{"id":20460,"date":"2008-03-02T12:00:00","date_gmt":"2008-03-02T11:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20418"},"modified":"2008-03-02T12:00:00","modified_gmt":"2008-03-02T11:00:00","slug":"cesta-do-pekel-7-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-7-2-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 7. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
Tom se v\u0159\u00edtil do sv\u00e9ho pokoje. Bylo mu jedno, co si p\u0159\u00e1tel\u00e9 a rodina pomysl\u00ed. Te\u010f bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jedno\u2026 Ty jeho potla\u010dovan\u00e9 city – l\u00e1ska, stesk, bolest… Tolik to na n\u011bj dol\u00e9halo. Nemohl bez sebemen\u0161\u00edch zn\u00e1mek nosit tak t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno. Muselo se to na n\u011bm podepsat. Tohle v sob\u011b u\u017e nemohl dusit.<\/div>\n
Sedl si do kouta, dlan\u011bmi si zakryl o\u010di, jakoby se cht\u011bl schovat p\u0159ed okoln\u00edm sv\u011btem. Rozbre\u010del se\u2026 Ze rt\u016f se mu rozneslo tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. A pak dal\u0161\u00ed\u2026 Vzlykal, ramena se mu t\u0159\u00e1sla. Sv\u011bt je kr\u00e1sn\u00fd a z\u00e1rove\u0148 tak krut\u00fd.<\/div>\n
Vtom n\u011bkdo zaklepal na dve\u0159e. Ani\u017e by doty\u010dn\u00fd \u010dekal na odpov\u011b\u010f, ve\u0161el. Chlapec si ani nesta\u010dil ut\u0159\u00edt uslzenou tv\u00e1\u0159. „Tome? Tys plakal?“ Na prahu st\u00e1l Bill. Tom od n\u011bj odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a zahled\u011bl se na zem. Jeho br\u00e1\u0161ka k n\u011bmu p\u0159istoupil, klekl si vedle n\u011bj a objal ho kolem ramen. Tom se ke sv\u00e9mu sourozenci p\u0159itulil. Mo\u017en\u00e1 je to naposled, co jsou spolu.<\/div>\n
Chlapci si sedli vedle sebe na postel. Nemluvili. Jen se obj\u00edmali. T\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho naru\u0161ovaly jen ob\u010dasn\u00e9 hlasy z ob\u00fdv\u00e1ku, kdy\u017e se n\u011bkdo hlasit\u011b zasm\u00e1l nebo n\u011bco vyk\u0159ikl. Nepot\u0159ebovali \u017e\u00e1dn\u00e1 slova, aby si rozum\u011bli. Nepot\u0159ebovali nic\u2026 jen jeden druh\u00e9ho.<\/div>\n
Tomovi ulp\u011blo dal\u0161\u00edch p\u00e1r zoufal\u00fdch slz na rozechv\u011bl\u00fdch \u0159as\u00e1ch. Ne, u\u017e nebude bre\u010det. Necht\u011bl. Musel b\u00fdt siln\u00fd. Kv\u016fli sob\u011b. Kv\u016fli Billovi. U\u017e ta skute\u010dnost, \u017ee ho pr\u00e1v\u011b te\u010f jeho mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka ut\u011b\u0161uje, \u017ee ho vid\u011bl plakat, v n\u011bm probouzela pocit slabosti. To on m\u011bl p\u0159ece bratra ochra\u0148ovat. On ho m\u011bl ut\u011b\u0161ovat. Nebo ne?<\/div>\n
Billova mysl te\u010f v\u00ed\u0159ila v \u00fapln\u011b jin\u00fdch sf\u00e9r\u00e1ch. B\u00e1l se. Nikdy v \u017eivot\u011b takov\u00fd strach nem\u011bl. D\u011bsila ho p\u0159edstava, co ho tam \u010dek\u00e1. Jak\u00fd nekone\u010dn\u00fd trest si bude muset odpyk\u00e1vat v horouc\u00edm pekle. Jak odporn\u011b se plat\u00ed za d\u011btsk\u00e9 chyby. D\u011bti – nevinn\u00e9, naivn\u00ed a d\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9 du\u0161e, neposkvrn\u011bn\u00e9 h\u0159\u00edchy dosp\u011bl\u00fdch, h\u0159\u00edchy a chybami\u2026 Jak mohl n\u011bkdo zneu\u017e\u00edt d\u011btsk\u00e9ho snu? Pro\u010d\u2026.? Pro\u010d zrovna on? Jak moc pohasne jeho sv\u011btlo du\u0161e v rostouc\u00ed tm\u011b? Za jak dlouho se jisk\u0159i\u010dky vytrat\u00ed?<\/div>\n
Temnota\u2026 M\u016f\u017ee b\u00fdt snad n\u011bco hor\u0161\u00edho ne\u017e smrt? Jen v\u011b\u010dn\u00e9 zatracen\u00ed. On se do n\u011bj zrovna chyst\u00e1. Vlastn\u011b nen\u00ed v\u016fbec p\u0159ipraven, jak by taky oby\u010dejn\u00fd smrteln\u00edk v\u016fbec mohl b\u00fdt\u2026<\/div>\n
Hodiny odb\u00edjej\u00ed. Vte\u0159ina je\u0161t\u011b nikdy nebyla tak dlouh\u00e1. Jej\u00ed hlas dun\u00ed ve sp\u00e1nc\u00edch jako kosteln\u00ed zvon vyzv\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed um\u00edr\u00e1\u010dek. P\u0159in\u00e1\u0161\u00ed konec. V\u011bd\u00ed to… Ale nemohl by jim d\u00e1t je\u0161t\u011b chv\u00edli? Je\u0161t\u011b jeden mal\u00fd okam\u017eik? Ne, \u010f\u00e1bel neum\u00ed d\u00e1vat, um\u00ed pouze br\u00e1t. Ve v\u0161em hled\u00e1 pouze sv\u016fj prosp\u011bch. Na ni\u010dem jin\u00e9m mu nez\u00e1le\u017e\u00ed…<\/div>\n
Mdl\u00e9 sv\u011btlo sv\u00edce pomalu doho\u0159\u00edv\u00e1. Je to jen ot\u00e1zka p\u00e1r zrn\u00ed\u010dek p\u00edsku. Kolik jich asi je\u0161t\u011b bude? Cht\u011bli by jich t\u0159\u00edmat celou n\u00e1ru\u010d, ale nam\u00edsto toho jim nen\u00e1vratn\u011b proklouz\u00e1vaj\u00ed mezi prsty, a\u017e jim zb\u00fdv\u00e1 sotva \u0161petka. A i ta pomalu miz\u00ed. Je zbyte\u010dn\u00e9 pt\u00e1t se kam… Je zbyte\u010dn\u00e9 pt\u00e1t se pro\u010d… U\u017e to nem\u00e1 cenu. Stejn\u011b je nezachr\u00e1n\u00edte. Ztrat\u00edte-li je jednou, ztrat\u00edte je nav\u017edy. Smrt \u010dek\u00e1 ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s, d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji p\u0159ijde. Nikdo se j\u00ed nevyhne. V\u017edycky si n\u00e1s najde…<\/div>\n
T\u00e1p\u00e1m ve tm\u011b.<\/em><\/div>\n
V hloubi sv\u00fdch my\u0161lenek…<\/em><\/div>\n
Tok \u010dasu je ne\u00faprosn\u00fd…<\/em><\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d.<\/em><\/div>\n
Ale prav\u00fd d\u016fvod neexistuje a nikdy existovat nebude…<\/em><\/div>\n
Smrt je sou\u010d\u00e1st\u00ed ka\u017ed\u00e9ho \u017eivota…<\/em><\/div>\n
Je i jeho pokra\u010dov\u00e1n\u00edm?<\/em><\/div>\n
Ale co je vlastn\u011b smrt?<\/em><\/div>\n
To u\u017e brzy s\u00e1m pozn\u00e1m…<\/em><\/div>\n
A\u017e p\u0159ekro\u010d\u00edm hranici, co za n\u00ed naleznu?<\/em><\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee smrt\u00ed v\u0161echno skon\u010d\u00ed…<\/em><\/div>\n
Nechci tomu v\u011b\u0159it…<\/em><\/div>\n
* * *<\/div>\n
„Nikdy t\u011b nepust\u00edm… Nechci.“ \u0160eptl Bill a je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji se k br\u00e1\u0161kovi p\u0159itiskl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… Nikdy.“<\/div>\n
„Napsal jsem ti dopis. Cht\u011bl jsem ti to v\u0161echno vysv\u011btlit. Ty jedin\u00fd ses m\u011bl dozv\u011bd\u011bt pravdu. Nikdo to utrpen\u00ed nem\u011bl sd\u00edlet se mnou… Te\u010f jsem tu m\u011bl st\u00e1t jen j\u00e1. Jen j\u00e1 se svou prokletou du\u0161\u00ed…“<\/div>\n
„Bille…“<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, \u017ee nespln\u00edm sv\u016fj slib.“ Smutn\u011b se pousm\u00e1l. „Slib, \u017ee zem\u0159eme spole\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„Bille, takhle nemluv. Nechci, abys tak mluvil. Pros\u00edm…“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 mus\u00edm.“ Vydechl Bill a nat\u00e1hl ruku i s dopisem sm\u011brem k Tomovi. „Vem si ho, chci v\u011bd\u011bt, \u017ee ho m\u00e1 ta spr\u00e1vn\u00e1 osoba. U tebe bude v bezpe\u010d\u00ed…“<\/div>\n
Sv\u011bt utichl. Zastavil se ve sv\u00e9m nekone\u010dn\u00e9m shonu. Ztratil sv\u00e9 jasn\u00e9 barvy. Vybledl spolu s v\u00edrou, nad\u011bj\u00ed…<\/div>\n
Okam\u017eik p\u0159ed koncem. Mrtv\u00fd bod.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el. On. Nev\u00edt\u00e1n a p\u0159esto o\u010dek\u00e1v\u00e1n. Zahalen ve tm\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f.“ Jedin\u00e9 slovo se rozezn\u011blo m\u00edstnost\u00ed, definitivn\u011b ur\u010duj\u00edc\u00ed ortel du\u0161i, kter\u00e1 se rozhodla dos\u00e1hnout toho, \u010deho chce. Sta\u010d\u00ed jen postoupit p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu a chytnout se dlan\u011b. Zn\u00ed to tak jednodu\u0161e…<\/div>\n
Oto\u010dit se z\u00e1dy k t\u011bm n\u00e1dhern\u00fdm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm, oto\u010dit se z\u00e1dy k \u017eivotu. Nechat za sebou jedno krv\u00e1cej\u00edc\u00ed srdce. Bytost, kter\u00e1 t\u011b utv\u00e1\u0159ela, byla tvou nepostradatelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed… Jak jen to bol\u00ed, v\u0161eho se tak z ni\u010deho nic vzd\u00e1t. V\u0161echno opustit, nadobro zmizet, nenechat nic pro ty, kter\u00e9 miluje\u0161… Z\u016fstanou po n\u011bm jen matn\u00e9 vzpom\u00ednky, pomalu se vytr\u00e1cej\u00edc\u00ed s \u010dasem. Z\u0159\u00edci se budoucnosti. P\u0159ipravit se o tolik kr\u00e1sn\u00fdch chvil… Zav\u00e1zat v\u0161em o\u010di r\u016f\u017eovou p\u00e1skou, l\u017eivou p\u0159edstavou, \u017ee se jednou vr\u00e1t\u00ed. Nebrat jim jejich zoufalou nad\u011bji… Realita je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 krut\u00e1. Kdo by j\u00ed v\u011b\u0159il?<\/div>\n
D\u00edvali se jeden na druh\u00e9ho. Hladili se pohledy pln\u00fdmi n\u011b\u017enosti, l\u00e1sky a utrpen\u00ed. Jejich srdce jakoby splynula v jedno… A\u017e zem\u0159e jeden, srdce p\u0159estane b\u00edt. Ani druh\u00fd nep\u0159e\u017eije. Nebude m\u00edt, co by ho tlouklo v hrudi. Sv\u011bt pro oba umlkne.<\/div>\n
Srdce, kolik pocit\u016f z n\u011bj m\u016f\u017ee vyplynout. Jak je zraniteln\u00e9…<\/div>\n
„Poj\u010f.“ Zopakoval \u010f\u00e1bel.<\/div>\n
Oni v\u0161ak necht\u011bli p\u0159etrhnout onu nit, kter\u00e1 je odjak\u017eiva spojovala. Oddalovali se. C\u00edtil to. Vn\u00edmali. Vn\u00edmali ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed dotek jakoby lehk\u00e9ho v\u00e1nku, jen\u017e se pomalu vytr\u00e1cel. U\u017e je spojoval jen pouh\u00fd letm\u00fd dotek kone\u010dk\u016f prst\u016f, av\u0161ak i ten slab\u00fd v\u00e1nek se rozplynul, kdy\u017e zavl\u00e1dlo bezv\u011bt\u0159\u00ed.<\/div>\n
Nadobro se opustili…<\/div>\n
Nit se p\u0159etrhla…<\/div>\n
Jedna du\u0161e druhou du\u0161i opou\u0161t\u00ed. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se je\u0161t\u011b n\u011bkdy setkaj\u00ed?<\/div>\n
Odplouv\u00e1 nad\u011bje, z\u016fstanou jen vzpom\u00ednky…<\/div>\n
Nade\u0161el \u010das…<\/div>\n
Bill se obr\u00e1til sm\u011brem k pr\u00e1zdnot\u011b, p\u0159\u00ed\u010din\u011b toho v\u0161eho.<\/div>\n
Chystal se vykro\u010dit j\u00ed vst\u0159\u00edc. Nohy ho t\u00ed\u017eily. Zdr\u00e1hal se ud\u011blat prvn\u00ed krok a z\u00e1rove\u0148 jeden ze sv\u00fdch posledn\u00edch. Jedna jeho \u010d\u00e1st se se sv\u00fdm osudem ji\u017e sm\u00ed\u0159ila, dal\u0161\u00ed se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sna\u017eila vzdorovat, doufat v odpu\u0161t\u011bn\u00ed. V to jedin\u00e9, co by ho je\u0161t\u011b mohlo spasit…<\/div>\n
Kdy\u017e v tom mu n\u011b\u010d\u00ed ruka spo\u010dinula na rameni.<\/div>\n
„Ty ne.“ Rozezn\u011bl se m\u00edstnost\u00ed bratr\u016fv zast\u0159en\u00fd hlas.<\/div>\n
Bill strnul. Vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval bratrovu postavu, jak jej pomalu m\u00edj\u00ed a stav\u00ed se vedle… N\u011bj<\/em>. Vedle p\u0159\u00edzraku pekel.<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b se zahled\u011bl do Tomovy tv\u00e1\u0159e. Zra\u010dila se v n\u00ed odhodlanost.<\/div>\n
„Tome…“<\/div>\n
Co to d\u011bl\u00e1\u0161? Do \u010deho se to pou\u0161t\u00ed\u0161? Takhle je to \u0161patn\u011b. To nesm\u00ed\u0161, nem\u016f\u017ee\u0161… Nezahazuj sv\u016fj k\u0159ehk\u00fd \u017eivot. Ne kv\u016fli m\u011b. Ned\u011blej tu samou chybu, co j\u00e1. Tohle ti nedovol\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed to tak b\u00fdt.“ P\u0159eru\u0161il Tom tok bratrov\u00fdch my\u0161lenek. A spolu se sv\u00fdmi posledn\u00edmi slovy se pomalu vytr\u00e1cel z Billova \u017eivota. Jeho du\u0161e u\u017e pat\u0159ila n\u011bkomu jin\u00e9mu…<\/div>\n
Ostr\u00e9 rysy se pozvolna ztr\u00e1cely, rozp\u00edjely se do pr\u00e1zdna, a\u017e nakonec nadobro zmizely. Bez \u0161ance na n\u00e1vrat.<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak se sv\u011bt m\u016f\u017ee v jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku zbortit. Kdo by mohl tu\u0161it, \u017ee se ze sam\u00e9ho dna d\u00e1 klesnout je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e… Jak se v jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku m\u016f\u017ee i ta posledn\u00ed jistota, kterou m\u011bl, rozplynout…<\/div>\n
Myslel, \u017ee u\u017e mu v\u0161echny slzy stekly po tv\u00e1\u0159i… Odpluly do oce\u00e1nu bolesti. Av\u0161ak ony jakoby si na\u0161ly znovu cestu zp\u011bt. Z nenad\u00e1n\u00ed se zrodily v hlubin\u00e1ch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Chlapec se u\u017e d\u00e1l neudr\u017eel na nohou. Jak moc si p\u0159\u00e1l z\u016fstat ve sv\u011bt\u011b \u017eiv\u00fdch. Ale ne za takovou cenu. Zachv\u00e1tila ho panika. Neutuchaj\u00edc\u00ed zmatek. T\u011blo ho neposlouchalo. P\u0159ipadalo mu, jako by se m\u011blo jeho srdce ka\u017edou chv\u00edl\u00ed prodrat na povrch, vytrhnout z t\u011bla. Mysl se jako \u0161\u00edlen\u00e1 \u0159\u00edtila do budoucnosti, kter\u00e1 u\u017e nem\u011bla existovat, na kterou nebyla p\u0159ipravena. Nedok\u00e1zal pochopit, jak se to v\u0161echno mohlo st\u00e1t. Pomalu si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat, \u017ee unikl ze sp\u00e1r\u016f d\u011bsiv\u00e9ho proklet\u00ed. Ale copak se mohl radovat? V\u017edy\u0165 to, \u010deho se tak ob\u00e1val, bylo za\u017eehn\u00e1no jeho vlastn\u00edm bratrem. \u010clov\u011bkem, d\u00edky kter\u00e9mu m\u011bl vlastn\u011b chu\u0165 \u017e\u00edt. \u010clov\u011bkem, kter\u00fd byl v\u00edc ne\u017e jen sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota. Byl jeho \u017eivotem samotn\u00fdm. A te\u010f, kdy\u017e ode\u0161el, z\u016fstala tu jen pr\u00e1zdn\u00e1 sko\u0159\u00e1pka.<\/div>\n
Ne. Takhle to nenech\u00e1m!<\/em><\/div>\n
„\u010e\u00e1ble!!! Vra\u0165 se!“ Postavil se Bill a se za\u0165at\u00fdmi p\u011bstmi hled\u011bl na m\u00edsto, kde \u017e\u00e1dan\u00e1 bytost zmizela. „Sly\u0161\u00ed\u0161? Vra\u0165 se!“ Lomcoval s n\u00edm nep\u0159edstaviteln\u011b velk\u00fd vztek. Ovl\u00e1dl celou jeho mysl.<\/div>\n
Chv\u00edli se nic ned\u011blo a pak… pak se znovu objevil. Zpoza k\u00e1p\u00ed zahalen\u00e9 tv\u00e1\u0159e jisk\u0159ily o\u010di pln\u00e9 \u010dist\u00e9ho zla.<\/div>\n
„Volal jsi m\u011b?“ ot\u00e1zal se \u010f\u00e1bel zlomysln\u011b.<\/div>\n
„Vra\u0165 mi ho!“ rozk\u0159ikl se Bill.<\/div>\n
„Na to u\u017e je pozd\u011b. Tv\u016fj bratr si s\u00e1m vybral.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ za\u00fap\u011bl chlapec.<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b miloval, bl\u00e1zne…“ temn\u00e1 postava se chladn\u011b rozesm\u00e1la.<\/div>\n
Billa ta slova zas\u00e1hla jako ledov\u00e9 ost\u0159\u00ed chladn\u00e9 \u010depele no\u017ee, pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e9ho bratrovou krv\u00ed. P\u0159ed o\u010dima se mu vybavovalo tolik okam\u017eik\u016f. Tolik okam\u017eik\u016f, kdy si mohl pov\u0161imnout, \u017ee se na n\u011bj Tom d\u00edv\u00e1 jin\u00fdm pohledem, ne\u017e jak\u00fdm se d\u00edv\u00e1 bratr na bratra. Pohledem pln\u00fdm n\u011b\u010deho v\u011bt\u0161\u00edho, ne\u017e jen pouhou bratrskou l\u00e1skou. A on to v\u0161echno promarnil. Jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd? Tak slep\u00fd?!<\/div>\n
Kdyby na to p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edv, st\u00e1l by tu tak jako te\u010f? St\u00e1l by tu bez sv\u00e9ho bratra? Bratra, kter\u00fd se pro n\u011bj ob\u011btoval…<\/div>\n
„Pro\u010d bych ti m\u011bl v\u011b\u0159it?“ Up\u0159el hoch na zahalenou postavu o\u010di pln\u00e9 bolesti.<\/div>\n
„Pro\u010d bych ti m\u011bl lh\u00e1t?“ Odpov\u011bd\u011bl \u010f\u00e1bel stejn\u011b tak ot\u00e1zkou.<\/div>\n
Pro\u010d by m\u011bl lh\u00e1t?<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee chce mou du\u0161i.<\/em><\/div>\n
Ale tu u\u017e stejn\u011b m\u00e1. Od t\u00e9 chv\u00edle, kdy…<\/em><\/div>\n
Jsem ho zavolal.<\/em><\/div>\n
„Nesnesl bych pomy\u0161len\u00ed, \u017ee m\u016fj bratr trp\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 si tu \u017eiju sv\u016fj pod\u011blanej \u017eivot. Stejn\u011b bez n\u011bj nem\u00e1 smysl…“ \u0161eptnul Bill ti\u0161e, ale ne dostate\u010dn\u011b ti\u0161e na to, aby ho p\u0159\u00edzrak zt\u011blesn\u011bn\u00e9ho zla nesly\u0161el.<\/div>\n
„Tak poj\u010f se mnou.“ Zvlnily se \u010f\u00e1blovy vyprahl\u00e9 rty, la\u010dn\u00edc\u00ed po dal\u0161\u00ed uboh\u00e9 du\u0161i, ve zlomysln\u00fd \u00fa\u0161klebek. „Nech\u00e1m ho odej\u00edt nebeskou branou.“<\/div>\n
„Ale… to u\u017e se… nem\u016f\u017ee vr\u00e1tit?“ chlapci se zlomil hlas. Vn\u00edmal sv\u00e1 slova jako ozv\u011bnu, dol\u00e9haj\u00edc\u00ed k n\u011bmu z velik\u00e9 d\u00e1lky.<\/div>\n
Mysl\u00edte si, \u017ee v\u00edte, co m\u016f\u017eete o\u010dek\u00e1vat, jenom\u017ee pak se stane n\u011bco, co v\u00e1s p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o tom, \u017ee tomu tak nen\u00ed. A nikdy tomu tak ani nebylo…<\/em><\/div>\n
Top\u00edte se ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, pocitech beznad\u011bje a va\u0161e chyby v\u00e1s stahuj\u00ed hloub\u011bji a hloub\u011bji do v\u00edru zatracen\u00ed. Temnota se vkr\u00e1d\u00e1 do va\u0161\u00ed du\u0161e. Lap\u00ed v\u00e1s do s\u00edt\u00ed, z nich\u017e nen\u00ed \u00faniku.<\/em><\/div>\n
Co \u010dlov\u011bk dok\u00e1\u017ee ud\u011blat pro ty, kter\u00e9 miluje. Je schopen i zem\u0159\u00edt…<\/em><\/p>\n

autor: Fatedangels<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom se v\u0159\u00edtil do sv\u00e9ho pokoje. Bylo mu jedno, co si p\u0159\u00e1tel\u00e9 a rodina pomysl\u00ed. Te\u010f bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jedno\u2026 Ty jeho potla\u010dovan\u00e9 city – l\u00e1ska, stesk, bolest… Tolik to na n\u011bj dol\u00e9halo. Nemohl bez sebemen\u0161\u00edch zn\u00e1mek nosit tak t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno. Muselo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20460","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20460","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20460"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20460\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20460"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20460"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20460"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}