{"id":2045,"date":"2016-05-29T15:00:00","date_gmt":"2016-05-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2037"},"modified":"2016-05-29T15:00:00","modified_gmt":"2016-05-29T14:00:00","slug":"uncover-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/29\/uncover-1\/","title":{"rendered":"Uncover 1."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b pos\u00edl\u00e1me spole\u010dnou tvorbu, ob\u011b jsme se posunuly u\u017e d\u00e1vno n\u011bkam jinam, braly jsme to jako zpest\u0159en\u00ed a odreagov\u00e1n\u00ed se. Na pov\u00eddce jsme za\u010daly pracovat minul\u00fd podzim, proto takov\u00fd \u010das. Nicm\u00e9n\u011b jsme ji nestihly dokon\u010dit, aby se hodila, ale to snad nevad\u00ed. Psan\u00ed t\u00e9to pov\u00eddky jsme si v\u00e1\u017en\u011b u\u017eily a m\u00e1me j\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1dy. Douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m tak\u00e9 bude l\u00edbit a nech\u00e1te n\u00e1m koment\u00e1\u0159, a\u0165 u\u017e kladn\u00fd, \u010di kritick\u00fd. \ud83d\ude09 Pov\u00eddka je ji\u017e dokon\u010den\u00e1, tak\u017ee nemus\u00edte m\u00edt strach, \u017ee byste se nedo\u010dkali konce. P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/a><\/p>\n

Prolog<\/strong><\/div>\n

\n

T\u00e9 noci bylo pom\u011brn\u011b chladno, ale alkohol zah\u0159\u00edval m\u00edsto kab\u00e1tu. Bill se vymotal z klubu, ve kter\u00e9m jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d pr\u00e1v\u011b oslavil narozeniny, ale o\u010dividn\u011b nikdo nebyl opil\u00fd jako on a i tak ho \u010dekala osamocen\u00e1 cesta dom\u016f. Bylo pozd\u011b a u\u017e i tak p\u0159et\u00e1hl danou ve\u010derku, kterou m\u011bl smluvenou s rodi\u010di. V\u017edycky mu p\u0159i\u0161lo otravn\u00e9, jak moc byl pod dohledem, a tak kdy\u017e odbila t\u0159et\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed vypnout si mobil. Stejn\u011b ho asi n\u011bkde zapomn\u011bl a bylo mu to jedno.<\/p>\n

„Ne\u010dekal bych, \u017ee se opije\u0161 v\u00edc ne\u017e j\u00e1, kdy\u017e m\u00e1m slavit,“ zasm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k, kdy\u017e doprovodil Billa p\u0159ed klub. Sv\u00edtil na n\u011b jen neonov\u00fd n\u00e1pis nad vstupem. Oba se o\u0161ili zimou a Bill se pokou\u0161el zap\u00e1lit si cigaretu.
„Jo, po\u0159\u00e1d ses plazil po Amy,“ zamumlal s cigaretou v puse. Andy mu pomohl ji zap\u00e1lit a zavrt\u011bl hlavou.
„L\u00edb\u00ed se mi, jsem r\u00e1d, \u017ee dnes p\u0159i\u0161la.“
„V\u016fbec nic nev\u00ed\u0161, blon\u010f\u00e1ku. Snad si to u\u017eije\u0161.“ Bill kamar\u00e1da popl\u00e1cal po z\u00e1dech a bez odpov\u011bdi na dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky se vydal uli\u010dkou do tmy.<\/p>\n

Jo, pro Andyho takov\u00e1 holka musela b\u00fdt opravdu n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho. Kr\u00e1sn\u00e1 chytr\u00e1 blond\u00fdnka, dokonce to nebyla ani N\u011bmka a up\u0159\u00edmn\u011b ho nezaj\u00edmalo, co to vlastn\u011b bylo. Ka\u017ed\u00fd se s n\u00ed cht\u011bl poznat bl\u00ed\u017e, ale ne ka\u017ed\u00e9mu prok\u00e1zala tu \u010dest. Nebyl si jist\u00fd, jestli jeho kamar\u00e1d v\u011bd\u011bl, \u017ee ho to celkem zra\u0148ovalo. Pamatoval si, jak se mu p\u0159iznal ke sv\u00fdm cit\u016fm k n\u011bmu. Bylo to tehdy, kdy\u017e Billovi rodi\u010de odjeli na dovolenou a sv\u00e9mu synovi sv\u011b\u0159ili na cel\u00fd v\u00edkend d\u016fm. Nebylo mu tehdy ani patn\u00e1ct, ale m\u011bl star\u0161\u00ed kamar\u00e1dy, i Andreas byl tehdy u\u017e skoro plnolet\u00fd. Hodn\u011b se tehdy opil, skoro jako dneska, a kdy\u017e ho Andy ukl\u00e1dal do postele, sv\u011b\u0159il se mu se sv\u00fdmi city. Dal\u0161\u00edch \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed se mu obloukem vyh\u00fdbal.
I kdy\u017e to neop\u011btoval, mohl b\u00fdt mo\u017en\u00e1 trochu ohledupln\u011bj\u0161\u00ed.
Zavrt\u011bl nad t\u00edm hlavou a vydechl. Nebyly mu ty my\u0161lenky moc p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale m\u011bl jich plnou hlavu cel\u00fd ve\u010der. Nikdy neza\u017eil n\u011bjakou extra pozornost od kluk\u016f, vlastn\u011b v jeho \u0161kole nebyl nikdo jako on. V\u0161ichni se bavili o holk\u00e1ch, jak\u00e9 maj\u00ed tohle a tamto. Ne, \u017ee by ho ostatn\u00ed kluci n\u011bjak snad zaj\u00edmali, ale mo\u017en\u00e1 kdyby jo, projevil by Andy n\u011bjak\u00fd z\u00e1jem. Mo\u017en\u00e1 by \u017e\u00e1rlil.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Je\u0161t\u011b mu zb\u00fdvalo p\u00e1r ulic, ne\u017e by se dostal na zast\u00e1vku, odkud by ho autobus dovezl dom\u016f. Vlastn\u011b krat\u0161\u00ed cesta byla kousek p\u0159es park, jak si uv\u011bdomil. V\u011bt\u0161inou tam b\u00fdval klid, i kdy\u017e trochu d\u011bsiv\u00e1 tma. Stejn\u011b pochyboval, \u017ee by mu touhle dobou n\u011bco jelo dom\u016f, mohl si aspo\u0148 je\u0161t\u011b chv\u00edli trochu pop\u0159em\u00fd\u0161let, zato\u010dil tedy na cestu do parku.
Jak p\u0159edpokl\u00e1dal. Bylo ticho a byla tma. Ob\u010das zafoukal v\u00edtr a lehce rozh\u00fdbal listy na stromech, jinak se nic ned\u011blo. Lavi\u010dky byly pr\u00e1zdn\u00e9, nikde ani noha. Myslel, \u017ee mu to celkem hr\u00e1lo k jeho prosp\u011bchu, tak se posadil na jednu z lavi\u010dek a zap\u00e1lil si dal\u0161\u00ed cigaretu. Nab\u011bhla mu hus\u00ed k\u016f\u017ee, jakmile zase zafoukal v\u00edtr, dokonce trochu siln\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Asi by se c\u00edtil trochu bezpe\u010dn\u011bji, kdyby si mohl pustit na iPodu n\u011bjak\u00e9 p\u00edsni\u010dky, nep\u0159i\u0161el by si tady tak s\u00e1m. Jako by \u0161iroko daleko nikdo nebyl, a p\u0159esto jen o ulici d\u00e1l se v klubu bavili jeho p\u0159\u00e1tele a dal\u0161\u00ed spousta lid\u00ed.
„Sakra,“ sykl, kdy\u017e mu spadla cigareta a jisk\u0159i\u010dky se rozlet\u011bly tmou. Nesta\u010dil si ani po\u0159\u00e1dn\u011b pot\u00e1hnout, ale taky se mu necht\u011blo se pro ni po zemi natahovat. Stejn\u011b se mu motala hlava takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee by nejsp\u00ed\u0161 mo\u017en\u00e1 tak skon\u010dil na zemi.<\/p>\n

Byla tady ale jedna v\u011bc, kterou netu\u0161il. Celou dobu, co \u0161el z klubu, ho sledoval mu\u017e, kter\u00fd mohl b\u00fdt mo\u017en\u00e1 tak stejn\u011b star\u00fd jako on, maxim\u00e1ln\u011b o p\u00e1r let star\u0161\u00ed. Mlad\u00edk, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b te\u010f schov\u00e1val za stromem, si Billa vyhl\u00eddnul ji\u017e v klubu, ve kter\u00e9m prob\u00edhala oslava narozenin. To, \u017ee \u0161el \u010dernovlas\u00fd s\u00e1m a zvolil cestu parkem, mu skv\u011ble hr\u00e1lo do karet. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a svoji ob\u011b\u0165 sledoval ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm zrakem. Neodva\u017eoval se ani zap\u00e1lit si, aby na sebe neupoutal p\u0159\u00edli\u0161nou pozornost. P\u0159i\u010dem\u017e klidn\u011b mohl, proto\u017ee Billovi by to bylo ve stavu, do jak\u00e9ho se uvedl, absolutn\u011b jedno. Jedin\u00e9, co ho \u0161tvalo, bylo to, \u017ee se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d neodlepil od lavi\u010dky. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli tam n\u00e1hodou neusnul, co\u017e by bylo dost mo\u017en\u00e9, kdy\u017e v tom najednou\u2026 Mlad\u00edk se zvedl a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem se vydal hledat cestu z parku.<\/p>\n

Bill si prozp\u011bvoval refr\u00e9n z p\u00edsni\u010dky od Britney Spears – I’m Not A Girl, Not Yet A Woman. P\u0159ihlouple se tomu sm\u00e1l a sna\u017eil se trefovat t\u00f3ny, aby to nezn\u011blo tak fale\u0161n\u011b. Britney byla jedna z jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch zp\u011bva\u010dek, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e byl opil\u00fd. Ruce m\u011bl zabo\u0159en\u00e9 v kaps\u00e1ch a nastavoval svou tv\u00e1\u0159 studen\u00e9mu podzimn\u00edmu v\u011btru. Nesn\u00e1\u0161el tohle obdob\u00ed – v\u0161ude bylo popadan\u00e9 list\u00ed, bahno se mu lepilo na boty, \u010dasto pr\u0161elo, tak\u017ee i jeho vlasy p\u0159i\u0161ly vnive\u010d. V tenhle okam\u017eik ale celou jeho mysl otupoval alkohol, tak\u017ee mu to bylo absolutn\u011b jedno.
Po\u0159\u00e1d pron\u00e1sledov\u00e1n mlad\u00fdm mu\u017eem se nic netu\u0161\u00edc\u00ed \u010dernovl\u00e1sek zastavil na rozcest\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kterou cestou by se m\u011bl asi tak vydat. Pokr\u010dil rameny a zakroutil hlavou, na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u00e1 je\u0161t\u011b \u010dasu dost – napadlo ho toti\u017e n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho. Vyt\u00e1hl ruce z kapes a hned je rozp\u0159\u00e1hl. Trochu zaklonil hlavu a hloup\u011b se zasm\u00e1l.
„I’m not a girl, don’t tell me what to believe. I’m just to trying to find the woman in me, yeah,“<\/em> zak\u0159i\u010del na cel\u00fd park. Mlad\u00edk hned zmer\u010dil p\u0159\u00edle\u017eitost a rozb\u011bhl se za svou ob\u011bt\u00ed. Jednu ruku neboh\u00e9mu mlad\u00edkovi omotal kolem pasu a druhou mu p\u0159itiskl na \u00fasta, aby se snad nesna\u017eil br\u00e1nit – jako by ho n\u011bkdo tady mohl sly\u0161et.
„Pom\u016f\u017eu ti s tv\u00fdm probl\u00e9mem,“ zasm\u00e1l se opil\u00fdm hlasem mu\u017e a tla\u010dil Billa k lavi\u010dce, kter\u00e1 byla nedaleko. No, nedalo by se \u0159\u00edct, \u017ee by ho tla\u010dil, sp\u00ed\u0161e ho t\u00e1hl jako pytel brambor.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek okam\u017eit\u011b vyst\u0159\u00edzliv\u011bl. Sna\u017eil se br\u00e1nit, prskat, ale nebylo mu to platn\u00e9. Mu\u017e, kter\u00fd ho u sebe silou dr\u017eel, m\u011bl n\u011bkolikr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu ne\u017e on s\u00e1m. Ignoroval jeho sm\u00edch, posm\u011b\u0161ky, dokonce i to, jak ho povalil b\u0159ichem na lavi\u010dku a hned na to zalehl. C\u00edtil naprostou bezmoc – jeho mozek byl st\u0159\u00edzliv\u00fd, ale t\u011blo st\u00e1le moc opil\u00e9. Nemohl se ani pohnout, nato\u017e br\u00e1nit se.
„Sakra dost,“ \u0159ekl pla\u010dtiv\u011b Bill, jakmile uc\u00edtil horkou dla\u0148 na sv\u00e9m odhalen\u00e9m boku. „Nechte m\u011b b\u00fdt!“ zak\u0159i\u010del a cuknul sebou. Ni\u010demu ale nepomohl, sp\u00ed\u0161e naopak. Dostal facku, kter\u00e1 mu nahrnula slzy do o\u010d\u00ed. Bolest c\u00edtil snad a\u017e v kone\u010dc\u00edch prst\u016f u nohou.
„Nemysl\u00edm si, \u017ee ty jsi ten, kter\u00fd ur\u010duje pravidla,“ zasm\u00e1l se mu\u017e nad t\u00edm a vyt\u00e1hl z hlubok\u00e9 kapsy u sv\u00e9 mikiny lepic\u00ed p\u00e1sku. „Te\u010f u\u017e n\u00e1m nebude nic br\u00e1nit tomu, abychom si u\u017eili,“ dokon\u010dil svoji v\u011btu, kus p\u00e1sky utrhl a p\u0159elepil jej p\u0159es \u00fasta mlad\u00edka pod sebou. Pojistil to je\u0161t\u011b jedn\u00edm kouskem a p\u00e1sku uklidil zp\u00e1tky. Pot\u00e9 ho pl\u00e1cl siln\u011b po zadku a stiskl mu z\u00e1p\u011bst\u00ed k sob\u011b.<\/p>\n

Billovi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch ho\u0159k\u00e9 slzy. Bylo mu v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, co bude n\u00e1sledovat. Vid\u011bl tolik hloup\u00fdch film\u016f, kde se takov\u00e9 v\u011bci staly. Poka\u017ed\u00e9 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutil hlavou nad t\u00edm, jak hloup\u00e9 \u017eeny dok\u00e1zaly b\u00fdt, kdy\u017e chodily samy v hlubok\u00e9 noci po neosv\u011btlen\u00fdch s\u00eddli\u0161t\u00edch, zapadl\u00fdmi ulicemi a tak d\u00e1le. Nyn\u00ed byl i on jednou z ob\u011bt\u00ed a nemohl s t\u00edm absolutn\u011b nic d\u011blat. I kdyby nebyl oslaben alkoholem, nikdy by nem\u011bl tolik s\u00edly, aby se ubr\u00e1nil hromotlukovi, kter\u00fd byl nad n\u00edm. Lepenka na puse ho \u0161krtila, z\u00e1p\u011bst\u00ed ho bolela. Bylo mu nad slunce jasn\u00e9, \u017ee to ale nen\u00ed jedin\u00e1 a hlavn\u011b nejhor\u0161\u00ed bolest, kterou dnes v noci za\u017eije.<\/a><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Dve\u0159e kav\u00e1rny se otev\u0159ely, nikdo tomu nev\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pozornost. Chlapec ve\u0161el dovnit\u0159 a posadil se do boxu s modr\u00fdmi seda\u010dkami. Byla to tak trochu retro kav\u00e1rna, skoro jako ty z americk\u00fdch film\u016f, pastelov\u00e9 barvy, hlavn\u011b hodn\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 a modr\u00e9. Uvnit\u0159 nebylo moc lid\u00ed, jen n\u011bjak\u00e1 parta puber\u0165\u00e1k\u016f, co takhle nad r\u00e1nem pop\u00edjeli kafe, mo\u017en\u00e1 snad s nad\u011bj\u00ed, \u017ee vyst\u0159\u00edzliv\u011bj\u00ed, ne\u017e p\u0159ijdou dom\u016f, a v rohu n\u011bjak\u00fd star\u0161\u00ed p\u00e1r.<\/p>\n

„D\u00e1te si?“ Chlapec sebou cuknul. U stolu st\u00e1la serv\u00edrka v r\u016f\u017eov\u00fdch \u0161atech a s b\u00edlou z\u00e1st\u011brou, takov\u00e1 klasick\u00e1 trapn\u00e1 a ne moc sexy uniforma.
„Latt\u00e9, d\u011bkuji,“ zamumlal a odvr\u00e1til pohled, byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e ode\u0161la od stolu, i kdy\u017e zase s brzk\u00fdm p\u0159\u00edchodem. P\u0159it\u00e1hl si bl\u00ed\u017e popeln\u00edk, co st\u00e1l u cuk\u0159enky na stole a zap\u00e1lil si Camelku. Napil se kafe a pohled up\u00edral ven p\u0159es prosklenou ze\u010f, kter\u00e1 se t\u00e1hla pod\u00e9l cel\u00e9 \u0159ady sedac\u00edch box\u016f s v\u00fdhledem na parkovi\u0161t\u011b.
V\u011bd\u011bl, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der bude m\u00edt v pam\u011bti u\u017e asi nav\u017edycky, jen \u010dekal, kdy p\u0159ijde ten trest, to odhalen\u00ed. Zlo\u010dinci v\u011bt\u0161inou p\u0159ed z\u00e1konem ut\u00edkaj\u00ed, ale on si p\u0159ipadal, jako by na n\u011bj \u010dekal. M\u011bl pocit, \u017ee u\u017e jen vyhl\u00ed\u017e\u00ed, ne\u017e n\u011bkdo p\u0159ib\u011bhne a obvin\u00ed ho. \u017de naslouch\u00e1, a\u017e usly\u0161\u00ed sv\u00e9 jm\u00e9no, usly\u0161\u00ed: „Ano, tady ten to byl“. Asi to bylo \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, mo\u017en\u00e1 to byla lhostejnost. Kdy\u017e si p\u0159ebral sv\u016fj \u017eivot, nebylo toho mnoho, na co mohl b\u00fdt py\u0161n\u00fd, nebo co by necht\u011bl opustit. Dalo se \u0159\u00edct, \u017ee nic nem\u011bl. D\u00e1vno m\u011bl sv\u00e9 pl\u00e1ny, jak investuje do podnik\u00e1n\u00ed a bude pracovat. M\u00edsto toho utr\u00e1cel za alkohol, drogy, nev\u011brn\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b\u2026<\/p>\n

Zaj\u00edmalo ho, co se stane s chlapcem, kter\u00e9ho nechal v tom parku, v t\u00e9 zim\u011b. Byl to v\u016fbec chlapec? S\u00e1m byl je\u0161t\u011b hodn\u011b opil\u00fd, kdy\u017e se to stalo, bylo to tak rychl\u00e9. Cel\u00e1 ta v\u011bc mu najednou spl\u00fdvala dohromady, a\u017e na ty nejlep\u0161\u00ed detaily, na jeho t\u011blo, na ten pocit, kdy c\u00edtil znovu to p\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed v z\u00e1dech. Byla to chyba, ale rozhodn\u011b nebylo \u010deho litovat. Z\u00edskat trochu a v\u0161echno ztratit, to byl te\u010f rozhodn\u011b jeho osud.
A taky, \u017ee se m\u011bl brzy naplnit.
Od oken kav\u00e1rny se odrazilo blik\u00e1n\u00ed modr\u00fdch a \u010derven\u00fdch sv\u011btel. P\u0159ijela auta, byla asi t\u0159i, mo\u017en\u00e1 \u010dty\u0159i, nebylo to to, co by vn\u00edmal. Z ka\u017ed\u00e9ho auta vystoupili dva lid\u00e9 v uniform\u011b a spr\u00e1vn\u011b ozbrojen\u00ed. Naklonil trochu hlavu na stranu, kdy\u017e je sledoval. Opravdu je jich na m\u011b tolik pot\u0159eba? M\u011bl bych vst\u00e1t a vydat se z\u00e1konu?<\/em> U\u017e jen ta v\u011bta mu p\u0159i\u0161la vtipn\u00e1.
Pomalu dopil zbytek latt\u00e9, p\u0159ece jen to bylo mo\u017en\u00e1 jeho posledn\u00ed a moc \u010dasu mu nezb\u00fdvalo, chl\u00e1pci v uniform\u011b u\u017e otev\u00edrali vchodov\u00e9 dve\u0159e. Je\u0161t\u011b naposled vt\u00e1hnul do plic nikotin z Camelky a t\u00edpnul ji do b\u00edl\u00e9ho popeln\u00edku, ve kter\u00e9m to d\u00edky n\u011bmu p\u0159eb\u00fdvalo oran\u017eov\u00fdmi nedopalky cigaret. V\u011bd\u011bl, \u017ee jsou u n\u011bj, ale nem\u011bl na to se jim pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se d\u00edval ven, sv\u011btla ze st\u0159ech aut je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d blikala.
Vydechl cigaretov\u00fd d\u00fdm proti sklu p\u0159ed sebou, zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

„Pan Kaulitz?“<\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei Po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b pos\u00edl\u00e1me spole\u010dnou tvorbu, ob\u011b jsme se posunuly u\u017e d\u00e1vno n\u011bkam jinam, braly jsme to jako zpest\u0159en\u00ed a odreagov\u00e1n\u00ed se. Na pov\u00eddce jsme za\u010daly pracovat minul\u00fd podzim, proto takov\u00fd \u010das. Nicm\u00e9n\u011b jsme ji nestihly dokon\u010dit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-2045","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2045","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2045"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2045\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2045"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2045"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2045"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}