{"id":20190,"date":"2008-03-13T19:15:00","date_gmt":"2008-03-13T18:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20148"},"modified":"2008-03-13T19:15:00","modified_gmt":"2008-03-13T18:15:00","slug":"vsadis-se-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-3\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 3."},"content":{"rendered":"
Dal\u0161\u00edho dne r\u00e1no jsem vysko\u010dil z postele – ze m\u011b nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f – s dobrou n\u00e1ladou.
Mo\u017en\u00e1 jsem pitomec, co se vsadil, \u017ee sbal\u00ed sv\u00fdho br\u00e1chu, ale j\u00e1 ho m\u00e1m r\u00e1d, tak\u017ee dneska zajdu za Yvonne a \u0159eknu j\u00ed, \u017ee na stript\u00fdz j\u00ed ka\u0161lu a \u017ee teplou\u0161e ze sebe d\u011blat nebudu.
Noo… A jeden z d\u016fvod\u016f pro tohle rozhodnut\u00ed je ten, \u017ee jakmile bych se k Billovi p\u0159ibl\u00ed\u017eil, stalo by se n\u011bco ne moc p\u011bkn\u00fdho a j\u00e1 se neum\u00edm zas tak dob\u0159e ovl\u00e1dat, tak\u017ee to nesm\u00edm dopustit, proto\u017ee z n\u011bj te\u010f m\u00e1m takov\u00fd \u00fapln\u011b jin\u00fd pocit ne\u017e d\u0159\u00edv… M\u00e1m tendenci se ho po\u0159\u00e1d dot\u00fdkat, d\u00e1vat pozor, aby si n\u011bco neud\u011blal, kontrolovat ho… A to mus\u00ed<\/em> p\u0159estat !
Tak\u017ee jdu za Yvonne.
Ale to bych nem\u011bl jedinou z\u00e1minku k tomu, c\u00edtit k Billovi n\u011bco v\u00edc ne\u017e bratrstv\u00ed… No, co\u017e bych nerad. Kdy\u017e jsem ho te\u010f p\u0159estal vn\u00edmat jen jako bratra, jako n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho, p\u0159ipad\u00e1 mi \u00fapln\u011b jin\u00fd… Vid\u00edm to, co jsem p\u0159edt\u00edm p\u0159ehl\u00ed\u017eel… V\u016fbec se nediv\u00edm, \u017ee ho zbo\u017e\u0148uje p\u016flka N\u011bmecka, je p\u0159ece tak kr\u00e1snej, sladkej a n\u011b\u017enej, \u017ee…
Dost !
Jsem jak n\u011bjakej \u00fachyl… To mus\u00ed p\u0159estat ! Je to bratr.
A bratr jaksi nevst\u00e1v\u00e1.
Vkradl jsem se ti\u0161e do jeho pokoje.
Nev\u00edm pro\u010d, m\u011bl jsem n\u011bjakou moc dobrou n\u00e1ladu, \u017ee jsem za\u010dal nespoutan\u011b jednat je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem si sta\u010dil uv\u011bdomit, jak vypad\u00e1 n\u00e1dhern\u011b kdy\u017e sp\u00ed. Tak nevinn\u011b a \u010dist\u011b… Jako and\u011bl…
Ov\u0161em v tu chv\u00edli, co jsem si to uv\u011bdomil, u\u017e jsem jako magor \u0159val:
„Bille, br\u00e1\u0161ko, vst\u00e1veeej !“ rozb\u011bhl jsem se ode dve\u0159\u00ed a sko\u010dil za n\u00edm do jeho obrovsk\u00e9 postele. Ve\u0161el by se tam tak p\u011btkr\u00e1t s jeho postavou…
„Coo?“ zamru\u010del Bill a p\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu p\u0159es hlavu.
„Vst\u00e1vej, mus\u00edme do \u0161koly!“ p\u0159isunul jsem se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.
„Nee…“ zavrn\u011bl Bill a p\u0159es hlavu si dal pol\u0161t\u00e1\u0159, proto\u017ee deku jsem z n\u011bj strhnul.
Naskytl se mi pohled na jeho hol\u00e1 z\u00e1da a j\u00e1 jen nasucho polkl.
„Vst\u00e1vej, p\u0159ijdeme pozd\u011b!“ otravoval jsem d\u00e1l a \u0161\u0165ouchl jsem ho do boku. Nen\u00e1padn\u011b jsem z n\u011bj pak p\u0159ikr\u00fdvku sundal \u00fapln\u011b.
Je\u0161t\u011b \u017ee m\u011bl hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159em, docela bych nerad, kdyby se mu naskytl pohled na mn\u011b, jak la\u010dn\u011b z\u00edr\u00e1m na jeho zadek v tmav\u011b zelen\u00fdch p\u0159il\u00e9hav\u00fdch boxerk\u00e1ch. D\u00edky bohu, \u017ee nos\u00ed takov\u00fdhle pr\u00e1dlo, kdyby nosil n\u011bco jako j\u00e1, moc pohled by to nebyl – nos\u00edm hrozn\u011b voln\u00fd trenky…
„M\u00e1m to ud\u011blat drasti\u010dt\u011bj\u0161?“ zeptal jsem se se sm\u00edchem, kdy\u017e jsem se z toho pohledu jak\u017e tak\u017e vzpamatoval.
„V\u017edy\u0165 u\u017e vst\u00e1\u00e1\u00e1v\u00e1m!“ z\u00edvl Bill pod pol\u0161t\u00e1\u0159em, tak\u017ee mu nebylo skoro v\u016fbec rozum\u011bt.
„D\u011blej!“ drbnul jsem do n\u011bj znova.
Jen se na t\u00e9 posteli zavrt\u011bl a le\u017eel d\u00e1l.
„Dobr\u00e1, \u0159ekl sis o to!“ zasm\u00e1l jsem se a za\u010dal ho lechtat.
Bill vyl\u00edtl zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e rychlost\u00ed blesku, sm\u00e1l se, sv\u00edjel se pod m\u00fdma rukama a kopal nohama.
Jak mn\u011b se l\u00edbilo dot\u00fdkat se jeho nah\u00e9ho t\u011bla… ach jo…
„Tom\u00e9! U\u017e dost! P\u0159ijdeme – \u00e1\u00e1\u00e1\u00e1 – p\u0159ijdeme pozd\u011b!“ vyrazil ze sebe s vyp\u00edsknut\u00edm Bill a zm\u00edtal se pode mnou.
„Tak dob\u0159e. Ale jestli je\u0161t\u011b jednou bude\u0161 d\u011blat probl\u00e9my, taaak…“ usm\u00e1l jsem se \u010f\u00e1belsky, ale pustil jsem ho. A\u010d velice nerad, ale s t\u00edm jsem se mu nesv\u011b\u0159oval.
Bill se nat\u00e1hl na z\u00e1da, rozt\u00e1hl ruce, nohy a zhluboka oddechoval.
„Tys mi dal! Hned takhle po r\u00e1nu…“ vydechl s \u00fasm\u011bvem.
Hrudn\u00edk se mu nadzved\u00e1val nahoru dol\u016f a tv\u00e1\u0159e m\u011bl je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b rud\u00e9 od sm\u00edchu.
Zato j\u00e1 \u00fapln\u011b on\u011bm\u011bl. Le\u017eel jsem na jeho posteli na boku a s m\u00edrn\u011b pootev\u0159enou pusou jsem sledoval Bill\u016fv hrudn\u00edk, kter\u00fd byl st\u00e1le v pohybu. Byl tak roztomile nevysp\u011bl\u00fd a vyz\u00e1bl\u00fd…
M\u011bl jsem chu\u0165 vz\u00edt dva prsty a p\u0159ejet s nimi bratrovi od hrudn\u00edku po ploch\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko a zase zp\u00e1tky, a\u017e pod krk.
Co j\u00e1 bych za to dal… Jen\u017ee jsem nemohl. Ne\u0161lo to.
Bill se za\u010dal zvedat.
Ani jsem se nepohnul, h\u00fdbal jsem jen o\u010dima a st\u00e1le ho pozoroval.
Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b postavil na nohy, z\u0159ejm\u011b u\u017e na sob\u011b uc\u00edtil m\u016fj pohled.
Rychle jsem ucukl a rad\u0161i z\u00edral z okna.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
„…a proto ten pohyb. Tak\u017ee, co ho tedy zp\u016fsobuje, Tome?“
Nevn\u00edmal jsem. Pozoroval jsem nen\u00e1padn\u011b Billa.
„Pochybuji, \u017ee v\u00e1\u0161 bratr na tom bude s v\u011bdomostmi n\u011bjak v\u00fdrazn\u011b l\u00edp, tak\u017ee v\u00e1s zklamu, ale n\u00e1pov\u011bdy se asi nedo\u010dk\u00e1te!“
„Ehmm, co?“ zamrkal jsem.
„Rad\u0161i nic.. Seberte se, Tome! A p\u0159esta\u0148te po\u0159\u00e1d hypnotizovat pohledem va\u0161eho bratra, k ni\u010demu v\u00e1m to nepom\u016f\u017ee!“ slo\u017eil profesor ruce na prsa.
„A-ale j\u00e1 ho nesleduju,“ \u0159ekl jsem vyh\u00fdbav\u011b a n\u00e1hle m\u011b velice zaj\u00edmala m\u00e1 pokreslen\u00e1 lavice.
C\u00edtil jsem na sob\u011b Bill\u016fv pohled. Z\u0159ejm\u011b v\u016fbec nech\u00e1pal d\u016fvod m\u00e9ho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. A nebyl s\u00e1m. J\u00e1 jsem taky nic nech\u00e1pal.
Po\u0159\u00e1d jsem nad t\u00edm musel p\u0159em\u00fd\u0161let – m\u00e1m tu s\u00e1zku zru\u0161it nebo ne?
\u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc jsem se p\u0159ikl\u00e1n\u011bl k mo\u017enosti, \u017ee ne, proto\u017ee Bill byl… kr\u00e1sn\u00fd. No a co teprve kdy\u017e pomysl\u00edm na Yvonne, jak se p\u0159ede mnou svl\u00edk\u00e1?
Zatracen\u011b, co te\u010f?
Bill si n\u011bco kreslil do se\u0161itu a v\u017edycky na mn\u011b po o\u010dku koukl.
Sna\u017eil jsem se mu pohledem vyh\u00fdbat, ale moc mi to ne\u0161lo…
Kone\u010dn\u011b zazvonilo a hned jak se ten zvuk rozezn\u011bl \u0161kolou, Bill vyl\u00edtl ze t\u0159\u00eddy. Jen jsem se za n\u00edm nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval. Co d\u011bl\u00e1? To si jako nep\u0159enese v\u011bci na dal\u0161\u00ed hodinu nebo co jako?
P\u0159e\u0161el jsem k jeho stolu s \u00famyslem, \u017ee mu slo\u017e\u00edm v\u011bci a hod\u00edm mu ta\u0161ku na matiku. Pohledem jsem se ale zarazil na jeho se\u0161itu do fyziky, co n\u00e1m pr\u00e1v\u011b skon\u010dila. Naho\u0159e nad linkama byla spousta hv\u011bzdi\u010dek a uprost\u0159ed toho v\u0161eho zdobn\u00fd n\u00e1pis: Pro\u010d?
V\u016fbec jsem nech\u00e1pal. Z\u016fstal jsem na to z\u00edrat s pootev\u0159enou pusou.
„Dovol\u00ed\u0161?“ Bill vytrhl se\u0161it z m\u00e9 ruky a zandal si ho do ta\u0161ky.
„Co to m\u011blo b\u00fdt?“ zeptal jsem se.
„A co m\u011blo b\u00fdt to, jak jsi m\u011b celou hodinu pozoroval? Co m\u011blo b\u00fdt to, jak jsi m\u011b sledoval r\u00e1no? A CO zatracen\u011b m\u011blo b\u00fdt to v noci? Za co jsem ti vlastn\u011b odpustil?“ obe\u0161el m\u011b a vzal si na z\u00e1da svou ta\u0161ku.
„Mohl by ses divit…“ zamumlal jsem neur\u010dit\u011b.
Bill se jen oto\u010dil z\u00e1dy a odpochodoval ze t\u0159\u00eddy.
Nech\u00e1pal jsem z toho v\u016fbec nic… Naprosto nic!
Na matiku jsme sed\u011bli spolu, co\u017e bylo norm\u00e1ln\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, dnes jsem to tak v\u0161ak nevn\u00edmal…
„…Tak\u017ee n\u00e1m vych\u00e1z\u00ed? No, Bille?“ rozhodila rukama matik\u00e1\u0159ka.
„Ehm, j\u00e1…“ Bill byl tot\u00e1ln\u011b rud\u00fd.
„V\u017edy\u0165 je to jednoduch\u00e9! Pod\u00edvej se znovu na ten p\u0159\u00edklad,“ uk\u00e1zala mu vl\u00eddn\u011b na tabuli. J\u00e1 ho mezit\u00edm hore\u010dn\u011b vypo\u010d\u00edt\u00e1val na pap\u00ed\u0159e – musel jsem mu p\u0159ece poradit!
„Tak kolik to je?“ ptala se ho d\u00e1l, ale Bill se vedle mn\u011b jen v\u00fdmluvn\u011b zavrt\u011bl.
„To..Mohlo by to b\u00fdt…Ne, ne, j\u00e1… j\u00e1 nev\u00edm.“ z\u00edral na ten p\u0159\u00edklad skoro s d\u011bsem v o\u010d\u00edch.
„M\u00ednus osm set pades\u00e1t t\u0159i!“ sykl jsem, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b dosp\u011bl k v\u00fdsledku.
„M\u00ed – m\u00ednus, osm set pades\u00e1t… t\u0159i!“ dodal, kdy\u017e se rozvzpomn\u011bl na p\u0159esn\u00e9 zn\u011bn\u00ed m\u00e9 n\u00e1pov\u011bdy.
„No vid\u00ed\u0161, \u017ee to jde! Tak na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu se to sta\u010d\u00ed u\u017e jenom m\u00edrn\u011b dou\u010dit a mo\u017en\u00e1 bys to letos mohl vyt\u00e1hnout na n\u011bjakou lep\u0161\u00ed \u010dty\u0159ku!“
T\u0159\u00edda se za\u010dala sm\u00e1t.
„Do-dob\u0159e…“ zamumlal s rozpaky a byl rud\u00fd a\u017e po ko\u0159\u00ednky havran\u00edch vlas\u016f.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
„Copak, copak, Kaulitz neum\u00ed po\u010d\u00edtat?“ za\u010dal dor\u00e1\u017eet jeden ze spolu\u017e\u00e1k\u016f, hned jak skon\u010dila hodina.
„J\u00e1…“ Bill zav\u00e1hal. Byli jsme po dvou letech zase ve \u0161kole, chodili jsme tam teprve dva t\u00fddny a u\u017e si ho zase dob\u00edrali. A to m\u011b roz\u010dilovalo.
„M\u016f\u017ee\u0161 jednou v \u017eivot\u011b d\u00e1t pokoj?“ rozk\u0159ikl jsem se na n\u011bj.
„Aale, aby ty ses ho nezastal, \u017ee jo…“ u\u0161kl\u00edbl se pobaven\u011b.
„Jo, p\u0159ed tebou se ho zastanu v\u017edycky, ty…“ u\u017e jsem se rozm\u00fd\u0161lel, co mu \u0159eknu, kdy\u017e m\u011b Bill drapl za voln\u00e9 tri\u010dko a odt\u00e1hl m\u011b pry\u010d.
„Co je?“ vytrhl jsem se mu.
„Tak\u017ee. Te\u010f si tady sedni, a vysv\u011btli mi, co se to d\u011bje?“ uk\u00e1zal na lavi\u010dku na \u0161koln\u00ed chodb\u011b.
Beze slova jsem ho poslechl, pod\u00edval jsem se na n\u011bj a nadechl se…
Co mu na tohle<\/em> \u0159\u00edct?<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Dal\u0161\u00edho dne r\u00e1no jsem vysko\u010dil z postele – ze m\u011b nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f – s dobrou n\u00e1ladou.Mo\u017en\u00e1 jsem pitomec, co se vsadil, \u017ee sbal\u00ed sv\u00fdho br\u00e1chu, ale j\u00e1 ho m\u00e1m r\u00e1d, tak\u017ee dneska zajdu za Yvonne a \u0159eknu j\u00ed, \u017ee na stript\u00fdz j\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20190","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20190","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20190"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20190\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20190"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20190"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20190"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}