{"id":20191,"date":"2008-03-13T19:00:00","date_gmt":"2008-03-13T18:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20149"},"modified":"2008-03-13T19:00:00","modified_gmt":"2008-03-13T18:00:00","slug":"vsadis-se-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-2\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 2."},"content":{"rendered":"
„Ahoj! Kdes byl tak dlouho?“ p\u0159ihnal se ke mn\u011b Bill, hned jak jsem ve\u0161el do bytu.
„Na-na st\u011bn\u011b, byli jsme tam… s klukama…“ odpov\u011bd\u011bl jsem vyh\u00fdbav\u011b.
„Hrozn\u011b jsem se tady cel\u00fd odpoledne nudil,“ sv\u011b\u0159il se mi Bill a roze\u0161el se do ob\u00fdv\u00e1ku, v\u011bd\u011bl, \u017ee jdu hned za n\u00edm.
„Pro\u010d jsi ne\u0161el n\u011bkam ven? N\u011bkomu jsi nezavolal?“ ptal jsem se.
„Jako bys nev\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1m s k\u00fdm<\/em> chodit ven… A samotn\u00fdmu se mi teda rozhodn\u011b nechce chodit ven<\/em>,“ post\u011b\u017eoval si Bill a hodil sebou na pohovku. Na stole m\u011bl je\u0161t\u011b nedojedenou pizzu a v televizi zapnutou n\u011bjakou romantickou komedii \u010di co to m\u011blo b\u00fdt.
Norm\u00e1ln\u011b bych u\u017e \u0161el nahoru nebo t\u0159eba do kuchyn\u011b, ale m\u011bl jsem \u00fakol. A j\u00e1 ho musel splnit.
„Na co kouk\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se a sedl jsem si vedle n\u011bj.
„Ani nev\u00edm… Dneska d\u00e1vaj jednu v\u011bt\u0161\u00ed kravinu ne\u017e druhou,“ zasm\u00e1l se Bill. V\u00e1\u017en\u011b mu u\u017e asi musel chyb\u011bt kontakt s \u010dlov\u011bkem. Byl vlastn\u011b po\u0159\u00e1d s\u00e1m… Poc\u00edtil jsem l\u00edtost, \u017ee u\u017e spolu nejsme tak \u010dasto jako d\u0159\u00edv. Ale te\u010f mu to v\u0161echno vynahrad\u00edm. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 trochu jinak, ne\u017e by si p\u0159edstavoval.
Bill p\u0159es sebe p\u0159ehodil deku, kter\u00e1 byla zmuchlan\u00e1 na pohovce, tud\u00ed\u017e jsem usoudil, \u017ee j\u00ed m\u011bl kolem sebe obmotanou i p\u0159edt\u00edm.
Toho by se dalo vyu\u017e\u00edt, problesklo mi hlavou.
„Docela zima, co ?“ prohodil jsem a p\u0159it\u00e1hl kolena k brad\u011b, aby to vypadalo, \u017ee je mi doopravdy zima.
Ov\u0161em… popravd\u011b jsem p\u0159\u00edmo ho\u0159el.
„Tak na, j\u00e1 u\u017e stejn\u011b asi p\u016fjdu k sob\u011b… Napadl m\u011b n\u011bjakej text. M\u011bl bych to hodit na pap\u00edr, ne\u017e to zas zapomenu…“ \u0159ekl a hodil po mn\u011b deku.
Sakra! Povzdechl jsem si a pak u\u017e jsem jen sledoval, jak bratr ladnou ch\u016fz\u00ed miz\u00ed za dve\u0159mi.
Ladnou ch\u016fz\u00ed? Co to zase blbnu? M\u00e1m ho JENOM sbalit! Nic v\u00edc!
Zachumlal jsem se tedy do deky, co mi tam nechal, dojedl jsem po n\u011bm pizzu a v televizi jsem jen p\u0159ep\u00ednal z jednoho programu na druh\u00fd.
U\u017e jsem ani nevn\u00edmal, \u017ee se mi o\u010di \u00fanavou zav\u0159ely.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
„Bille, odpus\u0165 mi to, j\u00e1 jsem hroznej idiot, nem\u011bl jsem s t\u00edm souhlasit, j\u00e1 v\u00edm, kdy\u017e j\u00e1…“ Bill se na mn\u011b jen pod\u00edval s opovr\u017een\u00edm a nen\u00e1vist\u00ed v o\u010d\u00edch.
„Bille, ne!“ za\u0159val jsem z posledn\u00edch sil.<\/div>\n
„Tome, co se d\u011bje? Vst\u00e1vej, je to jen sen, probu\u010f se!“ t\u0159ese se mnou n\u011bkdo.
„Bi – Bille?“ vykokt\u00e1m slab\u011b a zhluboka d\u00fdch\u00e1m. V\u0161ude je tma.
„Jo, to jsem j\u00e1, jenom se ti n\u011bco zd\u00e1lo…“ konej\u0161il m\u011b.
„Bille, pros\u00edm, odpus\u0165!“ vyhoupl jsem se do sedu a sev\u0159el Billa v objet\u00ed.
Ten to ne\u010dekal, ale nakonec m\u011b v\u00e1hav\u011b, jednou rukou pohladil po z\u00e1dech. Zamrazilo m\u011b. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit…
„Byl to jen sen. Nem\u00e1m ti co odpou\u0161t\u011bt,“ \u0159ekl potichu.
„\u0158ekni, \u017ee mi odpou\u0161t\u00ed\u0161, pros\u00edm,“ za\u0161eptal jsem mu do ucha nal\u00e9hav\u011b a odm\u00edtal jsem ho pustit.
„A-ale j\u00e1 nev\u00edm co, Tome,“ zav\u00e1hal a pohyb jeho ruky na m\u00fdch z\u00e1dech ustal.
„Pros\u00edm, odpus\u0165 mi to!“ popot\u00e1hl jsem. Pot\u0159eboval jsem, aby m\u011b sv\u00fdmi slovy alespo\u0148 trochu uklidnil, \u017ee se nestane to, co v tom snu.
„Dob\u0159e, odpou\u0161t\u00edm ti. V\u0161echno bude dobr\u00fd, neboj…“ sl\u00edbil Bill tlumen\u011b a j\u00e1 ho stiskl je\u0161t\u011b pevn\u011bji.
„D\u011bkuju Bille,“ \u0161eptl jsem mu do ucha a rukou jsem mu prohr\u00e1bl rozcuchan\u00e9 vlasy, \u010dern\u00e9 jako noc, le\u017e\u00edc\u00ed kolem n\u00e1s.
Bill se zachv\u011bl.
P\u0159esn\u011b to byl m\u016fj c\u00edl – bylo mu to p\u0159\u00edjemn\u00e9.
Bill povolil sev\u0159en\u00ed; z\u0159ejm\u011b toho na n\u011bj bylo moc, ale j\u00e1 si cht\u011bl je\u0161t\u011b vyzkou\u0161et, jak daleko m\u016f\u017eu zaj\u00edt.
Pustil jsem ho a dlan\u011bmi jsem p\u0159itom sjel od jeho \u017eeber, p\u0159es slabiny a\u017e po boky, teprve potom jsem od n\u011bho odtrhl sv\u00e9 ruce.
Bill se zavrt\u011bl a m\u00edrn\u011b se st\u00e1hl.
Trochu m\u011b to zamrzelo, ale p\u0159ece jen – je to moc brzy. Na n\u011bj \u010dlov\u011bk mus\u00ed pomalou\u010dku… A nav\u00edc m\u00e1m dojem, \u017ee mu to nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ba naopak.
„Poj\u010f si lehnout nahoru. Usnul jsi tady v ob\u00fdv\u00e1ku, je\u0161t\u011b k tomu v oble\u010den\u00ed a bude\u0161 m\u00edt po\u0159\u00e1dn\u011b rozl\u00e1man\u00fd z\u00e1da…“ upozornil m\u011b a zvedl se z pohovky.
„Hmm…“ prot\u00e1hl jsem se, a vstal jsem taky.
Bill, jdouc\u00ed p\u0159ede mnou, za\u010dal stoupat do schod\u016f, av\u0161ak asi v polovin\u011b n\u011bjak ne\u0161ikovn\u011b zakopl a zavr\u00e1voral.
Chytil jsem ho za ruku, kterou zam\u00e1val ve vzduchu, aby udr\u017eel rovnov\u00e1hu.
Zarazil se a pod\u00edval se na mn\u011b. Ale jeliko\u017e v\u0161ude byla tma a mezi n\u00e1mi panovala takov\u00e1 atmosf\u00e9ra, \u017ee by nebylo moudr\u00e9 rozsv\u011bcet, vid\u011bl jsem z jeho tv\u00e1\u0159e jen odlesky z jeho o\u010d\u00ed.
„J\u00e1…j\u00e1 jen, abys neupad, j\u00e1…“ zakoktal jsem, ale jeho ruku jsem st\u00e1le nepou\u0161t\u011bl.
„To je dobr\u00fd…“ k\u00fdvl hlavou, stiskl mou ruku a op\u011bt se roze\u0161el do schod\u016f.
Vlastn\u011b, dovedl jsem ho za ruku a\u017e k jeho pokoji, p\u0159ed n\u00edm m\u011b ale pustil.
„Tak…Dobrou noc,“ pop\u0159\u00e1l mi a zav\u0159el za sebou urychlen\u011b dve\u0159e. Z\u0159ejm\u011b si v hlav\u011b musel srovnat informace…
Zapadl jsem k sob\u011b a ani\u017e bych se obt\u011b\u017eoval s hygienou, sundal jsem ze sebe v\u0161echno oble\u010den\u00ed, krom\u011b trenek, a ulehl jsem do postele.
Je\u0161t\u011b jsem se ot\u0159\u00e1sl, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na ten sen, ze kter\u00e9ho m\u011b Bill vytrhnul.
Zd\u00e1lo se mi, \u017ee zjistil, \u017ee jsem se vsadil, \u017ee ho sbal\u00edm. Bylo to hrozn\u00fd, nechci to nikdy za\u017e\u00edt…
Proto jsem tak nutn\u011b pot\u0159eboval sly\u0161et, \u017ee mi odpou\u0161t\u00ed.
Ned\u011blal bych takov\u00fd sc\u00e9ny, ale byl jsem dost rozespalej a ovlivn\u011bnej t\u00edm snem – je\u0161t\u011b na za\u010d\u00e1tku jsem toti\u017e vid\u011bl hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bci. J\u00e1 a Bill v objet\u00ed, dr\u017eeli jsme se za ruce, proch\u00e1zeli jsme se parkem, sm\u00e1li jsme se… Byli jsme jako zamilovan\u00fd p\u00e1r.
A co m\u011b na tom d\u011bs\u00ed nejv\u00edc – mn\u011b se to l\u00edbilo.
Kdy\u017e m\u011b pak pohladil po z\u00e1dech, vyvolalo to ve mn\u011b moc siln\u00e9 vzpom\u00ednky na ten sen. Byl to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a p\u0159esto kr\u00e1sn\u00fd pocit… Nikdy jsem je\u0161t\u011b nic takov\u00e9ho nec\u00edtil. A\u017e jsem se s\u00e1m nad sebou zhrozil – jak tohle dopadne?<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Ahoj! Kdes byl tak dlouho?“ p\u0159ihnal se ke mn\u011b Bill, hned jak jsem ve\u0161el do bytu.„Na-na st\u011bn\u011b, byli jsme tam… s klukama…“ odpov\u011bd\u011bl jsem vyh\u00fdbav\u011b.„Hrozn\u011b jsem se tady cel\u00fd odpoledne nudil,“ sv\u011b\u0159il se mi Bill a roze\u0161el se do ob\u00fdv\u00e1ku, v\u011bd\u011bl, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20191","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20191","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20191"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20191\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20191"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20191"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20191"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}