{"id":20237,"date":"2008-03-13T11:25:00","date_gmt":"2008-03-13T10:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20195"},"modified":"2008-03-13T11:25:00","modified_gmt":"2008-03-13T10:25:00","slug":"umbrella-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/umbrella-1-2\/","title":{"rendered":"Umbrella (1\/2)"},"content":{"rendered":"
M\u00e1\u0161 m\u00e9 srdce a my nikdy nebudeme odd\u011bleni<\/em><\/strong><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 na tituln\u00edch stran\u00e1ch, ale ty po\u0159\u00e1d bude\u0161 moje hv\u011bzda<\/em><\/strong><\/div>\n
Ve tm\u011b m\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt moje nabl\u00fdskan\u00e1 auta<\/em><\/strong><\/div>\n
Ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011b tady pot\u0159ebuje\u0161<\/em><\/strong><\/div>\n
Vedle sebe, budu to sd\u00edlet<\/em><\/strong><\/div>\n
Proto\u017ee<\/em><\/strong><\/div>\n
Silnice za okny jakoby v\u016fbec neub\u00edhala. St\u00e1le ten stejn\u00fd monot\u00f3nn\u00ed zvuk p\u0159eden\u00ed tich\u00e9ho motoru, st\u00e1le ten sam\u00fd pohled z m\u00edrn\u011b zaml\u017een\u00e9ho okna. Ani kdy\u017e p\u0159itisknul svou tv\u00e1\u0159 t\u00e9m\u011b\u0159 na sklo, nevid\u011bl toho o mnoho v\u00edce. \u0160irokou d\u00e1lnici lemovala pouze sv\u011btla u krajnice, nebylo mo\u017eno dohl\u00e9dnout d\u00e1le ne\u017e na v\u016fz jedouc\u00ed p\u0159ed nimi, jeliko\u017e vl\u00e1dla t\u011b\u017ek\u00e1 mlha a vzduch byl dusiv\u011b zatuchl\u00fd. Stahuj\u00edc\u00ed se mra\u010dna na potrhan\u00e9 obloze skr\u00fdvala clona ml\u00e9\u010dn\u00e9ho povlaku, ale zvedaj\u00edc\u00ed se v\u00edtr napov\u00eddal o bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se de\u0161ti. \u010cernovlas\u00fd chlapec s ost\u0159e \u0159ezan\u00fdmi rysy ve tv\u00e1\u0159i sed\u011bl nehybn\u011b na ko\u017een\u00e9m zadn\u00edm sedadle \u010dern\u00e9ho elegantn\u00edho vozu, jen\u017e m\u011bl na prvn\u00ed pohled upoutat pozornost a obdiv a t\u00edm tak d\u00e1t jasn\u011b najevo, \u017ee osoba sed\u00edc\u00ed za neproniknuteln\u011b \u010dern\u00fdmi skly je dostate\u010dn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00e1. V pohubl\u00e9 ruce jemn\u011b sv\u00edral aktu\u00e1ln\u00ed v\u00fdtisk jednoho popul\u00e1rn\u00edho magaz\u00ednu, kter\u00fd se prod\u00e1val s jeho podobiznou na ob\u00e1lce t\u00e9m\u011b\u0159 s\u00e1m. S jeho tv\u00e1\u0159\u00ed. Ni\u010d\u00ed jinou. Pohl\u00e9dnul na neonovou reklamu probleskuj\u00edc\u00ed tmou. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di zam\u017eikaly. Jak u\u017e je to dlouho, co se d\u00edv\u00e1 na ka\u017ed\u00e9m rohu pouze na sv\u016fj vlastn\u00ed obli\u010dej? Tv\u00e1\u0159e t\u011bch ostatn\u00edch nejsou tolik \u017e\u00e1douc\u00ed jako ta jeho, bled\u00e1 a ostr\u00e1, n\u011b\u017en\u00e1 a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed, s dlouh\u00fdmi \u0159asami a porcel\u00e1novou plet\u00ed. Pro\u010d zam\u011bstn\u00e1vat v\u00edce lid\u00ed, kdy\u017e jen jedin\u00fd je ten, koho skute\u010dn\u011b cht\u011bj\u00ed?<\/div>\n
Poznal sv\u011btla m\u011bsta i mnohem u\u017e\u0161\u00ed silnici. Podv\u011bdom\u011b se zabo\u0159il hloub\u011bji do seda\u010dky a sev\u0159el dla\u0148 v p\u011bst. Probodnul \u0161tiplav\u00fdm pohledem \u0159idi\u010de, kter\u00fd s n\u00edm za n\u011bkolikahodinovou j\u00edzdu prohodil sotva p\u00e1r slov, v\u010detn\u011b pozdravu. Zaryl nehty do p\u0159epychov\u00e9 k\u016f\u017ee a bylo mu \u00fapln\u011b jedno, \u017ee po jeho prstech z\u016fst\u00e1vaj\u00ed nevzhledn\u00e9 r\u00fdhy. V\u0161em kolem, t\u011bm bylo p\u0159ece tak\u00e9 naprosto lhostejn\u00e9 to, jak se c\u00edt\u00ed on. Nikdo se k n\u011bmu neodv\u00e1\u017eil p\u0159ibl\u00ed\u017eit, nikdo se jej neodv\u00e1\u017eil oslovit, jak stra\u0161n\u011b dlouho u\u017e nevedl n\u011bjak\u00fd \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fd hovor o \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fdch v\u011bcech? Ani jednoho z t\u011bch majitel\u016f z\u00e1vistiv\u00fdch pohled\u016f nenapadlo, jak se c\u00edt\u00ed on. Jak moc by dal za skutky, kter\u00e9 jsou pro v\u0161echny tak norm\u00e1ln\u00ed, tak automatick\u00e9. Sv\u016fj hlas znal jen ze z\u00e1znam\u016f v televizi a r\u00e1diu. Nem\u011bl nikoho, s k\u00fdm by mohl v soukrom\u00ed rozpr\u00e1v\u011bt, s k\u00fdm by se pod\u011blil o to v\u0161echno, co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1, o to jak se trh\u00e1 na kusy! N\u011b\u017en\u00e9 objet\u00ed nebo dotek na tv\u00e1\u0159i, ani jedno z toho u\u017e si nedovedl vybavit. U\u017e to prost\u011b neznal. Na samotu si lze zvyknout, ale nejde se s n\u00ed sm\u00ed\u0159it.<\/div>\n
Kdy\u017e slunce z\u00e1\u0159\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n
Budeme z\u00e1\u0159it spolu<\/em><\/strong><\/div>\n
Sl\u00edbil jsem, \u017ee tady budu nav\u017edy<\/em><\/strong><\/div>\n
\u017de v\u017edy budu tv\u016fj p\u0159\u00edtel<\/em><\/strong><\/div>\n
\u017de jsem s tebou spjat a\u017e do konce<\/em><\/strong><\/div>\n
Te\u010f, kdy\u017e pr\u0161\u00ed v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm<\/em><\/strong><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee st\u00e1le m\u00e1me jeden druh\u00e9ho<\/em><\/strong><\/div>\n
Sm\u00ed\u0161 z\u016fstat st\u00e1t pod m\u00fdm de\u0161tn\u00edkem<\/em><\/strong><\/div>\n
Sm\u00ed\u0161 z\u016fstat st\u00e1t pod m\u00fdm de\u0161tn\u00edkem<\/em><\/strong><\/div>\n
D\u00edv\u010d\u00ed k\u0159ik se mu vryl do u\u0161\u00ed a on musel opustit sv\u00e9 my\u0161lenky. Vr\u00e1til se zp\u011bt do sv\u00e9ho sv\u011bta. Automaticky si p\u0159et\u00e1hnul kapuci p\u0159es hladk\u00e9 leskl\u00e9 vlasy, ale jen t\u011b\u017eko se p\u0159em\u00e1hal nasadit \u00fasm\u011bv. \u0160lo to tak t\u011b\u017ece, hodinu po p\u016flnoci, unaven\u00fd a zni\u010den\u00fd, osam\u011bl\u00fd a pln\u00fd v\u00fd\u010ditek. Dve\u0159e po jeho prav\u00e9 ruce se otev\u0159ely a siln\u00e1 pa\u017ee mu pomohla vystoupit. Blesky fotoapar\u00e1t\u016f jej okam\u017eit\u011b oslepily, proto demonstrativn\u011b sklonil hlavu a hodlal se za pomoci dvou statn\u00fdch mu\u017e\u016f prodrat k\u0159i\u010d\u00edc\u00edm davem ke vchodu. Vn\u00edmal, jak se nad jeho hlavou rozev\u0159el de\u0161tn\u00edk, tak\u017ee dopad\u00e1n\u00ed kapek na jeho t\u011blo okam\u017eit\u011b ustalo. H\u0159m\u011bn\u00ed v\u0161ude kolem jen dod\u00e1valo na hustot\u011b dne\u0161n\u00ed atmosf\u00e9ry. Cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det, jak se na n\u011bj pokou\u0161ely dos\u00e1hnout dychtiv\u00e9 ruce, ale on dnes prost\u011b nem\u011bl s\u00edlu b\u00fdt vst\u0159\u00edcn\u00fd!<\/div>\n
Jen jedinkr\u00e1t zvednul o\u010di od zem\u011b. V\u0161echno kolem jakoby se zachv\u011blo. Najednou ztratil dech. Ztratil hlas, p\u0159ich\u00e1zel o vzduch, nemohl se pohnout, jen la\u010dn\u011b z\u00edrat na ten jedin\u00fd bod v jeho zorn\u00e9m \u00fahlu. Je to on. Bo\u017ee. On. Je tady. Jak je to jen mo\u017en\u00e9? V\u017edy\u0165\u2026 To v\u0161echno, co se mezi nimi stalo. Ale on tady stoj\u00ed, stoj\u00ed na prudk\u00e9m de\u0161ti a tepl\u00e9 kapky st\u00e9kaj\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i. Po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 je vlastn\u011b i Billova. Stoj\u00ed s davem, d\u011bl\u00ed je od sebe kovov\u00e9 z\u00e1brany, v\u017edy\u0165 to nen\u00ed jeho m\u00edsto, m\u00e1 st\u00e1t na t\u00e9to stran\u011b!<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, co jej to popadlo, jakoby v jeho hlav\u011b za\u010dal zn\u00edt alarm. Bezmy\u0161lenkovit\u011b se rozb\u011bhl k p\u0159ekvapen\u00e9mu davu, kter\u00fd rozhodn\u011b ne\u010dekal tento man\u00e9vr. Vyu\u017eil v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9ho ohromen\u00ed, prot\u00e1hl sv\u00e9 \u00fazk\u00e9 t\u011blo z\u00e1branami a bez jedin\u00e9ho slova jej prudce chytil za ruku. Nev\u0161\u00edmal si k\u0159iku za sv\u00fdmi z\u00e1dy, neposlouchal rozb\u011bsn\u011bn\u00e9 hlasy sv\u00fdch str\u00e1\u017ec\u016f, kte\u0159\u00ed jej n\u00e1sledovali.<\/div>\n
Stanuli v zapr\u00e1\u0161en\u00e9 bo\u010dn\u00ed uli\u010dce hotelu. Teprve te\u010f se Bill odv\u00e1\u017eil ohl\u00e9dnout, jestli skute\u010dn\u011b \u0161el za n\u00edm. Je tady. Tom\u016fv pohled jej srazil na kolena a p\u0159ipravil b\u011bhem vte\u0159iny o ve\u0161kerou sebed\u016fv\u011bru. Mus\u00ed s n\u00edm b\u00fdt s\u00e1m. Mus\u00ed s n\u00edm mluvit, o v\u0161em, te\u010f hned, nenech\u00e1 jej po tak dlouh\u00e9 dob\u011b znovu zmizet. Vytrhnul z rukou de\u0161tn\u00edk jednomu ze zara\u017een\u00fdch str\u00e1\u017ec\u016f a poslal je pry\u010d. Jedin\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu te\u010f hrozilo, bylo srdce rozbit\u00e9 na kusy.<\/div>\n
Rozev\u0159el de\u0161tn\u00edk nad svou hlavou a poprv\u00e9 za tu dobu nav\u00e1zal s bratrem o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
„Poj\u010f pod m\u016fj de\u0161tn\u00edk.“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0161pitnul skom\u00edraj\u00edc\u00edm hlasem.<\/div>\n
„Nemohl jsem si nechat uj\u00edt tv\u016fj p\u0159\u00edjezd. Stejn\u011b jako cel\u00e9 m\u011bsto.V\u0161ichni t\u011b chceme zahl\u00e9dnout hv\u011bzdo,“ na posledn\u00ed slovo kladl je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku ironie a ho\u0159kosti ne\u017e na zbytek v\u011bty. „Nemluv tak\u2026“<\/div>\n
„Ne? A pro\u010d ne? Nen\u00ed to snad pravda? Pletu se snad v n\u011b\u010dem? Takhle jsi to v\u017edycky cht\u011bl Bille, v\u017edy\u0165 sis v\u0161echno splnil tak pro\u010d jsi te\u010f ne\u0161\u0165astn\u00fd?“<\/div>\n
„Nerozum\u00ed\u0161 tomu!“<\/div>\n
„\u010cemu m\u00e1m rozum\u011bt? Vzdal ses toho, co jsme od d\u011btstv\u00ed budovali, ode\u0161el jsi bez rozlou\u010den\u00ed, proto\u017ee jsme st\u00ednili tv\u00e9mu t\u0159pytu? Z\u00e1\u0159\u00ed\u0161 te\u010f jasn\u011bji, Bille? Kdy\u017e jsi jedin\u00e1 hv\u011bzda na nebi? Tak pro\u010d te\u010f pl\u00e1\u010de\u0161? Pro\u010d jsi m\u011b sem vodil, chytil m\u011b za ruku? Snad se ti nest\u00fdsk\u00e1? Po bratrovi. Po dvoj\u010deti. Po l\u00e1sce. Po v\u0161em. Pen\u00edze v noci neh\u0159ejou?“<\/div>\n
„U\u017e ml\u010d!“ vyk\u0159ikl \u0161tkav\u011b Bill. Jakoby mu ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm bratrov\u00fdm slovem sypali do r\u00e1ny s\u016fl. V\u0161echno to byla pravda, do posledn\u00ed hl\u00e1sky, \u010detl mu my\u0161lenky. „Nen\u00ed to tak snadn\u00e9, Tome, v\u011bci nejsou jen \u010dern\u00e9 a b\u00edl\u00e9, mus\u00edme d\u011blat kompromisy a j\u00e1 jej ud\u011blal, proto\u017ee jsem necht\u011bl ke dnu. To ale neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b nepot\u0159ebuju!“<\/div>\n
„Dva roky jsi m\u011b nepot\u0159eboval!“<\/div>\n
V\u0161echen ten p\u0159epych nikdy nevstoup\u00ed mezi n\u00e1s dva<\/em><\/strong><\/div>\n
Jsi \u010d\u00e1st m\u00e9 bytosti, jsi tady nav\u017edy<\/em><\/strong><\/div>\n
Kdy\u017e n\u00e1s obklop\u00ed v\u00e1lka<\/em><\/strong><\/div>\n
Kdy\u017e sv\u011bt odhal\u00ed sv\u00e9 karty<\/em><\/strong><\/div>\n
A tv\u00e1 ruka bude t\u011b\u017ek\u00e1, spole\u010dn\u011b uzdrav\u00edme tv\u00e9 srdce<\/em><\/strong><\/div>\n
Proto\u017ee<\/em><\/strong><\/div>\n
U\u017e nezadr\u017eoval slzy. Ani jeden z nich nezadr\u017eoval slzy. Byl to p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00fd okam\u017eik.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to sliboval Bille?“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„\u017de \u00fasp\u011bch a pen\u00edze nikdy nevstoup\u00ed mezi n\u00e1s, \u017ee n\u00e1s nic nem\u016f\u017ee rozd\u011blit, \u017ee jsme siln\u00ed jen spolu. Nav\u017edy! Pro\u010d jsi \u0159\u00edkal nav\u017edy, kdy\u017e jsi to tak nemyslel?!“ Na jeho rtech ne\u010dekan\u011b spo\u010dinuly hebk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky t\u011bch druh\u00fdch. Elektrizuj\u00edc\u00ed \u0161ok, kter\u00fd ot\u0159\u00e1sl ob\u011bma chv\u011bj\u00edc\u00edmi se t\u011bly. Bill zmrazil jeho prvotn\u00ed impuls odt\u00e1hnout se, a to sv\u00fdmi pa\u017eemi kolem jeho pasu. Vn\u00edmal ka\u017ed\u00fd milimetr jeho vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, jeho zrychlen\u00fd nejist\u00fd dech a boj\u00e1cn\u00e9 ruce, kter\u00e9 jej tak k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eely. C\u00edtil z Billa, \u017ee je zoufal\u00fd. S\u016fl se m\u00edsila s vodou a on se poddal okam\u017eiku. Tomu, o \u010dem se mu zd\u00e1lo ka\u017edou noc, o tom, co cht\u011bl tak tou\u017eebn\u011b vr\u00e1tit. Vn\u00edmal, jak Bill\u016fv jazyk narazil na bari\u00e9ru jeho prokrven\u00fdch rt\u016f. Zav\u00e1hal. Ne na dlouho. Sev\u0159el siln\u011b bratrova stehna, na n\u011b\u017e se lepila l\u00e1tka promo\u010den\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f, aby si jej nadzvedl a op\u0159el o kamennou ze\u010f po lev\u00e9 stran\u011b. Bratrovy nohy obto\u010den\u00e9 kolem jeho bok\u016f jej natolik vyburcovaly, \u017ee s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky nato\u010dil hlavu a s pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty vy\u0161el bratrovy vst\u0159\u00edc. Okam\u017eit\u011b do nich proniknul jazykem, kter\u00e9 se te\u010f vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9taly a vych\u00e1zely proti sob\u011b, co\u017e bylo zp\u016fsobeno p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00fdm odlou\u010den\u00edm. Nemohli se jeden druh\u00e9ho naba\u017eit.<\/div>\n
V de\u0161ti nebo slunci, uprost\u0159ed v\u00e1lky nebo a\u017e na konci sv\u011bta, nic z toho je te\u010f nemohlo zastavit, nic je nemohlo rozd\u011blit. Polibky byly bolestiv\u00e9. Dr\u00e1saj\u00edc\u00ed a la\u010dn\u00e9, vy\u010d\u00edtav\u00e9 a hork\u00e9, spaluj\u00edc\u00ed a nekone\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Bill jej objal a se zaklon\u011bnou hlavou nechal bratra, aby mu tepl\u00fdmi \u00fasty laskal krk. Tom jej kousal. Siln\u011b jej kousal, stisknul k\u016f\u017ei mezi zuby a skousnul tak prudce, a\u017e se Billovi z t\u00e9 bolesti zato\u010dila hlava. Jeho b\u011blostn\u00fd krk zdobily t\u0159i fialovo-rud\u00e9 podlitiny. Byl si v\u011bdom, za co jsou. Tom jej najednou pustil na zem a odt\u00e1hnul se. V tom okam\u017eiku na Billovu tv\u00e1\u0159 dopadla facka, tak prudk\u00e1, a\u017e se zapot\u00e1cel. Nevydal v\u0161ak jedinou hl\u00e1sku. Tomovi ho\u0159elo v o\u010d\u00edch. „Co te\u010f ud\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Budu se s tebou milovat.“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbnul. „Dnes v noci? Nebo mo\u017en\u00e1 i z\u00edtra? Do konce tv\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed tady?“<\/div>\n
„Nikam nepojedu.“<\/div>\n
„Nevzd\u00e1\u0161 se kari\u00e9ry.“<\/div>\n
„Z\u016fst\u00e1v\u00e1m.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Neum\u00edm si bez tebe p\u0159edstavit u\u017e ani den. Miluji t\u011b.“<\/div>\n
„Jak dlouho chce\u0161 se mnou z\u016fstat, Bille? A rozmysli si, co te\u010f odpov\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Nav\u017edycky.“<\/div>\n
„Neber to slovo do \u00fast jen tak, Bille. Je z\u00e1vazn\u00e9 a ty u\u017e jsi je jednou zradil. Tak\u017ee znovu. Jak dlouho chce\u0161 z\u016fstat po m\u00e9m boku?“<\/div>\n
„Nav\u017edycky,“ \u0159ekl neoblomn\u00fdm hlasem. „A te\u010f poj\u010f kone\u010dn\u011b pod m\u016fj de\u0161tn\u00edk.“<\/div>\n
Vn\u00edmal jak Tomovo t\u011blo zaujalo m\u00edsto po jeho pravici.<\/div>\n
Sm\u00ed\u0161 b\u011b\u017eet do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de<\/em><\/strong><\/div>\n
Je to v po\u0159\u00e1dku, u\u017e se neboj<\/em><\/strong><\/div>\n
(Poj\u010f, v na\u0161\u00ed l\u00e1sce u\u017e nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky)<\/em><\/strong><\/div>\n
Tak nech ten d\u00e9\u0161\u0165 proudit<\/em><\/strong><\/div>\n
Budu v\u0161echno co pot\u0159ebuje\u0161 a je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc<\/em><\/strong><\/div>\n
Song : RIHANNA feat. JAY-Y = Umbrella<\/p>\n

<\/em> autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

M\u00e1\u0161 m\u00e9 srdce a my nikdy nebudeme odd\u011bleni Mo\u017en\u00e1 na tituln\u00edch stran\u00e1ch, ale ty po\u0159\u00e1d bude\u0161 moje hv\u011bzda Ve tm\u011b m\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt moje nabl\u00fdskan\u00e1 auta Ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011b tady pot\u0159ebuje\u0161 Vedle sebe, budu to sd\u00edlet Proto\u017ee Silnice za okny jakoby v\u016fbec<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20237","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20237","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20237"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20237\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20237"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20237"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20237"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}