{"id":20203,"date":"2008-03-13T17:50:00","date_gmt":"2008-03-13T16:50:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20161"},"modified":"2008-03-13T17:50:00","modified_gmt":"2008-03-13T16:50:00","slug":"stars-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/stars-2\/","title":{"rendered":"Stars"},"content":{"rendered":"
Pohl\u00e9dnul sm\u011brem vzh\u016fru k sametov\u011b temn\u00e9 obloze, na n\u00ed\u017e neprosv\u00edtaly ani ty nejmen\u0161\u00ed jisk\u0159i\u010dky hv\u011bzd. Vyjad\u0159ovaly t\u00edm smutek a soucit k jeho vlastn\u00edmu citov\u00e9mu rozpolo\u017een\u00ed, sv\u00fdm zp\u016fsobem nep\u0159\u00edmo signalizovaly ten okam\u017eik, tu f\u00e1zi, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zel, kter\u00e1 lomcovala jeho celou podstatou. Jen hrd\u00e1, d\u016fstojn\u00e1 \u010der\u0148 a temnota, \u017e\u00e1dn\u00e1 sv\u011btla nad\u011bj\u00ed, kter\u00e1 by p\u0159edstavovala z\u00e1chrann\u00fd bod, byla by maj\u00e1kem, jeho nad\u011bj\u00ed na lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky. Byl jako konsternovan\u00fd. Velk\u00e9, nedoz\u00edrn\u011b hlubok\u00e9 o\u010di t\u00e9 nejjemn\u011bj\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy \u017ehnuly p\u0159ikov\u00e1ny k bou\u0159\u00edc\u00edmu se nebi, kter\u00e9 se mohutn\u00fdmi blesky pokou\u0161elo projevit sv\u016fj vzdor. K\u00e9\u017e by tak\u00e9 on mohl ten sv\u016fj dostat ven, cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det a plakat z\u00e1rove\u0148, rad\u011bji by polykal slzy a poslouchal sv\u016fj vlastn\u00ed zoufal\u00fd k\u0159ik, ne\u017e aby jej obklopovalo d\u011bsiv\u00e9 ticho, pl\u00ed\u017eiv\u00e9 st\u00edny vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed na n\u011bj ze v\u0161ech z\u00e1kout\u00edch.<\/div>\n
P\u0159esto ze sebe nemohl dostat ani jedinou hl\u00e1sku, nedok\u00e1zal projevit ani tu sebemen\u0161\u00ed emoci, natolik bylo jeho srdce sev\u0159en\u00e9 strachem a \u00fazkost\u00ed. Zvedal se v\u00edtr, lomcoval v\u011btvemi strom\u016f stoj\u00edc\u00edch pod\u00e9l silnice a jemu rozevl\u00e1l uhlov\u011b \u010dern\u00e9 rovn\u00e9 vlasy. Spadaly mu do o\u010d\u00ed a on se je ani nesna\u017eil odhrnout. Mo\u017en\u00e1 je lep\u0161\u00ed nevid\u011bt to v\u0161echno kolem sebe. V\u0161echno? Vlastn\u011b kolem sebe nenach\u00e1zel v\u016fbec nic.<\/div>\n
Sledoval kamennou ze\u010f po sv\u00e9 lev\u00e9 ruce a namlouval si kroky p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z tmav\u00e9 uli\u010dky naproti. Zbrkle k n\u00ed obr\u00e1til la\u010dn\u00fd pohled, ale naskytlo se mu pouze panorama za\u0161l\u00e9ho chodn\u00edku a naru\u0161en\u00fdch st\u011bn. Sklopil o\u010di. Stejn\u011b jako sklopil o\u010di p\u0159ed jedn\u00edm cel\u00fdm rokem.<\/div>\n
Pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed nep\u0159edstavuje rok a\u017e tak v\u00fdznamnou \u010dasovou soustavu, ale pro Billa to znamenalo t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch a nejdel\u0161\u00edch 365 dn\u00ed v jeho \u017eivot\u011b. Nikdo si neum\u00ed p\u0159edstavit, jak\u00e9 to je ul\u00e9hat ka\u017edou noc s v\u00fd\u010ditkami a bolest\u00ed a s nimi se tak\u00e9 za rozb\u0159esku probouzet. Nikdy si to neodpust\u00ed. Nikdy nem\u016f\u017ee z\u00edskat zp\u00e1tky tu jedine\u010dnou \u0161anci, kter\u00e1 se mu naskytla a on ji tak zbab\u011ble promarnil. Kdyby \u0161lo vr\u00e1tit \u010das, kdyby tehdy vid\u011bl tak jasn\u011b jako vid\u00ed dnes.<\/div>\n
Rok nazp\u011bt, jeho pokoj, jeho d\u016fm, jeho bratr. Oby\u010dejn\u00fd den, \u00fapln\u011b nevinn\u00fd podve\u010der. Sed\u011bl na sv\u00e9 posteli, v ruce sv\u00edral tu\u017eku s otupen\u00fdm hrotem a n\u011bco zaujat\u011b \u010dm\u00e1ral na \u010dtvrtku k\u0159\u00eddov\u00e9ho pap\u00edru. C\u00edtil jej. Nemusel se ani ot\u00e1\u010det, nemusel ani zvedat hlavu aby poznal, \u017ee on stoj\u00ed mezi dve\u0159mi, \u017ee v\u00e1h\u00e1, je zmaten\u00fd, je zmaten\u00fd kv\u016fli n\u011bmu, je do n\u011bj zbl\u00e1zn\u011bn\u00fd, kdy\u017e zav\u0159e o\u010di tak vid\u00ed jenom jeho, kdy\u017e d\u00fdch\u00e1, tak d\u00fdch\u00e1 pro n\u011bj, kdy\u017e pl\u00e1\u010de, tak pl\u00e1\u010de kv\u016fli n\u011bmu. To v\u0161echno Tom pro\u017e\u00edval a on to prost\u011b nev\u011bd\u011bl. P\u0159ekvapil jej, \u0161okoval a on zareagoval nejh\u016f\u0159e jak mohl.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ pousm\u00e1l se ne bratra stoj\u00edc\u00edho ve dve\u0159\u00edch s m\u00edrn\u00fdm t\u0159asem v t\u011ble.<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl. Jen vstoupil dovnit\u0159 a zav\u0159el za sebou. „U\u017e nem\u016f\u017eu Bille,“\u0161pitnul t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 co?“<\/div>\n
„D\u00fdchat. U\u017e se ani nenadechnu, ani\u017e bych na tebe nemyslel, v ka\u017ed\u00e9 kap\u00e9nce vzduchu c\u00edt\u00edm tvoji v\u016fni a m\u011b to dus\u00ed, Bille! Nem\u016f\u017eu naj\u00edt klid, je to jako v za\u010darovan\u00e9m kruhu\u2026 ne, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b! Kdy\u017e to ne\u0159eknu te\u010f, tak u\u017e nikdy. Poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e jsem s\u00e1m, tak chci zapomenout a tis\u00edckr\u00e1t si p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee u\u017e na to nikdy nepomysl\u00edm, ale kdy\u017e t\u011b uvid\u00edm, tak ztr\u00e1c\u00edm hlavu, v\u0161echny ty sliby jsou pry\u010d a j\u00e1 u\u017e nedok\u00e1\u017eu s\u00e1m sob\u011b poru\u010dit, u\u017e nev\u00edm jak to m\u00e1m zastavit! Pomoz mi, Bille… pros\u00edm,“ kleknul si zoufale k noh\u00e1m jeho postele a jeho hru\u010f se nebezpe\u010dn\u011b rychle nadzved\u00e1vala. Sly\u0161el zb\u011bsil\u00fd tlukot jeho srdce, vid\u011bl lesk slz v jeho o\u010d\u00edch. Byly tak boj\u00e1cn\u00e9, jakoby Tomovi v\u016fbec nepat\u0159ily. Up\u00ednal se na Billovu tv\u00e1\u0159 jako na z\u00e1chrannou s\u00ed\u0165.<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ hlesl Bill ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Copak jsi tak slep\u00fd?!“ obo\u0159il se na n\u011bj bratr a u\u017e ani neskr\u00fdval pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Copak to v\u0161echno nevid\u00ed\u0161? Jak kles\u00e1m \u00fapln\u011b ke dnu a to v\u0161echno kv\u016fli tob\u011b, j\u00e1 u\u017e takhle nem\u016f\u017eu, stoj\u00ed m\u011b to v\u0161echny s\u00edly a j\u00e1 u\u017e prost\u011b nejsem dost siln\u00fd. Je mi jedno co si mysl\u00ed\u0161, jen jsi to zkr\u00e1tka musel v\u011bd\u011bt. Bille nera\u0148 m\u011b, pros\u00edm t\u011b o to, neubli\u017e mi,“ \u0161eptal Tom a prudce vstal. V hlav\u011b m\u011bl \u00faplnou tmu. P\u0159istoupil k Billovi a t\u0159esouc\u00edma se rukama vzal jeho hlavu do dlan\u00ed. Tak jak si to p\u0159edstavoval p\u0159ed usnut\u00edm, tak jak jej to budilo z jeho sn\u016f, tak jak to vid\u011bl ka\u017edou vte\u0159inu sv\u00e9ho \u017eivota. U\u017e nem\u016f\u017ee \u010dekat, u\u017e ne. P\u0159ilo\u017eil sv\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se rty na ty jeho a se vzdechem jej pol\u00edbil. N\u011b\u017en\u011b a vzru\u0161iv\u011b, byla v tom ve\u0161ker\u00e1 jeho n\u011bha a emotivnost, v tom polibku bylo \u00fapln\u011b v\u0161echno co v sob\u011b ty m\u011bs\u00edce marn\u011b dusil a najednou to muselo ven. Odevzdal se mu, odevzdal mu sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, odevzdal mu ve\u0161kerou svou l\u00e1sku, odevzdal mu sebe. Cht\u011bl pat\u0159it jen Billovi, b\u00fdt jen jeho.<\/div>\n
L\u00edbal jeho hebk\u00e1 \u00fasta a v jeho t\u011ble ho\u0159elo tis\u00edce oh\u0148\u016f, kter\u00e9 v n\u011bm bratr zap\u00e1lil. Tomovo v\u0161echno te\u010f pat\u0159ilo jemu. U\u017e mu nic nez\u016fstalo, cel\u00e1 jeho osobnost, v\u0161echen jeho cit, bolest a l\u00e1ska z\u016fstaly nav\u017edy uzam\u010deny na t\u011bch jeho neuv\u011b\u0159iteln\u011b dokonal\u00fdch rtech. C\u00edtil, jak se rozev\u00edraj\u00ed, jak spolupracuj\u00ed, jak hladov\u00ed po jeho dal\u0161\u00edm doteku. Najednou zaznamenal Billovy ruce, k\u0159ehk\u00e9 dlan\u011b, kter\u00e9 jej od sebe zmaten\u011b odstrkovaly. Pora\u017een\u011b dopadnul na chladnou zem bratrova pokoje a poko\u0159en\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka pln\u00e1 pohasnut\u00e9 nad\u011bje a zlomen\u00e9ho snu. Bill sklopil o\u010di. A ode\u0161el. Nechal jej tam, zni\u010den\u00e9ho a ne\u0161\u0165astn\u00e9ho, p\u0159itom ani s\u00e1m nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Netu\u0161il pro\u010d jej odstr\u010dil, v\u017edy\u0165 se jen lekl, byl jen p\u0159ekvapen\u00fd, cht\u011bl to, tak moc jej cht\u011bl, ale pro\u010d mu tedy jeho rozum velel, aby u\u017e se nevr\u00e1til do jejich domu, aby bratra necht\u011bl takovou dobu vid\u011bt? Pro\u010d jen ud\u011blal tak stra\u0161nou chybu, tolik mu ubl\u00ed\u017eil, ztratil jej! Tou\u017eil se vr\u00e1tit a pokra\u010dovat, ale jeho realistick\u00e9 j\u00e1 mu br\u00e1nilo n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat. Rad\u011bji p\u0159eru\u0161il kontakt. Tak zbab\u011ble a nechutn\u011b se vyhnul chv\u00edli, kdy by se mu musel pod\u00edvat do o\u010d\u00ed a \u0159\u00edct, jak moc jej pot\u0159ebuje, jak moc se un\u00e1hlil, kdy\u017e jej v d\u016fsledku \u0161oku tak chvatn\u011b odm\u00edtnul.<\/div>\n
Te\u010f st\u00e1l s\u00e1m v lidupr\u00e1zdn\u00e9 ulici, uprost\u0159ed noci v opu\u0161t\u011bn\u00e9 a tmav\u00e9 \u010dtvrti. Za svitu jedin\u00e9 pouli\u010dn\u00ed lampy a ob\u010dasn\u00fdch zvuk\u016f nezn\u00e1m\u00e9ho p\u016fvodu. Pr\u00e1v\u011b tady se s n\u00edm cht\u011bl po cel\u00e9m roce skr\u00fdv\u00e1n\u00ed a ignorov\u00e1n\u00ed sej\u00edt. Pr\u00e1v\u011b \u010d\u00edslo t\u00e9to ulice st\u00e1lo v dopise adresovan\u00e9m Tomovi. Jen datum, \u010das, m\u00edsto a jeho podpis. Doufal, \u017ee pochop\u00ed, t\u011blo m\u011bl v k\u0159e\u010di strachem, \u017ee nep\u0159ijde. Toho se nejv\u00edc za v\u0161eho b\u00e1l, \u017ee prost\u011b nep\u0159ijde. M\u011bl by na to pr\u00e1vo, nemohl by mu v\u016fbec nic vy\u010d\u00edtat. Z nebe se za\u010daly spou\u0161t\u011bt t\u011b\u017ek\u00e9 studen\u00e9 kapky. D\u00e9\u0161\u0165 padal z pohasl\u00fdch hv\u011bzd a t\u0159\u00ed\u0161til se na miliony kapi\u010dek dopadem na Billovu porcel\u00e1novou tv\u00e1\u0159. Zav\u0159el o\u010di. Nechal d\u00e9\u0161\u0165 voln\u011b st\u00e9kat po sv\u00fdch l\u00edc\u00edch, zm\u00e1\u010del jeho vlasy do slepen\u00fdch pram\u00ednk\u016f, c\u00edtil, jak pod t\u00edm proudem vlhnou jeho \u0161aty, lep\u00ed se mu na t\u011blo, obep\u00ednaj\u00ed jeho k\u0159ehkou, drobounkou siluetu a vytv\u00e1\u0159\u00ed na k\u016f\u017ei mr\u00e1z. Pronikal mu do kost\u00ed a proudil krv\u00ed, ta n\u00e1hl\u00e1 zima se jej zmoc\u0148ovala d\u016fkladn\u011b a on se o to ani v nejmen\u0161\u00edm nezaj\u00edmal. Pohl\u00e9dnul na hodinky a kr\u00e1\u010del pry\u010d, v kapk\u00e1ch de\u0161t\u011b, v n\u011bm\u017e se ztr\u00e1cely jeho tich\u00e9 kroky. Nep\u0159ijde, u\u017e je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Je konec nad\u011bj\u00edm, konec my\u0161lenk\u00e1m na to napravit to v\u0161echno, ud\u011blat to spr\u00e1vn\u011b, m\u00edt tu jedinou dokonalou v\u011bc ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/div>\n
Zastavil se a srdcem mu projel z\u00e1chv\u011bv. Ned\u00fdchal. C\u00edtil to. Bylo to jako tehdy, tak dokonale v\u011bd\u011bl, \u017ee je tady. Jeho bratr, jeho v\u0161echno. B\u00e1l se oto\u010dit, tolik se b\u00e1l, aby za sebou nespat\u0159il zase jen pr\u00e1zdnou ulici, aby si ten intenzivn\u00ed pocit zase jen nenamlouval. Necht\u011bl se zklamat, bo\u017ee jak moc u\u017e se necht\u011bl zklamat. Pomalu se obr\u00e1til a jeho t\u011blem pronikla vlna vzru\u0161en\u00ed, kdy\u017e jej uvid\u011bl. Opravdu to byl on. St\u00e1l tam, jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj, zm\u00e1\u010den\u00fd od lij\u00e1ku, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b b\u011bsnil nad jejich hlavami a oni st\u00e1li jako dv\u011b sochy. Vzduch mezi nimi se dal kr\u00e1jet a nap\u011bt\u00ed \u010di\u0161elo z ka\u017ed\u00e9ho milimetru jejich t\u011bl. Kapky vody se m\u00edsily se sol\u00ed na Billov\u011b tv\u00e1\u0159. Najednou to muselo ven, v\u0161echna ta bolest a v\u00fd\u010ditky musely b\u00fdt ventilov\u00e1ny stejn\u011b jako tehdy musel Tom vy\u0159knout v\u0161echnu svoji l\u00e1sku. Bylo to uvol\u0148uj\u00edc\u00ed, tak neskute\u010dn\u011b uvol\u0148uj\u00edc\u00ed, Bill c\u00edtil, jakoby s t\u011bmi slzami odch\u00e1zela z jeho t\u011bla v\u0161echna t\u00edha. Ulevovalo se mu, n\u011bco t\u00ed\u017eiv\u00e9ho z n\u011bj spadlo a on se c\u00edtil jako znovuzrozen\u00fd. Bezmy\u0161lenkovit\u011b zrychlil sv\u00e9 kroky a zru\u0161il tu vzd\u00e1lenost mezi nimi. St\u00e1li tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, na k\u016f\u017ei toho druh\u00e9ho perlil jejich dech. Na nic ne\u010dekal, nep\u0159em\u00fd\u0161lel, bylo to poprv\u00e9, kdy poslechl spr\u00e1vn\u011b – poslechl srdce. Objal bratra prudce kolem krku a vyhledal jeho \u00fasta. Ten polibek mluvil za ve\u0161ker\u00e1 slova. L\u00edbal jej s takovou razanc\u00ed, l\u00e1skou a jistotou, \u017ee prost\u011b nemohlo b\u00fdt pochyb. Tom zaj\u00ed\u017ed\u011bl prsty do jeho mokr\u00fdch vlas\u016f a druhou rukou dr\u017eel pevn\u011b jeho t\u011blo. U\u017e jej nikdy nenech\u00e1 odej\u00edt, t\u00edm si byl naprosto jist\u00fd.<\/div>\n
Nez\u00e1le\u017eelo jim, kde pr\u00e1v\u011b jsou, sesunuli se na zm\u00e1\u010denou zem pokrytou vrstvou rozb\u0159edl\u00e9 \u0161p\u00edny ulice a nep\u0159est\u00e1vali jeden druh\u00e9ho zahrnovat polibky. Tom jej ud\u00fdchan\u011b objal. Polo\u017eil si jeho hlavu na svou hru\u010f a Bill uvoln\u011bn\u011b oddechoval v jeho n\u00e1ru\u010di. Jako by v\u0161echno zl\u00e9, bylo najednou pry\u010d. Vzduch se vy\u010distil, po zatuchl\u00e9m a t\u011b\u017ek\u00e9m oz\u00f3nu u\u017e nebylo ani stopy. Najednou se mnohem l\u00e9pe d\u00fdchalo, i ta stra\u0161n\u00e1 ulice se zd\u00e1la zbaven\u00e1 sv\u00e9 star\u00e9 opr\u00fdskan\u00e9 fas\u00e1dy. Jakoby d\u00e9\u0161\u0165 smyl v\u0161echnu bolest, smutek a strach. Za\u010d\u00ednalo n\u011bco nov\u00e9ho, n\u011bco mnohem pronikav\u011bj\u0161\u00edho a siln\u011bj\u0161\u00edho, n\u011bco kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho. Bill se schoulil do bratrovy n\u00e1ru\u010de a on si jej k sob\u011b p\u0159itisknul je\u0161t\u011b siln\u011bji. Oba shodn\u011b pohl\u00e9dli k nebi. Zaz\u00e1\u0159ily prvn\u00ed hv\u011bzdy.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Pohl\u00e9dnul sm\u011brem vzh\u016fru k sametov\u011b temn\u00e9 obloze, na n\u00ed\u017e neprosv\u00edtaly ani ty nejmen\u0161\u00ed jisk\u0159i\u010dky hv\u011bzd. Vyjad\u0159ovaly t\u00edm smutek a soucit k jeho vlastn\u00edmu citov\u00e9mu rozpolo\u017een\u00ed, sv\u00fdm zp\u016fsobem nep\u0159\u00edmo signalizovaly ten okam\u017eik, tu f\u00e1zi, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zel, kter\u00e1 lomcovala jeho celou podstatou.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20203","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20203","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20203"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20203\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20203"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20203"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20203"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}