{"id":20471,"date":"2008-03-02T11:50:00","date_gmt":"2008-03-02T10:50:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20429"},"modified":"2008-03-02T11:50:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:50:00","slug":"cesta-do-pekel-3-3-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-3-3-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 3. (3\/3)"},"content":{"rendered":"
„Jsem tak r\u00e1da, \u017ee jste si na m\u011b vzpomn\u011bli. Poj\u010fte d\u00e1l. Zrovna jsem vyt\u00e1hla z trouby kol\u00e1\u010de…“ popostrkovala je dovnit\u0159.<\/div>\n
Chlapci se posadili za star\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl v mal\u00e9 kuchy\u0148ce a rozhl\u00ed\u017eeli se kolem. Na st\u011bn\u00e1ch st\u00e1le visely ru\u010dn\u011b malovan\u00e9 tal\u00ed\u0159e a prkenn\u00e1 podlaha byla stejn\u011b tak vyle\u0161t\u011bn\u00e1, jako kdy\u017e ji vid\u011bli naposled.<\/div>\n
Babi\u010dka p\u0159ed hochy postavila tal\u00ed\u0159 s kol\u00e1\u010dem, nakr\u00e1jen\u00fdm na \u00fazk\u00e9 troj\u00faheln\u00ed\u010dky, posadila se naproti nim a laskav\u011b pronesla: „Jen si berte. M\u00e1m jich dost. Pe\u010du i pro sousedy.“<\/div>\n
„Tys v\u017edycky d\u011blala ty nejlep\u0161\u00ed kol\u00e1\u010de.“ Usm\u00e1l se Bill. „S Tomem jsme se v\u017edycky h\u00e1dali o ty s tvarohem.“<\/div>\n
„Svat\u00e1 pravda. To u\u017e je ale doba.“ Povzdechla si babi\u010dka. „Ani nev\u00edte, jak jste m\u011b pot\u011b\u0161ili. Mus\u00edte mi toho tolik povypr\u00e1v\u011bt…“<\/div>\n
Chlapci poj\u00eddali kol\u00e1\u010de, st\u0159\u00eddav\u011b popisovali p\u0159\u00edhody, co se jim staly na turn\u00e9, nebo s kamar\u00e1dy, to, \u017ee m\u00e1 m\u00e1ma tolik pr\u00e1ce, \u017ee z\u016fstala pracovat mimo Magdenburg…<\/div>\n
Natolik se zahloubali do sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, \u017ee si ani po\u0159\u00e1dn\u011b neuv\u011bdomovali, jak rychle ub\u00edh\u00e1 \u010das. \u010cas, kter\u00fd se jim tak nemilosrdn\u011b kr\u00e1til a ustavi\u010dn\u011b o sob\u011b nechal d\u00e1vat v\u011bd\u011bt sv\u00fdm tich\u00fdm tikotem. Tikotem, kter\u00fd vn\u00edmal pouze jeden z nich.<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak si \u010dlov\u011bk dok\u00e1\u017ee popov\u00eddat i s osobou, se kterou si nikdy nem\u011bl co \u0159\u00edct, kdy\u017e v\u00edte, \u017ee by to mohlo b\u00fdt naposled. A o to bolestn\u011bj\u0161\u00ed je potom ono zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee jste doty\u010dnou osobou v\u016fbec neznali, a\u010dkoli st\u00e1la celou dobu za v\u00e1mi a \u010dekala, a\u017e si j\u00ed v\u0161imnete.<\/div>\n
„Babi promi\u0148, budu t\u011b u\u017e muset opustit… S Tomem.“ Vstal Bill od stolu a smutn\u011b se na sta\u0159enku pousm\u00e1l. Na malou chv\u00edli v jeho o\u010d\u00edch zahl\u00e9dla n\u011bco jako zoufalstv\u00ed. Ov\u0161em nedok\u00e1zala to pojmenovat. Zmizelo to stejn\u011b rychle, jako se to objevilo.<\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e jsme tady, cht\u011bli jsme je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvit strejdu.“ Vysv\u011btlil Tom.<\/div>\n
„To je ale \u0161koda.“ Povzdechla si \u017eena a dodala: „Aspo\u0148 v\u00e1m d\u00e1m na cestu n\u011bjak\u00e9 kol\u00e1\u010de. V\u017edy\u0165 se na sebe pod\u00edvejte. Na v\u00e1s to oble\u010den\u00ed doslova vis\u00ed.“ Pod\u00edvala se k\u00e1rav\u011b na Toma.<\/div>\n
„Ale, babi. To je naschv\u00e1l…“ obhajoval se Tom.<\/div>\n
„Naschv\u00e1l? To se takhle t\u00fdr\u00e1\u0161?“ zd\u011bsila se. „Bille, j\u00ed Tom v\u016fbec? M\u011bl bys na n\u011bj v\u00edc dohl\u00ed\u017eet…“<\/div>\n
„Jasn\u011b, babi, \u0159eknu kucha\u0159i, a\u0165 mu d\u00e1 m\u00edsto dvojit\u00e9 porce tu trojitou…“ za\u0161klebil se Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 bych m\u011bl dostat trojitou? Dvojit\u00e1 mi sta\u010d\u00ed… a nav\u00edc… pod\u00edvej se na sebe ty anorektiku. V\u017edy\u0165 d\u011btsk\u00e1 porce je na tebe moc.“ Zlobil se Tom.<\/div>\n
Bill u\u017e otev\u00edral pusu na svou obhajobu, babi\u010dka jej v\u0161ak r\u00e1zn\u011b p\u0159eru\u0161ila: „No tak, kluci, p\u0159ece se nebudete h\u00e1dat. Za chv\u00edli v\u00e1m bude osmn\u00e1ct.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, babi. Omlouv\u00e1m se.“ Sklopil \u010dernovlas\u00fd chlapec pohled.<\/div>\n
„To nic. Tome, sko\u010d, pros\u00edm t\u011b, do komory pro s\u00e1\u010dek. Zabal\u00edm v\u00e1m do n\u011bj ty kol\u00e1\u010de.“ Po\u017e\u00e1dala hocha.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159itakal Tom a vyb\u011bhl z m\u00edstnosti. Za vidinou kol\u00e1\u010d\u016f by klidn\u011b znovu sko\u010dil z mostu.<\/div>\n
Bill se sta\u0159enkou osam\u011bl. Pohl\u00e9dl j\u00ed do vr\u00e1s\u010dit\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Up\u00edrala na n\u011bj sv\u00e9 modr\u00e9 o\u010di pln\u00e9 l\u00e1sky, porozum\u011bn\u00ed a soucitu. Na malou chv\u00edli m\u011bl pocit, jako by prohl\u00e9dla a\u017e na samotn\u00e9 dno jeho proklet\u00e9 du\u0161e a odhalila, co se v n\u00ed skr\u00fdv\u00e1.<\/div>\n
„Bille, n\u011bco t\u011b tr\u00e1p\u00ed?“ zeptala se starostliv\u011b.<\/div>\n
„Spousta v\u011bc\u00ed.“ Povzdechl si chlapec. Ale hlavn\u011b ta jedna jedin\u00e1…<\/em><\/div>\n
Dot\u011brnou my\u0161lenku zahnal a\u017e bou\u0159liv\u00fd p\u0159\u00edchod Toma, jen\u017e v rukou radostn\u011b sv\u00edral \u010derven\u00fd s\u00e1\u010dek a co nejnen\u00e1padn\u011bji se sna\u017eil, stejn\u011b tak jako p\u0159ed lety, zamaskovat, \u017ee ochudil babi\u010d\u010dinu sp\u00ed\u017e o dal\u0161\u00ed z\u00e1soby. A stejn\u011b tak jako p\u0159ed lety se mu to nepoda\u0159ilo. Tady by se dalo \u0159\u00edct jen jedin\u00e9. Snaha byla.<\/div>\n
„Tak chem donechl ten ch\u00e1\u0161ek.“ Zahuhlal.<\/div>\n
„Tome, Tome.“ Spr\u00e1skla sta\u0159enka ruce. „Ty se snad nikdy nezm\u011bn\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Promi\u0148, babi, kdy\u017e ona se na m\u011b ta \u010dokol\u00e1da tak smutn\u011b koukala. Ono prost\u011b ne\u0161lo odolat.“ Up\u0159el na \u017eenu sv\u00e1 roztomil\u00e1 kukadla.<\/div>\n
Bill obr\u00e1til o\u010di v sloup. Jak m\u016f\u017ee bejt n\u011bkdo tak nena\u017eranej? A pro\u010d zrovna m\u016fj br\u00e1cha?<\/em><\/div>\n
\u017dena p\u0159evzala s\u00e1\u010dek, zabalila do n\u011bj n\u011bkolik von\u00edc\u00edch troj\u00faheln\u00ed\u010dk\u016f a \u0161la je vyprovodit ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Bill u\u017e cht\u011bl odej\u00edt, ale pak se oto\u010dil. Je\u0161t\u011b jednou, naposled se vrhnul babi\u010dce do n\u00e1ru\u010de. A je\u0161t\u011b jednou, naposled, ji siln\u011b objal… tak siln\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee se rozplyne, a on se ocitne znovu v \u010derno\u010dern\u00e9 temnot\u011b, jeho nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e, d\u011bsiv\u00e9m snu, pron\u00e1sleduj\u00edc\u00edm ho dnem i noc\u00ed…<\/div>\n
Zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek se mu prodrala slza.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, babi….“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky.“ Pousm\u00e1la se sta\u0159enka a pohladila chlapce po z\u00e1dech.<\/div>\n
Tom v\u0161e ml\u010dky pozoroval. S bolest\u00ed v srdci sledoval slzu, kter\u00e1 te\u010f jeho br\u00e1\u0161kovi tak \u010dasto kanula po l\u00edci. Tolik si p\u0159\u00e1l zastavit ji, aby u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 neunikla z t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, \u010dasto tak smutn\u00fdch…<\/div>\n
„Bill\u00ed, u\u017e mus\u00edme j\u00edt…“ \u0161eptnul Tom.<\/div>\n
Chlapec se od babi\u010dky odt\u00e1hl a nechal sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, aby ji tak\u00e9 mohl obejmout.<\/div>\n
Rozlou\u010dili se a chlapci vy\u0161li ven. Bill s v\u011bdom\u00edm, \u017ee vid\u00ed svou babi\u010dku naposled…<\/div>\n
Tom se po dlouh\u00e9m vnit\u0159n\u00edm p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed rozhodl sklesl\u00e9ho br\u00e1\u0161ku n\u011bjak pot\u011b\u0161it. A tak vyndal zpod sv\u00e9ho XXL tri\u010dka nap\u016fl sn\u011bzenou \u010dokol\u00e1du.<\/div>\n
„Bill\u00ed, v\u00ed\u0161… j\u00e1 se ti mus\u00edm k n\u011b\u010demu p\u0159iznat.“ Sklopil pohled. „Okradl jsem babi\u010dku o \u010dokol\u00e1du.“ A nat\u00e1hla s n\u00ed ruku sm\u011brem k Billovi.<\/div>\n
Ten se na n\u011bj nap\u016fl p\u0159ekvapen\u011b a nap\u016fl vy\u010d\u00edtav\u011b zad\u00edval, ale potom si ji vd\u011b\u010dn\u011b vzal. T\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159\u00edtomn\u011b s n\u00ed doputoval k \u00fast\u016fm a ukousl z n\u00ed mal\u00fd kous\u00ed\u010dek.<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Do\u0161li a\u017e ke dve\u0159\u00edm str\u00fd\u010dkova domu, kdy\u017e se n\u00e1hle otev\u0159ely. V nich se objevila, mal\u00e1 blon\u010fat\u00e1 d\u00edvka. Jejich sest\u0159enice.<\/div>\n
„Ahoj, Tino. Kam se chyst\u00e1\u0161?“ vybafl na p\u0159ekvapenou d\u00edvku Tom.<\/div>\n
„P\u00e1ni, kluci, co tu d\u011bl\u00e1te?“ podivila se.<\/div>\n
„No… cht\u011bli jsme se jen zastavit.“ Vysv\u011btloval Bill.<\/div>\n
„Ale u n\u00e1s nikdo nen\u00ed doma. A j\u00e1 m\u00e1m nam\u00ed\u0159eno na pou\u0165. Nechcete j\u00edt se mnou?“ navrhla s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Klidn\u011b.“ P\u0159itakali chlapci a n\u00e1sledovali svou sest\u0159enku.<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Bill, Tom a Tina se pr\u00e1v\u011b bl\u00ed\u017eili k prvn\u00edmu st\u00e1nku, kde se prod\u00e1valy pern\u00ed\u010dky. Vedle n\u011bj byl dal\u0161\u00ed, ov\u0161em m\u00edsto pern\u00ed\u010dk\u016f se na pult\u00edku vyj\u00edmaly prst\u00fdnky, n\u00e1ramky a r\u016fzn\u00e9 ozd\u016fbky, rozv\u011b\u0161en\u00e9 i po jeho st\u011bn\u00e1ch. Od t\u0159et\u00edho st\u00e1nku to von\u011blo tureck\u00fdm medem a hned vedle se us\u00eddlil chlap\u00edk prod\u00e1vaj\u00edc\u00ed alkoholick\u00e9 n\u00e1poje. Billa v\u0161ak nejv\u00edce zaujal ten s cukrovou vatou. Rozb\u011bhl se k n\u011bmu a koupil hned t\u0159i chom\u00e1\u010de jak pro sebe, tak pro sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a sest\u0159enici.<\/div>\n
„P\u00e1ni… u\u017e jsem dlouho nebyl na pouti.“ Vydechl, kdy\u017e se v\u0161ichni t\u0159i vyno\u0159ili z davu a v\u0161ech t\u011bch st\u00e1nk\u016f a kone\u010dn\u011b spat\u0159ili atrakce, na nich\u017e se usm\u00edvali nebo k\u0159i\u010dely mal\u00e9 d\u011bti, teenage\u0159i, rodi\u010de, dokonce sem tam i babi\u010dky….<\/div>\n
„Nep\u016fjdem na n\u011bjakou atrakci?“ vyb\u00eddl Tom, kter\u00e9mu z vaty zbyla u\u017e jen \u0161pejle.<\/div>\n
„Ale na kterou?“ rozhl\u00ed\u017eela se Tina kolem dokola. „Je jich tu stra\u0161n\u011b moc.“<\/div>\n
„Co t\u0159eba mix\u00e9r?“ navrhl Bill.<\/div>\n
„Jasn\u011b. Abys tady tu vatu, co sis koupil, zase p\u011bkn\u011b nechal, \u017ee?“ provokoval Tom.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se jako po n\u011bjakym blbym mix\u00e9ru pobliju, jo?“ zamra\u010dil se Bill.<\/div>\n
„Jo. P\u0159esn\u011b tak.“ Potvrdil Tom.<\/div>\n
„Vsa\u010f se, \u017ee ne. V\u010dera jsem sk\u00e1kal z mostu tak m\u011b dneska neporaz\u00ed n\u011bjakej koloto\u010d.“ Odfrknul si \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk.<\/div>\n
„Tak se teda vsad\u00edme.“ Tomovi se na tv\u00e1\u0159i objevil \u010f\u00e1belsk\u00fd \u00fasm\u011bv. „Kdo prohraje, bude muset j\u00edt na ka\u010dery.“<\/div>\n
„Na ka\u010dery?“ podivil se Bill.<\/div>\n
„Jo. To je pro mal\u00fd d\u011bcka… to\u010d\u00ed se to pomalu dokola a vyjede to s tebou vysoko do v\u00fd\u0161ky a pak zase zp\u00e1tky. A m\u00edsto kabinky sed\u00ed\u0161 v takovym ka\u010derovi.“ Vysv\u011btlila Tina.<\/div>\n
„Teda Tome, ty se\u0161 ochotnej ud\u011blat si takovou ostudu?“ u\u0161kl\u00edbnul se Bill.<\/div>\n
„Jen aby ses nedivil.“ Uchechtl se Tom a \u0161el koupit \u017eetony na atrakci jm\u00e9nem mix\u00e9r, kter\u00e1 u\u017e na prvn\u00ed pohled nevypadala na to, \u017ee by do n\u00ed m\u011bl chodit n\u011bkdo se slab\u00fdm \u017ealudkem…<\/div>\n
Vstoupili do kabiny, op\u0159eli se o st\u011bny a chytili z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00fdch ty\u010d\u00ed uchycen\u00fdch na st\u011bn\u011b. I kdy\u017e, jak pronesl jeden z lid\u00ed, co byl v kabin\u011b s nimi, a jak pozd\u011bji sami zjistili, ty ty\u010de tam byly stejn\u011b „na hovno“.<\/div>\n
V\u0161ichni z\u016fstali tlakem p\u0159i\u0161pendlen\u00ed ke st\u011bn\u011b a nemohli se skoro ani pohnout. Cel\u00e9 se to s nimi to\u010dilo dokola a co h\u016f\u0159, Billovi se opravdu za\u010d\u00ednalo d\u011blat \u0161patn\u011b. M\u011bl pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di. Ono toho taky k vid\u011bn\u00ed moc nebylo. Neust\u00e1le se st\u0159\u00eddaly t\u0159i obrazy: slunce, nebe, st\u00e1nky, slunce, nebe, st\u00e1nky…<\/div>\n
Tom si to pln\u011b u\u017e\u00edval. Sm\u00e1l se, i kdy\u017e pusu by mu tlak v tuto chv\u00edli stejn\u011b asi zav\u0159\u00edt nedovolil, a neust\u00e1le pokukoval po stejn\u011b „vytlemen\u00e9“ sest\u0159ence na jedn\u00e9 stran\u011b a br\u00e1\u0161kovi „na um\u0159en\u00ed“ na druh\u00e9 stran\u011b.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b. Kone\u010dn\u011b se pro Billa v\u0161e p\u0159estalo to\u010dit. Kdy\u017e opomeneme hlavu a \u017ealudek. Ale atrakce st\u00e1la. Jak\u00e9 to \u0161t\u011bst\u00ed. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem se vypletl dve\u0159mi ven a p\u0159\u00edmo na udusan\u00fd tr\u00e1vn\u00edk vyklopil asi polovinu obsahu sv\u00e9ho \u017ealudku. Potom se om\u00e1men\u011b op\u0159el o n\u011bjakou budku kde se prod\u00e1valy \u017eetony a vys\u00edlen\u011b se sna\u017eil naj\u00edt v kapse pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka k n\u011bmu p\u0159istoupil a p\u0159idr\u017eel ho, zat\u00edmco Tina mu do\u0161la pro n\u011bjak\u00e9 ledov\u00e9 pit\u00ed na zklidn\u011bn\u00ed \u017ealudku.<\/div>\n
„Sakra… to budu muset j\u00edt na ty ka\u010dery, co?“ zd\u011bsil se Bill, moment\u00e1ln\u011b bled\u0161\u00ed ne\u017e kdy d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„No… mo\u017en\u00e1 a\u017e ti bude trocha l\u00edp. Aby ses znova… no…“ Tom si skousl ret.<\/div>\n
„J\u00e1 vim, Tome… nepoblil.“ Pousm\u00e1l se jemn\u011b chlapec a s d\u011bkovn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i p\u0159evzal od sv\u00e9 sest\u0159enky kel\u00edmek s kofolou.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? P\u016fjdem se n\u011bkam, pokud mo\u017eno, posadit.“ Mrknul Tom a v\u0161ichni t\u0159i se vydali hledat n\u011bjak\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto. Opravdu nadlidsk\u00fd \u00fakol…<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Kdy\u017e se dostali na kraj toho v\u0161eho hluku, lid\u00ed, koloto\u010d\u016f, vyhledali si volnou lavi\u010dku u n\u011bjak\u00e9 opravdu star\u00e9 oplocen\u00e9 l\u00edpy s cedulkou st\u00e1\u0159\u00ed asi dvou set let a vy\u010derpan\u011b se posadili. Bill m\u011bl sv\u016fj kel\u00edmek t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd, p\u0159esto se v\u0161ak nec\u00edtil dvakr\u00e1t nejl\u00edp. P\u0159ece jen se v\u0161e kolem to\u010dilo o trochu v\u00edc, ne\u017e je zdr\u00e1vo.<\/div>\n
„Je to u\u017e lep\u0161\u00ed?“ pohl\u00e9dl na n\u011bj starostliv\u011b br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
„Ale jo… celkem to jde.“ Povzdechl si Bill a dopil posledn\u00ed dou\u0161ek.<\/div>\n
„Nekoup\u00edme si tu n\u011bco na pam\u00e1tku?“ zeptala se Tina.<\/div>\n
Na pam\u00e1tku. To slovo se Billovi nep\u0159\u00edjemn\u011b rozezn\u011blo v u\u0161\u00edch.<\/div>\n
Pro\u010d mu mus\u00ed ten okam\u017eik, kdy\u017e u\u017e se kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00ed alespo\u0148 trochu \u0161\u0165astn\u00fd, n\u011bco pokazit?Pro\u010d se v\u017edycky, kdy\u017e vypad\u00e1 v\u0161e tak bezstarostn\u011b, stane n\u011bco, co mu p\u0159ipomene, \u017ee \u017eivot tak bezstarostn\u00fd nen\u00ed. Ne tak, jak by si p\u0159\u00e1l…<\/em><\/div>\n
Chlapec posmutn\u011bl. Zahled\u011bl se na pr\u00e1zdn\u00e9 dno kel\u00edmku.<\/div>\n
Jak\u00e9 je to asi tam… tam, kam se on nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed…<\/em><\/div>\n
Ka\u017ed\u00fdm dnem…<\/em><\/div>\n
Ka\u017edou minutou…<\/em><\/div>\n
Ka\u017edou vte\u0159inou…<\/em><\/div>\n
Tom si v\u0161iml chlapcova smutn\u00e9ho pohledu. U\u017e v\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1. V\u011bd\u011bl, \u017ee se s br\u00e1\u0161kou n\u011bco d\u011bje, \u017ee n\u011bco rozhodn\u011b nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku…<\/div>\n
„V\u00edte co?“ usm\u00e1l se na sv\u00e9 dvoj\u010de i na sest\u0159enku. „P\u016fjdeme ke st\u0159elnici a j\u00e1 ti Bill\u00ed vyst\u0159el\u00edm v\u0161echno, co bude\u0161 cht\u00edt. A co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch.“ Zad\u00edval se na Billa. „T\u0159eba ti pak bude l\u00edp.“<\/div>\n
V tom pohledu nebylo nic v\u00edc ne\u017e up\u0159\u00edmnost, up\u0159\u00edmnost starostliv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky, a nic m\u00ed\u0148 ne\u017e \u010dist\u00e1 l\u00e1ska. L\u00e1ska, kterou bylo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed skr\u00fdvat…<\/div>\n
Bill se p\u0159ekvapen\u011b pousm\u00e1l, p\u0159ik\u00fdvl a vydal se i s Tinou za br\u00e1\u0161kou.<\/div>\n
Do\u0161li ke st\u0159elnici, kde se moment\u00e1ln\u011b uvolnilo m\u00edsto a Tom se nemotorn\u011b chopil jedn\u00e9 se vzduchovek.<\/div>\n
„Tak Bill\u00ed, copak bys cht\u011bl vyst\u0159elit?“<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec se chv\u00edli rozhl\u00ed\u017eel a nakonec si vybral b\u00edl\u00e9ho medv\u00eddka, jen\u017e se choulil mezi opi\u010dkou a slonem.<\/div>\n
Tom nam\u00ed\u0159il na \u0161est v\u00e1le\u010dk\u016f naskl\u00e1dan\u00fdch do pyramidy a modlil se, aby jich shodil co nejv\u00edc.<\/div>\n
Ozvala se r\u00e1na a \u010dty\u0159i v\u00e1le\u010dky se skut\u00e1lely na plechovou podlo\u017eku.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed r\u00e1na a zase o jeden v\u00e1le\u010dek m\u00ed\u0148.<\/div>\n
T\u0159et\u00ed r\u00e1na a Bill zaj\u00e1sal. Tom mu s \u00fasm\u011bvem p\u0159ed\u00e1val vytou\u017eenou ply\u0161ovou hra\u010dku.<\/div>\n
Tom se zd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edval na hodinky. Bylo pr\u00e1v\u011b n\u011bco kolem p\u016fl \u010dtvrt\u00e9. A jeliko\u017e cesta trvala zhruba t\u0159i hodiny, m\u011bli nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, aby vyrazili na zast\u00e1vku…<\/div>\n
„Promi\u0148 Tino, ale u\u017e mus\u00edme jet. R\u00e1di jsme t\u011b zase vid\u011bli.“ Ujal se slova Tom.<\/div>\n
„Pozdravuj rodi\u010de. \u0160koda, \u017ee jsem je nemohl pozdravit s\u00e1m…“ smutn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Budu.“ P\u0159ik\u00fdvla d\u00edvka. „M\u011bjte se p\u011bkn\u011b.“ Zam\u00e1vala na rozlou\u010denou a zmizela v davu.<\/div>\n
P\u011bkn\u011b? Kdyby tak v\u011bd\u011bla…<\/em><\/div>\n
* * *<\/em><\/div>\n
Tom rozrazil dve\u0159e bratrova pokoje. Cht\u011bl mu sd\u011blit, \u017ee volala m\u00e1ma. Z\u00edtra m\u011bla p\u0159ijet. Co by mu m\u011blo ud\u011blat v\u011bt\u0161\u00ed radost, ne\u017e tohle? M\u00edsto sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky v\u0161ak spat\u0159il jen pr\u00e1zdnou m\u00edstnost s opu\u0161t\u011bn\u00fdm medv\u00eddkem na posteli.<\/div>\n
Chlapce se zmocnila panika. Byl u\u017e ve\u010der. Kam by jeho br\u00e1\u0161ka mohl j\u00edt?<\/div>\n
N\u011bco ho t\u00e1hlo k oknu. Zad\u00edval se na ztemn\u011blou ulici, oz\u00e1\u0159enou jen chab\u00fdm sv\u011btlem pouli\u010dn\u00ed lampy.<\/div>\n
\u010c\u00e1ste\u010dn\u011b se mu ulevilo, kdy\u017e spat\u0159il na druh\u00e9 stran\u011b chodn\u00edku zn\u00e1mou siluetu sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky. Nebyl tam v\u0161ak s\u00e1m. Zahalen ve st\u00ednu a \u010dern\u00e9 k\u00e1pi tam s n\u00edm st\u00e1l je\u0161t\u011b n\u011bkdo. N\u011bkdo, kdo si nep\u0159\u00e1l b\u00fdt spat\u0159en. Spat\u0159en nik\u00fdm jin\u00fdm, ne\u017e \u010dernovlas\u00fdm chlapcem…<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
autor: Elis, Cera
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Jsem tak r\u00e1da, \u017ee jste si na m\u011b vzpomn\u011bli. Poj\u010fte d\u00e1l. Zrovna jsem vyt\u00e1hla z trouby kol\u00e1\u010de…“ popostrkovala je dovnit\u0159. Chlapci se posadili za star\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl v mal\u00e9 kuchy\u0148ce a rozhl\u00ed\u017eeli se kolem. Na st\u011bn\u00e1ch st\u00e1le visely ru\u010dn\u011b malovan\u00e9 tal\u00ed\u0159e a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20471","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20471","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20471"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20471\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20471"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20471"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20471"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}