{"id":20576,"date":"2008-03-01T14:32:00","date_gmt":"2008-03-01T13:32:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20534"},"modified":"2008-03-01T14:32:00","modified_gmt":"2008-03-01T13:32:00","slug":"falesny-hrac-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/falesny-hrac-14\/","title":{"rendered":"Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d 14."},"content":{"rendered":"
Posledn\u00ed den.<\/em><\/div>\n
Posledn\u00ed den na\u0161\u00ed cesty a z\u00edtra r\u00e1no u\u017e budeme doma. T\u011b\u0161\u00edm se. Je neskute\u010dn\u00e9, jak stra\u0161n\u011b moc se t\u011b\u0161\u00edm dom\u016f. Jasn\u011b, bude tam m\u00e1ma, Gordon… ale hlavn\u011b Bill. Snad tis\u00edckr\u00e1t jsem dr\u017eel v ruce telefon, v\u017edycky kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee to bez n\u011bj nevydr\u017e\u00edm. \u017de ho mus\u00edm alespo\u0148 sly\u0161et, jeho lehce nak\u0159\u00e1pl\u00fd hlas… Zjistit, jestli i on na m\u011b mysl\u00ed, jestli na m\u011b \u010dek\u00e1. N\u011bkde hluboko uvnit\u0159 sly\u0161\u00edm ten tenk\u00fd, vt\u00edrav\u00fd hl\u00e1sek, kter\u00fd mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee by to bylo p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9, kdybych p\u0159ijel dom\u016f a tam na m\u011b \u010dekal Bill, ten Bill, kter\u00e9ho zn\u00e1m jen j\u00e1. Nenal\u00ed\u010den\u00fd, rozcuchan\u00fd, s rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima pln\u00fdma n\u011b\u010deho kr\u00e1sn\u00e9ho, o \u010dem bychom v\u011bd\u011bli jen my dva… s rukama vzta\u017een\u00fdma ke mn\u011b a na rtech slova: Chyb\u011bl jsi mi, jsem r\u00e1d, \u017ee ses vr\u00e1til.<\/em><\/div>\n
Ano, jsem sn\u00edlek, v\u00edm to. A taky v\u00edm, \u017ee tohle je jen m\u016fj sen. Na\u0161e hra p\u0159ece je\u0161t\u011b neskon\u010dila. Teprve sb\u00edr\u00e1me s\u00edly na strhuj\u00edc\u00ed fin\u00e1le. Pak se uvid\u00ed, kdo z\u016fstane ve h\u0159e a kdo p\u016fjde z kola ven.<\/em><\/div>\n
„Prvn\u00ed v\u011bc, kterou ud\u011bl\u00e1m, a\u017e se vr\u00e1t\u00edme,“ vyru\u0161il Toma z \u00favah Andreas\u016fv uvoln\u011bn\u00fd hlas, „bude to, \u017ee si napust\u00edm vanu plnou hork\u00e9 vody, d\u00e1m si tam mo\u0159skou s\u016fl a d\u0159\u00edv ne\u017e za hodinu nevylezu.“ Mezi zuby drtil st\u00e9blo tr\u00e1vy a tv\u00e1\u0159 nastavoval p\u0159\u00edjemn\u00e9mu odpoledn\u00edmu slunci.<\/div>\n
Tom se po n\u011bm \u00fakosem pod\u00edval a pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
Sum\u00edroval si v hlav\u011b ot\u00e1zku, kterou u\u017e dlouho cht\u011bl kamar\u00e1dovi polo\u017eit.<\/div>\n
„Andy?“ oslovil ho nejist\u011b. „Pro\u010d jste se s Billem vlastn\u011b poh\u00e1dali? Nikdy mi to ne\u0159ekl,“ dodal zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
Andreas se zhluboka nadechl a trochu afektovan\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed do v\u00fd\u0161e.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli bych ti to m\u011bl \u0159\u00edkat, Tome,“ pronesl m\u00edrn\u011b a jeho o\u010di se nejist\u011b rozb\u011bhly po zelen\u00e9 tr\u00e1v\u011b a nedalek\u00fdch k\u0159ovin\u00e1ch, lemuj\u00edc\u00edch b\u0159eh potoka.<\/div>\n
„\u0158ekni mi to,“ zaprosil Tom, „chci to v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
„No… dob\u0159e,“ odhodlal se po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. „Jen nechci, aby sis to n\u011bjak \u0161patn\u011b vylo\u017eil. Bill to tak ur\u010dit\u011b nemyslel, ur\u010dit\u011b to byl jen n\u011bjak\u00fd zkrat,“ omlouval nep\u0159\u00edtomn\u00e9ho kamar\u00e1da Andreas.<\/div>\n
Tom na n\u011bj up\u0159el t\u00e1zav\u00fd pohled.<\/div>\n
„Prost\u011b… jednou cht\u011bl, abych sehnal n\u011bjakou holku… abych si ji jako p\u0159ivedl dom\u016f a pak… pak jsem j\u00ed m\u011bl zav\u00e1zat o\u010di a nechat ji jemu,“ Andreas zrudl, c\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b, kdy\u017e m\u011bl zrovna Tomovi vypr\u00e1v\u011bt n\u011bco takov\u00e9ho. Bylo to tak neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee to zn\u011blo t\u00e9m\u011b\u0159 jako v\u00fdmysl. „J\u00e1 si nevym\u00fd\u0161l\u00edm, v\u00e1\u017en\u011b to po mn\u011b cht\u011bl. Tys byl tenkr\u00e1t nemocnej nebo co a Bill p\u0159i\u0161el ke mn\u011b s\u00e1m…“<\/div>\n
Tom up\u0159en\u011b pozoroval \u0161pi\u010dky sv\u00fdch b\u00edl\u00fdch tenisek. Bylo mu trapn\u011b. Bylo mu trapn\u011b za Billa, \u017ee je tak p\u0159\u00edzemn\u00ed, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee ovl\u00e1dnout a zatahuje do sv\u00e9 fale\u0161n\u00e9 hry i tak d\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9ho a nezka\u017een\u00e9ho \u010dlov\u011bka, jak\u00fdm je pr\u00e1v\u011b Andreas.<\/div>\n
Nat\u00e1hl se do chladiv\u00e9 tr\u00e1vy a zav\u0159el o\u010di. Musel je zav\u0159\u00edt, jinak by nedok\u00e1zal Andymu do o\u010d\u00ed \u0159\u00edct to, k \u010demu se pr\u00e1v\u011b chystal, jinak by mu nedok\u00e1zal lh\u00e1t.<\/div>\n
„Je to hloupost, ur\u010dit\u011b to byl n\u011bjak\u00fd zkrat. Zapome\u0148 na to.“<\/div>\n
*<\/div>\n
Padla prvn\u00ed l\u00e1hev v\u00edna, pak druh\u00e1 a dno t\u0159et\u00ed u\u017e bylo tak\u00e9 z\u0159eteln\u00e9… V\u00edno rud\u00e9 jak krev v kombinaci s Davidovou whiskou… p\u0159\u00edmo vra\u017eedn\u00e9 spojen\u00ed.<\/div>\n
Domem Kaulitzov\u00fdch se rozl\u00e9hal bujar\u00fd sm\u00edch. K tomu v\u0161emu Bill objevil v kuchyni l\u00edstek, \u017ee rodi\u010de nebudou p\u0159es noc doma, nebo\u0165 se \u00fa\u010dastn\u00ed oslavy narozenin jednoho jejich zn\u00e1m\u00e9ho… Voln\u00e9 pole p\u016fsobnosti! Jak l\u00e1kav\u00e9…<\/em><\/div>\n
Z\u00e1bava se hodn\u011b uvolnila, uk\u00e1zalo se, \u017ee David a\u017e tak striktn\u011b netrv\u00e1 na tom, \u017ee by se Elle musela v\u011bnovat pouze jemu. Nakonec u\u017e bylo \u00fapln\u011b jedno, kdo ke komu pat\u0159il… Alkohol odbour\u00e1v\u00e1 z\u00e1brany.<\/em> Bill to v\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl to i David a ur\u010dit\u011b s t\u00edm po\u010d\u00edtaly i ob\u011b d\u00edvky.<\/div>\n
Bill se c\u00edtil zas ve sv\u00e9m \u017eivlu. V o\u010d\u00edch mu pl\u00e1l ten temn\u00fd plamen, kter\u00fd Tom tak nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
„Se to rozjelo, co?“ zabreptal m\u00edrn\u011b p\u0159iopile David.<\/div>\n
Sed\u011bli s Billem vedle sebe a koutkem oka pozorovali ob\u011b d\u00edvky, jak spolu tan\u010d\u00ed na n\u011bjakou p\u00edsni\u010dku, kter\u00e1 zrovna zn\u011bla z CD p\u0159ehr\u00e1va\u010de.<\/div>\n
„Kdes je sehnal?“ zeptal se na rovinu Bill a zad\u00edval se na Ginu. V\u0161imla si jeho pohledu a sv\u016fdn\u011b se usm\u00e1la. Jej\u00ed pohyby se okam\u017eit\u011b staly vl\u00e1\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, proc\u00edt\u011bn\u011bj\u0161\u00ed… Bill jej\u00ed \u00fasm\u011bv op\u011btoval. Sledoval jej\u00ed vln\u00edc\u00ed se boky a up\u00edjel z polopr\u00e1zdn\u00e9 sklenky.<\/div>\n
„Ob\u010das se s Elle sch\u00e1z\u00edm… je to fajn holka. V\u00ed, \u017ee ode m\u011b nic \u010dekat nem\u016f\u017ee, ale je r\u00e1da, kdy\u017e si na ni vzpomenu. A Gina je jej\u00ed kamar\u00e1dka. Mysl\u00edm, \u017ee ob\u011b n\u011bkoho maj\u00ed, ale zn\u00e1\u0161 to… ka\u017ed\u00e1 holka n\u011bkoho m\u00e1, kdy\u017e nen\u00ed s tebou,“ zachechtal se David.<\/div>\n
„Hele, pro\u010d vlastn\u011b Tom odjel? Poh\u00e1dali jste se?“<\/div>\n
Jak ostr\u00fd n\u016f\u017e projela Billem vzpom\u00ednka na Toma.<\/div>\n
„On… cht\u011bl vypadnout n\u011bkam do p\u0159\u00edrody a v\u00ed\u0161 s\u00e1m dob\u0159e, jak j\u00e1 tohle prost\u0159ed\u00ed nesn\u00e1\u0161\u00edm. Tak\u017ee Andreas se ob\u011btoval a jeli spolu.“ I p\u0159es promile koluj\u00edc\u00ed v jeho krevn\u00edm ob\u011bhu c\u00edtil, jak mu rudnou tv\u00e1\u0159e. Doufal, \u017ee David je natolik ov\u00edn\u011bn\u00fd, \u017ee to nepozn\u00e1 a hlavn\u011b se nebude d\u00e1l vypt\u00e1vat.<\/div>\n
A\u010dkoli zd\u00e1nliv\u011b st\u00e1le sledoval Gininy tane\u010dn\u00ed kreace, ve skute\u010dnosti ji nevn\u00edmal.<\/div>\n
Vybavoval si Tom\u016fv hlas, velmi hrdeln\u00ed a zast\u0159en\u00fd, kdy\u017e se ho dot\u00fdkal… jemnou k\u016f\u017ei jeho zad, kdy\u017e se obj\u00edmali… smysln\u00e1, hebk\u00e1 \u00fasta… a kone\u010dn\u011b jeho o\u010di. Mo\u0159e roztekl\u00e9 ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy…<\/div>\n
Vyka\u0161li se na to, Bille! Nepamatuje\u0161 se? Vyu\u017eil t\u011b a odkopnul. Vybral si s\u00e1m. Ubl\u00ed\u017eil ti. Te\u010f je \u0159ada na tob\u011b… a ty u\u017e ses rozhodl, vi\u010f?<\/em><\/div>\n
Necht\u011bl naslouchat tomu zl\u00e9mu hl\u00e1sku ve sv\u00e9 hlav\u011b.<\/div>\n
Pokou\u0161el se vybavit si ten sen, kdy se Tom vrac\u00ed a obj\u00edm\u00e1 ho…<\/div>\n
Dost! Ubl\u00ed\u017eil jsi mi.<\/em><\/div>\n
… Tomovy ruce tisknouc\u00ed si \u010dernovlasou hlavu pevn\u011b do kl\u00edna…<\/div>\n
Dost! Pon\u00ed\u017eil jsi m\u011b!<\/em><\/div>\n
… „Tys byl jen omyl, Bille.“ …<\/div>\n
Dost! Ranil jsi m\u011b.<\/em><\/div>\n
Tome!<\/em><\/div>\n
Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
Do hlavy mi bu\u0161\u00ed stovky mal\u00fdch klad\u00edvek, \u017ealudek se houpe jak na vod\u011b a zbytek t\u011bla? Rad\u0161i na n\u011bj nemysl\u00edm, bol\u00ed m\u011b \u00fapln\u011b v\u0161echno. Od nab\u011bhl\u00fdch podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch rt\u016f a\u017e po… ani nechci pomyslet, co jsem v\u0161echno dneska v noci d\u011blal.<\/em><\/div>\n
Otv\u00edr\u00e1m o\u010di a tup\u011b civ\u00edm do stropu. Je mi stra\u0161n\u011b. Asi um\u0159u.<\/em><\/div>\n
C\u00edt\u00edm, \u017ee vedle m\u011b n\u011bkdo le\u017e\u00ed, ale nem\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00e1dnou s\u00edlu, abych se pod\u00edval, kdo to je. Jen se modl\u00edm, aby to nebyl David. I kdy\u017e je to vlastn\u011b \u00fapln\u011b jedno, kdyby te\u010f p\u0159i\u0161el Tom, tak jsem v pr\u016f\u0161vihu tak jako tak. TOM!<\/em><\/div>\n
Bill se \u0161ourav\u00fdm krokem p\u0159esunul do koupelny. Snad dvacet minut jen sed\u011bl na okraji vany a pokou\u0161el se zachytit n\u011bjak\u00fd bod, kter\u00e9ho by se mohl p\u0159idr\u017eet o\u010dima, aby se s n\u00edm cel\u00e1 koupelna p\u0159estala to\u010dit. Kone\u010dn\u011b se poda\u0159ilo.<\/div>\n
Vysypal do umyvadla barevn\u00e9 kart\u00e1\u010dky i pastu, naplnil skleni\u010dku po okraj a napil se. Studen\u00e1 voda mu ud\u011blala dob\u0159e. Vypil je\u0161t\u011b dv\u011b skleni\u010dky a narovnal se. P\u0159i pohledu do zrcadla se up\u0159\u00edmn\u011b zhrozil. Po pam\u011bti s\u00e1hnul do l\u00e9k\u00e1rni\u010dky a nasypal do skleni\u010dky b\u00edl\u00fd pr\u00e1\u0161ek. Samarit\u00e1n. V\u00fdborn\u00fd n\u00e1zev pro takov\u00fd drij\u00e1k, kter\u00fd m\u011b postav\u00ed na nohy.<\/em> U\u0161kl\u00edbl se nad nep\u0159\u00edjemnou chut\u00ed, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tenhle z\u00e1zra\u010dn\u00fd pr\u00e1\u0161ek ho skute\u010dn\u011b b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo minut dok\u00e1\u017ee zbavit nep\u0159\u00edjemn\u00e9 kocoviny.<\/div>\n
Na hlavu si pustil ledovou sprchu a \u010dekal. Kdy\u017e ji vypnul, c\u00edtil se o pozn\u00e1n\u00ed l\u00e9pe ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
*<\/div>\n
Vysadil jsem Andyho doma. Rozlou\u010dili jsme se s dojet\u00edm a sl\u00edbili si, \u017ee si brzy ur\u010dit\u011b zavol\u00e1me a zajdeme spolu na skleni\u010dku.<\/em><\/div>\n
Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee nakonec to byly velmi p\u0159\u00edjemn\u00e9 t\u0159i t\u00fddny. A hlavn\u011b ten posledn\u00ed t\u00fdden. Vid\u011bli jsme tolik kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed… \u0161koda, \u017ee u toho Bill chyb\u011bl.<\/em><\/div>\n
Sed\u00edm v aut\u011b p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Nohy m\u00e1m z tvarohu. Necht\u011bj\u00ed m\u011b poslechnout. Chci vystoupit, vz\u00edt ta\u0161ku a j\u00edt dom\u016f. K Billovi. Ale n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad. Tak tu sed\u00edm a h\u00e1d\u00e1m se s\u00e1m se sebou.<\/em><\/div>\n
Leze mi to na mozek. Asi jsem se v\u00e1\u017en\u011b zbl\u00e1znil.\u00a8
<\/em>
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Posledn\u00ed den. Posledn\u00ed den na\u0161\u00ed cesty a z\u00edtra r\u00e1no u\u017e budeme doma. T\u011b\u0161\u00edm se. Je neskute\u010dn\u00e9, jak stra\u0161n\u011b moc se t\u011b\u0161\u00edm dom\u016f. Jasn\u011b, bude tam m\u00e1ma, Gordon… ale hlavn\u011b Bill. Snad tis\u00edckr\u00e1t jsem dr\u017eel v ruce telefon, v\u017edycky kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[50],"tags":[],"class_list":["post-20576","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-falesny-hrac"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20576","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20576"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20576\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20576"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20576"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20576"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}