{"id":20477,"date":"2008-03-02T11:43:00","date_gmt":"2008-03-02T10:43:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20435"},"modified":"2008-03-02T11:43:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:43:00","slug":"cesta-do-pekel-2-1-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-2-1-4\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 2. (1\/4)"},"content":{"rendered":"
Der Montag<\/strong><\/div>\n
Zkusit zapomenout na v\u010derej\u0161\u00ed d\u011bn\u00ed,<\/em><\/div>\n
rozeznat realitu od pouh\u00e9ho sn\u011bn\u00ed…<\/em><\/div>\n
Sta\u010dilo v\u011b\u0159it, sta\u010dilo cht\u00edt.<\/em><\/div>\n
On v\u0161ak v\u0161echno nechal si vz\u00edt…<\/em><\/div>\n
By Elis a Cera<\/em><\/div>\n
Chlapcovy dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy se zachv\u011bly jakoby v jemn\u00e9m poryvu letn\u00edho v\u00e1nku. U\u017e nespal. Necht\u011bl v\u0161ak vykouknout zpod klenby v\u00ed\u010dek a dobrovoln\u011b tak zatratit ten p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, co se mu rozl\u00e9val po t\u011ble. Cht\u011bl si u\u017edibnout i ty posledn\u00ed kous\u00ed\u010dky, ani\u017e by se musel s n\u011bk\u00fdm d\u011blit. Jenom pro sebe. Jemn\u011b se pousm\u00e1l a zabo\u0159il hlavu je\u0161t\u011b hloub\u011bji do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Jeho v\u016fn\u011b mu byla pov\u011bdom\u00e1… jemn\u011b naho\u0159kl\u00e1, podmaniv\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 uklid\u0148uj\u00edc\u00ed…<\/div>\n
Pomalu otev\u0159el o\u010di. Rozmazan\u00e9 obrazy se pozvolna rozjas\u0148ovaly a on dok\u00e1zal rozeznat jednotliv\u00fd n\u00e1bytek.<\/div>\n
Zapomn\u011bli jsme vypnou televizi.<\/em> Pomyslel si a cht\u011bl se nat\u00e1hnout pro ovlada\u010d, aby ji vypnul, kdy\u017e si uv\u011bdomil, kde vlastn\u011b je. To, co celou dobu pova\u017eoval za pol\u0161t\u00e1\u0159, byla Tomova mikina – je\u0161t\u011b p\u0159esn\u011bji – Tomovo rameno.<\/div>\n
Opatrn\u011b se od n\u011bj odt\u00e1hl. Necht\u011bl ho probudit a smazat ten spokojen\u00fd v\u00fdraz a lehk\u00fd \u00fa\u0161klebek, co se mu usadil na tv\u00e1\u0159i. Ov\u0161em \u010d\u00edm d\u00e9le se na bratra d\u00edval, t\u00edm v\u00edc se za\u010dal rozpom\u00ednat na v\u010derej\u0161\u00ed den. Pocit, co ho doposud obklopoval, mu v jedn\u00e9 setin\u011b sekundy zamrzl v \u017eil\u00e1ch a rozpadl se na drobn\u00e9 ledov\u00e9 st\u0159\u00edpky. L\u00e9\u010div\u00e1 bezesn\u00e1 noc pozbyla \u00fa\u010dinku. V\u0161echno se vr\u00e1tilo. Strach a obavy z budoucnosti, sv\u00edraj\u00edc\u00ed mu srdce. V hlav\u011b se mu znovu rozezn\u011bl vt\u00edrav\u00fd hlas a na\u0161ept\u00e1val mu v\u0161echny jeho vysly\u0161en\u00e9 prosby, v\u00fdm\u011bnou za jeden jedin\u00fd slib. Slib, p\u0159ed kter\u00fdm nelze uniknout, ned\u00e1 se obej\u00edt a ani se ned\u00e1 vz\u00edti zp\u011bt.<\/div>\n
Uplynulo tak m\u00e1lo \u010dasu. Tak m\u00e1lo… a p\u0159itom tak moc. Pro n\u011bj…<\/div>\n
Natolik se nechal pohltit sv\u00fdm snem, \u017ee zapomn\u011bl na v\u0161echno ostatn\u00ed. M\u011blo to sv\u016fj smysl – n\u011bco tu zanechat. \u0158\u00edkat sv\u00e9 n\u00e1zory, vpl\u00e9tat je do jednotliv\u00fdch \u0159\u00e1dk\u016f sv\u00fdch text\u016f a podat je lidem tak, aby je upoutaly a nav\u017edy si je uchovali ve sv\u00e9m nitru. Ov\u0161em t\u00edm, \u017ee se soust\u0159edil pouze na sv\u016fj c\u00edl, ztratil z\u00e1jem o okoln\u00ed sv\u011bt. O kr\u00e1sy, kter\u00e9 \u017eivot nab\u00edzel. Nam\u00edsto toho, aby si u\u017e\u00edval norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota t\u00e9m\u011b\u0159 osmn\u00e1ctilet\u00e9ho kluka, p\u00f3zoval fotograf\u016fm a zp\u00edval v p\u0159epln\u011bn\u00fdch hal\u00e1ch vlastn\u00ed p\u00edsni\u010dky, je\u017e p\u0159es hluk fanynek skoro ani s\u00e1m nesly\u0161el. Ale takov\u00e1 je cena za sl\u00e1vu. Je v\u0161ak jedin\u00e1? Ne, pro n\u011bj ur\u010dit\u011b ne…<\/div>\n
Najednou se v n\u011bm zvedla vlna odporu. Odporu proti p\u0159edem ur\u010den\u00e9mu osudu, kter\u00fd se ned\u00e1 nikterak zm\u011bnit. Jen\u017ee a\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161lel sebev\u00edc, nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na nic, co by to dok\u00e1zalo zvr\u00e1tit. Nastoupil do vlaku, kter\u00fd se u\u017e ned\u00e1 zastavit. P\u0159istoupil na hru, u n\u00ed\u017e si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b uv\u011bdomil, \u017ee se ne\u0159\u00edd\u00ed podle jeho pravidel.<\/div>\n
Takhle to nem\u011blo skon\u010dit. M\u011bl z toho vycouvat, dokud to \u0161lo. Dokud m\u011bl je\u0161t\u011b na v\u00fdb\u011br. Te\u010f u\u017e to nejde. Je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b…<\/div>\n
Ne, takhle to neskon\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b nen\u00ed v\u0161em dn\u016fm konec. Je\u0161t\u011b m\u00e1 mo\u017enost n\u011bco vykonat. Splnit si nejbl\u00e1zniv\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed a kone\u010dn\u011b si naplno u\u017e\u00edvat \u017eivota tak, jak bude s\u00e1m cht\u00edt…<\/div>\n
„Tom\u00ed… Vst\u00e1vej.“ Za\u0161eptal Bill sv\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi ti\u0161e do ou\u0161ka, aby bylo jeho probuzen\u00ed co nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Ten se v\u0161ak jen v\u00edce pousm\u00e1l a spal d\u00e1l.<\/div>\n
„No tak, Tom\u00ed…“ p\u0159idal Bill na hlasitosti.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka s n\u00e1mahou otev\u0159el jedno oko, pak i to druh\u00e9 a p\u0159ekvapen\u011b se na Billa zad\u00edval.<\/div>\n
„Copak se d\u011bje?“ posadil se.<\/div>\n
„Nic… Jen… Tom\u00ed, \u017ee zajdeme do Mek\u00e1\u010de?“ Zamrkal prosebn\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom si prot\u0159el o\u010di, aby se ujistil, \u017ee u\u017e je opravdu vzh\u016fru. „Do Mek\u00e1\u010de?“<\/div>\n
„No…“ p\u0159itakal Bill a rozz\u00e1\u0159il se jako slun\u00ed\u010dko. „U\u017e jsem tak stra\u0161n\u011b dlouho nem\u011bl Happy meal…“ Prot\u00e1hl obli\u010dej.<\/div>\n
„Po\u010dkej… To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, nebo si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu?“ uji\u0161\u0165oval se Tom.<\/div>\n
„Srandu? Z tebe? To by m\u011b ani ve snu nenapadlo.“ Zatv\u00e1\u0159il se \u010dernovlas\u00fd chlapec naprosto v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee?“ nadzvedl Tom jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee se obl\u00edkej a vyr\u00e1\u017e\u00edme.“ Usm\u00e1l se Bill a rozb\u011bhl se radostn\u011b do pokoje, aby se nachystal.<\/div>\n
„Tak k McDonaldovi?“ opakoval si Tom v duchu. Zavrt\u011bl hlavou, povzdechl si a vstal.<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Tom vy\u0161el p\u0159ed d\u016fm. Na obloze nebylo ani stopy po \u010dern\u00fdch mrac\u00edch, je\u017e by p\u0159ipom\u00ednaly v\u010derej\u0161\u00ed d\u00e9\u0161\u0165. Slunce si vesele plulo po azurov\u00e9m nebi a sledovalo \u0161kol\u00e1ky, kte\u0159\u00ed si u\u017e\u00edvali posledn\u00ed srpnov\u00fd t\u00fdden v\u011bnov\u00e1n\u00edm se v\u0161em sv\u00fdm kon\u00ed\u010dk\u016fm, ne\u017e znovu zasednou do \u0161koln\u00edch lavic.<\/div>\n
Za n\u00edm se otev\u0159ely dve\u0159e. Oto\u010dil se. U\u017e cht\u011bl sv\u00e9 dvoj\u010de pok\u00e1rat, \u017ee mu to zas tak dlouho trvalo, nam\u00edsto toho v\u0161ak z\u016fstal st\u00e1t s otev\u0159enou pusou. Ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l – Byl to v\u016fbec jeho br\u00e1\u0161ka – zbrusu nov\u00fd Bill. Tom si v z\u00e1chvatu paniky pomyslel: Ach Bo\u017ee! Hippies se vr\u00e1tili…<\/em><\/div>\n
Na sob\u011b m\u011bl \u010derven\u00e9 voln\u00e9 pl\u00e1t\u011bn\u00e9 kra\u0165asy s b\u00edl\u00fdmi kv\u011bty, b\u00edl\u00e9 tri\u010dko s kr\u00e1tk\u00fdmi ruk\u00e1vy a stejn\u00fdm \u010derven\u00fdm vzorem na hrudi. Sv\u00e9 gothick\u00e9 prsteny a n\u00e1ramky vym\u011bnil za d\u0159ev\u011bn\u00fd b\u00edlo hn\u011bd\u00fd n\u00e1hrdeln\u00edk a n\u00e1ramek, kter\u00fd si kdysi p\u0159ivezl jako upom\u00ednku z dovolen\u00e9. P\u016flku obli\u010deje mu zakr\u00fdvaly velk\u00e9 mu\u0161\u00ed br\u00fdle s temn\u011b hn\u011bd\u00fdmi skly a jedin\u00e9, co na n\u011bm bylo p\u016fvodn\u00edho, byly jeho rozcuchan\u00e9 vlasy, tr\u010d\u00edc\u00ed do v\u0161ech stran.<\/div>\n
„Bille, to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ vyd\u011bsil se Tom.<\/div>\n
„A co?“ podivil se \u010dernovlas\u00fd chlapec.<\/div>\n
„No… Tohle. V\u017edy\u0165 se pod\u00edvej, co m\u00e1\u0161 na sob\u011b!“ uk\u00e1zal Tom na br\u00e1\u0161k\u016fv ohoz.<\/div>\n
Bill sjel pohledem a\u017e na sv\u00e9 sand\u00e1le a pak se dot\u010den\u011b zeptal: „Tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Panebo\u017ee, Bille, vzpamatuj se! Takhle s tebou rozhodn\u011b nejdu. V\u017edy\u0165 se\u0161 oble\u010denej jak… Co t\u011b to sakra napadlo? Tak jo. Prost\u011b budu d\u011blat, \u017ee t\u011b nezn\u00e1m…“ vy\u0161iloval Tom a sna\u017eil se s\u00e1m sebe uklidnit, co\u017e mu ale opravdu ne\u0161lo.<\/div>\n
„Pro\u010d se\u0161 na m\u011b tak zlej? Copak ty se za m\u011b styd\u00ed\u0161?“ zaleskly se Billovy o\u010di. „To nem\u016f\u017eu j\u00edt jednou do m\u011bsta jako norm\u00e1ln\u00ed kluk?“ Prvn\u00ed slza se prodrala ven. Copak si ho v\u0161ichni za\u0161katulkovali natolik, \u017ee pokud jednou vybo\u010d\u00ed ze sv\u00e9ho stylu, berou to od n\u011bj jako p\u0159etv\u00e1\u0159ku? I kdy\u017e pr\u00e1v\u011b opak byl pravdou… Ale co Tom? Ten ho p\u0159ece znal takov\u00e9ho, jak\u00fd doopravdy byl. Ale p\u0159esto se te\u010f choval jako jeden z t\u011bch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed o n\u011bm nic nev\u011bd\u00ed. Proto\u017ee i on se stal takov\u00fdm, jak\u00fdm cht\u011bli aby byl, a p\u0159itom zapomn\u011bl na to, jak\u00fd je ve skute\u010dnosti.<\/div>\n
„Ale Bill\u00ed…“ povzdechl si Tom. U\u017e v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat.<\/div>\n
Jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, bude muset s Billem k doktorovi.Ne! Hnusn\u00e1 my\u0161lenka.To se sprav\u00ed. Je jen tro\u0161ku psychicky vy\u010derpan\u00fd. Za den nebo dva to bude v pohod\u011b…<\/em><\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee se za tebe nestyd\u00edm. Se\u0161 v tom… roztomilej…“ sna\u017eil se zn\u00edt povzbudiv\u011b.<\/div>\n
„L\u017ee\u0161.“ Zak\u0148u\u010del Bill ubl\u00ed\u017een\u011b.<\/div>\n
„Ale to v\u00ed\u0161, \u017ee nel\u017eu. Jen jsi m\u011b… p\u0159ekvapil. Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 ve sk\u0159\u00edni taky n\u011bco jin\u00fdho, ne\u017e \u010dern\u00fd a b\u00edl\u00fd tri\u010dka a d\u017e\u00edny…“ omlouval se Tom…<\/div>\n
„A to m\u011b m\u011blo uklidnit?“ ot\u00e1zal se \u010dernovlas\u00fd chlapec.<\/div>\n
„Co\u017ee? To byla dobr\u00e1 ot\u00e1zka…“ rozesm\u00e1l se Tom. „Poj\u010f… rad\u0161i u\u017e jdem…“<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l a vydal se za sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou, kter\u00fd zmaten\u011b kroutil hlavou, ve tv\u00e1\u0159i pobaven\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
Vyrazili sm\u011brem k parku. Bill neust\u00e1le n\u011bco komentoval. A\u0165 u\u017e se jednalo o hraj\u00edc\u00ed si d\u011bti, mu\u017ee stoj\u00edc\u00edho u auta nebo dv\u011b \u017eeny \u0161t\u011bbetaj\u00edc\u00ed si u obchodu. Jakoby se vr\u00e1tili o n\u011bkolik let zp\u00e1tky a znovu si bezstarostn\u011b u\u017e\u00edvali spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00e9 volno. \u010cernovlas\u00fd chlapec p\u0159et\u00e9kal vtipem a sm\u00edchem. Takov\u00e9ho ho Tom u\u017e dlouho nevid\u011bl… Byl \u0161\u0165astn\u00fd, na v\u0161echny okolo mil\u00fd, ale nejedn\u00e1 se jenom o fale\u0161? Nen\u00ed to pouh\u00e1 iluze, kterou pro n\u011bj Bill sehr\u00e1l, aby si ned\u011blal starosti? Moc dob\u0159e si toti\u017e je\u0161t\u011b vzpom\u00ednal, jak se mu v\u010dera choulil v n\u00e1ru\u010d\u00ed a polykal potla\u010dovan\u00e9 slzy. Jak ho na\u0161el promo\u010den\u00e9ho v de\u0161ti nep\u0159\u00edtomn\u011b pozoruj\u00edc krajinu p\u0159ed sebou…<\/div>\n
Tyto vt\u00edrav\u00e9 my\u0161lenky v\u0161ak zahnal nadobro ve chv\u00edli, kdy vstoupili do parku. To sp\u00ed\u0161 za\u010dal v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eovat o tom, jestli si jeho br\u00e1\u0161ka nezap\u00e1lil po\u0159\u00e1dn\u00fdho jointa…<\/div>\n
Sta\u010dilo chvilkov\u00e9 zamy\u0161len\u00ed a Bill se mu toti\u017e ztratil z dohledu.<\/div>\n
„\u017de m\u011b nenajde\u0161?“ ozvalo se za jeho z\u00e1dy. Bleskurychle se oto\u010dil, po Billovi v\u0161ak ani stopy.<\/div>\n
„Bill\u00ed, co to zase prov\u00e1d\u00ed\u0161? P\u0159ece si tu nebudem hr\u00e1t na schovku.“ Pronesl Tom otr\u00e1ven\u011b. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo jen ml\u010den\u00ed. „No tak Bille. V\u017edy\u0165 jsme m\u011bli j\u00edt na ten Happy meal.“ Nadhodil a \u010dekal. Nic. „U\u017e m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b hlad.“ Post\u011b\u017eoval si. „Tak vylez a p\u016fjdem…“<\/div>\n
„A\u017e m\u011b najde\u0161.“ Zazn\u011bla v\u00fdzva.<\/div>\n
Chud\u00e1k Tom nem\u011bl na v\u00fdb\u011br. Mohl j\u00edt s\u00e1m a doufat, \u017ee Bill vyleze ze sv\u00e9ho \u00fakrytu a p\u0159ipoj\u00ed se k n\u011bmu. Ov\u0161em bylo tu riziko, \u017ee se zase uraz\u00ed a nebo opravdu psychicky zhrout\u00ed. Musel zvolit druhou variantu, podobaj\u00edc\u00ed se n\u011bjak\u00e9mu bojov\u00e9mu \u00fakolu – naj\u00edt br\u00e1\u0161ku.<\/div>\n
Nakoukl za okrasn\u00fd ke\u0159\u00edk, za druh\u00fd okrasn\u00fd ke\u0159\u00edk, dokonce i za t\u0159et\u00ed okrasn\u00fd ke\u0159\u00edk. Sv\u00e9 dvoj\u010de v\u0161ak nikde nena\u0161el. U\u017e ho to v\u00e1\u017en\u011b \u0161tvalo.<\/div>\n
„Tak jo, Bill\u00ed, chce\u0161 si hr\u00e1t? Tak si teda budeme hr\u00e1t.“ Za\u0161klebil se Tom a vyrazil k prvn\u00edmu listnat\u00e9mu stromu. Zpoza n\u011bj vykukovalo toti\u017e cosi \u010derven\u00e9ho. Chlapec to tipoval na Billovi kra\u0165asy.<\/div>\n
Super. Asi sem se taky definitivn\u011b zbl\u00e1znil. Hraju si tu s br\u00e1\u0161kou, co vypad\u00e1 jak hip\u00edk, na schovku. Jo… Pro\u010d ne? To se nest\u00e1v\u00e1 ka\u017edej den…<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b.“ Sko\u010dil na Billa a povalil ho na zem. Ten se chud\u00e1k lekl a te\u010f na n\u011bj hled\u011bl jak na n\u011bjak\u00e9 zjeven\u00ed. „Copak?“ usm\u00e1l se sladce Tom a za\u010dal br\u00e1\u0161ku lechtat.<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148.“ Zaprosil Bill, sv\u00edjej\u00edc\u00ed se sm\u00edchy. Bezmocn\u011b le\u017eel na zemi a nad sebou m\u011bl Toma.<\/div>\n
„Pro\u010d bych m\u011bl p\u0159est\u00e1vat?“ podivil se naoko chlapec. „Jen si hraju.“<\/div>\n
„Pros\u00edm, Tomi…“ Zkusil to znova Bill a sna\u017eil se br\u00e1\u0161kovi vy\u0161kubnout.<\/div>\n
„Ale Bill\u00ed… tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed?“ \u0161k\u00e1dlil Tom.<\/div>\n
„Ne.“ Zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… J\u00e1 myslel, \u017ee kdy\u017e jste m\u011b takhle lechtaly s Andym, tak se ti to l\u00edbilo…“ uculoval se hoch a neust\u00e1val v nemilosrdn\u00e9m „mu\u010den\u00ed“ sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
„Ned\u011blej si ze m\u011b srandu. No tak Tome… m\u00e1me j\u00edt k Mcovi.“ Ud\u011blal Bill ps\u00ed o\u010dka.<\/div>\n
„Jo? Ale netv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, \u017ee by ti to vadilo. Vypad\u00e1\u0161, jako by ses snad sm\u00e1l.“ Popichoval st\u00e1le Tom.<\/div>\n
„Pros\u00edm…“ za\u00fap\u011bl znovu Bill.<\/div>\n
„Copak pros\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148… nebo to nevydr\u017e\u00edm a po\u010d\u016fr\u00e1m se.“ Z\u010dervenal Bill.<\/div>\n
Tom se slitoval a nechal br\u00e1\u0161ku, aby jeho \u00fatok rozd\u00fdchal.<\/div>\n
„To… to byl… podraz…“ zamra\u010dil se Bill a zhluboka oddechoval.<\/div>\n
„Jo to byl…“ p\u0159itakal klidn\u011b Tom, sed\u00edc\u00ed vedle sv\u00e9ho ud\u00fdchan\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/div>\n
Za chv\u00edli to u\u017e ov\u0161em byl on, kdo se pro zm\u011bnu sv\u00edjel sm\u00edchy pod sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou.<\/div>\n
„To ses rychle vzpamatoval.“ Pronesl Tom nahoru sm\u011brem k Billovi. Ten se jen o\u0161kliv\u011b za\u0161klebil.<\/div>\n
Jen po\u010dkej, Tome…<\/em><\/div>\n
„Tak p\u0159esta\u0148 p\u0159ece.“ \u0158ekl ud\u00fdchan\u011b Tom.<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d bych m\u011bl…“ zamyslel se Bill.<\/div>\n
„Bill\u00ed… co kdybychom toho u\u017e v\u00e1\u017en\u011b nechali?“ Tom se sna\u017eil odv\u00e9st pozornost, aby mohl ze sebe sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku set\u0159\u00e1st. Ten si toho v\u0161ak v\u0161iml a za\u010dal Toma je\u0161t\u011b v\u00edc lechtat.<\/div>\n
„To z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b…“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Fajn… Tak u\u017e toho kone\u010dn\u011b nech…“ Tom myslel, \u017ee za chv\u00edli ze\u0161\u00edl\u00ed. Nemohl nic d\u011blat, jenom\u017ee co h\u016f\u0159e, v\u00edc ne\u017e po cel\u00e9m t\u011ble ho nep\u0159\u00edjemn\u011b lechtalo v podb\u0159i\u0161ku. Bill m\u011bl nad n\u00edm te\u010f absolutn\u00ed moc a to se mu n\u011bjak nel\u00edbilo. Hlavn\u011b pro to, \u017ee jeho l\u00e1ska k n\u011bmu byla v\u00edc, ne\u017e jen bratrsk\u00e1…<\/div>\n
„Kdepak… mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct kouzeln\u00e9 sl\u016fvko.“ Zamrkal Bill. Hotov\u00fd \u010f\u00e1bl\u00edk v podob\u011b and\u011bla. A kdo v\u00ed?<\/div>\n
Tom m\u011bl svou hlavu a hlavn\u011b hrdost. P\u0159ece se ned\u00e1 p\u0159emoct sv\u00fdm mlad\u0161\u00edm br\u00e1\u0161kou…<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b, ty skr\u010dku,“ prohl\u00e1sil vzdorovit\u011b.<\/div>\n
„Tak skr\u010dku, jo? Jak chce\u0161…“ Billa to ozna\u010den\u00ed natolik pobou\u0159ilo, \u017ee se v n\u011bm hnula n\u011bjak\u00e1 skryt\u00e1 s\u00edla a zhatil tak v\u0161echny br\u00e1\u0161kovy pokusy o vypro\u0161t\u011bn\u00ed se z jeho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Tak jo… promi\u0148… omlouv\u00e1m se…“ Tom se za\u010d\u00ednal vzd\u00e1vat.<\/div>\n
„A to sl\u016fvko?“ triumfoval Bill.<\/div>\n
„Pros\u00edm…“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ d\u011blal Bill hluch\u00e9ho.<\/div>\n
V Tomovi v\u0159ela krev, nicm\u00e9n\u011b mu nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e uposlechnout br\u00e1\u0161ku. Pokud si ov\u0161em necht\u011bl m\u011bnit kalhoty. „Tak jo… pros\u00edm…“ vysoukal ze sebe a Bill kone\u010dn\u011b p\u0159estal.<\/div>\n
„Pali\u010d\u00e1ku.“ Uculil se, stoupnul si a \u0161ourav\u00fdm krokem se vydal sm\u011brem, kde m\u011bli posn\u00eddat, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno poob\u011bdvat. S uspokojen\u00edm zjistil, \u017ee Tom se loud\u00e1 za n\u00edm a muml\u00e1 si v\u0161elijak\u00e9 nad\u00e1vky.<\/p>\n

autor: Elis, Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Der Montag Zkusit zapomenout na v\u010derej\u0161\u00ed d\u011bn\u00ed, rozeznat realitu od pouh\u00e9ho sn\u011bn\u00ed… Sta\u010dilo v\u011b\u0159it, sta\u010dilo cht\u00edt. On v\u0161ak v\u0161echno nechal si vz\u00edt… By Elis a Cera Chlapcovy dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy se zachv\u011bly jakoby v jemn\u00e9m poryvu letn\u00edho v\u00e1nku. U\u017e nespal. Necht\u011bl v\u0161ak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20477","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20477","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20477"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20477\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20477"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20477"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20477"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}