{"id":203,"date":"2019-02-14T16:00:00","date_gmt":"2019-02-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=198"},"modified":"2019-02-14T16:00:00","modified_gmt":"2019-02-14T15:00:00","slug":"objection-i-want-you-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/02\/14\/objection-i-want-you-30\/","title":{"rendered":"Objection! I want you 30."},"content":{"rendered":"
autor: Darkness069<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ve st\u0159edu r\u00e1no byl Bill v divn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Od p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne se Georg choval divn\u011b a ode\u0161el do nemocnice a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b brzy. Bill ani nebyl v n\u00e1lad\u011b, aby s n\u00edm mluvil. Nam\u00edsto toho z\u016fstal v posteli, dokud jeho bud\u00edk nezazvonil a nedonutil ho ud\u011blat svou rann\u00ed rutinu. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el \u010das, aby se obl\u00e9kl, zastavil se. Tom mu \u0159ekl, \u017ee nen\u00ed d\u016fvod obl\u00edkat se jako ostatn\u00ed dny, tak\u017ee pro\u010d by se m\u011bl mu\u010dit s vyb\u00edr\u00e1n\u00edm v\u011bc\u00ed? Ne, dneska p\u016fjde tak, jak chce on: upnut\u00e9 d\u017e\u00edny, tri\u010dko s potiskem skupiny, opasek s lebkou, koza\u010dky, jeho make-up bude t\u011b\u017ek\u00fd a vlasy bude m\u00edt rozpu\u0161t\u011bny. A pro p\u0159\u00edpad ko\u017eenou bundu. A \u0161perky.<\/div>\n
Bohu\u017eel to Billovi zabralo v\u00edc \u010dasu, ne\u017e byl zvykl\u00fd po cel\u00e9m m\u011bs\u00edci, kdy se takhle nep\u0159ipravoval. Nebyl schopn\u00fd stihnout sn\u00eddani, proto\u017ee mu zvonek oznamoval, \u017ee Gustav u\u017e na n\u011bj dole \u010dek\u00e1. Povzdechl si, vzal si ta\u0161ku a ut\u00edkal ke dve\u0159\u00edm, ignoroval sv\u011bt\u00fdlko ze z\u00e1znamn\u00edku, kter\u00e9 mu \u0159\u00edkalo, \u017ee je tam zpr\u00e1va z p\u0159edchoz\u00edho dne a \u010dek\u00e1 na n\u011bj, a\u017e si ji poslechne.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Gustave.“ Zam\u00e1val Bill, nasadil si sv\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a nasko\u010dil do te\u010f u\u017e zn\u00e1m\u00e9ho velk\u00e9ho auta. Popravd\u011b si za\u010d\u00ednal zvykat na jist\u00fd druh zach\u00e1zen\u00ed, kdy\u017e byl ve spole\u010dnosti Toma. P\u0159\u00e1l si, aby to mohlo b\u00fdt v\u017edycky takhle, aspo\u0148 \u010d\u00e1st toho.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, dneska vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, ten styl ti slu\u0161\u00ed.“ Usm\u00e1l se na mlad\u0161\u00edho chlapce Gustav. Bylo to obt\u00ed\u017en\u00e9, ale po dlouh\u00e9m rozhovoru s Dunjou do\u0161el k tomu, \u017ee na to, jak divn\u00e1 situace mezi jeho kamar\u00e1dem a mlad\u0161\u00edm chlapcem je, musel uznat, \u017ee m\u00e1 Billa r\u00e1d. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je pro Toma dobr\u00fd, na \u010dem\u017e nejv\u00edce z\u00e1le\u017eelo. Jeho kamar\u00e1d si zaslou\u017e\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, a pokud to Bill dok\u00e1\u017ee za\u0159\u00eddit, tak a\u0165 se to stane.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Jednoduch\u00e9 slovo ob\u011bma sta\u010dilo. Bill se d\u00edval okolo, kdy\u017e Gustav \u0159\u00eddil. „Tak\u017ee kam jedeme? Tom v\u010dera nic ne\u0159ekl.“ Zeptal se zv\u011bdav\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee jedou daleko od jeho bytu, ale nic v\u00edc. Zasekl se, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Gustav usm\u00edv\u00e1. Najednou m\u011bl pocit, \u017ee se mu odpov\u011b\u010f l\u00edbit nebude.<\/div>\n
\n

„Te\u010f jedeme do Starbucksu, proto\u017ee pot\u0159ebuju kofein, a potom jedeme k Tomovi dom\u016f.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav norm\u00e1ln\u011b, jako by to byla b\u011b\u017en\u00e1 v\u011bc. Mohl po stran\u011b vid\u011bt Billovu tv\u00e1\u0159 a sna\u017eil se, jak nejl\u00e9pe mohl, aby se mu nesm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159\u00edsahal, \u017ee jeho srdce p\u0159estalo b\u00edt, a zbledl. To v\u0161echno jen z \u010d\u00e1sti t\u00e9 odpov\u011bdi. „K Tomovi dom\u016f? Jako\u2026 tam, k-kde bydl\u00ed?“ Musel se zeptat, jen aby se ujistil. Najednou nev\u011bd\u011bl, jak mluvit.<\/div>\n
„Jasn\u011b, co jin\u00e9ho by to m\u011blo znamenat?“ Utahoval si z n\u011bj Gustav a zaj\u00ed\u017ed\u011bl k ok\u00fdnku. „Chce\u0161 kafe nebo n\u011bco? Plat\u00edm.“ Nab\u00eddl a ignoroval \u0161okovan\u00fd v\u00fdraz na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Kdy\u017e na n\u011bj p\u0159i\u0161la \u0159ada, Bill mu odpov\u011bd\u011bl, \u017ee chce to sam\u00e9 jako minule. Brzy mu Gustav pod\u00e1val drink. „Stejn\u011b tam budeme m\u00edt sn\u00eddani.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Kdy\u017e Bill kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el k rozumu a do\u0161lo mu, \u017ee by m\u011bl z auta vystoupit, bylo u\u017e pozd\u011b, proto\u017ee Gustav u\u017e byl na cest\u011b. Nebyl idiot, aby vysko\u010dil za j\u00edzdy z auta. Jeho nad\u011bje by byla ut\u00e9ct, a\u017e zaparkuj\u00ed, ale s t\u011bmahle botama? Nem\u011bl \u0161anci.<\/div>\n
Mezi nimi u\u017e neprob\u011bhla \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed konverzace, ale Gustav se neb\u00e1l. Vid\u011bl u\u017e to sam\u00e9 jako Dunja. Tom se opravdu o Billa zaj\u00edmal jako o osobu, o rande a ne o \u0161uk. Opravdu se o n\u011bj zaj\u00edmal. Myslel si, \u017ee se to nikdy nestane kv\u016fli minulosti, kterou Tom m\u011bl.<\/div>\n
Trvalo asi 20 minut, ne\u017e Gustav zaparkoval p\u0159ed modern\u00ed budovou. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to je ta nejhez\u010d\u00ed, nejdra\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st m\u011bsta. Je jasn\u00e9, \u017ee Tom Tr\u00fcmper bude bydlet v m\u00edst\u011b jako tohle. „No a jsme tady, tak poj\u010fme.“ \u0158ekl Gustav a vystoupil z auta. \u0160el k v\u00fdtahu s nerv\u00f3zn\u00edm Billem po boku, p\u0159ipraven\u00fd na cestu do posledn\u00edho patra.<\/div>\n
A\u017e te\u010f si Bill v\u0161iml, \u017ee Gustav je taky oble\u010den\u00fd neform\u00e1ln\u011b. D\u017e\u00edny a oby\u010dejn\u00e9 triko s teniskami a Nike bundou. Byla to hezk\u00e1 zm\u011bna a Bill si nemohl pomoct a uva\u017eoval, jestli ho takhle Dunja vid\u011bla, s t\u011bmi br\u00fdlemi, kter\u00e9 m\u011bl na o\u010d\u00edch. Byl si jist\u00fd, \u017ee ti dva mus\u00ed b\u00fdt spolu.
<\/a><\/p>\n

O p\u011bt minut pozd\u011bji oba vystoupili ze sklen\u011bn\u00e9ho v\u00fdtahu a vstoupili do p\u0159eds\u00edn\u011b, j\u00ed\u017e dominovaly dvoje b\u00edl\u00e9 dve\u0159e. Nebylo pochyb, \u017ee dorazili na m\u00edsto, hlavn\u011b kdy\u017e Gustav zaklepal. Bill p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu. Byl nerv\u00f3zn\u00ed. Kdy\u017e na druh\u00e9 stran\u011b usly\u0161el zn\u00e1m\u00fd hlas a dve\u0159e se otev\u0159ely, p\u0159estal d\u00fdchat. Pravd\u011bpodobn\u011b proto, \u017ee Tom akor\u00e1t vy\u0161el ze sprchy; vid\u011bl kapky vody na jeho pa\u017e\u00edch, ramenou a krku. Nepomohlo mu ani to, \u017ee m\u011bl na sob\u011b n\u00edzko posazen\u00e9 tepl\u00e1ky, k tomu b\u00edl\u00e9 t\u00edlko, bandadu a byl bos. Billovo srdce se p\u0159i tom pohledu zastavilo.<\/p><\/div>\n

„V\u00edtejte. Pr\u00e1v\u011b jsem vylezl ze sprchy, ale poj\u010fte dovnit\u0159. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee slu\u017eebn\u00e1 pro n\u00e1s akor\u00e1t dokon\u010duje sn\u00eddani. Ano, to zahrnuje i tebe, Gusi.“ Tom je p\u0159iv\u00edtal s \u00fasm\u011bvem a ustoupil na stranu, aby je pustil dovnit\u0159. „Hej, kl\u00eddek, chlap\u010de. Gustava zn\u00e1\u0161!“ \u0158ekl Tom za sebe. Bill se oto\u010dil a v\u0161iml si, \u017ee Tom dr\u017e\u00ed opatrn\u011b psa. Pr\u00e1v\u011b se na m\u00edst\u011b roztekl.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 psa? To je \u00fa\u017easn\u00e9, jak se jmenuje?“ Zeptal se Bill okam\u017eit\u011b s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Zapomn\u011bl na svou vnit\u0159n\u00ed nervozitu a klekl si, aby ho pohladil. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo ol\u00edznut\u00ed tv\u00e1\u0159e, co\u017e jej donutilo se sm\u00e1t. Nev\u0161iml si Toma a Gustava, kte\u0159\u00ed st\u00e1li pobl\u00ed\u017e a celou sc\u00e9nu s \u00fasm\u011bvem sledovali. „Je tak rozko\u0161n\u00fd.“<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1 to, \u017ee t\u011b m\u00e1 Scotty r\u00e1d.“ Komentoval Tom situaci a podrbal psa na hlav\u011b a za u\u0161ima. „Gustav a Dunja by mohli \u017e\u00e1rlit, ale mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee tohle je m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161 nebo to, co nejv\u00edc m\u016f\u017ee b\u00fdt, ani\u017e by to byl \u010dlov\u011bk.“ \u0158ekl. V jeho hlase byla zn\u00e1t l\u00e1ska. „Poj\u010f, ne\u017e to Gustav v\u0161echno sn\u00ed.“ Zasm\u00e1l se, zvedl se a nab\u00eddl Billovi ruku, aby mu pomohl.<\/p><\/div>\n

Chv\u00edli to trvalo, ne\u017e Bill ruku p\u0159ijal, ale nebyla to jeho chyba. Fakt, \u017ee Tom miloval psy, byl jen dal\u0161\u00ed bod pro n\u011bj, proto\u017ee od chv\u00edle, co \u017eil s Georgem, se ani k jednomu nemohl p\u0159ibl\u00ed\u017eit. St\u00e1le s \u00fasm\u011bvem \u0161el s Tomem do kuchyn\u011b, ani si nev\u0161iml, \u017ee se dr\u017e\u00ed za ruce. Ale Gustav si toho v\u0161iml, jen si vybral to nekomentovat.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct, kde jsi sehnal tyhle bagety. Jsou \u00fa\u017easn\u00e9.“ \u0158ekl, kdy\u017e si kousl do bagety s m\u00e1slem. P\u0159esn\u011b jak Tom p\u0159edpov\u00eddal, Gustav za\u010dal j\u00edst bez nich. Pokr\u010dil rameny a nechal Billa, a\u0165 se posad\u00ed p\u0159ed misku plnou \u010derstv\u00fdch jahod, t\u0159e\u0161n\u00ed a dal\u0161\u00edch druh\u016f ovoce. Billovi v\u011bnoval jen zn\u00e1m\u00fd \u00fasm\u011bv a usedl na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Tak\u017ee, co dneska bude\u0161 d\u011blat, Gustave, kdy\u017e m\u00e1\u0161 volno?“ Zeptal se Tom, \u010d\u00edm\u017e zm\u011bnil p\u0159edm\u011bt jejich konverzace, a nahnul se pro tousty s marmel\u00e1dou. Zasm\u00e1l se Billovu v\u00fdrazu. „Jsem cel\u00fd den doma, tak\u017ee tu nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt. M\u00e1m Scottyho, tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 jet za Dunjou a kone\u010dn\u011b ji pozvat na rande.“ Utahoval si z n\u011bj a za\u010dal se sm\u00e1t, kdy\u017e se jeho kamar\u00e1d t\u00e9m\u011b\u0159 zadusil pomeran\u010dov\u00fdm d\u017eusem.<\/div>\n
\n

„J-j\u00e1 ne\u2026 jsme jen p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nech\u00e1pu, co mysl\u00ed\u0161.“ Sna\u017eil se blon\u010f\u00e1k s\u00e1m sebe zachr\u00e1nit a st\u00e1le se vyh\u00fdbal pohledu na p\u00e1r v m\u00edstnosti. M\u011bl pocit, \u017ee i ten pes jej sleduje pohledem ‚nev\u011b\u0159\u00edm ti ani slovo‘.<\/p><\/div>\n

Bill si odfrkl. „Jen proto, \u017ees nic neud\u011blal. B\u00e1sn\u00ed o tob\u011b a \u010dek\u00e1, a\u017e n\u011bco ud\u011bl\u00e1\u0161, a ty nikdy nic neud\u011bl\u00e1\u0161.“ \u0158ekl a vzal si do pusy dal\u0161\u00ed t\u0159e\u0161e\u0148, u\u017e se tu c\u00edtil l\u00edp. „Oba dva um\u00edr\u00e1te touhou po tom druh\u00e9m, ale dokud n\u011bco neud\u011bl\u00e1\u0161, m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt n\u011bkdo jin\u00fd a z\u00edskat ji. To ty nechce\u0161, \u017ee ne?“ Zkusil to znovu. Gustav a Dunja u\u017e pro n\u011bj byli bl\u00edzk\u00fdmi p\u0159\u00e1teli a cht\u011bl, aby byli \u0161\u0165astn\u00ed. V\u0161iml si, jak Gustav ztichl.<\/div>\n
„Bill m\u00e1 pravdu, chlape. Mus\u00ed\u0161 se chopit \u0161ance. Mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, a\u017e p\u016fjdeme do klubu? Pokud je dneska moc brzo?“ Tom se sna\u017eil mu domluvit a nabral si v\u00edc j\u00eddla. V\u011bd\u011bl, jak jeho kamar\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, ale doufal, \u017ee v\u0161echny tyhle my\u0161lenky odstr\u010d\u00ed stranou kv\u016fli sv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Cokoliv, chlapi. Hele, budu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, dob\u0159e?“ \u0158ekl Gustav a ukon\u010dil t\u00e9ma. Nikdo to jako neslu\u0161nost nebral, proto\u017ee takov\u00fd on byl, a oni oba to v\u011bd\u011bli. Rad\u011bji za\u010dali mluvit o n\u00e1hodn\u00fdch v\u011bcech, jako jsou filmy, kter\u00e9 vid\u011bli, nebo jin\u00e9 v\u011bci, dokud nebyli p\u0159ejeden\u00ed. V\u0161echno bylo dokonal\u00e9.<\/div>\n
„Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak po tomhle budete pracovat, ale hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Mus\u00edm si n\u011bco za\u0159\u00eddit, nest\u00e1v\u00e1 se ka\u017ed\u00fd den, \u017ee m\u016fj nazi \u0161\u00e9f mi d\u00e1 den volna. Byl by beze m\u011b ztracen.“ Zavtipkoval Gustav, ale byl rychl\u00fd, aby uhnul Tomov\u011b ruce. Stejn\u011b byl siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Tom. Zasm\u00e1l se a ode\u0161el z m\u00edstnosti a z budovy, c\u00edtil se jako doma, tak\u017ee nepot\u0159eboval \u017e\u00e1dn\u00e9 rozlou\u010den\u00ed nebo tak. Byli jako brat\u0159i.<\/div>\n
\n

Bill zast\u00e9nal a trochu se prot\u00e1hl, zat\u00edmco si hladil b\u0159icho. Postavil se. „Uh, opravdu mus\u00edme pracovat? Nem\u016f\u017eeme trochu po\u010dkat? Jedl jsem moc, a pokud se za\u010dnu zab\u00fdvat pap\u00edrama a po\u010d\u00edta\u010dem, nejsp\u00ed\u0161 rovnou usnu.“ Zak\u0148oural a d\u00edval se prosebn\u011b na ko\u017een\u00fd gau\u010d v ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p><\/div>\n

„Uhm. Mysl\u00edm, \u017ee bychom mohli trochu relaxovat, ne\u017e za\u010dneme pracovat. Taky jsem toho hodn\u011b sn\u011bdl.“ Tom musel souhlasit a vedl Billa pry\u010d z kuchyn\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echno bude \u0159\u00e1dn\u011b uklizeno. „Chce\u0161 se pod\u00edvat na film? Poj\u010fme se p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee si zabereme gau\u010d d\u0159\u00edv ne\u017e Scotty.“ Zavtipkoval. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho pes je tro\u0161ku rozmazlen\u00fd. Ale na tom nez\u00e1le\u017eelo, proto\u017ee toho zasrance miloval a v\u017edycky bude.<\/div>\n
\n

O p\u00e1r hodin pozd\u011bji skon\u010dil prvn\u00ed film a druh\u00fd u\u017e za\u010dal hr\u00e1t, ale ani jeden tomu nev\u011bnovali pozornost, proto\u017ee sv\u00e1d\u011bli bitvu se Skittles; hr\u00e1li si jako mal\u00ed kluci a kradli si navz\u00e1jem polibky. Tom si nemohl vzpomenout, kdy naposledy se c\u00edtil tak\u2026 \u0161\u0165astn\u00fd. U\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011bl, \u017ee s t\u00edmhle mlad\u0161\u00edm mu\u017eem se dost\u00e1v\u00e1 zp\u011bt do kontaktu se zapomenutou str\u00e1nkou sv\u00e9ho \u017eivota, stejn\u011b tak jako v\u011bd\u011bl, \u017ee kv\u016fli tomu, co se stalo v kancel\u00e1\u0159i, dostal zlatou p\u0159\u00edle\u017eitost, kterou by nem\u011bl pl\u00fdtvat. Mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b dostane Billa v\u0161emi zp\u016fsoby, jak cht\u011bl. I Scotty vypadal, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1d, co\u017e bylo velk\u00e9 plus. Norm\u00e1ln\u011b se ten pes nestaral o jeho zn\u00e1mosti na jednu noc a bylo jedno, jestli je to holka nebo kluk.<\/p><\/div>\n

„Nem\u011bl jsem ani pon\u011bt\u00ed! Chci \u0159\u00edct, m\u00e1\u0161 probl\u00e9m se sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a v\u0161echno, ale dredy? Blond? Od deseti do osmn\u00e1cti? Nev\u011b\u0159\u00edm tomu.“ Zasm\u00e1l se Bill a nahnul se pro dal\u0161\u00ed sladkost. U\u017e d\u00e1vno nem\u011bl boty, vtipkoval o n\u00e1hodn\u00fdch v\u011bcech, kter\u00e9 zjistil. Popravd\u011b to bylo poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b, co se c\u00edtil bezstarostn\u011b a sm\u00e1l se tak moc. Aspo\u0148 \u017ee druh\u00e1 osoba nebyla Andreas. Stal se z n\u011bho opravdu ‚skv\u011bl\u00fd‘ kamar\u00e1d. Bill si odfrkl, c\u00edtil se st\u00e1le na\u0161tvan\u011b, kdy\u017e si na to vzpomn\u011bl.<\/div>\n
\n

Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si Tom ihned v\u0161iml zm\u011bny. „Hej, jsi v pohod\u011b? J\u00e1\u2026“ nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, co chce \u0159\u00edct, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed n\u011bco ud\u011blat a pomoct Billovi, aby se c\u00edtil l\u00e9pe. Povzdechl si, kdy\u017e si v\u0161iml, jak Bill trochu zakroutil hlavou v negativn\u00edm sm\u011bru. Jedin\u00e9, na co mohl myslet, bylo to, \u017ee si Billa p\u0159it\u00e1hl a jemn\u011b ho za\u010dal l\u00edbat. Rukou si p\u0159idr\u017eoval jeho hlavu a druhou omotal kolem jeho krku. Nep\u0159est\u00e1val, dokud nec\u00edtil, \u017ee se Bill uklidnil, t\u00e1l v jeho ruk\u00e1ch a vracel mu polibky a dr\u017eel ho za tri\u010dko.<\/p><\/div>\n

Ani jeden si neuv\u011bdomili, jak dlouho se l\u00edbali, dokud jim nedo\u0161el kysl\u00edk. Tom byl prvn\u00ed, kdo otev\u0159el o\u010di a d\u00edval se p\u0159\u00edmo do t\u011bch Billov\u00fdch, a rukou p\u0159ejel na jeho l\u00ed\u010dko. „Lep\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Bill musel polknout, kdy\u017e se vr\u00e1til zp\u00e1tky do reality. D\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed a vid\u011bl tu intenzitu, kterou dlouho nevid\u011bl. Za\u010dervenal se a op\u0159el se o seda\u010dku. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se mu cht\u011blo bre\u010det, ale nemohl. Nam\u00edsto toho se rozhodl mluvit, skoro \u0161eptal. „Jak to d\u011bl\u00e1\u0161? Jak m\u011b dok\u00e1\u017ee\u0161 tak rychle uklidnit, a p\u0159itom m\u011b roz\u010diluje\u0161 jako nikdo jin\u00fd? Nikdo to p\u0159edt\u00edm neud\u011blal. Mate\u0161 m\u011b.“<\/div>\n
\n

Tom nem\u011bl slov. Neo\u010dek\u00e1val takov\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed. „Up\u0159\u00edmn\u011b? Nev\u00edm. Ale l\u00edb\u00ed se mi, \u017ee jsem ten, kdo t\u011b d\u011bl\u00e1 lep\u0161\u00edm. Nechci si s tebou zahr\u00e1vat.“ \u0158\u00edkal pravdu, kdy\u017e se d\u00edval do hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed zapln\u011bn\u00fdch zranitelnost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tenhle okam\u017eik se zd\u00e1l b\u00fdt tak v\u00e1\u017en\u00fd a byl to Bill, kdo se sehnul a spojil jejich rty dohromady. Usm\u00e1l se na Toma. „D\u011bkuju.“ \u0158ekl a znovu ho pol\u00edbil a odt\u00e1hl se. Tentokr\u00e1t m\u011bl na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv, co\u017e pro Toma bylo dosta\u010duj\u00edc\u00ed, aby se trochu uklidnil. Mus\u00ed za\u010d\u00edt pracovat. M\u011bl v\u00edc energie a o hodn\u011b lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu.<\/div>\n
S rukou na spodn\u00ed \u010d\u00e1sti zad se Bill nechal zav\u00e9st k Tomovi do kancel\u00e1\u0159e, kter\u00e1 byla dole. Chv\u00edli si myslel, \u017ee je vede do lo\u017enice, ale tohle nebyl ten p\u0159\u00edpad. Nebyl si jist\u00fd, jestli by ho nem\u011bl zastavit, ale jeho v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st se cht\u011bla Tomovi poddat a zapomenout na v\u0161echno, jen si to u\u017e\u00edt. Bylo to tak l\u00e1kav\u00e9.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

I kdy\u017e pracovali, ob\u010das si vym\u011b\u0148ovali polibky, kter\u00e9 nebyly pln\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b, ale jen jako zn\u00e1mky kontaktu, aby si u\u017e\u00edvali navz\u00e1jem ten kr\u00e1sn\u00fd pocit v t\u011ble. Bylo to p\u011bkn\u00e9, a tak\u2026 p\u0159irozen\u00e9.<\/p><\/div>\n

Aspo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e se ozvalo klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. V\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt opatrn\u00ed, kdy\u017e jejich \u0161\u00e9f pracuje. „Pane? Pod\u00e1v\u00e1 se j\u00eddlo.“ \u0158ekl jemn\u011b \u017eensk\u00fd hlas, kter\u00fd p\u0159eru\u0161il jejich pr\u00e1ci. Oba si povzdechli, nechali pap\u00edry, tu\u017eky a po\u010d\u00edta\u010de stranou.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Ido. Za minutu p\u0159ijdeme. M\u016f\u017ee\u0161 si po zbytek dne vz\u00edt volno.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a oto\u010dil se znovu na Billa. „M\u00e1\u0161 hlad? Ida je vynikaj\u00edc\u00ed kucha\u0159ka. Nut\u00ed m\u011b to chodit v\u00edc do posilovny, ale stoj\u00ed to za to.“ Komentoval a byl v\u00edce ne\u017e p\u0159ipraven\u00fd opustit pr\u00e1ci a j\u00edt na chv\u00edli relaxovat, naj\u00edst se a u\u017e\u00edt si \u010das s Billem. Jasn\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl vyu\u017e\u00edt \u0161ance a zkusit ho dostat do postele, o\u0161ukat ho a tak, ale Tom n\u011bjak v\u011bd\u011bl, \u017ee je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee po\u010dkat. U\u017e tak si ten \u010das u\u017e\u00edval a v\u011bd\u011bl, \u017ee na konci dostane to, co chce. Nebyl d\u016fvod k usp\u011bch\u00e1n\u00ed. Zvedl se ze sv\u00e9ho m\u00edsta a do\u0161el k Billovi, aby mu pomohl na nohy a ukradl si je\u0161t\u011b jeden polibek. „Tak poj\u010f, ne\u017e to vystydne.“<\/div>\n
\n

Oba brzy st\u00e1li p\u0159ed stolem, kter\u00fd byl pro n\u011b p\u0159ichystan\u00fd. Velk\u00fd tal\u00ed\u0159 pln\u00fd t\u011bstovin se sal\u00e1tem a ne\u010dekan\u011b i lahv\u00ed Tomova obl\u00edben\u00e9ho \u010derven\u00e9ho v\u00edna. Vypadalo to, \u017ee Ida nev\u011bd\u011bla v\u00edc ne\u017e to, \u017ee Tom nen\u00ed s\u00e1m, ale m\u00e1 velmi speci\u00e1ln\u00ed spole\u010dnost. Usadil Billa, naserv\u00edroval jim j\u00eddlo, nalil pit\u00ed a s\u00e1m si sedl. Pozvedl skleni\u010dku a pod\u00edval se na Billa. \u010cekal, a\u017e zopakuje jeho gesto. „I kdy\u017e v\u00edm, jak divn\u011b to m\u016f\u017ee zn\u00edt\u2026 tak na tebe, Bille, jsi v\u017edycky tak \u00fa\u017easn\u00fd, pln\u00fd p\u0159ekvapen\u00ed a kr\u00e1sn\u00fd.“ \u0158ekl Tom, pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed a u\u017e\u00edval si ten pohled na r\u016f\u017eovou barvu, je\u017e zapl\u0148ovala jeho tv\u00e1\u0159. Bill nebyl schopn\u00fd na to nic \u0159\u00edct, tak\u017ee jen p\u0159ik\u00fdvl a napil se. J\u00eddlo bylo \u00fa\u017easn\u00e9, a i kdy\u017e si st\u00e1le pov\u00eddali, te\u010f nemuseli. Bylo ob\u010das dobr\u00e9 b\u00fdt zticha nam\u00edsto mluven\u00ed. Nepot\u0159ebovali slova ke komunikaci, pot\u0159ebovali si jen u\u017e\u00edt svou spole\u010dnost.<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se najedli v\u00edc, ne\u017e bylo pot\u0159eba, Tom pomohl Billovi vst\u00e1t, posb\u00edral tal\u00ed\u0159e a zbytek j\u00eddla odlo\u017eil do lednice. „V\u00edm, \u017ee to zn\u00ed, jako bych t\u011b tla\u010dil a p\u0159ipadal ti l\u00edn\u00fd, ale\u2026 nechce\u0161 si trochu odpo\u010dinout p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edme k pr\u00e1ci? V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee sis to j\u00eddlo dost u\u017eil.“ Zavtipkoval a znovu si od Billa ukradl polibek. Jeho rty byly n\u00e1vykov\u00e9.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, musel souhlasit. V\u017edycky se c\u00edtil po j\u00eddle l\u00edn\u00fd a trocha odpo\u010dinku bude v\u00edc ne\u017e dokonal\u00e1, a pak se budou moct vr\u00e1tit k pr\u00e1vnick\u00fdm v\u011bcem, aby p\u0159\u00edpad vyhr\u00e1li. „Mohl bych\u2026 nejd\u0159\u00edv pou\u017e\u00edt koupelnu?“ Zeptal se.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l Billov\u011b n\u00e1hl\u00e9 stydlivosti, kdy\u017e se ptal na tak nevinnou ot\u00e1zku po v\u0161em, co se mezi nimi stalo. „Nemus\u00ed\u0161 se pt\u00e1t. Tady ne, Bille. Ud\u011blej si pohodl\u00ed jako doma, kdy\u017e jsi tady se mnou.“ Odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b a dolil v\u00edno do dvou skleni\u010dek. K\u00fdvl na Billa, aby jej n\u00e1sledoval. Tom uk\u00e1zal do chodby. „Posledn\u00ed dve\u0159e napravo, dojdi pro m\u011b, a\u017e bude\u0161, hm?“ \u0158ekl, znovu si ukradl polibek a roze\u0161el se opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
\n

Jedin\u00e9, co Bill dok\u00e1zal ud\u011blat, byl povzdech, a n\u00e1sledovat sm\u011br, kter\u00fd mu byl uk\u00e1z\u00e1n. Do\u0161el do luxusn\u00ed klasick\u00e9 koupelny. Pod\u00edval se na sebe do zrcadla, kdy\u017e si um\u00fdval ruce. D\u00edval se na sv\u016fj odraz a m\u011bl pocit, \u017ee se d\u00edv\u00e1 na jin\u00e9ho Billa. Uv\u011bdomil si, \u017ee se opravdu za posledn\u00ed m\u011bs\u00edc v\u00fdrazn\u011b zm\u011bnil. Tohle nebyl jeho vzhled, jasn\u011b \u017ee st\u00e1le nosil makeup, jak byl zvykl\u00fd, jeho vlasy byly st\u00e1le upraven\u00e9, obl\u00e9kal se, jak cht\u011bl, ale n\u011bco tam bylo. Jeho o\u010di vypadaly jinak, m\u011bly n\u011bco v sob\u011b, co nemohl rozeznat. L\u00edbilo se mu, co vid\u011bl, ta nov\u00e1 intenzita mu ukazovala, jako by dosp\u011bl. V o\u010d\u00edch m\u011bl z\u00e1blesk, kter\u00fd tam dlouhodob\u011b nevid\u011bl, a v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jen kv\u016fli Tomovi a nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak\u00fdm zp\u016fsobem se to stalo.<\/p><\/div>\n

Trvalo mu p\u00e1r minut, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je u n\u011bkoho jin\u00e9ho v dom\u011b, tak\u017ee bude muset taky odej\u00edt. Trochu si omyl obli\u010dej a vydal se z koupelny. Jen mu Tom ne\u0159ekl, kde bude. Bude se muset vydat ho hledat. Jak dokonal\u00e9. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u011bnoval pozornost okolnostem, v\u0161iml si, \u017ee n\u011bkde hraje hudba. Klasick\u00e1 klav\u00edrn\u00ed skladba. Logicky musel Tom b\u00fdt tam, kde hr\u00e1la hudba, rozhodl se ji n\u00e1sledovat. Uv\u011bdomil si, \u017ee je to Beethovenova „Pro Eli\u0161ku.“ Rozeznal by tu skladbu kdekoliv.<\/div>\n
\n

Ale ne\u010dekal, \u017ee najde to, co vid\u011bl, kdy\u017e vstoupil. Byl tam Tom, m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a byl sklon\u011bn\u00fd nad klav\u00edrem. Dv\u011b skleni\u010dky st\u00e1ly na vrchn\u00ed desce, zat\u00edmco se jeho prsty pohybovaly po kl\u00e1ves\u00e1ch a vyd\u00e1valy tu nejdokonalej\u0161\u00ed melodii. S t\u00edm, jak Tom vypadal, si Bill nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by Tom hr\u00e1l takovou hudbu, a zapomn\u011bl, jak se h\u00fdbat, a jen st\u00e1l u dve\u0159\u00ed a sledoval tu sc\u00e9nu.<\/p><\/div>\n

„To je moje obl\u00edben\u00e1 skladba.“ Okomentoval, kdy\u017e Tom p\u0159estal hr\u00e1t a otev\u0159el o\u010di. Byl to dokonal\u00fd pohled. Nemohl si pomoct, ale trochu zatleskal a do\u0161el k n\u011bmu. Sedl si vedle n\u011bj, jak nejbl\u00ed\u017ee mohl, a nahnul se pro v\u00edno. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee um\u00ed\u0161 takhle hr\u00e1t.“<\/div>\n
Tom se napil z Billovy skleni\u010dky a polo\u017eil ji pry\u010d. D\u00edval se na n\u011bj. „Kdy\u017e hraju, uklid\u0148uje m\u011b to. A\u0165 je to tohle, nebo moje kytara. Taky je to moje obl\u00edben\u00e1 skladba, prvn\u00ed, kterou jsem se nau\u010dil hr\u00e1t d\u00edky m\u00e9mu d\u011bdovi. Byl jsem tehdy d\u00edt\u011b a on si myslel, \u017ee bych mohl b\u00fdt jednoho dne slavn\u00fd muzikant.“ \u0158ekl a zasm\u00e1l se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce. Jo, jeho d\u011btstv\u00ed s d\u011bdou byla ta nejlep\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho \u017eivota. Povzdychl si a pod\u00edval se na Billa, jak se na n\u011bj divn\u011b d\u00edv\u00e1. „Uh, jsi v pohod\u011b?“<\/div>\n
\n

Bill byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e poprv\u00e9 sly\u0161el tak mocn\u00e9ho mu\u017ee mluvit o n\u011b\u010dem tak osobn\u00edm. Bylo to dechberouc\u00ed. V o\u010d\u00edch m\u011bl nostalgick\u00fd pocit, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel od srdce. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e o tom za\u010dne p\u0159em\u00fd\u0161let, nahnul se a zajal Tomovy rty do v\u00e1\u0161niv\u00e9ho polibku.<\/p><\/div>\n

„Vezmi m\u011b do sv\u00e9 postele.“ \u0158ekl skoro \u0161eptem, kdy\u017e se od sebe odt\u00e1hli.<\/div>\n
\u0158\u00edct, \u017ee byl Tom v \u0161oku, bylo m\u00e1lo. Pr\u00e1vn\u00edk si myslel, \u017ee si v\u011bci jen p\u0159edstavuje, ale ten polibek byl tak re\u00e1ln\u00fd. Neo\u010dek\u00e1val, \u017ee Bill \u0159ekne tahle slova, tak\u017ee mu chv\u00edli trvalo, ne\u017e dok\u00e1zal promluvit. Sna\u017eil se v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch vy\u010d\u00edst zmatenost nebo n\u011bjakou neplechu, ale ani jedno z toho tam nevid\u011bl. Vid\u011bl d\u016fv\u011bru a n\u011bco, co bylo t\u011b\u017eko ur\u010diteln\u00e9. „Co?“ jeho hlas se kone\u010dn\u011b vr\u00e1til.<\/div>\n
Bill se uchechtl a u\u017e\u00edval si efekt, kter\u00fd na mu\u017ee m\u011bl. Pol\u00edbil Toma je\u0161t\u011b hloub\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. „\u0158ekl jsem, vem m\u011b do sv\u00e9 postele. Nechce\u0161? Chop se \u0161ance, ne\u017e znovu vycouv\u00e1m.“ \u0158ekl a prsty hladil Toma po \u0161\u00edji.<\/div>\n
Tomova odpov\u011b\u010f bylo l\u00edb\u00e1n\u00ed Billa. Zvedl se ze sv\u00e9ho m\u00edsta a chytil Billa za ruku. Tohle byl ten moment, na kter\u00fd tak dlouho \u010dekal, a nenech\u00e1 si ho proklouznout mezi prsty. Bill pro n\u011bj znamenal tak moc a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude v\u00edce ne\u017e jen oby\u010dejn\u00fd sex.<\/div>\n
\u010cas od \u010dasu si vym\u011b\u0148ovali polibky, zat\u00edmco m\u00ed\u0159ili do Tomovy soukrom\u00e9 lo\u017enice, a nerv\u00f3zn\u00edmi prsty rozep\u00ednali jeden druh\u00e9mu knofl\u00edky.<\/p>\n

autor: Darkness069<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Danny<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Darkness069 Ve st\u0159edu r\u00e1no byl Bill v divn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Od p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne se Georg choval divn\u011b a ode\u0161el do nemocnice a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b brzy. Bill ani nebyl v n\u00e1lad\u011b, aby s n\u00edm mluvil. Nam\u00edsto toho z\u016fstal v posteli, dokud jeho bud\u00edk nezazvonil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[708],"tags":[],"class_list":["post-203","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-objection-i-want-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/203","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=203"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/203\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=203"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=203"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=203"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}