{"id":20469,"date":"2008-03-02T11:52:00","date_gmt":"2008-03-02T10:52:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20427"},"modified":"2008-03-02T11:52:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:52:00","slug":"cesta-do-pekel-4-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-4-2-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 4. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
\u010cernovlas\u00fd chlapec pr\u00e1v\u011b stoupal schody do sv\u00e9ho pokoje, kdy\u017e ho zastavila Simone: „Bille, volal David. M\u00e1m v\u00e1m vy\u0159\u00eddit, \u017ee se pro v\u00e1s ve dv\u011b stav\u00ed Saki, aby jste to stihli do Berl\u00edna na gener\u00e1lku\u2026“<\/div>\n
„Gener\u00e1lku?“ vykulil o\u010di Bill.<\/div>\n
„No m\u00e1te p\u0159ece dnes koncert, ne?“ pozvedla pan\u00ed Kaulitzov\u00e9 jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J-jo. Jasn\u011b.“ Vykoktal hoch, oto\u010dil se a vyb\u011bhl t\u011bch n\u011bkolik m\u00e1lo schod\u016f, co mu zb\u00fdvalo.<\/div>\n
Rozrazil dve\u0159e, n\u00e1sledn\u011b je hlasit\u011b zabouchl a svezl se na podlahu.<\/div>\n
Koncert\u2026 Jak na n\u011bj mohl zapomenout? V\u017edy\u0165 pr\u00e1v\u011b kv\u016fli n\u011bmu m\u011bli p\u0159edev\u010d\u00edrem tu zkou\u0161ku!<\/em><\/div>\n
Zapomn\u011bl, proto\u017ee si d\u011blal starosti s n\u011b\u010d\u00edm nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e s vystoupen\u00edm, kter\u00e9 bylo uspo\u0159\u00e1d\u00e1no kv\u016fli jejich narozenin\u00e1m\u2026<\/em><\/div>\n
Koncert. Des\u00edtky nata\u017een\u00fdch rukou k\u0159i\u010d\u00edc\u00edho davu.<\/em><\/div>\n
Koncert. Posledn\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
Na rozlou\u010denou\u2026<\/em><\/div>\n
Schrei! Jen si \u0159v\u011bte\u2026<\/em><\/div>\n
M\u016fj hlas dnes zakv\u00edl\u00ed naposled\u2026<\/em><\/div>\n
Ale pokud to m\u00e1 b\u00fdt opravdu konec, tak to bude konec s gr\u00e1ci\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
Otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148 a za\u010dal se p\u0159ehrabovat v oble\u010den\u00ed a v\u0161emo\u017en\u00fdch dopl\u0148c\u00edch.<\/div>\n
Dnes ve\u010der mus\u00ed b\u00fdt v\u0161echno perfektn\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
* * *<\/div>\n
Tom nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou a o\u010di mu ka\u017edou chv\u00edli vzhl\u00e9dly k hodin\u00e1m vis\u00edc\u00edm na st\u011bn\u011b a zase zp\u011bt ke schod\u016fm vedouc\u00edm k jejich pokoj\u016fm. Kluci m\u011bli dorazit ka\u017edou chv\u00edli a Bill nikde.<\/div>\n
P\u0159ed domem zaparkovala zn\u00e1m\u00e1 \u010dern\u00e1 dod\u00e1vka. Tom jim ledabyle zam\u00e1val na pozdrav a znovu se oto\u010dil sm\u011brem do druh\u00e9ho patra.<\/div>\n
„Bille, u\u017e jsou tady, pohni kost\u2026“ vyk\u0159ikl, ale hlas ho zradil.<\/div>\n
Jeho br\u00e1\u0161ka sch\u00e1zel ze schod\u016f. Tom sjel pohledem Billa od hlavy a\u017e k pat\u011b. Na sucho polknul. Pro dne\u0161n\u00ed koncert si Bill vybral tenkou b\u00edlou letn\u00ed bundi\u010dku, \u00fazk\u00e9, m\u00edsty potrhan\u00e9 d\u017e\u00edny a b\u00edl\u00e9 tenisky. Na tom by nebylo nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, ani prsteny, n\u00e1vleky, p\u00e1sek s lebkou, \u010di dokonce ani roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00fd \u00fa\u010des se neli\u0161ily od obvykl\u00e9ho norm\u00e1lu, ale ty o\u010di\u2026<\/div>\n
Bill se tentokr\u00e1t nespokojil jen s \u0159asenkou, tu\u017ekou a \u010dern\u00fdmi st\u00edny. Barvu noci na v\u00ed\u010dk\u00e1ch po n\u011bkolika taz\u00edch vyst\u0159\u00eddala \u0161ed\u00e1 a ta se nakonec vyst\u0159\u00eddala s b\u00edlou, m\u00edsty st\u0159\u00edbrnou.<\/div>\n
Jeho bratra nenapadlo jin\u00e9 spojen\u00ed, ne\u017e-li neodolateln\u011b kr\u00e1sn\u00fd. Jako stvo\u0159en\u00ed z jin\u00e9ho sv\u011bta\u2026<\/div>\n
Takhle n\u011bjak si p\u0159edstavoval and\u011bla. Ano, and\u011blsk\u00fd. To je to spr\u00e1vn\u00e9 slovo.<\/div>\n
„Tome?“ zam\u00e1val mu \u010dernovlas\u00fd chlapec p\u0159ed obli\u010dejem.<\/div>\n
„Bille, vypad\u00e1\u0161\u2026“ za\u0161eptal Tom, neschopen se odtrhnout od t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, v nich\u017e se ut\u00e1p\u011bla celi\u010dk\u00e1 jeho du\u0161e, om\u00e1men\u00e1 tou nej\u010dist\u0161\u00ed l\u00e1skou\u2026 N\u00e1hle jakoby se probudil ze mdl\u00e9ho snu zamrkal, urychlen\u011b uhnul pohledem jinam a odka\u0161lal si: „Slu\u0161\u00ed ti to.“<\/div>\n
„Tob\u011b taky.“ P\u0159itakal Bill a lehce se pousm\u00e1l.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jedno kr\u00e1tk\u00e9 rozlou\u010den\u00ed s matkou a zam\u00ed\u0159ili k ji\u017e nastartovan\u00e9mu autu, u n\u011bho\u017e nejist\u011b post\u00e1val Saki.<\/div>\n
„Tak \u0161up, nastupte si.“ Mrkl na n\u011b a s\u00e1m zalezl dovnit\u0159.<\/div>\n
Dod\u00e1vka se dala do pohybu. Un\u00e1\u0161ela s sebou dv\u011b bloud\u00edc\u00ed du\u0161e. Du\u0161e, kter\u00e9, a\u010d vedle sebe tak bl\u00edzko, si p\u0159ipadaly tak neskute\u010dn\u011b daleko…<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Ve\u0161li do haly, kde u\u017e se piln\u011b pracovalo na p\u0159\u00edprav\u011b koncertu. Nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed chlap\u00edci pob\u00edhali sem a tam, pok\u0159ikovali a nerv\u00f3zn\u011b m\u00e1chali rukama. Chlapci ov\u0161em nem\u011bli tu mo\u017enost sledovat je d\u00e1l, jeliko\u017e si je zavolal David. Ve\u0161li chodbou do mal\u00e9 m\u00edstnosti s gau\u010dem a stolkem. Jejich mana\u017eer nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zel sem a tam a zastavil se a\u017e ve chv\u00edli, kdy se posadili.<\/div>\n
„Ahoj kluci. Tak\u017ee… pot\u0159ebuju, abyste n\u00e1m trochu p\u00edchli s kabelama. Ti chl\u00e1pci, co to tu chystaj, n\u011bjak nest\u00edhaj. U\u017e jsem zkou\u0161el s nima promluvit, ale \u0159\u00edkali, \u017ee se asi o p\u016fl ho\u010fky zpozd\u00ed. Co\u017e si my nesm\u00edme dovolit…“ vysv\u011btloval. „Zkou\u0161et bychom m\u011bli tak ve dv\u011b, co\u017e je za hodinu a pades\u00e1t minut. Do t\u00e9 doby v\u00e1s budu muset opustit, m\u011bsto m\u00e1 n\u011bjakej probl\u00e9m s dod\u00e1v\u00e1n\u00edm elekt\u0159iny, ale douf\u00e1m, \u017ee to nebude nic v\u00e1\u017en\u00fdho. Saki, ty na n\u011b dohl\u00eddni.“ Oto\u010dil se na bodyguarda, kter\u00fd st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch. „Hlavn\u011b d\u00e1vejte bacha. A\u0165 se v\u00e1m nic nestane. M\u00e1m pocit, \u017ee dne\u0161ek je n\u011bjakej divnej. Tak se modlete, aby ten koncert vy\u0161el…“ a zmizel n\u011bkde pry\u010d.<\/div>\n
„Super.“ Povzdechl si Gustav. „Jdeme jim pomoct.“<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Celou halou vl\u00e1dl nep\u0159edstaviteln\u00fd shon. Ka\u017ed\u00fd se soust\u0159edil jen na svou pr\u00e1ci a p\u0159itom nerv\u00f3zn\u011b sledoval hodinky, pop\u0159\u00edpad\u011b mobil. A kdy\u017e ani jedno z toho nem\u011bl, usoudil, \u017ee u\u017e bude ur\u010dit\u011b dost a tak p\u0159idal na tempu. Bill s Tomem se pachtili s montov\u00e1n\u00edm jednoho reflektoru, jeliko\u017e mu\u017e, co ho m\u011bl p\u0159id\u011bl\u00e1vat, musel narychlo odjet do porodnice za svou \u017eenou. Jak\u00e9 to \u0161t\u011bst\u00ed. A zrovna ve chv\u00edli, kdy\u017e ho nejv\u00edce pot\u0159ebovali.<\/div>\n
To Gustav s Georgem z\u00e1pasili s opravdu neposlu\u0161n\u00fdm kabelem od jednoho reproduktoru, kter\u00fd se n\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem zamotal do ostatn\u00edch tak, \u017ee jej absolutn\u011b nemohli rozmotat.<\/div>\n
Dv\u011b hodiny nebylo sly\u0161et nic jin\u00e9ho ne\u017e hek\u00e1n\u00ed, nad\u00e1v\u00e1n\u00ed, a j\u00e1sot, kdy\u017e se n\u011bco povedlo zapojit. A za ty dv\u011b hodiny se otev\u0159ely dve\u0159e, \u010d\u00edm\u017e dovnit\u0159 pronikly oslniv\u00e9 paprsky slunce a v tom jasu stanula osoba ze v\u0161ech nejvy\u0161\u0161\u00ed. Toti\u017e mana\u017eer skupiny Tokio Hotel a z\u00e1\u0159il pr\u00e1v\u011b tak jako to slunce na obloze, ne-li v\u00edc.<\/div>\n
„Kluci. Je to v pohod\u011b.“ K\u0159i\u010del na n\u011b z d\u00e1lky. „Ten p\u0159\u00edvod elekt\u0159iny je v pohod\u011b. Musel jsem sice ud\u011blat jist\u00e1… ehm… opat\u0159en\u00ed…“<\/div>\n
Chlapci se k n\u011bmu nahrnuli.<\/div>\n
„Opat\u0159en\u00ed?“ zeptal se podez\u00edrav\u011b Tom.<\/div>\n
„\u0158ekn\u011bme, \u017ee se prim\u00e1torovi nel\u00edbilo, \u017ee tu bude ve\u010der takov\u00fd hluk, kdy\u017e budou ostatn\u00ed lid\u00e9 sp\u00e1t. A tak jsem mu, samoz\u0159ejm\u011b \u010dist\u011b z p\u0159\u00e1telstv\u00ed, nab\u00eddl dv\u011b vstupenky pro jeho dcery. A najednou bylo po probl\u00e9mu.“ Ud\u011blal zaj\u00edmav\u00e9 gesto rukou, jakoby se m\u011blo n\u011bco rozlet\u011bt na v\u0161echny strany, a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tys ho norm\u00e1ln\u011b podplatil.“ Za\u0161klebil se Bill.<\/div>\n
„No a? Hlavn\u011b \u017ee v\u0161echno klape, ne?“ pokr\u010dil David rameny. „A co tady? U\u017e jste hotov\u00ed?“ rozhl\u00e9dl se kolem.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed p\u0159ik\u00fdvli. T\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni, a\u017e na Billa.<\/div>\n
„No tak co je\u0161t\u011b?“ ot\u00e1zal se mana\u017eer otr\u00e1ven\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00edm se j\u00edt znovu upravit.“ Syknul Bill a ztratil se ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 deset minut.“ K\u0159iknul za n\u00edm mana\u017eer a op\u0159el se o ze\u010f.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b si n\u011bjakou tu chv\u00edli po\u010dk\u00e1…<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se objevil. Pe\u010dliv\u011b upraven\u00fd, dokonce usm\u011bvav\u00fd…<\/div>\n
Vystoupal na podium za zbytkem kapely a vzal si do ruky mikrofon.<\/div>\n
„Jedna. Dva.“ Rozezn\u011bl se jeho hebk\u00fd hlas celou halou.<\/div>\n
Mu\u017e za n\u011bjak\u00fdm pultem dal znamen\u00ed, \u017ee to je\u0161t\u011b pot\u0159ebuje doladit, posunul n\u011bjak\u00e9 tla\u010d\u00edtko a Bill znovu zpustil: „Jedna. Dva.“<\/div>\n
Jeho hlas zn\u011bl pon\u011bkud zast\u0159en\u011b. Chlap\u00edk znovu posunoval v\u0161elijak\u00fdmi knofl\u00edky, potom uk\u00e1zal, \u017ee to m\u00e1 Bill op\u011bt zkusit. Opakovalo se to asi desetkr\u00e1t. To u\u017e chlapec m\u00edsto „Jedna. Dva.“ P\u0159e\u0161el na zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed slova, jako: „Zkou\u0161ka.“ „Koncert.“ „Tokio Hotel.“ „\u010cokol\u00e1da“ „\u017dirafa.“ „Bla, bla, bla.“ A po t\u011bch n\u011bkolika pokusech zvedl chl\u00e1pek kone\u010dn\u011b palec, jeliko\u017e se mu to zd\u00e1lo b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku, a mohlo se pokra\u010dovat.<\/div>\n
Na \u0159adu p\u0159i\u0161ly kytary, potom bubny… Zabralo jim to dal\u0161\u00ed hodinu.<\/div>\n
Potom se m\u011bl tr\u00e9novat p\u0159\u00edchod. Ho\u0161i si stoupli za podium. P\u0159i\u0161el Gustav, posadil se za bubny a za\u010dal hr\u00e1t, potom z jedn\u00e9 strany Georg, z druh\u00e9 Tom. Ozvaly se kytary, Bill za\u010dal zp\u00edvat a po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b vyb\u011bhl za kluky na podium.<\/div>\n
David je to nutil zkou\u0161et p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm koncertem, i kdy\u017e u\u017e to m\u011bli tak za\u017eit\u00e9, \u017ee kdybyste je vzbudili o p\u016flnoci a postavili je za podium, vykonali by tento \u00fakol nejsp\u00ed\u0161e automaticky a ani by si to neuv\u011bdomili. Jenom\u017ee mana\u017eer trval na sv\u00e9m…<\/div>\n
Odzkou\u0161eli v\u011bt\u0161inu p\u00edsni\u010dek, a proto byli nadm\u00edru \u0161\u0165astn\u00ed, kdy\u017e skon\u010dili a mohli si j\u00edt odpo\u010dinout.<\/div>\n
„M\u00e1me p\u011bt hodin.“ Informoval je David. „V sedm za\u010d\u00edn\u00e1 koncet, tak\u017ee v\u00e1m zb\u00fdvaj\u00ed dv\u011b hodiny na odpo\u010dinek, relaxaci, meditaci, prost\u011b cokoli co v\u00e1s uklidn\u00ed a dostane do t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 n\u00e1lady, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Ok.“ Souhlasili kluci a vydali se do \u0161atny.<\/div>\n
M\u011bli tam u\u017e p\u0159ipraven\u00fd st\u016fl s j\u00eddlem, pit\u00edm a prost\u011b v\u0161\u00edm, co se d\u00e1 zkonzumovat. Bill se automaticky posadil vedle Toma a kluci naproti nim. Hladov\u011b se pustili do j\u00eddla, a\u017e na stole zbyly jen pr\u00e1zdn\u00e9 tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„Nezahrajem fotbal?“ kouknul se Gustav na kluky vyz\u00fdvav\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ za\u0161klebil se Tom.<\/div>\n
„A jak se rozd\u011bl\u00edme?“ ot\u00e1zal se Georg, i kdy\u017e zcela zbyte\u010dn\u011b. Bylo mu to nadm\u00edru jasn\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1 a Tom budeme proti v\u00e1m.“ Vyhrkl Bill tak rychle, a\u017e na n\u011bj ostatn\u00ed p\u0159ekvapen\u00edm vyvalili o\u010di. „No… m\u00e1me… m\u00e1me si d\u00e1t tu… odvetu… nebo ne?“ vykoktal ze sebe a \u010dekal.<\/div>\n
„Jo tu odvetu.“ P\u0159ipojil se Tom, i kdy\u017e popravd\u011b… o \u017e\u00e1dn\u00e9 nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Bill si oddechl. Gustav s Georgem jen zakroutili hlavou a postavili se na jednu stranu stoln\u00edho fotbalu.<\/div>\n
„Hra.“ Vhodil Tom m\u00ed\u010dek a z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00ed za\u010dali zu\u0159iv\u011b to\u010dit \u017eelezn\u00fdmi ty\u010demi s \u010dern\u00fdm, um\u011blohmotn\u00fdm koncem.<\/div>\n
„Rozsek\u00e1me v\u00e1s na nudli\u010dky.“ U\u0161kl\u00edbnul se Georg.<\/div>\n
„T\u00edm bych si nebyl tak jistej.“ Usm\u00e1l se Bill a najisto poslal m\u00ed\u010dek do soupe\u0159ovy br\u00e1ny. „Jedna nula pro n\u00e1s.“<\/div>\n
„Sna\u017e se, Georgu, nand\u00e1me jim to.“ Povzbuzoval Gustav.<\/div>\n
„Dva nula.“ Informoval Tom, kdy\u017e m\u00ed\u010dek zmizel n\u011bkde na druh\u00e9m konci h\u0159i\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Sakra. Dneska nem\u00e1me \u0161t\u011b… dva jedna!“ vyk\u0159iknul n\u00e1hle Georg a Bill s Tomem jen ti\u0161e zakleli.<\/div>\n
Chlapci se bavili tak dlouho, dokud nebylo sk\u00f3re dvacet p\u011bt ku \u0161estn\u00e1cti pro koho jin\u00e9ho ne\u017e pro dvoj\u010data.<\/div>\n
„Kon\u010dim.“ Vydechl otr\u00e1ven\u011b Gustav a ode\u0161el ke stolu.<\/div>\n
„Vyhr\u00e1li jsme!“ radoval se Bill a pl\u00e1cnul si s Tomem.<\/div>\n
Pak se ov\u0161em zamyslel nad sv\u00fdmi slovy. Kdo vlastn\u011b vyhr\u00e1l? Kdo je v\u00edt\u011bz a kdo pora\u017een\u00fd? Te\u010f jsem mo\u017en\u00e1 byl v\u00edt\u011bzem, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b m\u011b ov\u0161em \u010dek\u00e1 post pora\u017een\u00e9ho. Tomu nezabr\u00e1n\u00edm…<\/em><\/div>\n
„Bille?“ zam\u00e1val mu Tom p\u0159ed obli\u010dejem.<\/div>\n
„Tome? Poj\u010f se na chvilku proj\u00edt po chodb\u011b. Pot\u0159ebuju si pro\u010distit hlavu. Je\u0161t\u011b m\u00e1me dvacet minut.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ K\u00fdvnul Tom a roze\u0161el se za sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou.<\/div>\n
Z haly k nim dol\u00e9hal k\u0159ik fanynek. Proch\u00e1zeli chodbou… Nemluvili… Jen c\u00edtili to spojen\u00ed my\u0161lenek, spojen\u00ed mezi nimi…<\/div>\n
„Tenhle koncert bude vlastn\u011b takov\u00e1 na\u0161e oslava. Cht\u011bl bych, aby byl takov\u00fd, na kter\u00fd nikdo nezapomene.“ Promluvil Bill, kdy\u017e se zase bl\u00ed\u017eili k \u0161atn\u011b.<\/div>\n
„Neboj. Nezapomene.“ Ujistil ho Tom a vstoupil s Billem dovnit\u0159. U\u017e jen deset minut…<\/p>\n

autor: Elis, Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010cernovlas\u00fd chlapec pr\u00e1v\u011b stoupal schody do sv\u00e9ho pokoje, kdy\u017e ho zastavila Simone: „Bille, volal David. M\u00e1m v\u00e1m vy\u0159\u00eddit, \u017ee se pro v\u00e1s ve dv\u011b stav\u00ed Saki, aby jste to stihli do Berl\u00edna na gener\u00e1lku\u2026“ „Gener\u00e1lku?“ vykulil o\u010di Bill. „No m\u00e1te p\u0159ece dnes<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20469","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20469","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20469"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20469\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20469"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20469"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20469"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}