":"2008-03-13T19:45:00","modified_gmt":"2008-03-13T18:45:00","slug":"vsadis-se-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-5\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 5."},"content":{"rendered":"
„Na nic!“ sna\u017eil jsem se nen\u00e1padn\u011b dos\u00e1hnout na my\u0161, abych zav\u0159el okno.
„Jak ho sbal\u00ed\u0161? M\u011b?“ Bill se za\u010dal sm\u00e1t. On se sm\u00e1l!
„Tome?“ zv\u00e1\u017en\u011bl n\u00e1hle.
„No? Co je?“ zeptal jsem se s hranou lhostejnost\u00ed, p\u0159esto\u017ee ve skute\u010dnosti jsem m\u011bl srdce a\u017e v krku.
„No – vlastn\u011b… nic,“ uv\u011bdomil si Bill.
„Prost\u011b jsem byl na fan str\u00e1nk\u00e1ch, \u010detl jsem si, co tam rad\u011bj holk\u00e1m, jak m\u011b sbalit a u toho byl odkaz na to sam\u00e9 s tebou. Tak jsem prost\u011b ze zv\u011bdavosti kliknul. Vad\u00ed ti to? Nem\u011bl bych?“ v duchu jsem si gratuloval. Jednou ze mn\u011b bude herec… Bill je\u0161t\u011b v\u00edc znejist\u011bl.
„Ne, ne, j\u00e1 – promi\u0148! U\u017e zase… Jak m\u016f\u017eu myslet… No to je jedno – jsem prost\u011b idiot!“ pravou ruku si dal p\u0159es obli\u010dej a prsty si p\u0159itiskl k \u010delu.
Ach jo, on se mi je\u0161t\u011b omluv\u00ed.. Jak mil\u00e9… Mus\u00edm ho dostat.
„Ale Bille, nejsi idiot,“ polo\u017eil jsem svou ruku na tu jeho, co byla polo\u017een\u00e1 na op\u011bradle m\u00e9 \u017eidle. Cukl sebou, ale nechal ji tam.
„Jsem Tome… po\u0159\u00e1dnej…“ povzdechl si.
Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu na ot\u00e1\u010dec\u00ed \u017eidli.
„Nest\u016fj tady tak. Sedni si,“ vyb\u00eddl jsem ho.
„A to kam? To si ti m\u00e1m sednout na kl\u00edn nebo co?“ \u0159ekl naoko pobaven\u011b.
Moc dob\u0159e jsem vid\u011bl jeho proz\u00edrav\u00fd pohled, jak\u00fdm se na mn\u011b pod\u00edval.
Douf\u00e1m, \u017ee jsem lep\u0161\u00ed herec…
„T\u0159eba!“ zasm\u00e1l jsem se. Sna\u017eil jsem se, aby to vyzn\u011blo, \u017ee za t\u00edm absolutn\u011b nic nen\u00ed.
Bill se na mn\u011b v\u00e1hav\u011b pod\u00edval. Tak je\u0161t\u011b…
„Co je zas? To se mn\u011b boj\u00ed\u0161 nebo co je to s tebou?“ sm\u00e1l jsem se u toho. Muselo to p\u016fsobit naprosto bez postrann\u00edch \u00famysl\u016f. Kter\u00fdch jsem v\u0161ak m\u011bl a\u017e moc…
Bill zat\u0159epal hlavou, pak ji zvednul a omluvn\u011b se na mn\u011b usm\u00e1l.
„Ale v\u016fbec ne. Promi\u0148,“ s t\u011bmi slovy si na mn\u011b doopravdy sednul. Sed\u011bl bokem ke mn\u011b, p\u0159ehodil si nohu p\u0159es nohu a levou ruku dal v\u00e1hav\u011b za m\u016fj krk. Nedr\u017eel se m\u011b, sp\u00ed\u0161 ji m\u011bl jen bezvl\u00e1dn\u011b polo\u017eenou mezi \u017eidl\u00ed a m\u00fdmi rameny.
„Nejsi idiot, Bille,“ \u0159ekl jsem mu m\u011bkce a up\u0159\u00edmn\u011b jsem se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed.
Bill jakoby \u00fapln\u011b rozt\u00e1l.
„Jsem Tome… nev\u00ed\u0161… teda – nech to b\u00fdt…“ sv\u011bsil hlavu.
„N\u011bco t\u011b tr\u00e1p\u00ed, Bille? Jsi posledn\u00ed dny n\u011bjak po\u0159\u00e1d s\u00e1m… M\u00e1\u0161 deprese? Je mi to l\u00edto, \u017ee te\u010f spolu netr\u00e1v\u00edme tolik \u010dasu jako kdysi… Byli jsme p\u0159ece v\u017edycky spolu, nerozlu\u010dn\u00ed… Ale te\u010f jsi tak… Uzav\u0159en\u00fd do sebe… M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, Bille a – jen jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, kdyby jsi m\u011bl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, tak – jsem tu v\u017edycky pro tebe,“ pohladil jsem ho po z\u00e1dech a rukou jsem sjel a\u017e k jeho boku, kde jsem ji u\u017e nechal polo\u017eenou. Byl to po\u0159\u00e1dn\u00fd risk, ale n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00fd.
„Tome…“ Bill m\u011b pevn\u011b objal. Jeho t\u011blo se za\u010dalo ot\u0159\u00e1sat. Pomyslel jsem si, \u017ee pl\u00e1\u010de, obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co jsem zaslechl tlumen\u00e9 vzlyky u sv\u00e9ho ucha.
„No tak, Bille, \u0161\u0161\u0161…“ objal jsem ho taky a hladil ho po z\u00e1dech. Z jeho t\u011bla s\u00e1lalo teplo… Po\u0159\u00e1d se chv\u011bl a tak jsem ho jen hladil a ti\u0161il…
„Tome, jsem tak hloupej…“ vzlyknul mi do ucha. „J\u00e1 t\u011b tady podez\u00edr\u00e1m z takov\u00fdch… kravin a ty p\u0159i tom..“ zaj\u00edknul se. „Se o mn\u011b star\u00e1\u0161… jako bratr… Je to \u00fapln\u011b jinak… Jsem tak r\u00e1d, \u017ee t\u011b m\u00e1m, Tome,“ p\u0159itiskl se ke mn\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji. St\u00e1le jsem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po jeho z\u00e1dech a st\u00e1le \u010dast\u011bji i po jeho slabin\u00e1ch a boc\u00edch.
„Jsem tu jen pro tebe!“ \u0161eptal jsem mu do ucha smysln\u011b.
Bill se zachv\u011bl.
„D\u011bkuju Tome… Jsi ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ po\u0161eptal mi o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji.
„Ty v tom m\u00e9m taky,“ odhodlal jsem se, zatnul jsem zuby, jako bych se p\u0159ipravoval na tvrd\u00fd n\u00e1raz a jen tak lehce, nen\u00e1padn\u011b jsem p\u0159ejel dlan\u00ed p\u0159es Bill\u016fv zadek. Hned jsem se ale zase vr\u00e1til k jeho z\u00e1d\u016fm, jako by se nic nestalo…
Bill se mi na kl\u00edn\u011b rozru\u0161en\u011b zavrt\u011bl, ale pak si ke mn\u011b poposedl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a taky m\u011b pohladil.
Zamrazilo mn\u011b. Ne\u010dekal jsem, \u017ee se mnou dotyky jeho dlan\u00ed n\u011bco ud\u011blaj\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e jsem se dot\u00fdkal j\u00e1 jeho, nebylo to…
Dob\u0159e – l\u00edbilo se mi to, ale kdy\u017e se dotkl on mn\u011b bylo to je\u0161t\u011b stokr\u00e1t v\u00edc vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Co\u017e m\u011b ov\u0161em dost d\u011bsilo – je\u0161t\u011b se zabouchnout do vlastn\u00edho br\u00e1chy, to by mi tak sch\u00e1zelo… Bo\u017ee, jen to ne! Ale mus\u00edm ho dostat…
C\u00edtil jsem, \u017ee pro dne\u0161ek jsem si dovolil dost – u\u017e bych d\u00e1l zach\u00e1zet nem\u011bl, mus\u00edm na n\u011bj opravdu pomalou\u010dku… Kdybych se o n\u011bco pokusil u\u017e te\u010f, vylekal by se a zkazil bych tak v\u0161echno u\u017e na za\u010d\u00e1tku… A to prost\u011b nesm\u00edm dopustit!<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
Kdy\u017e jsem si pak ve\u010der lehal do postele – znechucen\u00fd s\u00e1m sebou – vybavil jsem si, pro\u010d to vlastn\u011b v\u0161echno d\u011bl\u00e1m – kr\u00e1sn\u00e1, sexy, n\u00e1dhern\u00e1, sexy, \u00fa\u017easn\u00e1 a taky sexy Yvonne… Moje Yvonne!
Jen co se s br\u00e1chou p\u0159edvedu p\u0159ed n\u00ed a p\u0159ed klukama, p\u0159inut\u00edm ji splnit tu s\u00e1zku… No a jestli to ud\u011bl\u00e1, budu tak nadr\u017eenej, \u017ee ji do t\u00fd postele prost\u011b dostanu, snad i kdyby to m\u011blo b\u00fdt n\u00e1sil\u00edm… N\u00e9, zas takov\u00fd prase zase nejsem – jen j\u00ed prost\u011b hrozn\u011b chci!<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
Od t\u00e9 doby jsem se st\u00e1hnul. U\u017e jsem Billa neobj\u00edmal, nehr\u00e1l jsem mu na city, jen jsem mu za\u010dal d\u00e1vat nen\u00e1padn\u00e9 sign\u00e1ly. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se sp\u00e1lil – Bill je proz\u00edrav\u00fd \u010dlov\u011bk, ale jeho pohled\u016fm jsem nikdy neuhnul. State\u010dn\u011b jsem odol\u00e1val a v\u017edycky jsem se mu jen s nevinnost\u00ed a nech\u00e1pavost\u00ed zahled\u011bl do hlubok\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u011b\u0159il mi. V\u017edycky kdy\u017e jsem mu dal najevo svou hranou nevinnost, zatv\u00e1\u0159il se kaj\u00edcn\u011b, bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 vztek s\u00e1m na sebe, \u017ee u\u017e m\u011b zase podez\u0159\u00edv\u00e1… Vyhovovalo mi to.
Nev\u00edm pro\u010d, ale bavilo m\u011b ho provokovat. Kolikr\u00e1t jsem si ho zavolal do sprchy, aby mi podal sprchov\u00fd gel, ze sprchy jsem se pro n\u011bj nat\u00e1hl t\u00edm zp\u016fsobem, \u017ee nechyb\u011blo moc centimetr\u016f, aby vid\u011bl v\u00edc, ne\u017e by m\u011bl, a pak jsem ho je\u0161t\u011b sjel, \u017ee blb\u011b kouk\u00e1.
Obzvl\u00e1\u0161\u0165 v oblib\u011b jsem m\u011bl jeden zp\u016fsob provokace, a ten m\u011b opravdu hodn\u011b bavil. Bylo to krut\u00fd, ale z\u00e1bava to byla…
Pob\u00edhal jsem zmaten\u011b po byt\u011b, p\u0159edst\u00edral jsem, \u017ee n\u011bco hled\u00e1m (jednou to byla k\u0161iltovka, podruh\u00e9 pot\u00edtko a jindy jsem ho zase podez\u0159\u00edval, \u017ee m\u00e1 u sebe m\u016fj \u00fakol z matiky – jen\u017e byl pe\u010dliv\u011b schov\u00e1n na dn\u011b m\u00e9 ta\u0161ky) a jak u\u017e jsem \u0159ekl, vyj\u00ed\u017ed\u011bl jsem na n\u011bj, jestli to nevid\u011bl. Trik byl v tom, \u017ee jsem tam v\u017edycky pob\u00edhal jen ve voln\u00fdch d\u017e\u00ednech, bez tri\u010dka se sta\u017een\u00fdmi dredy.
Cukaly mi koutky, kdy\u017e jsem se ho zeptal, jestli nevid\u011bl moj\u00ed \u010dervenou k\u0161iltovku a on se \u00fapln\u011b rozklepal, za\u010dal ode mn\u011b nen\u00e1padn\u011b odstupovat d\u00e1l a jeho tv\u00e1\u0159e se barvily do ruda. P\u0159itom mumlal, \u017ee „Nee, ne..Nevid\u011bl…“
„Co je? Tys mi ji zase n\u011bkam za\u0161antro\u010dil!“ vyjel jsem na n\u011bj a p\u0159istupoval jsem k n\u011bmu. P\u0159itom jsem si pravou rukou p\u0159ejel od boku, p\u0159es b\u0159icho a\u017e na prsa a jakoby rozho\u0159\u010den\u00edm jsem si ol\u00edzl rty.
Jen se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky a vykoktal, \u017ee „J-j\u00ed v\u00e1\u017en\u011b ne…nem\u00e1m…“
Zklaman\u011b jsem sv\u011bsil ramena a sklopil hlavu, oto\u010dil se a vyb\u00edhal po schodech nahoru. U\u017e\u00edval jsem si jeho zmaten\u00fd pohled, i kdy\u017e jsem ho nevid\u011bl, moc dob\u0159e jsem ho na sv\u00fdch z\u00e1dech c\u00edtil.
Jednou jsem poc\u00edtil chu\u0165 ho je\u0161t\u011b tro\u0161ku potr\u00e1pit – bylo to d\u016fle\u017eit\u00e9 pro m\u016fj pl\u00e1n… V polovin\u011b schod\u016f jsem se zastavil a oto\u010dil jsem se.
„Bille? V\u00e1\u017en\u011b ji u sebe nem\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se a p\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di.
Bill nejd\u0159\u00edv \u0161okovan\u011b uhnul pohledem, aby to nevypadalo, \u017ee m\u011b celou dobu zaujat\u011b pozoruje a pak se na m\u011b nesm\u011ble pod\u00edval.
Jeho prav\u00e1 ruka okam\u017eit\u011b vyst\u0159elila vzh\u016fru a zajel si s n\u00ed do vlas\u016f – v\u017edycky to d\u011bl\u00e1, kdy\u017e se c\u00edt\u00ed trapn\u011b, nebo tak n\u011bjak…
„N-ne, Tome,“ \u0161pitl.
„Dob\u0159e… D\u011bkuju za pomoc…“ k\u00fdvl jsem sarkasticky a u\u017e doopravdy jsem vyb\u011bhl schody a\u017e nahoru a do\u0161el k sob\u011b do pokoje.
Vzal jsem z postele \u010dervenou k\u0161iltovku, vyhodil jsem ji do vzduchu a tlumen\u011b jsem si zaj\u00e1sal. Kdyby mi to nep\u0159ipadalo a\u017e moc blb\u00fd, snad bych si i zatleskal – takhle ho znejistit! Balit Billa je mnohem v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava, ne\u017e balit holky… Holky jsou v\u0161echny stejn\u00fd… A v\u0161echny to \u010dekaj\u00ed a v\u0161echny se nechaj\u00ed a \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich se mi ani nesna\u017e\u00ed odol\u00e1vat… Posledn\u00ed dobou za mnou lezou skoro samy… Ale to m\u011b nebav\u00ed! Mnohem v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava je s n\u00edm – nech\u00e1 se v\u017edycky tak skv\u011ble vycukat… A ty jeho boj\u00e1cn\u00fd pohledy…
Dopadl jsem na postel.
Je to sranda si s n\u00edm hr\u00e1t, ale p\u0159ece jenom u\u017e bych mo\u017en\u00e1 mohl zaj\u00edt tro\u0161ku d\u00e1l… Yvonne jako „sbalen\u00ed“ Billa nebude sta\u010dit jen tahle hra… V podstat\u011b ani nev\u00edm, co si pod t\u00edm pojmem p\u0159edstavuje… \u017de se budeme m\u00edt r\u00e1di jako milenci, \u017ee se spolu budeme proch\u00e1zet za ruku, \u017ee si budeme slibovat v\u011b\u010dnou l\u00e1sku? Anebo to bere tak, \u017ee ho prost\u011b vojedu a bude?
A co vlastn\u011b chci j\u00e1?
No, j\u00e1 ale nechci nic, v\u017edy\u0165… Byla to s\u00e1zka… Jen ji pln\u00edm… Na\u0161e hra je z\u00e1bavn\u00e1, ale jak proboha m\u016f\u017eu p\u0159ikro\u010dit k n\u011b\u010demu dal\u0161\u00edmu? K n\u011b\u010demu hlub\u0161\u00edmu? Ani nev\u00edm, jestli ho doopravdy n\u011bjak vzru\u0161uju nebo je prost\u011b jen nejist\u00fd, kdy\u017e se o n\u011bco pokus\u00edm. Kam a\u017e m\u016f\u017eu zaj\u00edt?
Ale j\u00e1 zatracen\u011b nechci nikam zaj\u00edt!
Nebo jo? Bav\u00ed m\u011b ho provokovat, na druh\u00e9 stran\u011b k n\u011bmu zase c\u00edt\u00edm sp\u00ed\u0161 ochranitelsk\u00fd city a v\u0161echno se to spojuje v jednu velkou nezn\u00e1mou pro mne samotn\u00e9ho… Zkus\u00edm se zeptat Yvonne, jak si to p\u0159edstavuje… Kam a\u017e mus\u00edm zaj\u00edt, abych j\u00ed kone\u010dn\u011b dostal! U\u017e se j\u00ed nem\u016f\u017eu do\u010dkat – a jak\u00e1 je p\u0159ek\u00e1\u017eka? Zase ten Bill! V\u00e1\u017en\u011b m\u011b roz\u010diluje…<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Na nic!“ sna\u017eil jsem se nen\u00e1padn\u011b dos\u00e1hnout na my\u0161, abych zav\u0159el okno.„Jak ho sbal\u00ed\u0161? M\u011b?“ Bill se za\u010dal sm\u00e1t. On se sm\u00e1l!„Tome?“ zv\u00e1\u017en\u011bl n\u00e1hle.„No? Co je?“ zeptal jsem se s hranou lhostejnost\u00ed, p\u0159esto\u017ee ve skute\u010dnosti jsem m\u011bl srdce a\u017e v krku.„No –<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20187","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20187","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20187"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20187\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20187"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20187"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20187"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}