{"id":20206,"date":"2008-03-13T17:40:00","date_gmt":"2008-03-13T16:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20164"},"modified":"2008-03-13T17:40:00","modified_gmt":"2008-03-13T16:40:00","slug":"the-kill","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/the-kill\/","title":{"rendered":"The kill"},"content":{"rendered":"
Co kdybych to cht\u011bl ukon\u010dit<\/em><\/div>\n
Vysm\u00e1t se ti do tv\u00e1\u0159e<\/em><\/div>\n
Co bys ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
Co kdybych spadnul a\u017e na dno<\/em><\/div>\n
U\u017e to prost\u011b v\u0161echno nemohl un\u00e9st<\/em><\/div>\n
Co bys ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
P\u0159ikr\u00fdvka pozvolna spl\u00fdvala na jeho boc\u00edch a lehce se vlnila na jeho kl\u00edn\u011b a nohou. Nerv\u00f3zn\u00edmi prsty si pohr\u00e1val s jej\u00edm sat\u00e9nov\u00fdm lemem a nete\u010dn\u011b ji \u017emoulal ve zpocen\u00fdch rukou. Tady uvnit\u0159 bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, s\u00e1lalo tak mohutn\u011b, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee mu ta horkost \u00fapln\u011b otupuje smysly a on se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch nadobro ztr\u00e1c\u00ed. Omamovala jej teplem zd\u016frazn\u011bn\u00e1 nasl\u00e1dl\u00e1 v\u016fn\u011b santalov\u00e9ho d\u0159eva, kter\u00e1 ulp\u011bla na povle\u010den\u00ed a te\u010f se vzn\u00e1\u0161ela celou nevelkou m\u00edstnost\u00ed. Za okny se rozprost\u00edrala ml\u00e9\u010dn\u00e1 mlha, kter\u00e1 dok\u00e1zala potla\u010dit i \u010dernotu no\u010dn\u00ed oblohy a ust\u00e1vaj\u00edc\u00ed d\u00e9\u0161\u0165. Ani si nev\u0161imnul, kdy drobn\u00e9 kapky p\u0159estaly bubnovat na sklo, byl jako ve sn\u00e1ch. Sed\u011bl na posteli s o\u010dima up\u0159en\u00fdma n\u011bkam do pr\u00e1zdna a usilovn\u011b se sna\u017eil neohl\u00e9dnout se za sebe na druhou polovinu l\u016f\u017eka. Tich\u00e9, pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed na n\u011bj p\u016fsobilo jako r\u00e1na zasazovan\u00e1 do jeho t\u011bla ka\u017edou vte\u0159inu. I ten jeho tlumen\u00fd dech jej p\u0159iv\u00e1d\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed, nemohl pochopit, jak Bill m\u016f\u017ee tak bezstarostn\u011b sn\u00edt, zat\u00edmco on nedok\u00e1\u017ee udr\u017eet o\u010di zav\u0159en\u00e9. Nutk\u00e1n\u00ed jej p\u0159emohlo a oto\u010dil hlavu. Jeho pohled ude\u0159il na t\u00e9m\u011b\u0159 kamennou tv\u00e1\u0159. Bratrova tv\u00e1\u0159 p\u016fsobila v tlumen\u00e9 z\u00e1\u0159i zven\u010d\u00ed jako socha, socha s ost\u0159e \u0159ezan\u00fdmi l\u00edcn\u00edmi kostmi a rovn\u00fdm nosem. Vypadal vyrovnan\u011b, neur\u010dit\u011b, bez zn\u00e1mek neklidu \u010di nespokojenosti. Sledoval jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 hrdlo, ledov\u011b sv\u011btl\u00fd krk, kter\u00fd byl tak dokonale hladk\u00fd a jemn\u00fd, jeho k\u016f\u017ee p\u016fsobila jako alabastr a jemu to p\u0159in\u00e1\u0161elo naprosto \u0161okuj\u00edc\u00ed my\u0161lenky. Jeho pevn\u00e9 prsty obto\u010den\u00e9 kolem toho n\u00e1dhern\u00e9ho hrdla, sta\u010dilo by tak m\u00e1lo, jen trochu stisknout, zav\u0159\u00edt o\u010di, aby se nemusel d\u00edvat do t\u011bch jeho, probuzen\u00fdch \u0161okem, lapaj\u00edc\u00edch po dechu. A najednou by se v\u0161echno vy\u0159e\u0161ilo, najednou by u\u017e nebylo o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let\u2026 Se zd\u011b\u0161en\u00edm od n\u011bj odtrhnul pohled a strachem ze sebe samotn\u00e9ho slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. St\u00e1v\u00e1 se z n\u011bj zr\u016fda! Tohle v\u0161echno, co se mu d\u011bje, je to tak neskute\u010dn\u011b siln\u00e9, \u017ee z toho bl\u00e1zn\u00ed. U\u017e nadobro ztr\u00e1c\u00ed rozum, ztr\u00e1c\u00ed pro n\u011bj hlavu, nepozn\u00e1v\u00e1 se, na co to, proboha, mysl\u00ed?<\/div>\n
Co by mu asi \u0159ekl pohled bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed, kdyby se jeho ruce skute\u010dn\u011b sev\u0159ely kolem t\u00e9 b\u011blostn\u00e9 \u0161\u00edje? Dost. \u0160\u00edl\u00ed. Je na pokraji sil. Stalo se to znovu, stalo a nem\u011blo, kde se v n\u011bm bere ta neust\u00e1l\u00e1 touha? Musel by ut\u00e9ct miliony mil, na opa\u010dn\u00fd konec sv\u011bta a… a pomohlo by to? Zm\u011bnilo by to n\u011bco na tom, \u017ee u\u017e je d\u00e1vno ztracen\u00fd?<\/div>\n
Tak poj\u010f zlom m\u011b<\/em><\/div>\n
Poh\u0159bi m\u011b, poh\u0159bi m\u011b<\/em><\/div>\n
Skon\u010dil jsem s tebou<\/em><\/div>\n
Stalo se to u\u017e p\u0159ed dlouhou dobu… i kdy\u017e, co je vlastn\u011b dlouho? Znamen\u00e1 \u00b4dlouho\u00b4 i p\u0159esto\u017ee si pamatujete ka\u017edi\u010dk\u00fd detail, ka\u017ed\u00e9 slovo, ka\u017ed\u00fd v\u00fddech? Neum\u011bl to vyhnat z hlavy, za cel\u00e9 ty t\u0159i roky se mu nepoda\u0159ilo zapomenout ani na jedin\u00fd okam\u017eik, bylo to v n\u011bm zafixovan\u00e9, jako vyp\u00e1len\u00fd cejch, jen nebyl vid\u011bt na t\u011ble, ale skr\u00fdval se uvnit\u0159.<\/div>\n
Tich\u00e9 vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a tlumen\u00e9 kroky po podlaze jeho pokoje. P\u0159es pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e sem z chodby nepronikal ani malink\u00fd prou\u017eek sv\u011btla, cel\u00fd d\u016fm tonul ve tm\u011b a sp\u00e1nku. Ale p\u0159ece jen n\u011bkdo nespal. Tom le\u017eel na z\u00e1dech s p\u0159ikr\u00fdvkou shrnutou k \u00fazk\u00fdm bok\u016fm a nevn\u00edmal nesly\u0161n\u00e9 zvuky kolem sebe, nevn\u00edmal, \u017ee tady nen\u00ed s\u00e1m. Do reality jej p\u0159enesl a\u017e dotek chladn\u00e9 ruky na jeho nah\u00e9m rameni. Trhnut\u00edm se probudil a up\u0159el o\u010di do pohledu, kter\u00fd se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl. Bill\u016fv prst okam\u017eit\u011b sjel jemn\u011b k jeho \u00fast\u016fm a na znamen\u00ed ticha k nim p\u0159itisknul ukazov\u00e1\u010dek.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu k tob\u011b?“ za\u0161eptal a Tom t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky nadzvedl p\u0159ikr\u00fdvku. Pro\u010d taky ne? Nebyla to prvn\u00ed noc, kdy bratr trp\u011bl f\u00f3li\u00ed ze tmy, kdy nesnesl b\u00fdt ve sv\u00e9m pokoji s\u00e1m, kdy pot\u0159eboval c\u00edtit alespo\u0148 n\u011b\u010d\u00ed h\u0159ejiv\u00fd dotek, aby si kone\u010dn\u011b nep\u0159ipadal tak osam\u011bl\u00fd. Nikdy se nad t\u00edm nepozastavoval, v\u011bd\u011bl, \u017ee je Bill p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd a l\u00edtostiv\u00fd, tak pro\u010d mu nevyhov\u011bt? \u010casto jej bral uprost\u0159ed noci k sob\u011b do postele a nikdy v tom nehledal nic jin\u00e9ho ne\u017e dobr\u00fd skutek pro milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Poka\u017ed\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159itisknul, nechal ho, aby si polo\u017eil hlavu na jeho hru\u010f a b\u011bhem chvilky spole\u010dn\u011b usnuli. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee tomu tak m\u011blo b\u00fdt i dnes. Byl rozespal\u00fd a hodlal se co nejd\u0159\u00edve zase uvrhnout do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
Najednou poc\u00edtil bratr\u016fv dech nep\u0159irozen\u011b bl\u00edzko a nahlas. Kap\u00e9nky rozru\u0161en\u00e9ho dechu se mu rozpou\u0161t\u011bly na krku a zp\u016fsobovaly hus\u00ed k\u016f\u017ei. Billovo t\u011blo se na to jeho tisklo siln\u011bji ne\u017e bylo vhodn\u00e9, c\u00edtil, jak se sv\u00fdm kl\u00ednem ot\u00edr\u00e1 o jeho bok. Jeho o\u010di se ve tm\u011b p\u0159ekvapen\u00edm roz\u0161\u00ed\u0159ily. Bratr byl vzru\u0161en\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, jak reagovat, po\u0159\u00e1d, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se v tom neodv\u00e1\u017eil hledat n\u011bco v\u00edc. Byli p\u0159ece ve v\u011bku, kdy bylo n\u011bco takov\u00e9ho b\u011b\u017en\u00e9, v pouh\u00fdch patn\u00e1cti letech na tom nebylo nic p\u0159evratn\u00e9ho.<\/div>\n
„Dojdu si pro vodu,“ napadla Toma sp\u00e1sn\u00e1 my\u0161lenka, cht\u011bl d\u00e1t bratrovi v dobr\u00e9 v\u00ed\u0159e \u010das na vy\u0159e\u0161en\u00ed nastal\u00e9 situace. Najednou se v\u0161ak setkal s odporem.<\/div>\n
„Nikam necho\u010f,“ za\u0161eptal chraplav\u011b Bill a zadr\u017eel jej.<\/div>\n
„P\u0159ece sis m\u011b s\u00e1m vzal do postele, ne?“ d\u00fdchal nepravideln\u011b a za\u010dal Tom\u016fv krk pokr\u00fdvat vlhk\u00fdm polibky. Sjel rukou na jeho nah\u00e9 b\u0159icho, zat\u00edmco mu jazykem zaj\u00ed\u017ed\u011bl t\u011bsn\u011b pod ucho a ob\u010das se odv\u00e1\u017eil dovnit\u0159. Laskal jeho u\u0161n\u00ed boltec n\u011b\u017en\u011b mezi rty a prsty putoval po jeho hrudi. Tom cht\u011bl r\u00e1zn\u011b ukon\u010dit celou tuto absurdnost, ale jen co trochu pootev\u0159el \u00fasta, bratr je ihned zaplnil jazykem. Jeho jazyk byl tepl\u00fd a vlhk\u00fd, zaj\u00ed\u017ed\u011bl hluboko a tvrd\u011b, nedovoloval mu d\u00fdchat. Bratrovy rty p\u016fsobily mnohem zku\u0161en\u011bji ne\u017e jeho vlastn\u00ed, pohyboval se jazykem v jeho \u00fastech tak precizn\u011b, a\u017e se z toho Tomovi to\u010dila hlava a on si jen t\u011b\u017eko zachov\u00e1val chladn\u00fd \u00fasudek. Teprve kdy\u017e uc\u00edtil ciz\u00ed prsty, jak mezi sebe berou jeho bradavky, popla\u0161en\u011b se odt\u00e1hnul.<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses?!“ vyhrkl ud\u00fdchan\u011b a sna\u017eil se vyznat jak s\u00e1m v sob\u011b, tak v bratrovi.<\/div>\n
„Ml\u010d,“ pronesl Bill, jakoby jeho slova v\u016fbec nebral v \u00favahu a znovu se k n\u011bmu naklonil.<\/div>\n
„Tak dost, sly\u0161\u00ed\u0161?!“ vyk\u0159iknul Tom t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky a jeho dal\u0161\u00ed v\u011bty zastavila bratrova dla\u0148 na jeho \u00fastech.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, abys byla zticha. Jsme jedna bytost, to co chci j\u00e1, chce\u0161 i ty a ne\u0159\u00edkej, \u017ee to tak nen\u00ed, proto\u017ee jenom j\u00e1 v\u00edm,co je pro tebe nejlep\u0161\u00ed,“ celou tu dobu k n\u011bmu Bill promlouval neosobn\u00edm hlasem nep\u0159ipou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edm n\u00e1mitky, takhle ho neznal, jakoby p\u0159ed n\u00edm byl n\u011bkde jin\u00fd a p\u0159esto v\u0161echno mu byl tak bl\u00edzk\u00fd. Najednou se ocitnul z\u00e1dy p\u0159itisknut\u00fdmi ke sv\u00e9 matraci a na jeho t\u011blo se p\u0159em\u00edstila ciz\u00ed v\u00e1ha. Znovu jej bratr pol\u00edbil t\u00edm sam\u00fdm \u017e\u00e1dostiv\u00fdm zp\u016fsobem jako poprv\u00e9, ale tentokr\u00e1t vzal p\u0159i polibku jeho dla\u0148 a pomalu ji zasouval pod svrchn\u00ed lem sv\u00e9ho spodn\u00edho pr\u00e1dla. Nedovolil Tomovi ruku vyprostit, nedovolil mu, aby ucuknul, jen jej nutil, aby se jej dot\u00fdkal. Bylo to tak\u2026 jin\u00e9. Z Tomovy strany vyd\u011b\u0161en\u00e9 a neohraban\u00e9, v\u011bd\u011bl, \u017ee je to \u0161patn\u00e9, nemor\u00e1ln\u00ed, ale na druhou stranu p\u0159ece nem\u016f\u017ee ubl\u00ed\u017eit vlastn\u00edmu bratrovi!<\/div>\n
Co kdybych cht\u011bl bojovat<\/em><\/div>\n
Prosit o kousek sv\u00e9ho \u017eivota<\/em><\/div>\n
Co bys ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee jsi cht\u011bl v\u00edc<\/em><\/div>\n
Tak na co \u010dek\u00e1\u0161?<\/em><\/div>\n
Neut\u00edk\u00e1m p\u0159ed tebou<\/em><\/div>\n
Slet ud\u00e1lost\u00ed nebyl dlouh\u00fd. Vlastn\u011b to v\u0161echno prob\u011bhlo a\u017e ne\u010dekan\u011b rychle, o to v\u00edce v\u0161ak bolestn\u011b. Pokou\u0161el se o ne\u00fa\u010dinn\u00e9 domluvy, vysv\u011btlen\u00ed, pokou\u0161el se vzep\u0159\u00edt. Billovi se v\u0161ak necht\u011blo mluvit. Necht\u011bl nic sly\u0161et, p\u0159i\u0161el s jasn\u00fdm c\u00edlem, s jasnou my\u0161lenkou a nic jej jednodu\u0161e nedovedlo zviklat. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1, je spr\u00e1vn\u00e9, v hlav\u011b mu sv\u00edtilo rud\u00e9 sv\u011btlo a jeho nest\u00e1l\u00e1 povaha jej nenech\u00e1vala na pochyb\u00e1ch. N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se v n\u011bm zrodila my\u0161lenka, \u017ee jestli jej m\u00e1 bratr skute\u010dn\u011b r\u00e1d, tak mu to dovol\u00ed, tak to pro n\u011bj ud\u011bl\u00e1, v\u017edy\u0165 jsou si p\u0159ece tak bl\u00edzc\u00ed, pro\u010d by si nemohli b\u00fdt je\u0161t\u011b bli\u017e\u0161\u00ed? Bill netu\u0161il pro\u010d, ale nedok\u00e1zal si vzpomenout na to, \u017ee jeho bratr k\u0159i\u010del. Prost\u011b se mu to \u00fapln\u011b vyt\u011bsnilo z hlavy, odsunulo n\u011bkam do pozad\u00ed a on zapomn\u011bl na to, jak moc mu tehdy po\u0161kr\u00e1bal ruce, kdy\u017e se sna\u017eil br\u00e1nit, \u017ee jej ude\u0159il h\u0159betem ruky do tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e necht\u011bl p\u0159estat prosit. Nemohl si vybavit, jak se jeho nehty za\u0159ez\u00e1valy hluboko do bratrovy k\u016f\u017ee, \u017ee mu svou fackou roztrhnul spodn\u00ed ret, z n\u011bj\u017e se neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed za\u010dala \u0159inout krev a on si ani nepamatoval na jej\u00ed kovovou pachu\u0165. Kdy\u017e jej cht\u011bl zbavit jedin\u00e9ho kusu oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jej d\u011blilo od spln\u011bn\u00ed sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed, jeden pramen jeho uhlov\u00fdch vlas\u016f z\u016fstal ve vy\u010derpan\u00e9 bratrov\u011b dlani. Odm\u011bnou za tuto vzpouru byla Tomovi u\u017e posledn\u00ed r\u00e1na, kter\u00e1 za tuto noc ulp\u011bla na jeho tv\u00e1\u0159i. M\u00edsto za\u010dalo b\u011bhem n\u011bkolika minut pov\u00e1\u017eliv\u011b modrat a on u\u017e nem\u011bl ani tu nejmen\u0161\u00ed s\u00edlu, ani ten nejmen\u0161\u00ed kousek pudu sebez\u00e1chovy. Neum\u011bl vyj\u00e1d\u0159it slovy bolest, kter\u00e1 projela celou jeho bytosti, n\u011bco takov\u00e9ho je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil, je\u0161t\u011b nikdy mu nic nevyrazilo dech a nezastavilo srdce t\u00edmto zp\u016fsobem. Proniknul to n\u011bj bez p\u0159\u00edpravy, bez pou\u017eit\u00ed \u010dehokoliv, co by jeho bolest zm\u00edrnilo. Nebyl na to p\u0159ipraven\u00fd, jak n\u011bkdo na tohle m\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159ipraven\u00fd?! Po\u010d\u00edtal by s n\u00edm snad n\u011bkdo? Nedostal ani vte\u0159inu oddechu, ani okam\u017eik uv\u011bdomit si, co se to vlastn\u011b d\u011bje s jeho t\u011blem, \u017ee u\u017e nepat\u0159\u00ed jen jemu samotn\u00e9mu, \u017ee je sou\u010d\u00e1st\u00ed n\u011bjak\u00e9ho naru\u0161itele, kter\u00fd mu sebral ve\u0161kerou intimitu. U\u017e tak dost zubo\u017een\u00e9 rty si znovu rozkousal do krve, jinak by se musel snad zbl\u00e1znil. Klouby na jeho rukou b\u011blely a nehty se zat\u00ednaly hluboko do masa v jeho dlan\u00edch. Neustupovalo to. Ta intenzita byla po\u0159\u00e1d stejn\u00e1, mod\u0159iny na boc\u00edch od bratrov\u00fdch rukou za\u010d\u00ednaly bolet, \u00fasta m\u011bl z \u010d\u00e1sti napln\u011bna krv\u00ed, st\u00e1le vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed z rozdrcen\u00e9ho rtu. Usnul v slz\u00e1ch, vy\u010derp\u00e1n\u00edm a mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 t\u00edm, \u017ee si v t\u00e9 chv\u00edli ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159\u00e1l um\u0159\u00edt. R\u00e1no se cht\u011bl vzbudit s pocitem, \u017ee to byl jen zl\u00fd sen, no\u010dn\u00ed m\u016fra, ale zaschl\u00e1 krev na jeho stehnech i povle\u010den\u00ed spole\u010dn\u011b se stopami spermatu pro n\u011bj byly jasn\u00fdm d\u016fkazem reality.<\/div>\n
Poj\u010f, zlom m\u011b<\/em><\/div>\n
Poh\u0159bi m\u011b, poh\u0159bi m\u011b<\/em><\/div>\n
Skon\u010dil jsem s tebou<\/em><\/div>\n
Pod\u00edvej se mi do o\u010d\u00ed<\/em><\/div>\n
Zab\u00edj\u00ed\u0161 m\u011b, zab\u00edj\u00ed\u0161 m\u011b<\/em><\/div>\n
V\u0161echno, co jsem kdy cht\u011bl, jsi byl ty<\/em><\/div>\n
Poznamenalo jej to, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v\u00fdrazn\u00fdm zp\u016fsobem. Trvalo neskute\u010dn\u011b dlouho, ne\u017e mohl Billovi znovu pohlednout do tv\u00e1\u0159e, znovu na n\u011bj promluvit, vzpamatovat se z nejhor\u0161\u00edho a zkusit za\u010d\u00edt \u017e\u00edt norm\u00e1ln\u011b. Nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee bratr v\u016fbec nepova\u017eoval za chybu to, \u010deho se na n\u011bm dopustil. Nedovedl pochopit, \u017ee mu ubl\u00ed\u017eil, \u017ee p\u0159ekro\u010dil v\u0161echny meze. Uplynul rok, dva a z Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed se po\u0159\u00e1d nevytr\u00e1cela bolest, zrazenost a prohra. Nemohl se prost\u011b zdvihnout z toho pomysln\u00e9ho dna, milionkr\u00e1t se rozhodl, \u017ee na to zapomenou, nebudou o tom mluvit, tv\u00e1\u0159it se jakoby se nic nestalo, ale\u2026 pro\u010d to nejde? Pro\u010d poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na Billa pohl\u00e9dne, vybav\u00ed si jeho ukojen\u00fd v\u00fdraz a znovu jej vzpom\u00ednky za\u017eenou do kouta? Nen\u00e1vid\u00ed jej za to? To je nejv\u00edce zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed. Ne. To jej d\u011bs\u00ed, \u017ee i po tom v\u0161em, je po\u0159\u00e1d ochotn\u00fd jej chr\u00e1nit, starat se o n\u011bj, st\u00e1t v jeho st\u00ednu, b\u00fdt mu nabl\u00edzku poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jej pot\u0159ebuje. Uvnit\u0159 ho\u0159el, spalovalo jej to. Za celou tu dobu nebyl schopen nav\u00e1zat jedin\u00fd funguj\u00edc\u00ed vztah a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se cht\u011bl milovat s n\u011bkterou ze sv\u00fdch n\u00e1hodn\u00fdch zn\u00e1most\u00ed, musel sv\u00fdm t\u011blem prol\u00edt dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed alkoholu, aby se jeho smysly a p\u0159edev\u0161\u00edm mozek absolutn\u011b otupily a on mohl aspo\u0148 na chv\u00edli zapomenout. Jen\u017ee r\u00e1no jej p\u0159ekvapilo nep\u0159ipraven\u00e9ho a jemu se zvednul \u017ealudek z pohledu na rozv\u00e1lenou postel a kousky oble\u010den\u00ed kolem n\u00ed. A cel\u00e1 situace se opakovala. Nikdo mu nemohl pomoct, nikdo jej nemohl zachr\u00e1nit, tohle se t\u00fdkalo jen jej. Naprosto osobn\u00ed, priv\u00e1tn\u00ed, nemysliteln\u00e9 ke sv\u011b\u0159en\u00ed se komukoliv. Byl v pasti.<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se b\u00fdt n\u011bkdo jin\u00fd<\/em><\/div>\n
Ale nesp\u00ed\u0161 se mi nic nepovedlo zm\u011bnit<\/em><\/div>\n
Te\u010f v\u00edm, \u017ee to uvnit\u0159 jsem skute\u010dn\u011b j\u00e1<\/em><\/div>\n
Na\u0161el jsem s\u00e1m sebe<\/em><\/div>\n
Bojuju za svou \u0161anci<\/em><\/div>\n
Te\u010f u\u017e v\u00edm, kdo skute\u010dn\u011b jsem<\/em><\/div>\n
A te\u010f jsou tady znovu. Sou\u010dasnost, dne\u0161ek, noc. A stalo se to znovu. Zm\u011bnilo se n\u011bco? Ne, nejsp\u00ed\u0161 ne. Najednou se jej to u\u017e n\u011bjak nedot\u00fdkalo, najednou se neb\u00e1l, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee nic hor\u0161\u00edho ne\u017e tehdy p\u0159ed t\u0159emi lety se mu prost\u011b p\u0159ihodil nem\u016f\u017ee, jedin\u011b se to zopakuje a v tom p\u0159\u00edpad\u011b v\u011bd\u011bl, co bude c\u00edtit. Proto se nejsp\u00ed\u0161 ani nebr\u00e1nil. Nebylo to ani n\u00e1siln\u00e9, ani dobrovoln\u00e9, sp\u00ed\u0161 sm\u00ed\u0159en\u00e9 a uvoln\u011bn\u00e9. Pozoroval Billa, spokojen\u011b sp\u00edc\u00edho, bez jedin\u00e9 vr\u00e1sky na hladk\u00e9m \u010dele, bez jedin\u00e9 r\u00fdhy vzpom\u00ednek, nic jej netr\u00e1pilo. Byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, aby jej to nepoznamenalo?<\/div>\n
„Pro\u010d se na m\u011b tak d\u00edv\u00e1\u0161?“ promluvil najednou, a\u017e sebou Tom vyd\u011b\u0161en\u011b cuknul.<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“ op\u00e1\u010dil bezbarv\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Nemohl jsem v\u011bd\u011bt, jak moc t\u011b to vezme.“<\/div>\n
„Jak moc m\u011b to vezme? Co sis myslel? Cos \u010dekal? \u017de ti r\u00e1no padnu do n\u00e1ru\u010de a \u0159eknu jak jsi byl skv\u011bl\u00fd? Tob\u011b v\u016fbec nedoch\u00e1z\u00ed ta hloubka toho co jsi ud\u011blal.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee n\u00e1m to otev\u0159e cestu. K n\u011b\u010demu v\u011bt\u0161\u00edmu. Abychom si byli je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e ne\u017e jsme si byli tehdy. \u017de ty m\u011b pot\u0159ebuje\u0161 stejn\u011b jako j\u00e1 pot\u0159ebuji tebe a \u017ee t\u011b to nezran\u00ed, ale naopak ud\u00e1 sm\u011br. V\u017edycky jsme byli jin\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed, byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee bys n\u011bco takov\u00e9ho neodsoudil, \u017ee bys m\u011b pochopil. B\u00fdvali jsme jedna du\u0161e, tak pro\u010d neb\u00fdt i jedno t\u011blo? V\u017edy\u0165 se to nab\u00edzelo, p\u0159ipadalo mi to tak p\u0159irozen\u00e9\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed to p\u0159irozen\u00e9,“ \u0161eptl Tom a zad\u00edval se do pr\u00e1zdna. N\u011bkolikalet\u00e9 deprese, no\u010dn\u00ed probouzen\u00ed, strach, svalov\u00e1n\u00ed viny na sebe, neust\u00e1l\u00fd neklid… to v\u0161echno by mohlo m\u00edt tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b jednoduch\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9? Aby se v\u0161echna jeho bolest vytratila t\u00edm, \u017ee se sv\u011bta zmiz\u00ed jedin\u00fd \u010dlov\u011bk? Jedno v\u00ed jist\u011b, s\u00e1m se t\u00e9 t\u00edhy nezbav\u00ed, zkou\u0161el se zvednout a j\u00edt d\u00e1l, ale \u00fa\u010dinek se neobjevil A te\u010f, te\u010f se mu naskytuje \u0161ance na to, na co nikdy nepomyslel. Nem\u011bl by snad bratr zaplatit? Pro\u010d by mu to m\u011blo proj\u00edt tak hladce a jednodu\u0161e, kolikr\u00e1t by potom je\u0161t\u011b p\u0159i\u0161el uprost\u0159ed noci do jeho pokoje? Pro\u010d by m\u011bl trp\u011bt jen Tom, kdy\u017e je v tom cel\u00e9m kolob\u011bhu \u00fapln\u011b nevinn\u011b, v\u017edy\u0165 on to nezavinil! A Bill je te\u010f tady. Le\u017e\u00edc\u00ed, klidn\u00fd, vyrovnan\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd jako v\u017edycky\u2026 bezbrann\u00fd. Stejn\u011b bezbrann\u00fd jako byl tehdy on. Role se m\u011bn\u00ed? P\u0159ich\u00e1z\u00ed jeho chv\u00edle? On p\u0159ece p\u0159ed lety taky le\u017eel takhle bezbrann\u011b. Jeho ruce se samovoln\u011b pozvedly\u2026.<\/p>\n

SONG :<\/em> http:\/\/www.elyrics.net\/read\/0-9\/30-seconds-to-mars-lyrics\/the-kill-lyrics.html<\/em><\/a><\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Co kdybych to cht\u011bl ukon\u010dit Vysm\u00e1t se ti do tv\u00e1\u0159e Co bys ud\u011blal? Co kdybych spadnul a\u017e na dno U\u017e to prost\u011b v\u0161echno nemohl un\u00e9st Co bys ud\u011blal? P\u0159ikr\u00fdvka pozvolna spl\u00fdvala na jeho boc\u00edch a lehce se vlnila na jeho kl\u00edn\u011b a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20206","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20206","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20206"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20206\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20206"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20206"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20206"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}