{"id":20461,"date":"2008-03-02T12:00:00","date_gmt":"2008-03-02T11:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20419"},"modified":"2008-03-02T12:00:00","modified_gmt":"2008-03-02T11:00:00","slug":"cesta-do-pekel-7-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-7-1-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 7. (1\/3)"},"content":{"rendered":"
Der Samstag<\/strong><\/div>\n
\u010cas ne\u00faprosn\u011b b\u011b\u017e\u00ed d\u00e1l,<\/em><\/div>\n
nav\u017edy s tebou b\u00fdt bych si p\u0159\u00e1l…<\/em><\/div>\n
Osud tomu v\u0161ak jinak cht\u011bl,<\/em><\/div>\n
kdy\u017e dohodu zlou chlapec uzav\u0159el…<\/em><\/div>\n
by Elis<\/em><\/div>\n
Le\u017eeli na posteli a d\u00edvali se na b\u00edl\u00fd strop nad sebou. Bill m\u011bl polo\u017eenou hlavu na bratrov\u011b hrudi a poslouchal tlukot jeho srdce. Tom si pohr\u00e1val s jeho dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy a vn\u00edmal jejich p\u0159\u00edjemnou lotosovou v\u016fn\u00ed. Nemohli sp\u00e1t, necht\u011bli ztr\u00e1cet drahocenn\u00fd \u010das, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 se b\u00e1li \u00fapln\u011b probudit a za\u010d\u00edt sv\u016fj posledn\u00ed den.<\/div>\n
Jestli je tento den posledn\u00ed…<\/em><\/div>\n
Pros\u00edm, je\u0161t\u011b mi to ne\u0159\u00edkej…<\/div>\n
Jestli je to pro n\u00e1s konec…<\/em><\/div>\n
Ne\u0159\u00edkej to!<\/div>\n
Je\u0161t\u011b ne…<\/div>\n
Chci b\u00fdt je\u0161t\u011b chv\u00edli s tebou…<\/em><\/div>\n
\u0160\u0165astn\u00fd…<\/div>\n
Nemluvili. Necht\u011bli mluvit a p\u0159esto si rozum\u011bli beze slov. Vn\u00edmali jeden druh\u00e9ho, svou vz\u00e1jemnou bl\u00edzkost. P\u0159\u00e1li si b\u00fdt jen spolu… Necht\u011bli se opustit.<\/div>\n
Je to h\u0159\u00ed\u0161n\u00e1 my\u0161lenka, kdy\u017e si p\u0159eji…<\/em><\/div>\n
Co?<\/em><\/div>\n
Aby m\u011b nepou\u0161t\u011bl… Abych tam ne\u0161el s\u00e1m… Do noci… Abychom \u0161li spole\u010dn\u011b…?<\/em><\/div>\n
Ty to v\u00ed\u0161…<\/em><\/div>\n
Ale nechci si to p\u0159iznat…<\/em><\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. D\u00edvali se navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed, no\u0159ili se do hn\u011bd\u00fdch hlubin.<\/div>\n
Bille, pohr\u00e1vat si s pouhou tou my\u0161lenkou…<\/em><\/div>\n
Je \u0161patn\u00e9, v\u00edm, av\u0161ak j\u00e1…<\/em><\/div>\n
M\u00e1\u0161 strach…<\/em><\/div>\n
Boj\u00edm se tmy…<\/em><\/div>\n
Boj\u00ed\u0161 se v\u011b\u010dn\u00e9ho ohn\u011b…<\/em><\/div>\n
„Na co mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom a vytrhl tak chlapce z nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho koutu jeho mysli. V t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch hlubin\u00e1ch bych se mohl ut\u00e1p\u011bt v\u011b\u010dn\u011b…<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm na to, co bude…“ za\u0161eptal chlapec.<\/div>\n
Tom sklopil pohled. Mo\u017en\u00e1 se nem\u011bl pt\u00e1t, ale pot\u0159eboval to v\u011bd\u011bt: „Bill\u00ed, tys… tys v\u011bd\u011bl, kdy si pro tebe p\u0159ijde?“ zad\u00edval se mu op\u011bt do slzami se lesknouc\u00edch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne, nev\u011bd\u011bl… V\u016fbec jsem se o nic nestaral. Zaslepila m\u011b vidina, \u017ee kone\u010dn\u011b dos\u00e1hnu toho, \u010deho chci. \u0158ekl… \u0159ekl, \u017ee p\u0159ijde, a\u017e bude \u010das. J\u00e1… j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, \u017ee to bude tak brzo…“ Bill s pl\u00e1\u010dem sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku objal.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161…“ Konej\u0161il ho Tom.<\/div>\n
Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee dnes se vid\u00ed naposled…<\/div>\n
* * *<\/div>\n
\u0160\u0165astn\u00e9 narozeniny…<\/em><\/div>\n
Ale jsou opravdu \u0161\u0165astn\u00e9?<\/em><\/div>\n
Pomalu sch\u00e1zeli po schodech dol\u016f na sn\u00eddani. T\u011bsn\u011b za sebou, aby nebylo vid\u011bt, jak se pevn\u011b dr\u017e\u00ed za ruce. Skoro a\u017e k\u0159e\u010dovit\u011b. B\u00e1li se jeden druh\u00e9ho pustit…<\/div>\n
Usm\u00edvali se, ale jejich o\u010di byly chladn\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9. \u0160t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se r\u00fdsovalo na jejich rtech, se v nich nach\u00e1zelo.<\/div>\n
Pomalu dosedli na slavnostn\u011b prost\u0159en\u00fd st\u016fl. Jejich m\u00e1ma p\u0159ed ka\u017ed\u00e9ho z nich postavila pln\u00fd tal\u00ed\u0159 t\u011bch nejv\u011bt\u0161\u00edch dobrot. Z\u00e1\u0159ila \u0161t\u011bst\u00edm. Jej\u00ed mal\u00ed kluci dosp\u011bli. Jak rychle to ub\u011bhlo… Byla natolik zahloub\u00e1na do sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek, \u017ee si ani nev\u0161imla, jak jsou oba chlapci zamlkl\u00ed a smutn\u00ed.<\/div>\n
Bill pod stolem vyhledal bratrovu horkou dla\u0148 a znovu ji stiskl. Tom se na n\u011bj oto\u010dil a lehce se pousm\u00e1l. Jeho srdce v\u0161ak krv\u00e1celo…<\/div>\n
Kdybys to tak ud\u011blal z jin\u00e9ho d\u016fvodu… Alespo\u0148 jednou…<\/em><\/div>\n
Byl v\u0161ak nucen se op\u011bt vr\u00e1tit z hloup\u00e9ho sn\u011bn\u00ed zp\u011bt do reality. Ze sn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 se stejn\u011b nikdy nevypln\u00ed, proto\u017ee k n\u011bmu Bill nic nec\u00edt\u00ed. A i kdyby… nemaj\u00ed dostatek \u010dasu… Nikdy mu nestihne \u0159\u00edct, co k n\u011bmu doopravdy c\u00edt\u00ed… Nenajde k tomu dostatek odvahy…<\/div>\n
Mluvila na n\u011b m\u00e1ma.<\/div>\n
„Kluci, odpoledne m\u00e1m pro v\u00e1s men\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed…. Tak ne, \u017ee se mi tu ztrat\u00edte…“ mrkla na n\u011b. \u010cekala, \u017ee se budou vypt\u00e1vat, ale nestalo se tak…<\/div>\n
To my taky, mami…<\/em><\/div>\n
* * *<\/div>\n
Sed\u011bli na posteli a prohl\u00ed\u017eeli si star\u00e9 fotky. Jak se Bill usm\u00edval, kdy\u017e m\u011bl pr\u00e1v\u011b sv\u016fj druh\u00fd piercing, jak se Tom mra\u010dil, proto\u017ee m\u011bl Bill, poskakuj\u00edc\u00ed vedle n\u011bj, v\u011bt\u0161\u00ed l\u00edz\u00e1tko, jak se spole\u010dn\u011b sna\u017eili postavit sn\u011bhul\u00e1ka… V\u0161echno to byly tak kr\u00e1sn\u00e9 vzpom\u00ednky\u2026 Na n\u011bkter\u00e9 se chlapci rozvzpomn\u011bli a\u017e po shl\u00e9dnut\u00ed fotek, jin\u00e9 se jim barvit\u011b m\u00edhaly p\u0159ed o\u010dima, jako by se ty chv\u00edle odehr\u00e1valy teprve v\u010dera.<\/div>\n
Bill se p\u0159i pohledu na sebe a Toma jako mal\u00e9 posmutn\u011ble usm\u00e1l. V\u0161echny ty roky tak rychle utekly. Uplynuly jako voda. Pot\u016f\u010dky se postupn\u011b zm\u011bn\u00ed v potoky, ty pak v \u0159eky, vl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se do ru\u0161n\u00fdch proud\u016f oce\u00e1n\u016f. Za jak dlouho se jedn\u00e9 kapce poda\u0159\u00ed zdolat tu cestu? Ka\u017ed\u00fd v sob\u011b uchov\u00e1v\u00e1 pocit, \u017ee \u017eivot je nekone\u010dn\u00fd. Jen\u017ee ve skute\u010dnosti je tomu pr\u00e1v\u011b naopak. A on si ho je\u0161t\u011b v\u00edc zkr\u00e1til\u2026 d\u00edky sv\u00e9 d\u011btsk\u00e9 hlouposti.<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed se mu znovu za\u010daly dr\u00e1t slzy. Set\u0159el si je, ale za chv\u00edli je nahradily dal\u0161\u00ed perly bolesti. Tom si toho v\u0161iml. Jemn\u011b br\u00e1\u0161ku objal kolem ramen. Bill se pokusil o vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. Ale ne\u0161lo to. Nedok\u00e1zal se usm\u00edvat. Op\u0159el se o Tomovo rameno a znovu se zahled\u011bl na jednu z fotografi\u00ed.<\/div>\n
Dvoj\u010data na n\u00ed pr\u00e1v\u011b slavila sv\u00e9 \u0161est\u00e9 narozeniny. Chlapci dr\u017eej\u00edce se kolem ramen st\u00e1li p\u0159ed podnosem, na n\u011bm\u017e byl polo\u017een dort ve tvaru aut\u00ed\u010dka. Sm\u00e1li se\u2026 Na povel „s\u00fdr“ oba vycenily zuby a nechali se vyfotit. Jak \u0161\u0165astn\u011b to tehdy slavili. Kupa d\u00e1rk\u016f, spousta bla\u017een\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f\u2026 A pak, kdy\u017e sfouk\u00e1vali sv\u00ed\u010dky, m\u011bli si n\u011bco p\u0159\u00e1t. Nejd\u0159\u00edv se zamysleli, pak nadechli a jedn\u00edm vydechnut\u00edm zhasli v\u0161echny mihotav\u00e9 plam\u00ednky. Pozd\u011bji si navz\u00e1jem \u0159ekli, co si bylo jejich narozeninov\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm. Nebyli to \u017e\u00e1dn\u00e9 hra\u010dky ani nic podobn\u00e9ho. Oba cht\u011bli, aby spolu z\u016fstali nav\u011bky. Byli tak bezstarostn\u00ed, nic je net\u00ed\u017eilo\u2026<\/div>\n
Tom pln\u00fd vzpom\u00ednek nejd\u0159\u00edv taky up\u0159en\u011b hled\u011bl na fotku. Pak se v\u0161ak jeho pohled sto\u010dil na bratra. Jak klidn\u011b mu te\u010f spo\u010d\u00edval na rameni. V\u011bd\u011bl ov\u0161em, \u017ee v nitru jeho br\u00e1\u0161ky zu\u0159\u00ed ta nejsiln\u011bj\u0161\u00ed bou\u0159e, bitva se sebou sam\u00fdm, s \u010dernou minulost\u00ed a je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavou budoucnosti.<\/div>\n
Nen\u00ed pr\u00e1v\u011b te\u010f ta nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle mu to \u0159\u00edct? \u0158\u00edct mu, jak siln\u00fd cit k n\u011bmu chov\u00e1m? \u017de m\u00e9 bratrstv\u00ed p\u0159erostlo v n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho, mocn\u011bj\u0161\u00edho? Pochopil by to v\u016fbec? Je tu alespo\u0148 n\u011bjak\u00e1, t\u0159eba jen drobn\u00e1 \u0161ance, \u017ee by mohl ten cit op\u011btovat? Na t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r chvil\u2026 je tu p\u0159\u00edli\u0161 mnoho otazn\u00edk\u016f, ne\u017e aby mohl takhle jednat. Ach, jak by to bylo kr\u00e1sn\u00e9\u2026 u\u017e jen p\u00e1r hodin. V\u00edce \u010dasu n\u00e1m nikdo nedop\u0159eje.<\/div>\n
Polibek. Letm\u00e9 t\u0159epet\u00e1n\u00ed mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel, Billov\u00fdch \u0159as na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. N\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed\u2026 Ne! Nem\u016f\u017eu takhle riskovat. \u010casu je tak m\u00e1lo\u2026 Posledn\u00ed hodiny, posledn\u00ed\u2026 nem\u016f\u017eu si je dovolit \u010d\u00edmkoli pokazit\u2026<\/div>\n
„Kluci! Poj\u010fte dol\u016f!“ Dvoj\u010data ze zamy\u0161len\u00ed vytrhl mat\u010din hlas. „\u010cek\u00e1 v\u00e1s tu p\u0159ekvapen\u00ed!“ P\u0159ekvapen\u00ed. L\u00e1kadlo ze v\u0161ech nejv\u011bt\u0161\u00ed.<\/div>\n
Bill odlo\u017eil fotku, zvedl hlavu z bratrova ramene a zad\u00edval se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. „Asi by jsme m\u011bli j\u00edt,“ podotkl sklesle. „Abych pravdu \u0159ekl, jsem docela zv\u011bdav\u00fd. Ty ne?“ Zeptal se udiven\u011b Tom. Jeho br\u00e1\u0161ka se jen provinile usm\u00e1l.<\/div>\n
Vstali. Trvalo jim neskute\u010dn\u011b dlouho ne\u017e do\u0161li ke schod\u016fm a za\u010dali po nich sch\u00e1zet do p\u0159\u00edzem\u00ed. Dr\u017e\u00edc se za ruce \u0161li ml\u010dky vedle sebe. Nedok\u00e1zali mluvit, nedok\u00e1zali zvednout pohled a pod\u00edvat se, co na n\u011b \u010dek\u00e1. Jako prvn\u00ed pozvedl hlavu Bill. St\u00e1l p\u0159ed n\u00edm postar\u0161\u00ed, tmavovlas\u00fd mu\u017e. \u010cernovlas\u00fd chlapec ho okam\u017eit\u011b poznal. Ten ledabyl\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech, ruce zalo\u017een\u00e9 v kaps\u00e1ch\u2026 „Tati, tat\u00ednku!“ Bill rozp\u0159\u00e1hl ruce a rozb\u011bhl se ke sv\u00e9mu otci. Plnou vahou sv\u00e9ho t\u011bla na n\u011bj sko\u010dil, a\u017e mu\u017e zavr\u00e1voral. Teprve po Billov\u011b v\u00fdk\u0159iku si i jeho dvoj\u010de uv\u011bdomilo, co je chystan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. I Tom se radostn\u011b vrhl na otce. „Tat\u00ed, jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi tu,“ vyhrkl Bill, „U\u017e jsem myslel, \u017ee t\u011b nikdy neuvid\u00edm.“ „Nikdy? No to je skute\u010dn\u011b dlouh\u00e1 doba.“ Podivil se mu\u017e. Kdy\u017e se sourozenci rozhl\u00e9dli po pokoji, mohli spat\u0159it i svoji m\u00e1mu, Georga, Gustava a nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da Andrease. V\u00edtali je v\u0159el\u00fdmi \u00fasm\u011bvy p\u0159\u00e1telstv\u00ed a mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sky\u2026<\/div>\n
V\u0161echno prob\u00edhalo jako ka\u017ed\u00fd rok v tento den. Drobn\u00e9 d\u00e1rky pro pot\u011b\u0161en\u00ed, dort pln\u00fd sv\u00ed\u010dek, jejich sfouk\u00e1v\u00e1n\u00ed, tajn\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed\u2026 N\u011bkomu to mohlo p\u0159ij\u00edt otravn\u00e9, tak stereotypn\u00ed dom\u00e1c\u00ed oslava. Ale pr\u00e1v\u011b to, \u017ee se konala jen jednou za rok a v p\u0159\u00edtomnosti nejbli\u017e\u0161\u00edch, ji d\u011blalo tak vyj\u00edme\u010dnou. V\u0161ichni se posadili k hodovn\u00ed tabuli, na n\u00ed\u017e le\u017eela spousta dobrot od z\u00e1kusk\u016f a\u017e po oblo\u017een\u00e9 chleb\u00ed\u010dky. N\u011bkte\u0159\u00ed se do nich bez z\u00e1bran pustili, jin\u00ed na j\u00eddlo nem\u011bli ani pomy\u0161len\u00ed\u2026<\/div>\n
Gustav, Georg a Andreas o n\u011b\u010dem zaujat\u011b diskutovali, pan\u00ed Simone hovo\u0159ila se sv\u00fdm nyn\u011bj\u0161\u00edm i b\u00fdval\u00fdm man\u017eelem „Kluci, co \u0159\u00edk\u00e1te na to, \u017ee by jste jeli k t\u00e1tovi na pr\u00e1zdniny?“ Usm\u00e1l se na dvoj\u010data otec.<\/div>\n
Tom pod stolem za\u0161m\u00e1tral po br\u00e1\u0161kov\u011b ruce. Nejd\u0159\u00edv nahm\u00e1tl koleno, potom kone\u010dky prst\u016f. Chytil je. Jako h\u00e1dci se mu obto\u010dily kolem ruky. Dot\u00fdkali se jeden druh\u00e9ho\u2026 Op\u011btovali navz\u00e1jem sv\u00e9 pohledy, pla\u010d\u00edc\u00ed, bolestn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky. \u010cas jako by se zastavil a z\u00e1rove\u0148 nemilosrdn\u011b kr\u00e1til. D\u00edvali se na sebe, nevn\u00edmali okoln\u00ed sv\u011bt, kter\u00fd se jim jinak jevil jen jako v n\u011bm\u00e9m zpomalen\u00e9m filmu.U\u017e d\u00e1vno ned\u011btsk\u00e9 du\u0161e, v nich\u017e st\u00e1le d\u0159\u00edmalo tolik z mal\u00fdch kluk\u016f. Vraceli se do dob d\u00e1vno minul\u00fdch, kdy si jako mal\u00ed hr\u00e1vali, sn\u00edvali spolu sv\u00e9 sny… V\u0161echna pouta, je\u017e je spojovala, se na sebe pr\u00e1v\u011b te\u010f nejv\u00edc up\u00ednala. Nikdo nem\u011bl pr\u00e1vo je rozd\u011blit, vz\u00edt jim jejich l\u00e1sku\u2026 zni\u010dit ten bezmezn\u00fd cit. Ani s\u00e1m \u010f\u00e1bel ne\u2026<\/div>\n
Tom se dlouze pod\u00edval na hodiny na st\u011bn\u011b\u2026 na to jak se velk\u00e1 ru\u010di\u010dka pomalu ot\u00e1\u010d\u00ed, na to jak jim pomalu ub\u00edh\u00e1 \u010das. Kdy\u017e se obr\u00e1til zp\u011bt na Billa, objevila se v jeho tv\u00e1\u0159i bolest a \u00fazkost. Kdokoli si to mohl p\u0159e\u010d\u00edst v jeho o\u010d\u00edch, kdokoli. Ale nikdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch si toho nev\u0161iml. Jen on, jeho mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka to mohl spat\u0159it a ch\u00e1pat jeho znepokojen\u00ed.<\/div>\n
Teprve te\u010f si Bill uv\u011bdomil pom\u00edjivost \u017eivota, pocit pr\u00e1zdnoty, kter\u00fd se v n\u011bm den po dni v\u00edc a v\u00edc hromadil. V\u0161echny vnit\u0159nosti byly pry\u010d, nahradila je nicota\u2026 Strach a ostatn\u00ed pocity se schovaly a\u017e d\u00e1l, za z\u00e1voj bezmy\u0161lenkovosti. Srdce ho prudce bu\u0161ilo do prsou. Jakoby ono jedin\u00e9 z\u016fstalo samo v cel\u00e9m jeho t\u011ble.<\/div>\n
A pak Tom pustil Billovu ruku. Pro n\u011bkoho to byla jen pouh\u00e1 sekunda, pro n\u011b cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Obr\u00e1til se na ostatn\u00ed. „P\u016fjdu u\u017e nahoru,“ \u0159ekl a zvedl se ze \u017eidle. Bill ho jen nech\u00e1pav\u011b pozoroval.<\/p>\n

autor: Fatedangels<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Der Samstag \u010cas ne\u00faprosn\u011b b\u011b\u017e\u00ed d\u00e1l, nav\u017edy s tebou b\u00fdt bych si p\u0159\u00e1l… Osud tomu v\u0161ak jinak cht\u011bl, kdy\u017e dohodu zlou chlapec uzav\u0159el… by Elis Le\u017eeli na posteli a d\u00edvali se na b\u00edl\u00fd strop nad sebou. Bill m\u011bl polo\u017eenou hlavu na bratrov\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20461","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20461","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20461"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20461\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20461"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20461"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20461"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}