{"id":20529,"date":"2008-03-01T22:06:00","date_gmt":"2008-03-01T21:06:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20487"},"modified":"2008-03-01T22:06:00","modified_gmt":"2008-03-01T21:06:00","slug":"casoprostor-i-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/casoprostor-i-33\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor I 33."},"content":{"rendered":"
„Tak\u2026 takhle je to perfektn\u00ed,“ uprav\u00ed mi mamka v p\u0159eds\u00edni kravatu a m\u016f\u017eeme jet. V\u010dera mi sv\u00fdm p\u0159\u00edjezdem zachr\u00e1nila \u017eivot\u2026 doslova a do p\u00edsmene\u2026 \u010dekal jsem na n\u00ed jako na smilov\u00e1n\u00ed a padl jsem j\u00ed s pl\u00e1\u010dem do n\u00e1ru\u010de, hned jak ve\u0161la do dve\u0159\u00ed. Po\u010dkala doma, a\u017e doraz\u00ed Tom a cht\u011bla mu v\u0161echno vysv\u011btlit, ale odm\u00edtl j\u00ed stejn\u011b, jako p\u0159edt\u00edm m\u011b a zav\u0159el se v pokoji s kytarou. Bude to cht\u00edt \u010das. U\u017e jsme pak o tom nemluvili a prob\u00edrali jsme \u00fapln\u011b jin\u00e9 t\u00e9ma a to byl Dejv. Bylo mi moc l\u00edto, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou jeho fotku, ale popsal jsem ho tak podrobn\u011b, \u017ee ho musela p\u0159ed sebou vid\u011bt. Zkusil jsem ho po pam\u011bti i namalovat, ale to se mi moc nepovedlo.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1ma je z n\u011bj \u00fapln\u011b une\u0161en\u00e1\u2026 nem\u016f\u017ee se do\u010dkat, a\u017e ho uvid\u00ed. Mluvili jsme i o jeho psychick\u00e9m stavu, ale pr\u00fd si s t\u00edm nem\u00e1m l\u00e1mat hlavu\u2026 jakmile zapadne do na\u0161\u00ed miluj\u00edc\u00ed rodiny, bude v po\u0159\u00e1dku, je naprosto p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1 mamka. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b dr\u017e\u00ed sv\u00fdm optimismem nad vodou a j\u00e1 se pomalu zase vrac\u00edm do norm\u00e1lu. Dopoledne se ozval Gustav a radostn\u011b mi gratuloval k synovi\u2026 ani mu to nep\u0159ipadalo divn\u00e9. Do\u0161lo mi, \u017ee j\u00e1 vlastn\u011b v\u016fbec nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jestli o n\u00e1s s Tomem kluci v\u011bd\u00ed, nebo ne. Te\u010f se ale nem\u00e1m koho zeptat\u2026 Mus\u00edm se te\u010f hlavn\u011b soust\u0159edit na soud. V\u0161echno bude perfektn\u00ed, v\u010detn\u011b moj\u00ed kravaty, kter\u00e1 m\u011b neskute\u010dn\u011b \u0161krt\u00ed. Pro Dejva ov\u0161em vydr\u017e\u00edm i tohle\u2026<\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. U\u017e jsme se dlouho nevid\u011bli,“ za\u0161vehol\u00ed s profesion\u00e1ln\u00edm \u00fasm\u011bvem Mark, kdy\u017e se setk\u00e1me p\u0159ed budovou soudu. Trefil jsem k n\u011bmu d\u00edky p\u0159esn\u00e9 navigaci v aut\u011b, ale neb\u00fdt j\u00ed, bloud\u00edme nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkde v ulic\u00edch hlavn\u00edho m\u011bsta.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, poj\u010f pros\u00edm na chvilku stranou. Omluvte n\u00e1s, pros\u00edm,“ k\u00fdvne sm\u011brem k mamce a t\u00e1hne m\u011b za loket pry\u010d. Kdy\u017e jsme dostate\u010dn\u011b daleko od mamky, vyjede na m\u011b roz\u010d\u00edlen\u011b<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1 tvoje matka? Ty sis to v\u00e1\u017en\u011b nerozmyslel? Vid\u011bl jsi v\u010dera tu report\u00e1\u017e v televizi? To byl teprve za\u010d\u00e1tek, ale te\u010f u\u017e se to bohu\u017eel stejn\u011b ned\u00e1 zastavit, nejsp\u00ed\u0161 mluvil n\u011bkdo \u0161patn\u011b zaplacen\u00fd\u2026 tak\u017ee mi \u0159ekni pro po\u0159\u00e1dek svoje kone\u010dn\u00e9 rozhodnut\u00ed,“ vychrl\u00ed na m\u011b a \u010dek\u00e1, co odpov\u00edm.<\/div>\n
„V\u0161echno je p\u0159esn\u011b tak, jak jsem \u0159ekl v\u010dera. Chci se o n\u011bj starat, moje rodina mi pom\u016f\u017ee. V\u010detn\u011b Toma!“ vyp\u00e1l\u00edm na n\u011bj, aby si nemyslel, \u017ee m\u011b zastra\u0161\u00ed. Tu posledn\u00ed v\u011bc jsem dodal jen ze vzteku k jeho postoji. Nemus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u011b Tom opravdu opustil a nic mu do toho nen\u00ed. Plat\u00edm ho od toho, aby mi pomohl dostat Davida do p\u00e9\u010de, a t\u00edm to hasne. \u017d\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed kamar\u00e1d\u00ed\u010dkov\u00e1n\u00ed s n\u00edm nehodl\u00e1m zav\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e, zvolil sis to s\u00e1m. Ta tiskovka na odpoledne je za\u0159\u00edzen\u00e1, jak jsme se dohodli,“ odvr\u00e1t\u00ed se ode m\u011b a s \u00fasm\u011bvem se vr\u00e1t\u00ed k m\u00e1m\u011b. P\u0159ed vchodem soudu se za\u010d\u00ednaj\u00ed shlukovat prvn\u00ed novin\u00e1\u0159i a pomalu zam\u011b\u0159uj\u00ed kamery a fo\u0165\u00e1ky na\u0161\u00edm sm\u011brem. „Tak jdeme dovnit\u0159,“ rozhodne Mark, kdy\u017e se za\u010d\u00ednaj\u00ed nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovat a hroz\u00ed, \u017ee by mohli cht\u00edt rozhovory. Vejdeme do star\u00e9 budovy soudu a na m\u011b padne t\u00edse\u0148, jakou jsem je\u0161t\u011b neza\u017eil. Co kdy\u017e to nevyjde, co kdy\u017e moje popularita v\u0161echno zkaz\u00ed? Nemohl bych se pak Dejvovi pod\u00edvat do o\u010d\u00ed\u2026 Za\u010d\u00ednaj\u00ed se mi klepat ruce a kravata m\u011b \u0161krt\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l, t\u00edm v\u00edc. Mamka si toho v\u0161imne a chyt\u00ed m\u011b pevn\u011b za ruku. Spole\u010dn\u011b vejdeme do soudn\u00ed s\u00edn\u011b a po celou dobu jedn\u00e1n\u00ed m\u011b jej\u00ed ruka nepust\u00ed…<\/div>\n
„Povsta\u0148te, pros\u00edm,“ \u0159ekne soudkyn\u011b, kdy\u017e se chyst\u00e1 vyn\u00e9st rozsudek. V\u0161echny obsazen\u00e9 \u017eidle v m\u00edstnosti zavr\u017eou o podlahu, jak hromadn\u011b vst\u00e1v\u00e1me. Klepou se mi kolena, nervozitou m\u00e1m sta\u017een\u00fd krk, ale sna\u017e\u00edm se vn\u00edmat ka\u017ed\u00e9 jej\u00ed slovo. Pevn\u011b sv\u00edr\u00e1m m\u00e1minu ruku a \u010dek\u00e1m verdikt, kter\u00fd znovu zm\u011bn\u00ed m\u016fj \u017eivot.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vyslechn\u011bte rozsudek jm\u00e9nem republiky,“ pronese soudkyn\u011b s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„M\u011bstsk\u00fd soud m\u011bsta Berl\u00edna rozhodl ve v\u011bci sv\u011b\u0159en\u00ed do p\u00e9\u010de Davida Fischera takto: Nezletil\u00fd David Fischer, narozen 25.6.2011 v Dr\u00e1\u017e\u010fanech, se sv\u011b\u0159uje do v\u00fdhradn\u00ed p\u00e9\u010de otce,“ pronese a j\u00e1 se \u00falevou zhrout\u00edm m\u00e1m\u011b do n\u00e1ru\u010de. Zbytek rozsudku u\u017e nevn\u00edm\u00e1m. Slzy \u0161t\u011bst\u00ed n\u00e1m ob\u011bma te\u010dou z o\u010d\u00ed a my si je v tom objet\u00ed vz\u00e1jemn\u011b ut\u00edr\u00e1me do sv\u00fdch dlouh\u00fdch vlas\u016f a jsme nad\u0161en\u00ed, div neza\u010dneme v soudn\u00ed s\u00edni sk\u00e1kat radost\u00ed. Ob\u011b strany se vzdaly mo\u017enosti na odvol\u00e1n\u00ed, tak\u017ee nic nebr\u00e1n\u00ed tomu, abych se stal ofici\u00e1ln\u011b Dejvov\u00fdm otcem. Mark n\u00e1m ob\u011bma stru\u010dn\u011b pogratuluje k v\u00edt\u011bzstv\u00ed a rozlou\u010d\u00ed se. Jsme domluveni, \u017ee jakmile dostane do ruky rozsudek, ozve se mi. M\u011blo by to b\u00fdt nejpozd\u011bji z\u00edtra. Pak si budeme moci pro Dejva dojet a odv\u00e9zt si ho dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00edme to oslavit! Zajedeme n\u011bkam na ob\u011bd a d\u00e1me si n\u011bco nehor\u00e1zn\u011b dobr\u00e9ho a drah\u00e9ho!“ sd\u011bluju s nad\u0161en\u00edm mamce a t\u00e1hnu j\u00ed ze soudn\u00ed s\u00edn\u011b za ruku ven. P\u0159ed budovou u\u017e \u010dekaj\u00ed novin\u00e1\u0159i, ale jsou shrom\u00e1\u017ed\u011bni kolem Marka, kter\u00fd jim sd\u011bluje \u010das a m\u00edsto napl\u00e1novan\u00e9 tiskov\u00e9 konference, kterou jsem se rozhodl uspo\u0159\u00e1dat. Bude to tak lep\u0161\u00ed, ne\u017e d\u00e1vat rozhovory na chodn\u00edku. Nen\u00e1padn\u011b jsme proklouzli do auta, a kdy\u017e jsem proj\u00ed\u017ed\u011bl kolem t\u00e9 sme\u010dky, zatroubil jsem z radosti p\u0159\u00edmo za jejich z\u00e1dy. P\u00e1r se jich leklo, \u017ee mi m\u00e1lem spadli pod auto, ale nakonec to v\u0161ichni ust\u00e1li. „Jsi jak malej,“ vy\u010d\u00edtav\u011b na m\u011b mrkla m\u00e1ma, ale mn\u011b to nevad\u00ed\u2026 jsem \u0161\u0165astnej.<\/div>\n
<\/div>\n
Odjel jsem rychlost\u00ed blesku a zam\u00ed\u0159il do centra Berl\u00edna. Kde jinde by m\u011bly b\u00fdt ty nejdra\u017e\u0161\u00ed restaurace, ne\u017e tam. Na\u0161el jsem jednu opravdu luxusn\u00ed a po\u0159\u00e1dn\u011b jsme se tam s mamkou roz\u0161oupli. \u00da\u010det byl opravdu nehor\u00e1zn\u011b vysok\u00fd, ale mn\u011b to bylo jedno. Splnil bych j\u00ed v\u0161echno, co by si p\u0159\u00e1la, proto\u017ee m\u011b podr\u017eela v m\u00e9 nejhor\u0161\u00ed \u017eivotn\u00ed chv\u00edli. V\u017edycky kdy\u017e si vzpomenu na svou l\u00e1sku, zatrne mi u srdce, ale sna\u017e\u00edm se jeho obr\u00e1zek v hlav\u011b nahradit hned obr\u00e1zkem toho mal\u00e9ho \u0161punta, kter\u00fd u\u017e z\u00edtra bude m\u016fj. Mus\u00edm to ud\u011blat, abych p\u0159e\u017eil\u2026 jsem bez sv\u00e9ho Toma, jako strom bez vl\u00e1hy, vyschl\u00fd a ne\u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Z restaurace to akor\u00e1t zvl\u00e1dneme dojet do budovy, kde se kon\u00e1 tiskov\u00e1 konference. Mamka se rozhodne, \u017ee m\u011b podr\u017e\u00ed i tady a jde se mnou vst\u0159\u00edc dot\u011brn\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m novin\u00e1\u0159\u016f. U\u017e jsem klidn\u00fd, vyrovnan\u00fd a sna\u017e\u00edm se odpov\u00eddat co nejstru\u010dn\u011bji. Ot\u00e1zky kolem toto\u017enosti matky Dav\u00eddka odb\u00fdv\u00e1m pouze slovem „no coment“, ale po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee si ti \u010dmuchalov\u00e9 stejn\u011b v\u0161echno pozd\u011bji zjist\u00ed. D\u011bl\u00e1m to sp\u00ed\u0161 s ohledem na Dejva a taky trochu ze strachu, p\u0159ed komisa\u0159em Krausem. Nechci, aby v novin\u00e1ch bylo \u010dern\u00e9 na b\u00edl\u00e9m jm\u00e9no Dav\u00eddkovy matky a d\u016fvod jej\u00ed smrti, takhle se spojitost mezi nimi komisa\u0159 nemus\u00ed v\u016fbec dozv\u011bd\u011bt. Ptaj\u00ed se m\u011b, kde je m\u016fj bratr a moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b\u2026 v obou p\u0159\u00edpadech odpov\u00edm, \u017ee jsou moment\u00e1ln\u011b pracovn\u011b mimo a v\u00edc se s nimi o tom nebav\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkolik ot\u00e1zek zodpov\u00ed i hrd\u00e1 babi\u010dka po m\u00e9m boku a novin\u00e1\u0159i jsou z n\u00ed nad\u0161en\u00ed. Nikdy se jim necht\u011bla ukazovat, aby m\u011bla klidn\u00fd \u017eivot, ale te\u010f to pro m\u011b ob\u011btovala. Nad\u0161en\u011b vykl\u00e1dala novin\u00e1\u0159\u016fm, jak se na sv\u00e9ho vnou\u010dka t\u011b\u0161\u00ed, a radost z n\u00ed z\u00e1\u0159ila na v\u0161echny strany. Kdy\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee u\u017e nen\u00ed na co odpov\u00eddat, ukon\u010dil jsem celou akci. Ve\u010der to bude ve v\u0161ech zpr\u00e1v\u00e1ch a z\u00edtra ve v\u0161ech novin\u00e1ch. Snad si alespo\u0148 n\u011bco z toho Tom p\u0159e\u010dte, kdy\u017e m\u011b necht\u011bl vyslechnout.<\/div>\n
Zajedu do gar\u00e1\u017ee, kde chyb\u00ed Tomovo auto a m\u00edsto n\u011bj tam stoj\u00ed m\u00e1min star\u00fd Peugeot. V\u0161echno mi ho tady p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u2026 st\u00fdsk\u00e1 se mi po n\u011bm, ale nesm\u00edm bre\u010det\u2026 Mus\u00edm to vydr\u017eet a doufat, \u017ee se to v\u0161echno sprav\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e vejdeme s mamkou do bytu, naraz\u00edme v p\u0159eds\u00edni na Sabine. Jej\u00ed pokoj je otev\u0159en\u00fd a ona skl\u00e1d\u00e1 svoje v\u011bci do p\u0159ipraven\u00e9ho kufru. Z\u00edr\u00e1m na n\u00ed udiven\u011b, ale z jej\u00edho v\u00fdrazu vy\u010dtu, co si o mn\u011b mysl\u00ed. Lhal jsem j\u00ed, a komu zal\u017eu, ten m\u011b opou\u0161t\u00ed\u2026 za\u010d\u00edn\u00e1 to b\u00fdt v m\u00e9m \u017eivot\u011b pravidlo. M\u00e1ma n\u00e1s nech\u00e1 o samot\u011b a jde si ud\u011blat kafe do kuchyn\u011b. Jsem j\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd a zajdu do Sabinina pokoje. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem a j\u00e1 si odevzdan\u011b sednu na jej\u00ed postel. „Promi\u0148 Sab,“ vym\u00e1\u010dknu ze sebe smutn\u011b.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 se za\u010d omlouvat, Bille, j\u00e1 to ch\u00e1pu. Taky jsem ti cel\u00e9 roky ne\u0159ekla o Karin. Cht\u011bl jsi to skr\u00fdt p\u0159ed novin\u00e1\u0159i, ale nakonec se to nepovedlo. Myslela jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 ke mn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fv\u011bru, ale jak je vid\u011bt, nestoj\u00edm ti za to, abys mi \u0159ekl pravdu. Bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e se te\u010f rozejdeme. D\u016fvod pro novin\u00e1\u0159e bude v\u00edc ne\u017e jasn\u00fd a ty bude\u0161 tenhle pokoj te\u010f pot\u0159ebovat pro n\u011bkoho jin\u00e9ho. Nebudu se v\u00e1m tu motat, u\u017e jsem tu zacl\u00e1n\u011bla dlouho,“ rozbre\u010d\u00ed se a j\u00e1 vstanu a p\u0159itisknu si j\u00ed k sob\u011b. Hlad\u00edm jej\u00ed \u010dernou h\u0159\u00edvu, l\u00edb\u00e1m j\u00ed do vlas\u016f a t\u011b\u017eko hled\u00e1m vhodn\u00e1 slova.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Sab, z\u016fsta\u0148, j\u00e1 ti necht\u011bl lh\u00e1t, ale nem\u011bl jsem jinou mo\u017enost. Dav\u00eddka jsem s tebou vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, to nebyla le\u017e. Jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ees mi ho uk\u00e1zala a j\u00e1 si mohl kone\u010dn\u011b ujasnit, co je v m\u00e9m \u017eivot\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Tom m\u011b opustil, nenechal si nic vysv\u011btlit a ujel\u2026 te\u010f m\u011b opou\u0161t\u00ed\u0161 i ty. P\u0159ipad\u00e1m si proklet\u00fd,“ muml\u00e1m j\u00ed do vlas\u016f. Zvedne ke mn\u011b uslzen\u00e9 o\u010di a pol\u00edb\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b na \u010delo.<\/div>\n
„Nebudeme to protahovat, Bille, j\u00e1 tady kon\u010d\u00edm. U\u017e jsem se rozhodla. Budete mi s Tomem chyb\u011bt, ale mus\u00edm za\u010d\u00edt \u017e\u00edt sv\u016fj \u017eivot. Najdu si n\u011bkoho, kdo m\u011b bude m\u00edt r\u00e1d, a zapomenu. Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, m\u016f\u017eeme se ob\u010das v\u00eddat, ale jako tvoje holka kon\u010d\u00edm. Musela bych za\u010d\u00edt hr\u00e1t Dav\u00eddkovi n\u00e1hradn\u00ed maminku a na to j\u00e1 nem\u00e1m. M\u00e1ma ti s n\u00edm pom\u016f\u017ee, to nen\u00ed nic pro m\u011b. Cht\u011bla jsem to jednou stejn\u011b ud\u011blat, ale netu\u0161ila jsem, \u017ee dostane\u0161 Dav\u00eddka tak brzo. Proto odch\u00e1z\u00edm hned. Z\u00edtra bude\u0161 tenhle pokoj pot\u0159ebovat pro n\u011bj. Po\u0161lu ti n\u011bjak\u00e9 fotky Karin a Dav\u00eddka, aby m\u011bl pam\u00e1tku na m\u00e1mu,“ domluv\u00ed a pust\u00ed m\u011b. Dobal\u00ed do kufru posledn\u00ed drobnosti, navrch ulo\u017e\u00ed na\u0161\u00ed spole\u010dnou fotografii a zaklapne v\u00edko kufru.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti,“ nab\u00eddnu se a vezmu jej\u00ed kufr. U branky se pol\u00edb\u00edme, tak jako v\u017edycky\u2026 tentokr\u00e1t ale naposledy a u\u017e ne pro sousedy. Je to n\u00e1\u0161 rozlu\u010dkov\u00fd polibek.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti za v\u0161echno, co jsi pro n\u00e1s ud\u011blala,“ \u0159eknu j\u00ed, kdy\u017e u\u017e sed\u00ed p\u0159ipraven\u00e1 v aut\u011b. Usm\u011bje se na m\u011b, nastartuje auto a nav\u017edy odjede z m\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tak\u2026 takhle je to perfektn\u00ed,“ uprav\u00ed mi mamka v p\u0159eds\u00edni kravatu a m\u016f\u017eeme jet. V\u010dera mi sv\u00fdm p\u0159\u00edjezdem zachr\u00e1nila \u017eivot\u2026 doslova a do p\u00edsmene\u2026 \u010dekal jsem na n\u00ed jako na smilov\u00e1n\u00ed a padl jsem j\u00ed s pl\u00e1\u010dem do n\u00e1ru\u010de, hned jak ve\u0161la<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[53],"tags":[],"class_list":["post-20529","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20529","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20529"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20529\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20529"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20529"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20529"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}