{"id":20274,"date":"2008-03-13T05:35:00","date_gmt":"2008-03-13T04:35:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20232"},"modified":"2008-03-13T05:35:00","modified_gmt":"2008-03-13T04:35:00","slug":"brotherly-love-9-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/brotherly-love-9-konec\/","title":{"rendered":"Brotherly love 9. (konec)"},"content":{"rendered":"
Tom ti\u0161e jako my\u0161ka vklouzl do Billova pokoje. P\u0159es neproniknutelnou tmu jen st\u011b\u017e\u00ed zahl\u00e9dl t\u011blo sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9 le\u017eelo v b\u011blostn\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch. Pomalounku se za\u010dal v posteli p\u0159evracet, a\u017e se obli\u010dejem oto\u010dil sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch Tom st\u00e1l. \u00dapln\u011b ho bodlo u srdce, kdy\u017e uvid\u011bl tu sp\u00edc\u00ed n\u00e1dheru. Vypadal jako and\u011bl. And\u011bl spadl\u00fd z nebes. Tom p\u00e1r kroky do\u0161el a\u017e k posteli a klekl si p\u0159ed n\u00ed. Zad\u00edval se na lehce se t\u0159epotaj\u00edc\u00ed \u0159asy sv\u00e9ho bratra, sv\u00e9 l\u00e1sky. „Ach Tome. Pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee jsi se mnou kdy\u017e u\u017e d\u00e1vno nejsi,“ promluvil Bill ze sna. „Pro\u010d m\u00e9 srdce l\u00e1me\u0161 na dv\u011b poloviny? Pro\u010d m\u011b nechce\u0161 milovat?“ povzdechl si. Toma tato slova hluboce zas\u00e1hla. Po tv\u00e1\u0159i mu stekla jedna jedin\u00e1 l\u00edtostiv\u00e1 slza. U\u017e se znova ocital tam, kde jednou byl. Pro\u010d u\u017e m\u011bl zase ten pocit, \u017ee to nezvl\u00e1dne? \u017de mu ve\u0161kerou svou l\u00e1sku d\u00e1t nedok\u00e1\u017ee. \u017de po \u010dase zase za\u010dne pochybovat o spr\u00e1vnosti sv\u00fdch \u010din\u016f. Nejrad\u011bji by te\u010f bratra probudil, objal ho a do ucha mu za\u0161eptal slova \u00fat\u011bchy. Ale m\u011bl strach. Ano, b\u00e1l se. B\u00e1l se tak stra\u0161n\u011b. Toho, \u017ee mu op\u011bt ubl\u00ed\u017e\u00ed, toho \u017ee nakonec bude cht\u00edt zase v\u0161echno zahodit a bratra tak zabije \u00fapln\u011b. Te\u010f by se s t\u00edm snad je\u0161t\u011b vyrovnal, ale kdybych mu dal dal\u0161\u00ed nad\u011bji, dal\u0161\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f l\u00e1sky a \u0161t\u011bst\u00ed, a pak to op\u011bt ze strachu ukon\u010dil, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee z toho by se u\u017e dostat nedok\u00e1zal.<\/div>\n
„Ach, Bille, co m\u00e1m d\u011blat. Pov\u011bz mi jak to ud\u011blat, abych ti neubl\u00ed\u017eil?“ za\u0161eptal Tom n\u011b\u017en\u011b do ztichl\u00e9ho pokoje. „Poslouchej sv\u00e9 srdce,“ za\u0161eptal Bill. Tom s \u00falekem zvedl pohled ke sv\u00e9mu bratrovi. M\u011bl o\u010di do \u0161iroka otev\u0159en\u00e9 a sledoval ka\u017ed\u00fd detail jeho tv\u00e1\u0159e. Tom nedok\u00e1zal z jeho o\u010d\u00ed vy\u010d\u00edst, co c\u00edt\u00ed, jako by se poprv\u00e9 spojen\u00ed mezi nimi protrhlo. Jako by u\u017e je nespojovalo v\u016fbec nic. Jako by zapomn\u011bli na v\u0161echno, co spolu pro\u017eili. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se rozprost\u00edrala jen pr\u00e1zdnota a nicota. Tom p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal „Ty nesp\u00ed\u0161?“ polekan\u011b se zvedl a pohled nespou\u0161t\u011bl ze sv\u00e9ho bratra. „Bille, j\u00e1 nev\u00edm, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9 vr\u00e1tit se k sob\u011b. Co kdyby se to zase pokazilo?“ Bill se jen posm\u011b\u0161n\u011b usm\u00e1l. „Se to pokazilo? Jedin\u00fd, kdo to pokazil, si byl ty. V\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku, dokud si ty neza\u010dal zmatkovat. Ne\u0159\u00edk\u00e1m ti, \u017ee se ke mn\u011b m\u00e1\u0161 vr\u00e1tit. \u017d\u00e1d\u00e1m t\u011b snad o n\u011bco takov\u00e9ho? Je to tvoje rozhodnut\u00ed a tv\u016fj \u017eivot. Tak si s n\u00edm d\u011blej co chce\u0161.“ Tom nev\u011b\u0159il tomu, co sly\u0161\u00ed, jako by to ani nebyl on. Najednou mluvil tak chladn\u011b a tvrd\u011b. Takhle ho nepozn\u00e1val, dostal z toho strach. „Bille j\u00e1 “ koktal. „Ty co? Nev\u00ed\u0161 co \u0159\u00edct? Jak je to mo\u017en\u00e9? Je\u0161t\u011b asi p\u0159ed t\u0159emi hodinami si mi toho \u0159ekl tolik. Tolik d\u016fvod\u016f pro\u010d spolu neb\u00fdt a te\u010f nenach\u00e1z\u00ed\u0161 ani jeden pro\u010d spolu b\u00fdt? Tak odejdi a nech m\u011b b\u00fdt. Nestoj\u00edm o takovou l\u00e1sku, kdy\u017e si j\u00ed nejsi jist\u00fd. Tome, j\u00e1 t\u011b miluju. Stra\u0161n\u011b moc, ale nestoj\u00edm o tebe, pokud ty nec\u00edt\u00ed\u0161 to sam\u00e9,“ do\u0159ekl Bill a lehl si zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. „Ale j\u00e1 t\u011b miluju. Jsem si t\u00edm jist\u00fd,“ zak\u0159i\u010del skoro Tom. P\u0159ipadal si, \u017ee je v bezv\u00fdchodn\u00e9 situaci. Nev\u011bd\u011bl jak d\u00e1l, tohle absolutn\u011b ne\u010dekal. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee p\u0159ijde za Billem, omluv\u00ed se mu a v\u0161echno bude zase kr\u00e1sn\u00e9 a skv\u011bl\u00e9 a m\u00edsto toho mu Bill d\u00e1 takovou podp\u00e1sovku. V hrudi se mu nafoukl velk\u00fd bal\u00f3n beznad\u011bje. „Ale v\u017edy\u0165 Gustav \u0159\u00edkal “ zkusil to naposledy, ale u\u017e ho nic dal\u0161\u00edho nenapadlo. Bill se k n\u011bmu oto\u010dil z\u00e1dy a nehodlal d\u00e1l komunikovat. Se sv\u011b\u0161en\u00fdmi rameny do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm, je\u0161t\u011b naposled se oto\u010dil na sv\u00e9 dvoj\u010de a za\u0161eptal: „Tak promi\u0148, \u017ee jsem t\u011b otravoval.“ Pak se ti\u0161e odplou\u017eil do sv\u00e9ho pokoje, kde se sv\u00e9mu smutku poddal \u00fapln\u011b. Kv\u016fli sv\u00e9 chyb\u011b ztratil n\u011bkoho, koho kdy miloval nejv\u00edc. A za chyby se plat\u00ed<\/div>\n
Celou noc Tom nezamhou\u0159il oka, nev\u011bd\u011bl jak d\u00e1l. Kdy\u017e se s Billem roze\u0161el on, nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9. M\u011bl pocit, \u017ee je to on, ten borec, kter\u00fd se m\u016f\u017ee kdykoliv vr\u00e1tit, ale te\u010f Bill ho odm\u00edtl a ten kdy\u017e se pro n\u011bco rozhodne nepust\u00ed. Zoufale si sedl ke stolu a chvilku se jen d\u00edval ven z okna. P\u0159ed n\u00edm le\u017eel b\u00edl\u00fd list pap\u00edru. Tom se na n\u011bj uslzen\u00fdma o\u010dima pod\u00edval a dal se do psan\u00ed, tu\u017eka mu po pap\u00ed\u0159e klouzala \u00fapln\u011b sama.<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu, p\u0159ed sebe polo\u017e\u00edm \u010dist\u00fd list,<\/div>\n
pohl\u00e9dnu na nebe a douf\u00e1m, \u017ee nikdo nebude ho \u010d\u00edst.<\/div>\n
Chci se vypsat ze v\u0161eho co m\u011b tr\u00e1p\u00ed,<\/div>\n
kdy\u017e moje du\u0161e ve smutku se ut\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
M\u016fj den\u00ed\u010dku, je\u0161t\u011b vte\u0159inu po\u010dkej,<\/div>\n
jen malou chvili\u010dku p\u0159em\u00fd\u0161let m\u011b nechej.<\/div>\n
Pro\u010d se mi trnit\u00fd \u0161lahoun kolem srdce plaz\u00ed,<\/div>\n
pro\u010d mi v\u0161echny moje sny realita kaz\u00ed?<\/div>\n
„Ach Bille, ta ni\u010div\u00e1 realita. Mohli jsme b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed. Jen ty a j\u00e1 a nic jin\u00e9ho. A j\u00e1 jsem to pokazil, pokazil takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee u\u017e to asi nep\u016fjde vr\u00e1tit. Odpust\u00ed\u0161 mi to n\u011bkdy? To jedno jedin\u00e9 chybn\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee se to podruh\u00e9 nestane. V\u00edm, jak\u00e9 to je b\u00fdt s tebou, ale taky v\u00edm, jak\u00e9 to je b\u00fdt bez tebe. A to je to nejhor\u0161\u00ed, co jsem kdy za\u017eil, ur\u010dit\u011b je to hor\u0161\u00ed ne\u017e smrt. Bez tebe nejsem nic. P\u0159ipad\u00e1m si najednou \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd, bez \u017eivota. A jen ty m\u011b dok\u00e1\u017ee\u0161 zbavit t\u00e9 tr\u00fdzniv\u00e9 bolesti, kter\u00e1 se mi rozl\u00e9v\u00e1 v prsou a ni\u010d\u00ed mi posledn\u00ed zbytky m\u00e9ho srdce. M\u00e9ho srdce?? Ne, to srdce pat\u0159\u00ed jen tob\u011b.“ Tom se ti\u0161e propadal do temn\u00fdch hlubin sp\u00e1nku.<\/div>\n
R\u00e1no, kdy\u017e jel Tom v\u00fdtahem dol\u016f do j\u00eddelny za ostatn\u00edmi \u010dleny kapely, p\u0159ipadal si jako by ho n\u011bkdo pra\u0161til hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdm kladivem do hlavy. Takhle mu nebylo ani po prokalen\u00e9 noci a to je co \u0159\u00edct. Byl jako t\u011blo bez du\u0161e, do\u0161oural se a\u017e ke stolu, kde u\u017e v\u0161ichni, a\u017e na Billa, spokojen\u011b poj\u00eddali sn\u00eddani. „\u010cau Tome, copak je? T\u011b\u017ek\u00e1 noc?“ zahuhlal Georg s plnou pusou. Tom se ani nesna\u017eil odpov\u011bd\u011bt, op\u0159el si hlavu rukou a jen ti\u0161e sed\u011bl. Na j\u00eddlo nem\u011bl ani v nejmen\u0161\u00edm chu\u0165. Gustav ho chv\u00edli pozoroval, pak se k n\u011bmu naklonil a za\u0161eptal: „Nedopadlo to podle tv\u00fdch o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed?“ Tom se na n\u011bj oto\u010dil a hodil po n\u011bm zl\u00fd pohled. Zrovna te\u010f nem\u011bl chu\u0165 na jeho nar\u00e1\u017eky. U\u017e u\u017e se nadechoval, \u017ee mu n\u011bjak peprn\u011b odpov\u00ed, kdy\u017e v tom jako by do n\u011bj blesk ude\u0159il. Sed\u011bl sice z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm, ale najednou c\u00edtil, \u017ee do m\u00edstnosti n\u011bkdo ve\u0161el. A ten n\u011bkdo p\u0159ekypoval takovou neuv\u011b\u0159itelnou energii a\u017e \u0161el Tomovi mr\u00e1z po z\u00e1dech. Ten n\u011bkdo nemusel nic \u0159\u00edkat a Tom v\u011bd\u011bl co se mu hon\u00ed hlavou, v\u011bd\u011bl co \u0159ekne, v\u011bd\u011bl kam si sedne, v\u011bd\u011bl co si d\u00e1 k sn\u00eddani. Najednou v\u011bd\u011bl jak\u00fdm sm\u011brem se bude ub\u00edrat jeho vlastn\u00ed \u017eivot. Nev\u011bd\u011bl jak to v\u00ed, ale cel\u00fdm t\u011blem se mu roznesla p\u0159\u00edjemn\u00e1 vlna nad\u011bje. Tohle v\u0161echno si sta\u010dil uv\u011bdomit b\u011bhem jedn\u00e9 jedin\u00e9 sekundy, b\u011bhem jedin\u00e9ho vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed. „Dobr\u00e9 r\u00e1no vespolek,“ pronesl radostn\u011b Bill a posadil se napravo od Toma, nep\u0159est\u00e1vaje se culit. „Jeden jako kakabus, druh\u00fd jako slun\u00ed\u010dko. Ne\u0159\u00edk\u00e1te si vy dva n\u00e1hodou dvoj\u010data?“ pousm\u00e1l se David. „\u010clov\u011bk by \u010dekal, \u017ee kdy\u017e se cul\u00ed jeden bude i druh\u00fd,“ dodal. Bill rozt\u00e1hl pusu je\u0161t\u011b v\u00edc a nat\u00e1hl ruku po misce s Nesquikem. „No, tak\u017ee kdy\u017e u\u017e tady jsme kone\u010dn\u011b v\u0161ichni..“ za\u010dal Dave a st\u0159elil pohledem po Billovi, „.. cht\u011bl jsem v\u00e1m \u0159\u00edct p\u00e1r novinek. V\u0161ichni si te\u010f dop\u0159ejete p\u00e1r dn\u00ed volna. Kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 budu tak hodn\u00fd a bude to p\u00e1r t\u00fddnu, ale moc s t\u00edm nepo\u010d\u00edtejte. No a pak se vrhneme do koloto\u010de nov\u00e9 pr\u00e1ce, ale t\u00edm v\u00e1s te\u010f nebudu zat\u011b\u017eovat. Prost\u011b si sbalte v\u011bci a po ob\u011bd\u011b jedete dom\u016f,“ dokon\u010dil a bylo vid\u011bt, \u017ee se mu ulevilo. Pro n\u011bj te\u010f kon\u010dila jedna kapitola a m\u011bl p\u00e1r dn\u00ed oddechu, ne\u017e za\u010dne nov\u00e1. Pop\u0159\u00e1l j\u00edm p\u011bkn\u00fd den a s mobilem u ucha ode\u0161el pry\u010d. „P\u00e1ni, volno,“ zaradoval se Georg, zvedl se ze \u017eidle a ode\u0161el pry\u010d. V pokoji zavl\u00e1dlo p\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. „Snad se te\u010f v\u0161echno urovn\u00e1,“ povzdechl si Gustav a st\u0159elil pohledem po obou dvoj\u010datech. „Panebo\u017ee, pros\u00edm, dej a\u0165 u\u017e je te\u010f pokoj od v\u0161ech starost\u00ed. J\u00e1 na to fakt nem\u00e1m nervy u\u017e,“ mumlal si, zat\u00edmco odch\u00e1zel z m\u00edstnosti. Dvoj\u010data v j\u00eddeln\u011b osam\u011bla. Chvilku jen ml\u010dky sed\u011bli a doj\u00eddali zbytky sn\u00eddan\u011b. Pak se na sebe ve stejnou chv\u00edli pod\u00edvali, jeden druh\u00e9mu se sna\u017eil z o\u010d\u00ed vy\u010d\u00edst, co si mysl\u00ed. Bill se pousm\u00e1l, Tom u\u017e na nic ne\u010dekal. Chytl ho za z\u00e1tylek a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. Jejich rty se spojili v jeden nekone\u010dn\u00fd, dlouh\u00fd polibek. „Tak stra\u0161n\u011b jsi mi chyb\u011bl,“ za\u0161eptal Tom, kdy\u017e se od sebe odlepili. „Promi\u0148 mi to v\u0161echno. J\u00e1 nev\u00edm co jsem to blbnul, prost\u011b jsem zpanika\u0159il. Slibuju, \u017ee u\u017e se to nikdy nestane. Miluju t\u011b tak moc, \u017ee p\u0159est\u00e1v\u00e1m d\u00fdchat, kdy\u017e jsem bez tebe. Chci s tebou z\u016fstat nav\u017edycky,“ vychrlil ze sebe b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo vte\u0159in. Bill se za\u010dal sm\u00e1t. „Tome p\u0161\u0161t, zpomal. Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat, j\u00e1 to v\u0161echno v\u00edm. Miluju t\u011b a tak to z\u016fstane nav\u017edycky.“ A znovu splynuli v kr\u00e1sn\u00e9m polibku.<\/div>\n
„A od t\u00e9 doby u\u017e bylo v\u0161echno jinak. Ne, \u017ee by v\u0161echno bylo kr\u00e1sn\u00e9 a r\u016f\u017eov\u00e9. Ka\u017ed\u00fd vztah m\u00e1 sv\u00e9 probl\u00e9my a to by nebyli tihle dva, aby se ob\u010das nepoh\u00e1dali. Oba jsou tvrdohlav\u00ed a ka\u017ed\u00fd si v\u017edycky stoj\u00ed za sv\u00fdm. Kolikr\u00e1t jsem je musel znova usmi\u0159ovat a dalo to teda hodn\u011b pr\u00e1ce, ale nakonec se to v\u017edycky povedlo. A pro\u010d jsem to d\u011blal? J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b kdy\u017e ty dva vid\u00edte pohromad\u011b, tak v\u00edte, \u017ee to takhle m\u00e1 b\u00fdt. Ze za\u010d\u00e1tku mi to taky p\u0159i\u0161lo hodn\u011b divn\u00e9, p\u0159ece jen to jsou kluci a br\u00e1chov\u00e9 a dvoj\u010data, ale kdy\u017e se na n\u011b d\u00edv\u00e1te jako na lidi, \u0159\u00edk\u00e1te si: Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee spolu nejsou u\u017e odmali\u010dka? Ta \u010distota a p\u0159irozenost, kter\u00e1 z nich vyza\u0159uje, to je prost\u011b n\u011bco unik\u00e1tn\u00edho a nikdo nem\u00e1 pr\u00e1vo to ni\u010dit. A \u017ee se p\u00e1r takov\u00fdch na\u0161lo. Dokonce i Georg to nemohl rozd\u00fdchat, ale nakonec i on pochopil a te\u010f to bere. Ne snad, \u017ee by ti dva prov\u00e1d\u011bli n\u011bjak\u00e9 sv\u00e9 choutky p\u0159\u00edmo p\u0159ed zraky v\u0161ech, to zase ne, ale n\u011bjak\u00e9 to l\u00edbnut\u00ed na tv\u00e1\u0159, na to u\u017e jsem si d\u00e1vno zvykli.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd prost\u011b v\u00ed, \u017ee l\u00e1ska je to nejsiln\u011bj\u0161\u00ed pouto… a co teprve, kdy\u017e je to l\u00e1ska bratrsk\u00e1 “ Gustav se pousm\u00e1l, znova pohl\u00e9dl na sm\u011bj\u00edc\u00ed se dvoj\u010data a nezb\u00fdvalo mu nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen ti\u0161e z\u00e1vid\u011bt..<\/div>\n
(A\/N): *Ahoj, zdrav\u00edm v\u0161echny, kte\u0159\u00ed mou pov\u00eddku \u010detli. Chci se moc moc moc moc omluvit za to, \u017ee mezi d\u00edly byla v\u017edycky takov\u00e1 velk\u00e1 odmlka.. Zvl\u00e1\u0161\u0165 teda te\u010f u toho posledn\u00edho, ale po\u0159\u00e1d jsem se prost\u011b nemohla n\u011bjak rozhodnou jak to dokon\u010dit, ale nakonec jsem si \u0159ekla \u017ee takov\u00e1 l\u00e1ska se zab\u00edt ned\u00e1.. Tak\u017ee d\u011bkuju v\u0161em kdo pov\u00eddku \u010detli a douf\u00e1m \u017ee se l\u00edbila.. d\u00edk za koment\u00e1\u0159e.. v\u017edycky pot\u011b\u0161ily.. Va\u0161e Becs*<\/em><\/p>\n

konec
autor: Becs<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom ti\u0161e jako my\u0161ka vklouzl do Billova pokoje. P\u0159es neproniknutelnou tmu jen st\u011b\u017e\u00ed zahl\u00e9dl t\u011blo sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9 le\u017eelo v b\u011blostn\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch. Pomalounku se za\u010dal v posteli p\u0159evracet, a\u017e se obli\u010dejem oto\u010dil sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch Tom st\u00e1l. \u00dapln\u011b ho bodlo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[68],"tags":[],"class_list":["post-20274","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-brotherly-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20274","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20274"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20274\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20274"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20274"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20274"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}