{"id":20308,"date":"2008-03-12T21:02:00","date_gmt":"2008-03-12T20:02:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20266"},"modified":"2008-03-12T21:02:00","modified_gmt":"2008-03-12T20:02:00","slug":"nie-mehr","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/12\/nie-mehr\/","title":{"rendered":"Nie mehr"},"content":{"rendered":"
Bill se pomalu sklonil nad jeho sp\u00edc\u00ed siluetou. Sebev\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l a la\u010dn\u00fdma o\u010dima si ti\u0161e m\u011b\u0159il bratrovo poklidn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed t\u011blo. Nemohl se od n\u011bj odtrhnout, l\u00e1kalo jej sledovat jeho n\u011b\u017en\u00fd, a\u017e d\u011btsk\u00fd v\u00fdraz v nevinn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ano, kr\u00e1sn\u00e1 and\u011blsk\u00e1 tv\u00e1\u0159i\u010dka, \u017e\u00e1dn\u00e9 divadlo, \u017e\u00e1dn\u00e1 hra na sebev\u011bdom\u00ed a jedine\u010dn\u00e9 mileneck\u00e9 triky. Fale\u0161n\u00e1 maska mizela p\u0159esn\u011b v tom okam\u017eiku, jakmile zhasla sv\u011btla p\u00f3dia a osleply blesky v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00fdch fotoapar\u00e1tu. Jeho v\u00fdraz se zm\u011bnil okam\u017eit\u011b, jak se za nimi pevn\u011b zav\u0159ely domovn\u00ed dve\u0159e. Tam u\u017e zdaleka nebyl tak siln\u00fd, tak sebejist\u00fd a r\u00e1zn\u00fd. V jejich soukrom\u00ed se role m\u011bnily, bylo to p\u0159esn\u011b naopak. To Bill ud\u00e1val sm\u011br, to Billovo slovo m\u011blo v\u011bt\u0161\u00ed v\u00e1hu a pot\u0159ebn\u00fd respekt, jen na n\u011bm spo\u010d\u00edvala rozhodnut\u00ed a on byl t\u00edm, kdo dr\u017eel ve\u0161kerou nadvl\u00e1du nad city sv\u00e9ho bratra. Omotal si jej kolem prstu, um\u011bl sv\u00fdm bezbrann\u00fdm pohledem odzbrojit tis\u00edce osobnost\u00ed a dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee bude jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy mu p\u016fjde na ruku i Tom. Jen on znal jeho skute\u010dnou plachost a nevyrovnanost, vyc\u00edtil tu spr\u00e1vnou cestu, ji\u017e si vydl\u00e1\u017edil a\u017e do hloubi Tomova srdce. Vyu\u017eil toho, jak bezbrann\u00fd a citliv\u00fd je bratr, kdy\u017e se jedn\u00e1 o jeho osobu, \u017ee jej miluje tak \u010dist\u011b, kdy je ochotn\u00fd splnit v\u0161echno, co se uk\u00e1\u017ee v Billov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
D\u00edval se na Toma, jak ze sp\u00e1nku ti\u0161e oddechuje a jak se zrychlen\u011b pohybuj\u00ed jeho \u0159asy. N\u011bco se mu zd\u00e1lo, ano nepochyboval ani v nejmen\u0161\u00edm o tom, \u017ee sen se t\u00fdk\u00e1 jeho, nevid\u011bl d\u016fvod, pro\u010d by tomu tak nem\u011blo b\u00fdt. S nevol\u00ed pohl\u00ed\u017eel na bratrovy natekl\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 byly je\u0161t\u011b nyn\u00ed pov\u00e1\u017eliv\u011b zarudl\u00e9 a nehezky opuchl\u00e9. Trhnul rameny. Jeho \u00fatlocit\u00fd bratr zase pro jednou neudr\u017eel sv\u00e9 emoce na uzd\u011b a tohle m\u011bl b\u00fdt v\u00fdsledek. Bill pohodil hlavou, jakoby z n\u00ed cht\u011bl vyt\u011bsnit my\u0161lenky na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der, kter\u00fd skon\u010dil velice hlu\u010dnou a tesklivou sc\u00e9nou. Bo\u017ee, kdyby se jen Tom dok\u00e1zal ovl\u00e1dat, tou svou labiln\u00ed l\u00e1skyplnou povahou jen zna\u010dn\u011b komplikuje jejich vcelku uspokojiv\u011b funguj\u00edc\u00ed vztah.<\/div>\n
Nem\u011bl b\u00fdt doma! V\u017edy\u0165 tam v\u016fbec b\u00fdt nem\u011bl! Tvrdil, \u017ee se pot\u0159ebuje odreagovat, \u017ee chce dokon\u010dit party na jejich nov\u00e9m singlu a p\u0159esp\u00ed ve studiu, aby nemusel uprost\u0159ed noci jet p\u0159es cel\u00e9 m\u011bsto. P\u0159ece se tak dohodli! Kdyby dr\u017eel slovo, mohl b\u00fdt u\u0161et\u0159en toho, co vid\u011bl. Je to jeho chyba, jist\u011b, ten pohled nebyl ur\u010den pro jeho o\u010di, ten ve\u010der nem\u011bl pat\u0159it jemu. Po\u010d\u00edtal s Tomovou nep\u0159\u00edtomnost\u00ed, proto si ji pozval k sob\u011b. Kdy\u017e s n\u00ed sed\u011bl na zadn\u00edm sedadle a levou rukou pomalu stoupal po jej\u00edm nah\u00e9m stehn\u011b, p\u0159esv\u011bd\u010doval bratra do telefonu o nehynouc\u00ed l\u00e1sce. Tom pot\u0159eboval tyhle v\u011bci sly\u0161et, jinak by snad neusnul. Vch\u00e1zel s n\u00ed do domu a ani nerozsv\u00edtil, jen po tm\u011b p\u0159ibouchnul vstupn\u00ed dve\u0159e a ani j\u00ed nedovolil sundat kr\u00e1tk\u00fd kab\u00e1tek. P\u0159itisknul ji na te\u010f a jeho ruce okam\u017eit\u011b vklouzly pod upnut\u00e9 mini\u0161aty, obep\u00ednaj\u00edc\u00ed jej\u00ed t\u011blo. Bez jedin\u00e9ho slova proniknul jazykem do jej\u00edch \u00fast a poslouchal to slastn\u00e9 vzdych\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed odm\u011b\u0148ovala. Nepamatoval si jej\u00ed jm\u00e9no, k \u010demu by to bylo. U\u017e ji nikdy neuvid\u00ed, prost\u011b dnes v noci pot\u0159eboval sex, kter\u00fd mu bratr nemohl poskytnout. P\u0159irozen\u00fd sex s d\u00edvkou.<\/div>\n
N\u00e1hle chodbu zaplavilo ostr\u00e9 sv\u011btlo a tlumen\u00fd bratr\u016fv v\u00fdk\u0159ik jej ujistil o tom, \u017ee tento ve\u010der bude je\u0161t\u011b velmi dlouh\u00fd. Pohl\u00e9dl do jeho o\u010d\u00ed, v nich\u017e se zra\u010dil zmatek, zklam\u00e1n\u00ed a p\u0159edev\u0161\u00edm bolest. Tak moc jej to bolelo, jakoby mu pohledem na Billa a tu d\u00edvku vrazili do srdce n\u016f\u017e. Co se to jen d\u011bje? Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu p\u0159\u00edsahal, \u017ee oni dva p\u0159e\u017eij\u00ed v\u0161echno a te\u010f je tady s n\u00ed! Zato\u010dila se mu hlava, pr\u00e1zdn\u00e1 sklenice dopadla na d\u0159ev\u011bn\u00e9 schody a na jejich konci se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na tis\u00edc kousk\u016f. Neh\u00fdbal se, jen st\u00e1l a c\u00edtil, jak do o\u010d\u00ed bodaj\u00ed slan\u00e9 kapky. Bill se s m\u00edrn\u011b rud\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi neochotn\u011b vzd\u00e1lil od vysok\u00e9 \u010dernovl\u00e1sky, o n\u011bco star\u0161\u00ed ne\u017e byl on s\u00e1m. I ona musela vyc\u00edtit n\u00e1hlou napjatou atmosf\u00e9ru, proto reagovala na Billovo pohozen\u00ed hlavou ke dve\u0159\u00edm ne\u010dekan\u011b rychle.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsi b\u00fdt ve studiu?“ prohodil jakoby nic a pomalu si svl\u00e9kal \u010dernou bundu.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ti p\u0159ekazil pl\u00e1ny na dne\u0161n\u00ed noc,“ odpov\u011bd\u011bl p\u0159i\u0161krcen\u011b Tom.<\/div>\n
„To nevad\u00ed“ ujistil jej Bill. „M\u016f\u017ee\u0161 mi ji nahradit,“ mrknul na n\u011bj a nep\u0159\u00edjemn\u011b se pousm\u00e1l. Tomovi se m\u00edhaly p\u0159ed o\u010dima m\u017eitky vzteku. „Co si o sob\u011b v\u016fbec mysl\u00ed\u0161? Vyu\u017eil jsi toho, \u017ee jsem nem\u011bl b\u00fdt tady, abys m\u011bl voln\u00e9 pole a mohl si to s n\u00ed rozd\u00e1vat p\u0159\u00edmo v hale, proto\u017ee jsi ani nebyl schopn\u00fd doj\u00edt do pokoje! A te\u010f ode m\u011b \u010dek\u00e1\u0161 co?? \u017de ti poslou\u017e\u00edm v posteli, jen aby ses zbavil tlaku v rozkroku? Jak jsi jen mohl! Kolik\u00e1t\u00e1 u\u017e to byla, hmm? Kolik se jich vyst\u0159\u00eddalo v na\u0161\u00ed posteli?“<\/div>\n
„Nechce\u0161 to v\u011bd\u011bt Tome, tak se tak hloup\u011b neptej,“ procedil skrz zuby Bill a pro\u0161el ti\u0161e kolem n\u011bj do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„V\u00edc mi k tomu ne\u0159ekne\u0161? To je v\u0161echno? M\u00e1m si te\u010f j\u00edt nahoru lehnout a po\u010dkat na tebe nejl\u00e9pe svle\u010den\u00fd, abych ti usnadnil pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„To by mo\u017en\u00e1 bylo to nejlep\u0161\u00ed, co bychom mohli ud\u011blat.“<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
„Ale Tome, neun\u00e1hluj se. Tyhle tvoje soudy dob\u0159e zn\u00e1me. V\u00ed\u0161 stejn\u011b dob\u0159e jako j\u00e1, \u017ee spolu d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji znovu skon\u010d\u00edme v posteli nehled\u011b na to, co se d\u011blo p\u0159edt\u00edm. Neskute\u010dn\u011b r\u00e1d se mnou sp\u00ed\u0161 a j\u00e1 d\u011bl\u00e1m r\u00e1d to sam\u00e9 s tebou. Miluju t\u011b zlato. Hlavn\u011b v lo\u017enici“.<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e sly\u0161el jen dupot bratrov\u00fdch nohou po to\u010dit\u00fdch schodech do patra. Je\u0161t\u011b ne\u017e Tom odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, sta\u010dil si v\u0161imnout jeho lesknouc\u00edch se skeln\u00fdch o\u010d\u00edch. Plakal. Ano, jeho bratr, kter\u00fd si tolik zakl\u00e1dal na drsn\u00e9m divad\u00e9lku pro m\u00e9dia se rozplakal proto, \u017ee jeho poklad mu byl nev\u011brn\u00fd. Ranilo jej to. Tak moc jej to ranilo! Bill je poka\u017ed\u00e9 ten, kdo nasad\u00ed skl\u00ed\u010den\u00fd v\u00fdraz a vyvol\u00e1 v druh\u00fdch l\u00edtost, ale nikdo u\u017e nedok\u00e1\u017ee vid\u011bt to, co se d\u011bje uvnit\u0159! To, \u017ee za t\u011bma lan\u00edma o\u010dima se skr\u00fdv\u00e1 mnohem v\u00edc, ne\u017e jen nevinnost sama a nadlidsk\u00e1 dokonalost. Jen on znal tu skute\u010dnou bratrovu tv\u00e1\u0159, stejn\u011b jako Bill znal tu jeho. Ale prost\u011b s t\u00edm um\u011bli \u017e\u00edt, byli na to zvykl\u00ed, stalo se pro n\u011b samoz\u0159ejmost\u00ed, \u017ee jejich role pro vn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011bt byly jednodu\u0161e rozd\u011bleny jinak ne\u017e bylo jejich p\u0159irozenost\u00ed.<\/div>\n
Naklonil sv\u00e9 t\u011blo bl\u00ed\u017ee nad to Tomovo a zlehka nas\u00e1l sladko ko\u0159en\u011bnou v\u016fni \u010dp\u00edc\u00ed z jeho krku. Nejrad\u011bji by jej pol\u00edbil. Pro\u010d by to v sob\u011b potla\u010doval? Nehodlal o bratra v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b p\u0159ij\u00edt. Byl jen jeho. A d\u00e1 mu to dostate\u010dn\u011b najevo. Dotknul se jazykem Tomova hebk\u00e9ho krku, co\u017e m\u011blo za n\u00e1sledek rychl\u00e9 otev\u0159en\u00ed jeho v\u00ed\u010dek. Cht\u011bl vzt\u00e1hnout ruku a Billa od sebe odstr\u010dit, ale ten jej instinktivn\u011b chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159itla\u010dil jej zp\u00e1tky k hlav\u011b. V jeho prosp\u011bch mluvila p\u0159edev\u0161\u00edm Tomova rozespalost. „P\u0161\u0161t. No tak, bu\u010f hodn\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee toho trucov\u00e1n\u00ed u\u017e bylo dost.“<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b Bille.“<\/div>\n
„Pro\u010d? V\u017edycky se ti l\u00edbilo, kdy\u017e j\u00e1 jsem byl naho\u0159e,“ za\u0161eptal mu do ucha a s nevol\u00ed sledoval, jak se Tom znechucen\u011b odt\u00e1hnul.<\/div>\n
„Te\u010f se snad v\u011bci trochu zm\u011bnily, ne? Chci, abys ode\u0161el, hned.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu. Chce\u0161, abych t\u011b prosil. Dob\u0159e, a\u0165 je po tv\u00e9m,“sykl kr\u00e1tce a sjel dlan\u00ed k Tomovu kl\u00ednu, od n\u011bj\u017e jej d\u011blilo jen spodn\u00ed pr\u00e1dlo. Ihned pod n\u011bj vklouznul a p\u0159ejel bratrovo vzru\u0161en\u00ed rukou. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?!“ k\u0159ikl vztekle Tom.<\/div>\n
„Udob\u0159uju se. A nebav\u00ed m\u011b ta tvoje odm\u00edtav\u00e1 p\u00f3za,“ \u0159ekl rozezlen\u011b a lehnul si na bratra plnou vahou, svou tv\u00e1\u0159 vzd\u00e1lenou jen centimetr od t\u00e9 jeho. Sly\u0161el, jak Tomovi bije srdce, tak siln\u011b, tak dokonale. L\u00edbil se mu ten jeho zmaten\u00fd nevinn\u00fd v\u00fdraz, tak r\u00e1d by ho dneska dobyl, m\u011bl chu\u0165 se s n\u00edm milovat. Drsn\u011bji a siln\u011bji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. \u00dapln\u011b jej zaslepovala touha b\u00fdt k n\u011bmu hrub\u00fd, oto\u010dit jej na b\u0159icho a tvrd\u011b do n\u011bj proniknout, aby st\u00e9nal a k\u0159i\u010del bolest\u00ed a z\u00e1rove\u0148 rozko\u0161\u00ed. Aby si Bill mohl u\u017e\u00edvat tu b\u00e1je\u010dnou nadvl\u00e1du nad jeho t\u011blem, pronikat do n\u011bj co nejhloub\u011bji a pozorovat, jak se Tomova z\u00e1da proh\u00fdbaj\u00ed pod jeho p\u0159\u00edrazy.<\/div>\n
„Je konec, Bille. Copak nech\u00e1pe\u0161? Zni\u010dil jsi to. V\u0161echno jsi poh\u0159bil, tak moc jsi toho pokazil! J\u00e1 u\u017e ti nev\u011b\u0159\u00edm, j\u00e1 u\u017e t\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m! Je to moje vina. Po\u0159\u00e1d jsem t\u011b vid\u011bl v tom lep\u0161\u00edm sv\u011btle, \u0159\u00edkal jsi, \u017ee ka\u017ed\u00fd m\u00e1me svoje chyby, \u017ee za svou povahu prost\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 a m\u011b to nemus\u00ed vadit, j\u00e1 jsem zvykl\u00fd s n\u00ed \u017e\u00edt. Trp\u011bl jsem to v\u0161echno jenom proto, \u017ee jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee ty m\u011b m\u00e1\u0161 skute\u010dn\u011b r\u00e1d, \u017ee to nen\u00ed jen n\u011bjak\u00fd postoj, \u017ee to nen\u00ed jen hra. I kdy\u017e jsi mi to ned\u00e1val najevo, jak bych si j\u00e1 p\u0159edstavoval, nevadilo mi to, proto\u017ee j\u00e1 m\u011bl dost l\u00e1sky pro n\u00e1s pro oba. A ty jsi s t\u00edm prost\u011b zametl. Moje d\u016fv\u011bra pro tebe znamenala tak stra\u0161n\u011b m\u00e1lo.“<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed konec, mil\u00e1\u010dku,“ zavrt\u011bl Bill hlavou. „Snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nech\u00e1m jen tak jednodu\u0161e odej\u00edt,“ zasm\u00e1l se chraptiv\u00fdm sm\u00edchem a sev\u0159el bratrovy ruce, aby se nemohl br\u00e1nit. P\u0159is\u00e1l \u00fasta na jeho krk a n\u011bkolikr\u00e1t stiskl zuby s takovou razanc\u00ed, a\u017e Tom bolest\u00ed vyk\u0159ikl. Jeden z modro-rud\u00fdch flek\u016f na jeho krku dokonce slab\u011b krv\u00e1cel. Chytil Toma za bradu, obr\u00e1til k sob\u011b jeho zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. „Tady je tvoje m\u00edsto,“ sykl a na d\u016fraz sv\u00fdch slov ude\u0159il dlan\u00ed do matrace sv\u00e9 postele. Tom zavrt\u011bl hlavou. Bylo to snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, co se dok\u00e1zal panova\u010dn\u00e9mu a nezdrav\u011b sebev\u011bdom\u00e9mu bratrovi postavit. Nenech\u00e1 si ubli\u017eovat. U\u017e ne. U\u017e nikdy v\u00edc. Shodil ze sebe Billa takovou silou, a\u017e bolestn\u011b za\u00fap\u011bl.<\/div>\n
„M\u00edsto je voln\u00e9. A je mi jedno, kdo ho nahrad\u00ed. U\u017e nikdy v\u00edc, Bille“.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill se pomalu sklonil nad jeho sp\u00edc\u00ed siluetou. Sebev\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l a la\u010dn\u00fdma o\u010dima si ti\u0161e m\u011b\u0159il bratrovo poklidn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed t\u011blo. Nemohl se od n\u011bj odtrhnout, l\u00e1kalo jej sledovat jeho n\u011b\u017en\u00fd, a\u017e d\u011btsk\u00fd v\u00fdraz v nevinn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ano, kr\u00e1sn\u00e1 and\u011blsk\u00e1 tv\u00e1\u0159i\u010dka, \u017e\u00e1dn\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20308","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20308","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20308"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20308\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20308"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20308"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20308"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}