{"id":20309,"date":"2008-03-12T21:00:00","date_gmt":"2008-03-12T20:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20267"},"modified":"2008-03-12T21:00:00","modified_gmt":"2008-03-12T20:00:00","slug":"nadeje-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/12\/nadeje-2\/","title":{"rendered":"Nad\u011bje"},"content":{"rendered":"
Ledov\u00e9 sklo okna se minutu od minuty st\u00e1le v\u00edce zaml\u017eovalo jeho pravideln\u00fdm dechem a nab\u00fdvalo tak na ml\u00e9\u010dn\u00e9m zabarven\u00ed. \u010celo m\u011bl o tu studenou plochu pevn\u011b op\u0159eno a jeho zast\u0159en\u00fd pohled spo\u010d\u00edval na drobn\u00fdch, k\u0159ehk\u00fdch vlo\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 se jako pe\u0159\u00ed sn\u00e1\u0161ely k zemi. Neuh\u00fdbal zrakem, jeho o\u010di byly up\u0159eny na jedno jedin\u00e9 m\u00edsto, na to sam\u00e9 m\u00edsto. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho se na n\u011bj d\u00edv\u00e1, byly to vte\u0159iny nebo hodiny, kter\u00e9 tr\u00e1vil bez jedin\u00e9ho hnut\u00ed v osam\u011bl\u00fdch mu\u010div\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00e9 prov\u00e1zely ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed \u00fader jeho srdce. U\u017e to pro n\u011bj nebylo bolestn\u00e9. N\u011bkde uvnit\u0159 p\u0159eb\u00fdval ten neust\u00e1l\u00fd tlak, to zn\u00e1m\u00e9 bodnut\u00ed v hrudi, kdykoliv se jeho mysli za\u010dal zmoc\u0148ovat zase ten siln\u00fd pocit. Kdy\u017e usedal k oknu, bral to jako formu ur\u010dit\u00e9ho sebetr\u00fdzn\u011bn\u00ed, l\u00e9\u010dbu \u0161okem, vysvobozen\u00ed t\u00edm, co jej uv\u011bznilo, co jej spoutalo do neproniknuteln\u00fdch okov\u016f a udr\u017eelo pr\u00e1v\u011b tady. Prvn\u00ed chv\u00edle pro n\u011bj byly jako s\u016fl do otev\u0159en\u00fdch ran, ale postupem \u010dasu se dostavovala k\u00fd\u017een\u00e1 apatie. Po\u0159\u00e1d trp\u011bl, jen u\u017e si pomalu p\u0159est\u00e1val vybavovat ten stav, kdy tomu bylo jinak a pova\u017eoval to za p\u0159irozen\u00e9. Bloudil zrakem po opu\u0161t\u011bn\u00e9 zahrad\u011b, kter\u00e1 ti\u0161e us\u00ednala pod n\u00e1nosy poh\u00e1dkov\u011b neporu\u0161en\u00e9ho sn\u011bhu a vzpom\u00ednal na to odpoledne, kdy za\u010dalo to, co nem\u011blo nikdy skon\u010dit.<\/div>\n
Je to rok, p\u0159esn\u011b rok od jejich prvn\u00edho polibku, od prvn\u00edho doteku, kter\u00fd nep\u0159edstavoval jen bratrsk\u00e9 ob\u011bt\u00ed, od toho osudn\u00e9ho poprv\u00e9, kdy oba pochopili, \u017ee jeden pro druh\u00e9ho znamenaj\u00ed n\u011bco mnohem v\u00edc. Vid\u011bl to jako dnes, jakoby neub\u011bhl ani jedin\u00fd den, p\u0159ed o\u010dima mu b\u011b\u017eely \u017eiv\u00e9 obrazy, jak se s bratrem \u0161k\u00e1dl\u00ed ve sn\u011bhu a najednou se to prost\u011b stane. Pol\u00edbil ho. Chu\u0165 jeho rt\u016f si vybavil do sebemen\u0161\u00edch detail\u016f a musel p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka, aby zabr\u00e1nil nep\u0159\u00edjemn\u00e9mu p\u00e1len\u00ed. Vzpom\u00ednal na to, \u017ee V\u00e1noce, kter\u00e9 spolu vloni str\u00e1vili, byly ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, jak\u00e9 kdy v \u017eivot\u011b mohl za\u017e\u00edt. V\u0161echno bylo tak nov\u00e9, tak nevinn\u011b sladk\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9, vychutn\u00e1vali si jeden druh\u00e9ho pln\u00fdmi dou\u0161ky, v\u0161echno pro\u017e\u00edvali na plno a absolutn\u011b, p\u0159ipadalo mu, jakoby nepromarnili ani jedinou vte\u0159inu, jako by ka\u017ed\u00fd den m\u011bl b\u00fdt t\u00edm posledn\u00edm a oni z n\u011bj cht\u011bj\u00ed vytrhnout to nejlep\u0161\u00ed. Byl to \u00fapln\u00fd vrchol jeho \u0161t\u011bst\u00ed, nic dokonalej\u0161\u00edho a \u010dist\u0161\u00edho ne\u017e to, co se odehr\u00e1valo mezi nimi, si ani neum\u011bl p\u0159edstavit.<\/div>\n
Je s\u00e1m. Po v\u0161\u00ed t\u00e9 kr\u00e1se, po dnech str\u00e1ven\u00fdch jako v oblac\u00edch se najednou propadl do tvrd\u00e9 reality a ten n\u00e1raz byl v\u00edce ne\u017e bolestiv\u00fd. Honosn\u011b zdoben\u00fd stromek v rohu m\u00edstnosti pro n\u011bj byl nutn\u00fdm zlem sp\u00ed\u0161 ne\u017e jak\u00fdmkoliv pot\u011b\u0161en\u00edm. K \u010demu mu je to v\u0161echno kolem n\u011bj, kdy\u017e to jedin\u00e9 co si doopravdy p\u0159eje, nem\u016f\u017ee m\u00edt? Lid\u00e9 v\u011bt\u0161inou tou\u017e\u00ed po tom, co nikdy nemohou z\u00edskat, ale je\u0161t\u011b v\u00edce cht\u011bj\u00ed to, co u\u017e n\u011bkdy m\u011bli, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu o to p\u0159i\u0161li. On o n\u011bj taky p\u0159i\u0161el. Tak hloup\u011b, tak stra\u0161n\u011b hloup\u011b se postaral o to, aby Bill ode\u0161el. Promnul si \u010delo a kone\u010dn\u011b uhnul zrakem. D\u016fm se zd\u00e1l tak pr\u00e1zdn\u00fd, jakoby se z n\u011bj vytratil ve\u0161ker\u00fd \u017eivot. St\u00e1hnul rolety. Nemohl d\u00e1l sn\u00e1\u0161et pohled na radostn\u011b se proch\u00e1zej\u00edc\u00ed dvojice, na rodiny, kter\u00e9 na prvn\u00ed pohled z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm a u\u017e\u00edvaly si dokonalou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 nast\u00e1v\u00e1 jen jednou v roce. \u0160t\u011bdr\u00fd den odpoledne byl pro Toma t\u00edm absolutn\u011b nejhor\u0161\u00edm, co mohlo podtrhnout a zd\u016fraznit jeho skleslost a nevyrovnanost.<\/div>\n
M\u011bli te\u010f b\u00fdt spolu, p\u0159esn\u011b jako vloni, tehdy, kdy to bylo tak kouzeln\u00e9, kdy jim cokoliv p\u0159ipadalo tak b\u00e1je\u010dn\u00e9, radovali se z ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti. Odlesky sv\u011btel ze sv\u00e1te\u010dn\u00ed v\u00fdzdoby se m\u00edhaly po jeho strnul\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kde nebylo mo\u017eno naj\u00edt jedinou stopu po radosti nebo nad\u011bji. U\u017e p\u0159estal v\u011b\u0159it. Je\u0161t\u011b do dne\u0161n\u00edho r\u00e1na v n\u011bm doutnal skom\u00edraj\u00edc\u00ed plam\u00ednek v\u00edry, \u017ee jestli je den, kdy by m\u011bl p\u0159ij\u00edt, je to pr\u00e1v\u011b dnes. Ale on tady nen\u00ed. Ani vzpom\u00ednky na jejich prvn\u00ed skute\u010dn\u00e9 sbl\u00ed\u017een\u00ed jej nep\u0159ivedly k jeho dve\u0159\u00edm, proto si byl jist, \u017ee u\u017e nen\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. Bylo to t\u00ed\u017eiv\u00e9 a t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u0159edstavoval, neust\u00e1le se uji\u0161\u0165oval, \u017ee je siln\u00e1 osobnost a jen tak n\u011bco jej nedok\u00e1\u017ee zlomit. Ale ka\u017ed\u00e1 bolest se sn\u00e1\u0161\u00ed mnohem h\u016f\u0159e o V\u00e1noc\u00edch, kdy\u017e v\u0161ichni kolem v\u00e1s vypadaj\u00ed tak spokojen\u011b, kdy \u010das p\u0159\u00edmo vyb\u00edz\u00ed k tomu neb\u00fdt s\u00e1m. Pr\u00fd je to jedin\u00fd \u010das v roce, kdy by m\u011bli b\u00fdt lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se miluj\u00ed, spolu, bez ohledu na to, co se stalo v minulosti, bez ohledu na cokoliv. Tak pro\u010d tady nen\u00ed, pro\u010d nesed\u00ed vedle n\u011bj a neobj\u00edm\u00e1 jej, tak jako to d\u011bl\u00e1val? Tuto ot\u00e1zku si Tom pokl\u00e1dal ka\u017ed\u00fd den po probuzen\u00ed od toho r\u00e1na, kdy vedle sebe bratra nena\u0161el.<\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle jakoby by bylo v\u0161echno najednou t\u011b\u017e\u0161\u00ed, barvy za\u010d\u00ednaly ztr\u00e1cet na sv\u00e9 s\u00edle, nic u\u017e nebylo tak z\u00e1\u0159iv\u00e9, jako kdy\u017e se na to d\u00edv\u00e1val po boku Billa. Samota jej zas\u00e1hla mnohem siln\u011bji, ne\u017e si byl schopen p\u0159ipustit. Zlostn\u011b s\u00e1hnul po d\u00e1lkov\u00e9m ovlada\u010di, j\u00edm\u017e definitivn\u011b uml\u010del televizn\u00ed obrazovku, odkud se na n\u011bj hrnuly romantick\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy s v\u00e1no\u010dn\u00ed t\u00e9matikou. Pro\u010d by m\u011bl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd n\u011bkdo jin\u00fd, kdy\u017e on s\u00e1m to tak nec\u00edt\u00ed? Pro\u010d pr\u00e1v\u011b jeho muselo potkat zrovna tohle? Nikde nem\u011bl st\u00e1n\u00ed, nic jej nebavilo, u jedin\u00e9 v\u011bci nemohl vydr\u017eet d\u00e9le ne\u017e n\u011bkolik minut. Bez bratra za\u010dala postr\u00e1dat smysl ka\u017ed\u00e1 \u010dinnost, kterou se rozhodl ud\u011blat, nic jej nenapl\u0148ovalo tak, jak by m\u011blo, v ni\u010dem nenach\u00e1zel pot\u0159ebn\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed, aby p\u0159i\u0161el na jin\u00e9 my\u0161lenky. Usoudil, \u017ee nejlep\u0161\u00edm v\u00fdchodiskem bude celou tu p\u0159esladkou atmosf\u00e9ru zaspat, p\u0159esto\u017ee byl teprve za\u010d\u00e1tek ve\u010dera. Nevid\u011bl d\u016fvod pro\u010d z\u016fst\u00e1vat vzh\u016fru, nem\u011bl s k\u00fdm mluvit, nem\u011bl nikoho, s k\u00fdm by se mohl pod\u011blit, dolehla na n\u011bj ta vt\u00edrav\u00e1 opu\u0161t\u011bnost. Bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed ob\u00fdvac\u00ed pokoj se vydal pomal\u00fdmi kroky po schodech vzh\u016fru. V p\u016fli pohybu se zastavil. Jeho ch\u016fzi zbrzdil zvuk kl\u00ed\u010d\u016f v z\u00e1mku.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl po jak dlouh\u00e9 dob\u011b jej znovu spat\u0159il. Mohlo by se to po\u010d\u00edtat na m\u011bs\u00edce, ale v\u016fbec nic se na n\u011bm nezm\u011bnilo. Sledoval jeho drobnou prok\u0159ehlou postavu, jakoby p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l p\u0159\u00edzrak. V jeho vlasech postupn\u011b t\u00e1ly spadan\u00e9 vlo\u010dky sn\u011bhu a uvoln\u011bn\u00e9 prameny mu spadaly kolem bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e, v n\u00ed\u017e se zra\u010dilo o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. D\u00edval se na n\u011bj velk\u00fdma \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima, ve kter\u00fdch mohl \u010d\u00edst nejistotu a strach. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee je znovu tady, \u017ee p\u0159i\u0161el dom\u016f, p\u0159i\u0161el za Tomem. Netu\u0161il pro\u010d to ud\u011blal, nem\u011bl to v pl\u00e1nu, nep\u0159ipou\u0161t\u011bl si, \u017ee by se pr\u00e1v\u011b dnes vydal za bratrem, ale n\u011bco nepopsateln\u00e9ho jej sem t\u00e1hlo tak neskute\u010dn\u011b siln\u011b, \u017ee se z vte\u0159iny na vte\u0159inu zvednul a \u0161el. Musel jej vid\u011bt, musel jej vid\u011bt dneska, nemohl se zbavit pocitu, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f pat\u0159\u00ed jenom sem. Pozoroval, jak Tom nejist\u011b sch\u00e1z\u00ed n\u011bkolik schod\u016f sm\u011brem k n\u011bmu. Vn\u00edmal, jak se jeho vlastn\u00ed t\u011blo chv\u011bje u\u017e jen z faktu, \u017ee se k n\u011bmu bratr p\u0159ibli\u017euje, bylo to pro n\u011bj tak neskute\u010dn\u011b zmaten\u00e9 a roztou\u017een\u00e9. Nev\u011bd\u011bl co d\u011blat, c\u00edtil se jako p\u0159imrazen\u00fd, v\u0161echno co si pl\u00e1noval \u0159\u00edct, najednou vyzn\u011blo tak lacin\u011b a hloup\u011b. Nic prost\u011b nedok\u00e1\u017ee vyj\u00e1d\u0159it to, co k n\u011bmu c\u00edt\u00ed. Tom jej vzal zlehka do n\u00e1ru\u010de, tak jako to d\u011bl\u00e1val v\u017edycky, jakoby byl porcel\u00e1nov\u00e1 hra\u010dka, kter\u00e1 se tak snadno rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed na kusy. Bill nedok\u00e1zal ud\u011blat jedin\u00fd pohyb, byl z toho nepatrn\u00e9ho doteku bratrova t\u011bla tak konsternov\u00e1n, \u017ee nad ni\u010d\u00edm dal\u0161\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
Tom jej k sob\u011b p\u0159ivinul t\u011bsn\u011bji, bez ohledu na to, co se ud\u00e1lo. Necht\u011bl te\u010f nic sly\u0161el, necht\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e1 vysv\u011btlen\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e1 zd\u016fvodn\u011bn\u00ed, omluvy nebo v\u00fd\u010ditky. Na to v\u0161echno bude \u010das i pozd\u011bji, jedin\u00e9, o co st\u00e1l, byl jeho bratr. Bez jeho bl\u00edzkosti byl na kolenou a najednou jej m\u011bl zase u sebe, ten pocit pro n\u011bj byl neskute\u010dn\u011b k\u0159ehk\u00fd. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po jeho vlhk\u00fdch vlasech a sv\u00fdmi rty jemn\u011b mapoval jeho studen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Vst\u0159eb\u00e1val do sebe jeho v\u016fni a hebkost jeho poko\u017eky, to v\u0161echno tvo\u0159ilo tu jedine\u010dnost chv\u00edle. C\u00edtil, jak Bill opatrn\u011b vyhled\u00e1v\u00e1 jeho \u00fasta a \u0159asy na jeho p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dk\u00e1ch se nep\u0159etr\u017eit\u011b chv\u011bly. Tomovy dlan\u011b sjely samovoln\u011b po cel\u00e9 d\u00e9lce bratrova t\u011bla a kone\u010dky prst\u016f se dot\u00fdkal ka\u017edi\u010dk\u00e9 linie jeho siluety. V z\u00e1dech c\u00edtil pov\u011bdom\u00e9 mrazen\u00ed, s Billem to bylo v\u017edycky jin\u00e9, jin\u00e9 ne\u017e s k\u00fdmkoliv jin\u00fdm, tak obrovsk\u00fd n\u00e1val vzru\u0161en\u00ed a z\u00e1plavu n\u011bhy um\u011bl navodit jen on. Oddan\u011b pol\u00edbil Tomova \u00fasta a postupn\u011b se do nich vp\u00edjel \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji. Bylo to jako elektrick\u00fd v\u00fdboj, v\u0161echny jeho bu\u0148ky najednou vzpl\u00e1ly a netou\u017eily po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e st\u00e1le horliv\u011bji pronikat jazykem mezi bratrovy rty, jich\u017e se nemohl takovou dobu ani dotknout. Nejist\u011b polo\u017eil sv\u00e9 dlan\u011b na Tomovu hru\u010f a okam\u017eit\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee jej k sob\u011b bratr p\u0159itisknul za boky. Jejich po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed mluvilo za v\u0161echna nevy\u0159\u010den\u00e1 slovy, oba v\u011bd\u011bli, \u017ee nic nedovede odhalit opravdov\u00e9 pocity, jako dok\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska mezi nimi. Nepot\u0159ebovali mluvit, jeden pro druh\u00e9ho p\u0159edstavovali v tuto chv\u00edli takovou vz\u00e1cnost, \u017ee necht\u011bli t\u00edmto zp\u016fsobem marnit \u010das.<\/div>\n
Jen na chv\u00edli p\u0159itla\u010dil Bill ud\u00fdchan\u011b sv\u00e9 \u010delo na bratrovo a jeho zornice klesly n\u011bkam do \u00farovn\u011b jeho krku. „Promi\u0148, \u017ee mi to trvalo tak stra\u0161n\u011b dlouho,“ za\u0161eptal zast\u0159en\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e oba postupovali mal\u00fdmi kr\u016f\u010dky k pohovce. „Vydr\u017eel bych \u010dekat i d\u00e1l,“ pol\u00edbil jej Tom na tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 najednou doslova ho\u0159ely a m\u011bly nekone\u010dn\u011b daleko k t\u011bm kus\u016fm ledu, kter\u00fdmi byly, kdy\u017e p\u0159i\u0161el. Tomem pulsovala neskute\u010dn\u00e1 touha, kdy\u017e bratra pokl\u00e1dal na gau\u010d vyh\u0159\u00e1t\u00fd od s\u00e1laj\u00edc\u00edho tepla v ho\u0159\u00edc\u00edm krbu a s\u00e1m sv\u00fdmi prsty dr\u00e1\u017ediv\u011b hladil jeho z\u00e1da, skryt\u00e1 pod tenkou l\u00e1tkou. Bill pod tlakem jeho t\u011bla ulehal se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a zlehka oto\u010dil hlavu na stranu, jakoby d\u00e1val bratrovi znamen\u00ed, \u017ee m\u00e1 voln\u00fd p\u0159\u00edstup k jeho dokonale bled\u00e9mu krku. Tom mu bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vyhov\u011bl a ihned tu nedot\u010denou plochu pokryl sv\u00fdmi polibky, z nich\u017e p\u0159ech\u00e1zel mr\u00e1z po z\u00e1dech a p\u0159im\u011bl jej nesly\u0161n\u011b vzdychnout. Zaj\u00ed\u017ed\u011bl \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty pod Tomovo tri\u010dko a \u0161k\u00e1dlil jej drobn\u00fdm zat\u00edn\u00e1n\u00edm sv\u00fdch neht\u016f do jeho t\u011bla. Dlouho nevydr\u017eel odol\u00e1vat a p\u0159et\u00e1hnul svr\u0161ek bratrovi p\u0159es hlavu \u00fapln\u011b, aby m\u011bl mo\u017enost vzp\u0159\u00edmit se do sedu a p\u0159ikl\u00e1dat \u00fasta na jeho b\u0159icho. Poslouchal, jak Tom rozru\u0161en\u011b st\u00e9n\u00e1, kdy\u017e se dot\u00fdk\u00e1 jazykem jeho ztuhl\u00fdch bradavek a n\u011b\u017en\u011b je bere mezi zuby.<\/div>\n
Bill m\u00ed\u0159il jazykem a\u017e k jeho podb\u0159i\u0161ku a nep\u0159est\u00e1val si jeho boky p\u0159idr\u017eovat dlan\u011bmi. Bylo to po tak stra\u0161n\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b, necht\u011blo se jim ani v\u011b\u0159it, \u017ee se to skute\u010dn\u011b d\u011bje, \u017ee jsou doopravdy spolu, doopravdy tak bl\u00edzko, \u017ee za okny poletuj\u00ed z\u00e1v\u011bje t\u011b\u017ek\u00e9ho sn\u011bhu a oni vn\u00edmaj\u00ed jen p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho, v m\u00edstnosti osv\u011btlen\u00e9 jen sv\u011btlem z v\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdoby a v\u0161ude kolem vl\u00e1dne perfektn\u00ed ticho. Bill c\u00edtil, jak bratrovi siln\u011b bije srdce, vn\u00edmal na sv\u00fdch nah\u00fdch ramenou jeho zrychlen\u00fd dech a tou\u017eebn\u00e9 doteky, v\u0161echno bylo tak intenzivn\u00ed, tak jedine\u010dn\u00e9 a tak siln\u00e9, umocn\u011bn\u00e9 atmosf\u00e9rou V\u00e1noc. Tom jej l\u00edbal sladce do vlas\u016f a st\u00e1le s v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahou byl schopen sn\u00e1\u0161et bratrovo intenzivn\u00ed dr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, kter\u00fdm jej vytrvale obklopoval. Napl\u0148ovalo jej opojn\u00fdm dojmem, kdykoliv mohl poc\u00edtit jeho vlhk\u00e1 \u00fasta a poddajn\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 mu vych\u00e1zelo vst\u0159\u00edc svou horkost\u00ed, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed se s n\u00e1valy mrazen\u00ed a\u017e do kone\u010dk\u016f prst\u016f. Hladil jej po linii krku a pokra\u010doval na jeho \u00fatl\u00e9 pa\u017ee. P\u0159itahovala jej jeho boj\u00e1cnost a nejistota, s nimi\u017e k n\u011bmu p\u0159istupoval, proto\u017ee z n\u011bj bylo snadno \u010diteln\u00e9, \u017ee netu\u0161\u00ed, jak m\u00e1 po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch odlou\u010den\u00ed postupovat, jak m\u00e1 nav\u00e1zat na to, co bylo p\u0159etr\u017eeno, co si m\u016f\u017ee dovolit a co ne. Tady ov\u0161em v\u00e1hat nemusel, dovolil by mu v\u0161echno, i kdyby jej d\u011blilo od posledn\u00edho setk\u00e1n\u00ed t\u0159eba n\u011bkolik let. On byl ten jedin\u00fd, komu by byl ochoten poskytovat st\u00e1le dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed nov\u00e9 \u0161ance.<\/div>\n
Bill s pohledem up\u0159en\u00fdm do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed rozepnul jednoduch\u00fdmi pohyby jeho opasek a naposledy jej pol\u00edbil na b\u0159icho. Tom vzdychal mnohem siln\u011bji ne\u017e doposud, proto\u017ee se bratr kone\u010dn\u011b bl\u00ed\u017eil k tomu k\u00fd\u017een\u00e9mu, chystal se mu poskytnout to, co pot\u0159eboval, co postr\u00e1dal. I p\u0159esto by se bez jeho lask\u00e1n\u00ed um\u011bl obej\u00edt, sex nikdy nebyl v jejich spole\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b na prvn\u00edm m\u00edst\u011b, a\u010dkoliv je to ot\u0159epan\u00e1 fr\u00e1ze, ale v jejich p\u0159\u00edpad\u011b skute\u010dn\u011b p\u0159eva\u017eovaly jin\u00e9 hodnoty. P\u0159edev\u0161\u00edm z Tomovy zku\u0161enosti bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee fyzick\u00e1 l\u00e1ska nikdy nem\u016f\u017ee b\u00fdt jedin\u00fdm poj\u00edtkem ve vztahu, \u017ee tak m\u00e1lo prost\u011b nikdy nesta\u010d\u00ed. Se zast\u0159en\u00fdm dechem pozoroval bratra, jak pomalu stahuje z jeho bok\u016f spodn\u00ed pr\u00e1dlo a slab\u011b zast\u00e9nal, jakmile se Bill poprv\u00e9 dotknul prsty jeho vzru\u0161en\u00ed. Bratr jej n\u011bjakou dobu nepatrn\u011b laskal na stehnech a teprve, kdy\u017e poznal, \u017ee jeho dr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed je pro Toma k nevydr\u017een\u00ed, vzal jej pomalu do \u00fast. Sly\u0161el, jak bratr nahlas za\u00fap\u011bl, a jen s velk\u00fdm sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00edm si nep\u0159it\u00e1hnul jeho hlavu bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu kl\u00ednu. Dob\u0159e si pamatoval, \u017ee Bill n\u011bco takov\u00e9ho absolutn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed a okam\u017eit\u011b by p\u0159estal. Tom bratrovi zaj\u00ed\u017ed\u011bl do vlas\u016f a vychutn\u00e1val si ka\u017edi\u010dk\u00fd dotek, kter\u00fd mu poskytnul, u\u017e\u00edval si ka\u017ed\u00e9ho jeho polibku. Pod zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dka vn\u00edmal, jak Bill postupn\u011b zrychluje tempo a zvy\u0161uje intenzitu sv\u00e9ho lask\u00e1n\u00ed. Najednou se mu p\u0159ed o\u010dima objevily m\u017eitky a jeho t\u011blo zaplavilo n\u00e1hl\u00e9 horko, kter\u00e9 se rozprost\u00edralo celou jeho bytost\u00ed. Musel se op\u0159\u00edt o pohovku, aby sob\u011b mohl dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed pocity dostate\u010dn\u011b utlumit a dov\u00e9st je do konce. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b mohl otev\u0159\u00edt o\u010di a spat\u0159it Billa, kter\u00fd s pohledem up\u0159en\u00fdm na jeho tv\u00e1\u0159 odpo\u010d\u00edval vle\u017ee na gau\u010di. Tom si lehnul s tou nejv\u011bt\u0161\u00ed jemnost\u00ed za n\u011bj a objal jej kolem pasu, p\u0159i\u010dem\u017e Bill propletl jeho ruku se svou. P\u0159\u00edmo p\u0159ed jejich o\u010dima probleskovala m\u011bn\u00edc\u00ed se z\u00e1\u0159e v\u00e1no\u010dn\u00edho stromu a oni poci\u0165ovali ten nejv\u011bt\u0161\u00ed klid, jak\u00fd si jen byli schopni p\u0159edstavit. Tom pol\u00edbil bratra na rameno. „Nepust\u00edm t\u011b, abys zase ode\u0161el.“ „Nedovol\u00edm ti, abys m\u011b pustil“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
I just want you for my own<\/div>\n
More than you could ever know<\/div>\n
Make my wish come true<\/div>\n
All I want for Christmas is…<\/div>\n
You<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ledov\u00e9 sklo okna se minutu od minuty st\u00e1le v\u00edce zaml\u017eovalo jeho pravideln\u00fdm dechem a nab\u00fdvalo tak na ml\u00e9\u010dn\u00e9m zabarven\u00ed. \u010celo m\u011bl o tu studenou plochu pevn\u011b op\u0159eno a jeho zast\u0159en\u00fd pohled spo\u010d\u00edval na drobn\u00fdch, k\u0159ehk\u00fdch vlo\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 se jako pe\u0159\u00ed sn\u00e1\u0161ely k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20309","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20309","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20309"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20309\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20309"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20309"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20309"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}