{"id":2058,"date":"2016-05-20T16:00:00","date_gmt":"2016-05-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2050"},"modified":"2016-05-20T16:00:00","modified_gmt":"2016-05-20T15:00:00","slug":"ocima-spolecnosti-zakazane-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/20\/ocima-spolecnosti-zakazane-7\/","title":{"rendered":"O\u010dima spole\u010dnosti zak\u00e1zan\u00e9 7."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Pod\u00edval se na sebe do zrcadla skrz p\u0159imhou\u0159en\u00e9 o\u010di, sna\u017eil se sezn\u00e1mit s mu\u017eem, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval zp\u00e1tky. Pamatoval si ho jako mlad\u00e9ho nerozv\u00e1\u017en\u00e9ho chlap\u00edka, kter\u00e9mu bylo okoln\u00ed sv\u011bt ukraden\u00fd. Zaj\u00edmaly ho jen pen\u00edze vyd\u011blan\u00e9 z prodeje drog a zp\u016fsob, jak\u00fdm by je mohl hned utratit. Tou\u017eil po lesku nov\u00fdch aut, po v\u016fni luxusn\u00edho majetku. Cht\u011bl sl\u00e1vu a moc. Bylo mu \u00fapln\u011b jedno, jestli jsou kolem n\u011bj lid\u00e9 kv\u016fli pen\u011bz\u016fm, nebo jestli to mysleli v\u00e1\u017en\u011b – dokud m\u011bl komu dokazovat svou moc, byl spokojen\u00fd. Bylo a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed, jak moc ti dva od sebe byli rozd\u00edln\u00ed.<\/div>\n
Zat\u00edmco d\u0159\u00edve byl \u017eiv\u00fd p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b na fastfoodech a alkoholu a jeho t\u011blo tak nem\u011blo sebemen\u0161\u00ed \u0161anci n\u011bjak se vytvarovat, na v\u011bze\u0148sk\u00e9 strav\u011b s p\u0159ebytkem voln\u00e9ho \u010dasu se b\u011bhem dvou m\u011bs\u00edc\u016f jeho t\u011blo stalo vzorovou uk\u00e1zkou, \u017ee i z n\u011bj m\u016f\u017ee b\u00fdt mu\u017e se svalstvem, kter\u00fd by snad jednou mohl pr\u00e1v\u011b na to oslnit n\u011bjakou \u017eenu.<\/div>\n
\n

St\u00e1le to ale bylo nic ve srovn\u00e1n\u00ed s jeho povahou. Z d\u0159\u00edve vesel\u00e9ho, p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho a spole\u010densk\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd pokud by m\u011bl b\u00fdt jen jeden jedin\u00fd den doma s\u00e1m, uspo\u0159\u00e1dal by party, se stal mu\u017e, jen\u017e se stranil v\u0161em. V prvn\u00edch n\u011bkolika dnech po odsouzen\u00ed se dokonce vyh\u00fdbal i Kayovi, se kter\u00fdm sed\u011bl ve stejn\u00e9m aut\u011b, se kter\u00fdm sd\u00edlel lavici odsouzen\u00fdch\u2026 Kaye obdivoval, zejm\u00e9na z toho d\u016fvodu, \u017ee i p\u0159es sv\u016fj z\u00e1rmutek z \u010din\u016f, kter\u00fdch se dopustili, si um\u011bl udr\u017eet svou veselou povahu a d\u00edvat se na budoucnost s nad\u011bj\u00ed lep\u0161\u00edch z\u00edt\u0159k\u016f, co\u017e Bushido nedok\u00e1zal. V hlav\u011b mu st\u00e1le sv\u00edtilo kontroln\u00ed zna\u010den\u00ed, \u017ee jeho bl\u00edzkost dok\u00e1zala zab\u00edt. Sna\u017eil se p\u0159edej\u00edt tomu, aby se to opakovalo.<\/p><\/div>\n

Dlan\u00ed si p\u0159ejel po ost\u0159e \u0159ezan\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a zrak od zrcadla odtrhl. Nem\u011bl \u017ealudek d\u00e9le se d\u00edvat s\u00e1m na sebe, necht\u011bl vid\u011bt ty o\u010di, v nich\u017e st\u00e1le d\u00fdchala jiskra \u017eivota, zat\u00edmco zap\u0159\u00ed\u010dinil, \u017ee n\u011b\u010d\u00ed jiskra vyhasla.<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\n

\u221e<\/strong><\/div>\n
\n

„Kdy\u017e jsem sem p\u0159i\u0161el poprv\u00e9, byl jsem v \u0161oku z toho, jak p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 to tu je. O\u010dek\u00e1val jsem hol\u00e9 zdi, r\u00fdhy vyryt\u00e9 ve zdech a tak,“ chlapc\u016fv jemn\u00fd hlas ho vytrhl ze zamy\u0161len\u00ed. Jakmile se k n\u011bmu oto\u010dil, Bill ho odm\u011bnil nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p><\/div>\n

Zavrt\u011bl hlavou. „Tohle je v\u011bznice s nejm\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm re\u017eimem, nen\u00ed d\u016fvod, aby tu byly stroh\u00e9 zdi. Nav\u00edc, maj\u00ed hodn\u011b n\u00edzkou kapacitu, tak\u017ee i samotn\u00fd cely se n\u00e1m sp\u00ed\u0161 p\u0159izp\u016fsobily, m\u00e1me tu pohodl\u00ed.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e, \u017ee?“<\/div>\n
„Jak se to vezme,“ pokr\u010dil Bushido rameny a zap\u0159el se o lokty, zam\u017eoural do jarn\u00edho slunce. „Jsem toho n\u00e1zoru, \u017ee ve v\u011bzen\u00ed by to nem\u011bla b\u00fdt takov\u00e1 poh\u00e1dka. Jsme tu od toho, abychom dos\u00e1hli n\u011bjak\u00e9 n\u00e1pravy, abychom od\u010dinili svoje provin\u011bn\u00ed. Tohle devades\u00e1ti procent\u016fm chlap\u016f nep\u0159inese v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd pou\u010den\u00ed.“<\/div>\n
\n

Bill okam\u017eik ml\u010del, v zamy\u0161len\u00ed se tvrd\u011b kousal do rtu, jak v\u00e1hal, zda se zeptat nebo ne. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu, \u017ee tv\u016fj pobyt tady od\u010din\u00ed to, co se stalo tob\u011b?“ zeptal se nakonec ti\u0161e. P\u0159\u00e1l si, aby Bushido dok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee i on si zaslou\u017e\u00ed druhou \u0161anci.<\/p><\/div>\n

„Ne,“ odv\u011btil mu\u017e p\u0159esn\u011b podle chlapcova o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. „Vzal jsem n\u011bkomu \u017eivot a tohle nikdy neod\u010din\u00edm.“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale, Bille,“ Bushido na chlapce tvrd\u011b pohl\u00e9dl, v jeho o\u010d\u00edch nebyl prostor pro n\u00e1mitky \u010di diskuzi. „V\u011b\u0159 mi, probd\u011bl jsem spoustu noc\u00ed snahou p\u0159ij\u00edt na zp\u016fsob, jak sv\u011btu vynahradit to, \u017ee jsem ho p\u0159ipravil o malou d\u00edvku, kter\u00e1 mohla t\u0159eba zachra\u0148ovat \u017eivoty. Nena\u0161el jsem ani jeden jedin\u00fd.“<\/div>\n
„Bushido,“ Bill se nejist\u011b nat\u00e1hl po mu\u017eov\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed, nevzd\u00e1vaje se ani pot\u00e9, co sebou Bushido p\u0159ekvapen\u00edm cuknul. Lehce ho stiskl a povzbudiv\u011b se pousm\u00e1l. „Ud\u011blal jsi chybu. Obrovskou chybu, za kterou bude\u0161 platit do konce sv\u00e9ho \u017eivota u\u017e jen t\u00edm, \u017ee na to nikdy nezapomene\u0161. U\u017e tohle je obrovsk\u00e1 da\u0148 za jednu chybu, Bushido,“ m\u00edrn\u011b se k n\u011bmu naklonil. „Nedovol, abys platil v\u00edc, ne\u017e je nutn\u00e9. Pros\u00edm, nenech jednu jedinou chybu, aby zahalila tv\u016fj \u017eivot temnotou.“<\/div>\n
\n

„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee je ve mn\u011b i dobro?“ Bushido nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sledoval mladi\u010dk\u00e9ho chlapce, jeho\u017e \u017eivot je\u0161t\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nestihl poznamenat. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kde se v n\u011bm bere tolik v\u00edry v druh\u00e9, ani pro\u010d se rozhodl v\u011b\u0159it zrovna jemu, pro\u010d se neb\u00e1l dot\u00fdkat se ho.<\/p><\/div>\n

„Proto\u017ee ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s v sob\u011b m\u00e1 oboj\u00ed, dobro i zlo, a to, \u017ee na\u0161e \u010diny ob\u010das zahal\u00ed temnota, nemus\u00ed to nutn\u011b znamenat, \u017ee nem\u00e1me nad\u011bji. V\u017edycky z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak s t\u00edm nalo\u017e\u00ed\u0161 d\u00e1l.“<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou, smutn\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159eb\u011bhl p\u0159es jeho rty. „Co se ti stalo tak zl\u00e9ho, mali\u010dk\u00fd?“<\/div>\n
Bill sklopil hlavu a slo\u017eil ruce do kl\u00edna, pokr\u010dil rameny. „M\u011bl jsem n\u011bjakou \u0161patnou zku\u0161enost s p\u0159\u00e1teli m\u00e9ho bratra.“<\/div>\n
„Ubl\u00ed\u017eili ti?“<\/div>\n
„Pokusili se,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill souhlasn\u011b. „Na\u0161t\u011bst\u00ed se jim to nepovedlo, ale kdykoliv se potk\u00e1me, udr\u017euj\u00ed m\u011b p\u0159i v\u011bdom\u00ed, \u017ee by se to kdykoliv mohlo st\u00e1t znovu a tentokr\u00e1t u\u017e by se jim to mohlo pov\u00e9st. Po\u0159\u00e1d ale nep\u0159est\u00e1v\u00e1m v\u011b\u0159it tomu, \u017ee by se v nich mohla projevit ta dobr\u00e1 str\u00e1nka.“<\/div>\n
„Dok\u00e1zal by ses s nimi p\u0159\u00e1telit?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ne,“ zavrt\u011bl Bill hlavou, „ale dok\u00e1zal bych je p\u0159estat nen\u00e1vid\u011bt, kdybych vid\u011bl, \u017ee se zm\u011bnili.“<\/div>\n
\n

Bushido se lokty op\u0159el o kolena a pohled up\u0159el na ostatn\u00ed v\u011bzn\u011b, kte\u0159\u00ed si u\u017e\u00edvali p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho jarn\u00edho dne. Bylo to poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 zim\u011b, kdy teplota dosahovala tak vysok\u00fdch teplot, \u017ee nebyl probl\u00e9m sed\u011bt venku pouze v ko\u0161ili s kr\u00e1tk\u00fdmi ruk\u00e1vy. Z\u00e1vid\u011bl v\u0161em okolo, jak snadno se srovn\u00e1vali se sv\u00fdmi provin\u011bn\u00edmi, stejn\u011b jako Kay, kter\u00fd si bezstarostn\u011b u\u017e\u00edval n\u011bjakou stupidn\u00ed hru. V\u011bd\u011bl, \u017ee i on m\u00edval no\u010dn\u00ed m\u016fry, kter\u00e9 mu p\u0159ipom\u00ednaly hr\u016fzu, j\u00ed\u017e se dopustili. St\u00e1le ale dok\u00e1zal dal\u0161\u00ed den vst\u00e1t a usm\u00edvat se, b\u00fdt p\u0159\u00e1telsk\u00fd, d\u011blat si soci\u00e1ln\u00ed vazby. Byl to opravdu kl\u00ed\u010d k tomu, jak od\u010dinit sv\u00e9 provin\u011bn\u00ed? „Ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee na sv\u011bt\u011b existuj\u00ed lid\u00e9 tak dob\u0159\u00ed jako ty.“<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 proto, abychom vnesli sv\u011btlo do \u017eivot\u016f lid\u00ed, kte\u0159\u00ed p\u0159estali v\u011b\u0159it?“ Bill k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dl. „Ale nenech se zm\u00e1st, jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal – ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s v sob\u011b nos\u00ed dobro i zlo. I j\u00e1 ho tam m\u00e1m.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsi ale nejhodn\u011bj\u0161\u00ed zl\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem za posledn\u00ed rok poznal,“ pokr\u010dil Bushido rameny. „N\u011bco v sob\u011b m\u00e1\u0161, v\u00ed\u0161? N\u011bco, co dokonce i m\u011b nut\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, \u017ee bych to jednoho dne mohl v\u0161echno od\u010dinit.“<\/div>\n
Bill s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem sesko\u010dil ze stolu a k mu\u017ei se naklonil. „\u0158eknu ti tajemstv\u00ed,“ za\u0161eptal. „Kl\u00ed\u010dem ke v\u0161emu je l\u00e1ska.“<\/div>\n
Rozesm\u00e1l se, kdy\u017e Bushido proto\u010dil o\u010dima, a s omluvou odb\u011bhl na z\u00e1chod. Cht\u011bl d\u00e1t mu\u017ei trochu \u010dasu na to, aby mohl informaci zpracovat, ani\u017e by vedle sebe m\u011bl n\u011bkoho, kdo by na n\u011bj mohl tla\u010dit. Cht\u011bl mu d\u00e1t svobodu.<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

Le\u017eel v posteli s dekou omotanou kolem bok\u016f a se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch si polohlasem prozp\u011bvoval n\u00e1hodn\u011b vybran\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Tom byl jako obvykle n\u011bkde venku se svou partou, ale tentokr\u00e1t mu to ani moc nevadilo. Od jejich posledn\u00ed h\u00e1dky mezi nimi panovalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed dusno, kter\u00e9 jako by s\u00edlilo p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pokusu o rozhovor, proto se rozhodl rad\u011bji nechat v\u0161echno ule\u017eet. Jako dvoj\u010data podobn\u00fdch situac\u00ed za\u017eili nespo\u010det, tak\u017ee nijak netla\u010dil na pilu s napravov\u00e1n\u00edm – v\u017edycky se to n\u011bjak urovnalo, tak pro\u010d by to te\u010f m\u011blo b\u00fdt jinak?<\/p><\/div>\n

Mnohem v\u00edc mu prostor v hlav\u011b zab\u00edral Bushido. Nemohl p\u0159estat myslet na to, jak se na n\u011bj d\u00edval, kdy\u017e mluvili o jeho \u0161patn\u00e9 zku\u0161enosti s Tomov\u00fdmi p\u0159\u00e1teli. Soucit se v jeho o\u010d\u00edch m\u00edsil se vztekem, \u017ee mu bylo ubl\u00ed\u017eeno, i kdy\u017e ne fyzicky. Bill nev\u011bd\u011bl nic o Bushidov\u011b minulosti, ale jeho sou\u010dasn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed mu napov\u00eddalo mnoh\u00e9 o tom, jak\u00fd asi byl, ne\u017e se ta stra\u0161liv\u00e1 nehoda stala. V\u011b\u0159il tomu, \u017ee a\u0165 u\u017e byl jak\u00fdkoliv, nikdy nikomu \u00famysln\u011b neubl\u00ed\u017eil, nebo alespo\u0148 ne t\u00edmhle zp\u016fsobem.<\/div>\n
\n

\u00dasm\u011bv mu p\u0159ejel p\u0159es rty p\u0159i vzpom\u00ednce, jak se jejich ruce setkaly. P\u0159i \u00fapln\u011b prvn\u00edm kontaktu sebou Bushido cuknul, jako kdyby ho pop\u00e1lil. Kdy\u017e se ho ale dotknul v\u010dera, ucuknut\u00ed bylo mnohem m\u00e9n\u011b znateln\u00e9, jako by si snad u\u017e zvykl na to, \u017ee Bill se ob\u010das pla\u0161e nat\u00e1hne, jen aby mu uk\u00e1zal, \u017ee se ho neboj\u00ed, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed v jeho dobrou str\u00e1nku. Zd\u00e1lo se, \u017ee Bushido si za\u010d\u00ednal na Billovu spole\u010dnost zvykat a snad si j\u00ed i u\u017e\u00edvat<\/em>.<\/div>\n

S povzdechem zav\u0159el o\u010di a pohladil se po b\u0159i\u0161e. Kdy\u017e se Bushida dotkl, hus\u00ed k\u016f\u017ee mu p\u0159ejela po z\u00e1dech se stejnou intenzitou, jako kdy\u017e se na n\u011bj mu\u017e jen d\u00edval. Nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b v n\u011bm je, ale bylo to n\u011bco, co ho k n\u011bmu p\u0159itahovalo jako magnet. Jakmile se s n\u00edm dal jednou do \u0159e\u010di, najednou pot\u0159eboval v\u00edc, nemohl se znovu st\u00e1hnout a dr\u017eet d\u00e1l, i kdy\u017e Bushidovi tvrdil, \u017ee kdyby cht\u011bl, ud\u011blal by to. Jen co si ale v hlav\u011b vybavil barvu jeho o\u010d\u00ed a \u0161irok\u00e1 ramena, v\u011bd\u011bl, \u017ee lhal. Nedok\u00e1zal by se dr\u017eet daleko od n\u011bj.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Pod\u00edval se na sebe do zrcadla skrz p\u0159imhou\u0159en\u00e9 o\u010di, sna\u017eil se sezn\u00e1mit s mu\u017eem, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval zp\u00e1tky. Pamatoval si ho jako mlad\u00e9ho nerozv\u00e1\u017en\u00e9ho chlap\u00edka, kter\u00e9mu bylo okoln\u00ed sv\u011bt ukraden\u00fd. Zaj\u00edmaly ho jen pen\u00edze vyd\u011blan\u00e9 z prodeje<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[649],"tags":[],"class_list":["post-2058","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ocima-spolecnosti-zakazane"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2058","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2058"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2058\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2058"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2058"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2058"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}