{"id":20538,"date":"2008-03-01T22:02:00","date_gmt":"2008-03-01T21:02:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20496"},"modified":"2008-03-01T22:02:00","modified_gmt":"2008-03-01T21:02:00","slug":"casoprostor-i-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/casoprostor-i-24\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor I 24."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
Chv\u00edli jsem koukal a nev\u011bd\u011bl, co t\u00edm mysl\u00ed, ale kdy\u017e m\u011b chytla za ruku a potichu \u0159ekla tu jednoduchou v\u011btu, bylo mi jasn\u00e9, pro\u010d ten v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 syna, Bille\u2026“<\/div>\n
Otev\u0159el jsem jen pusu p\u0159ekvapen\u00edm a zase j\u00ed zav\u0159el. Do\u0161la mi slova. To byl \u0161ok, na kter\u00fd jsem nebyl p\u0159ipraven\u00fd. My\u0161lenky mi l\u00edtaly jedna p\u0159es druhou, v hlav\u011b jsem m\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd zmatek. Sabine si ke mn\u011b p\u0159isedla bl\u00ed\u017e a objala m\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, \u017ee jsem ti to ne\u0159ekla d\u0159\u00edv, ale sl\u00edbila jsem to Karin,“ mumlala mi do ucha. „B\u00e1la se, \u017ee kdy\u017e ti to prozrad\u00edm, bude\u0161 o n\u011bj t\u0159eba bojovat a sebere\u0161 j\u00ed to jedin\u00e9, co j\u00ed po tob\u011b zbylo. Cht\u011bla se j\u00edt l\u00e9\u010dit, ale \u010dekac\u00ed doba na l\u00e9\u010debnu byla dlouh\u00e1. U\u017e to nestihla,“ pod\u00edvala se mi do o\u010d\u00ed a pol\u00edbila m\u011b na \u010delo. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m \u0159\u00edkat, co m\u00e1m d\u011blat\u2026 jen jsem n\u011bm\u011b z\u00edral na Sabine a hlavou se mi honila jedna jedin\u00e1 my\u0161lenka. J\u00e1 m\u00e1m d\u00edt\u011b\u2026 Po\u0159\u00e1d dokola ta sam\u00e1 v\u011bta. Asi jsem vypadal hodn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b a ne\u0161\u0165astn\u011b, proto\u017ee m\u011b Sabine chytla za ruku, jako kdybych se n\u011b\u010deho b\u00e1l. Absurdn\u011b m\u011b v tu chv\u00edli napadlo, \u017ee m\u00e1ma se kone\u010dn\u011b do\u010dkala vnou\u010dete\u2026 ta jedin\u00e1 asi bude m\u00edt radost\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak\u2026 jak jsi na to p\u0159i\u0161la?“ vykoktal jsem ze sebe.<\/div>\n
„Podle data narozen\u00ed. V den, kdy ho Karin odvedla soci\u00e1lka, mu byly dva roky. Mluvila o tom u\u017e p\u0159edt\u00edm, ale to m\u011b n\u011bjak netrklo. Kdy\u017e jsem se nad t\u00edm zamyslela, spo\u010d\u00edtala jsem si jednodu\u0161e, \u017ee to bylo skoro p\u0159esn\u011b dva roky a dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f od va\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci. Byla jsem si opravdu jist\u00e1, tak jsem na n\u00ed druh\u00fd den vl\u00edtla a sna\u017eila se to z n\u00ed vyp\u00e1\u010dit. Dalo mi to pr\u00e1ci, ale nakonec se p\u0159iznala. Zhroutila se, ale pak byla r\u00e1da, \u017ee se m\u016f\u017ee n\u011bkomu sv\u011b\u0159it.<\/div>\n
Vypr\u00e1v\u011bla mi, \u017ee nejd\u0159\u00edv byla opravdu rozhodnut\u00e1, ale na posledn\u00ed chv\u00edli si ten potrat rozmyslela. Milovala t\u011b po\u0159\u00e1d a cht\u011bla m\u00edt tvoje d\u00edt\u011b. Nen\u00e1vist j\u00ed p\u0159e\u0161la, ale necht\u011bla, aby ses to dozv\u011bd\u011bl. Pot\u0159ebovala ho m\u00edt jen pro sebe. V\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1\u0161 pen\u00edze a moc a byl bys schopen j\u00ed to d\u00edt\u011b odv\u00e9st, tak odjela z Berl\u00edna a porodila ho v Dr\u00e1\u017e\u010fanech. Co nejd\u00e1l od tebe.<\/div>\n
Kdy\u017e j\u00ed do\u0161ly pen\u00edze, cos j\u00ed dal na potrat, musela se vr\u00e1tit, aby z tebe dost\u00e1vala dal\u0161\u00ed, jinak by nem\u011bli z \u010deho \u017e\u00edt. Rodi\u010de u\u017e d\u00e1vno nem\u011bla, a pokud v\u00edm, o p\u0159\u00edbuzn\u00fdch nikdy nemluvila. V\u017edycky, kdy\u017e jsi m\u011bl p\u0159ijet, schovala kluka k sousedce. N\u011bjak to ale p\u0159est\u00e1vala zvl\u00e1dat a za\u010dala ut\u00e1p\u011bt \u017eal v alkoholu. Postupn\u011b se z n\u00ed st\u00e1vala troska, a\u017e na to doplatila definitivn\u011b,“ smutn\u011b dovypr\u00e1v\u011bla a zmlkla.<\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku panovalo mezi n\u00e1mi napjat\u00e9 ticho. Skoro jsem sly\u0161el svoje bu\u0161\u00edc\u00ed srdce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde je?“ dok\u00e1zal jsem ze sebe vysoukat jen holou v\u011btu.<\/div>\n
„Kdo?“ nepochopila Sabine, co po n\u00ed chci.<\/div>\n
„M\u016fj syn, p\u0159ece,“ odpov\u011bd\u011bl jsem nerv\u00f3zn\u011b a visel j\u00ed o\u010dima na rtech.<\/div>\n
„Dneska jste se spolu sezn\u00e1mili,“ odpov\u011bd\u011bla mi s \u00fasm\u011bvem Sab. „Jmenuje se David.“<\/div>\n
<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsem si vybavil mal\u00e9ho samot\u00e1\u0159e s ka\u0161tanov\u00fdmi vlasy. Vyhrkly mi slzy do o\u010d\u00ed. To ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00e9\u2026 to byl m\u016fj syn? A j\u00e1 mu \u0159ekl, \u017ee nejsem jeho t\u00e1ta\u2026 on si m\u011b tak d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b prohl\u00ed\u017eel, byl tak roztomil\u00fd a j\u00e1 ho tak zklamal. Je tam s\u00e1m, v rohu u pi\u00e1na a \u010dek\u00e1, kdo si pro n\u011bj p\u0159ijde.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00edm za n\u00edm!“ zvedl jsem se prudce ze seda\u010dky, a\u017e m\u00e1lem spadla l\u00e1hev s v\u00ednem. Sab m\u011b chytla za ruku a st\u00e1hla m\u011b silou zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, je p\u00e1tek ve\u010der, te\u010f t\u011b za n\u00edm nikdo nepust\u00ed. U\u017e d\u00e1vno sp\u00ed,“ \u0159ekla mi vl\u00eddn\u011b a ut\u0159ela mi slzu z tv\u00e1\u0159e. Nalila mi skleni\u010dku v\u00edna a n\u00e1sil\u00edm m\u011b donutila, j\u00ed vyp\u00edt. Nechal jsem se, n\u011bjak mi do\u0161ly v\u0161echny s\u00edly. Vzala m\u011b za ramena a moj\u00ed hlavu si polo\u017eil do kl\u00edna. Podvolil jsem se jej\u00edmu n\u011b\u017en\u00e9mu n\u00e1sil\u00ed a lehl si. Hladila m\u011b po vlasech, jako mal\u00e9ho kluka. Jak r\u00e1d bych j\u00edm te\u010f znova byl\u2026 v\u0161echny tyhle starosti dosp\u011bl\u00fdch, bych zahodil a b\u011b\u017eel se n\u011bkam schovat, aby m\u011b nikdo nena\u0161el.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by ses o n\u011bj cht\u011bl starat?“ zeptala se potichu Sab. S\u00e1m jsem byl udiven\u00fd z toho, jak rozhodn\u011b jsem \u0159ekl ano. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee cht\u011bl. Je to p\u0159ece m\u016fj syn\u2026 nem\u016f\u017eu ho nechat ciz\u00edm lidem. Cel\u00fd \u017eivot bych si to vy\u010d\u00edtal. Byl tak bezbrann\u00fd, v t\u011bch punt\u00edkat\u00fdch ba\u010dk\u016frk\u00e1ch\u2026<\/div>\n
„Nebude to tak jednoduch\u00e9, Bille,“ vytrhla m\u011b z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Sabine. „V\u0161echno jsem u\u017e tak trochu zji\u0161\u0165ovala u pr\u00e1vn\u00edka, kdy\u017e jsem se dozv\u011bd\u011bla o jej\u00ed smrti. Kdybys ho opravdu cht\u011bl, musel bys nejd\u0159\u00edv po\u017e\u00e1dat soudn\u011b o sv\u011b\u0159en\u00ed do p\u00e9\u010de a nechat si ud\u011blat test otcovstv\u00ed, proto\u017ee Karin t\u011b do rodn\u00e9ho listu nezapsala. M\u00e1 tam „Otec nezn\u00e1m\u00fd“. P\u0159\u00edjmen\u00ed m\u00e1 po n\u00ed. Kdy\u017e um\u0159ela, automaticky ho p\u0159esunuli z d\u011btsk\u00e9ho domova do Bambulky a \u010dek\u00e1 na nov\u00e9 rodi\u010de. Je pr\u00e1vn\u011b voln\u00fd, tak\u017ee by to m\u011blo j\u00edt rychle. Mus\u00ed\u0161 sp\u011bchat, ale do pond\u011blka to po\u010dk\u00e1,“ uklid\u0148uje m\u011b.<\/div>\n
„Krom\u011b toho\u2026 nesm\u00ed\u0161 zapom\u00ednat, \u017ee je tu je\u0161t\u011b Tom. Nem\u00e1 o ni\u010dem tu\u0161en\u00ed. Karin v \u017eivot\u011b nepotkal, tys mu nic ne\u0159ekl, tak\u017ee to bude slo\u017eit\u00e9 vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. Jsi p\u0159ipraven\u00fd na to, \u017ee se mu to nebude l\u00edbit?“ zept\u00e1 se m\u011b zcela logicky a \u010dek\u00e1, co j\u00e1 na to.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom m\u011b miluje, pochop\u00ed to. P\u0159ece mi nezak\u00e1\u017ee vlastn\u00edho syna? Takov\u00fd on p\u0159ece nen\u00ed?“ udiven\u011b odv\u011bt\u00edm Sabine, ale s\u00e1m si nejsem jist\u00fd, jestli to, co \u0159\u00edk\u00e1m, je pravda. Tom m\u011b sice miluje, ale tohle byl podraz. Zase jsem mu nic ne\u0159ekl, i kdy\u017e jsem mu to sl\u00edbil, ale proto\u017ee jsem netu\u0161il, \u017ee to bude m\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, rozhodl jsem se ho u\u0161et\u0159it zklam\u00e1n\u00ed z m\u00e9 nev\u011bry\u2026 t\u00edm jsem mu ov\u0161em p\u0159ipravil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 daleko hor\u0161\u00ed. V\u016fbec netu\u0161\u00edm, jak mu to \u0159eknu, jak to p\u0159ijme\u2026 co kdy\u017e m\u011b opust\u00ed? My\u0161lenky mi v\u00ed\u0159\u00ed hlavou, jako zb\u011bsil\u00e9 a z poklidn\u00e9ho dne, pln\u00e9ho z\u00e1\u017eitk\u016f, se najednou st\u00e1v\u00e1 ve\u010der, pln\u00fd d\u011bsiv\u00fdch ot\u00e1zek.<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli jen tak le\u017e\u00edm d\u00e1l Sabine na kl\u00edn\u011b a poslouch\u00e1m jej\u00ed dech. Kam jsem se to sv\u00fdm neuv\u00e1\u017een\u00fdm rozhodnut\u00edm vlastn\u011b dostal? \u010cekal jsem, \u017ee to nebude jednoduch\u00e9, ale nov\u00fd \u017eivot mi p\u0159ipravuje st\u00e1le nov\u00e1 a nov\u00e1 p\u0159ekvapen\u00ed. I kdy\u017e, tohle zase nen\u00ed tak \u0161patn\u00e1 v\u011bc. Je ze m\u011b najednou t\u00e1ta, z na\u0161\u00ed m\u00e1my bude babi\u010dka\u2026 Kdy\u017e jsem byl ve sv\u00e9m b\u00fdval\u00e9m \u017eivot\u011b s\u00e1m, v\u017edycky jsem uva\u017eoval o mo\u017enosti, m\u00edt jednou d\u011bti. Tom pro m\u011b byl nedosa\u017eiteln\u00fd, tak\u017ee bylo mo\u017en\u00e9 se o\u017eenit a b\u00fdt otcem rodiny. \u010cekal jsem, a\u017e p\u0159ijde ta prav\u00e1, takov\u00e1, do kter\u00e9 se kone\u010dn\u011b zamiluju a zapomenu na Toma. Nev\u00edm, jestli by se to n\u011bkdy stalo, kdybych tam z\u016fstal, ale to u\u017e nikdy nezjist\u00edm. Te\u010f jsem ale tady a v\u0161echno je u\u017e hotov\u00e9. Nic se ned\u00e1 vz\u00edt zp\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1m strach\u2026 strach z toho, jak to zvl\u00e1dnu, starat se o t\u0159\u00edlet\u00e9 d\u00edt\u011b. Nikdy jsem nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost n\u011bco takov\u00e9ho za\u017e\u00edt, tak\u017ee v\u016fbec netu\u0161\u00edm, co to obn\u00e1\u0161\u00ed.<\/div>\n
M\u00e1m strach\u2026 obrovsk\u00fd strach z toho, jak to v\u0161echno p\u0159ijme moje l\u00e1ska\u2026 zatrat\u00ed m\u011b, nebo podpo\u0159\u00ed? Jeho vztah k d\u011btem byl v\u017edycky sp\u00ed\u0161 z\u00e1porn\u00fd\u2026 heslo jeho \u017eivota je „U\u017e\u00edt dne“, ale s t\u00edm se mal\u00e9 d\u00edt\u011b ned\u00e1 moc spojit. Je to zodpov\u011bdnost, strach, radost i starost, ale ur\u010dit\u011b ne bezstarostn\u00e1 z\u00e1bava. Tom si v\u017edycky r\u00e1d u\u017e\u00edval, d\u011blal jen to, co ho bavilo, na ostatn\u00ed nebral moc ohledy\u2026 vlastn\u011b nev\u00edm, jak\u00fd je v tomhle \u017eivot\u011b. Zat\u00edm jsem ho poznal jako citliv\u00e9ho miluj\u00edc\u00edho partnera, v\u00e1\u0161niv\u00e9ho milence, ale jak\u00fd by byl strejda?<\/div>\n
<\/div>\n
„Sab, jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u0159ijme Tom?“ zept\u00e1m se do ticha temn\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Nev\u00edm Bill\u00ed, ale m\u00e1m obavy, \u017ee to nebude lehk\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee bude \u017e\u00e1rlit,“ odpov\u00ed mi Sab.<\/div>\n
„\u017d\u00e1rlit?“ zaraz\u00edm se. „Na koho? Na Karin? Ale v\u017edy\u0165 ta je mrtv\u00e1, na tu u\u017e p\u0159ece \u017e\u00e1rlit nemus\u00ed,“ zamysl\u00edm se nad t\u00edm, co \u0159ekla, ale p\u0159ijde mi to nelogick\u00e9.<\/div>\n
„Ne na Karin, ale na Dav\u00eddka,“ vysv\u011btl\u00ed mi Sab, jak to myslela.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem v\u00e1s dneska odpoledne vid\u011bla spolu, c\u00edtila jsem, \u017ee to bude mezi v\u00e1mi fungovat. To, jak jsi se k n\u011bmu choval, m\u011b pot\u011b\u0161ilo. Zamiluje\u0161 si ho, je to mil\u00e9 d\u00edt\u011b a to je pro Toma ohro\u017een\u00ed. Najednou nebude m\u00edt v\u0161echnu tvoj\u00ed pozornost jen pro sebe\u2026 bude se muset d\u011blit a na to on nen\u00ed zvykl\u00fd. Nezapome\u0148, \u017ee od chv\u00edle, kdy jste za\u010dali v\u00e1\u0161 vztah, jsi byl jen jeho.“<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1 pravdu, to m\u011b v\u016fbec nenapadlo. Ale jak to ud\u011blat, aby k tomuhle nedo\u0161lo? Jsem v konc\u00edch, nev\u00edm si rady. J\u00e1 sebev\u011bdom\u00fd, slavn\u00fd, \u00fa\u017easn\u00fd Bill Kaulitz, nev\u00edm jak d\u00e1l\u2026<\/div>\n
„Jsem ospal\u00e1, p\u016fjdu si lehnout,“ \u0159ekne Sab. „Nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e to nech\u00e1\u0161 na r\u00e1no. R\u00e1no je moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera,“ ud\u011bl\u00ed mi dobrou radu a nazna\u010d\u00ed rukou, abych vstal. M\u00e1m po\u0159\u00e1d hlavu v jej\u00edm kl\u00edn\u011b, tak se pomalu zvednu, aby mohla odej\u00edt.<\/div>\n
„Tak dobrou ta\u0165ko, hezky se vyspi,“ usm\u011bje se na m\u011b a zmiz\u00ed ve sv\u00e9m pokoji. Sly\u0161\u00edm cvaknout z\u00e1mek a kolem m\u011b nastane hrobov\u00e9 ticho. To se ti \u0159ekne, hezky se vyspi. B\u016fhv\u00ed, jestli dneska v\u016fbec zamhou\u0159\u00edm oko. M\u00e1m v hlav\u011b takov\u00fd zmatek, \u017ee si nedovedu p\u0159edstavit, jak budu us\u00ednat. Naopak, pot\u0159ebuju se probrat a na to je nejlep\u0161\u00ed vla\u017en\u00e1 sprcha.<\/div>\n
Stoj\u00edm v koupeln\u011b u zrcadla, f\u00e9nuju svoj\u00ed \u010dernou h\u0159\u00edvu a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, jak to z\u00edtra v\u0161echno Tomovi \u0159eknu. Tak, hotovo\u2026 Vypnu f\u00e9n, uklid\u00edm ho do sk\u0159\u00ed\u0148ky a vyjdu z koupelny do p\u0159eds\u00edn\u011b, kdy\u017e vtom sly\u0161\u00edm \u0161\u00edlenou r\u00e1nu. Co to bylo? Pr\u00e1skly dve\u0159e? N\u011bco na chodb\u011b p\u0159ed bytem? Se strachem otev\u0159u dve\u0159e bytu a na schodech za dve\u0159mi uvid\u00edm le\u017eet postavu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome!“ vyk\u0159iknu, kdy\u017e pozn\u00e1m, kdo tam le\u017e\u00ed.<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Chv\u00edli jsem koukal a nev\u011bd\u011bl, co t\u00edm mysl\u00ed, ale kdy\u017e m\u011b chytla za ruku a potichu \u0159ekla tu jednoduchou v\u011btu, bylo mi jasn\u00e9, pro\u010d ten v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. „M\u00e1\u0161 syna, Bille\u2026“ Otev\u0159el jsem jen pusu p\u0159ekvapen\u00edm a zase j\u00ed zav\u0159el. Do\u0161la mi slova.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[53],"tags":[],"class_list":["post-20538","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20538","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20538"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20538\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20538"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20538"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20538"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}