{"id":20479,"date":"2008-03-02T11:40:00","date_gmt":"2008-03-02T10:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20437"},"modified":"2008-03-02T11:40:00","modified_gmt":"2008-03-02T10:40:00","slug":"cesta-do-pekel-1-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/02\/cesta-do-pekel-1-2-3\/","title":{"rendered":"Cesta do pekel 1. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
Nejd\u0159\u00edve c\u00edtil chlad. V\u0161ude byla tma. Ani jedin\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Bloudil a nev\u011bd\u011bl, jestli v\u016fbec existuje n\u011bjak\u00fd v\u00fdchod. A potom se rozhostilo teplo. P\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, obklopuj\u00edc\u00ed jej ze v\u0161ech stran.<\/div>\n
Pomalu otev\u0159el o\u010di. A znovu se st\u0159etl s t\u00edm pohledem. Prudce se posadil. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, jako by nemohl uv\u011b\u0159it, kde to v\u016fbec je. Vzduch byl vlhk\u00fd, stejn\u011b jako tr\u00e1va kolem. Pod\u00edval se na sebe. Zah\u0159\u00edvala ho Tomova velk\u00e1 mikina.<\/div>\n
\u010cekal ot\u00e1zky. Tis\u00edce ot\u00e1zek nebo alespo\u0148 jednu. Av\u0161ak Tom mu jen p\u0159itiskl mikinu bl\u00ed\u017ee k t\u011blu a pomohl mu vst\u00e1t ze studen\u00e9 zem\u011b. Ochranitelsky ho p\u0159ivinul k sob\u011b a schoval ho pod de\u0161tn\u00edk.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill s neskr\u00fdvan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm v hlase.<\/div>\n
„Co j\u00e1 tu d\u011bl\u00e1m? Co tu d\u011bl\u00e1\u0161 ty? V\u00ed\u0161 jak\u00fd jsem m\u011bl strach, kdy\u017e ses najednou sebral a v py\u017eamu utekl n\u011bkam pry\u010d?“ Objal ho Tom je\u0161t\u011b pevn\u011bji. „Co t\u011b to proboha popadlo? Mohl ses nachladit.“<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, neptej se m\u011b na to…“ pod\u00edval se Bill na bratra sv\u00fdm pronikav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, hlavn\u011b te\u010f p\u016fjdeme co nejrychleji dom\u016f a j\u00e1 ti uva\u0159\u00edm tepl\u00fd \u010daj.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. Pro\u0161li tenkou st\u011bnou \u00fazk\u00fdch v\u011btvi\u010dek. Po jejich\u017e listech st\u00e9kaly v proudech mal\u00e9 kapi\u010dky a\u017e na zem, kter\u00e1 plakala. Plakala nad budouc\u00ed ztr\u00e1tou and\u011bla…<\/div>\n
Billovi za\u010dala b\u00fdt po\u0159\u00e1dn\u00e1 zima. U\u017e jej nechr\u00e1nily v\u011btvi\u010dky vrby. P\u0159istoupil bl\u00ed\u017ee ke st\u0159edu de\u0161tn\u00edku. Rukou se chytil jeho rukojeti a\u017e se dotkl Tomovy dlan\u011b. Ten se nepatrn\u011b zachv\u011bl. Z\u016fstalo skryto, zda to \u010dernovlas\u00fd chlapec post\u0159ehl.<\/div>\n
Mezi hochy zavl\u00e1dlo ticho. V\u00edtr hr\u00e1l na sv\u00e9 ledov\u00e9 p\u00ed\u0161\u0165aly tkliv\u00e9 t\u00f3ny um\u00edr\u00e1\u010dku za zatracen\u00e9, doprov\u00e1zen bubnov\u00e1n\u00edm kapek na \u0161ediv\u00fd chodn\u00edk, opatrn\u00fdm na\u0161lapov\u00e1n\u00edm bos\u00fdch chodidel a rychl\u00fdm tlukotem srdce mlad\u0161\u00edho ze sourozenc\u016f Kaulitzov\u00fdch.<\/div>\n
Bl\u00ed\u017eili se k domu. Bill u\u017e dok\u00e1zal z\u0159eteln\u011b rozpoznat ka\u017edou kv\u011btinu skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se pod n\u00e1porem de\u0161t\u011b, ale i mal\u00fd pruh sv\u011btla, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed tenkou \u0161t\u011brbinou na schody za domem zpoza pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, \u0159ekni mi, co se ti stalo…“ oto\u010dil se Tom ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti a pohl\u00e9dl mu do mraziv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, nevypov\u00eddaj\u00edc\u00edch jakoukoli zn\u00e1mku \u017eivota. Pot\u0159eboval zn\u00e1t odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsi mi, \u017ee se na to nebude\u0161 pt\u00e1t.“ Za\u0161eptal Bill hlasem, je\u017e snad ani nebyl jeho.<\/div>\n
„J\u00e1 jen…“ Cht\u011bl se ohradit Tom, ale br\u00e1\u0161ka mu sko\u010dil do \u0159e\u010di: „Sl\u00edbil jsi to, Tome! Sl\u00edbil!“ vyk\u0159ikl Bill a rozb\u011bhl se sm\u011brem k domu, nehled\u011b na slzy v o\u010d\u00edch, p\u0159es kter\u00e9 nevid\u011bl na cestu, ani na d\u00e9\u0161\u0165, je\u017e ho \u0161lehal do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Sly\u0161el Tomovo vol\u00e1n\u00ed, ale nebral ho na v\u011bdom\u00ed. Otev\u0159el branku, rozrazil vchodov\u00e9 dve\u0159e, vyb\u011bhl schody a uprchl do sv\u00e9ho pokoje. Cht\u011bl se skr\u00fdt. Skr\u00fdt p\u0159ed sv\u011btem…<\/div>\n
Zamkl za sebou. Z\u00e1dy se op\u0159el o chladiv\u00e9 d\u0159evo, p\u0159iv\u0159el o\u010di a sjel pomalu na podlahu. Tom st\u00e1l na chodb\u011b. Jeho bratr plakal a on mu nemohl pomoci. Nev\u011bd\u011bl jak. Necht\u011bl ho k sob\u011b pustit. Klekl si a jednu ruku polo\u017eil na m\u00edsto, kde si myslel, \u017ee se za ebenov\u00fdm d\u0159evem nach\u00e1z\u00ed jeho br\u00e1\u0161ka.<\/div>\n
„Bille…“ za\u0161eptal, av\u0161ak odpov\u011bd\u00ed mu byly je\u0161t\u011b bolestn\u011bj\u0161\u00ed vzlyky ne\u017e p\u0159edt\u00edm. „Bille… j\u00e1… omlouv\u00e1m se. Jen se o tebe boj\u00edm.“ Pl\u00e1\u010d zpoza dve\u0159\u00ed je\u0161t\u011b zes\u00edlil. „To… to pl\u00e1\u010de\u0161 kv\u016fli m\u011b?“ zeptal se, ale nev\u011bd\u011bl, jestli chce s\u00e1m zn\u00e1t pravdu.<\/div>\n
„Ne.“ Dostalo se mu jednoduch\u00e9 odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Tak pro\u010d?“<\/div>\n
„Odejdi, Tome, pros\u00edm, b\u011b\u017e pry\u010d. Chci b\u00fdt s\u00e1m…“<\/div>\n
„Bi…“<\/div>\n
„No tak jdi u\u017e p\u0159ece!“ zast\u00e9nal Bill a doufal, \u017ee chlapec jeho prosby kone\u010dn\u011b vysly\u0161\u00ed.<\/div>\n
Tom vstal ze zem\u011b. Nem\u011blo to cenu. Alespo\u0148 ne te\u010f. Rozhodl se rad\u011bji uva\u0159it tepl\u00fd \u010daj a sv\u00e9 dvoj\u010de nechal napospas zoufalstv\u00ed. Jakmile Bill zaslechl vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky, postavil se a jeliko\u017e se t\u0159\u00e1sl zimou, shodil ze sebe mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed, osprchoval se a hodil na sebe n\u011bco such\u00e9ho.<\/div>\n
Zase tu panovalo to ticho, ru\u0161en\u00e9 jen dopad\u00e1n\u00edm kapek de\u0161t\u011b na okenn\u00ed parapet a rytmick\u00fdm tik\u00e1n\u00edm hodin na no\u010dn\u00edm stolku. \u010cerven\u011b sv\u00edt\u00edc\u00ed \u010d\u00edslice na display se zm\u011bnily. Ze vzd\u00e1len\u00e9 kosteln\u00ed v\u011b\u017ee se \u0161\u00ed\u0159il zvuk zvonu, odb\u00edjej\u00edc\u00ed jednu hodinu odpoledn\u00ed. Na okam\u017eik se od bud\u00edku odvr\u00e1til sm\u011brem k zrcadlu a za\u010dal si roz\u010des\u00e1vat mokr\u00e9 vlasy. Ten jednotv\u00e1rn\u00fd tikot mu pulsoval ve sp\u00e1nc\u00edch. Doh\u00e1n\u011blo ho to k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
Tik… tak… tik… tak…<\/div>\n
St\u00e1le dokola. P\u0159estal vn\u00edmat cokoli jin\u00e9ho. Ten zvuk ho pron\u00e1sledoval. Natahoval sv\u00e9 dlouh\u00e9 vyz\u00e1bl\u00e9 prsty a obmot\u00e1val mu kolem krku smy\u010dku. \u0160krtil ho.<\/div>\n
Pozoroval \u010d\u00edsla. Kdy\u017e u\u017e se to nedalo vydr\u017eet, p\u0159isko\u010dil a vytrhl bud\u00edk ze z\u00e1suvky. To nekone\u010dn\u00e9 pulzov\u00e1n\u00ed sv\u011btel ustalo a display z\u010dernal.<\/div>\n
Lehl si na postel a zav\u0159el o\u010di. Po tv\u00e1\u0159i mu stekla slza. Sv\u00fdm zoufal\u00fdm \u010dinem se pokusil oklamat s\u00e1m sebe. By\u0165 jen na tis\u00edcinu sekundy, av\u0161ak marn\u011b. \u010cas se toti\u017e ned\u00e1 oklamat, ned\u00e1 se zastavit…<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Tom pomalu vystoupal nahoru do patra. V rukou sv\u00edral t\u00e1c se dv\u011bma hork\u00fdmi \u0161\u00e1lky. Polo\u017eil je opatrn\u011b na mal\u00fd stolek u st\u011bny a zaklepal.<\/div>\n
„Nech m\u011b b\u00fdt! U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee chci b\u00fdt s\u00e1m!“ zak\u0159i\u010del Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. P\u0159i\u0161el jsem si jenom pro mikinu. M\u00e1\u0161 ji toti\u017e po\u0159\u00e1d u sebe, pokud o tom nev\u00ed\u0161.“ Vysv\u011btlil mu hoch z chodby a modlil se, aby jeho pl\u00e1n vy\u0161el.<\/div>\n
Nemusel \u010dekat dlouho. Dve\u0159e se otev\u0159ely a do obli\u010deje mu vlet\u011blo jeho oble\u010den\u00ed. N\u011bjak se t\u00edm v\u0161ak nezaob\u00edral, jeliko\u017e necht\u011bl prop\u00e1snout svou \u0161anci. Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se jeho mlad\u0161\u00ed sourozenec stihl znovu zamknout, str\u010dil mezi dve\u0159e a futra nohu, tak\u017ee ne\u0161ly dov\u0159\u00edt. Netrvalo ani minutu a vsoukal se dovnit\u0159. Bill u\u017e vzdal jak\u00fdkoli odpor a sesunul se zp\u00e1tky na postel.<\/div>\n
„Promi\u0148, opravdu, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem se nem\u011bl pt\u00e1t. Jsem blbec, magor…“ za\u010dal se omlouvat Tom.<\/div>\n
„Ne, to j\u00e1 bych se m\u011bl omluvit. Zachoval bych se na tv\u00e9m m\u00edst\u011b stejn\u011b, promi\u0148… Neuv\u011bdomoval jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b, co d\u011bl\u00e1m, nato\u017epak \u0159\u00edk\u00e1m. Pot\u0159eboval jsem pry\u010d, od v\u0161eho a ode v\u0161ech. Ut\u00e9ct. Do bezpe\u010d\u00ed.“ Posledn\u00ed slovo u\u017e \u010dernovlas\u00fd chlapec t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161eptal.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat potla\u010dilo nutk\u00e1n\u00ed se zeptat, p\u0159ed \u010d\u00edm\u017ee se to sna\u017eil jeho bratr schovat a posadil se vedle n\u011bj na postel. Bill se mu schoulil do n\u00e1ru\u010de, p\u0159itiskl se k n\u011bmu a objal ho okolo krku tak pevn\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee odejde a u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„Se mnou jsi v bezpe\u010d\u00ed.“ Chl\u00e1cholil hoch Billa a opatrn\u011b s n\u00edm pohupoval.<\/div>\n
„Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee t\u011b m\u00e1m, Tome.“<\/div>\n
„To j\u00e1 taky.“ Usm\u00e1l se Tom a opatrn\u011b mu zastr\u010dil za ucho ten jeden neposedn\u00fd \u010dern\u00fd pramen. „L\u00e1sko…“ dodal v duchu.<\/div>\n
Pohled mu sklouznul na hodiny na Billov\u011b no\u010dn\u00edm stolku. Cht\u011bl se ujistit, \u017ee maj\u00ed dostatek \u010dasu – Ve \u010dty\u0159i hodiny jim toti\u017e David napl\u00e1noval zkou\u0161ku ve studiu – nefungovaly. A p\u0159itom si byl stoprocentn\u011b jist, \u017ee v noci byly v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Bill, kter\u00fd zjistil, kam se Tom d\u00edv\u00e1, nic nedom\u00fd\u0161lej\u00edc, vyjekl prvn\u00ed v\u011bc, je\u017e ho napadla: „Do\u0161ly mi baterky.“ A dodal: „Nep\u016fjdeme se naj\u00edst? M\u00e1m d\u011bsnej hlad.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ty jsi vlastn\u011b nic nejedl.“ Uv\u011bdomil si hoch a po vzoru \u010dernovlas\u00e9ho chlapce vstal a zam\u00ed\u0159il za n\u00edm ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Bill sch\u00e1zel schody, kdy\u017e se Tom zrovna ot\u00e1\u010del pro t\u00e1c s ji\u017e studen\u00fdm \u010dajem. O\u010dima p\u0159i tom p\u0159elet\u011bl po pokoji. Pohled se mu op\u011bt zastavil na bud\u00edku, od n\u011bho\u017e vedl vytr\u017een\u00fd dr\u00e1t a\u017e k z\u00e1suvce.<\/div>\n
Pro\u010d Bill mluvil o baterk\u00e1ch? Vr\u00e1til se do m\u00edstnosti a hodiny op\u011bt zapojil.<\/div>\n
Dole v kuchyni Bill mezit\u00edm za\u010dal va\u0159it \u0161pagety. Tom ho chv\u00edli sledoval a celou jeho mysl zapl\u0148ovala jedin\u00e1 ot\u00e1zka: „Pro\u010d mu jeho br\u00e1\u0161ka lhal?“<\/div>\n
* * *<\/div>\n
Zpoza temn\u00fdch mrak\u016f kone\u010dn\u011b vysvitlo slunce. Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 v\u011btve strom\u016f se pohupovaly v lehk\u00e9m v\u00e1nku a poskytovaly p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed n\u011bkolika lavi\u010dk\u00e1m v parku, na kter\u00fdch se po de\u0161ti u\u017e us\u00eddlily prvn\u00ed zamilovan\u00e9 p\u00e1ry, prvn\u00ed maminky s d\u011btmi a prvn\u00ed sta\u0159e\u010dkov\u00e9 se psy.<\/div>\n
Bill kr\u00e1\u010del vedle bratra a sna\u017eil se nevn\u00edmat jeho nen\u00e1padn\u00e9 pohledy, je\u017e ho pron\u00e1sledovaly od chv\u00edle, kdy ode\u0161li z pokoje. Doufal, \u017ee jakmile vyjdou ven, Toma zaujme n\u011bjak\u00e1 blond\u00fdnka, nebo brunetka, a sv\u00e9ho dvoj\u010dete si p\u0159estane v\u0161\u00edmat. Av\u0161ak opak byl pravdou. Ani\u017e by si to chlapec s k\u0161iltovkou uv\u011bdomoval, jeho pohledy se st\u00e1valy \u010d\u00edm d\u00e1l n\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed. Bill ho \u010dastokr\u00e1t p\u0159istihl a o to v\u00edc mu vadilo, \u017ee se v\u017edy odvr\u00e1til…<\/div>\n
Proch\u00e1zeli parkem, m\u00edjeli prastar\u00e9 stromy, ale ani jeden si jich nev\u0161\u00edmal. Bill se bezdu\u0161e posadil na pr\u00e1zdnou lavi\u010dku a pod\u00edval se na jez\u00edrko p\u0159ed sebou. Tom se ho u\u017e nesna\u017eil pochopit. Dosedl vedle n\u011bj a o\u010dima hypnotizoval hladinu. Vzpom\u00ednal. Vzpom\u00ednal, jak se tu honili, po cest\u011b ze \u0161koly na sebe c\u00e1kali, sm\u00e1li se… Ty d\u011btinsk\u00e9 hry, bratr\u016fv \u00fasm\u011bv… tolik mu to chyb\u011blo.<\/div>\n
Bill vstal a do\u0161el a\u017e ke kraji vody. Uvid\u011bl sv\u016fj odraz. Jak se od t\u00e9 doby zm\u011bnil… V\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak, kdyby…<\/div>\n
N\u011bkdo mu polo\u017eil ruku na rameno. Nemusel se ohl\u00ed\u017eet, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee je to Tom. Jeho br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd tu byl pro n\u011bj v\u017edy, kdy\u017e pot\u0159eboval. Stejn\u011b jako Bill. K\u00e9\u017e by to tak z\u016fstalo.<\/div>\n
Chlapec se oto\u010dil a zad\u00edval se do bratrov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, tak podobn\u00fdch t\u011bm jeho. Tr\u00e1pil se kv\u016fli n\u011bmu. Billa z toho p\u00edchalo u srdce. Necht\u011bl Tomovi d\u011blat starosti. V\u011bd\u011bl, \u017ee je br\u00e1\u0161kovi l\u00edto, \u017ee se mu nesv\u011b\u0159il. A p\u0159esto tu te\u010f dok\u00e1zal st\u00e1t a lehce, povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00edvat, i kdy\u017e mu do sm\u00edchu ur\u010dit\u011b nebylo. Bill se taky pousm\u00e1l. Na malinkatou chv\u00edli se jeho o\u010di zase nepatrn\u011b rozz\u00e1\u0159ily. Ale jen kv\u016fli br\u00e1\u0161kovi.<\/div>\n
„Poj\u010f, p\u016fjdeme na tu zkou\u0161ku.“ P\u0159ipomn\u011bl Bill Tomovi. Ten p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Oba se zase roze\u0161li ke zku\u0161ebn\u011b.<\/p>\n

autor: Fatedangels<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Nejd\u0159\u00edve c\u00edtil chlad. V\u0161ude byla tma. Ani jedin\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Bloudil a nev\u011bd\u011bl, jestli v\u016fbec existuje n\u011bjak\u00fd v\u00fdchod. A potom se rozhostilo teplo. P\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, obklopuj\u00edc\u00ed jej ze v\u0161ech stran. Pomalu otev\u0159el o\u010di. A znovu se st\u0159etl s t\u00edm pohledem. Prudce se posadil.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[56],"tags":[],"class_list":["post-20479","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cesta-do-pekel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20479","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20479"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20479\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20479"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20479"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20479"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}