{"id":20317,"date":"2008-03-12T20:19:00","date_gmt":"2008-03-12T19:19:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20275"},"modified":"2008-03-12T20:19:00","modified_gmt":"2008-03-12T19:19:00","slug":"early-winner","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/12\/early-winner\/","title":{"rendered":"Early winner"},"content":{"rendered":"
Jeho t\u011blo reagovalo na dotek tenk\u00fdch ledov\u00fdch prst\u016f jako na roz\u017ehavenou ocel. Ztuhnul pod tou mrazivou dlan\u00ed, kter\u00e1 sv\u00e9r\u00e1zn\u011b mapovala linie jeho sv\u011btl\u00e9 napnut\u00e9 k\u016f\u017ee, kter\u00e1 na nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed chlad okam\u017eit\u011b reagovala. Jakoby jeho svaly z\u016fstaly v n\u011bjak\u00e9 n\u00e1siln\u00e9 k\u0159e\u010di a on se nemohl p\u0159im\u011bt k sebemen\u0161\u00edmu pohybu. Nebylo to poprv\u00e9, situace se opakovala, a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b opakovala. Bill vyc\u00edtil n\u00e1hlou zm\u011bnu. Okam\u017eit\u011b poznal rychl\u00fd \u00fastup ve\u0161ker\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b a emoc\u00ed sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9 byly n\u00e1hle odsunuty n\u011bkam do pozad\u00ed z\u00e1jmu a p\u0159esto jej to nep\u0159im\u011blo ani v nejmen\u0161\u00edm p\u0159estat. V\u0161ude kolem sebe, z ka\u017ed\u00e9ho povlaku na pol\u0161t\u00e1\u0159i, z p\u0159ikr\u00fdvek, i kousk\u016f oble\u010den\u00ed rozh\u00e1zen\u00e9ho ledabyle kolem postele, c\u00edtil opojn\u00fd oblak Tomovy nen\u00e1padn\u00e9 dr\u00e1\u017ediv\u00e9 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 mu zatem\u0148ovala smysly stejn\u011b jako p\u0159\u00edtomnost bratrova odhalen\u00e9ho t\u011bla. Pohodil uhlov\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy a p\u0159edst\u00edral, \u017ee Tomovu zdr\u017eenlivost nezaznamenal. V\u011b\u0159il, doufal, \u017ee bude bratr rozumn\u00fd, \u017ee se kone\u010dn\u011b umoud\u0159il a uv\u011bdomil si, co je jeho povinnost\u00ed.<\/div>\n
Chtiv\u011b p\u0159idr\u017eel za hlavou jeho slab\u00e9 ruce a pokr\u00fdval jeho krk rychl\u00fdmi nep\u0159\u00edjemn\u00fdmi polibky, kter\u00e9 hrani\u010dily se surovost\u00ed. Nemohl si pomoct, copak se \u0161lo v t\u00e9to situaci ovl\u00e1dat? Tomovo ploch\u00e9 b\u0159icho a nesnesiteln\u011b n\u00edzko um\u00edst\u011bn\u00e9 spodn\u00ed pr\u00e1dlo pro n\u011bj byly rud\u00fdm \u0161\u00e1tkem a jeho strnul\u00e1 p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00e1 tv\u00e1\u0159 p\u0159\u00edmo provokovala k tomu, aby t\u00e9 nevinnosti kone\u010dn\u011b u\u010dinil p\u0159\u00edtr\u017e. Uvolnil jedno bratrovo z\u00e1p\u011bst\u00ed z nedobrovoln\u00e9ho sev\u0159en\u00ed sv\u00e9 ruky, aby ji mohl pou\u017e\u00edt ke kr\u00e1tk\u00e9 cesti\u010dce p\u0159\u00edmo k jeho podb\u0159i\u0161ku. Pomalu vlo\u017eil sv\u00e9 prsty za lem tenk\u00e9 l\u00e1tky p\u0159\u00edjemn\u00e9 na dotek a hodlal dot\u00e1hnout sv\u016fj \u00famysl do absolutn\u00edho konce. Jakmile Tomova ruka n\u011b\u017en\u011b odstr\u010dila tu jeho, m\u011bl pocit, jako by v jeho t\u011ble vybuchla rozn\u011btka vzteku a agrese. Zlostn\u011b hled\u011bl na sv\u016fj vlastn\u00ed odraz v bratrov\u00fdch zorni\u010dk\u00e1ch. „Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u00e9 hry na svat\u00e9ho u\u017e bylo dost? Nem\u00e1m chu\u0165 se dopro\u0161ovat, Tome, opravdu nem\u00e1m n\u00e1ladu na tvoje drahoty!“ Jeho hlas zn\u011bl roz\u010dilen\u011b a mocn\u011b se t\u0159\u00e1sl. Tom c\u00edtil ve vzduchu to, co m\u011blo z\u00e1konit\u011b p\u0159ij\u00edt po tom, co znovu odm\u00edtnul dal\u0161\u00ed Bill\u016fv krok. „Je\u0161t\u011b ne, Bille\u2026 pros\u00edm. J\u00e1… j\u00e1… nechci, aby ses zlobil, nezlob se na m\u011b, ud\u011bl\u00e1m pro tebe v\u0161echno, ale\u2026 pot\u0159ebuju \u010das. Dej mi jen trochu \u010dasu, chci jen, aby m\u011bly v\u011bci ten spr\u00e1vn\u00fd pr\u016fb\u011bh, ale nechci o tebe p\u0159ij\u00edt“. Sklopil hlavu, jakoby st\u00e1l na lavici ob\u017ealovan\u00fdch a m\u011bl se zpov\u00eddat, omlouvat za sv\u00e9 h\u0159\u00edchy.<\/div>\n
„Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi t\u00edmhle sv\u00fdm postojem zaj\u00edmav\u00fd, tak se velice plete\u0161,“ sykl Bill. „Co mi namluv\u00ed\u0161 d\u00e1l? \u017de nejsi p\u0159ipraven\u00fd a \u010dek\u00e1\u0161 na tu pravou chv\u00edli? \u0158e\u010di Tome, jen \u0159e\u010di, hled\u00e1\u0161 v tom p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 kouzlo, pro\u010d se tomu prost\u011b nepodd\u00e1\u0161? Chci s tebou sp\u00e1t se v\u0161\u00edm v\u0161udy, jasn\u00e9? Chci b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed tv\u00e9ho t\u011bla a nem\u00edn\u00edm na to \u010dekat u\u017e ani den, proto\u017ee j\u00e1 jsem byl trp\u011bliv\u00fd a\u017e neskute\u010dn\u011b dlouho. Doka\u017e mi, Tome, \u017ee v\u0161echny ty \u0161epoty l\u00e1sky nebyly jen slova, \u017ee to nebylo jen tis\u00edckr\u00e1t obehran\u00e9 kli\u0161\u00e9. Uka\u017e mi, \u017ee ti stoj\u00edm za to, abys ob\u011btoval trochu sv\u00e9 bolesti, aby ses mi poddal \u00fapln\u011b cel\u00fd, bezmezn\u011b. Jestli c\u00edt\u00ed\u0161 skute\u010dn\u011b to, co tvrd\u00ed\u0161, neboj\u00ed\u0161 se toho, co p\u0159ijde, a\u017e budeme jedno t\u011blo.“ „Bille… pomazl\u00edme se a potom si v\u0161echno\u2026“ „J\u00e1 ka\u0161lu na tvoje mazlen\u00ed!“ vyk\u0159ikl bratr tak hlasit\u011b, a\u017e se sklo v prot\u011bj\u0161\u00edch dve\u0159\u00edch m\u00edrn\u011b zhouplo. Vstal z rozestlan\u00fdch pe\u0159in z\u00e1vratnou rychlost\u00ed a s hlavou v dlan\u00edch p\u0159istoupil k oknu.<\/div>\n
Cht\u011bl se uklidnit, hlavn\u011b u\u017e d\u00e1l nemluvit, nek\u0159i\u010det, proto\u017ee by v dal\u0161\u00edch minut\u00e1ch \u0159ekl n\u011bco, \u010deho by jist\u011b litoval. Zasn\u011bn\u011b sledoval scen\u00e9rii za mohutn\u00fdm sklem. Do jejich pokoje se prod\u00edraly paprsky jarn\u00edho slunce, kter\u00e9 byly i v pokro\u010dil\u00e9m ve\u010deru p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9 a v\u0161echno kolem z\u00e1\u0159ilo optimistick\u00fdm sv\u011btlem. Zlatav\u00e9 sv\u011btlo \u017e\u00edhalo jasn\u011b b\u00edl\u00e9 st\u011bny a oslepovalo jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 byly z\u00e1jmem roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9.<\/div>\n
V\u0161echno p\u016fsobilo tak idealisticky, ka\u017ed\u00fd, kdo by pohl\u00e9dnul ven, by okam\u017eit\u011b z\u00edskal s pohledem na poh\u00e1dkov\u00fd obraz lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu a jeho zrak by ulp\u011bl na p\u00edskov\u00e9 cest\u011b k jejich domu, kterou lemovaly rozkvetl\u00e9 ke\u0159e, siln\u011b von\u00edc\u00ed svou aromatickou v\u016fn\u00ed, ze kter\u00e9 se \u010dlov\u011bku po chv\u00edli t\u00e9m\u011b\u0159 zato\u010dila hlava. Nech\u00e1pal, pro\u010d on nen\u00ed schopen tento v\u00fdjev vid\u011bt. Kdy\u017e pohl\u00e9dnul z okna, jakoby j\u00edm pro\u0161el chlad. Vid\u011bl jak slunce chladne a sl\u00e1bne, jak se z n\u011bj vytr\u00e1c\u00ed v\u0161echen jas a t\u0159pyt, jak us\u00edn\u00e1 a zapad\u00e1. Krajina kolem n\u011bj se m\u011bnila v mraziv\u00fd r\u00e1j, pokryt\u00fd vrstvou jinovatky a jisk\u0159iv\u011b b\u00edl\u00e9ho prachu. Nic nebylo sly\u0161et. Jen ledov\u00e9 ticho prostupuj\u00edc\u00ed ze v\u0161ech stran do jeho bytosti. S bratrem jakoby byl v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b, ve sv\u011bt\u011b, kter\u00fd se tolik li\u0161il od toho, kter\u00fd \u017eil za t\u011bmito okny. Jakoby pro n\u011b dva nast\u00e1vala \u010dasn\u00e1 zima. C\u00edtil, jak to pouto mezi nimi chladne, jak paprsky, kter\u00e9 osv\u011btlovaly jejich l\u00e1sku najednou ztr\u00e1c\u00ed na intenzit\u011b a to tak rychle, jak mohutn\u011b Bill tla\u010d\u00ed na city sv\u00e9ho bratra. Jist\u011b, hr\u00e1l p\u0159edev\u0161\u00edm na jeho emoce a dob\u0159e to v\u011bd\u011bl. Ale copak je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee d\u00e1l \u010dekat? Copak Tom nech\u00e1pe, jak jej sv\u00fdm odm\u00edtav\u00fdm postojem ur\u00e1\u017e\u00ed, jak moc je pro n\u011bj poni\u017euj\u00edc\u00ed jej p\u0159i nen\u00e1padn\u00e9m lask\u00e1n\u00ed tak jasn\u00fdm zp\u016fsobem \u017e\u00e1dat o sex a poka\u017ed\u00e9 se setkat se stejnou odpov\u011bd\u00ed a n\u00e1vrhem jin\u00e9 formy uspokojen\u00ed? On o \u017e\u00e1dnou jinou formu nest\u00e1l.Cht\u011bl jen jeho. Cel\u00e9ho. Jen tehdy mu bude skute\u010dn\u011b pat\u0159it, jen tehdy bude doopravdy jeho, a\u017e se mezi nimi stane to nejsiln\u011bj\u0161\u00ed, co m\u016f\u017eou dva lid\u00e9 pro\u017e\u00edt, a\u017e se z nich stane jedna bytost.<\/div>\n
„Nechci ti ubli\u017eovat,“ za\u0161eptal najednou, proto\u017ee ve skle spat\u0159il Tom\u016fv bolestn\u00fd v\u00fdraz pln\u00fd otazn\u00edk\u016f. Sed\u011bl zni\u010den\u011b ve zm\u011bti p\u0159ikr\u00fdvek a pozoroval sv\u00e9ho bratra, sv\u00e9ho milence, jak ne\u010dinn\u011b sleduje d\u011bn\u00ed tam venku. Bill se oto\u010dil a sm\u00ed\u0159en\u011b se posadil do \u00fatuln\u00e9 postele vedle n\u011bj. Op\u0159el se o ze\u010f a jemn\u011b si p\u0159itisknul Tomovu hlavu na hru\u010f. P\u0159iv\u0159el o\u010di a n\u011b\u017en\u011b jej hladil, konej\u0161il jej hebk\u00fdma rukama po napjat\u00fdch z\u00e1dech a tisknul jej k sob\u011b st\u00e1le pevn\u011bji, jen aby c\u00edtil tu vroucnou s\u00edlu s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho rozp\u00e1len\u00e9ho t\u011bla. Najednou mu Tom p\u0159ipadal tak k\u0159ehk\u00fd, tak zraniteln\u00fd. Najednou se v n\u011bm objevila ta porcel\u00e1nov\u00e1 jemnost, \u00fapln\u011b stejn\u00e1, jakou jin\u00ed nach\u00e1zeli u Billa samotn\u00e9ho. Pousm\u00e1l se. Asi poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b si on p\u0159ipadal jako ten siln\u011bj\u0161\u00ed, ten rozumn\u00fd, ten, kdo se o toho druh\u00e9ho postar\u00e1. „Chci t\u011b chr\u00e1nit,“ vydechl n\u00e1hle. Ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to \u0159ekl, prost\u011b se to najednou dokonale hodilo do nastolen\u00e9 atmosf\u00e9ry, jak spole\u010dn\u011b le\u017eeli v n\u00e1ru\u010di a on k sob\u011b Toma p\u0159ivinul jako tu nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed bytost, s touhou ji ochra\u0148ovat a odehnat v\u0161echno zl\u00e9.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. „P\u0159ed \u010d\u00edm m\u011b chce\u0161 chr\u00e1nit?“ „P\u0159ed n\u011bk\u00fdm jako jsem j\u00e1. P\u0159ed n\u011bk\u00fdm, komu nebude sta\u010dit m\u00e1lo a bude od tebe cht\u00edt \u00fapln\u011b v\u0161echno. Proto\u017ee t\u011b bude milovat. A p\u0159ed t\u011bmi t\u011b budu chr\u00e1nit. Proto\u017ee nedovol\u00edm, aby t\u011b miloval n\u011bkdo krom\u011b m\u011b.“ Tom p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a p\u0159itisknul se k bratrovu krku, kter\u00fd pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl vlhk\u00fdmi rty. Jeho rozt\u0159esen\u00e1 ruka uchopila Billovu bradu a sklonila ji n\u00ed\u017ee. Jen malinko, t\u00e9m\u011b\u0159 nen\u00e1padn\u011b, jen aby dos\u00e1hnul na jeho jemn\u011b na\u010dervenal\u00e1 \u00fasta, kter\u00e1 m\u00edrn\u011b skousnul mezi zuby. Pomalu se vyma\u0148oval z Billova objet\u00ed, ani\u017e by p\u0159estal pronikat hluboko do jeho rozev\u0159en\u00fdch rt\u016f, siln\u011b p\u0159itla\u010dil na jeho hru\u010f a polo\u017eil jej pod sebe. Znovu se pono\u0159il do hlubin jeho hork\u00fdch \u00fast, tentokr\u00e1t jak nejhloub\u011bji to bylo mo\u017en\u00e9. Bill t\u00e9m\u011b\u0159 zalapal po dechu, ale p\u0159esto se zaklon\u011bnou hlavou notn\u011b spolupracoval. Hladil Toma po nah\u00fdch z\u00e1dech a jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 boky obj\u00edmal stehny. Bylo to intenzivn\u00ed a vzru\u0161iv\u00e9, vzdychal nahlas, kdy\u017e bratr mnul jeho bradavky mezi prsty a n\u00e1sledn\u011b je dlouze dr\u00e1\u017edil vlhk\u00fdm jazykem, kter\u00fd ovl\u00e1dal i jeho krk a drobnou hru\u010f. Bill si v\u017edycky zakl\u00e1dal na nep\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fdch projevech l\u00e1sky, poka\u017ed\u00e9 se v\u011bdom\u011b krotil, jeliko\u017e se je\u0161t\u011b nikomu nedok\u00e1zal tak naplno oddat, aby mu poskytnul sv\u00e9 vzru\u0161en\u00e9 steny.<\/div>\n
S Tomem to bylo jin\u00e9. S n\u00edm bylo v\u0161echno jin\u00e9. Byl to jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd jej p\u0159im\u011bl \u010dekat na sex n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f, ani\u017e by m\u011bl touhu jej opustit. Kohokoliv jin\u00e9ho by u\u017e d\u00e1vno poslal s t\u011bmito man\u00fdry k \u010dertu, ale bratra si nikdy nedovolil vykopnout jen tak ze dve\u0159\u00ed, sice s n\u00edm mnohdy cloumal vztek, ale hranice l\u00e1sky nikdy nep\u0159ekro\u010dil. Pozoroval bratra, jak jemn\u011b zpracov\u00e1v\u00e1 jeho t\u011blo dokonal\u00fdmi prsty, jak si d\u00e1v\u00e1 z\u00e1le\u017eet, aby ka\u017ed\u00fd dotek m\u011bl ten spr\u00e1vn\u00fd \u00fa\u010dinek a je\u0161t\u011b zv\u00fd\u0161il Billovo vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 se stup\u0148ovalo tlakem v jeho rozkroku. Bratr to c\u00edtil, v\u011bd\u011bl, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e to nep\u016fjde vz\u00edt zp\u00e1tky, poka\u017ed\u00e9 si d\u00e1val dobr\u00fd pozor, aby Billa vzru\u0161il na tu pomyslnou rovinu, kdy je\u0161t\u011b bude schopen p\u0159estat ve chv\u00edli, kdy \u0159ekne NE, ale te\u010f si byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee tu rovinu u\u017e d\u00e1vno zru\u0161ili. Uv\u011bdomoval si, \u017ee jeho \u010diny u\u017e nejdou vr\u00e1tit a najednou toho ani nelitoval. N\u011b\u017en\u011b si hr\u00e1l s Billov\u00fdm rozt\u0159esen\u00fdm t\u011blem, kter\u00e9 se v\u00e1\u0161niv\u011b propl\u00e9talo s t\u00edm jeho a jejich rty cht\u011bly dos\u00e1hnout \u00fapln\u011b v\u0161ude, jejich ruce navz\u00e1jem pokr\u00fdvaly ka\u017ed\u00fd centimetr. Bill nevydr\u017eel a p\u0159itisknul si bratr\u016fv kl\u00edn na ten sv\u016fj. Siln\u011b p\u0159irazil. Nev\u011bd\u011bl, jak tak velkou d\u00e1vku vzru\u0161en\u00ed kompenzovat, jak ji vyb\u00edt, jen z posledn\u00edch sil se ovl\u00e1dal neservat z Toma pr\u00e1dlo a tvrd\u011b si jej nevz\u00edt.<\/div>\n
O to v\u00edc jej p\u0159ekvapilo, kdy\u017e si bratr kleknul p\u0159ed n\u011bj a opatrn\u011b si p\u0159itla\u010dil jeho rozkrok na sv\u016fj zadek. Bill nekontrolovan\u011b vydechl. Tom zvr\u00e1til hlavu dozadu a hluboce jej pol\u00edbil. „U\u017e m\u011b nemus\u00ed\u0161 chr\u00e1nit s\u00e1m p\u0159ed sebou“.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Jeho t\u011blo reagovalo na dotek tenk\u00fdch ledov\u00fdch prst\u016f jako na roz\u017ehavenou ocel. Ztuhnul pod tou mrazivou dlan\u00ed, kter\u00e1 sv\u00e9r\u00e1zn\u011b mapovala linie jeho sv\u011btl\u00e9 napnut\u00e9 k\u016f\u017ee, kter\u00e1 na nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed chlad okam\u017eit\u011b reagovala. Jakoby jeho svaly z\u016fstaly v n\u011bjak\u00e9 n\u00e1siln\u00e9 k\u0159e\u010di a on se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20317","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20317","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20317"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20317\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20317"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20317"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20317"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}