{"id":20549,"date":"2008-03-01T21:56:00","date_gmt":"2008-03-01T20:56:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20507"},"modified":"2008-03-01T21:56:00","modified_gmt":"2008-03-01T20:56:00","slug":"casoprostor-i-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/casoprostor-i-14\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor I 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
Na chvilku jsme usnuli a m\u011b ze span\u00ed vytrhl zvuk mobilu, kter\u00fd se ozval z kuchyn\u011b. Opatrn\u011b se odkryju, abych Toma nevzbudil, a jdu se pod\u00edvat, co to p\u00edplo. P\u0159i\u0161la mi zpr\u00e1va. Moje prvn\u00ed zpr\u00e1va v nov\u00e9m \u017eivot\u011b, ale bohu\u017eel od \u00fapln\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Na displeji sv\u00edt\u00ed jm\u00e9no „Frank“. Potvrd\u00edm tla\u010d\u00edtkem „\u010d\u00edst zpr\u00e1vu“.<\/div>\n
„\u010cau Bille, nem\u016f\u017eu se do\u010dkat, a\u017e si to spolu zase rozd\u00e1me. P\u0159ij\u010f brzy. Pa Frank“<\/em> do\u010dtu a z v\u00fd\u0161ky dopadnu na \u017eidli u stolu. Tom m\u011bl pravdu\u2026 polilo m\u011b z toho takov\u00e9 horko, \u017ee jsem musel vst\u00e1t a otev\u0159\u00edt okno. Byl jsem mu nev\u011brn\u00fd a on to c\u00edtil, proto byl jejich vztah v posledn\u00ed dob\u011b divn\u00fd. Panebo\u017ee, jak mu tohle m\u016f\u017eu \u0159\u00edct? To by ho zabilo, to p\u0159ece nem\u016f\u017eu.<\/div>\n
<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b tu \u0161\u00edlenou zpr\u00e1vu vyma\u017eu, ale stejn\u011b si j\u00ed budu pamatovat slovo od slova do konce sv\u00e9ho \u017eivota. Mus\u00edm vymyslet pl\u00e1n, jak to ud\u011bl\u00e1m, abych Tomovi co nejm\u00ed\u0148 ubl\u00ed\u017eil. Nejd\u0159\u00edv se pokus\u00edm zjistit, kdo je Frank a co s n\u00edm m\u00e1m spole\u010dn\u00e9ho a pak se uvid\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b to okam\u017eit\u011b ukon\u010d\u00edm, proto\u017ee m\u00e1m svoj\u00ed l\u00e1sku a nepot\u0159ebuju k tomu n\u011bjak\u00e9ho Franka. Nenech\u00e1m si zni\u010dit nov\u00fd \u017eivot n\u011bjak\u00fdm nadr\u017een\u00fdm klukem. Vztekle hod\u00edm mobil zp\u00e1tky na st\u016fl. Hergot, to p\u0159ece nejsem j\u00e1! Nikdy jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u00e9 p\u0159\u00edtelkyni nev\u011brn\u00fd nebyl a to jsem je nemiloval. Nech\u00e1pu, jak k tomu mohlo doj\u00edt. \u017de bych byl v tomhle \u017eivot\u011b opravdu tak jin\u00fd? Ale co by m\u011b mohlo o tolik zm\u011bnit? P\u0159ece povaha \u010dlov\u011bka nen\u00ed tak vrtkav\u00e1. Bre\u010del bych s\u00e1m nad sebou, ale co by mi to bylo platn\u00e9\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille,“ ozve se z ob\u00fdv\u00e1ku „kam jsi mi zmizel?“ vol\u00e1 na m\u011b Tom a mn\u011b se zatm\u00ed p\u0159ed o\u010dima p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee mu budu muset za\u010d\u00edt lh\u00e1t. Zvednu se zt\u011b\u017eka ze \u017eidle a sna\u017e\u00edm se nasadit norm\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz.
„Tady jsem, jen si tu tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm,“ zavol\u00e1m na n\u011bj z kuchyn\u011b a za\u010dnu p\u0159edst\u00edrat n\u011bjakou nesmyslnou pr\u00e1ci.
„Poj\u010f ke mn\u011b…“ \u0161kemr\u00e1 br\u00e1\u0161ka a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e se sebrat a j\u00edt za n\u00edm. C\u00edt\u00edm se jako nejv\u011bt\u0161\u00ed hajzl ve st\u0159edn\u00ed Evrop\u011b, ale mus\u00edm se ovl\u00e1dat, jinak mu ubl\u00ed\u017e\u00edm.
„Copak je? U\u017e ti chyb\u00edm? Nebo pot\u0159ebuje\u0161 pomoc s obl\u00edk\u00e1n\u00edm?“ za\u010dnu na n\u011bj mluvit, jako na mal\u00e9ho caparta a sb\u00edr\u00e1m pomalu ze zem\u011b kusy jeho oble\u010den\u00ed.
„J\u00e1 se nechci obl\u00edkat, mn\u011b je takhle dob\u0159e\u2026“ prohl\u00e1s\u00ed a prot\u00e1hne se na seda\u010dce jako ko\u010dka. „Chci t\u011b tady u sebe\u2026“ poklepe na voln\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 jsem p\u0159ed chv\u00edli opustil.
„A my nem\u00e1me dneska \u017e\u00e1dn\u00fd program? Budeme se v\u00e1let cel\u00fd den v posteli?“ zept\u00e1m se, l\u00edbnu ho p\u0159itom na nos a sednu si k n\u011bmu.
„J\u00e1 m\u00e1m te\u010f volno po\u0159\u00e1d, ale kdy\u017e mi pov\u00ed\u0161, co je za den, tak ti mo\u017en\u00e1 prozrad\u00edm, co d\u011bl\u00e1\u0161 ty,“ uculuje se na m\u011b ten \u010f\u00e1bl\u00edk a jezd\u00ed mi rukou po zadku.
„Jede\u0161!“ pl\u00e1cnu ho p\u0159es tu nenechavou packu z legrace a za\u010dnu vzpom\u00ednat, co je vlastn\u011b dneska za den. „\u0158ekl bych, \u017ee je st\u0159eda,“ uva\u017euju nahlas.
„Tak to m\u00e1\u0161 dneska s Frankem partii \u0161ach\u016f, jestli se nepletu,“ \u0159ekne a mn\u011b spadne \u010delist a\u017e na koberec.
„Kdo je Frank?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b.
„To je jeden tv\u016fj dlouholet\u00fd fanou\u0161ek. Je na voz\u00edku a ka\u017edou posledn\u00ed st\u0159edu v m\u011bs\u00edci k n\u011bmu chod\u00ed\u0161 a hrajete spolu \u0161achy\u2026 v\u017edycky t\u011b poraz\u00ed, ale m\u00e1 z toho stra\u0161nou radost a moc r\u00e1d t\u011b vid\u00ed. U\u017e to takhle spolu t\u00e1hnete p\u00e1t\u00fd rok a docela v\u00e1m to funguje. Akor\u00e1t ty \u0161achy ses je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nenau\u010dil,“ uculuje se Tom a mn\u011b se tak stra\u0161n\u011b ulev\u00ed, \u017ee si toho snad musel v\u0161imnout. Tak j\u00e1 si to s Frankem rozd\u00e1v\u00e1m v \u0161achu a ne v posteli? No to je teda f\u00f3r m\u011bs\u00edce\u2026 J\u00e1 jsem takovej v\u016fl\u2026<\/div>\n
Mus\u00edm se za\u010d\u00edt nahlas sm\u00e1t a s \u00falevou si dojdu pro mobil. Vypr\u00e1v\u00edm Tomovi celou tu historku, a p\u0159itom p\u00ed\u0161u Frankovi, \u017ee se na n\u011bj taky t\u011b\u0161\u00edm. D\u00e1m „odeslat zpr\u00e1vu“ a mrknu na Toma\u2026 zaraz\u00edm se, proto\u017ee se sice se mnou sm\u011bje, ale stejn\u011b vypad\u00e1 n\u011bjak p\u0159epadle.
„Copak se d\u011bje, Tomi?“ zept\u00e1m se ho.
„Ty bys mi o tom ne\u0159ekl, \u017ee ne?“ odpov\u00ed mi smutn\u011b Tom.
„Mysl\u00ed\u0161 o t\u00e9 esemesce od Franka?“ zamysl\u00edm se a dojde mi, \u017ee jsem to tro\u0161ku pokazil.
„V\u00ed\u0161, byl jsem z toho s\u00e1m tak v \u0161oku, \u017ee jsem cht\u011bl nejd\u0159\u00edv zjistit, kdo to je. Takov\u00e9 v\u011bci se p\u0159ece ne\u0159\u00edkaj\u00ed lehce, to mus\u00ed\u0161 uznat, Tomi. V\u017edy\u0165 bych ti t\u00edm stra\u0161n\u011b ubl\u00ed\u017eil, a to jsem necht\u011bl,“ omlouv\u00e1m se mu a sna\u017e\u00edm se ho pol\u00edbit na usm\u00ed\u0159enou. Ucukne hlavou a zad\u00edv\u00e1 se mi tvrd\u011b do o\u010d\u00ed.
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee na to budeme spolu a \u017ee ve dvou jsme byli v\u017edycky siln\u00ed. To u\u017e jsi zapomn\u011bl? Najednou u\u017e to neplat\u00ed?“ \u0159ekne a j\u00e1 najednou nev\u00edm, co odpov\u011bd\u011bt\u2026 mus\u00edm mu to n\u011bjak vysv\u011btlit, a tak za\u010dnu pomalu mluvit, co m\u011b napadne, abych to n\u011bjak napravil.<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00e1sko, promi\u0148, moc se omlouv\u00e1m, ale j\u00e1 si s t\u00edm v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl hned rady,“ vzdychnu a hled\u00e1m slova, kter\u00e1 by vyj\u00e1d\u0159ila mou l\u00edtost. „Najednou jsem si o sob\u011b myslel, \u017ee jsem parchant, kter\u00fd t\u011b obelh\u00e1v\u00e1 a to byl pro m\u011b \u0161ok. J\u00e1 p\u0159ece v\u00edm, \u017ee takov\u00fd nejsem. Nikdy jsem nebyl nev\u011brn\u00fd. V tomhle jsem si byl tak jist\u00fd s\u00e1m sebou a pak p\u0159ijde jedna pitom\u00e1 esemeska a zbour\u00e1 mi cel\u00fd m\u016fj nov\u00fd \u017eivot. Dovede\u0161 pochopit, jak mi bylo?“ zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. „V\u017edy\u0165 j\u00e1 t\u011b miluju jako nikoho na sv\u011bt\u011b a najednou zjist\u00edm tohle? Musel jsem se s t\u00edm nejd\u0159\u00edv n\u011bjak s\u00e1m vypo\u0159\u00e1dat a opravdu jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit\u2026“ c\u00edt\u00edm, \u017ee mi za chv\u00edli vyhrknou do o\u010d\u00ed slzy. Jestli m\u011b te\u010f odstr\u010d\u00ed, tak u\u017e nev\u00edm, co budu d\u011blat. Prvn\u00ed slza mi stekla po tv\u00e1\u0159i a zam\u00ed\u0159ila si to p\u0159\u00edmo do koutku m\u00fdch \u00fast. Sl\u00edznu j\u00ed, ale hned za n\u00ed p\u0159ijde druh\u00e1 a j\u00e1 u\u017e to nem\u016f\u017eu udr\u017eet. Popot\u00e1hnu a Tom si toho v\u0161imne.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148, Bill\u00ed, necht\u011bl jsem t\u011b rozplakat\u2026“ \u0159ekne a udiven\u011b na m\u011b kouk\u00e1. „Poj\u010f ke mn\u011b, ty m\u016fj bl\u00e1z\u00ednku,“ obejme m\u011b a pol\u00edb\u00ed na tv\u00e1\u0159. Sl\u00edb\u00e1v\u00e1 moje slzy a j\u00e1 se rozbre\u010d\u00edm naplno. Ulevilo se mi a v\u0161echno to nap\u011bt\u00ed ze m\u011b t\u011bmi slzami odch\u00e1z\u00ed. Vrhnu se na Toma a zabo\u0159\u00edm mu svoje rozmazan\u00e9 o\u010di do n\u00e1ru\u010de\u2026 P\u0159itiskne m\u011b na svou hru\u010f a hlad\u00ed m\u011b po vlasech. Kol\u00edb\u00e1 m\u011b jako miminko a \u0161ept\u00e1 mi do ucha uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka. Pomalu mi p\u0159estanou t\u00e9ct slzy a v\u00edm, \u017ee u\u017e to bude dobr\u00e9. N\u011bjak se to ve mn\u011b v\u0161echno nahromadilo, ale u\u017e je mi l\u00edp.<\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku je\u0161t\u011b z\u016fstanu v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale mus\u00edm se sebrat a zjistit n\u011bjak\u00e9 podrobnosti o Frankovi.<\/div>\n
Psal, abych p\u0159i\u0161el brzo, ale j\u00e1 ani nev\u00edm, v kolik k n\u011bmu pravideln\u011b chod\u00edm, kde bydl\u00ed, kolik je mu let a hlavn\u011b, co v\u0161echno o mn\u011b v\u00ed a co si s n\u00edm m\u00e1m pov\u00eddat. Napadlo m\u011b, jestli bych to rad\u0161i nem\u011bl odlo\u017eit, ale u\u017e jsem mu v t\u00e9 euforii napsal, \u017ee se na n\u011bj t\u011b\u0161\u00edm, tak ho p\u0159ece nem\u016f\u017eu zklamat. Tom mi v\u0161echno ochotn\u011b vylo\u017e\u00ed, tak\u017ee se dohodneme, \u017ee si zajdeme spolu na ob\u011bd, pak se sko\u010d\u00edm nechat u\u010desat a nakonec pojedeme spolu k Frankovi. Tom pr\u00fd se mnou k n\u011bmu ob\u010das chod\u00edv\u00e1, tak to nebude snad tak n\u00e1padn\u00e9 a bude mi moct pom\u00e1hat, kdy\u017e se budu topit v trapn\u00fdch situac\u00edch.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b tu nejsem ani \u010dty\u0159iadvacet hodin a za\u017eil jsem takov\u00fdch zvl\u00e1\u0161tn\u00edch v\u011bc\u00ed, jako za cel\u00fd sv\u016fj p\u0159edchoz\u00ed \u017eivot. Vybral jsem si n\u00e1ro\u010dnou cestu, ale st\u00e1lo mi to za to. \u017div\u00fd Tom mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 ka\u017ed\u00fdm sv\u00fdm pohybem, gestem a \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mi v\u011bnuje.<\/div>\n
<\/div>\n
Vyto\u010d\u00edm telefonn\u00ed \u010d\u00edslo kade\u0159nick\u00e9ho sal\u00f3nu, kter\u00e9 m\u00e1m podle Toma v mobilu ulo\u017een\u00e9 pod zkratkou „BR“ a ozve se mi recepce. Objedn\u00e1m se na druhou hodinu a jdu se p\u0159ipravit. Za chv\u00edli s Tomem vyraz\u00edme na ob\u011bd, tentokr\u00e1t jeho nale\u0161t\u011bn\u00fdm \u010derveno\u010dern\u00fdm spor\u0165\u00e1kem. Vid\u00edm na n\u011bm, jak je na n\u011bj py\u0161n\u00fd a r\u00e1d mi ho p\u0159edv\u00e1d\u00ed. Kdy\u017e mi ukazuje, jak se daj\u00ed lehce sklopit p\u0159edn\u00ed sedadla a vznikne tak pohodln\u00fd prostor, zase m\u011b za\u0161imr\u00e1 malink\u00e1 \u017e\u00e1rliv\u00e1 my\u0161lenka. P\u0159ece jen jsem znal jin\u00e9ho Toma a je mi jasn\u00e9, na co by to ten star\u00fd pou\u017e\u00edval\u2026 no nic, mus\u00edm se vzchopit a p\u0159ipravit se na dal\u0161\u00ed ud\u00e1losti. V\u0161echno je tak nov\u00e9, \u017ee na\u0161t\u011bst\u00ed nem\u00e1m \u010das o tomhle uva\u017eovat.<\/div>\n
Cestou do restaurace jsem Toma zpov\u00eddal, co v\u0161echno o tom sal\u00f3nu v\u00ed, abych m\u011bl co nejv\u00edc informac\u00ed, ale moc jsem z n\u011bj nedostal. Pr\u00fd tam se mnou z\u00e1sadn\u011b nechod\u00ed, nem\u00e1 to tam r\u00e1d. J\u00e1 tam pr\u00fd v\u017edycky prosed\u00edm a prokec\u00e1m hodiny a jeho nebav\u00ed na m\u011b \u010dekat. Mus\u00edm mu sl\u00edbit, \u017ee to dneska nebudu protahovat, ale copak j\u00e1 v\u00edm, co se mnou budou prov\u00e1d\u011bt? Dnes se ur\u010dit\u011b nebudu vykec\u00e1vat, abych se neprozradil, ale budu se sp\u00ed\u0161 sna\u017eit pochopit sv\u016fj vlastn\u00ed \u00fa\u010des. Ve t\u0159i\u010dtvrt\u011b na dv\u011b Tom doraz\u00ed autem p\u0159ed sal\u00f3n. Jmenuje se „Black Rose“, tak\u017ee pochop\u00edm kone\u010dn\u011b tu zkratku v mobilu. Na ulici nen\u00ed voln\u00e9 m\u00edsto, tak m\u011b Tom jen vyhod\u00ed z auta a jede zaparkovat n\u011bkam d\u00e1l. Domluvili jsme se, \u017ee ho prozvon\u00edm, a\u017e budu hotov\u00fd a on mi zase p\u0159istav\u00ed ko\u010d\u00e1r p\u0159\u00edmo ke vchodu\u2026 nen\u00ed nad to, m\u00edt dobr\u00fd servis\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u00edm v k\u0159esle a v zrcadle pozoruji mladou \u017eenu, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no jsem zaslechl, kdy\u017e na n\u00ed volala recep\u010dn\u00ed, \u017ee jsem tady. Jmenuje se Silke a pravd\u011bpodobn\u011b je moje osobn\u00ed kade\u0159nice. Kdo jin\u00fd by m\u011bl v\u011bd\u011bt, jak m\u011b u\u010desat? Tyk\u00e1me si, tak\u017ee se zn\u00e1me asi dlouho.<\/div>\n
„Tak, Bille, jak to teda uprav\u00edme, minule jsi \u0159\u00edkal, \u017ee u\u017e ti tohle nevyhovuje, tak co s t\u00edm provedem?“ usm\u011bje se na m\u011b do zrcadla a \u010dek\u00e1, co j\u00e1 na to\u2026<\/div>\n
„No\u2026 r\u00e1d bych se vr\u00e1til k del\u0161\u00edm vlas\u016fm, asi tak jako jsem to m\u011bl p\u0159ed sedmi lety,“ risknu, \u017ee si m\u011b z t\u00e9 doby je\u0161t\u011b pamatuje. Ur\u010dit\u011b m\u011b musela vid\u011bt alespo\u0148 na plak\u00e1tech.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 tu lv\u00ed h\u0159\u00edvu, cos nos\u00edval?“ udiven\u011b na m\u011b kouk\u00e1 do zrcadla\u2026<\/div>\n
„Jo, alespo\u0148 co se t\u00fd\u010de d\u00fdlky a st\u0159ihu bych to tak cht\u011bl, ale jak to budu \u010desat je\u0161t\u011b nev\u00edm\u2026 mo\u017en\u00e1 z\u016fstanu u rovn\u00fdch hladk\u00fdch vlas\u016f, ale to se uvid\u00ed,“ vysv\u011btl\u00edm j\u00ed sv\u016fj z\u00e1m\u011br, na kter\u00fd jsem p\u0159i\u0161el p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami. Jej\u00ed nab\u00eddka mi p\u0159i\u0161la nesm\u00edrn\u011b vhod\u2026 nebudu se muset nic nov\u00e9ho u\u010dit.<\/div>\n
„To ov\u0161em znamen\u00e1 nast\u0159elit a obarvit vl\u00e1sky, to bude trvat tak dv\u011b a\u017e t\u0159i ho\u010fky,“ odpov\u00ed mi na to Silke a j\u00e1 si \u017eiv\u011b p\u0159edstav\u00edm na\u0161tvan\u00e9ho Toma v aut\u011b.<\/div>\n
„Nevad\u00ed, to vydr\u017e\u00edm, hlavn\u011b \u017ee budu zase vypadat jako \u010dlov\u011bk\u2026“ oddechnu si a nech\u00e1m se ope\u010dov\u00e1vat kr\u00e1snou Silke. Brnknu Tomovi, a\u0165 na m\u011b ne\u010dek\u00e1, \u017ee ho prozvon\u00edm tak kolem p\u00e1t\u00e9, a\u017e to tu skon\u010d\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed se nezlob\u00ed, je to moje zlat\u00ed\u010dko\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Zat\u00edmco mi Silke tvo\u0159\u00ed nov\u00fd \u00fa\u010des, m\u00e1m \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Nen\u00ed ani moc ukecan\u00e1, a kdy\u017e si v\u0161imne, \u017ee na moc v\u011bc\u00ed neodpov\u00edd\u00e1m, nech\u00e1 m\u011b rad\u0161i b\u00fdt a v\u011bnuje se svoj\u00ed pr\u00e1ci. Pov\u00edd\u00e1 si s kolegyn\u00ed, kter\u00e1 vedle \u010de\u0161e n\u011bjakou madam a m\u011b to p\u0159\u00edjemn\u011b ukol\u00e9b\u00e1. Pomalu us\u00edn\u00e1m\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026stoj\u00edm v jej\u00edm byt\u011b, v\u0161ude po zemi se v\u00e1lej\u00ed kusy oble\u010den\u00ed, zbytky j\u00eddla, pr\u00e1zdn\u00e9 fla\u0161ky, krabi\u010dky od cigaret\u2026 na oknech jsou za\u017eloutl\u00e9 z\u00e1clony\u2026 proch\u00e1z\u00edm do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti, kde to vypad\u00e1 podobn\u011b\u2026 na posteli le\u017e\u00ed polonah\u00e1 postava, ruka s pr\u00e1zdnou lahv\u00ed vis\u00ed dol\u016f, obli\u010dej zakr\u00fdvaj\u00ed dlouh\u00e9 hn\u011bd\u00e9 vlasy\u2026 Karin\u2026 zase je opil\u00e1\u2026 m\u00e1m toho u\u017e dost\u2026 pro\u010d v\u017edycky vol\u00e1 m\u011b, kdy\u017e je v pr\u016f\u0161vihu\u2026 a\u0165 si zavol\u00e1 toho, s k\u00fdm se tak z\u0159\u00eddila\u2026 p\u0159ece nebudu za jednu chybu platit celej \u017eivot\u2026 vezmu j\u00ed fla\u0161ku z ruky a postav\u00edm vedle postele na zem\u2026<\/em><\/div>\n
„Karin,“ odhod\u00edm j\u00ed vlasy z obli\u010deje a zkus\u00edm rozev\u0159\u00edt o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka\u2026 panenky jako \u0161pendl\u00edky\u2026 Zase k tomu chlastu n\u011bco p\u0159idala\u2026 proplesknu j\u00ed tv\u00e1\u0159e\u2026 \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce\u2026 „Karin,“ vol\u00e1m j\u00ed t\u011bsn\u011b vedle ucha, „prober se, n\u011bco jsi mi cht\u011bla\u2026“ zamele sebou a otev\u0159e pomalu opileck\u00e9 o\u010di\u2026<\/em><\/div>\n
„Do\u0161ly mi prachy\u2026“ vydechne mi do obli\u010deje\u2026 z jej\u00edho alkoholov\u00e9ho dechu je mi zle\u2026<\/em><\/div>\n
„Jako v\u017edycky\u2026“ odpov\u00edm j\u00ed na\u0161tvan\u011b. Vynd\u00e1m z kapsy pen\u011b\u017eenku a polo\u017e\u00edm j\u00ed na b\u0159icho tis\u00edc euro. „Kdy u\u017e mi d\u00e1\u0161 kone\u010dn\u011b pokoj\u2026“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Trhnu sebou, kdy\u017e mi u hlavy spust\u00ed f\u00e9n. Silke se bl\u00ed\u017e\u00ed k fin\u00e1le sv\u00e9 pr\u00e1ce. Co to bylo? Sen, nebo vzpom\u00ednka? Nem\u016f\u017eu na to p\u0159ij\u00edt. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b to bylo hodn\u011b divn\u00e9. C\u00edtil jsem v sob\u011b tolik r\u016fzn\u00fdch emoc\u00ed, ale nev\u00edm, jestli p\u0159eva\u017eoval soucit, nebo znechucen\u00ed.<\/div>\n
„Tak co, \u0161\u00e9fe? L\u00edb\u00ed?“ zept\u00e1 se m\u011b Silke, kdy\u017e se m\u016f\u017eu kone\u010dn\u011b pod\u00edvat na hotov\u00fd \u00fa\u010des.
„N\u00e1dhera, d\u00edky Silke, m\u00e1\u0161 zlat\u00fd ru\u010di\u010dky,“ pochv\u00e1l\u00edm ji a zdvo\u0159ile ji l\u00edbnu na ruku\u2026 rozchecht\u00e1 se jako bl\u00e1zen a z legrace m\u011b pl\u00e1cne do ramene.
„Ty jsi dneska jak vym\u011bn\u011bnej,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b a sund\u00e1 ze m\u011b plachtu.
„Co jsem dlu\u017een, sle\u010dno?“ hraju si d\u00e1l na gentlemana a Silke se jen usm\u011bje.
„V\u00e1\u0161 \u00fa\u010des – na\u0161e reklama, va\u0161e veli\u010denstvo, bylo n\u00e1m ct\u00ed a n\u00e1rodn\u00edm sv\u00e1tkem, \u017ee jsme v\u00e1s mohli \u010desat, p\u0159ij\u010fte zas, r\u00e1di v\u00e1s uvid\u00edme\u2026 “ \u0161a\u0161kuje Silke, kdy\u017e se zved\u00e1m z k\u0159esla.
„Tak d\u011bkuji, sle\u010dno,“ p\u0159id\u00e1m se k jej\u00edmu rozvern\u00e9mu t\u00f3nu a znovu j\u00ed pol\u00edb\u00edm ob\u0159adn\u011b ruku.
„Na shledanou, pane, velice n\u00e1s t\u011b\u0161ilo.“ Uklon\u00ed se v pase a rozchecht\u00e1 se jako mal\u00e1 hol\u010di\u010dka. Kdy\u017e se trochu uklidn\u00ed, l\u00edbne m\u011b na tv\u00e1\u0159 a vyprov\u00e1z\u00ed m\u011b a\u017e k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm.
„Tak ahoj, Bill\u00ed a zase brnkni, a\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat, v z\u00e1\u0159\u00ed se mnou m\u016f\u017ee\u0161 po\u010d\u00edtat.“ Vystr\u010d\u00ed m\u011b na chodn\u00edk. V z\u00e1\u0159\u00ed\u2026 co bude v z\u00e1\u0159\u00ed\u2026 jedin\u00e9 co v\u00edm je, \u017ee je v pl\u00e1nu turn\u00e9. Asi s n\u00e1mi jezd\u00ed a d\u011bl\u00e1 mi viz\u00e1\u017eistku. Mrknu na mobil, je p\u016fl p\u00e1t\u00e9, tak\u017ee Tom nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1 doma na moje zavol\u00e1n\u00ed. Prozvon\u00edm ho a jdu si naproti p\u0159es ulici sednout do mal\u00e9 kav\u00e1rny. Vyberu si stolek pro dva hned u okna, abych m\u011bl v\u00fdhled na ulici, a objedn\u00e1m si colu.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pro m\u011b p\u0159ijel za malou chvilku, skoro jsem tu colu ani nestihl dop\u00edt.<\/div>\n
„D\u00e1vej pozor na cestu, nebo se vybour\u00e1me,“ mus\u00edm ho upozornit, kdy\u017e si m\u011b u\u017e asi pop\u00e1t\u00e9 prohl\u00ed\u017e\u00ed.
„Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee ti to tak slu\u0161\u00ed, vypad\u00e1\u0161 stejn\u011b, jako kdy\u017e jsi m\u011b sbalil,“ usm\u011bje se na m\u011b a po\u0159\u00e1d z\u00edr\u00e1\u2026 pravou ruku mi polo\u017e\u00ed na stehno.
„\u0158\u00edk\u00e1m ti znova, d\u00e1vej pozor na cestu\u2026“ za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj a tu ruku mu vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky na volant. „J\u00e1 jsem t\u011b sbalil?“ udiven\u011b na n\u011bj mrknu.
„No jasn\u011b, kdo mi tenkr\u00e1t \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje? Ty jsi s t\u00edm p\u0159i\u0161el, tak\u017ee jsi m\u011b sbalil,“ \u0159ekne p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b.
„Mus\u00ed\u0161 mi to cel\u00fd vypr\u00e1v\u011bt, nechce se mi \u010dekat, a\u017e si vzpomenu, to je moc zdlouhav\u00e1 metoda,“ vzpomenu si na to, co se mi zd\u00e1lo u Silke v k\u0159esle. „M\u00e1m jenom takov\u00fd divn\u00fd z\u00e1blesky, kter\u00fd mi v\u011bt\u0161inou ned\u00e1vaj\u00ed smysl.“<\/div>\n
Zase na m\u011b z\u00edr\u00e1\u2026 „Hergot, koukej na cestu, nebo se zabijem a j\u00e1 si u\u017e nic neu\u017eiju\u2026!“ \u0159eknu mu \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b v legraci a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b s opravdov\u00fdm strachem, kdy\u017e za n\u00e1mi zaregistruju velk\u00fd n\u00e1kla\u010f\u00e1k.
„J\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee si dneska je\u0161t\u011b u\u017eije\u0161\u2026“ odpov\u00ed mi ten hara\u0161\u00edc\u00ed \u0159idi\u010d, „\u2026m\u00e1m na tebe nehor\u00e1znou chu\u0165,“ prohl\u00e1s\u00ed a jeho ruka mi zase p\u0159istane na stehn\u011b\u2026<\/div>\n
Takhle se spolu dohadujeme a pereme celou cestu a\u017e k Frankovi.<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Na chvilku jsme usnuli a m\u011b ze span\u00ed vytrhl zvuk mobilu, kter\u00fd se ozval z kuchyn\u011b. Opatrn\u011b se odkryju, abych Toma nevzbudil, a jdu se pod\u00edvat, co to p\u00edplo. P\u0159i\u0161la mi zpr\u00e1va. Moje prvn\u00ed zpr\u00e1va v nov\u00e9m \u017eivot\u011b, ale bohu\u017eel od \u00fapln\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"footnotes":""},"categories":[53],"tags":[],"class_list":["post-20549","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20549","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20549"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20549\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20549"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20549"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20549"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}