{"id":20540,"date":"2008-03-01T22:00:00","date_gmt":"2008-03-01T21:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20498"},"modified":"2008-03-01T22:00:00","modified_gmt":"2008-03-01T21:00:00","slug":"casoprostor-i-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/casoprostor-i-22\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor I 22."},"content":{"rendered":"
„Tak poj\u010fte, u\u017e je pro v\u00e1s p\u0159ipraveno ob\u010derstven\u00ed a d\u011bti se nem\u016f\u017eou do\u010dkat,“ vyzve n\u00e1s \u0159editelka Bambulky k odchodu. „V posledn\u00ed dob\u011b sem moc lid\u00ed nechod\u00ed, jen p\u00e1r dobrovoln\u00edk\u016f\u2026 v\u011bt\u0161inou \u017eeny, kter\u00e9 nemaj\u00ed d\u011bti a cht\u011bj\u00ed alespo\u0148 takhle pomoci, ale mu\u017ee jsme tu nem\u011bli, ani nepamatujeme\u2026 kdyby tu nebyl pan \u00fadr\u017eb\u00e1\u0159, d\u011bti by ani nev\u011bd\u011bly, jak takov\u00fd mu\u017e vlastn\u011b vypad\u00e1\u2026“ usm\u011bje se na m\u011b madam \u0159editelka a u\u017e otv\u00edr\u00e1 dve\u0159e.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„To si teda d\u011bti\u010dky sprav\u00ed m\u00edn\u011bn\u00ed\u2026 pochybuju, \u017ee takhle vypad\u00e1 standardn\u00ed mu\u017e\u2026“ za\u0161ept\u00e1 mi nen\u00e1padn\u011b Sabine do ucha a j\u00e1 se neubr\u00e1n\u00edm a pl\u00e1cnu j\u00ed lehce po zadku.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ne\u0161tvi m\u011b, Sab, nebo ti uk\u00e1\u017eu, co je to chlap!“ zahu\u010d\u00edm j\u00ed co nejhlub\u0161\u00edm hlasem do ucha a oba se za\u010dneme dusit sm\u00edchy tou p\u0159edstavou, jak j\u00ed to zrovna j\u00e1 dokazuju\u2026 ach jo.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span>
<\/span><\/span><\/div>\n
Ch\u00e1pu, \u017ee namalovanej chlap pro d\u011bti bude asi tro\u0161i\u010dku divn\u00fd p\u0159\u00edklad, ale co, nemusej v\u0161ichni chlapi smrd\u011bt u\u017e z fotky, ne? Trocha p\u00e9\u010de o vzhled nikdy neu\u0161kod\u00ed. Tolik n\u00e1ramk\u016f jako za mlada u\u017e taky nenos\u00edm, tak co by po mn\u011b je\u0161t\u011b cht\u011bli? M\u00e1m akor\u00e1t t\u0159i prsteny a na ka\u017ed\u00fd ruce jeden n\u00e1ramek\u2026 to jsem hodn\u011b ustoupil. V\u0161iml jsem si, \u017ee na jednom st\u0159\u00edbrn\u00e9m prst\u00fdnku je vyryto „B+T 2007.“ To byl asi d\u00e1rek od Toma, m\u00e1 taky takov\u00fd. \u017de by n\u011bco jako snub\u00e1k? Mus\u00edm se ho na to zeptat.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n
„Chcete se nejprve pod\u00edvat po dom\u011b, nebo p\u016fjdeme rovnou za d\u011btmi?“ zept\u00e1 se \u0159editelka a ukazuje rukou n\u011bkam tam, kam zmizela ta mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Pokoje d\u011bt\u00ed jsou ve druh\u00e9m pat\u0159e a spole\u010densk\u00e1 m\u00edstnost a j\u00eddelna je tady hned vedle. V p\u0159\u00edzem\u00ed je t\u011blocvi\u010dna a herna,“ vykl\u00e1d\u00e1 zat\u00edm, abychom v\u011bd\u011bli, kam se p\u0159em\u00edstit. Do patra se mi u\u017e moc nechce\u2026 co uvid\u00edm v pr\u00e1zdn\u00fdch pokoj\u00edch\u2026?<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„P\u016fjdeme rovnou za d\u011btmi, kdy\u017e se na n\u00e1s tak t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee Bille?“ zachr\u00e1n\u00ed m\u011b Sabine od zdol\u00e1v\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edch hnusn\u00fdch schod\u016f.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jist\u011b, nem\u016f\u017eu se do\u010dkat.“ \u0159eknu, ale s\u00e1m v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed tak \u00fapln\u011b pravda. Boj\u00edm se\u2026 v\u017edycky jsem byl trochu citlivka, jak \u0159\u00edk\u00e1 Tom a m\u00e1m obavy, aby to se mnou moc nezam\u00e1valo\u2026 nerad bych d\u011bti\u010dk\u00e1m p\u0159edvedl m\u00edsto o\u010dek\u00e1van\u00e9ho „mu\u017ee“, namalovanou b\u00e1bovku, kter\u00e1 bre\u010d\u00ed p\u0159i pohledu na n\u011b\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span>
<\/span><\/span><\/div>\n
Ob\u00e1val jsem se ale naprosto zbyte\u010dn\u011b. Ve chv\u00edli, kdy vkro\u010d\u00edme do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti a \u0159editelka n\u00e1s form\u00e1ln\u011b p\u0159edstav\u00ed p\u0159\u00edtomn\u00fdm vychovatelk\u00e1m a d\u011btem, spadne ze m\u011b ve\u0161ker\u00e1 nervozita. B\u011bhem deseti minut m\u00e1m na kl\u00edn\u011b dv\u011b hol\u010di\u010dky a jeden kluk mi vis\u00ed na z\u00e1dech\u2026 jsou n\u00e1dhern\u011b bezprost\u0159edn\u00ed. V\u016fbec se nestyd\u00ed a klidn\u011b mi \u0159\u00edkaj\u00ed strejdo, ka\u017edou chv\u00edli m\u011b ol\u00edb\u00e1vaj\u00ed na tv\u00e1\u0159e a sna\u017e\u00ed se m\u011b tahat tam, kde mi mus\u00ed zrovna nutn\u011b n\u011bco uk\u00e1zat. Sabine je v podobn\u00e9m oble\u017een\u00ed jako j\u00e1, tak\u017ee na sebe ani nem\u00e1me \u010das.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span>
<\/span><\/span><\/div>\n
Kdy\u017e rozd\u00e1me v\u0161echny ply\u0161\u00e1ky, jsme zvan\u00ed ke stolu, kde je p\u0159ichystan\u00e9 ob\u010derstven\u00ed. Ne\u017e jsem se sta\u010dil zvednout, \u010dty\u0159let\u00e1 blond\u00fdnka Tery m\u011b chytla za ruku a dot\u00e1hla ke stolu.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak strejdo, sedni si hezky na \u017eidli\u010dku a j\u00e1 t\u011b budu krmit, joooo?“ vykul\u00ed na m\u011b svoje modr\u00e1 o\u010dka a popadne ze stolu prvn\u00ed jednohubku, na kterou dos\u00e1hne. Vyzvednu si j\u00ed na kl\u00edn, aby to ke mn\u011b nem\u011bla tak daleko a poslu\u0161n\u011b se nech\u00e1m vykrmovat.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Je to dobr\u00fd?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e do\u017ev\u00fdk\u00e1m. „Hmmmmmmm, jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu a okam\u017eit\u011b dostanu dal\u0161\u00ed kousek.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 papat strejdo, se\u0161 moc hubenej,“ pou\u010duje m\u011b Tery a cpe do m\u011b jednu jednohubku za druhou. „Tak, sta\u010d\u00ed, strejdo, taky mus\u00ed zb\u00fdt n\u011bco na tetu,“ propust\u00ed m\u011b a vyd\u00e1 se hledat dal\u0161\u00ed ob\u011b\u0165 ke krmen\u00ed. Za chvilku se j\u00ed poda\u0159\u00ed uko\u0159istit Sabininu ruku a u\u017e j\u00ed t\u00e1hne sm\u011brem ke mn\u011b.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Malinkou chvilku z\u016fstanu s\u00e1m a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po t\u00e9 velk\u00e9 m\u00edstnosti. Maj\u00ed tu klav\u00edr, z\u0159ejm\u011b s d\u011btmi zp\u00edvaj\u00ed. Po\u0159\u00e1dn\u011b se zad\u00edv\u00e1m do rohu vedle klav\u00edru\u2026 n\u011bkdo tam je asi schovan\u00fd\u2026 vid\u00edm jen vykukuj\u00edc\u00ed hn\u011bdou hlavi\u010dku, tak se jdu pod\u00edvat, co se to tam schov\u00e1v\u00e1 za samot\u00e1\u0159e. Celkem ho ch\u00e1pu, taky jsem byl jako mal\u00fd r\u00e1d s\u00e1m.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Co ty tady tak s\u00e1m?“ p\u0159id\u0159epnu si k hn\u011bdovlas\u00e9mu klu\u010dinovi. Vykul\u00ed na m\u011b o\u010di a nic ne\u0159\u00edk\u00e1. „P\u016fjde\u0161 si se mnou hr\u00e1t?“ zkou\u0161\u00edm ho vyl\u00e1kat z jeho \u00fakrytu, ale nevypad\u00e1 na to, \u017ee by se jen tak nechal.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 jsem Bill, co ty?“ p\u0159edstav\u00edm se mu a \u010dek\u00e1m, jestli mi alespo\u0148 prozrad\u00ed svoje jm\u00e9no.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 jsem David,“ \u0159ekne potichu ten okat\u00fd kluk a malinko se na m\u011b usm\u011bje.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„P\u016fjdem si n\u011bco zahr\u00e1t?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b a p\u0159istr\u010d\u00edm si k pi\u00e1nu oto\u010dnou \u017eidli\u010dku. Nadzvednu v\u00edko klaviatury, sund\u00e1m plst\u011bn\u00fd kryt z kl\u00e1ves a pomalu za\u010dnu vybrnk\u00e1vat zn\u00e1mou melodii. Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd velk\u00fd hr\u00e1\u010d, ale kdy\u017e skl\u00e1d\u00e1m, ob\u010das pot\u0159ebuju n\u011bco sly\u0161et, tak jsem se musel trochu nau\u010dit. David chv\u00edli pozoruje, co d\u011bl\u00e1m, a pak se zvedne z podlahy. Postav\u00ed se na roh pi\u00e1na a sleduje moje ruce.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b, n\u011bco t\u011b nau\u010d\u00edm,“ vyzvu ho, chyt\u00edm kolem pasu a vysad\u00edm si ho na kl\u00edn.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Kolik je ti let?“ zept\u00e1m se, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Vytas\u00ed malou ru\u010di\u010dku a uk\u00e1\u017ee mi t\u0159i prsty. „Tolik?“ hraju udiven\u00e9ho „To u\u017e jsi teda velkej kluk a velk\u00fd kluci mus\u00ed um\u011bt zahr\u00e1t tohle,“ \u0159eknu a vybrnk\u00e1m zn\u00e1mou melodii d\u011btsk\u00e9 odrhova\u010dky. Vezmu tu malou ru\u010di\u010dku a jeho ukazov\u00e1\u010dkem ma\u010dk\u00e1m kl\u00e1vesy. Celou dobu, co se tak sna\u017e\u00edm, c\u00edt\u00edm jeho up\u0159en\u00fd pohled na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Zjevn\u011b ho v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, co se ho sna\u017e\u00edm nau\u010dit, proto\u017ee pronese zcela v\u00e1\u017en\u011b:<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ty jsi m\u016fj nov\u00fd tat\u00ednek?“ Zaraz\u00edm se a najednou nev\u00edm, co m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt, nechci mu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ne, Davide, to nen\u00ed tv\u016fj tat\u00ednek, to je strejda Bill. Je tu jen na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b,“ ozve se mi za z\u00e1dy hlas jedn\u00e9 z mlad\u00fdch vychovatelek.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekne zklaman\u011b David a sklouzne mi z kl\u00edna. Vr\u00e1t\u00ed se zase do sv\u00e9ho rohu a zaujme \u00fapln\u011b stejnou pozici, jako p\u0159edt\u00edm. Je mi to l\u00edto, ale viditeln\u011b u\u017e nem\u00e1 z\u00e1jem se se mnou bavit. „Nezlobte se na n\u011bj, d\u011bti vid\u00ed nov\u00e9 rodi\u010de v ka\u017ed\u00e9m, kdo sem p\u0159ijde,“ omlouv\u00e1 se mi vychovatelka.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„To nic, mn\u011b to nevad\u00ed, jen m\u011b to trochu zasko\u010dilo,“ usm\u011bju se a oto\u010d\u00edm se zp\u00e1tky k Davidovi. „Promi\u0148,“ \u0159eknu mu a pohlad\u00edm ho po ka\u0161tanov\u00e9 hlavi\u010dce. Nev\u00edm, za co se mu omlouv\u00e1m, ale asi za v\u0161echny nespravedlnosti tohohle sv\u011bta. V\u0161iml jsem si, \u017ee Dav\u00eddek nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9ho ply\u0161\u00e1ka. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se, jestli najdu alespo\u0148 jednoho zbyl\u00e9ho. Jo, t\u00e1mhle pod sk\u0159\u00ed\u0148kou vy\u010duhuje n\u011bco chlupat\u00e9ho, tak ho seberu a vtisknu mu ho do n\u00e1ru\u010de. Je to Medv\u00eddek P\u00fa, toho jsem m\u011bl jako d\u00edt\u011b moc r\u00e1d. Dav\u00eddek ke mn\u011b zvedne o\u010di a s nepatrn\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm \u0159ekne: „D\u00edk, strejdo Bille,“ zabo\u0159\u00ed nos medv\u00eddkovi do b\u0159\u00ed\u0161ka a d\u00e1l si m\u011b u\u017e nev\u0161\u00edm\u00e1.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Vr\u00e1t\u00edm se mezi ostatn\u00ed d\u011bti, ale neust\u00e1le po o\u010dku sleduju mal\u00e9ho Davida. Celou dobu sv\u016fj \u00fakryt neopustil. Pro\u010d je ten sv\u011bt tak nespravedliv\u00fd?<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Bille, u\u017e budeme muset j\u00edt,“ zjev\u00ed se mi zni\u010dehonic za z\u00e1dy Sabine a vytrhne m\u011b ze smutn\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak jo, n\u011bjak n\u00e1m to uteklo, vi\u010f?“ usm\u011bju se na n\u00ed a vstanu, abych j\u00ed n\u00e1sledoval za pan\u00ed \u0159editelkou. Je\u0161t\u011b se oto\u010d\u00edm na Davida, abych se s n\u00edm rozlou\u010dil, ale kouk\u00e1 si na svoje mr\u0148av\u00e9 punt\u00edkovan\u00e9 ba\u010dk\u016frky a mn\u011b nev\u011bnuje \u017e\u00e1dnou pozornost. P\u0159id\u0159epnu si k n\u011bmu, aby m\u011b vn\u00edmal, je\u0161t\u011b jednou ho pohlad\u00edm po kebulce a \u0159eknu mu: „Ahoj, Dejve.“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ahoj, strejdo,“ odpov\u00ed mi smutn\u011b, ani\u017e by ke mn\u011b zvedl o\u010di a mn\u011b m\u00e1lem vyhrknou slzy. Rad\u0161i jdeme, nebo to fakt nevydr\u017e\u00edm.<\/span><\/span>
<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
V \u0159editeln\u011b u\u017e se zdr\u017e\u00edme jen kr\u00e1tce, sl\u00edb\u00edm poslat na \u00fa\u010det pen\u00edze na alt\u00e1n a za chvilku u\u017e jsme venku na zahrad\u011b. Kdy\u017e za n\u00e1mi zapadne br\u00e1na s n\u00e1pisem Bambulka, docela si oddychnu. U\u017e bych asi d\u00fdl v klidu nevydr\u017eel. Sabine si v\u0161imne m\u00e9ho v\u00fdrazu a chytne m\u011b za ruku.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Poj\u010f, hrdino, pojedem dom\u016f,“ \u0159ekne a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se na n\u00ed a mimod\u011bk j\u00ed obejmu a l\u00edbnu do vlas\u016f.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„D\u00edky, Sab, jsem r\u00e1d, \u017ee jsme tu byli. Budeme sem jezdit \u010dast\u011bji, jo?“ zept\u00e1m se a s\u00e1m nev\u00edm, co m\u011b sem vlastn\u011b t\u00e1hne. V\u017edy\u0165 je to jen utrpen\u00ed. M\u00e1lem jsem se rozbre\u010del, a p\u0159esto sem chci zase?<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nasedneme do auta a celou cestu a\u017e do Berl\u00edna ml\u010d\u00edme. Sabine pust\u00ed r\u00e1dio, aby v aut\u011b nebylo takov\u00e9 ticho a j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee nemus\u00edm mluvit. P\u0159ed o\u010dima m\u00e1m ty jejich smutn\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se na chv\u00edli mohly rozz\u00e1\u0159it, kdy\u017e jsme p\u0159ijeli. Bylo jim jedno, kdo jsme, hlavn\u011b, \u017ee jsme tam pro n\u011b. Nikdo po mn\u011b necht\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd autogram, a p\u0159esto jsem si tam p\u0159ipadal stokr\u00e1t pot\u0159ebn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e na n\u011bjak\u00e9 pitom\u00e9 autogrami\u00e1d\u011b.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 hlad?“ zept\u00e1 se m\u011b Sabine, kdy\u017e vjedeme do ulic m\u011bsta.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tebe Tery dostate\u010dn\u011b nenakrmila?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e si vzpomenu na malou blond\u00fdnku.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jo, ale u\u017e jsou to dv\u011b hodiny a p\u0159ed n\u00e1mi je dlouh\u00fd ve\u010der. Nezajdeme do restaurace?“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak jo, nech\u00e1m se od tebe zav\u00e9st, kam bude\u0161 cht\u00edt,“ odpov\u00edm, aby zase nenastala komplikace. Je\u0161t\u011b by se m\u011b mohla zeptat, kam chci j\u00e1 a moje znalost berl\u00ednsk\u00fdch restaurac\u00ed je vskutku jednostrann\u00e1. Zn\u00e1m jen tu jednu, kde jsme byli s Tomem a je\u0161t\u011b si ani nepamatuju, jak se jmenuje.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
V restauraci d\u00e1l ml\u010d\u00edme, vid\u00edm na Sabine, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, tak j\u00ed nech\u00e1m b\u00fdt. M\u00e1m v hlav\u011b taky spoustu my\u0161lenek, kter\u00e9 m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed.,Vypad\u00e1me jako man\u017eel\u00e9 po deseti letech, kte\u0159\u00ed si u\u017e nemaj\u00ed co \u0159\u00edct.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Zaplat\u00edm,“ k\u00fdvnu na vrchn\u00edho, kdy\u017e doj\u00edme a dopijeme.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„P\u0159ij\u010fte zas.“ Usm\u011bje se na n\u00e1s, kdy\u017e mu nech\u00e1m dvojn\u00e1sobn\u00e9 d\u00fd\u0161ko, ne\u017e je slu\u0161nost.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Za chv\u00edli u\u017e zastavujeme p\u0159ed na\u0161\u00edm domem.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Nezajede\u0161 aspo\u0148 na zahradu?“ zept\u00e1m se Sabine, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee parkuje p\u0159ed domem.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ne, to je zbyte\u010dn\u00e9, tenhle kr\u00e1m nikdo neukradne,“ m\u00e1vne rukou a zamkne auto. „Ka\u017edej mus\u00ed vid\u011bt, \u017ee tu sp\u00edm, tak to nebudeme m\u011bnit, jo?“ usm\u011bje se na m\u011b, chyt\u00ed m\u011b za ruku a lehce pol\u00edb\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Zajdu je\u0161t\u011b se Scottym,“ ozn\u00e1m\u00edm Sabine, kdy\u017e se ke mn\u011b do p\u0159eds\u00edn\u011b p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed to na\u0161e velk\u00e9 zlat\u00ed\u010dko a miz\u00edm rychle ve dve\u0159\u00edch.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 si d\u00e1m zat\u00edm sprchu,“ odpov\u00ed mi a zapluje do sv\u00e9ho pokoj\u00edku. Venku u\u017e se pomalu \u0161e\u0159\u00ed, tak to vezmem svi\u017en\u00fdm krokem, a kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky do bytu, sly\u0161\u00edm \u0161um\u011bn\u00ed sprchy z koupelny. To jsem zv\u011bdav, co te\u010f bude prob\u00edhat. Zapnu televizi a odevzdan\u011b \u010dek\u00e1m, a\u017e se Sabine vr\u00e1t\u00ed z koupelny. Zaklon\u00edm hlavu na op\u011bradlo a zav\u0159u o\u010di. Vid\u00edm p\u0159ed sebou dne\u0161n\u00ed den jako na filmov\u00e9m p\u00e1su a m\u00e1m docela pocit uspokojen\u00ed. Mus\u00edme se tam je\u0161t\u011b ur\u010dit\u011b vr\u00e1tit. Ty d\u011bti za to stoj\u00ed\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
– sen –<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Stoj\u00edme s Tomem v ob\u00fdvac\u00edm pokoji na\u0161ich rodi\u010d\u016f. Dr\u017e\u00edme se za ruku a tiskneme ji, oba zpocen\u00ed nervozitou.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Co jste to \u0159\u00edkali?“ zept\u00e1 se m\u00e1ma nech\u00e1pav\u011b a zmaten\u011b se ohl\u00e9dne na Gordona, kter\u00fd sed\u00ed vedle n\u00ed na seda\u010dce. Tom pomalu a z\u0159eteln\u011b zopakuje.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„M\u00e1me se r\u00e1di, mami.“<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Ale to je p\u0159ece norm\u00e1ln\u00ed, odjak\u017eiva jste se m\u011bli r\u00e1di\u2026jste p\u0159ece brat\u0159i\u2026“ vyhrkne m\u00e1ma nech\u00e1pav\u011b a j\u00e1 j\u00ed p\u0159eru\u0161\u00edm.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Mami, my se milujeme, to ti cht\u011bl Tom \u0159\u00edct,“ a na d\u016fkaz toho, co jsem pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, pohlad\u00edm Toma po tv\u00e1\u0159i a d\u00e1m mu n\u011b\u017enou pusu. Je mi jasn\u00e9, \u017ee je to terapie \u0161okem, ale jinak by to asi mamka nepochopila. M\u00e1 doko\u0159\u00e1n otev\u0159enou pusu a nab\u00edr\u00e1 bledou barvu v obli\u010deji.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Ale to p\u0159ece nem\u016f\u017eete\u2026 jste brat\u0159i\u2026a\u2026 to p\u0159ece nejde\u2026“ zvedne se a popojde sm\u011brem k n\u00e1m. „Bille, m\u011bjte p\u0159ece rozum,“ zad\u00edv\u00e1 se mi zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „To p\u0159ece nem\u016f\u017eete, lidi by to nepochopili\u2026 to je\u2026 nemor\u00e1ln\u00ed\u2026 divn\u00e9\u2026 jak v\u00e1s to mohlo v\u016fbec napadnout?“ zmaten\u011b kouk\u00e1 z jednoho na druh\u00e9ho a nev\u00ed, co by d\u00e1l \u0159ekla. Oto\u010d\u00ed se na Gordona\u2026 ten jen sed\u00ed a kouk\u00e1 na n\u00e1s\u2026 „Tak \u0159ekni taky n\u011bco,“ k\u00fdvne sm\u011brem k n\u011bmu a \u010dek\u00e1, jestli n\u011bco odpov\u00ed.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„A co m\u00e1m na tohle \u0159\u00edct?“ rozhod\u00ed Gordon zoufale ruce a schov\u00e1 obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Mami, n\u00e1s to nenapadlo, p\u0159i\u0161lo to samo, my jsme to necht\u011bli, ale\u2026“ sna\u017e\u00edm se zoufale zachr\u00e1nit, co se d\u00e1, ale m\u00e1ma jen stoj\u00ed a z o\u010d\u00ed j\u00ed te\u010dou slzy jako hrachy.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Kluci, co budeme d\u011blat?“ vydechne a obejme n\u00e1s oba najednou kolem pasu a polo\u017e\u00ed mi zoufale hlavu na prsa. Tom j\u00ed za\u010dne pomalu hladit po vlasech, aby j\u00ed tro\u0161ku uklidnil. Stoj\u00edme tam jako souso\u0161\u00ed a ani jeden z n\u00e1s nev\u00ed, co d\u00e1l.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Co bysme d\u011blali, mus\u00edme to p\u0159e\u017e\u00edt a d\u00e1vat pozor, aby se to nikdy nikdo nedozv\u011bd\u011bl,“ \u0159ekne rozhodn\u011b Gordon, vstane ze seda\u010dky a obejme n\u00e1s sv\u00fdma dlouh\u00fdma rukama v\u0161echny t\u0159i najednou. Je to fajn t\u00e1ta\u2026i kdy\u017e nevlastn\u00ed\u2026 napadne m\u011b.<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„A j\u00e1 u\u017e se pomalu za\u010dala t\u011b\u0161it na vnou\u010data\u2026“ vyhrkne zoufale m\u00e1ma a v\u0161ichni se najednou rozchecht\u00e1me. M\u00e1m radost, \u017ee jsme to \u0159ekli, byl to dobr\u00fd n\u00e1pad, stejn\u011b by se to za chv\u00edli provalilo a takhle je to lep\u0161\u00ed. Alespo\u0148 doma si nebudeme muset d\u00e1vat takov\u00fd pozor a \u017e\u00edt neust\u00e1le v tom stra\u0161n\u00e9m stresu, aby n\u00e1s n\u011bkdo nep\u0159istihl. Za posledn\u00edho p\u016fl roku, u\u017e jsme si toho u\u017eili a\u017e dost. N\u011bkdo m\u011b l\u00edb\u00e1 na \u010delo a hlad\u00ed mi vlasy\u2026<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
„Bille, vst\u00e1vej, pot\u0159ebuju s tebou je\u0161t\u011b dneska n\u011bco probrat,“ sly\u0161\u00edm nad sebou hlas Sabine. Hlad\u00ed m\u011b po hlav\u011b a usm\u00edv\u00e1 se.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 jsem tady asi usnul\u2026“ otev\u0159u s n\u00e1mahou o\u010di.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„N\u011bjak t\u011b ty d\u011bti utahaly,“ odpov\u00ed mi Sab a naposledy m\u011b l\u00edbne na \u010delo. Prot\u00e1hnu se jako ko\u010dka a sleduju Sabine, jak vyndav\u00e1 z baru l\u00e1hev archivn\u00edho \u010derven\u00e9ho v\u00edna a dv\u011b skleni\u010dky. „D\u00e1\u0161 si?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b a postav\u00ed l\u00e1hev na st\u016fl.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ale jo, nem\u00e1m nic proti,“ odpov\u00edm, ale z\u00e1rove\u0148 si vzpomenu na sv\u016fj v\u010derej\u0161\u00ed alkoholov\u00fd slib. „Jenom tro\u0161ku\u2026“ dod\u00e1m, kdy\u017e Sabine odch\u00e1z\u00ed do kuchyn\u011b pro v\u00fdvrtku.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Tak co jsi to cht\u011bla probrat?“ zept\u00e1m se Sabine, kdy\u017e si p\u0159ipijeme na zdrav\u00ed. Postav\u00ed skleni\u010dku na stolek a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b sv\u00fdma velk\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima. M\u00e1m pocit, \u017ee stra\u0161n\u011b zv\u00e1\u017en\u011bla\u2026 co se d\u011bje?<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, chci ti \u0159\u00edct n\u011bco, co jsem ti cel\u00e1 l\u00e9ta na\u0161eho p\u0159\u00e1telstv\u00ed musela tajit. Byl to slib, tak se na m\u011b nezlob. Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b pochop\u00ed\u0161, a\u017e ti v\u0161echno vylo\u017e\u00edm. V\u00ed\u0161\u2026 Karin\u2026“ zvedne ke mn\u011b smutn\u00e9 o\u010di, kdy\u017e sebou trhnu p\u0159i vysloven\u00ed toho jm\u00e9na, „\u2026ano, TA Karin\u2026 ona byla moje nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka,“ prohl\u00e1s\u00ed a mn\u011b se zatm\u00ed p\u0159ed o\u010dima.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tak poj\u010fte, u\u017e je pro v\u00e1s p\u0159ipraveno ob\u010derstven\u00ed a d\u011bti se nem\u016f\u017eou do\u010dkat,“ vyzve n\u00e1s \u0159editelka Bambulky k odchodu. „V posledn\u00ed dob\u011b sem moc lid\u00ed nechod\u00ed, jen p\u00e1r dobrovoln\u00edk\u016f\u2026 v\u011bt\u0161inou \u017eeny, kter\u00e9 nemaj\u00ed d\u011bti a cht\u011bj\u00ed alespo\u0148 takhle pomoci, ale mu\u017ee jsme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[53],"tags":[],"class_list":["post-20540","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20540","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20540"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20540\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20540"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20540"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20540"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}