{"id":20466,"date":"2008-03-02T11:55:00","date_gmt":"2008-03-02T10:55:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20424"},"modified":"2008-03-02T11:55:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:55:00","slug":"cesta-do-pekel-5-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-5-2-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 5. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
Tom pomalu vystoupal schody. V rukou sv\u00edral \u0161\u00e1lek tepl\u00e9ho \u010daje. Potichu p\u0159istoupil ke dve\u0159\u00edm bratrova pokoje. Z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, jak z n\u011bj s\u00e1l\u00e1 zoufalstv\u00ed. Pohlcovalo ho. Vn\u00edmal ho ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dkou sv\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
Prsty jemn\u011b zaklepal na dve\u0159e. Nikdo neodpov\u00eddal a tak vstoupil. Bill le\u017eel na posteli, pevn\u011b sv\u00edraj\u00edc b\u00edl\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159, a jeho dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy mu zakr\u00fdvaly zarudl\u00fd obli\u010dej od slan\u00fdch slz. Spal. Jeho utr\u00e1pen\u00e1 tv\u00e1\u0159 nabyla kone\u010dn\u011b on\u00e9 vyrovnanosti, kterou, kdy\u017e byl vzh\u016fru, tolik postr\u00e1dala. U\u017e by jen sta\u010dilo, aby se ty kr\u00e1sn\u00e9 rt\u00edky zvlnily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Nic v\u00edc.<\/div>\n
Tom polo\u017eil \u010daj na no\u010dn\u00ed stolek a posadil se na okraj postele. Rukou br\u00e1\u0161kovi odhrnul n\u011bkolik pram\u00ednk\u016f z \u010dela jako u\u017e tolikr\u00e1t. Pousm\u00e1l se. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd, kdy\u017e mu paprsky dopoledn\u00edho slunce zdobily tv\u00e1\u0159 a dod\u00e1valy \u010dern\u00fdm \u0161mouh\u00e1m je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed a\u017e \u010f\u00e1belskou tajemnost., ale z\u00e1rove\u0148 and\u011blsk\u00fd p\u016fvab. Nemohl se na n\u011bj vynad\u00edvat. Mohl by tu sed\u011bt cel\u00e9 hodiny a pozorovat jeho tv\u00e1\u0159, a p\u0159esto by nedok\u00e1zal nal\u00e9zt sebemen\u0161\u00ed vadu na dokonalosti. Mohl by tu sed\u011bt celou v\u011b\u010dnost a stejn\u011b by mu to nesta\u010dilo, aby se vynad\u00edval na ty jemn\u00e9 rysy, hebkou ple\u0165 a smutn\u00fd, p\u0159esto tak neodolateln\u00fd v\u00fdraz…<\/div>\n
Z haly se ozval mat\u010din nal\u00e9hav\u00fd hlas. David op\u011bt volal. Cht\u011bl s nimi mluvit.<\/div>\n
Chlapec vstal, do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, je\u0161t\u011b jednou se pod\u00edval na sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, a vy\u0161el z m\u00edstnosti.<\/div>\n
Pod schody si p\u0159evzal od sv\u00e9 matky telefon, nadechl se a promluvil: „Ahoj, Davide\u2026 tady Tom“<\/div>\n
„Ahoj, Tome. Kone\u010dn\u011b\u2026 U\u017e sem myslel, \u017ee s v\u00e1mi budu mluvit jenom p\u0159es Simone. Jak se da\u0159\u00ed Billovi?“ zeptal se s neskr\u00fdvan\u00fdm z\u00e1jmem David.<\/div>\n
„Moment\u00e1ln\u011b sp\u00ed\u2026 Co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„Tome, telefon mi nep\u0159etr\u017eit\u011b zvon\u00ed. V\u0161ichni se m\u011b ptaj\u00ed, co se v\u010dera stalo. M\u00e1me napl\u00e1novan\u00fd asi t\u0159i rozhovory a \u2026“ za\u010dal mu l\u00ed\u010dit situaci mana\u017eer.<\/div>\n
„Pochybuju, \u017ee Bill bude cht\u00edt\u2026“<\/div>\n
„Dej mi ho k telefonu.“ Pronesl rezolutn\u011b David.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee sp\u00ed\u2026“ povzdechl si Tom<\/div>\n
„Tak ho probu\u010f.“<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Po\u010dkej chvilku. “ P\u0159itakal nakonec Tom a pora\u017een\u011b vystoupal schody do patra.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el k Billovi a opatrn\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. Chlapec se jen p\u0159ekulil na bok a spal spokojen\u011b d\u00e1l.<\/div>\n
„Bille, vst\u00e1vej\u2026 No tak. David s tebou chce mluvit\u2026“ \u0161eptnul Tom.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd hoch rozespale otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd se nad n\u00edm nakl\u00e1n\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se otr\u00e1ven\u011b.<\/div>\n
„Kv\u016fli t\u011bm dne\u0161n\u00edm rozhovor\u016fm. \u0158\u00edkal jsem mu, \u017ee na n\u011b nechce\u0161 j\u00edt, ale zn\u00e1\u0161 ho\u2026“<\/div>\n
„Hm\u2026 Tak j\u00e1 mu to teda pudu \u0159\u00edct s\u00e1m.“ Vstal chlapec nejist\u011b z postele a roze\u0161el se rozmrzele sm\u011brem k telefonu.<\/div>\n
P\u0159ilo\u017eil si sluch\u00e1tko k uchu a trpitelsk\u00fdm hlasem do n\u011bj potichu zamumlal: „U\u017e jsem tady.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se ti do toho nechce, ale u\u017e jsem to \u0159\u00edkal Tomovi, ale nep\u0159etr\u017eit\u011b mi tu vyzv\u00e1n\u00ed telefony a novin\u00e1\u0159i se ptaj\u00ed, co se s tebou v\u010dera stalo. J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee se ti do toho nechce, ale va\u0161i fanou\u0161ci, zvl\u00e1\u0161\u0165 ti, co byli v\u010dera na koncert\u011b, si zaslou\u017e\u00ed vysv\u011btlen\u00ed\u2026“<\/div>\n
Bill polo\u017eil sluch\u00e1tko vedle telefonu, nev\u0161\u00edmaje si p\u0159ekvapen\u00e9ho v\u00fdrazu sv\u00e9ho dvoj\u010dete, kter\u00fd u n\u011bj celou tu dobu st\u00e1l, a zav\u0159el se do koupelny. Posadil se na okraj vany a hlavu si skryl do dlan\u00ed.<\/div>\n
Maj\u00ed pr\u00e1vo zn\u00e1t pravdu\u2026 Jsou to pr\u00e1v\u011b oni, co t\u011b celou tu dobu dr\u017eeli nad vodou\u2026<\/em><\/div>\n
Pravdu? Nebo vysv\u011btlen\u00ed?<\/em><\/div>\n
Slova si tak podobn\u00e1\u2026A p\u0159esto ka\u017ed\u00e9 z nich m\u00e1 naprosto jin\u00fd v\u00fdznam\u2026<\/em><\/div>\n
Tak kterou si vybere\u0161?<\/em><\/div>\n
Pravdu, anebo bude\u0161 zase lh\u00e1t\u2026Tak jako celou svou kari\u00e9ru\u2026 Na l\u017ei p\u0159ece byla postavena, ne?<\/em><\/div>\n
Vstal a pomalu oto\u010dil kl\u00ed\u010dem, jakoby se b\u00e1l znovu otev\u0159\u00edt dve\u0159e a spat\u0159it, co je za nimi. Sv\u011bt, postaven na jeho l\u017e\u00edch. Sv\u011bt, kter\u00fd se te\u010f pomalu hrout\u00ed jako dome\u010dek z karet\u2026<\/div>\n
Prvn\u00ed s \u010d\u00edm se st\u0159etl byl Tom\u016fv spaluj\u00edc\u00ed pohled. St\u00e1le je\u0161t\u011b mluvil s Davidem. Nejsp\u00ed\u0161 ho pr\u00e1v\u011b jejich mana\u017eer p\u0159emlouval, aby ho zkusil p\u0159esv\u011bd\u010dit on.<\/div>\n
Sta\u010dilo jen p\u00e1r nez\u0159eteln\u00fdch posunk\u016f, p\u00e1r nez\u0159eteln\u00fdch slov, aby pochopil.<\/div>\n
„Davide?“ zastavil Tom mu\u017e\u016fv nekone\u010dn\u00fd monolog.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Bill souhlas\u00ed s jedn\u00edm rozhovorem\u2026“ \u0159ekl prost\u011b.<\/div>\n
„Opravdu? Dob\u0159e, Saki pro v\u00e1s do dvou hodin p\u0159ijede\u2026“ v mana\u017e\u00e9rov\u011b hlase se odr\u00e1\u017eelo \u0161t\u011bst\u00ed a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b i \u00faleva. „P\u016fjdu to za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159itakal chlapec.<\/div>\n
„Jo a Tome?“ dodal David, kdy\u017e se chystal zav\u011bsit.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Pod\u011bkuj za m\u011b Billovi\u2026“<\/div>\n
* * *<\/div>\n
M\u00ed\u0159ily na n\u011bj hled\u00e1\u010dky fotoapar\u00e1t\u016f. Des\u00edtky fotograf\u016f se shlukly kolem n\u011bj. Ani Saki a ostatn\u00ed je nedok\u00e1zali odehnat. Uzav\u0159eli uboh\u00e9ho chlapce do kruhu, z n\u011bho\u017e nemohl ven. Ale on je nevn\u00edmal. Nevn\u00edmal ot\u00e1zky, kter\u00e9 na n\u011bj k\u0159i\u010deli novin\u00e1\u0159i. Smutn\u011b se d\u00edval do bratrovy tv\u00e1\u0159e. Ano. Br\u00e1\u0161ka tu byl s n\u00edm. Op\u011bt p\u0159ipraven jej chr\u00e1nit…<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se prodrali dovnit\u0159. Zav\u0159eli se za nimi dve\u0159e a oni se ocitli na ztichl\u00e9 chodb\u011b. Pomalu kr\u00e1\u010deli d\u00e1l. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee odtud bude odch\u00e1zet se slzami o\u010d\u00edch. C\u00edtil to. Ale nemohl jinak. Cht\u011bl se tomu v\u0161emu postavit. Naposledy vzk\u00e1zat n\u011bco sv\u00fdm fanou\u0161k\u016fm, pokud mu to dychtiv\u00fd report\u00e9r v\u016fbec dovol\u00ed. U\u017e se mnohokr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dil, jak tito lid\u00e9 dok\u00e1\u017eou b\u00fdt bezcitn\u00ed…<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a zabral za kliku. Oz\u00e1\u0159ilo ho n\u011bkolik sv\u011btel. Blesky fotoapar\u00e1t\u016f. Report\u00e9r pokynul, aby se posadili. Bezdu\u0161e, tak lehce, jako by tu tato bytost m\u011bla z\u016fstat u\u017e opravdu jenom chv\u00edli, mal\u00fd okam\u017eik a pak nav\u017edy odej\u00edt, dosedl na m\u011bkkou seda\u010dku.<\/div>\n
V\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed na n\u011bj s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm up\u00edrali sv\u00e9 zraky. Bylo to tak v\u017edycky. V\u017edycky hladov\u011b \u010dekali, a\u017e za\u010dne mluvit. Ov\u0161em dnes to bylo jin\u00e9. D\u00edvali se na n\u011bj la\u010dn\u011b, dychtiv\u011b, prahnouc\u00ed po jak\u00e9mkoli skand\u00e1ln\u00edm prohl\u00e1\u0161en\u00ed, po jak\u00e9mkoli p\u0159izn\u00e1n\u00ed, po v\u0161em, co by zaujalo \u010dten\u00e1\u0159e pr\u00e1v\u011b t\u011bch jejich novin. A bylo by jim \u00fapln\u011b jedno, jak moc ho zas\u00e1hnou, jak moc mu ubl\u00ed\u017e\u00ed. Pro n\u011b byla pr\u00e1ce d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. D\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e soucit…<\/div>\n
Zam\u00ed\u0159ili na n\u011b kamery. Bill se smutn\u011b zad\u00edval na Toma. V\u011bd\u011bl, \u017ee jejich skupina u\u017e nikdy nebude takov\u00e1, jako d\u0159\u00edv. Od toho okam\u017eiku, co utekl z koncertu, od toho okam\u017eiku, co tu promluv\u00ed, od toho okam\u017eiku, kdy… kdy je nav\u017edy opust\u00ed…<\/div>\n
U\u017e nikdy…<\/div>\n
„T\u0159i… Dva… Jedna… Jedem!“ ozval se n\u011b\u010d\u00ed hlas. \u017div\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed za\u010dalo.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Hl\u00e1s\u00edm se v\u00e1m \u017eiv\u011b ze studia RTL. M\u00e1m tu jako hosty skupinu Tokio Hotel, kter\u00e1 v\u010dera ve\u010der zasko\u010dila sv\u00e9 fanou\u0161ky, kdy\u017e n\u00e1hle p\u0159eru\u0161ila sv\u016fj koncert. Frontman skupiny, Bill Kaulitz, toti\u017e z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f opustil podium a n\u00e1sledn\u011b odjel i se sv\u00fdm bratrem pry\u010d z m\u011bsta. Douf\u00e1me, \u017ee se n\u00e1m to pokus\u00ed vysv\u011btlit…“ oto\u010dil se na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b hled\u011bl do kamery. Najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct. N\u011bco, \u010d\u00edm by obh\u00e1jil sv\u016fj \u010din. To, \u017ee zradil sv\u00e9 fanou\u0161ky…<\/div>\n
Report\u00e9r chv\u00edli \u010dekal a kdy\u017e u\u017e ticho co zavl\u00e1dlo, trvalo podez\u0159ele dlouho, polo\u017eil chlapci jednoduchou ot\u00e1zku. Tak prostou ot\u00e1zku, na n\u00ed\u017e byla snad ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f. „Bille, mohl bys n\u00e1m pros\u00edm \u0159\u00edct, pro\u010d jsi v\u010dera opustil tis\u00edce sv\u00fdch fanou\u0161k\u016f a nechal je marn\u011b \u010dekat, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161?“ m\u00edrn\u011b se za\u0161klebil.<\/div>\n
Bylo to tak krut\u00e9. Sed\u011bl tu, zab\u00edraly ho t\u0159i kamery a on se nemohl jen tak zvednout a odej\u00edt. Tak\u00e9 necht\u011bl sv\u00fdm fanou\u0161k\u016fm lh\u00e1t. U\u017e ne. Tak co m\u011bl d\u011blat? Pravdu \u0159\u00edct nemohl. Nezb\u00fdvalo tedy, ne\u017e jen ml\u010det a \u010dekat, jestli se moder\u00e1tor slituje a povznese jinou, snad ne tak zdrcuj\u00edc\u00ed ot\u00e1zku.<\/div>\n
Jeho prosby ov\u0161em nebyly vysly\u0161eny. Osud tomu tak cht\u011bl. Bill Kaulitz byl znovu nucen lh\u00e1t…<\/div>\n
„Hrozn\u011b se mi to\u010dila hlava. Musel jsem odej\u00edt. Je mi to hrozn\u011b l\u00ed…“ Ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil chlapec do\u0159\u00edct v\u011btu, p\u0159eru\u0161il ho moder\u00e1tor: „M\u00e1\u0161 probl\u00e9m s drogami?“<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Bill na n\u011bj vyvalil o\u010di. „Ne, ale…“<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi m\u011bl?“ vydedukoval moder\u00e1tor. Ani Billa nenechal, aby se obh\u00e1jil. \u0160lo mu jen o jedno. O skand\u00e1l. O senzaci…<\/div>\n
„Ne!“ Zapojil se do rozhovoru Tom. „Bill nem\u00e1 a nikdy nem\u011bl probl\u00e9m s drogama.“ Zad\u00edval se moder\u00e1torovi nen\u00e1vistn\u011b do o\u010d\u00ed, stejn\u011b jako on jemu. P\u011bkn\u011b mu to pokazil.<\/div>\n
Ten prev\u00edt si snad myslel, \u017ee ud\u011bl\u00e1 z Billa zfetovanou trosku? Tak to se p\u011bkn\u011b plete…<\/em><\/div>\n
„Tome.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj \u00falisn\u011b. „M\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1m tedy prozradit ty, pro\u010d se Bill psychicky zhroutil?.“ P\u0159itla\u010dil trochu.<\/div>\n
„Jak u\u017e v\u00e1m \u0159ekl, to\u010dila se mu hlava. Byl prost\u011b jen p\u0159epracovan\u00fd. To se \u010dlov\u011bku n\u011bkdy m\u016f\u017ee st\u00e1t. Ka\u017ed\u00fd to za\u017eil. I vy byste o tom ur\u010dit\u011b mohl vypr\u00e1v\u011bt, \u017ee pane Listigu?“ Tom se na moder\u00e1tora sladce pousm\u00e1l.<\/div>\n
Z ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00e9ho pana Listiga m\u00e1lem \u0161lehaly blesky. Ale i on se pohyboval v nemilosrdn\u00e9m sv\u011bt\u011b, proto sv\u016fj hn\u011bv ihned zamaskoval p\u0159etv\u00e1\u0159kou: „Ov\u0161em, ov\u0161em…“ a takt\u00e9\u017e se pousm\u00e1l. Oto\u010dil se na buben\u00edka: „Gustave, prozra\u010f n\u00e1m, nebyl jsi na Billa na\u0161tvan\u00fd, \u017ee v\u00e1m pokazil koncert?“<\/div>\n
Tohle bylo p\u0159\u00edli\u0161. Billa ta slova zas\u00e1hla jako ostr\u00e1 d\u00fdka. \u0158ekl moder\u00e1tor opravdu „pokazil koncert“ ?<\/div>\n
„No… Ehm… m\u00e1me pro Billa pochopen\u00ed…“ vysoukal ze sebe plavovlas\u00fd chlapec. „M\u00e1 z n\u00e1s nejv\u00edc pr\u00e1ce…“<\/div>\n
„Opravdu?“ sna\u017eil se ho zviklat moder\u00e1tor. A nane\u0161t\u011bst\u00ed se mu to da\u0159ilo.<\/div>\n
„No… ano…“ \u0159ekl opravdu nejist\u011b Gustav a byl r\u00e1d, kdy\u017e se od n\u011bj mikrofon zase vzd\u00e1lil.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi vlastn\u011b byl jen p\u0159epracovan\u00fd…“ nam\u00ed\u0159il mikrofon zase na p\u0159ekvapen\u00e9ho Billa. D\u016fraz na slov\u00ed\u010dku „jen“ nebyl samoz\u0159ejm\u011b \u00famysln\u00fd…<\/div>\n
„No… j\u00e1…. vlastn\u011b… d\u00e1 se to tak \u0159\u00edct…“ zakoktal se chlapec.<\/div>\n
„D\u00e1 se to tak \u0159\u00edct? D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, m\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee p\u0159ed n\u00e1mi Bill n\u011bco taj\u00ed. Neprozrad\u00ed\u0161 n\u00e1m, Bille, kter\u00e1 je ta \u0161\u0165astn\u00e1, kv\u016fli kter\u00e9 jsi utekl? Bez kter\u00e9 nevydr\u017e\u00ed\u0161 ani minutu?“ moder\u00e1tor dostal n\u00e1pad.<\/div>\n
„C-co, pros\u00edm?“ chlapec se naprosto ztr\u00e1cel. Nev\u011bd\u011bl, jak m\u00e1 reagovat, nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. Moder\u00e1tor ho dostal tam, kam pot\u0159eboval.<\/div>\n
„L\u00e1sce se p\u0159ece ned\u00e1 poru\u010dit, \u017ee Bille?“ za\u0161klebil se.<\/div>\n
„Ale j\u00e1… j\u00e1 nikoho nem\u00e1m!“ \u0159ekl r\u00e1zn\u011b, a\u010d se mu cht\u011blo plakat… Ne. Te\u010f to vydr\u017e\u00ed. Nesm\u00ed nechat vyhr\u00e1t toho nafoukance, kter\u00e9mu jde jen o pen\u00edze…<\/div>\n
„Opravdu? To je n\u00e1m l\u00edto…“ nasadil pan Listig p\u0159ehnan\u011b soucitn\u00fd v\u00fdraz, potom v\u0161ak pokra\u010doval. „Snad pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee jsi s\u00e1m, nem\u00e1\u0161 dostatek energie, abys mohl odzp\u00edvat jedin\u00fd koncert?“<\/div>\n
Zn\u011blo to tak v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b…<\/div>\n
Je tak stra\u0161n\u011b vlezl\u00fd… Pro\u010d se mi plete do soukrom\u00ed? Pro\u010d se mi plete do \u017eivota? V\u016fbec nic o m\u011b nev\u00ed!!! Ale ano, on p\u0159ece m\u016f\u017ee, je to jeho pr\u00e1ce…<\/em><\/div>\n
„Nebo je to snad t\u00edm, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed oslava tv\u00fdch a Tomov\u00fdch narozenin, a ty nem\u00e1\u0161 opravdov\u00e9ho p\u0159\u00edtele, opravdovou l\u00e1sku, kterou bys pozval?“ pokra\u010doval mu\u017e.<\/div>\n
„Nemysl\u00edte si, \u017ee to u\u017e p\u0159eh\u00e1n\u00edte?“ Zamra\u010dil se Tom.<\/div>\n
Nestihl v\u0161ak zabr\u00e1nit tomu, aby se jeho br\u00e1\u0161ka prudce zvedl a vyb\u011bhl dve\u0159mi ven…<\/div>\n
Nem\u011bl sem v\u016fbec chodit. Nem\u011bl se pokou\u0161et cokoli vysv\u011btlovat. Bylo to zbyte\u010dn\u00e9. Te\u010f je v\u0161e je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. A to jen kv\u016fli tomu, \u017ee se sna\u017eil napravit dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch chyb. A jako v\u017edy… marn\u011b…<\/em><\/p>\n

autor: Elis, Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom pomalu vystoupal schody. V rukou sv\u00edral \u0161\u00e1lek tepl\u00e9ho \u010daje. Potichu p\u0159istoupil ke dve\u0159\u00edm bratrova pokoje. Z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, jak z n\u011bj s\u00e1l\u00e1 zoufalstv\u00ed. Pohlcovalo ho. Vn\u00edmal ho ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dkou sv\u00e9ho t\u011bla. Prsty jemn\u011b zaklepal na dve\u0159e. Nikdo neodpov\u00eddal a tak vstoupil. Bill<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20466","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20466","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20466"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20466\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20466"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20466"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20466"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}