{"id":20318,"date":"2008-03-12T20:17:00","date_gmt":"2008-03-12T19:17:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20276"},"modified":"2008-03-12T20:17:00","modified_gmt":"2008-03-12T19:17:00","slug":"don-t-speak-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/12\/don-t-speak-2\/","title":{"rendered":"Don\u00b4t speak"},"content":{"rendered":"
You and me
We used to be together
Everyday together always
I really feel
That I’m losing my best friend<\/em><\/strong><\/div>\n
Pohl\u00e9dnul na bratra, kter\u00fd v okam\u017eiku kontaktu s jeho o\u010dima odvr\u00e1til vypla\u0161en\u011b tv\u00e1\u0159. Tomovy o\u010di byly jako jiskra, \u017eahly jej do obli\u010deje s takovou razanc\u00ed, \u017ee jim nebyl schopen d\u00e1l vzdorovat. Nejrad\u011bji by mu u\u017e nikdy nedovolil, aby tak up\u0159en\u011b a oddan\u011b hled\u011bl do t\u011bch jeho, nejv\u00edce ze v\u0161eho, by si pr\u00e1v\u011b te\u010f p\u0159\u00e1l nevid\u011bt nic. Bylo by to jednodu\u0161\u0161\u00ed, o tolik jednodu\u0161\u0161\u00ed, nemuset se vnit\u0159n\u011b tr\u00fdznit pohledem na zn\u00e1mou m\u00edstnost, na ka\u017ed\u00fd p\u0159edm\u011bt, z n\u011bho\u017e d\u00fdchal Tom\u016fv \u017eivot, povlaky, na nich\u017e ulp\u011bla jeho v\u016fn\u011b, p\u00e1lily pod jeho rukama jako roz\u017ehaven\u00e9 \u017eelezo, on byl v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00fd na to, aby je upustil a odhodil tis\u00edce metr\u016f d\u00e1l. V\u0161echno kolem bylo stejn\u00e9, tak d\u011bsiv\u011b stejn\u00e9. Ale on se na tohle m\u00edsto zkr\u00e1tka nemohl d\u00edvat jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
V\u0161echno se zm\u011bnilo, na povrchu nic, ale uvnit\u0159 s\u00e1m se sebou pr\u00e1v\u011b prohr\u00e1val ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed souboj sv\u00e9ho \u017eivota, smrteln\u00fd souboj mezi rozumem a citem. Jeho zrak se vpil do bratrov\u00fdch zad a on se skousnut\u00edm spodn\u00edho rtu do krve zadr\u017eel slzu. Byli spolu cel\u00fd \u017eivot, nikoho na sv\u011bt\u011b neznali l\u00e9pe ne\u017e jeden druh\u00e9ho, neexistovalo nic, co by pro sebe nebyli schopni ud\u011blat, absolutn\u011b nic. V\u017edycky to tak b\u00fdvalo, v\u017edycky byli tak \u0161\u0165astn\u00ed, pro\u010d museli cht\u00edt v\u00edc? Pro\u010d jim tehdy nesta\u010dilo to kr\u00e1sn\u00e9 pouto, kter\u00e9 je dr\u017eelo p\u0159i sob\u011b? V\u017edy\u0165 bylo dokonal\u00e9, nic jim nechyb\u011blo, pro\u010d to museli nechat zaj\u00edt tak daleko? Jeho tv\u00e1\u0159 se st\u00e1hla do strnul\u00e9 podoby. Nemohl je\u0161t\u011b st\u00e1le uv\u011b\u0159it. Sed\u011bl na posteli a d\u00edval se, jak odch\u00e1z\u00ed jeho \u017eivot. Ztr\u00e1cel bratra, ztr\u00e1cel p\u0159\u00edtele, ztr\u00e1cel l\u00e1sku. On byl v\u0161echno v jedn\u00e9 osob\u011b, tvo\u0159il jeho sv\u011bt.<\/div>\n
I can’t believe
This could be the end
It looks as though you’re letting go
And if it’s real
Well I don’t want to know<\/em><\/strong><\/div>\n
Zabo\u0159il nehty do p\u0159ikr\u00fdvky tak siln\u011b, a\u017e poc\u00edtil bolest. Tom se prudce obr\u00e1til a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k jeho posteli a\u017e na nebezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost. Bill se polekan\u011b p\u0159itisknul ke zdi, jakoby se snad b\u00e1l, jakoby se b\u00e1l bratra, kter\u00fd jej celou tu dobu zahrnoval jen neskute\u010dnou n\u011bhou.Ale on se b\u00e1l ve skute\u010dnosti s\u00e1m sebe! „Nem\u016f\u017ee\u0161 to myslet v\u00e1\u017en\u011b“ \u0161pitnul Tom. „O tom jsme u\u017e mluvili. Nevracej se, pros\u00edm t\u011b o to jedin\u00e9, u\u017e se sem nikdy nevracej, necho\u010f do m\u00e9ho domu, slib mi, \u017ee u\u017e se tady s tebou nesetk\u00e1m“. Tom byl zoufalstv\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 bled\u00fd, nemohl uv\u011b\u0159it jeho slov\u016fm, jak jen m\u016f\u017ee? Co se proboha stalo? Pro\u010d u\u017e nenach\u00e1z\u00ed v tom and\u011blsk\u00e9m stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed sebou tu dokonalou l\u00e1sku? „Bille\u2026je to i m\u016fj d\u016fm… ale o to tady p\u0159ece v\u016fbec nejde. Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b vymazat ze sv\u00e9ho \u017eivota, pro\u010d tolik chce\u0161, abych se ti nepletl do cesty? Po tom v\u0161em? Po t\u011bch noc\u00edch… a neodvracej o\u010di, Bille! Pamatuje\u0161 si je stejn\u011b dob\u0159e j\u00e1, ani se nepokou\u0161ej mi lh\u00e1t, oba dob\u0159e v\u00edme, co jsi c\u00edtil, jak moc se toho stalo.“ Bill zu\u0159iv\u011b odhodil pol\u0161t\u00e1\u0159 a zlostn\u011b na bratra k\u0159iknul. „Pr\u00e1v\u011b proto, Tome! Pr\u00e1v\u011b proto u\u017e kone\u010dn\u011b vypadni! Nechci t\u011b tady, nem\u016f\u017eu t\u011b tady m\u00edt, copak nech\u00e1pe\u0161? P\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161 mi ka\u017edou tu dokonalou minutu, jsi d\u016fkazem toho, jak stra\u0161n\u011b moc jsem podlehnul, jak stra\u0161n\u011b moc jsem \u0161pinav\u00fd a zvr\u00e1cen\u00fd! Copak je to norm\u00e1ln\u00ed? Copak to m\u00e1 mor\u00e1lku? Sp\u00e1t s tebou? D\u011blat to v\u0161echno \u00fapln\u011b bez z\u00e1bran, tak chtiv\u011b a la\u010dn\u011b, po\u0159\u00e1d vid\u00edm p\u0159ed o\u010dima, jak jsem t\u011b neskute\u010dn\u011b cht\u011bl, jak jsem t\u011b sv\u00e1d\u011bl a bral si, co jsi mi d\u00e1val! Pod\u00edvej se na m\u011b. Jak daleko bych to nechal je\u0161t\u011b zaj\u00edt. Je to \u0161patn\u00e9, tak \u0161patn\u00e9 a j\u00e1 to tolik chci! Proto u\u017e tady nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt, s tebou se neovl\u00e1d\u00e1m, ztr\u00e1c\u00edm nad sebou kontrolu! Odzbrojuje\u0161 m\u011b, probouz\u00ed\u0161 ve mn\u011b n\u011bco, \u010deho se tak boj\u00edm, co se sna\u017e\u00edm poh\u0159b\u00edt v sob\u011b, ale ty to poka\u017ed\u00e9 vzk\u0159\u00eds\u00ed\u0161, poka\u017ed\u00e9 ve mn\u011b rozp\u00e1l\u00ed\u0161 ten neuhasiteln\u00fd ohe\u0148 a j\u00e1 u\u017e se v tob\u011b ztr\u00e1c\u00edm. Odevzd\u00e1v\u00e1m se ti.“ Bill zrychlen\u011b d\u00fdchal a do hlavy se mu hrnula krev. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee po takov\u00e9mto proslovu bude pro bratra je\u0161t\u011b mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed odej\u00edt. P\u0159iv\u0159el o\u010di. Vybavoval si naprosto p\u0159esn\u011b, jak p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem p\u0159edstoupil jednoho ve\u010dera p\u0159ed Toma a nekompromisn\u011b mu p\u0159edlo\u017eil smlouvy k nov\u00e9mu domu. K domu, kter\u00fd koupil on pro n\u011bj, jen aby zastavil tu s\u00edlu, kter\u00e1 se jich zmoc\u0148ovala.<\/div>\n
Don’t speak
I know just what you’re saying
So please stop explaining
Don’t tell me cause it hurts
Don’t speak
I know what you’re thinking
I don’t need your reasons
Don’t tell me cause it hurts<\/em><\/strong><\/div>\n
Tom k n\u011bmu n\u011bkolika kroky p\u0159istoupil a jako zbaven\u00fd smysl\u016f p\u0159itla\u010dil svou dla\u0148 na jeho \u00fasta. Tv\u00e1\u0159e mu ho\u0159ely, tiskl svou ruku k bratrov\u011b tv\u00e1\u0159i a ti\u0161e sykl: „Nemluv!“ Necht\u011bl sly\u0161el jedin\u00e9 slovo, jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by oni dva nem\u011bli b\u00fdt spolu, dr\u00e1salo jej to za\u017eiva. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee to, co je mezi nimi, nen\u00ed zvr\u00e1cen\u00e9. Je to kr\u00e1sn\u00e9 a \u010dist\u00e9, s t\u00edm nejlep\u0161\u00edm \u00famyslem, s tou nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1skou a on u\u017e mu nedovol\u00ed, aby hnal d\u016fkazy proti nim. Nenech\u00e1 jej mluvit, jsou to jen slova, hloup\u00e1 od\u016fvod\u0148ov\u00e1n\u00ed, pokusy o vysv\u011btlen\u00ed. On znal skute\u010dn\u00fd cit, skute\u010dn\u00e9 emoce, kter\u00e9 se tolik vymykaly Billov\u00fdm logick\u00fdm \u00favah\u00e1m. „Bu\u010f u\u017e zticha,“ za\u0161eptal do jeho ucha a p\u0159ejel jej hork\u00fdm jazykem. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, tak zbl\u00edzka se mu d\u00edval do n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a uji\u0161\u0165oval se, \u017ee ned\u011bl\u00e1 chybu, \u017ee v nich vid\u00ed tu pravdu, kter\u00e1 pr\u00fd\u0161t\u00ed na povrch. Pomalu odd\u00e1lil svou dla\u0148 a nesly\u0161n\u011b spojil sv\u00e9 rty s jeho. Bylo to tou\u017eebn\u00e9 a bylo to cht\u011bn\u00e9, c\u00edtil ve sv\u00fdch \u00fastech Bill\u016fv prudk\u00fd v\u00fddech, jak j\u00edm projela vlna vzru\u0161en\u00ed, jakmile se st\u0159etli. L\u00edbal jej siln\u011b a la\u010dn\u011b, ne\u010dekal, a\u017e jej pust\u00ed mezi sv\u00e9 rty, prodral se do nich jazykem s\u00e1m. Vyhled\u00e1val ten jeho, dot\u00fdkal se jej, hr\u00e1l si s n\u00edm, propl\u00e9tal jej se sv\u00fdm, p\u0159i\u010dem\u017e mu p\u0159ed o\u010dima sr\u0161ely jiskry, nemohl d\u00fdchat, nemohl se pohnout, byl lapen\u00fd do jeho hebk\u00fdch a sladk\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 byly pokryty vlhkost\u00ed od t\u011bch jeho. Zaklonil hlavu a jako ve sn\u00e1ch vn\u00edmal na k\u016f\u017ei sv\u00e9ho krku Billovi zuby, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed se s jazykem, jen\u017e jej chladil kovovou kuli\u010dkou, kter\u00e1 jej neskute\u010dn\u011b dr\u00e1\u017edila.<\/div>\n
Spo\u010dinuli na posteli, jakoby nevn\u00edmali v\u0161echen sv\u011bt kolem sebe, byli pono\u0159eni jeden do druh\u00e9ho, odd\u00e1vali se sob\u011b navz\u00e1jem a p\u0159iv\u00e1d\u011blo je to k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Bill t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159i\u010del, kdy\u017e mu bratr dr\u017eel z\u00e1p\u011bst\u00ed t\u011bsn\u011b u hlavy, le\u017eel mezi jeho odd\u00e1len\u00fdmi stehny a laskal sv\u00fdmi \u00fasty jeho odhalenou hru\u010f, kter\u00e1 reagovala na p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed chlad i horkost. Sv\u00edjel se pod Tomov\u00fdm t\u011blem, tak bezbrann\u00fd a tak vzru\u0161en\u00fd, topil se v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010di, v tom pocitu bezpe\u010d\u00ed a l\u00e1sky, napl\u0148ovalo jej to tak moc, a\u017e m\u011bl chv\u00edlemi pocit, \u017ee se udus\u00ed, \u017ee se zalkne t\u00edm n\u00e1dhern\u00fdm, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1. Tom\u016fv jazyk c\u00edtil hluboko ve sv\u00fdch \u00fastech, obemykal sv\u00fdmi stehny jeho \u00fazk\u00e9 boky a st\u00e1le v\u00edce se tisknul k jeho napjat\u00e9mu kl\u00ednu. Cht\u011bl jej. U\u017e se prost\u011b neb\u00e1l si to p\u0159iznat. Hore\u010dka proudila cel\u00fdm jeho t\u011blem, Tomovy ruce s\u00e1laly kouzeln\u00fdm teplem, kter\u00e9 jej zaplavovalo, nechal se jimi dr\u00e1\u017edit a laskat, nebylo jedin\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 by bylo bratrovi zapov\u011bzeno. Cel\u00e9 jeho t\u011blo pat\u0159ilo jen jemu. Jedin\u011b p\u0159ed n\u00edm se nestyd\u011bl, jedin\u011b p\u0159ed n\u00edm se neb\u00e1l odhalit \u00fapln\u011b v\u0161echno, uk\u00e1zat svou k\u0159ehkost, svou bezbrannost. Jen u n\u011bj m\u011bl jistotu, \u017ee ji nikdy nezneu\u017eije. L\u00edbal jej a p\u0159itom dr\u017eel dla\u0148 p\u0159itisknutou na jeho kl\u00ednu tak siln\u011b, a\u017e Tom hlasit\u011b vzdychal a nevydr\u017eel ten neskute\u010dn\u00fd tlak. Chytil Billovu ruku a opatrn\u011b si ji vsunul za lem sv\u00e9ho pr\u00e1dla. Bill zav\u0159el o\u010di. D\u011blal v\u0161echno, co si bratr p\u0159\u00e1l, cht\u011bl mu splnit cokoliv, cht\u011bl jej uspokojit. Po chv\u00edli si Tom t\u0159esouc\u00edmi se prsty svl\u00e9knul kalhoty i pr\u00e1dlo, cht\u011bl na sob\u011b c\u00edtit Billa mnohem v\u00edc, mnohem v\u00edc ne\u017e doposud. Hladil jej po hrudi, l\u00edbal a n\u011b\u017en\u011b kousal, obj\u00edmal jej tak siln\u011b, jakoby jej nikdy necht\u011bl nechat odej\u00edt. Bill se nadzvednul na loktech a p\u0159iklonil svou tv\u00e1\u0159 k bratrovu rozkroku. Vzal jeho vzru\u0161en\u00ed do hork\u00fdch \u00fast a r\u00e1jem mu byly Tomovy neskr\u00fdvan\u00e9 vzdechy, jimi\u017e jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed prov\u00e1zel. Dr\u00e1\u017edil jej a laskal a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e jeho \u00fasta nezaplnil lepkavou tekutinou. Teprve tehdy se od n\u011bj ud\u00fdchan\u011b odd\u00e1lil.<\/div>\n
Our memories
Well, they can be inviting
But some are altogether
Mighty frightening
As we die, both you and I
With my head in my hands
I sit and cry<\/em><\/strong><\/div>\n
Tom vzal bratra do n\u00e1ru\u010de tak, jak to poka\u017ed\u00e9 d\u011bl\u00e1val, l\u00edbal jej do vlas\u016f a n\u011b\u017en\u011b hladil jeho k\u0159ehkou poko\u017eku, h\u0159\u00e1l jej sv\u00fdm vlastn\u00edm teplem. Takhle to m\u00e1 b\u00fdt. Takhle to m\u011blo b\u00fdt v\u017edycky, jakoby mezi nimi nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 prodleva, \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010dasov\u00e1 mezera. Cht\u011bli se stejn\u011b jako d\u0159\u00edve a nejsp\u00ed\u0161 i mnohem v\u00edc, proto\u017ee a\u017e odlou\u010den\u00ed jim uk\u00e1zalo, kterou cestou se maj\u00ed skute\u010dn\u011b vydat. „Byl bys \u0161\u0165astn\u00fd, Bille? Beze m\u011b? Kdybych u\u017e tady prost\u011b nebyl, kdybych se nikdy neobjevil u tv\u00fdch dve\u0159\u00ed?“ Bratr sklopil o\u010di. „V\u00ed\u0161, \u017ee by to nebylo definitivn\u00ed, nav\u0161t\u011bvovali bychom se\u2026“ „Nav\u0161t\u011bvovali? P\u0159i\u0161el by ses za mnou jednou za m\u011bs\u00edc pod\u00edvat, jak tedy \u017eiju? P\u0159esto\u017ee by t\u011b ka\u017ed\u00e1 tato n\u00e1v\u0161t\u011bva st\u00e1la tak stra\u0161n\u011b moc \u00fasil\u00ed, tak moc sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, proto\u017ee pocit, \u017ee m\u011b u\u017e nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt, by ti zatem\u0148oval mysl? Poka\u017ed\u00e9 by ses na m\u011b d\u00edval a poka\u017ed\u00e9 si uv\u011bdomil, \u017ee u toho to tak\u00e9 kon\u010d\u00ed, \u017ee se m\u011b nesm\u00ed\u0161 dotknout, p\u0159ibl\u00ed\u017eit se ke mn\u011b, i kdy\u017e ti srdce vel\u00ed n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ale ty se prost\u011b boj\u00ed\u0161 jej poslechnout, proto\u017ee by to zp\u016fsobilo lavinu a ty bys p\u0159i\u0161el na to, \u017ee cel\u00fd ten mezi\u010das byl \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00fd.Um\u0159el bys spole\u010dn\u011b s t\u00edm, co jsi ve mn\u011b zanechal, jak moc ji mi dal a ty \u00fa\u017easn\u00e9 vzpom\u00ednky na n\u00e1s dva by pomalu mizely, proto\u017ee u\u017e by nebyl nikdo, kdo by jim vdechnul \u017eivot. Vracel by ses dom\u016f a sed\u011bl cel\u00e9 noci s hlavou v dlan\u00edch, slzy by m\u00e1\u010dely tvoje tv\u00e1\u0159e a ty by sis vy\u010d\u00edtal ka\u017ed\u00e9 sv\u00e9 slovo, ka\u017edou v\u011btu, kter\u00e1 se t\u00fdkala toho, abych ode\u0161el. Nen\u00e1vid\u011bl bys ten d\u016fm, ten p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd d\u016fm, kter\u00fd jsi pro m\u011b s citlivost\u00ed vyb\u00edral, proto\u017ee kdykoliv by ses na n\u011bj pod\u00edval, v\u011bd\u011bl bys, \u017ee je to pro tebe zak\u00e1zan\u00e9 \u00fazem\u00ed, \u017ee ty zdi n\u00e1s d\u011bl\u00ed nav\u017edy jeden od druh\u00e9ho. Cht\u011bl bys to takhle Bille? Cht\u011bl?“ „Ne,“ vydechl zoufale a schoulil se do Tomova sev\u0159en\u00ed je\u0161t\u011b pevn\u011bji a hloub\u011bji. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co je spr\u00e1vn\u00e9 a co ne podle psan\u00fdch mo\u017enost\u00ed. \u017dijeme teprve tehdy, kdy\u017e se odv\u00e1\u017e\u00edme p\u0159ekro\u010dit stanoven\u00e1 pravidla, abychom si vybojovali sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed a neb\u00e1li se p\u0159itom n\u00e1sledk\u016f. C\u00edtil, jak jej Tom l\u00edb\u00e1 na tv\u00e1\u0159. Nechce b\u00fdt pro n\u011bj to, co si od n\u011bj \u017e\u00e1d\u00e1 spole\u010dnost.Cht\u011bl zaujmout m\u00edsto, na kter\u00e9 skute\u010dn\u011b pat\u0159il. M\u00edsto po bratrov\u011b boku, kde se c\u00edtil jist\u011b a dokonale \u0161\u0165astn\u011b. Takhle to chce, takhle to cht\u011bj\u00ed oba. Otv\u00edraj\u00ed sv\u00e9 budoucnosti \u00fapln\u011b nov\u00e9 dve\u0159e a najednou se neboj\u00ed, najednou ne.<\/div>\n
hudba: No Doubt – Don\u00b4t speak<\/p>\n

<\/em>autor: Heidi<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

You and meWe used to be togetherEveryday together alwaysI really feelThat I’m losing my best friend Pohl\u00e9dnul na bratra, kter\u00fd v okam\u017eiku kontaktu s jeho o\u010dima odvr\u00e1til vypla\u0161en\u011b tv\u00e1\u0159. Tomovy o\u010di byly jako jiskra, \u017eahly jej do obli\u010deje s takovou razanc\u00ed, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20318","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20318","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20318"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20318\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20318"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20318"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20318"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}