{"id":20188,"date":"2008-03-13T19:30:00","date_gmt":"2008-03-13T18:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20146"},"modified":"2008-03-13T19:30:00","modified_gmt":"2008-03-13T18:30:00","slug":"vsadis-se-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-4\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 4."},"content":{"rendered":"
„Ale ono se nic ned\u011bje, Bille,“ \u0159ekl jsem vyh\u00fdbav\u011b.
„Opravdu ne?“ Bill povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.
„N- ne, fakt nic…“ nemohl jsem mu p\u0159ece \u0159\u00edct: „Jo a Bille, zapomn\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem se vsadil, \u017ee t\u011b sbal\u00edm, ale jinak dobr\u00fd…“ no to bylo p\u0159ece nemysliteln\u00fd. Nebo bych se m\u011bl p\u0159iznat?
\u017de se mi l\u00edb\u00ed? Ale v\u017edy\u0165 mn\u011b se nel\u00edb\u00ed! I kdy\u017e, mo\u017en\u00e1 by bylo dobr\u00fd vsugerovat si, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed, abych to pak m\u011bl jednodu\u0161\u0161\u00ed s t\u00edm balen\u00edm… No jo, jen\u017ee kdy\u017e ho nechci balit… Co to kec\u00e1m, mus\u00edm ho sbalit, s\u00e1zky se p\u0159ece jen tak neru\u0161ej… A tady \u0161lo o dost zaj\u00edmavou v\u00fdhru.
\u00c1\u00e1 – m\u00e1 v\u00fdhra stoj\u00ed pr\u00e1v\u011b u z\u00e1bradl\u00ed a ukazuje na mn\u011b zvednut\u00fd palec. D\u00edky, d\u00edky, Yvonne, jse\u0161 moje z\u00e1chrana!
„A te\u010f u\u017e m\u011b omluv, br\u00e1cha. Baby \u010dekaj\u00ed…“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj nevinn\u011b, zvedl jsem se z lavi\u010dky a obe\u0161el ho.
Nech\u00e1pav\u011b se za mnou oto\u010dil a sledoval, jak m\u00ed\u0159\u00edm s namachrovan\u00fdm v\u00fdrazem k Yvonne. Je\u0161t\u011b jsem zahl\u00e9dl, jak nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a vzd\u00e1lil se ke sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m, kde m\u011bl ta\u0161ku.
„Tak jak to jde, Cassanovo?“ \u0159ekla odm\u011b\u0159en\u011b.
„Dob\u0159e. \u010cekalas to snad… jinak?“ p\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di.
„M\u00e1\u0161 balit Billa, ne m\u011b,“ \u0159ekla s ledov\u00fdm klidem.
„A pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee to v\u0161echno d\u011bl\u00e1m? Pro\u010d si se mnou nechce\u0161 u\u017e\u00edt norm\u00e1ln\u011b? Pro\u010d do toho zatahovat – jeho?“ odfrkl jsem si posm\u011b\u0161n\u011b.
„Copak, nem\u00e1\u0161 r\u00e1d br\u00e1\u0161ku?“ usm\u00e1la se. Ale z jej\u00edho \u00fasm\u011bvu \u010di\u0161el jen chlad.
„Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se mezi mn\u011b a holky m\u00edch\u00e1 m\u016fj bratr,“ upozornil jsem ji. St\u00e1l jsem v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti u n\u00ed a p\u0159esto jsme na sebe jen sy\u010deli. Nebyla to zrovna konverzace vhodn\u00e1 k publikaci na ve\u0159ejnosti…
„Nikam se nem\u00edch\u00e1. To ty ho m\u00e1\u0161 sbalit,“ set\u0159ela m\u011b.
„No tak, Yvonne! Nab\u00edz\u00edm ti, co ti nikdo jin\u00fd nab\u00eddnout nem\u016f\u017ee, pro\u010d m\u011b mu\u010d\u00ed\u0161 s\u00e1zkou? Nejsem na kluky!“ polo\u017eil jsem j\u00ed ruku na bok.
„Dr\u017e\u00ed\u0161 snad slovo nebo ne? Jinak by nebylo u\u017e v\u016fbec o co st\u00e1t… A nav\u00edc, nevypadalo to dneska, \u017ee by t\u011b Bill n\u011bjak… odpuzoval. Sp\u00ed\u0161 naopak nebo ne? A te\u010f jdi. Brat\u0159\u00ed\u010dek u\u017e t\u011b ur\u010dit\u011b \u010dek\u00e1!“ sykla a sundala ze sebe mou dla\u0148.
„Yvonne! Nejsem buz -“ nat\u00e1hl jsem ruku do prostoru, ale ona se oto\u010dila na podpatku a zmizela. Prost\u011b m\u011b tam nechala st\u00e1t jako idiota.
Jako buzerantsk\u00fdho idiota!<\/div>\n
Dole ve vestibulu \u0161koly je \u0161koln\u00ed bufet, \u0161el jsem si tam pr\u00e1v\u011b pro n\u011bco k pit\u00ed, kdy\u017e m\u016fj pohled spo\u010dinul na n\u011bkom, kdo znud\u011bn\u011b sed\u011bl na schodech.
Br\u00e1cha. Kret\u00e9n… Beztak je to kv\u016fli n\u011bmu! Kdybych se nevsadil, \u017ee ho sbal\u00edm, a kdyby se kolem m\u011b dneska celej den tak hloup\u011b nemotal, nemusel jsem poslouchat Yvonniny nar\u00e1\u017eky! \u010clov\u011bk mu porad\u00ed na matice, zastane se ho a on m\u00edsto aby byl r\u00e1d, v\u00e1s bude vysl\u00fdchat a bude z toho d\u011blat drama a tot\u00e1ln\u011b v\u00e1s ztrapn\u00ed p\u0159ed nejv\u011bt\u0161\u00ed kost\u00ed na \u0161kole! D\u00edky, br\u00e1cha!
V podstat\u011b nech\u00e1pu, co m\u011b to r\u00e1no popadlo, v\u017edy\u0165 je to nechutn\u00fd – m\u016fj bratr a j\u00e1, v\u017edy\u0165 je to odporn\u00fd! Jsem na n\u011bj te\u010f tak na\u0161tvanej, \u0161t\u00edtil bych se ho i dotknout… Pro\u010d se mi sakra plete do \u017eivota m\u016fj br\u00e1cha? Po\u0159\u00e1d je vedle mn\u011b. Neud\u011bl\u00e1m krok, aby nest\u00e1l za mnou. Nenap\u00ed\u0161ou o mn\u011b jinak ne\u017e jako o Billov\u011b bratrovi nebo obr\u00e1cen\u011b, to je jedno, ale po\u0159\u00e1d m\u011b v\u0161ichni maj\u00ed ve spojitosti s n\u00edm! Nebav\u00ed m\u011b to! Fanynky mi p\u0159eb\u00edr\u00e1! Norm\u00e1ln\u00ed holky ode mn\u011b odh\u00e1n\u00ed! A te\u010f se tu na mn\u011b tlem\u00ed jako svatou\u0161ek!
B\u011bhem n\u011bkolika sekund jsem si uv\u011bdomil, \u017ee za v\u0161echno \u0161patn\u00fd v m\u00fdm \u017eivot\u011b m\u016f\u017ee br\u00e1cha. A\u0165 u\u017e jde k \u010dertu!
„No kone\u010dn\u011b, Tome! \u010cekal jsem tady na tebe!“ \u0159ekl a naivn\u011b se usm\u00e1l.
„Tys na m\u011b \u010dekal? Nechod\u00ed\u0161 norm\u00e1ln\u011b dom\u016f s\u00e1m? Nebo to dneska s\u00e1m nezvl\u00e1dne\u0161? Chce\u0161, abych t\u011b podp\u00edral nebo co chce\u0161?“ obo\u0159il jsem se na n\u011bj.
„Ne, j\u00e1 jen, cht\u011bl jsem se ti omluvit,“ po\u0159\u00e1d se na m\u011b usm\u00edval jak slun\u00ed\u010dko, a\u017e m\u011b to za\u010d\u00ednalo deptat na je\u0161t\u011b vy\u0161\u0161\u00ed m\u00edru, ne\u017e u\u017e jsem vyto\u010denej byl.
„Super,“ odtu\u0161il jsem ledov\u011b a odemkl jsem na\u0161i sk\u0159\u00ed\u0148ku.
„Sorry, jak jsem t\u011b dneska zat\u00e1hl tam na tu lavi\u010dku a jak jsem p\u0159edt\u00edm m\u011bl n\u011bjak\u00fd \u0159e\u010di a… Fakt sorry, n\u011bjak jsem nemyslel… Teda myslel jsem, \u017ee ty… Ale – no, nic… Byl jsem idiot… Dote\u010f nech\u00e1pu, jak m\u011b mohlo napadnout n\u011bco takov\u00fdho… Kdy\u017e jsi pak \u0161el za tou holkou, hned mi bylo jasn\u00fd, \u017ee… No prost\u011b promi\u0148,“ dokon\u010dil Bill sv\u016fj nesm\u011bl\u00fd proslov a zase se na mn\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l.
„Nev\u00edm, ehm…Nech\u00e1pu, co sis asi myslel, ale to je jedno…“ kone\u010dn\u011b jsem si nazul skej\u0165\u00e1ck\u00fd boty a zabouchnul jsem dve\u0159e od sk\u0159\u00ed\u0148ky.
A pak m\u011b napadlo – pokud chci Yvonne dostat, fakt by to cht\u011blo, splnit tu s\u00e1zku… A nem\u016f\u017eu splnit s\u00e1zku, pokud budu na Billa hnusnej. Fajn, p\u0159em\u016f\u017eu se a budu d\u011blat, \u017ee ho m\u00e1m straa\u0161n\u011b r\u00e1d, dostanu se mu pod k\u016f\u017ei a pak ho jednodu\u0161e klofnu. Co je na tom t\u011b\u017ek\u00fdho? Dal\u0161\u00ed do sb\u00edrky, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00fdho… Ut\u011b\u0161oval jsem s\u00e1m sebe. Ale v hloubi du\u0161e jsem moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to mu ud\u011blat nem\u016f\u017eu… Ale tady nen\u00ed nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, nem\u00e1m absolutn\u00ed \u0161anci ho sbalit, tak jak bych mu mohl zlomit srdce?
„Na,“ podal mi Bill plechovku s colou.
„Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem si ji cht\u011bl koupit?“ vzal jsem si ji od n\u011bj podez\u00edrav\u011b.
„Bratrsk\u00fd instinkt…“ zasm\u00e1l se. „Ne, to jsem nev\u011bd\u011bl, ale s\u00e1m jsem si p\u0159edt\u00edm jednu kupoval, tak jsem vzal i tob\u011b. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee neodm\u00edtne\u0161,“ dodal a po\u0159\u00e1d se nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat.
„Dob\u0159e… Tak poj\u010f, p\u016fjdeme…“ s t\u011bmito slovy jsem se roze\u0161el k v\u00fdchodu ze \u0161koly a p\u0159itom jsem se dob\u00fdval do plechovky s colou.
Klusal za mnou jako poslu\u0161nej pes.
V duchu jsem se musel usm\u00e1t. Je\u0161t\u011b p\u00e1r letmejch pohled\u016f, nen\u00e1padn\u00fdch sign\u00e1l\u016f, zast\u0159en\u00fdch dotek\u016f – a m\u00e1m ho v hrsti.
„Jak se jmenuje ta tvoje nov\u00e1 baba?“ nadhodil Bill v\u011bcn\u011b.
„Yvonne. A sice je\u0161t\u011b nen\u00ed moje, ale… Pracuju na tom…“
…pr\u00e1v\u011b te\u010f…dodal jsem v duchu.
„Hrozn\u011b mi n\u011bkoho p\u0159ipom\u00edn\u00e1, ale nezn\u00e1m ji… Koho mi zatracen\u011b m\u016f\u017ee p\u0159ipom\u00ednat?“ Bill zk\u0159ivil obli\u010dej do soust\u0159ed\u011bn\u00e9 grimasy, jak se sna\u017eil rozvzpomenout, koho mu Yvonne p\u0159ipom\u00edn\u00e1.
„Je to sestra Alexe,“ odv\u011btil jsem. Celou dobu jsem jen z\u00edral na chodn\u00edk pod nohy. Jakou bal\u00edc\u00ed techniku m\u00e1m, sakra, nasadit na Billa ?
Ale to se zjist\u00ed… Usmyslel jsem si.
„Alex – to je ten, jak s tebou chod\u00ed \u010dm\u00e1rat po zdech?“ jak Bill neodborn\u011b naz\u00fdval grafitti. Musel jsem se usm\u00e1t.
„Nerozum\u00ed\u0161 tomu, Bille. Chod\u00ed se mnou sprejovat grafitti!“ vysv\u011btlil jsem mu, jako bych se mu sna\u017eil nazna\u010dit, \u017ee jedna a jedna jsou dv\u011b.
„Na tom nesejde. D\u016fle\u017eit\u00fd je, \u017ee j\u00e1 u\u017e v\u00edm, koho mi p\u0159ipom\u00ednala…“ zd\u016fraznil slovo j\u00e1<\/em> a pokr\u010dil rameny. Zase jsem se musel usm\u00e1t – v\u017edycky se p\u0159ehnan\u011b zab\u00fdval s\u00e1m sebou a sv\u00fdmi probl\u00e9my. Ne \u017ee by ho probl\u00e9my ostatn\u00edch nezaj\u00edmaly, on v\u0161echno moc pro\u017e\u00edval, ale sebe prost\u011b \u0159e\u0161il a\u017e p\u0159\u00edli\u0161…
„Pro\u010d se mi sm\u011bje\u0161?“ nemohl jsem si pomoct, ale p\u0159ipadalo mi, \u017ee se dneska chov\u00e1, jak kdyby mu bylo o p\u011bt let m\u00ed\u0148…
„Nesm\u011bju se ti! Jen se usm\u00edv\u00e1m, jse\u0161 prost\u011b…“ zarazil jsem se. Co je? Co by holku polichotilo? Ale ne tak, aby pojal podez\u0159en\u00ed?
„Jse\u0161 prost\u011b pra\u0161t\u011bnej!“ zasm\u00e1l jsem se. Holk\u00e1m to lichot\u00ed, Bill to snese, pohoda. Byl jsem spokojen\u00fd se sv\u00fdm dokonal\u00fdm v\u00fdb\u011brem slov.
„Pra\u0161t\u011bnej? Chce\u0161, abych ti doma oplatil to r\u00e1no?“ sm\u00e1l se Bill.
„Nechci. Vid\u00ed\u0161 – n\u011bco takov\u00fdho by navrhnul jenom<\/em> pra\u0161t\u011bnej \u010dlov\u011bk!“ \u0159ekl jsem d\u016frazn\u011b a gestikuloval jsem u toho rukama.
„Ne\u0161tvi m\u011b a odemykej!“ p\u0159ik\u00e1zal Bill, uk\u00e1zal prstem s um\u011bl\u00fdm nehtem na domovn\u00ed dve\u0159e a za\u010dal netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1vat \u0161pi\u010datou botou na podpatku o schod. Jen jsem se na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval.
„Ty se\u0161 tak drzej! Mysl\u00edm, \u017ee to schyt\u00e1\u0161 d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1!“ zazubil jsem se.
„Tak bude to?“ dupnul si Bill a pak se zase rozesm\u00e1l.
„Pros\u00edm, \u00f3, velkovez\u00edre!“ uk\u00e1zal jsem mu do dve\u0159\u00ed, kdy\u017e jsem je odemkl.
„Tss,“ syknul kr\u00e1tce, kdy\u017e kolem mn\u011b proch\u00e1zel a pak se zastavil.
„P\u0159ezd\u00edvaj\u00ed mi rockov\u00fd princ. Kdybys nev\u011bd\u011bl,“ za\u0161eptal a zmizel uvnit\u0159 domu.
„Ty a princ? Dovol, abych se zasm\u00e1l!“ okay – svolen\u00ed jsem nepot\u0159eboval, tlemil jsem se jak magor.
„Nerozum\u00ed\u0161 tomu!“ \u0159ekl Bill p\u0159edst\u00edran\u00fdm pohrdav\u00fdm t\u00f3nem a zmizel v kuchyni – kam jinam by taky \u0161el, kdy\u017e je v mraz\u00e1ku pizza…
J\u00e1 ale m\u011bl jin\u00fd c\u00edl – internet.
Zabouchl jsem dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje, sednul jsem si k po\u010d\u00edta\u010di a zapnul jsem ho. Jsem zvykl\u00fd si hudbu pou\u0161t\u011bt do sluch\u00e1tek m\u00edsto do repr\u00e1\u010dk\u016f a tak jsem si je str\u010dil do u\u0161\u00ed a spustil jsem Sammyho Deluxe.
„Bill Kaulitz: jak ho sbal\u00ed\u0161 – to je ono!“ pomyslel jsem si, kdy\u017e jsem narazil na slibn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed \u010dl\u00e1nek.
„L\u00edb\u00ed se mu dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, modr\u00e9 o\u010di… “ Do h\u00e1je, co m\u00e1\u0161 proti dred\u016fm, br\u00e1cha? zakroutil jsem hlavou…
„Bill je v ot\u00e1zce d\u011bv\u010dat velmi nesm\u011bl\u00fd…“ a kdy\u017e nejsem d\u011bv\u010de?
„L\u00edb\u00ed se mu, kdy\u017e je d\u00edvka sebev\u011bdom\u00e1.“ – to je ono! Jsem sebev\u011bdomej. Jsem hoodn\u011b sebev\u011bdomej. V\u011b\u0159\u00edm si. Sbal\u00edm ho. Ur\u010dit\u011b…
„…A kdy\u017e se sama chop\u00ed iniciativy.“ fajn, to se mus\u00ed vyzkou\u0161et. No problem, s holkama jsem to zat\u00edm v\u017edycky zvl\u00e1dnul. S Billem to nebude jin\u00fd. Bill je jako holka – maluje se jako holka, obl\u00edk\u00e1 se jako holka, h\u00e1d\u00e1 se jako holka, chod\u00ed jako holka, sm\u011bje se jako holka, bre\u010d\u00ed jako holka – krucin\u00e1l, v\u017edy\u0165 on je jako holka, pro\u010d je tak t\u011b\u017ek\u00fd ho sbalit?
„Tome?“ polo\u017eil mi n\u011bkdo ruku na rameno.
Rychle jsem si vytrhl sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed a oto\u010dil se, abych tomu n\u011bkomu pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e. Bill.
„Na co se to… d\u00edv\u00e1\u0161?“ pozvedl Bill obo\u010d\u00ed.<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Ale ono se nic ned\u011bje, Bille,“ \u0159ekl jsem vyh\u00fdbav\u011b.„Opravdu ne?“ Bill povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.„N- ne, fakt nic…“ nemohl jsem mu p\u0159ece \u0159\u00edct: „Jo a Bille, zapomn\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem se vsadil, \u017ee t\u011b sbal\u00edm, ale jinak dobr\u00fd…“ no to bylo p\u0159ece<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20188","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20188","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20188"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20188\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20188"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20188"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20188"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}