{"id":20572,"date":"2008-03-01T14:36:00","date_gmt":"2008-03-01T13:36:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20530"},"modified":"2008-03-01T14:36:00","modified_gmt":"2008-03-01T13:36:00","slug":"falesny-hrac-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/falesny-hrac-18\/","title":{"rendered":"Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d 18. (konec)"},"content":{"rendered":"
Zamy\u0161len\u011b vystoupal a\u017e do p\u00e1t\u00e9ho patra, kde m\u011bl pronajat\u00fd podkrovn\u00ed byt… a najednou pochopil tu prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed prom\u011bnu, kter\u00e1 se tu stala.<\/div>\n
Na posledn\u00edm schodu, p\u0159\u00edmo u jeho dve\u0159\u00ed, spala schoulen\u00e1 huben\u00e1 postava, oble\u010den\u00e1 do p\u0159il\u00e9hav\u00fdch tmav\u00fdch kalhot a kr\u00e1tk\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundy. \u010cern\u00e9 vlasy poslu\u0161n\u011b spl\u00fdvaly kolem obli\u010deje.<\/div>\n
Tom rozechv\u011ble klesl na kolena. V\u0161echno uvnit\u0159 n\u011bj se chv\u011blo. Jak na n\u011bj mohl nemyslet, kdy\u017e s n\u00edm nebyl, tak bylo zhola nemo\u017en\u00e9 necht\u00edt se ho dotknout, kdy\u017e tu byl n\u00e1hle p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal zastavit pohyb sv\u00e9 ruky, kter\u00e1 se zcela p\u0159irozen\u011b nat\u00e1hla, aby se dotkla t\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kdysi tolik milovan\u00e9<\/em>. Jen n\u011bkolik milimetr\u016f od n\u00ed se v\u0161ak vzpamatoval a ruku zahanben\u011b st\u00e1hl zp\u011bt.<\/div>\n
V t\u00e9 chv\u00edli se \u010dern\u00e9 \u0159asy lehce zat\u0159epetaly a na Toma se up\u0159en\u011b zad\u00edvala dvojice tmav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Tome.“<\/div>\n
„Bille…,“ vydechl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. „Jak jsi m\u011b na\u0161el?“<\/div>\n
„Andy mi dal adresu…“<\/div>\n
Ten jeho lehce nak\u0159\u00e1pl\u00fd hlas. Skoro jsem zapomn\u011bl, jak zn\u00ed…<\/em><\/div>\n
„Ty jsi byl za Andym?“<\/div>\n
„Jo, usm\u00ed\u0159ili jsme se. Omluvil jsem se mu a tak n\u011bjak to v\u0161echno vysv\u011btlil, abych nevypadal jako \u00faplnej idiot,“ usm\u00e1l se omluvn\u011b Bill.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdval Tom ch\u00e1pav\u011b hlavou.<\/div>\n
„Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli m\u011b nesraz\u00ed\u0161 tady z t\u011bch schod\u016f, ale rozhodl jsem se to risknout. Pot\u0159eboval bych s tebou mluvit, je to d\u016fle\u017eit\u00e9,“ dodal \u0161eptem Bill.<\/div>\n
Tom rentgenoval sv\u00e9 ruce zap\u0159en\u00e9 o kolena.<\/div>\n
„Ehm..“ odka\u0161lal si nen\u00e1padn\u011b Bill. „Pozve\u0161 m\u011b d\u00e1l nebo budeme tady na schodech?“<\/div>\n
„Jo, promi\u0148,“ zatv\u00e1\u0159il se Tom zna\u010dn\u011b rozpa\u010dit\u011b. „Poj\u010f d\u00e1l.“<\/div>\n
Vstal ze schodu, kde dosud kle\u010del, a za\u0161m\u00e1tral v hlubok\u00e9 kapse, odkud vyt\u00e1hl mal\u00fd svazek kl\u00ed\u010d\u016f. Bill se elegantn\u011b zdvihl a automaticky si opr\u00e1\u0161il zadek.<\/div>\n
Vstoupil za Tomem do mal\u00e9 chodby.<\/div>\n
Kdy\u017e si svl\u00e9kali bundy, n\u011bkolikr\u00e1t do sebe narazili lokty, tak m\u00e1lo m\u00edsta v n\u00ed bylo. Poka\u017ed\u00e9 ze sebe jen omluvn\u011b vym\u00e1\u010dkli: „Promi\u0148…“<\/div>\n
„Tak tady te\u010f bydl\u00ed\u0161?“ zeptal se Bill a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Byt nebyl velk\u00fd; mal\u00e1 kuchy\u0148ka, pokoj s n\u00edzk\u00fdmi sk\u0159\u00ed\u0148kami pln\u00fdmi c\u00e9d\u00e9\u010dek a pol\u0161t\u00e1\u0159i rozh\u00e1zen\u00fdmi po podlaze ve zm\u011bti barevn\u00fdch kobere\u010dk\u016f. Ve stojanu v rohu m\u00edstnosti tr\u016fnila Tomova \u010dern\u00e1 Gibsonka.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 tu skoro \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1bytek?“ podivil se Bill.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuju ho,“ usm\u00e1l se Tom. „V lo\u017enici je vestav\u011bn\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148, to mi \u00fapln\u011b sta\u010d\u00ed. Takhle se c\u00edt\u00edm svobodn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si \u010daj?“ zeptal se.<\/div>\n
Bill ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl a usadil se na jeden z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. Po\u0159\u00e1d se rozhl\u00ed\u017eel, jako kdyby cht\u011bl naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 stopy o uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti tu?“ ozval se Tom\u016fv hlas z kuchy\u0148ky,<\/div>\n
„Jo, je to takov\u00fd… zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ p\u0159iznal Bill. „D\u011bkuju,“ vzal z Tomov\u00fdch rukou hrnek hork\u00e9ho vo\u0148av\u00e9ho \u010daje.<\/div>\n
„Pro\u010d zvl\u00e1\u0161tn\u00ed?“ nech\u00e1pal Tom, co je na jeho byt\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
„Proto\u017ee tady bydl\u00ed\u0161 jen ty,“ sklopil Bill o\u010di ke sv\u00e9mu hrnku. „Nav\u00edc je o tolik jin\u00fd ne\u017e n\u00e1\u0161 byt v Berl\u00edn\u011b.“<\/div>\n
Na okam\u017eik se v m\u00edstnosti rozhostilo ticho.<\/div>\n
Tom ho protrhl jako prvn\u00ed. Odka\u0161lal si a nat\u00e1hl se po \u010dern\u00e9m ovlada\u010di, kter\u00fdm spustil p\u0159ehr\u00e1v\u00e1n\u00ed. Tich\u00e1, nal\u00e9hav\u00e1 hudba naplnila pokoj.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi vlastn\u011b p\u0159i\u0161el?“ zeptal se podivn\u011b p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem Tom.<\/div>\n
Bill uhnul o\u010dima.<\/div>\n
„Jde o ty podzimn\u00ed koncerty. David… cht\u011bl, abych za tebou za\u0161el…“<\/div>\n
„Aha,“ pronesl Tom v\u011bdoucn\u011b, ale nemohl se ubr\u00e1nit jist\u00e9mu pocitu zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee za n\u00edm Bill nep\u0159i\u0161el s\u00e1m od sebe, ale kv\u016fli Davidovi.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, lep\u0161\u00edho kytaristu ne\u017e jsi ty nebo alespo\u0148 stejn\u011b dobr\u00e9ho, jsme prost\u011b nesehnali. Ani si nepamatuju, kolik lid\u00ed jsme vyzkou\u0161li, ale… je to marn\u00e9. Nikdo t\u011b nenahrad\u00ed, nem\u016f\u017ee… prost\u011b ke kapele pat\u0159\u00ed\u0161 ty a nikdo jin\u00fd.“ Bill se na mal\u00fd okam\u017eik odml\u010del, usrknul tepl\u00e9ho \u010daje: „Tome, vra\u0165 se zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Tom po n\u011bm st\u0159elil o\u010dima. „Nejde to, Bille, sl\u00edbil jsem u\u017e n\u011bkomu jin\u00e9mu, \u017ee s nimi budu od podzimu hr\u00e1t. V\u00e1\u017en\u011b to nejde, promi\u0148.“<\/div>\n
„Ale jde to, alespo\u0148 t\u011bch n\u011bkolik koncert\u016f… p\u0159ece nezni\u010d\u00edme celou kapelu kv\u016fli na\u0161im neshod\u00e1m, v\u0161echno to, na \u010dem jsme tolik let pracovali! Tome, pros\u00edm,“ dodal ti\u0161e a up\u0159el na n\u011bj tmav\u00e9 o\u010di, lehce zast\u0159en\u00e9 potla\u010dovan\u00fdmi emocemi.<\/div>\n
„Bille…“ Tom\u016fv hlas se zadrhnul n\u011bkde v krku.<\/div>\n
Hlava se mu to\u010dila z p\u0159\u00edjemn\u00e9 nevt\u00edrav\u00e9 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 ho obklopovala. Nemohl se ubr\u00e1nit z\u00e1blesk\u016fm pam\u011bti, kter\u00e9 mu ukazovaly st\u0159\u00edpky z jejich spole\u010dn\u00e9 minulosti. P\u0159itom tolik cht\u011bl zapomenout. Vyrvat jej ze sebe, za\u0161lapat, zni\u010dit…<\/div>\n
Bill opatrn\u011b nat\u00e1hl ruku a sev\u0159el Tomovu dla\u0148 ve sv\u00e9 dlani. Palcem n\u011b\u017en\u011b pohladil h\u0159bet ruky. „Chyb\u00ed\u0161 mi,“ za\u0161eptal a sklopil pohled k Tomov\u011b ruce, neklidn\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00ed v jeho sev\u0159en\u00ed. „Nejsem tu dneska jen kv\u016fli Davidovi… cht\u011bl jsem… cht\u011bl jsem, abys mi dal je\u0161t\u011b \u0161anci. Abys N\u00c1M dal je\u0161t\u011b \u0161anci…“<\/div>\n
Tom prudce svoji ruku vytrhl. Sna\u017eil se zklidnit rozbou\u0159en\u00fd dech. A je to tady. To, \u010deho jsem se tolik b\u00e1l… a na co jsem p\u0159ese v\u0161echno nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal chybu, velkou chybu… ale pou\u010dil jsem se z n\u00ed. Dneska jsem n\u011bkdo jin\u00fd. V\u011b\u0159 mi, pros\u00edm… nebudu h\u00e1zet vinu na to, \u017ees m\u011b nem\u011bl opou\u0161t\u011bt, \u017ee jsem se c\u00edtil pon\u00ed\u017een\u00fd a vyu\u017eit\u00fd, \u017ee jsem ti cht\u011bl vlastn\u011b taky ubl\u00ed\u017eit. V\u00edm, \u017ee si za to m\u016f\u017eu s\u00e1m.“ Bill se nadechl. „Jen jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed…“ Odlo\u017eil na sklen\u011bn\u00fd stolek pr\u00e1zdn\u00fd hrnek.<\/div>\n
„Asi bych u\u017e m\u011bl j\u00edt,“ protrhl t\u011b\u017ek\u00e9 ticho. Pon\u011bkud v\u00e1hav\u011b vstal a \u0161el pomalu ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Ne…“ zarazil zam\u00edtav\u00fdm pohybem Tomovu snahu vst\u00e1t. „To je dobr\u00fd, tref\u00edm ven s\u00e1m…“ Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy, jako kdy\u017e u\u017e skute\u010dn\u011b odch\u00e1z\u00ed. Pak se je\u0161t\u011b zastavil, pooto\u010dil hlavu p\u0159es rameno k Tomovi: „Z\u016fstanu tady do z\u00edtra. Byl bych r\u00e1d, kdyby sis v\u0161echno promyslel a kdybychom se mohli je\u0161t\u011b sej\u00edt, ne\u017e odjedu. M\u016fj telefon m\u00e1\u0161, budu \u010dekat.“<\/div>\n
Tom na n\u011bj hled\u011bl bez jedin\u00e9ho slova, neschopn\u00fd pohybu.<\/div>\n
Sly\u0161el, jak si Bill bere bundu z v\u011b\u0161\u00e1ku v chodb\u011b a kdy\u017e za n\u00edm kone\u010dn\u011b klaply dve\u0159e, zoufale se zhroutil na zem do zm\u011bti pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f a kobere\u010dk\u016f.<\/div>\n
Ruce p\u0159itiskl pevn\u011b k zav\u0159en\u00fdm o\u010d\u00edm a p\u0159\u00e1l si jedin\u00e9… aby um\u011bl vr\u00e1tit \u010das.<\/div>\n
*<\/div>\n
Bill prochodil m\u011bstem t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd ve\u010der. Necht\u011blo se mu z\u016fst\u00e1vat v hotelu. Od t\u00e9 doby co vystupoval s kapelou, m\u011bl hotel\u016f po krk a byl rad\u0161i, kdy\u017e mohl b\u00fdt kdekoli jinde, ne\u017e ve steriln\u011b stejn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed hotelov\u00fdch pokoj\u016f.<\/div>\n
Chodil sem a tam, bezmy\u0161lenkovit\u011b. Vn\u00edmal jen v\u011b\u017en\u00ed hodiny, kter\u00e9 v pravideln\u00fdch \u010dtvrthodinov\u00fdch intervalech odb\u00edjely \u010das, ne\u00faprosn\u00fd a nem\u011bnn\u00fd.<\/div>\n
V mal\u00e9m baru na rohu dvou hlavn\u00edch t\u0159\u00edd si objednal sva\u0159en\u00e9 v\u00edno. Usadil se ke stolku s v\u00fdhledem na ulici. Usrk\u00e1val lahodn\u00fd, hork\u00fd n\u00e1poj a sledoval ob\u010dasn\u00e9 chodce, zachumlan\u00e9 do tepl\u00fdch kab\u00e1t\u016f, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed po chodn\u00edku sem a tam. C\u00edtil se mizern\u011b, c\u00edtil se nesm\u00edrn\u011b s\u00e1m, jako kdy\u017e nikam nepat\u0159\u00ed.<\/div>\n
Zaplatil a vy\u0161el ven. Se sklon\u011bnou hlavou, m\u00edrn\u011b nahrben\u00fd proti ledov\u00e9mu v\u011btru zam\u00ed\u0159il kone\u010dn\u011b k hotelu. V\u011b\u017en\u00ed hodiny pr\u00e1v\u011b odbily p\u016flnoc, kdy\u017e p\u0159istoupil k recepci.<\/div>\n
„M\u00e1te tu vzkaz,“ informovala ho s \u00fasm\u011bvem pe\u010dliv\u011b upraven\u00e1 \u017eena ve slu\u0161iv\u00e9m tmav\u011b modr\u00e9m kost\u00fdmku.<\/div>\n
„J\u00e1?“ podivil se. Je\u0161t\u011b ne\u017e to vyslovil, uv\u011bdomil si, \u017ee i p\u0159es chladn\u00e9 po\u010das\u00ed mu zvlhly dlan\u011b.<\/div>\n
„Ano, vy,“ p\u0159isv\u011bd\u010dila a podala mu malou b\u00edlou ob\u00e1lku.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159ekl roztr\u017eit\u011b. Sebral kl\u00ed\u010de a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu pokoji.<\/div>\n
Netrp\u011bliv\u011b roztrhl ob\u00e1lku.<\/div>\n
Na karti\u010dce z b\u00edl\u00e9ho pap\u00edru st\u00e1la slova: Sejdeme se z\u00edtra dopoledne. V 10 u m\u011b. Tom.<\/em><\/div>\n
Obr\u00e1til ji, jestli na zadn\u00ed stran\u011b nen\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bco p\u0159ipsan\u00e9ho, ale zela pr\u00e1zdnotou.<\/div>\n
Zamy\u0161len\u011b ji polo\u017eil na stolek vedle postele. Je\u0161t\u011b deset hodin a budu v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsem…<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b zastihlo nevyspal\u00e9ho, rozl\u00e1man\u00e9ho, s \u0161ediv\u00fdmi kruhy pod o\u010dima. Hodinu jsem sed\u011bl s hrnkem studen\u00e9 k\u00e1vy u okna a pozoroval \u0161edivou oblohu. Co chv\u00edli se d\u00edv\u00e1m na mobil, bude deset, m\u011bl by tu ka\u017edou chv\u00edli b\u00fdt.<\/em><\/div>\n
Jsem tak stra\u0161n\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. A nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee jsem ho sem pozval, ani\u017e bych m\u011bl sebemen\u0161\u00ed p\u0159edstavu, co mu \u0159eknu. Jsem neschopn\u00fd d\u00e1t my\u0161lenk\u00e1m v hlav\u011b n\u011bjak\u00fd \u0159\u00e1d. Nev\u00edm, prost\u011b nev\u00edm. Nev\u00edm, co chci. Kdysi jsem to v\u011bd\u011bl naprosto p\u0159esn\u011b… a te\u010f?<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
Ticho protrhl ostr\u00fd zvuk zvonku.<\/div>\n
Tom polekan\u011b vysko\u010dil, pr\u00e1zdn\u00fd hrnek od k\u00e1vy se hlu\u010dn\u011b skulil z jeho kl\u00edna na podlahu.<\/div>\n
Nerozbil se.<\/em><\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t musel zhluboka vydechnout, aby se trochu uklidnil, ne\u017e stiskl kliku. Otev\u0159el dve\u0159e doko\u0159\u00e1n.<\/div>\n
Na prahu st\u00e1l Bill. T\u00e9m\u011b\u0159 nenal\u00ed\u010den\u00fd, hladce s\u010desan\u00e9 vlasy pod\u00e9l obli\u010deje, kter\u00fd prozrazoval stejn\u011b bezesnou a neklidnou noc, jakou m\u011bl za sebou i Tom.<\/div>\n
Ml\u010dky se pozdravili o\u010dima.<\/div>\n
Bill nejist\u011b vstoupil do chodby. Bundu si nechal na sob\u011b. \u010cekal… podv\u011bdom\u011b p\u0159ihrben\u00fd pod t\u00edhou nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch ud\u00e1lost\u00ed. Ani jeden z nich nemluvil.<\/div>\n
Tom kolem n\u011bj pro\u0161el a zam\u00ed\u0159il do pokoje. Uprost\u0159ed se zastavil. Pevn\u011b spojil dlan\u011b k sob\u011b a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Sly\u0161el jeho kroky, c\u00edtil, \u017ee Bill stoj\u00ed za n\u00edm. Naprosto z\u0159eteln\u011b c\u00edtil jeho p\u0159\u00edtomnost, jeho bl\u00edzkost. Hlava se mu to\u010dila, my\u0161lenky divoce v\u00ed\u0159ily ve spir\u00e1le…<\/div>\n
Pomalu se oto\u010dil.<\/div>\n
Vp\u00edjel se do Billov\u00fdch strachy t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00fdch o\u010d\u00ed. Vte\u0159iny let\u011bly. Tom se sna\u017eil vyk\u0159esat z pr\u00e1zdna ve sv\u00e9 hlav\u011b alespo\u0148 jednu jedinou smysluplnou my\u0161lenku, ale jeho t\u011blo ho zradilo. Jako by m\u011blo svou v\u016fli, sv\u016fj rozum, zcela nez\u00e1visl\u00fd na Tomov\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00edch.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee to ud\u011blat nechce, ale p\u0159esto se jeho ruka zcela p\u0159irozen\u011b dotkla Billovy tv\u00e1\u0159e. Hladil tu hebkou k\u016f\u017ei, p\u0159\u00edjemn\u00e9 mraven\u010den\u00ed j\u00edm proch\u00e1zelo a\u017e do \u0161pi\u010dek prst\u016f. Pot\u011b\u0161ilo ho, jak se Bill do doteku jeho dlan\u011b op\u0159el a proc\u00edt\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di… na mal\u00fd okam\u017eik Bill doufal, \u017ee tohle je odpov\u011b\u010f… jen st\u011b\u017e\u00ed v\u0161ak potla\u010dil zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e laskaj\u00edc\u00ed ruka kvapn\u011b zmizela a s n\u00ed i h\u0159ejiv\u00e9 teplo, kter\u00e9 na okam\u017eik zaplavilo jeho rozechv\u011bl\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ promluvil po chv\u00edli Tom, kdy\u017e se trochu vzpamatoval. Jeho hlas zn\u011bl tolik cize… i on s\u00e1m si to uv\u011bdomoval. „Vy\u0159i\u010f Davidovi, \u017ee v\u00e1s nenech\u00e1m ve \u0161tychu. Se\u017ee\u0148 kluky, vr\u00e1t\u00edm se do Berl\u00edna do konce tohohle t\u00fddne a za\u010dneme zkou\u0161et. Budeme se muset zase sehr\u00e1t, aby to nebyl propad\u00e1k.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. Sna\u017eil se p\u016fsobit dojmem, \u017ee m\u00e1 z Tomova rozhodnut\u00ed radost, ale nedok\u00e1zal se uvolnit. Je\u0161t\u011b ne te\u010f, dokud neznal odpov\u011b\u010f i na druhou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„A my?“ za\u0161eptal pla\u0161e. T\u00e1zav\u011b zdvihl pohled k Tomov\u00fdm tmav\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
Hrobov\u00e9 ticho trvalo snad minutu.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto,“ \u0159ekl Tom a provinile uhnul pohledem.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ vyslovil chraptiv\u011b Bill, smutn\u011b sklonil hlavu. M\u011bl pocit, \u017ee se propad\u00e1 do samotn\u00e9ho pekla. Do posledn\u00ed chv\u00edle doufal, \u017ee mu Tom odpust\u00ed a vr\u00e1t\u00ed se… te\u010f c\u00edtil, \u017ee prohr\u00e1l. Posledn\u00ed partie pr\u00e1v\u011b skon\u010dila.<\/div>\n
„Ne, nic nech\u00e1pe\u0161,“ chytil ho Tom tvrd\u011b za ruku, “ nech\u00e1pe\u0161 to. J\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu ze dne na den zm\u011bnit… ne po tom v\u0161em… a ty se tady objev\u00ed\u0161 jak blesk z \u010dist\u00e9ho nebe a chce\u0161, abych se k tob\u011b vr\u00e1til. To p\u0159ece nejde, Bille.“ O\u010dima roz\u010dilen\u011b t\u011bkal po Billov\u011b bled\u00e9m obli\u010deji. Sv\u00e1d\u011bl ohromn\u00fd vnit\u0159n\u00ed boj. Tou\u017eil po tom st\u00e1hnout Billa do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, zabo\u0159it obli\u010dej do jeho jemn\u00fdch vlas\u016f, zav\u0159\u00edt o\u010di a nenechat ho odej\u00edt; z\u00e1rove\u0148 s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee nic hor\u0161\u00edho by ud\u011blat nemohl.<\/div>\n
Bill\u016fv up\u0159\u00edmn\u00fd, oddan\u00fd a z\u00e1rove\u0148 tolik smutn\u00fd pohled rozb\u00edjel Tomovu obranu na padr\u0165.<\/div>\n
„Ned\u00edvej se tak,“ za\u0161eptal Tom hn\u011bviv\u011b. P\u00e1r vte\u0159in t\u011bkal o\u010dima po bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i p\u0159ed sebou a pak ne\u010dekan\u011b prudce sklonil hlavu a drsn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billova jemn\u00e1 \u00fasta. V tom polibku bylo tolik neskr\u00fdvan\u00e9ho hn\u011bvu, bolesti, smutku… a je\u0161t\u011b \u010dehosi z\u00e1hadn\u00e9ho, a\u017e se Billovi m\u00e1lem podlomily nohy.<\/div>\n
„Jdi u\u017e, uvid\u00edme se v Berl\u00edn\u011b,“ odstr\u010dil ho Tom stejn\u011b prudce, jako jej p\u0159edt\u00edm k sob\u011b p\u0159itiskl. Bill zmaten\u011b zavr\u00e1voral. Ne\u017e ale stihl n\u011bco \u0159\u00edct, zmizel Tom za dve\u0159mi m\u00edstnosti, kde z\u0159ejm\u011b byla lo\u017enice.<\/div>\n
„Tome,“ za\u0161eptal a pohled zavrtal do zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Ti\u0161e k nim p\u0159istoupil. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si p\u0159ejel prstem po rtech, kter\u00fdch se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Tom dot\u00fdkal, pak dlan\u00ed pohladil b\u00edle nalakovan\u00e9 d\u0159evo. „Tome, l\u00e1sko moje…“ za\u0161eptal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, zav\u0159el o\u010di a po tv\u00e1\u0159i se skulily dv\u011b obrovsk\u00e9 slzy…<\/div>\n
*<\/div>\n
„Davide? Tady Bill…“ p\u0159ehodil si telefon do druh\u00e9 ruky, op\u0159el se ramenem do domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a vy\u0161el na ulici. „Jo… mluvil jsem s n\u00edm. Bude\u0161 m\u00edt radost…Jo, jsem si jistej, vr\u00e1t\u00ed se. Se\u017ee\u0148 kluky. Do konce t\u00fddne je zp\u00e1tky v Berl\u00edn\u011b a m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt zkou\u0161et.“ Zarazil se. „Ne, pros\u00edm t\u011b, \u017e\u00e1dnej uv\u00edtac\u00ed mejdan ned\u011blej, to rozhodn\u011b nen\u00ed dobrej n\u00e1pad. Ne! \u0158ekl jsem to dost jasn\u011b!… Tak se m\u011bj, vrac\u00edm se zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Zaklapl telefon a str\u010dil ho do kapsy.<\/div>\n
Obr\u00e1til obli\u010dej k obloze vst\u0159\u00edc chladiv\u00fdm kapk\u00e1m a rozt\u00e1hl ruce do\u0161iroka, jako by cht\u011bl obejmout cel\u00fd sv\u011bt. St\u00e1l uprost\u0159ed chodn\u00edku, kter\u00fd se leskl de\u0161t\u011bm, a p\u0159ipadal si jak bl\u00e1zen, proto\u017ee se mu cht\u011blo sm\u00e1t i bre\u010det z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome,“ za\u0161eptal pro sebe. „Miluju t\u011b,“ zopakoval trochu hlasit\u011bji. O\u010dima bloudil po oknech v nejvy\u0161\u0161\u00edm pat\u0159e „To-me-mi-lu-ju-t\u011b,“ zak\u0159i\u010del z pln\u00fdch plic. Jeho hlas se nesl nahoru a ztr\u00e1cel se kdesi ve st\u0159ech\u00e1ch dom\u016f. N\u011bkolik holub\u016f polekan\u011b vylet\u011blo.<\/div>\n
Tom se odvr\u00e1til od okna. Sledoval \u010dernou postavi\u010dku, dokud mu nezmizela za nejbli\u017e\u0161\u00edm rohem.<\/div>\n
Taky t\u011b miluju, Bille,<\/em> za\u0161eptal pro sebe.<\/div>\n
Uvid\u00edme se v Berl\u00edn\u011b, l\u00e1sko!\u00a8
<\/em>
konec
autor: Michelle M.
<\/strong>
Na \u00fapln\u00fd z\u00e1v\u011br u\u017e jen n\u011bkolik slov… Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d m\u011bla b\u00fdt krut\u00e1 a temn\u00e1 pov\u00eddka, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z konfliktu dvou siln\u00fdch cit\u016f: l\u00e1sky a nen\u00e1visti… snad \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 pov\u00eddka mi nesebrala tolik energie, dokonce jsem musela i p\u0159eru\u0161it psan\u00ed ostatn\u00edch rozepsan\u00fdch pov\u00eddek, proto\u017ee z\u00e1rove\u0148 s touhle se nedalo ps\u00e1t nic jin\u00e9ho… od za\u010d\u00e1tku jsem cht\u011bla, aby konec odpov\u00eddal lad\u011bn\u00ed cel\u00e9 pov\u00eddky, ale kdy\u017e jsem p\u0159ed sebou m\u011bla posledn\u00ed kapitolu, najednou jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee to nedok\u00e1\u017eu… nedok\u00e1\u017eu jim definitivn\u011b vz\u00edt tu l\u00e1sku a nad\u011bji, kter\u00e9 cel\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem prostupovaly, i kdy\u017e v\u00edcem\u00e9n\u011b skr\u00fdvan\u00e9 a odm\u00edtan\u00e9…<\/em><\/div>\n
D\u011bkuju v\u0161em m\u00fdm v\u011brn\u00fdm, kte\u0159\u00ed se pov\u00eddkou prokous\u00e1vali a\u017e do konce, kte\u0159\u00ed mi piln\u011b psali povzbuzuj\u00edc\u00ed koment\u00e1\u0159e a d\u00edky nim\u017e jsem vytrvala a tuhle moji no\u010dn\u00ed m\u016fru dopsala. D\u00edky za to, \u017ee jste… m\u00e1m v\u00e1s moc r\u00e1da!<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Michelle M.<\/strong><\/em><\/div>\n
Speci\u00e1ln\u00ed pod\u011bkov\u00e1n\u00ed pat\u0159\u00ed Eleanot a Ly\u0159e… :-*<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Zamy\u0161len\u011b vystoupal a\u017e do p\u00e1t\u00e9ho patra, kde m\u011bl pronajat\u00fd podkrovn\u00ed byt… a najednou pochopil tu prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed prom\u011bnu, kter\u00e1 se tu stala. Na posledn\u00edm schodu, p\u0159\u00edmo u jeho dve\u0159\u00ed, spala schoulen\u00e1 huben\u00e1 postava, oble\u010den\u00e1 do p\u0159il\u00e9hav\u00fdch tmav\u00fdch kalhot a kr\u00e1tk\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundy. \u010cern\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[50],"tags":[],"class_list":["post-20572","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-falesny-hrac"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20572","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20572"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20572\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20572"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20572"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20572"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}