{"id":20543,"date":"2008-03-01T21:59:00","date_gmt":"2008-03-01T20:59:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20501"},"modified":"2008-03-01T21:59:00","modified_gmt":"2008-03-01T20:59:00","slug":"casoprostor-i-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/casoprostor-i-20\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor I 20."},"content":{"rendered":"
Br\u00e1\u0161ka dovypr\u00e1v\u011bl n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh a j\u00e1 dojet\u00edm nemohl ani mluvit\u2026 slzy mi st\u00e9kaly jedna po druh\u00e9 tak rychle, \u017ee jsem je nestihl ani olizovat\u2026<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Podal bys mi kapesn\u00ed\u010dky?“ vzlykl jsem sm\u011brem k jeho uchu. Vysmrkal jsem se. U\u017e dlouho jsem takhle \u010dasto nebre\u010del\u2026 asi to pot\u0159ebuju, m\u00e1m toho te\u010f v sob\u011b tolik, co mus\u00edm p\u0159ebrat, rozt\u0159\u00eddit a za\u0159adit\u2026 a b\u016fhv\u00ed, co m\u011b je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edycky jsi u toho filmu bre\u010del\u2026 se\u0161 takov\u00e1 moje citlivka,“ usm\u00e1l se na m\u011b Tom a j\u00e1 mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1til.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, jen\u017ee j\u00e1 to te\u010f vid\u011bl a sly\u0161el poprv\u00e9, tak se mi nesm\u011bj\u2026“ naoko ura\u017een\u011b odseknu a usm\u011bju se na n\u011bj p\u0159es slzy.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e je to dobr\u00fd?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b a vlep\u00ed mi pusu.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, za chv\u00edli tu p\u0159ehradu snad zastav\u00edm,“ sna\u017e\u00edm se uklidnit, ale slzy jako by to nesly\u0161ely, se po\u0159\u00e1d hrnou ven z o\u010d\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku mi to trvalo, ale kone\u010dn\u011b je sucho\u2026 m\u016f\u017eu u\u017e norm\u00e1ln\u011b mluvit.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„A co bylo d\u00e1l?“ zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b Toma.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to unese\u0161? Nebude\u0161 zase ronit potoky? J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bychom to mohli nechat na z\u00edtra, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ usm\u011bje se na m\u011b starostliv\u011b Tom a \u010dek\u00e1, co j\u00e1 na to.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 bych to cht\u011bl v\u011bd\u011bt hned\u2026 b\u016fhv\u00ed co bude z\u00edtra\u2026“ odv\u011bt\u00edm.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, z\u00edtra bude Sabine,“ \u0159ekne Tom a mn\u011b dojde, \u017ee je vlastn\u011b z\u00edtra p\u00e1tek a Sabine tu byla naposledy v \u00fater\u00fd. To m\u011b vr\u00e1t\u00ed do reality. Mus\u00edm zjistit, jak takov\u00fd den s n\u00ed prob\u00edh\u00e1, abych nenakopal n\u011bjak\u00e9 chyby. Byl jsem s n\u00ed sotva dvacet minut a nic moc jsem se od br\u00e1\u0161ky nedozv\u011bd\u011bl.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Jak to bude prob\u00edhat? M\u016f\u017ee\u0161 mi to n\u011bjak nast\u00ednit, abych se zbyte\u010dn\u011b neprokecl?“ zept\u00e1m se Toma.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„No, tak Sabine v\u011bt\u0161inou nejd\u0159\u00edv zavol\u00e1 a domluv\u00edte se, kde a kdy se sejdete. V\u017edycky se mus\u00edte spolu n\u011bkde uk\u00e1zat, aby byl dostatek materi\u00e1lu pro novin\u00e1\u0159e a ve\u010der pak p\u0159ijedete dom\u016f. Kdy\u017e je tu Sabine, sp\u00edm naho\u0159e u sebe. Dohodli jsme se, \u017ee to tak bude lep\u0161\u00ed, aby nebyly n\u011bjak\u00e9 zbyte\u010dn\u00e9 rozbroje. Sabine m\u00e1 sv\u016fj pokoj\u00edk vedle lo\u017enice, tak\u017ee by v\u0161echno sly\u0161ela a to jsme zavrhli hned na za\u010d\u00e1tku. Co d\u011bl\u00e1te potom, to u\u017e nev\u00edm, proto\u017ee j\u00e1 tu ty ve\u010dery neb\u00fdv\u00e1m. Bu\u010f jdu n\u011bkam s klukama, nebo jsem dole ve studiu a pracuju. M\u016f\u017eu jen doufat, \u017ee jdete oba sp\u00e1t do sv\u00e9 vlastn\u00ed postele,“ dopov\u00ed Tom a v\u00fdznamn\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Co na m\u011b kouk\u00e1\u0161? Copak j\u00e1 to m\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt?“ odpov\u00edm mu nabrou\u0161en\u011b.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale z\u00edtra uvid\u00ed\u0161. Bude\u0161 muset n\u011bjak proplout, s t\u00edm ti nepom\u016f\u017eu.“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„A jak jsme vlastn\u011b k Sabine p\u0159i\u0161li?“ zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b, proto\u017ee mi nen\u00ed jasn\u00e9, jak zrovna ona mohla v\u011bd\u011bt o na\u0161em vztahu.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„No, to je slo\u017eit\u00e1 historie, to ti budu muset povypr\u00e1v\u011bt,“ za\u0161kleb\u00ed se na m\u011b Tom a j\u00e1 si zase polo\u017e\u00edm hlavu na jeho rameno.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Nemus\u00edm si vz\u00edt nov\u00e9 balen\u00ed kapesn\u00ed\u010dk\u016f, \u017ee ne?“ zept\u00e1m se a zji\u0161\u0165uju, jestli to zase nen\u00ed n\u011bjak\u00fd doj\u00e1k.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, tak to ur\u010dit\u011b ne!“ rozchecht\u00e1 se nahlas br\u00e1\u0161ka, a kdy\u017e za\u010dne vypr\u00e1v\u011bt, pochop\u00edm, \u017ee to bude v\u0161echno mo\u017en\u00e9, ale ur\u010dit\u011b ne dojemn\u00e1 historie.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Za\u010dalo to na jedn\u00e9 soukrom\u00e9 pa\u0159b\u011b,“ za\u010dne Tom a mn\u011b je jasn\u00e9 z jeho v\u00fdrazu, \u017ee to nebyla jen tak n\u011bjak\u00e1 pa\u0159ba. „Byli jsme pozvan\u00ed k jednomu zn\u00e1m\u00e9mu z bran\u017ee, nev\u00edm, jestli ho zn\u00e1\u0161, jmenuje se Manfred a d\u011bl\u00e1 produkci. Mysl\u00edm, \u017ee n\u00e1m produkoval nejm\u00ed\u0148 jedno c\u00e9d\u00e9\u010dko. Je to asi \u010dty\u0159i roky. Ale to je jedno, Manfred v tom stejn\u011b nehr\u00e1l \u017e\u00e1dnou roli\u2026 jen n\u00e1m poskytl \u00fatulek. Se Sabine jsme se tam sezn\u00e1mili, kdy\u017e jsme si p\u0159ed\u00e1vali jointa. Sed\u011bla v kruhu vedle m\u011b, a \u010d\u00edm v\u00edc jsme byli zhulen\u00ed, t\u00edm v\u00edc jsme se na sebe culili. Trochu\u2026 no trochu dost\u2026 jsme to je\u0161t\u011b podpo\u0159ili alkoholem a dovede\u0161 si asi p\u0159edstavit, jak jsme dopadli. V\u00ed\u0161, jak vypad\u00e1 Sabine, \u017ee? Vysok\u00e1, \u0161t\u00edhl\u00e1 jako proutek, \u010dern\u00fd dlouh\u00fd vlasy\u2026 je ti prost\u011b podobn\u00e1. Byli jsme na tom v\u0161ichni t\u0159i stejn\u011b a j\u00e1 si j\u00ed sem tam s tebou spletl. Tob\u011b to bylo jedno, ob\u010das ses k na\u0161emu l\u00edb\u00e1n\u00ed i p\u0159idal\u2026 bylo to fakt hust\u00fd. Div\u00edm se, \u017ee si toho tenkr\u00e1t nikdo nev\u0161iml, ale nejsp\u00ed\u0161 to bylo t\u00edm, \u017ee byli v\u0161ichni v podobn\u00e9m stavu,“ vid\u00edm na Tomovi, \u017ee na to vzpom\u00edn\u00e1 s nostalgi\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e jsme m\u011bli dost, zavolali jsme si tax\u00edka, \u017ee Sabine vyhod\u00edme cestou a vr\u00e1t\u00edme se dom\u016f. Bylo to u\u017e k r\u00e1nu, pomalu bylo sv\u011btlo. N\u011bjak jsme ale nebyli schopn\u00ed tomu taxik\u00e1\u0159i vysv\u011btlit, kde Sabine bydl\u00ed, proto\u017ee n\u00e1m spala na rameni a my j\u00ed vlastn\u011b neznali\u2026 nakonec jsme j\u00ed p\u0159ivezli k n\u00e1m. Dot\u00e1hli jsme j\u00ed do ob\u00fdv\u00e1ku, ale ona se najednou probrala a byla \u010dil\u00e1 jako rybi\u010dka\u2026 zato my vypadali\u2026 nev\u011bd\u011bli jsme pomalu o sob\u011b, tak\u017ee se nakonec n\u011bjak stalo, \u017ee jsme skon\u010dili v\u0161ichni t\u0159i tady na t\u00fd posteli\u2026“ dopov\u00ed Tom a v\u00fdznamn\u011b poklepe rukou na na\u0161e l\u016f\u017eko.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Zn\u00e1m to sp\u00ed\u0161 jen z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed Sabine, ale dopadlo to tak, \u017ee m\u00edsto trojky, kterou m\u011bla ona v pl\u00e1nu, jsme na n\u00ed n\u011bjak zapomn\u011bli a rozd\u00e1vali si to spolu\u2026 ona na n\u00e1s jen nesta\u010dila z\u00edrat a n\u00e1m to bylo \u0161umafuk. T\u00edm se to vlastn\u011b profl\u00e1klo. J\u00ed do\u0161lo, \u017ee to ned\u011bl\u00e1me poprv\u00e9, a \u017ee ona je jen nezvan\u00fd sv\u011bdek na\u0161\u00ed zak\u00e1zan\u00e9 l\u00e1sky. Ti\u0161e se odpl\u00ed\u017eila do ob\u00fdv\u00e1ku a ustlala si tam na seda\u010dce.“<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy\u017e jsme se druhej den odpoledne probrali, v\u016fbec jsme o n\u00ed nev\u011bd\u011bli. Chovali jsme se, jako by v byt\u011b nikdo dal\u0161\u00ed nebyl, a\u017e se najednou objevila v koupeln\u011b, zrovna kdy\u017e jsme dokon\u010dovali, co se n\u00e1m k r\u00e1nu vy\u010derp\u00e1n\u00edm u\u017e nepoda\u0159ilo\u2026 no, trapas jako bl\u00e1zen. M\u00e1lem jsem se zabil na dla\u017edi\u010dk\u00e1ch, jak jsem od tebe odsko\u010dil a tys honem nev\u011bd\u011bl, jak se zakr\u00fdt\u2026 stra\u0161n\u00e1 situace, na to fakt nerad vzpom\u00edn\u00e1m. Sabine se jen zasm\u00e1la a odkr\u00e1\u010dela n\u011bkam zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku a \u010dekala, a\u017e se n\u00e1m ur\u00e1\u010d\u00ed vypadnout z koupelny. Nejhor\u0161\u00edch p\u011bt minut m\u00fdho \u017eivota! P\u0159ibli\u017eovali jsme se oba k ob\u00fdv\u00e1ku, jako by tam m\u011bla bouchnout bomba\u2026 tak jsme se b\u00e1li.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bla tam a usm\u00edvala se na n\u00e1s. Docela se n\u00e1m ulevilo, proto\u017ee to vypadalo nad\u011bjn\u011b.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Byli jste stra\u0161n\u011b roztomil\u00fd,“ \u0159ekla a odkr\u00e1\u010dela do uvoln\u011bn\u00e9 koupelny. Z\u00edrali jsme na sebe chv\u00edli jak dv\u011b paka a nev\u011bd\u011bli co te\u010f. Vzpamatoval ses prvn\u00ed a \u0161el jsi ud\u011blat n\u011bco k j\u00eddlu. Kdy\u017e p\u0159i\u0161la Sabine z koupelny, chystala se hned k odchodu. Musel jsem j\u00ed n\u00e1sil\u00edm natla\u010dit do \u017eidle, aby neutekla, proto\u017ee bylo pot\u0159eba probrat nastalou situaci. Kdy\u017e jsem se j\u00ed na rovinu zeptal, jestli jde rovnou do novin to pr\u00e1sknout, koukala na m\u011b, jako kdybych spadl z vi\u0161n\u011b. „Co pros\u00edm?“ zeptala se zmaten\u011b a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct. „Co si to o mn\u011b mysl\u00edte, kluci?“ zeptala se vyd\u011b\u0161en\u011b. „J\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 hnusn\u00e1 pr\u00e1ska\u010dka\u2026 m\u011b jste sice v\u010dera na\u0161tvali, proto\u017ee s v\u00e1ma nic nebylo, ale spolu v\u00e1m to docela slu\u0161elo\u2026 z\u00e1\u017eitek na celej \u017eivot\u2026“ usm\u00edvala se na n\u00e1s a n\u00e1m ob\u011bma najednou spadl k\u00e1men ze srdce. Opravdu nevypadala, \u017ee by cht\u011bla n\u011bjak vyu\u017e\u00edt to, co se dozv\u011bd\u011bla.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Nav\u017edy k\u00e1mo\u0161i, jo?“ pod\u00e1vala n\u00e1m ruce, kdy\u017e odch\u00e1zela z bytu a my jen st\u00e1li a z\u00edrali, \u017ee existuje n\u011bkdo, kdo nechce zneu\u017e\u00edt na\u0161\u00ed situaci. Dodr\u017eela v\u0161echno, co \u0159ekla, tak\u017ee jsme dodnes kamar\u00e1di. V\u00edm jak\u00e1 je, tak\u017ee kdy\u017e jsi s n\u00ed, nem\u00e1m strach, \u017ee se n\u011bco stane,“ dovypr\u00e1v\u011bl Tom a j\u00e1 se v duchu zap\u0159\u00edsahal, \u017ee u\u017e se nikdy nedotknu alkoholu, ani ni\u010deho podobn\u00e9ho, proto\u017ee v\u017edycky, kdy\u017e jsem nadranej, provedu n\u011bjakou blbost.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Kdy\u017e pak p\u0159i\u0161el ten pr\u016f\u0161vih s fotografem, co n\u00e1s vyfotil v aut\u011b p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed, byla Sabine ochotn\u00e1 okam\u017eit\u011b pomoct. Ten fotograf byl na\u0161t\u011bst\u00ed Rus, tak\u017ee se dal lehce zaplatit, sta\u010dilo dvacet tis\u00edc euro a byl od n\u011bj pokoj, ale n\u011bco u\u017e p\u0159ece jen sta\u010dil roztroubit, tak\u017ee to bylo chvilku takov\u00fd divn\u00fd obdob\u00ed. Pop\u00edrali jsme to, kde se dalo, ale v t\u00e9 dob\u011b u\u017e bylo dost pochybnost\u00ed o tv\u00e9 orientaci, tak\u017ee tomu lidi r\u00e1di uv\u011b\u0159ili. Od t\u00e9 doby m\u00e1me oba v aut\u011b nepr\u016fhledn\u00e1 skla\u2026 Skupina chvilku nehr\u00e1la, ale kdy\u017e jsi za\u010dal b\u00fdt vid\u011bt \u010dasto se Sabine, uklidnilo se to a my mohli pokra\u010dovat. Chv\u00edli je\u0161t\u011b novin\u00e1\u0159i trousili pozn\u00e1mky, \u017ee chod\u00ed\u0161 se svoj\u00ed kopi\u00ed a \u017ee jsi vlastn\u011b zamilovanej s\u00e1m do sebe, ale to u\u017e nebylo podstatn\u00fd. Situaci to zachr\u00e1nilo a vd\u011b\u010d\u00edme za to Sabine,“ dopov\u00ed Tom tu z\u00e1bavnou a sou\u010dasn\u011b d\u011bsivou historku. Jak by to dopadlo, kdyby byla Sabine mrcha? Ani neuva\u017eovat, to bude lep\u0161\u00ed.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, tady m\u00e1 Sabine tak p\u011bknou roli, proti t\u00e9 vra\u017ed\u011b minule\u2026 ur\u010dit\u011b si polep\u0161ila,“ spokojen\u011b jsem prohl\u00e1sil. „T\u00e9 ta moje cesta \u010dasem, vylo\u017een\u011b prosp\u011bla,“ pochv\u00e1lil jsem si je\u0161t\u011b skute\u010dnost, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo, krom\u011b n\u00e1s dvou, na tom m\u00e9m \u010dasov\u00e9m experimentu vyd\u011blal. Karin bude asi ta ob\u011b\u0165\u2026 ta to nep\u0159e\u017eila. Neznal jsem ji v minul\u00e9m \u017eivot\u011b, tak\u017ee nev\u00edm, jak na tom byla tam, ale smrt jsem j\u00ed nep\u0159\u00e1l. Ob\u011btovala se vlastn\u011b za Toma.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b je brzo, pov\u00ed\u0161 mi, jak to bylo d\u00e1l po t\u00e9 gratulaci?“ zaprosil jsem ps\u00edma o\u010dima Toma. „Se\u0161 si jist\u00fd?“ je\u0161t\u011b se zeptal, a kdy\u017e jsem mu to odk\u00fdval, za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt.<\/span><\/span><\/div>\n
<\/div>\n
„Hned potom, co jsme se pustili, si n\u00e1s lidi p\u0159estali celkem v\u0161\u00edmat a za\u010dali se bavit. Pili, tancovali, hr\u00e1li ruletu, tak\u017ee jsme je\u0161t\u011b chvilku po\u010dkali a pak se vytratili jeden po druh\u00e9m sm\u011brem k z\u00e1chod\u016fm. Kdy\u017e jsem tam p\u0159ich\u00e1zel, u\u017e jsi zkoumal, co je v m\u00edstnosti naproti a jen jsi mi otev\u0159el dve\u0159e a j\u00e1 tam zaplul. Kl\u00ed\u010d tam nebyl, tak jsem se op\u0159el z\u00e1dy o dve\u0159e, aby n\u00e1s n\u011bkdo nep\u0159ekvapil. Jak to m\u00e1m popsat? No, bylo to takov\u00e9 nesm\u011bl\u00e9. Chv\u00edli jsme se jen dr\u017eeli za ruce a koukali si do o\u010d\u00ed a j\u00e1 ti to mohl kone\u010dn\u011b \u0159\u00edct. Chytil jsem t\u011b kolem krku a musel si t\u011b k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnout, tak jsi byl strnul\u00fd. Odvaha byla ta tam, kdy\u017e jsme z\u016fstali sami. Za\u0161eptal jsem ti cel\u00fd rozklepan\u00fd do ucha, \u017ee t\u011b taky miluju a pak u\u017e to \u0161lo celkem rychle. Nejd\u0159\u00edv jsi mi sundal \u010depici, proto\u017ee ti p\u0159ek\u00e1\u017eel k\u0161ilt, ale pak jsi m\u011b za\u010dal opatrn\u011b a jemn\u011b l\u00edbat a j\u00e1 za\u010dal hned spolupracovat. Nakonec to byl polibek pln\u00fd v\u00e1\u0161n\u011b, ale u toho to taky skon\u010dilo. M\u011bl jsem skoro strach, aby na\u0161e zb\u011bsile bu\u0161\u00edc\u00ed srdce nebyly sly\u0161et p\u0159es dve\u0159e na chodbu,“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem Tom a na chvilinku ztichne.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„V tom kamrl\u00edku byly akor\u00e1t \u00faklidov\u00e9 prost\u0159edky, ani \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017eidle, tak\u017ee jsme se opravdu jenom l\u00edbali, ale bylo to kr\u00e1sn\u00e9 a dlouh\u00e9. Kdy\u017e jsme zaslechli na chodb\u011b hlasy, rad\u0161i jsme to ukon\u010dili. Vlastn\u011b krom\u011b t\u011bch dvou slov\u00ed\u010dek, co jsem ti za\u0161eptal, nepadlo ani slovo. Bylo to v\u0161echno tich\u00e9 a jasn\u00e9. Po jednom jsme se vytratili a cel\u00fd ve\u010der jsme se na sebe jen zamilovan\u011b d\u00edvali. Nikdo si ni\u010deho nev\u0161iml, ale my dva v\u011bd\u011bli svoje. Ani jsme se moc neopili, byli jsme opil\u00ed na\u0161\u00ed nov\u011b objevenou l\u00e1skou. Byl to n\u00e1\u0161 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek k osmn\u00e1ctin\u00e1m, jak\u00fd jsme si mohli p\u0159\u00e1t. Dom\u016f jsme p\u0159ijeli a\u017e k r\u00e1nu, tak\u017ee jsme jen zalehli a spali ka\u017ed\u00fd ve sv\u00e9 posteli, a\u017e do ve\u010dera. Ani si nepamatuju, jestli se mi tehdy n\u011bco zd\u00e1lo,“dovypr\u00e1v\u00ed Tom, kdy\u017e zaznamen\u00e1, \u017ee jsem z\u00edvnul. Pomalu se mi za\u010d\u00ednaly kl\u00ed\u017eit o\u010di, ale cht\u011bl jsem to v\u0161echno sly\u0161et. „Dobrou,“ pol\u00edbil m\u011b Tom a pomohl mi sundat \u017eupan. Odvalil m\u011b na moj\u00ed \u010d\u00e1st postele a p\u0159ikryl jako miminko. Usnul jsem asi hned, ale to u\u017e si opravdu ne\u2026 pa\u2026ma\u2026 tu\u2026 ju.<\/span><\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Br\u00e1\u0161ka dovypr\u00e1v\u011bl n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh a j\u00e1 dojet\u00edm nemohl ani mluvit\u2026 slzy mi st\u00e9kaly jedna po druh\u00e9 tak rychle, \u017ee jsem je nestihl ani olizovat\u2026 „Podal bys mi kapesn\u00ed\u010dky?“ vzlykl jsem sm\u011brem k jeho uchu. Vysmrkal jsem se. U\u017e dlouho jsem takhle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[53],"tags":[],"class_list":["post-20543","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20543","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20543"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20543\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20543"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20543"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20543"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}