{"id":20384,"date":"2008-03-03T20:27:00","date_gmt":"2008-03-03T19:27:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20342"},"modified":"2008-03-03T20:27:00","modified_gmt":"2008-03-03T19:27:00","slug":"zakazany-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/03\/zakazany-2-2\/","title":{"rendered":"Zak\u00e1zan\u00fd (2\/2)"},"content":{"rendered":"
Tom se p\u0159eto\u010dil na lev\u00fd bok a unaven\u011b si rukou zakryl o\u010di. Slune\u010dn\u00ed paprsky si razily cestu mezi zapr\u00e1\u0161en\u00fdmi \u017ealuziemi a \u0161imraly ho ve tv\u00e1\u0159i. Dr\u00e1\u017edilo ho to. Teplo, slunce, sm\u00edch\u2026 na nic z t\u011bhle sentiment\u00e1ln\u00edch a hloup\u00fdch v\u011bc\u00ed nem\u011bl n\u00e1ladu. Pro n\u011bj d\u00e1vno z\u010dernal cel\u00fd sv\u011bt.U\u017e je to skoro p\u016fl roku, co Bill zazdil v\u0161echny jeho nad\u011bje. St\u00e1le je\u0161t\u011b se s t\u00edm nevyrovnal. Po\u0159\u00e1d dokola sly\u0161el jeho hlas: „Oni maj\u00ed pravdu\u2026Nechutn\u00e9, zvr\u00e1cen\u00e9, hnusn\u00e9\u2026 O tohle se u\u017e nikdy nepokou\u0161ej\u2026 Nev\u00edm, jak jsem kdy mohl\u2026“<\/em><\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd ve\u010der s t\u00edm us\u00ednal a r\u00e1no se probouzel.Ve snech se mu zd\u00e1lo o Billovi a p\u0159es den na n\u011bj myslel. Nedok\u00e1zal to vyt\u011bsnit z hlavy. St\u00e1le je\u0161t\u011b to bolelo. Tak moc. Te\u010f hluboce litoval sv\u00fdch slov z dob, kdy se l\u00e1sce vysm\u00edval. Byl tak hloup\u00fd! Na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei te\u010f poznal jak je to d\u011bsiv\u00e9\u2026b\u00fdt s\u00e1m. Ztratit n\u011bco, \u010deho si v\u00e1\u017e\u00edte v\u00edc ne\u017e vlastn\u00edho \u017eivota. Ztratit Billa.<\/div>\n
Neochotn\u011b se posadil a pod\u00edval se na bud\u00edk.13:01. P\u0159esn\u011b. Spal v\u00edc ne\u017e patn\u00e1ct hodit a stejn\u011b se c\u00edtil unaven\u00fd. Tohle ale nem\u011blo s vy\u010derp\u00e1n\u00edm nic spole\u010dn\u00e9ho. Tom byl unaven \u017eivotem. Jak hloup\u011b to vyzn\u00ed o \u010derstv\u011b osmn\u00e1ctilet\u00e9m mlad\u00edkovi, bohu\u017eel to byla pravda. Od t\u00e9 doby, co nem\u011bl jeho, ztratil smysl sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
Nesmazateln\u00e9 pouto, kter\u00e9 jim bylo vtisknuto u\u017e p\u0159i narozen\u00ed, nezmizelo, st\u00e1le byli brat\u0159i. Po\u0159\u00e1d se z p\u00f3dia la\u0161kovn\u011b usm\u00edvali na davy fanynek, bavili se s kamar\u00e1dy, jezdili dom\u016f k rodi\u010d\u016fm\u2026 ale jejich vztah ochladl. Jeden druh\u00e9mu se vyh\u00fdbali. P\u0159i rozhovorech nikdy nesed\u011bli vedle sebe, jeden druh\u00e9mu se nikdy nepod\u00edval do o\u010d\u00ed. Za cel\u00fdch \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f Tom od Billa sly\u0161el pouze „\u010cau“ a „Ke\u010dup je v ledni\u010dce“. P\u011bt slov. P\u011bt hloup\u00fdch, pr\u00e1zdn\u00fdch slov, nic v\u00edc. Bylo mu tak zoufale smutno. Tak stra\u0161n\u011b to bolelo. Dr\u00e1salo ho to zevnit\u0159 a pomalu zab\u00edjelo. C\u00edtil, jak jeho zklaman\u00e9 srdce um\u00edr\u00e1 a v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e mu nen\u00ed pomoci. Je to jen ot\u00e1zka \u010dasu\u2026<\/div>\n
Chv\u00edli pohledem hypnotizoval oble\u010den\u00ed ledabyle p\u0159ehozen\u00e9 p\u0159es \u017eidli, v nad\u011bji, \u017ee se k n\u011bmu snad samo rozb\u011bhne, kdy\u017e se ale nic ned\u011blo, otr\u00e1ven\u011b se zvedl a do\u0161el si pro n\u011b. P\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu zmuchlan\u00e9 tri\u010dko, obl\u00e9kl d\u017e\u00edny a dredy si prost\u011b st\u00e1hl. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, jak vypad\u00e1. Nem\u011bl se pro koho udr\u017eovat\u2026<\/div>\n
Rozm\u00e1chlou ch\u016fz\u00ed p\u0159e\u0161el pokoj a pokra\u010doval po schodech dol\u016f do kuchyn\u011b. Vlastn\u011b ani nem\u011bl hlad, ale naposled jedl v\u010dera odpoledne, tak\u017ee se automaticky pustil do prvn\u00edho, co v lednici na\u0161el. „Eghchrr“ Oto\u010dil se za zvukem a ve dve\u0159\u00edch spat\u0159il Billa. Vypadl jako v\u017edy dokonale. Bezchybn\u00e1 ple\u0165, symetrick\u00e9 linky, rebelsk\u00fd rozcuch. Na chv\u00edli se zatv\u00e1\u0159il trochu p\u0159ekvapen\u011b, ale hned se zorientoval a nasadil sv\u016fj typick\u00fd odm\u011b\u0159en\u00fd v\u00fdraz. Tom sklopil hlavu do tal\u00ed\u0159e.Nem\u011bl s\u00edlu se na n\u011bho d\u00edvat. Nemohl\u2026<\/div>\n
Bill si na\u0161t\u011bst\u00ed vzal jen krabici se zbytkem pizzy a zase sp\u011b\u0161n\u011b odkr\u00e1\u010del. Tom si oddechl. Po z\u00e1dech mu pomalu st\u00e9kaly kapi\u010dky potu z toho leknut\u00ed a na ve\u0161ker\u00e9 j\u00eddlo jej p\u0159e\u0161la chu\u0165. „Jdu ven, jo, mami?“ k\u0159ikl do ob\u00fdv\u00e1ku a ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f, do\u0161el k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm a fingovan\u011b s nimi pr\u00e1sknul, jako \u017ee odch\u00e1z\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1ma nesn\u00e1\u0161ela, kdy\u017e se cel\u00e9 dny zav\u00edral v pokoji a moment\u00e1ln\u011b ani necht\u011bl, aby se o n\u011bho n\u011bkdo staral nebo se ho na n\u011bco ptal. Pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m. Musel p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Jako my\u0161ka vyb\u011bhl schody zp\u011bt nahoru, z pokoje sebral ru\u010dn\u00edk a zamkl se v koupeln\u011b.<\/div>\n
Na druh\u00e9 stran\u011b chodby se otev\u0159ely dve\u0159e a vysok\u00e1 \u0161t\u00edhl\u00e1 postava rychle vklouzla do Tomova pokoje\u2026<\/div>\n
***<\/div>\n
Tomovi se alespo\u0148 trochu zlep\u0161ila n\u00e1lada. Hork\u00e1 voda mu ud\u011blala dob\u0159e a navodila pocit p\u0159\u00edjemn\u00e9 spav\u00e9 n\u00e1lady. U\u017e se t\u011b\u0161il, \u017ee hned zase vklouzne do postele, kdy\u017e ale cht\u011bl vstoupit, n\u011bco ho zarazilo. Zpoza dve\u0159\u00ed jeho pokoje se linuly teskn\u00e9 drnkav\u00e9 zvuky. Co to k sakru\u2026?<\/div>\n
Potichu vklouzl dovnit\u0159 a chv\u00edli ohromen\u011b pozoroval siluetu sv\u00e9ho bratra, vybrnk\u00e1vaj\u00edc\u00ed na kytaru pov\u011bdomou melodii. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?!“ probral se jako ze sna a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Bill ustrnul uprost\u0159ed pohybu a pak se rychle vymr\u0161til. „No\u2026j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem\u2026“ koktal rozpa\u010dit\u011b „J\u00e1\u2026 toti\u017e\u2026 vlastn\u011b\u2026 myslel jsem, \u017ee jsi pry\u010d.“ Tomovi neuniklo, jak na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di.V prvn\u00ed chv\u00edli nev\u011bd\u011bl, jestli je to z leknut\u00ed, \u017ee ho na\u010dapal, nebo proto ,\u017ee p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed jen v ru\u010dn\u00edku. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u017e ale m\u011bl jasno.Velmi dob\u0159e post\u0159ehl, jak se Bill\u016fv pohled zasekl n\u011bkde mezi jeho boky a hrud\u00ed, pak se p\u0159esunul na rty ,a kdy\u017e se st\u0159etli o\u010dima, Bill je chvatn\u011b sklopil. Najednou v n\u011bm vzpl\u00e1la nad\u011bje.<\/div>\n
Ale ne, s\u00e1m ti p\u0159ece jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee t\u011b u\u017e nechce! Ale \u2026 Co kdyby?<\/em> Dostal neovladatelnou chu\u0165 mali\u010dko si ho otestovat. „Co tak z\u00edr\u00e1\u0161?!“ vy\u0161t\u011bkl a\u017e sebou Bill cukl. „Nic!“<\/div>\n
„Jasn\u011b! Tak\u017ee kdy\u017e tu nejsem, nebo si mysl\u00ed\u0161, \u017ee tu nejsem, oprav\u0148uje t\u011b to l\u00edst mi do pokoje?“<\/div>\n
„Ne, toti\u017e\u2026j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se\u2026 j\u00e1 jen\u2026“ zoufale se pod\u00edval po kyta\u0159e, kterou je\u0161t\u011b st\u00e1le dr\u017eel v ruce. Tomovi to a\u017e te\u010f do\u0161lo. On nezapomn\u011bl! Hr\u00e1l melodii, kterou jej tenkr\u00e1t u\u010dil. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e poprv\u00e9\u2026 Zat\u0159epal hlavou, aby zahnal tyhle my\u0161lenky, ale p\u0159ekvapen\u00edm se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky. Tak\u017ee p\u0159ece jen?<\/div>\n
„Ehm, no\u2026 asi bych m\u011bl j\u00edt,“ \u0161pitl Bill potichu. „Nikam,“ zarazil ho Tom a p\u0159\u00edsn\u011b se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. „A-ale\u2026“<\/div>\n
„Nikam nep\u016fjde\u0161, dokud mi to nevysv\u011btl\u00ed\u0161!“ zasy\u010del v\u00fdhru\u017en\u011b a op\u011bt se k bratrovi p\u0159ibl\u00ed\u017eil. „J-j-j\u00e1\u2026“ Bill se na Toma vyd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edval, ten v\u0161ak nehnul ani brvou a d\u00e1l jej propaloval pohledem.Bill nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl ud\u011blat. M\u00e1 ut\u00e9ct? Nebo \u0159\u00edct pravdu? Ne, to nem\u016f\u017ee, nep\u0159izn\u00e1 si, \u017ee prohr\u00e1l. Prohr\u00e1l nad sv\u00fdmi city! Kdepak,o n je p\u0159ece siln\u011bj\u0161\u00ed. Bojovn\u011b se pod\u00edval sv\u00e9mu dvoj\u010deti do o\u010d\u00ed a sna\u017eil se vydr\u017eet. Nedok\u00e1zal to\u2026<\/div>\n
„Nav\u00edc to je\u0161t\u011b hraje\u0161 \u0161patn\u011b,“ dodal s \u00fa\u0161klebkem Tom a znovu o krok p\u0159istoupil. „Je tam G , ne A\u2026 Pod\u00edvej, takhle,“ polo\u017eil sv\u00e9 prsty na Billovy, aby je spr\u00e1vn\u011b nasm\u011broval, ale ten ucukl. „Co je, ty se m\u011b boj\u00ed\u0161?“ zeptal se na oko podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. „Neboj\u00edm!“ kn\u00edkl Bill a sna\u017eil se o pevn\u00fd t\u00f3n. „Ne?“ nakr\u010dil Tom provokativn\u011b nos. „Ne!!“ vyhrkl Bill a vr\u00e1til ruce na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Tom si v duchu gratuloval. Dostal ho p\u0159esn\u011b tam, kam cht\u011bl.<\/div>\n
Obe\u0161el jej, p\u0159itiskl se hrud\u00ed k jeho z\u00e1d\u016fm a znovu pomalu spustil ruce, aby jej navedl. C\u00edtil, jak se Bill zachv\u011bl.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026“ za\u010dal pou\u010dovat a p\u0159ivinul se k n\u011bmu t\u011bsn\u011bji, „\u2026ukazov\u00e1\u010dek polo\u017e sem, tak to je ono. Te\u010f prost\u0159edn\u00ed\u010dek\u2026 jo\u2026. Ale ne! Ten ukazov\u00e1\u010dek tam mus\u00ed\u0161 nechat\u2026 no tak, sly\u0161\u00ed\u0161?! Uvolni se, Bille.“ Posledn\u00ed v\u011btu mu smysln\u011b za\u0161eptal do ucha a pravou ruku p\u0159esunul z kytary na obna\u017eenou poko\u017eku jeho b\u0159icha. Nap\u016fl o\u010dek\u00e1val, \u017ee se bratr oto\u010d\u00ed a jednu mu vraz\u00ed, ale z jeho \u00fast se vydral jen slastn\u00fd vzdech. Te\u010f u\u017e si byl Tom jist\u00fd.<\/div>\n
„Soust\u0159e\u010f se\u2026“ \u0161eptal d\u00e1l do z\u00e1plavy uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f a vn\u00edmal slab\u00fd medov\u00fd z\u00e1van. Von\u011bly st\u00e1le stejn\u011b. Stejn\u011b kr\u00e1sn\u011b. „A te\u010f hraj!“ p\u0159ik\u00e1zal a lehce zajel prsty pod lem jeho ti\u010dka. Byl tak hork\u00fd! Bo\u017ee, tak moc!<\/div>\n
„Nesly\u0161\u00ed\u0161? Hraj!“ zopakoval a natla\u010dil jeho boky na sv\u00e9. Billovi unikl hlasit\u00fd sten.<\/div>\n
„Hraj!“<\/div>\n
„Tome!“<\/div>\n
„Hraj, Bille!“<\/div>\n
„J-j\u00e1 ne-nem\u016f\u017eu\u2026j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Hraj!!!!“<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome, pros\u00edm!“<\/div>\n
„Pros\u00ed\u0161?“ Tom se sna\u017eil mluvit vyrovnan\u011b, ale \u0161lo to dost t\u011b\u017eko, jeliko\u017e jeho vzru\u0161en\u00ed se rychle stup\u0148ovalo, stejn\u011b jako to Billovo. Bill m\u00edsto odpov\u011bdi zvr\u00e1til hlavu a prudce vydechl Tomovi na krk. Pak se z ni\u010deho nic p\u0159eto\u010dil, tak\u017ee k sob\u011b st\u00e1li \u010delem. „Pros\u00edm, odpus\u0165,“ \u0161pitl a pak se hladov\u011b vpil do jeho \u00fast. Jeho jazyk byl tak hork\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd, \u017ee Toma burcoval do nep\u0159\u00ed\u010detnosti. Tak dlouho mu bylo odp\u00edr\u00e1no by\u0165 se jen dotknout jeho tv\u00e1\u0159e. A te\u010f tu st\u00e1l a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ij\u00edmal jeho polibek. Znovu se mu v\u0161e vr\u00e1tilo. Frustrace a touha, bolest a cht\u00ed\u010d, smutek\u2026 V\u0161echno bylo zp\u011bt.<\/div>\n
Najednou se Bill odtrhl, odlo\u017eil kytaru, kterou st\u00e1le tiskli mezi sebou a pak s Tomem prudce sm\u00fdkl na postel.La\u010dn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel jako lovec svou ko\u0159ist. O\u010dima ztmavl\u00fdma touhou laskal ka\u017ed\u00fd milimetr jeho obna\u017een\u00e9 k\u016f\u017ee. Po chv\u00edli je v\u00e1hav\u011b nahradil \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, odpus\u0165\u2026 odpus\u0165 mi to\u2026.“ usyk\u00e1val mezi nenasytn\u00fdmi polibky, jimi\u017e pokr\u00fdval Tom\u016fv krk. Nevydr\u017eel.<\/div>\n
\u010cekal tak moc dlouho, dal\u0161\u00ed pr\u016ftahy by jeho t\u011blo sp\u00e1lily na such\u00fd trout. Obdivuhodn\u011b obratn\u011b uvolnil zip a st\u00e1hl \u00fazk\u00e9 jeansy nar\u00e1z i s pr\u00e1dlem. S tri\u010dkem se neobt\u011b\u017eoval. Obkro\u010dmo dosedl na jeho kl\u00edn a za\u010dal se rytmicky pohupovat. Celou dobu mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Za p\u0159ekvapiv\u011b kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik zjistil, \u017ee ru\u010dn\u00edk za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt Tomovi pon\u011bkud t\u011bsn\u00fd. Spokojen\u011b se nahnul nad jeho \u00fasta a znovu jej pol\u00edbil. Ale tentokr\u00e1t n\u011b\u017en\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1bo\u017en\u011b, jako by se snad b\u00e1l. Jeho nedo\u010dkav\u00e9 dlan\u011b bloudily po bratrov\u00fdch boc\u00edch a jemn\u011b je t\u0159ely. Pak se jazykem znovu pomalu p\u0159esunul na krk a d\u00e1l kreslil vlhkou stopu a\u017e na Tomovu hru\u010f.<\/div>\n
Z ni\u010deho nic se nazdvihl, prudce strhl ru\u010dn\u00edk, je\u017e vytv\u00e1\u0159el jedinou fyzickou p\u0159ek\u00e1\u017eku a razantn\u011b rukou p\u0159ejel po vnit\u0159n\u00ed stran\u011b jeho stehen. Tomem projela obrovsk\u00e1 vlna vzru\u0161en\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e to nevydr\u017e\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud se Billovi odevzd\u00e1, u\u017e nedok\u00e1\u017ee ovl\u00e1dat svou touhu\u2026 A hra je\u0161t\u011b nekon\u010d\u00ed.<\/div>\n
Jeho pohled se zaleskl krutost\u00ed odplaty. Uk\u00e1\u017ee mu, jak\u00e9 to bylo. A\u0165 alespo\u0148 na okam\u017eik pozn\u00e1, jak chutn\u00e1 odm\u00edtnut\u00ed. N\u00e1hle uc\u00edtil dotek Billov\u00fdch rt\u016f na nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b t\u011bla. „P\u0159esta\u0148! Bille, p\u0159esta\u0148!“ zak\u0159i\u010del mezi vzdechy. Bratr k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b zvedl o\u010di. „Co-co\u017ee?“<\/div>\n
„Sly\u0161els, ne? \u0158ekl jsem, abys toho nechal ,nechci to\u2026“<\/div>\n
„Ale\u2026“ Bill nic nech\u00e1pal. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed doopravdy.<\/div>\n
„Vypadni,“ \u0159ekl Tom a sna\u017eil se o opovr\u017eliv\u00fd t\u00f3n. V bratrov\u00fdch do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdch o\u010d\u00edch \u010detl \u0161ok a obrovskou bolest. Nejrad\u011bji by jej sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed a ukonej\u0161il, ale nesm\u011bl. Bill mus\u00ed dostat lekci! Rad\u011bj tedy sklopil pohled, po pam\u011bti nahmatal ru\u010dn\u00edk, znovu si ho obmotal kolem bok\u016f a postavil se. „Fajn, kdy\u017e nevypadne\u0161 ty, p\u016fjdu j\u00e1!“ zasy\u010del je\u0161t\u011b j\u00edzliv\u011b p\u0159es rameno a roze\u0161el se ke dve\u0159\u00edm. Doufal, \u017ee ho Bill zastav\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee na n\u011bj zavol\u00e1,\u017e e ho bude prosit aby neodch\u00e1zel\u2026 Ale nesly\u0161el nic. Nic ne\u017e d\u011bsiv\u00e9 ticho.<\/div>\n
Cit zv\u00edt\u011bzil nad rozumem. Nevydr\u017eel to a ohl\u00e9dl se. Bill v\u0161ak u\u017e na posteli nesed\u011bl.<\/div>\n
BERL\u00cdN 26.9. 2008 :<\/em> Ve st\u00e1tn\u00edm institutu pro drogov\u011b z\u00e1visl\u00e9 v Mnichov\u011b v\u010dera v podve\u010dern\u00edch hodin\u00e1ch zem\u0159el mlad\u00fd kytarista dnes ji\u017e neexistuj\u00edc\u00ed skupiny Tokio Hotel, Tom Kaulitz. Nikdy se nevyrovnal s tragickou smrt\u00ed sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra Billa, jemu\u017e v z\u00e1\u0159\u00ed lo\u0148sk\u00e9ho roku n\u00e1hle selhalo srdce, a sv\u016fj \u017eivot p\u0159esn\u011b rok od ne\u0161\u0165astn\u00e9 ud\u00e1losti dobrovoln\u011b ukon\u010dil.
<\/strong>
autor: Heluska<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom se p\u0159eto\u010dil na lev\u00fd bok a unaven\u011b si rukou zakryl o\u010di. Slune\u010dn\u00ed paprsky si razily cestu mezi zapr\u00e1\u0161en\u00fdmi \u017ealuziemi a \u0161imraly ho ve tv\u00e1\u0159i. Dr\u00e1\u017edilo ho to. Teplo, slunce, sm\u00edch\u2026 na nic z t\u011bhle sentiment\u00e1ln\u00edch a hloup\u00fdch v\u011bc\u00ed nem\u011bl n\u00e1ladu. Pro<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20384","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20384","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20384"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20384\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20384"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20384"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20384"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}