{"id":202,"date":"2019-02-15T16:00:00","date_gmt":"2019-02-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=197"},"modified":"2019-02-15T16:00:00","modified_gmt":"2019-02-15T15:00:00","slug":"and-love-is-not-a-choice-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/02\/15\/and-love-is-not-a-choice-7\/","title":{"rendered":"And love is not a choice 7."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e z\u00edtra, pane bo\u017ee. U\u017e z\u00edtra.<\/div>\n
Sakra, u\u017e dneska. Ve\u010der, ach pro boha.<\/div>\n
Do pr\u010dic, u\u017e jen p\u00e1r hodin. Co m\u00e1m d\u011blat? Co m\u00e1m d\u011blat? Co m\u00e1m d\u011blat?<\/div>\n
\u0160marj\u00e1, u\u017e jen p\u016fl hodiny. Omdl\u00edm. Pozvrac\u00edm se. Prvn\u00ed se pozvrac\u00edm a pak omdl\u00edm.<\/div>\n
V tomto duchu se nesl cel\u00fd m\u016fj den. V jednu chv\u00edli jsem byla tak vystresovan\u00e1, \u017ee jsem si v hlav\u011b vym\u00fd\u0161lela v\u00fdmluvy, pro\u010d nej\u00edt. T\u0159eba n\u00e1hl\u00e1 nemoc nebo \u00famrt\u00ed v rodin\u011b. Jen\u017ee jsem na Toma nem\u011bla \u010d\u00edslo, abych mu jen poslal vyh\u00fdbavou smsku. Musela bych za n\u00edm doj\u00edt osobn\u011b a j\u00e1 nikdy neum\u011bla dost dob\u0159e lh\u00e1t. Ur\u010dit\u011b by m\u011b prokoukl a j\u00e1 bych byla za trubku. Ne, \u017ee bych za n\u00ed nebyla tak jako tak.<\/div>\n
\n

Nicm\u00e9n\u011b jsem se nakonec odhodlala, \u017ee do toho p\u016fjdu. I kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen jedno jedin\u00e9 rande, p\u0159i kter\u00e9m se ztrapn\u00edm, a t\u00edm to hasne. St\u00e1lo to za to. Tou\u017eila jsem vid\u011bt, jak se Tom Kaulitz chov\u00e1 na sch\u016fzce. A p\u0159iznejme si up\u0159\u00edmn\u011b, po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b jsem nemohla dostat z hlavy ty no\u010dn\u00ed zvuky, kter\u00e9 jsem zaslechla z jejich domu. Mohla bych taky b\u00fdt tou: „Ach bo\u017ee, Tome, o\u0161ukej m\u011b“ holkou? Sna\u017eila jsem se t\u011bmihle p\u0159edstavami moc nezaob\u00edrat. Konec konc\u016f, mohlo to b\u00fdt jen p\u0159\u00e1telsk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed. Pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, \u017ee jsem byla hodn\u00e1 na Billa. Mo\u017en\u00e1 m\u011b cht\u011bl po\u017e\u00e1dat o laskavost. T\u0159eba darovat ledvinu nebo tak n\u011bco. Ob\u010das bych si p\u0159\u00e1la, aby m\u016fj mozek nep\u0159ekypoval takov\u00fdm mno\u017estv\u00edm fantazie.<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e u\u017e byl nejv\u011bt\u0161\u00ed \u010das vypadnout, rychle jsem si v chodb\u011b nazula sand\u00e1ly na kl\u00ednku, p\u0159es hol\u00e1 ramena p\u0159ehodila svetr a jako my\u0161ka vyklouzla z domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Z\u00e1m\u011brn\u011b jsem venku vypnula automatick\u00e9 osv\u011btlen\u00ed, aby si matka nev\u0161imla, \u017ee odch\u00e1z\u00edm. Nepochybn\u011b by m\u011b z\u00e1sobila hromadou u\u017eite\u010dn\u00fdch rad a tip\u016f, jak na sch\u016fzce postupovat. A zaru\u010den\u011b by m\u011b donutila j\u00edt se p\u0159evl\u00e9ct. Ne, ne\u2026 jen a\u0165 si hezky sed\u00ed doma a u\u017e\u00edr\u00e1 se.<\/p><\/div>\n

Dop\u0159\u00e1la jsem si je\u0161t\u011b vte\u0159inku v tichu a tm\u011b, abych posb\u00edrala s\u00edly. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se zhluboka nadechla a u\u017e se chystala vykro\u010dit, kdy\u017e se na sousedn\u00ed verand\u011b otev\u0159ely dve\u0159e. Ven vy\u0161el Tom a obl\u00edkal si n\u011bjak\u00e9 sako. Bo\u017ee, jak byl kr\u00e1sn\u00fd. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed za n\u00edm vyrazil Bill a popadl ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby ho zastavil. Venkovn\u00ed osv\u011btlen\u00ed nem\u011bli, tak\u017ee jsem vid\u011bla jejich siluety v pruhu sv\u011btla, kter\u00e9 se linulo ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n
„Pro\u010d mi tohle po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill pla\u010dtiv\u00fdm hlasem, p\u0159i kter\u00e9m se mi l\u00e1malo srdce. Pro jistotu jsem couvla, a\u017e jsem se z\u00e1dy dotkla domovn\u00edch dve\u0159\u00ed, aby m\u011b n\u00e1hodou nevid\u011bli.<\/div>\n
„Nebudu se o tom znovu bavit,“ odsekl mu Tom a dost hrub\u011b se vytrhnul. Musela jsem n\u011bkolikr\u00e1t zamrkat, jak m\u011b to p\u0159ekvapilo.<\/a><\/div>\n
„Tome, pros\u00edm,“ zaf\u0148ukal Bill, ale u\u017e se nepokou\u0161el ho znovu chytit. Bratr se te\u010f zastavil a oto\u010dil se zp\u00e1tky k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ne, u\u017e jsem se rozhodl. Sere m\u011b to u\u017e dlouho, a te\u010f nav\u00edc ty tvoje opileck\u00e9 kecy. Nebudu \u010dekat, ne\u017e se to n\u011bkdo dozv\u00ed. \u0158\u00edkej mi srabe, ale j\u00e1 na to nem\u00e1m,“ h\u00e1jil se.<\/div>\n
„Ale pro\u010d zrovna ona?“ m\u00e1vl Bill rukou sm\u011brem ke mn\u011b, jako by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kde stoj\u00edm. „Jenom proto, \u017ee je zrovna po ruce? Proto\u017ee to pot\u0159ebuje\u0161 nutn\u011b hned te\u010f uzav\u0159\u00edt?“<\/div>\n
Tom se nadechoval k n\u011bjak\u00e9mu dal\u0161\u00edmu na\u0161tvan\u00e9mu proudu slov, kdy\u017e proti n\u011bmu Bill vykro\u010dil a k m\u00e9mu naprost\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ho popadl za z\u00e1tylek a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b k polibku. Tom byl nejd\u0159\u00edve tak zasko\u010den\u00fd, \u017ee nijak nereagoval. B\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika vte\u0159in jsem um\u0159ela a p\u0159i\u0161la p\u0159\u00edmo do nebe. Co to, sakra, m\u011blo znamenat?<\/div>\n
\n

Pak se Tom vzpamatoval a prudce od sebe Billa odstr\u010dil. Ten zavr\u00e1voral a vrazil do d\u0159ev\u011bn\u00e9ho oblo\u017een\u00ed domu. \u010cekala jsem, \u017ee se na n\u011bj Tom roze\u0159ve, \u017ee je to nevhodn\u00e9, nebo \u017ee u\u017e nev\u00ed, jak by ho udr\u017eel doma, jen\u017ee on ud\u011blal prav\u00fd opak. Vykro\u010dil dop\u0159edu a doslova p\u0159i\u0161pendlil Billa na ze\u010f. Objal ho kolem pasu, a\u017e se mu vyhrnulo tri\u010dko, a pak ho za\u010dal l\u00edbat s ne\u00faprosnou zb\u011bsilost\u00ed. Bill ho op\u011bt chytil kolem krku a tiskl k sob\u011b, jako by na tom z\u00e1le\u017eel jeho \u017eivot. Bylo to \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 a divok\u00e9. Nikdy jsem nevid\u011bla nikoho se l\u00edbat s takovou n\u00e1ru\u017eivost\u00ed, nato\u017e abych to za\u017eila. Jen\u017ee i tohle muselo jednou skon\u010dit. Nakonec to byl Tom, kdo tuhle intimn\u00ed chvilku p\u0159eru\u0161il. N\u011bkolik vte\u0159in jen st\u00e1l, up\u00edral vztekl\u00fd pohled na Billa a zhluboka oddechoval. Pak jen \u0159ekl: „Sakra.“ Oto\u010dil se na pat\u011b a zam\u00ed\u0159il po zahradn\u00ed cesti\u010dce pry\u010d.<\/p><\/div>\n

\n

Do m\u00e9 hlavy se vr\u00e1tila realita, a tak jsem honem hm\u00e1tla po klice a vklouzla zp\u00e1tky dom\u016f. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se nadechla, a pak dve\u0159e znovu otev\u0159ela. Tom u\u017e vyb\u00edhal schody na na\u0161\u00ed verand\u011b. Kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl p\u0159ich\u00e1zet, obli\u010dej se mu rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bvem.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, Abby,“ pozdravil m\u011b vesele, jako by pr\u00e1v\u011b nepomuchloval sv\u00e9ho bratra jen n\u011bkolik metr\u016f ode m\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatila jsem mu. Nebyla jsem schopn\u00e1 v hlav\u011b udr\u017eet jednu jedinou p\u0159\u00ed\u010detnou my\u0161lenku. Opravdu se to stalo? Nezd\u00e1lo se mi to? Nejsem u\u017e v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u00edlen\u00e1? Co kdy\u017e mi to moje \u0161m\u00edrovan\u00ed za\u010dalo l\u00e9zt na mozek a j\u00e1 vid\u00edm v\u011bci, kter\u00e9 se ve skute\u010dnosti ned\u011bj\u00ed?<\/div>\n
Mrkla jsem na Toma a vid\u011bla, \u017ee m\u00e1 rty je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nab\u011bhl\u00e9 z toho zb\u011bsil\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed. Tak\u017ee se mi to nezd\u00e1lo. Sakra.<\/div>\n
\n

V\u016fbec nech\u00e1pu, jak jsem dok\u00e1zala p\u0159e\u017e\u00edt cel\u00e9 rande, ani\u017e bych vyhrkla: „Vid\u011bla jsem t\u011b l\u00edbat tv\u00e9ho bratra.“ Nicm\u00e9n\u011b se mi to n\u011bjak povedlo. Restaurace byla p\u0159\u00edjemn\u00e1 a j\u00e1 byla tak v \u0161oku, \u017ee jsem ani nestihla pl\u00e1cat kraviny. Tom byl velmi okouzluj\u00edc\u00ed a jeho pozornost celou dobu pat\u0159ila jen mn\u011b. Nech\u00e1pala jsem to. Jak dok\u00e1\u017ee Billa takhle vyt\u011bsnit?<\/p><\/div>\n

Ani jsem se nenad\u00e1la a sed\u011bli jsme u n\u00e1s na zahrad\u011b. Nepoda\u0159ilo se n\u00e1m tak \u00fapln\u011b uniknout m\u00e9 matce, tak\u017ee n\u00e1s nejd\u0159\u00edve vt\u00e1hla do domu a zavalila hromadou ot\u00e1zek, na kter\u00e9 jsme vlastn\u011b ani nestihli odpov\u011bd\u011bt, a pak n\u00e1s vyhodila ven za d\u016fm, abychom si pr\u00fd „je\u0161t\u011b popov\u00eddali.“<\/div>\n
\n

Noc byla tepl\u00e1 a my chvilku jen ml\u010dky sed\u011bli a d\u00edvali se na oblohu. V\u0161echno by to bylo tak kr\u00e1sn\u00e9, kdybych nev\u011bd\u011bla svoje. A pak se ke mn\u011b Tom za\u010dal nakl\u00e1n\u011bt.<\/p><\/div>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u017educhla jsem do n\u011bj, kdy\u017e u\u017e byl tak bl\u00edzko, \u017ee jsem c\u00edtila jeho dech.<\/div>\n
„No tak, Abbs. L\u00edb\u00edm se ti, ne?“ pod\u00edval se na m\u011b s t\u00edm sv\u00fdm frajersk\u00fdm \u00fa\u0161klebkem, i kdy\u017e jsem zaznamenala nejistotu v jeho o\u010d\u00edch. „H\u00e1z\u00ed\u0161 na m\u011b pohledy u\u017e od st\u0159edn\u00ed.“<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bys tohle v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal,“ p\u0159itiskla jsme si kone\u010dky prst\u016f na pusu. Na m\u00edsto, kde by mi vtiskl polibek, kdybych ho nezarazila. C\u00edtila jsem, jak mi cel\u00e9 rty brn\u00ed. Okam\u017eik, kter\u00fd jsem si v duchu p\u0159ehr\u00e1vala snad tis\u00edckr\u00e1t, a te\u010f se to m\u011blo st\u00e1t. Jen\u017ee to bylo v\u0161echno \u0161patn\u011b. Nedok\u00e1zala jsem pochopit, jak mohl. Jak by n\u011bco takov\u00e9ho mohl Billovi ud\u011blat? A pak mi to do\u0161lo.<\/div>\n
\n

„Ty jsi takov\u00e9 sobeck\u00e9 prase.“<\/p><\/div>\n

„Co to do tebe, sakra, vjelo?“ zatv\u00e1\u0159il se pohor\u0161en\u011b, jako bych j\u00e1 byla ta, co d\u011bl\u00e1 n\u011bco \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdy\u017e o tob\u011b ve \u0161kole \u0159\u00edkali, \u017ee jsi namachrovan\u00fd fraj\u00edrek, tak jsem jen vrt\u011bla hlavou. Ne, Tom takov\u00fd nen\u00ed. Jen to hraje, ale ve skute\u010dnosti jsem byla j\u00e1 ten idiot. Jsi p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd se zd\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„To proto\u017ee jsem ti cht\u011bl d\u00e1t pusu?“ zatv\u00e1\u0159il se nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„To proto\u017ee si tady se mnou chce\u0161 dok\u00e1zat, \u017ee nemiluje\u0161 Billa.“ Po m\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed se kolem n\u00e1s rozlilo dusiv\u00e9 ticho. I kdy\u017e byla a\u017e dosud tepl\u00e1 noc, najednou se vzduch zd\u00e1l b\u00fdt ledov\u00fd. Tom na m\u011b hled\u011bl s pootev\u0159enou pusou a byl bled\u00fd jako mrtvola.<\/div>\n
„Jak? Co? Jak?“ koktal a pak vstal. Na chvilku jsem si myslela, \u017ee chce odej\u00edt, ale sotva\u017ee u\u0161el p\u00e1r krok\u016f, oto\u010dil se a vr\u00e1til se zp\u00e1tky. N\u011bkolikr\u00e1t ud\u011blal tohle kole\u010dko, ne\u017e si zoufale zajel rukama do vlas\u016f.<\/div>\n
„Kurva, Abby, jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
\n

Pokr\u010dila jsem rameny a nic ne\u0159ekla. Nem\u011bla jsem n\u00e1ladu se mu sv\u011b\u0159ovat nebo cokoliv vysv\u011btlovat. Postavila jsem se a p\u0159it\u00e1hla si svetr na ramena.<\/p><\/div>\n

„Nem\u011bl bys \u0159e\u0161it, jak to v\u00edm, ale p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, o co ses to tady vlastn\u011b pokou\u0161el. Ve\u010de\u0159e? V\u00edno? V\u016fbec ti ne\u0161lo o m\u011b. Bylo to jenom o tom si n\u011bco dok\u00e1zat, co? Nebo dok\u00e1zat Billovi, \u017ee ti na n\u011bm zas a\u017e tak nez\u00e1le\u017e\u00ed? Je mi z tebe na zvracen\u00ed,“ pronesla jsem dramaticky a byla na sebe hrd\u00e1, \u017ee mi hlas ani jednou nezakol\u00edsal. V krku jsem c\u00edtila knedl\u00edk velikost\u00ed pomeran\u010de.<\/div>\n
„Jak to v\u0161echno v\u00ed\u0161?“ volal za mnou, ale j\u00e1 ho ignorovala. Bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed jsem za sebou pr\u00e1skla s\u00edt\u00ed proti hmyzu a n\u00e1sledn\u011b i dve\u0159mi. Tomu \u0159\u00edk\u00e1m teatr\u00e1ln\u00ed odchod.<\/div>\n
\n

V kuchyni jsem narazila na oba rodi\u010de, jak jako dv\u011b surikaty natahuj\u00ed krky, aby zahl\u00e9dli, co se d\u011bje na verand\u011b.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1te nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci?“ obo\u0159ila jsem se na n\u011b. M\u011bla jsem v\u0161eho dost. Toho, jak mi diktuj\u00ed, co m\u00e1m d\u011blat a s k\u00fdm se m\u00e1m st\u00fdkat. Jak mi p\u0159edhazuj\u00ed moje ne\u00fasp\u011bchy a po\u0161\u0165uchuj\u00ed m\u011b tam, kde m\u011b cht\u011bj\u00ed m\u00edt.<\/div>\n
„Abbigail, jak to s n\u00e1mi mluv\u00ed\u0161?“ zeptala se matka pohor\u0161en\u011b a polo\u017eila si dla\u0148 na srdce. Aspo\u0148 u\u017e je jasn\u00e9, po kom m\u00e1m smysl pro drama. „Tys na Toma k\u0159i\u010dela? Pro\u010d? Chce\u0161, aby se na tebe vyka\u0161lal? U\u017e to za\u010dalo vypadat tak nad\u011bjn\u011b.“<\/div>\n
„Sakra, mami. Jednou prov\u017edy se zbav t\u00e9 p\u0159edstavy, \u017ee j\u00e1 a Tom budeme spolu. To se nikdy nestane, rozum\u00ed\u0161? Kdybys v\u011bd\u011bla, co je za\u010d, tak mi ho kone\u010dn\u011b p\u0159estane\u0161 dohazovat.“ Ruply mi nervy, fakt \u017ee jo. Ale u\u017e jsem nemohla \u017e\u00edt v tomhle kokonu l\u017e\u00ed.<\/div>\n
„A co je na n\u011bm tak \u0161patn\u00e9ho?“ zamra\u010dila se a zalo\u017eila si ruce v bok.<\/div>\n
Jako prvn\u00ed jsem m\u011bla na jazyku: „\u0160uk\u00e1 sv\u00e9ho bratra.“ Proto\u017ee mi pomalu, ale jist\u011b doch\u00e1zely v\u0161echny souvislosti. V\u016fbec jsem nevid\u011bla Toma s n\u011bjakou holkou. Celou dobu to byli jen oni dva. Ale samoz\u0159ejm\u011b jsem necht\u011bla ani jednomu takhle ubl\u00ed\u017eit. Nehled\u011b na to, \u017ee by mi matka stejn\u011b nev\u011b\u0159ila. Tak\u017ee jsem vyhrkla to prvn\u00ed nejp\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed. „Je to gay.“<\/div>\n
\n

Po m\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed se po sob\u011b rodi\u010de nejd\u0159\u00edve p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edvali, a pak se za\u010dali nekontrolovateln\u011b \u0159ehtat. Matce tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy jako hrachy.<\/p><\/div>\n

„Abbigail, co ty si v\u0161echno nevymysl\u00ed\u0161, abys obh\u00e1jila, \u017ee s nik\u00fdm nechod\u00ed\u0161. To je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9,“ soukal ze sebe otec. V tomhle bod\u011b jsem s nimi ztratila nervy. J\u00e1 m\u016f\u017eu \u0159\u00edct naprosto cokoliv a oni mi nikdy neuv\u011b\u0159\u00ed. Nikdy m\u011b nebudou br\u00e1t takovou, jak\u00e1 jsem. V\u017edycky budu jen to zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Ani\u017e bych \u0159ekla n\u011bco dal\u0161\u00edho, vykro\u010dila jsem pry\u010d. P\u0159ipadala jsem si jako ve snu. Kladla jsem jednu nohu p\u0159ed druhou, ani\u017e bych vn\u00edmala, kam jdu. Pod botami mi zask\u0159\u00edpal \u0161t\u011brk na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. \u010cerstv\u00fd vzduch mi vnikal do plic a trochu ulevoval tomu tlaku, co jsem c\u00edtila na hrudn\u00edku. Bylo mi p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. V jak\u00e9m okam\u017eiku se m\u016fj \u017eivot takhle nekontrolovateln\u011b zvrtl?<\/div>\n
\n

Z my\u0161lenek m\u011b vytrhl tich\u00fd hlas. „Jak\u00e9 bylo rande?“ Bill sed\u011bl na schodech p\u0159ed jejich domem a dlouh\u00e9 pa\u017ee m\u011bl ovinut\u00e9 kolem t\u011bla, jako by se s\u00e1m obj\u00edmal. V o\u010d\u00edch jsem vid\u011bla jen bolest a neprolit\u00e9 slzy.<\/p><\/div>\n

„Abych pravdu \u0159ekla, bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9,“ vydechla jsem a nechala ramena klesnout. Obe\u0161la jsem plot, kter\u00fd n\u00e1s odd\u011bloval, a p\u0159isedla si k n\u011bmu. Bylo docela vtipn\u00e9, \u017ee ani ne p\u0159ed deseti minutami jsem byla \u00fapln\u011b ve stejn\u00e9 pozici, akor\u00e1t \u017ee m\u00edsto n\u011bj sed\u011bl jeho bratr.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Holky si v\u011bt\u0161inou nest\u011b\u017euj\u00ed,“ povyt\u00e1hl p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed, i kdy\u017e ten ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz mu z tv\u00e1\u0159e nezmizel.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1 tohle \u010dasto?“ nadhodila jsem.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“ nakr\u010dil \u010delo a dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem si ut\u0159el nos.<\/div>\n
„\u017de se tah\u00e1 s holkama, aby si dok\u00e1zal, \u017ee t\u011b nemiluje,“ \u0159ekla jsem p\u0159\u00edmo. Jestli Billa m\u00e9 prohl\u00e1\u0161en\u00ed p\u0159ekvapilo, nedal to na sob\u011b zn\u00e1t. N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, a pak se zahled\u011bl na hv\u011bzdy. P\u0159it\u00e1hl si dlouh\u00e9 nohy bl\u00ed\u017e k sob\u011b a pak \u0159ekl: „Do\u0161lo ti to, co.“<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bla jsem to, dokud jsem nezaslechla v\u00e1\u0161 dne\u0161n\u00ed rozhovor. Hodn\u011b jste k\u0159i\u010deli. Ne\u0161lo to p\u0159eslechnout,“ kousla jsem se do rtu, ne\u017e jsem dodala: „A ani p\u0159ehl\u00e9dnout. Ne \u017ee bych se o to sna\u017eila.“<\/div>\n
\n

„Jsi do n\u011bj zamilovan\u00e1? Do m\u00e9ho bratra?“ nadhodil ot\u00e1zku. Dne\u0161ek byl o\u010dividn\u011b dnem pravdy. Mohla jsem ml\u017eit, nebo to zahr\u00e1t do ztracena, ale necht\u011bla jsem mu lh\u00e1t. Dlouze jsem zap\u0159em\u00fd\u0161lela, ne\u017e jsem ze sebe za\u010dala sypat odpov\u011b\u010f.<\/p><\/div>\n

„Dlouhou dobu jsem si to myslela. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, je to Tom. V\u0161echny holky po n\u011bm jely. Ale te\u010f, kdy\u017e v\u00edm to, co v\u00edm, \u0159ekla bych, \u017ee to sp\u00ed\u0161 byla fascinace v\u00e1mi ob\u011bma. Ne, \u017ee bych ho cht\u011bla m\u00edt pro sebe. Cht\u011bla jsem b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed toho, co je mezi v\u00e1mi.“<\/div>\n
Bill se zatv\u00e1\u0159il pobaven\u011b a povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne v tom sexu\u00e1ln\u00edm smyslu,“ dodala jsem rychle na vysv\u011btlenou. „Budu zn\u00edt jako ujet\u00e1 puber\u0165a\u010dka, ale cht\u011bla jsem se s v\u00e1mi sp\u0159\u00e1telit. O to pak v\u00edc, kdy\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee si k sob\u011b jen tak n\u011bkoho nepust\u00edte.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi s n\u00edm teda \u0161la na to rande?“ zeptal se a u\u017e zase vypadal smutn\u011b.<\/div>\n
„Proto\u017ee se ve mn\u011b probudila ta p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00e1 holka, kter\u00e1 se cht\u011bla pochlubit t\u00edm, \u017ee se l\u00edb\u00ed Kaulitzovi, a up\u0159\u00edmn\u011b, po tom, co jsem v\u00e1s vid\u011bla v objet\u00ed, jsem nedok\u00e1zala ani j\u00edt rovn\u011b, nato\u017e, abych zvl\u00e1dla jasn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let,“ p\u0159iznala jsem.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ pok\u00fdval hlavou. „Asi to byl \u0161ok.“<\/div>\n
\n

„Ale na tob\u011b mi taky z\u00e1le\u017e\u00ed. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e na n\u011bm\u2026“ Bill naklonil pochybova\u010dn\u011b hlavu a j\u00e1 jsem mu to nemoha zazl\u00edvat. „Je to tak. V\u011b\u0159 mi. Jen\u017ee tys nikdy neskr\u00fdval svoj\u00ed orientaci a j\u00e1 nev\u011bd\u011bla, jak jinak se k tob\u011b dostat. Ch\u00e1pe\u0161, jinak ne\u017e p\u0159es \u017eensk\u00e9 zbran\u011b.“ Vypnula jsem hrudn\u00edk, abych demonstrovala, jak to mysl\u00edm. Vzduch pro\u0159\u00edzl Bill\u016fv sm\u00edch a bylo to tak opojn\u00e9, \u017ee mi srdce zaplesalo.<\/p><\/div>\n

„Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b pra\u0161t\u011bn\u00e1,“ zakroutil hlavou, ale \u00fasm\u011bv mu na rtech u\u017e z\u016fstal.<\/div>\n
„Jo, to asi jo,“ souhlasila jsem. „Nemohla bych dneska p\u0159espat u v\u00e1s? Rodi\u010de nejsou nad\u0161en\u00ed, \u017ee nebudou m\u00edt Toma za zet\u011b.“<\/div>\n
„Vtipn\u00e9. Zrovna jsem t\u011b cht\u011bl po\u017e\u00e1dat o to sam\u00e9. Moc se mi nechce dom\u016f.“ A u\u017e tu zase byl ten zasmu\u0161il\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvla jsem a nev\u011bd\u011bla, co dal\u0161\u00edho \u0159\u00edct. Co \u0159\u00edct n\u011bkomu, komu jste pravd\u011bpodobn\u011b pr\u00e1v\u011b zni\u010dili \u017eivot?<\/div>\n
\n

„Budete v pohod\u011b? Vy dva?“ zkusila jsem to opatrn\u011b.<\/p><\/div>\n

„No, nechci t\u011b zklamat, ale nebude\u0161 prvn\u00ed, s k\u00fdm si takhle vy\u0161el. D\u011bl\u00e1 to pom\u011brn\u011b \u010dasto,“ \u0159ekl, ale m\u011b neoblbnul. Ni\u010dilo ho to.<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 sn\u00e1\u0161et?“<\/div>\n
„Miluju ho,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b. „Nejsme \u00fapln\u011b standartn\u00ed. Nem\u016f\u017eu mu vy\u010d\u00edtat, \u017ee ho to \u010das od \u010dasu vyd\u011bs\u00ed.“<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, \u017ee nejste standartn\u00ed. Pokud n\u011bkoho miluje\u0161, takhle mu neubli\u017euje\u0161,“ za\u010dala jsem okam\u017eit\u011b protestovat. O\u010dividn\u011b mi ned\u011bl\u00e1 probl\u00e9m se\u0159vat oba dva Kaulitze za jeden ve\u010der.<\/div>\n
„Tebe to neznechucuje?“ pod\u00edval se na m\u011b \u00fakosem, a i kdy\u017e nahodil ledabyl\u00fd t\u00f3n, bylo zn\u00e1t, \u017ee mu na m\u00e9 odpov\u011bdi ve skute\u010dnosti opravdu z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
„L\u00e1ska nen\u00ed volba. Nem\u016f\u017ee\u0161 si vybrat, do koho se zamiluje\u0161,“ prohl\u00e1sila jsem rozhodn\u011b. „A kdy\u017e se na v\u00e1s dva pod\u00edv\u00e1m, prost\u011b to d\u00e1v\u00e1 smysl.“<\/div>\n
„Jo, tak\u017ee je to ofici\u00e1ln\u00ed. Opravdu jsi pra\u0161t\u011bn\u00e1.“<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs U\u017e z\u00edtra, pane bo\u017ee. U\u017e z\u00edtra. Sakra, u\u017e dneska. Ve\u010der, ach pro boha. Do pr\u010dic, u\u017e jen p\u00e1r hodin. Co m\u00e1m d\u011blat? Co m\u00e1m d\u011blat? Co m\u00e1m d\u011blat? \u0160marj\u00e1, u\u017e jen p\u016fl hodiny. Omdl\u00edm. Pozvrac\u00edm se. Prvn\u00ed se pozvrac\u00edm a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[712],"tags":[],"class_list":["post-202","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-love-is-not-a-choice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/202","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=202"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/202\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=202"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=202"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=202"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}