{"id":20474,"date":"2008-03-02T11:46:00","date_gmt":"2008-03-02T10:46:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20432"},"modified":"2008-03-02T11:46:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:46:00","slug":"cesta-do-pekel-2-4-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-2-4-4\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 2. (4\/4)"},"content":{"rendered":"
Sta\u010dilo by se jen malinko naklonit a let\u011bt… Let\u011bt do n\u00e1ru\u010de modr\u00e9 hladiny jemn\u011b se vln\u00edc\u00ed v srpnov\u00e9m v\u00e1nku. Jenom\u017ee Tom, i kdy\u017e to st\u00e1le nedok\u00e1zal vyslovit nahlas, m\u011bl strach.<\/div>\n
Nikdy se neb\u00e1l v\u00fd\u0161ek. Nikdy. Av\u0161ak n\u011bkolika metrov\u00e1 propast, kter\u00e1 se pod n\u00edm otev\u00edrala, se mu v tu chv\u00edli zd\u00e1la jako br\u00e1na p\u0159\u00edmo do rukou smrti.<\/div>\n
„Bill\u00ed…“ p\u00edpl sotva z\u0159eteln\u011b.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m strach.“ Kone\u010dn\u011b to bylo venku. Tom se s nad\u011bj\u00ed, \u017ee skok zru\u0161\u00ed, pod\u00edval na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku.<\/div>\n
„Tome, to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ zad\u00edval se na chlapce nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „V ka\u017ed\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b bude\u0161 muset ten sv\u016fj strach p\u0159ekonat. U\u017e je to zaplacen\u00fd, jsme p\u0159ipoutan\u00fd lanama a ka\u017edou chv\u00edli m\u00e1me sko\u010dit…“ p\u0159ipomn\u011bl hoch.<\/div>\n
Tom byl bled\u0161\u00ed, ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Ve tv\u00e1\u0159i k\u0159e\u010dovit\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Bill\u00ed, pros\u00edm, dr\u017e m\u011b!“ za\u0161eptal zoufale. Hloubka pod n\u00edm mu p\u0159ipadala v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed. Nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt Bill tak klidn\u00fd. Ne jako on, kter\u00fd se tu klepal strachem.<\/div>\n
M\u011bl bych se styd\u011bt. Jsem p\u0159ece star\u0161\u00ed! Mus\u00edm Billovi p\u0159ipadat jak mal\u00fd d\u011bcko…<\/em><\/div>\n
Nem\u011bl jsem se nechat vyprovokovat. Nem\u011bl jsem cht\u00edt Billovi n\u011bco dokazovat. Nem\u011bl jsme dovolit strachu, aby m\u011b ovl\u00e1dnul…<\/em><\/div>\n
Tak jo. Jsem slaboch, ale pom\u016f\u017ee mi to n\u011bjak? Asi ne.<\/em><\/div>\n
Soust\u0159e\u010f se na Billa. Zapome\u0148 na v\u0161echno ostatn\u00ed. Zapome\u0148 na sv\u016fj strach. Nedovol, aby t\u011b d\u00e1l ovl\u00e1dal. Tohle jsi v\u017edycky tou\u017eil zkusit. Sko\u010dit do nezn\u00e1ma. U\u017e\u00edt si to nap\u011bt\u00ed, adrenalin…<\/em><\/div>\n
Ne, nedok\u00e1\u017eu to. Strach je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1…<\/em><\/div>\n
„Neboj, budu.“ Objal br\u00e1\u0161ku Bill a povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. Ov\u0161em toho si Tom skoro nev\u0161iml. Vn\u00edmal jen to p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 se mu rozl\u00e9valo po t\u011ble v Billov\u011b n\u00e1ru\u010di. C\u00edtil se v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a je\u0161t\u011b pevn\u011bji se k br\u00e1\u0161kovi p\u0159itisknul. Jeho v\u016fn\u011b ho uklid\u0148ovala…<\/div>\n
Jen jeden jedin\u00fd odraz. Jen jeden jedin\u00fd krok do nezn\u00e1ma… Sko\u010dili. Spole\u010dn\u011b. Dr\u017e\u00edc se v objet\u00ed. Spojili sv\u00e1 and\u011blsk\u00e1 k\u0159\u00eddla a let\u011bli vst\u0159\u00edc vodn\u00ed hladin\u011b. Ze rt\u016f jim unikl vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Tohle je konec… Padali do rukou smrti a nebylo nic, co by je dok\u00e1zalo zastavit…<\/div>\n
Zhoupli se nad vodn\u00ed hladinou. Bill otev\u0159el o\u010di. Za\u010dal se sm\u00e1t. Unikl smrti. Kdyby n\u011bco jen o milimetr \u0161patn\u011b vypo\u010d\u00edtali, mohlo to skon\u010dit jinak… Av\u0161ak on to dok\u00e1zal. St\u00e1l na kladin\u011b mezi \u017eivotem a smrt\u00ed, je\u017e ho stahovala k sob\u011b sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi, ohyzdn\u00fdmi prsty, a dok\u00e1zal nad n\u00ed vyhr\u00e1t… T\u0159eba se mu to poda\u0159\u00ed je\u0161t\u011b jednou… Stejn\u011b jako te\u010f. S bratrskou l\u00e1skou, strachem… s pomoc\u00ed sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
Tom pohl\u00e9dl do Billovy tv\u00e1\u0159e. Usm\u00edval se. Stejn\u011b jako on. B\u00e1l se, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b se b\u00e1l… Ale ten pocit, kdy\u017e padal st\u0159emhlav dol\u016f… Ten n\u00e1hl\u00fd pocit svobody a z\u00e1rove\u0148 nezvratn\u00e9 spojenosti s osudem sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky, sv\u00e9 l\u00e1sky, kterou pevn\u011b sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed… byl k nezaplacen\u00ed. Byl to pr\u00e1v\u011b jeden z t\u011bch pocit\u016f, na n\u011bj\u017e nezapomenete do konce sv\u00e9ho \u017eivota. Proto\u017ee je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00fd na to, aby ho n\u011bkdo dok\u00e1zal vymazat z va\u0161\u00ed mysli.<\/div>\n
„P\u00e1ni. To bylo skv\u011bl\u00fd! P\u0159\u00edmo \u00fa\u017easn\u00fd!“ Bill p\u0159ekypoval \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„Senza\u010dn\u00ed.“ P\u0159idal se Tom. „Ale… jak se sakra dostaneme odtud?“ \u0159ekl vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„No to se p\u0159ece mus\u00ed\u0161 odh\u00e1knout… a… sko\u010dit do vody.“ Radil br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
„C-co\u017ee? To… to mysl\u00ed\u0161 jako… do t\u00e9 vody p-pod n\u00e1ma?“ vyp\u00edskl.<\/div>\n
„Ne. Do t\u00e9 co n\u00e1m te\u010de doma z kohoutku.“ Za\u0161klebil se Bill.<\/div>\n
„Ale… to… to po m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt! M\u00e1m na to \u0161patn\u00fd vzpom\u00ednky. Budu z toho m\u00edt dal\u0161\u00ed posttraumatickej \u0161ok. Celo\u017eivotn\u00ed n\u00e1sledky…“ panika\u0159il Tom.<\/div>\n
„Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Uklidni se. Je to v pohod\u011b. Tamhleta lo\u010fka n\u00e1s vyzvedne. Tak\u017ee se te\u010f hezky vyh\u00e1kni, ano?“<\/div>\n
„Tak jo.“ Nadechl se Tom.<\/div>\n
„Raz. Dva. T\u0159i!“<\/div>\n
Ozvaly se dv\u011b \u017eblunknut\u00ed a za chv\u00edli se z hladiny jezera vyno\u0159ila Billova a n\u00e1sledn\u011b Tomova hlava.<\/div>\n
Oba chlapci za\u010dali plavat sm\u011brem k nachystan\u00e9 lo\u010fce, vzd\u00e1len\u00e9 asi dvacet metr\u016f. Tom byl ve vod\u011b tak nerad, \u017ee se k jejich „z\u00e1chrann\u00e9mu \u010dlunu“ \u0159\u00edtil doslova jako torp\u00e9do, jen aby u\u017e byl na suchu.<\/div>\n
Mu\u017e jim pomohl vl\u00e9zt dovnit\u0159 a za\u010dal veslovat. Pomalu se plavili ke b\u0159ehu, vzd\u00e1len\u00e9mu odtud je\u0161t\u011b dobr\u00fdch \u0161edes\u00e1t metr\u016f.<\/div>\n
Tom se k\u0159e\u010dovit\u011b p\u0159idr\u017eoval lodi\u010dky. Voda mu nikdy nevadila. M\u011bl ji r\u00e1d. Ov\u0161em toto jezero tvo\u0159ilo v\u00fdjimku. Vodu v n\u011bm p\u0159\u00edmo nesn\u00e1\u0161el. Jednou se tady m\u00e1lem utopil a nehodlal d\u00e1t hlubin\u00e1m dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost o pokus vz\u00edt mu \u017eivot.<\/div>\n
„Tomi?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Necht\u011bl by ses trochu v\u00edc uvolnit? Se\u0161 hrozn\u011b napjatej.“ Domlouval mu Bill.<\/div>\n
„Ani ne.“ Zamra\u010dil se Tom.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko?“ uculil se \u010dernovlas\u00fd chlapec.<\/div>\n
„Co je zas?“ zad\u00edval se hoch na Billa podez\u0159\u00edvav\u011b.<\/div>\n
„Pod\u00edvej. N\u011bco tam plave.“ Uk\u00e1zal Bill prst\u00edkem na vodu.<\/div>\n
„A co?“ rozhl\u00ed\u017eel se Tom.<\/div>\n
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho v\u0161ak n\u011bkdo chytil a vyhodil z lo\u010fky ven.<\/div>\n
„Ty.“ \u0160klebil se Bill.<\/div>\n
Tom se sam\u00fdm leknut\u00edm za\u010dal topit. Pl\u00e1cal kolem sebe rukama, k\u0159i\u010del a sem tam si i loknul.<\/div>\n
„Pomooc! J\u00e1 se utop\u00edm,“ zaje\u010del.<\/div>\n
„Ale Tome, v\u017edy\u0165 u\u017e p\u0159ece um\u00ed\u0161 plavat.“ P\u0159ipomn\u011bl mu Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Vyp\u00edskl Tom, d\u00e1l v\u0161ak kolem sebe m\u00e1chal jako by mu \u0161lo o \u017eivot.<\/div>\n
Mu\u017e na lodi\u010dce se rozesm\u00e1l: „Tak co tu teda nacvi\u010duje\u0161? Honem plav sem.“<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1…“ Tom za\u010dal d\u011blat tempa. Mu\u017e mu pomohl zp\u00e1tky na palubu a vydali se znovu ke b\u0159ehu.<\/div>\n
Chlapec se klepal a probod\u00e1val sv\u00e9ho bratra nen\u00e1vistn\u00fdm, skoro a\u017e vra\u017eedn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d jsi to ud\u011blal?!“ rozk\u0159ikl se na Billa. „Mohl sem se utopit…“<\/div>\n
„A jak asi?“ nadzvedl Bill t\u00e1zav\u011b prav\u00e9 obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„No… co kdybych dostal k\u0159e\u010d? Nebo… nebo m\u011b n\u011bco st\u00e1hlo pod vodu?“ vysv\u011btloval hoch.<\/div>\n
„T\u0159eba Lochnessk\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161era, \u017ee?“ utahoval si z n\u011bj vesla\u0159.<\/div>\n
Tom se za\u0161karedil, nafoukl se jako bal\u00f3n a nepromluvil u\u017e ani slovo.<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Vystoupili na sou\u0161 a ihned zam\u00ed\u0159ili k oh\u00fdnku ke skupince \u0161\u0165astlivc\u016f, kter\u00e1 sk\u00e1kala mezi prvn\u00edmi, sv\u016fj skok \u0161\u0165astn\u011b p\u0159e\u017eila a nyn\u00ed si su\u0161ila mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed. Tom nasupen\u011b p\u0159ikr\u00e1\u010del a vecpal se mezi n\u011bjak\u00e9 dva chlapce, aby nemusel st\u00e1t vedle br\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
Bill zesmutn\u011bl. Za\u010dal litovat \u010dinu, kter\u00e9ho se dopustil na chud\u00e1\u010dku Tomovi. Nen\u00e1padn\u011b po n\u011bm pokukoval, ov\u0161em v\u017edy, kdy\u017e ho Tom p\u0159istihl, je\u0161t\u011b v\u00edc se zamra\u010dil.<\/div>\n
On se tak smutn\u011b kouk\u00e1… Bo\u017ee, miluju ty jeho roztomil\u00fd kukadla. Chud\u00e1\u010dek. Pro\u010d sem na n\u011bho tak hnusnej? Pro\u010d se na n\u011bho furt tak mra\u010dim? Tome, dost!<\/em><\/div>\n
Ale to on m\u011b shodil do vody. Mohlo b\u00fdt po m\u011b. Mohl sem b\u00fdt mrtvej, utopenej…<\/em><\/div>\n
Jenom\u017ee… jde odolat tomu ps\u00edmu pohledu? Ne.<\/em><\/div>\n
Opatrn\u011b vystoupil z krou\u017eku a za\u0159adil se na uvoln\u011bn\u00e9 m\u00edsto vedle sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky, jen\u017e se na n\u011bj omluvn\u011b a z\u00e1rove\u0148 vd\u011b\u010dn\u011b pousm\u00e1l. Tom mu \u00fasm\u011bv s vl\u00eddn\u00fdm pohledem op\u011btoval. Na mal\u00fd okam\u017eik se v n\u011bm v\u0161ak zablesklo n\u011bco v\u00edc. Na jeden mal\u00fd okam\u017eik rozt\u00e1hl mlhavou clonu p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed bratrsk\u00e9 l\u00e1sky a na jeden mal\u00fd okam\u017eik tak odkryl tajemstv\u00ed, jen\u017e tak \u00fap\u011bnliv\u011b st\u0159e\u017eilo jeho srdce.<\/div>\n
Ov\u0161em Bill tu vz\u00e1cnou chv\u00edli promarnil. Te\u010f, kdy\u017e m\u011bl Toma op\u011bt po sv\u00e9m boku, dovolil sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, aby znovu zabloudily ke v\u010derej\u0161\u00edmu snu. Pozoroval plameny ohn\u011b. Jak jeho dlouh\u00e9, krvav\u011b zlatav\u00e9 jazyky \u0161lehaj\u00ed vysoko k obloze a ztr\u00e1cej\u00ed se nezn\u00e1mo kde. Jak odl\u00e9taj\u00ed jiskry a dopadaj\u00ed na vlhkou hl\u00ednu.<\/div>\n
Miloval ohe\u0148. P\u0159itahovala ho jeho skryt\u00e1 s\u00edla. Z\u00e1rove\u0148 ho v\u0161ak nen\u00e1vid\u011bl. Celou svou bytost\u00ed. P\u0159ipom\u00ednal mu JEHO. Postavu, kter\u00e9 se b\u00e1l v\u00edc, ne\u017e \u010dehokoli jin\u00e9ho…<\/div>\n
Nebyl to v\u0161ak jen pouh\u00fd sen? Pouh\u00fd p\u0159elud, kter\u00fd vytvo\u0159ila jeho vlastn\u00ed fantasie a podv\u011bdom\u011b mu ji v\u0161t\u00edpila do mysli, aby jej tak potrestala za \u010diny, kter\u00e9 nebylo jeho sv\u011bdom\u00ed schopno p\u0159ijmout?<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e m\u011bli oble\u010den\u00ed such\u00e9, rozhodli se obhl\u00e9dnout trosky hradu, zda se n\u011bco nezm\u011bnilo. Star\u00e1 hladomorna byla zasypan\u00e1, ze\u010f je\u0161t\u011b rozpadlej\u0161\u00ed…<\/div>\n
Stejn\u011b jako chlapci rostli, i na ruin\u00e1ch se podepsal chod \u010dasu.<\/div>\n
„Je to tu \u010d\u00edm d\u00e1l ubo\u017eej\u0161\u00ed.“ Post\u011b\u017eoval si Tom.<\/div>\n
„N\u00e1hodou… je to tu takov\u00fd… tajemn\u00fd. Ty nem\u00e1\u0161 v\u016fbec cit pro historii.“ Zavrt\u011bl hlavou Bill.<\/div>\n
„Pro historii? No j\u00e1 nev\u00edm, kdo tady rupnul z d\u011bj\u00e1ku…“ po\u0161kleboval se Tom.<\/div>\n
„To jsem byl nemocnej! J\u00e1 za to nem\u016f\u017eu, \u017ee m\u011b ta star\u00e1 p\u00e1ka hned vytasila.“ Ohradil se Bill. „M\u011b se tu l\u00edb\u00ed. Kdy\u017e si p\u0159edstav\u00ed\u0161 ten hrad. St\u0159edov\u011bkou pevnost, obl\u00e9hanou nep\u0159\u00e1telsk\u00fdmi vojsky…“<\/div>\n
Tom vyvalil o\u010di. M\u011bl v\u00e1\u017en\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee jeho br\u00e1\u0161ka opravdu nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Takhle mluvil m\u00e1lokdy.<\/div>\n
Bill se na chv\u00edli ocitl o n\u011bkolik stolet\u00ed zp\u00e1tky v dob\u011b, kdy v\u00e1\u017een\u00fdm kr\u00e1l\u016fm, state\u010dn\u00fdm ryt\u00ed\u0159\u016fm i prost\u00fdm ob\u010dan\u016fm nechyb\u011bla spravedlnost, udatnost a \u010dest. Proch\u00e1zel rozlehl\u00fdmi chodbami, zdoben\u00fdmi obrazy panovn\u00edk\u016f i jejich d\u011bt\u00ed, sledoval poctivou pr\u00e1ci poddan\u00fdch na pansk\u00e9m dvo\u0159e a obdivoval \u0161erm\u00ed\u0159e, p\u0159ipravuj\u00edc\u00ed se na p\u0159\u00edpadn\u00fd \u00fatok krut\u00fdch a nemilosrdn\u00fdch nep\u0159\u00e1tel.<\/div>\n
Ze sn\u011bn\u00ed ho zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti vt\u00e1hnul a\u017e jeho br\u00e1\u0161ka: „Bille, ujede n\u00e1m autobus.“ Pod\u00edval se na Billa zd\u011b\u0161en\u011b. „A j\u00e1 m\u00e1m hlad.“ Dodal po chv\u00edli.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj dlouze zad\u00edval.<\/div>\n
„Jedeme dom\u016f.“<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Slunce zapadalo za obzor. Bill sed\u011bl na okenn\u00ed \u0159\u00edmse a pozoroval ho\u0159\u00edc\u00ed oblohu nad horizontem. Po nam\u00e1hav\u00e9m dni byli oba natolik unaven\u00ed, \u017ee se zmohli na „pouhou“ v\u011bt\u0161\u00ed ve\u010de\u0159i a zapadli do sv\u00fdch pokoj\u016f. Jeho dvoj\u010de u\u017e d\u00e1vno spalo, on v\u0161ak i p\u0159es sv\u00e9 vy\u010derp\u00e1n\u00ed nedok\u00e1zal usnout. Musel p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Prom\u00edtal si p\u0159ed o\u010dima cel\u00fd den, st\u00e1le dokola. Uv\u011bdomil si, \u017ee dnes se po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b opravdu c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd… Se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou a neskonalou touhou b\u00fdt alespo\u0148 na jednu jedinou chv\u00edli norm\u00e1ln\u00ed kluk. Bez novin\u00e1\u0159\u016f, paparazzi, dot\u011brn\u00fdch fanynek. Beze strachu z n\u011bjak\u00e9 skand\u00e1ln\u00ed fotografie. Ale se skli\u010duj\u00edc\u00ed t\u00edhou na prsou v podob\u011b vlezl\u00e9ho snu, kter\u00fd se te\u010f jako z\u00e1zrakem rozplynul. Zmizel… a s n\u00edm i ve\u0161ker\u00e9 obavy. Kdyby ten sen byl skute\u010dn\u00fd, ur\u010dit\u011b by se u\u017e n\u011bco stalo… Ur\u010dit\u011b.<\/div>\n
Probudilo se jen jeho podv\u011bdom\u00ed, aby si uv\u011bdomil, \u017ee by si m\u011bl u\u017e\u00edvat sv\u016fj sen, ale p\u0159itom neopom\u00edjel ani ty ostatn\u00ed…<\/div>\n
Dne\u0161ek byl nejlep\u0161\u00ed v jeho dosavadn\u00edm \u017eivot\u011b. Kone\u010dn\u011b m\u011bl po dlouh\u00e9 dob\u011b pocit, \u017ee \u017eil tou pov\u011bstnou sekundou, jakoby ka\u017ed\u00fd den m\u011bl b\u00fdt t\u00edm posledn\u00edm…<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
autor: Elis, Cera
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Sta\u010dilo by se jen malinko naklonit a let\u011bt… Let\u011bt do n\u00e1ru\u010de modr\u00e9 hladiny jemn\u011b se vln\u00edc\u00ed v srpnov\u00e9m v\u00e1nku. Jenom\u017ee Tom, i kdy\u017e to st\u00e1le nedok\u00e1zal vyslovit nahlas, m\u011bl strach. Nikdy se neb\u00e1l v\u00fd\u0161ek. Nikdy. Av\u0161ak n\u011bkolika metrov\u00e1 propast, kter\u00e1 se pod<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20474","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20474","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20474"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20474\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20474"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20474"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20474"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}