{"id":20463,"date":"2008-03-02T11:58:00","date_gmt":"2008-03-02T10:58:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20421"},"modified":"2008-03-02T11:58:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:58:00","slug":"cesta-do-pekel-6-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-6-2-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 6. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
Mil\u00fd Tome, …<\/em><\/div>\n
Najednou nev\u011bd\u011bl, jak d\u00e1l. Pohledem doputoval k oknu, k fotografii p\u0159ed n\u00edm a nakonec zp\u011bt k b\u00edl\u00e9mu pap\u00edru. Jak vysv\u011btlit n\u011bkomu, kdo v\u00e1s zn\u00e1 pomalu l\u00e9pe ne\u017e vy sami, \u017ee jste mu posledn\u00ed t\u0159i roky lhali?<\/div>\n
Sta\u010d\u00ed ps\u00e1t od srdce. Ale m\u00e1m je\u0161t\u011b v\u016fbec srdce?<\/em><\/div>\n
Ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, ruka se mu samovoln\u011b rozeb\u011bhla po pr\u00e1zdn\u00e9m list\u011b. Psal…<\/div>\n
Psal prvn\u00ed my\u0161lenky, kter\u00e9 mu vyvstaly na mysli a neohl\u00ed\u017eel se na to, jak vyzn\u00edvaj\u00ed. Hlavn\u00ed bylo, \u017ee se kone\u010dn\u011b odhodlal odhalit tak dlouho utajovanou pravdu. Pravdu, o kterou jeho br\u00e1\u0161ka tolik st\u00e1l…<\/div>\n
Slan\u00e9 kr\u016fp\u011bje dopadaly na \u010dern\u011b psan\u00fd text a m\u00edsty jej rozp\u00edjely. Ruka se mu klepala a on nev\u011bd\u011bl, jak ten t\u0159es zastavit. A \u010d\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017eil k onomu okam\u017eiku, t\u00edm v\u00edc se t\u0159\u00e1sl a t\u00edm v\u00edc plakal… Ka\u017ed\u00e1 kapka krve, jen\u017e mu tuhla v \u017eil\u00e1ch p\u0159i pouh\u00e9 vzpom\u00ednce, byla draze zaplacena dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edvalem slz.<\/div>\n
Jedin\u00e1 mladi\u010dk\u00e1 nerozv\u00e1\u017enost… Jedin\u00e1. Kter\u00e1 ho te\u010f bude st\u00e1t \u017eivot…<\/div>\n
Dopsal posledn\u00ed v\u011btu. Je\u0161t\u011b jedna omluva, je\u0161t\u011b jednou sl\u016fvka M\u00e1m t\u011b r\u00e1d…<\/em> Podpis a je\u0161t\u011b jedna posledn\u00ed slza, kter\u00e1 jej rozpila do nez\u0159eteln\u00e9 \u0161mouhy… Opatrn\u011b dopis p\u0159elo\u017eil na polovinu a vlo\u017eil do ob\u00e1lky, zape\u010detil ji a napsal na ni krasopisn\u011b pouh\u00e9 jedno slovo, jm\u00e9no… Tom.<\/div>\n
V p\u0159\u00edzem\u00ed se ozval \u0161ramot. N\u011bkdo ve\u0161el do domu, nik\u00fdm nepozorov\u00e1n. Stoupal po schodech nahoru tich\u00fdm loudav\u00fdm krokem, jakoby si nebyl stoprocentn\u011b jist, jestli tam m\u00e1 doopravdy j\u00edt. Bill tu ch\u016fzi znal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. V posledn\u00edch n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch ho ka\u017edou noc budila z p\u0159\u00edjemn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed a nedovolovala mu znovu usnout. Sly\u0161el ji, c\u00edtil. S ka\u017ed\u00fdm bratrov\u00fdm vydechnut\u00edm…<\/div>\n
O\u010dima vyd\u011b\u0161en\u011b t\u011bkal po tak zn\u00e1m\u00e9m a p\u0159esto ciz\u00edm pokoji, v rukou pevn\u011b sv\u00edraj\u00edc\u00ed zav\u0159enou ob\u00e1lku. Pohled se mu zastavil u poli\u010dky s pe\u010dliv\u011b vyskl\u00e1dan\u00fdmi CD\u010dky. Urychlen\u011b mezi n\u011b dopis zastr\u010dil a nechal vy\u010duhovat jen mal\u00fd c\u00edp. Rozb\u011bhl se sm\u011brem do sv\u00e9ho pokoje, jedin\u00e9ho m\u00edsta, kter\u00e9 mu nyn\u00ed poskytovalo vhodn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b.<\/div>\n
S hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm zav\u0159el a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. Nejist\u011b st\u00e1l na m\u00edst\u011b. Nev\u011bd\u011bl, kter\u00fdm sm\u011brem, ke stolu, anebo k posteli…<\/div>\n
Ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil rozhodnout, dve\u0159e se za n\u00edm otev\u0159ely a on stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu br\u00e1\u0161kovi.<\/div>\n
„J\u00e1… P\u0159i\u0161el jsem ti jenom \u0159\u00edct, \u017ee se na n\u011bjakou dobu st\u011bhuju k Andymu. Do doby, ne\u017e se mi ur\u00e1\u010d\u00ed\u0161 kone\u010dn\u011b \u0159\u00edct pravdu a ne n\u011bjak\u00e9 milosrdn\u00e9 l\u017ei.“ Pronesl ledov\u011b klidn\u00fdm hlasem Tom, up\u00edraje sv\u00e9 o\u010di na Billa bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed. I kdy\u017e ve skute\u010dnosti se musel p\u0159em\u00e1hat, aby to v\u016fbec vydr\u017eel.<\/div>\n
Celou cestu sem si tu sc\u00e9nu v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val, av\u0161ak kdy\u017e te\u010f nastala, s hr\u016fzou si uv\u011bdomil, \u017ee se c\u00edt\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b jako kdy\u017e si ji \u0159\u00edkal poprv\u00e9. Ne-li h\u016f\u0159… Proto\u017ee nyn\u00ed proti n\u011bmu nest\u00e1l Bill vytvo\u0159en jeho vlastn\u00ed fantazi\u00ed, \u0159\u00edd\u00edc\u00ed se podle jeho p\u0159edstav, ale Bill z masa a kost\u00ed. Chlapec, kter\u00e9ho miloval… Chlapec, jen\u017e na n\u011bj up\u00edral sv\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di pln\u00e9 zoufalstv\u00ed…<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, neodch\u00e1zej…“ za\u0161eptal ti\u0161e Bill a o krok k n\u011bmu p\u0159istoupil. „Znovu u\u017e ne…“<\/div>\n
„Nev\u00edm, kdo m\u011b odsud v\u010dera vyhnal, Bille. Kdo cht\u011bl, abych se nav\u017edy vytratil z jeho \u017eivota.“ Syknul sarkasticky Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 to tak nemyslel…“ za\u00fap\u011bl \u010dernovlas\u00fd chlapec. „Mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it!“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu v\u011b\u0159it \u010dlov\u011bku, kter\u00fd mi s\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed…“ Oto\u010dil se Tom k odchodu. Ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 vyslovil, ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed pohled pln\u00fd beznad\u011bje, jen\u017e k n\u011bmu br\u00e1\u0161ka vyslal, se mu zar\u00fdval do srdce.<\/div>\n
P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Silou sv\u00e9 v\u016fle se sna\u017eil potla\u010dit slzy, je\u017e se mu draly do o\u010d\u00ed. Tolik, tolik to bolelo… Ale mohl jinak?<\/div>\n
„Ne, Tome! St\u016fj! Z\u016fsta\u0148…“ vyslovil znovu svou prosbu, tentokr\u00e1t je\u0161t\u011b s v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d bych tu m\u011bl z\u016fst\u00e1vat? Nic m\u011b tu nedr\u017e\u00ed…“ ud\u011blal n\u011bkolik dal\u0161\u00edch krok\u016f na chodbu.<\/div>\n
Jak t\u011b\u017ek\u00e9 je p\u0159edst\u00edrat lhostejnost a pohrd\u00e1n\u00ed, kdy\u017e v srdci plane l\u00e1ska…<\/div>\n
Na sv\u00e9m rameni uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed chladnou dla\u0148. Tolik se tou\u017eil oto\u010dit a pohl\u00e9dnout do t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed, jen\u017e ho pron\u00e1sledovaly v\u0161ude, kam se jen hnul.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli to mus\u00ed vydr\u017eet. Je\u0161t\u011b mal\u00fd okam\u017eik hr\u00e1t nedosa\u017eiteln\u00e9ho, aby dos\u00e1hl toho, \u010deho cht\u011bl.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, neodch\u00e1zej. J\u00e1… \u0158eknu ti v\u0161echno, co bude\u0161 cht\u00edt… Jen m\u011b tu nenech\u00e1vej samotn\u00e9ho…“ Zoufalstv\u00ed z hochova hlasu p\u0159\u00edmo \u010di\u0161elo.<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl. Obr\u00e1til se sm\u011brem ke sv\u00e9mu bratrovi, do tv\u00e1\u0159e se mu v\u0161ak nepod\u00edval. Posadil se na postel a teprve nyn\u00ed up\u0159el na Billa pronikav\u00fd pohled. „Dob\u0159e, poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
Jeho dvoj\u010de nez\u0159eteln\u011b p\u0159ik\u00fdvlo. Za\u010dalo pomalu p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti. N\u00e1hle se v\u0161ak zastavilo a pohl\u00e9dlo zp\u011bt na Toma.<\/div>\n
„A\u0165 te\u010f budu \u0159\u00edkat cokoli, pros\u00edm, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b a vyslechni si v\u0161echno a\u017e do samotn\u00e9ho konce. Slib mi to…“<\/div>\n
„Slibuju.“ P\u0159itakal pon\u011bkud p\u0159ekvapen\u011b Tom.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e…“ za\u0161eptal si s\u00e1m pro sebe Bill a znovu se roze\u0161el po pokoji.<\/div>\n
„U\u017e kdy\u017e jsme byli mal\u00ed kluci, p\u0159\u00e1li jsme si hr\u00e1t pro lidi. St\u00e1t ve sv\u011btlech reflektor\u016f. Ani na chv\u00edli jsme nezauva\u017eovali o n\u011b\u010dem jin\u00e9m… Rozhodli jsme se j\u00edt za sv\u00fdm snem, st\u00e1t se slavn\u00fdmi rockov\u00fdmi hv\u011bzdami…<\/div>\n
Ty ses za\u010dal u\u010dit hr\u00e1t na kytaru a j\u00e1 nam\u00edsto toho, abych hr\u00e1l s klukama fotbal, nebo lezl po stromech, jsem st\u00e1l p\u0159ed zrcadlem, lakoval si nehty, maloval \u010dern\u00e9 o\u010di. Nosil v\u00fdrazn\u00e9 \u0161perky a s h\u0159ebenem v ruce si tr\u00e9noval rockov\u00fd p\u00f3zy zp\u011bv\u00e1ka skupiny Placebo Briana Molka…<\/div>\n
V\u0161ichni jsme se sna\u017eili, jak nejv\u00edc jsme mohli. D\u00e1vali jsme do toho \u00fapln\u011b v\u0161echno. V\u011bnovali jsme tomu ve\u0161kerou svou energii. P\u0159esto se n\u00e1m st\u00e1le neda\u0159ilo prorazit. A m\u011b to st\u00e1le nesta\u010dilo, cht\u011bl jsem v\u00edc…<\/div>\n
Vy jste se neust\u00e1le den ode dne zlep\u0161ovali a m\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee jsem uv\u00edzl na mrtv\u00fdm bod\u011b. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee pro v\u00e1s t\u0159i nejsem dost dobr\u00fd… Nev\u011bd\u011bl jsem, jak d\u00e1l… Co ud\u011blat jinak, abych se v\u00e1m vyrovnal, nebo v\u00e1s dokonce p\u0159ed\u010dil…<\/div>\n
A jednou ve\u010der, kdy\u017e jsem nad t\u00edm op\u011bt uva\u017eoval vzadu za p\u00f3diem v tom mal\u00fdm klubu, kde jsme tehdy vystupovali, p\u0159i\u0161el on<\/em> a \u0159ekl mi, \u017ee pokud p\u0159istoup\u00edm na jeho nab\u00eddku, d\u00e1 mi to, po \u010dem tolik tou\u017e\u00edm…“ ustal Bill ve sv\u00e9m vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a se slzami v o\u010d\u00edch pohl\u00e9dl z okna na azurovou oblohu.<\/div>\n
Tom ml\u010dky poslouchal. V\u0161emu doposud rozum\u011bl, ov\u0161em posledn\u00ed v\u011bta ho zm\u00e1tla.<\/div>\n
Nab\u00eddku? Jakou nab\u00eddku?<\/em><\/div>\n
„P\u0159ijal jsem…“ vr\u00e1til se \u010dernovlas\u00fd chlapec po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce ke sv\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Tehdy jsem si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b neuv\u011bdomoval, jakou jsem ud\u011blal chybu. Byl jsem tehdy je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b…“<\/div>\n
„Bille, pov\u011bz mi, kdo byl ten mu\u017e?“ Tom se pomalu postavil a up\u0159en\u011b hled\u011bl na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, kter\u00e9mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy bolesti. „Jakou nab\u00eddku ti dal? J\u00e1… po\u0159\u00e1d tomu nerozum\u00edm…“<\/div>\n
„Tome, ty moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 zp\u00edvat neum\u011bl… Ano, m\u011bl jsem mo\u017en\u00e1 trochu nad\u00e1n\u00ed, ale… po\u0159\u00e1d to nesta\u010dilo. A on<\/em>, on<\/em> dok\u00e1zal to, co jsem si tak stra\u0161n\u011b moc p\u0159\u00e1l. Dal mi hlas. Hlas, kter\u00fd nyn\u00ed poslouchaj\u00ed tis\u00edce na\u0161ich fanou\u0161k\u016f a vlastn\u011b ani netu\u0161\u00ed, \u017ee nen\u00ed m\u016fj. \u017de jsem ho z\u00edskal v\u00fdm\u011bnou za…“ Chlapec u\u017e nezadr\u017eel n\u00e1hl\u00fd p\u0159\u00edval slz, kter\u00fd mu znemo\u017enil pokra\u010dovat.<\/div>\n
„\u0158ekni za co, Bille, pros\u00edm… Mus\u00edm to v\u011bd\u011bt…“ nal\u00e9hal Tom.<\/div>\n
„Za svou du\u0161i…“ za\u0161eptal ti\u0161e \u010dernovlas\u00fd hoch. „Podepsal jsem toti\u017e smlouvu. Smlouvu s \u010f\u00e1blem…“ pomalu se sesunul na zem. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu. Nem\u011bl s\u00edlu d\u00e1l mluvit. Nem\u011bl s\u00edlu cokoli vysv\u011btlovat. Zav\u0159el o\u010di a nechal Toma, aby si v\u0161e promyslel. Te\u010f bylo na n\u011bm, zda mu uv\u011b\u0159\u00ed, nebo si bude myslet, \u017ee se pom\u00e1tl…<\/div>\n
Tom vystra\u0161en\u011b t\u0159e\u0161til o\u010di na tu hrom\u00e1dku ne\u0161t\u011bst\u00ed, co se tu p\u0159ed n\u00edm zhroutila v slz\u00e1ch na zem a nyn\u00ed se ot\u0159\u00e1sala vzlyky.<\/p>\n

autor: Elis, Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Mil\u00fd Tome, … Najednou nev\u011bd\u011bl, jak d\u00e1l. Pohledem doputoval k oknu, k fotografii p\u0159ed n\u00edm a nakonec zp\u011bt k b\u00edl\u00e9mu pap\u00edru. Jak vysv\u011btlit n\u011bkomu, kdo v\u00e1s zn\u00e1 pomalu l\u00e9pe ne\u017e vy sami, \u017ee jste mu posledn\u00ed t\u0159i roky lhali? Sta\u010d\u00ed ps\u00e1t od<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20463","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20463","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20463"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20463\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20463"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20463"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20463"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}