{"id":20580,"date":"2008-03-01T14:29:00","date_gmt":"2008-03-01T13:29:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20538"},"modified":"2008-03-01T14:29:00","modified_gmt":"2008-03-01T13:29:00","slug":"falesny-hrac-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/falesny-hrac-10\/","title":{"rendered":"Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d 10."},"content":{"rendered":"
„Kdes byl?“ zavr\u010del Tom na\u0161tvan\u011b hned potom, co rozrazil dve\u0159e bratrova pokoje.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b nemohl usnout. Sice se v posteli p\u0159evaloval ze strany na stranu, ale v polosp\u00e1nku po\u0159\u00e1d \u010d\u00edhal na sebemen\u0161\u00ed zvuk. Doklad toho, \u017ee se bratr vr\u00e1til.<\/div>\n
Kolem p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no kone\u010dn\u011b usly\u0161el zn\u00e1m\u00e9 zavrz\u00e1n\u00ed \u010dtvrt\u00e9ho schodu. Prudce otev\u0159el o\u010di a posadil se na posteli. Se zatajen\u00fdm dechem naslouchal Billov\u00fdm krok\u016fm, m\u00edjej\u00edc\u00edm jeho pokoj.<\/div>\n
Neudr\u017eel se, aby za n\u00edm ne\u0161el.<\/div>\n
Bos\u00e9 nohy rychle p\u0159ekonaly vzd\u00e1lenost p\u00e1r metr\u016f ke dve\u0159\u00edm sousedn\u00edho pokoje. S klep\u00e1n\u00edm se nezdr\u017eoval, jak \u010dasovan\u00e1 bomba vlet\u011bl dovnit\u0159.<\/div>\n
Bill se pr\u00e1v\u011b svl\u00e9kal. St\u00e1l k n\u011bmu z\u00e1dy a roztr\u017eit\u011b odhazoval tri\u010dko a d\u017e\u00edny ke ko\u017een\u00e9 bund\u011b, le\u017e\u00edc\u00ed u\u017e na k\u0159esle.<\/div>\n
S nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i se k n\u011bmu oto\u010dil. Z ka\u017ed\u00e9ho jeho pohybu byla zn\u00e1t nesm\u00edrn\u00e1 \u00fanava.<\/div>\n
„Od kdy neklepe\u0161?“ zeptal se, ale kupodivu to nezn\u011blo ani moc na\u0161tvan\u011b, sp\u00ed\u0161 rezignovan\u011b.<\/div>\n
„Na n\u011bco jsem se t\u011b ptal?“ T\u0159emi kroky byl Tom u n\u011bj. Vztekle str\u010dil do jeho bled\u00e9ho ramene, a\u017e Bill zavr\u00e1voral.<\/div>\n
„Nek\u0159i\u010d, vzbud\u00ed\u0161 m\u00e1mu,“ pronesl Bill a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si Toma p\u0159em\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Tak kdes byl? M\u016f\u017ee\u0161 mi to, sakra, \u0159\u00edct? A jak to, \u017ee sis vzal auto a nic mi ne\u0159ekl?“ vztekal se d\u00e1l Tom.<\/div>\n
Bill se zt\u011b\u017eka posadil na svoji postel a jedn\u00edm prstem si set\u0159el rozmazan\u00e9 \u010dern\u00e9 linky ze spodn\u00edho v\u00ed\u010dka. „Tak \u0161tve t\u011b v\u00edc, \u017ee nev\u00ed\u0161, kde jsem byl, nebo \u017ee jsem se t\u011b nedovolil o auto?“<\/div>\n
Jeho lhostejn\u00e9 pozn\u00e1mky Toma rozpalovaly dob\u011bla.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b m\u011b zaj\u00edm\u00e1, kde ses cel\u00fd den a celou noc poflakoval. A pro\u010d jsi m\u011bl vypnut\u00fd mobil.“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu zvedl za\u010dervenal\u00e9 o\u010di. „Jenom jsem se cht\u011bl projet, to je–.“<\/div>\n
„L\u017ee\u0161!“ Tom\u016fv zlostn\u00fd hlas zarazil jeho slova.<\/div>\n
Do\u0161iroka rozkro\u010den\u00fd st\u00e1l p\u0159ed nahrben\u00fdm bratrem sed\u00edc\u00edm na b\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b. Z ka\u017ed\u00e9ho kousku jeho t\u011bla vyza\u0159ovalo opovr\u017een\u00ed, zloba, nahromad\u011bn\u00fd potla\u010dovan\u00fd vztek. Jemn\u011b op\u00e1len\u00e1 hru\u010f se prudce zdv\u00edhala, ruce se k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edraly do p\u011bst\u00ed a znovu rozv\u00edraly. O\u010di p\u0159epln\u011bn\u00e9 dlouho skr\u00fdvan\u00fdmi emocemi neklidn\u011b pozorovaly druhou postavu strnule k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed. Rozzloben\u00fd vypadal jak antick\u00e1 socha.<\/div>\n
„Musel sis naj\u00edt n\u011bjakou n\u00e1hradu s\u00e1m, kdy\u017e jsi u m\u011b neusp\u011bl?“ vyk\u0159ikl po chvilce posm\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Do toho ti nic nen\u00ed,“ odsekl Bill ve snaze alespo\u0148 trochu vyrovnat n\u00e1hl\u00e9 oto\u010den\u00ed rol\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed?“ Tomovo obo\u010d\u00ed se s hran\u00fdm \u00fadivem zdvihlo do v\u00fd\u0161ky. „Jak nen\u00ed?“ Sklonil hlavu k bratrovi, jeho hlas te\u010f p\u0159ipom\u00ednal had\u00ed sy\u010den\u00ed. „Myslel jsem, \u017ee jsi \u0159\u00edkal n\u011bco o tom, \u017ee m\u011b pot\u0159ebuje\u0161. \u017de beze m\u011b to nejde. Nebo jsi mi lhal?“<\/div>\n
Bill zara\u017een\u011b zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 ti p\u0159ece nel\u017eu.“<\/div>\n
„Tak mi \u0159ekni, jak\u00fd to bylo? Lep\u0161\u00ed ne\u017e minule? Nebo hor\u0161\u00ed?“ dor\u00e1\u017eel Tom. Jeho p\u0159edstavy Billa v objet\u00ed s nezn\u00e1mou se znovu vyno\u0159ily na povrch. A kdy\u017e ho m\u011bl p\u0159ed sebou, t\u00e9m\u011b\u0159 nah\u00e9ho, sed\u00edc\u00edho na posteli, byly je\u0161t\u011b v\u00edc konkr\u00e9tn\u00ed. Tom trp\u011bl. V\u0161echno uvnit\u0159 n\u011bj bylo tak natlakovan\u00e9, \u017ee sta\u010dil sebemen\u0161\u00ed impuls a rozbil by se na milion st\u0159\u00edpk\u016f. Ty p\u0159edstavy byly tak \u017eiv\u00e9 a tak krut\u011b zra\u0148uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Siln\u011b uchopil Billova ramena a hrub\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a sklouzl pohledem k Tomov\u00fdm ramen\u016fm, kde se znateln\u011b vyr\u00fdsovala mal\u00e1 prohlube\u0148 v pletenci sval\u016f. Lehk\u00e9 mraven\u010den\u00ed se rozb\u011bhlo jeho \u00fatrobami.<\/div>\n
Znovu se vr\u00e1til o\u010dima k t\u00e9 rozzloben\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ve sv\u00e9m rozho\u0159\u010den\u00ed n\u00e1hle odkryt\u00e9, nah\u00e9 ve sv\u00e9 up\u0159\u00edmnosti… a velmi vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Dychtiv\u011b sledoval celou \u0161k\u00e1lu v\u00fdraz\u016f, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00edm st\u0159\u00eddaly. Vypadalo to, \u017ee Toma nic nezastav\u00ed. Byl rozzloben\u00fd a t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161\u00edlen\u00fd \u017e\u00e1rlivost\u00ed.<\/div>\n
Bill spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n
Poda\u0159ilo se. Kone\u010dn\u011b jsem v n\u011bm n\u011bco probudil! Kone\u010dn\u011b \u017eije! Kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00ed n\u011bco siln\u00e9ho… stejn\u011b jako j\u00e1!<\/em><\/div>\n
Od t\u00e9 chv\u00edle nebyl schopen vn\u00edmat realitu. Nic z toho, co by Tom mohl ud\u011blat, mu nevadilo.<\/div>\n
Nec\u00edtil bolest, kdy\u017e ho Tom uhodil otev\u0159enou dlan\u00ed do tv\u00e1\u0159e, ani kdy\u017e dopadl z\u00e1dy na postel a uhodil se do temene o ze\u010f. A kdy\u017e kone\u010dn\u011b uc\u00edtil v\u00e1hu bratrova t\u011bla na sv\u00e9m a jeho \u00fasta slep\u011b t\u00e1paj\u00edc\u00ed po rozechv\u011bl\u00e9m krku, nenad\u00e1l\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed ho naprosto oslepil. Dos\u00e1hl sv\u00e9ho… alespo\u0148 pro tento okam\u017eik se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd a v tu chv\u00edli si tak\u00e9 uv\u011bdomil, \u017ee tenhle pocit u\u017e jednou ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b za\u017eil…<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Jak jsi mi to mohl ud\u011blat?“<\/em><\/div>\n
„Jednodu\u0161e. Copak si mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nech\u00e1m, aby sis u\u017e\u00edval s\u00e1m?“<\/em><\/div>\n
„Ty ses zbl\u00e1znil. P\u0159ece nem\u016f\u017eeme m\u00edt jednu holku!“<\/em><\/div>\n
„A pro\u010d ne? Jsme p\u0159ece dvoj\u010data… a dvoj\u010data d\u011blaj\u00ed v\u0161echno spolu.“<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno?“<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno, Tome, \u00fapln\u011b v\u0161echno.“<\/em><\/div>\n
…….<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e tenkr\u00e1t Bill p\u0159i\u0161el do Tomova pokoje pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se v\u011bnoval jedn\u00e9 pohledn\u00e9 fanynce a bez jak\u00fdchkoli zn\u00e1mek ostychu se k jejich n\u011b\u017en\u00fdm hr\u00e1tk\u00e1m p\u0159idal, Tom nev\u011b\u0159il, \u017ee nesn\u00ed. N\u011bco takov\u00e9ho p\u0159ece nen\u00ed mo\u017en\u00e9. On nem\u016f\u017ee jen tak vpadnout do m\u00e9ho pokoje a d\u00edvat se, jak se miluju s holkou, a cht\u00edt… n\u011bco v\u00edc.<\/em><\/div>\n
Ten ve\u010der se poh\u00e1dali. Rozbou\u0159en\u00e9 emoce tryskaly z obou stran a pak… pak se to prost\u011b stalo. P\u0159esko\u010dila jiskra. Ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, kdo s t\u00edm tehdy za\u010dal. Jist\u00e9 je jen jedno. Ta noc m\u011bla zm\u011bnit jejich vztah.<\/div>\n
Dot\u00fdkali se sv\u00fdch t\u011bl s v\u00e1havou nejistotou, objevovali skryt\u00e1 tajemstv\u00ed toho druh\u00e9ho a nechali se znovu a znovu spalovat neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm \u017e\u00e1rem, kter\u00fd se p\u0159i prvn\u00edm vz\u00e1jemn\u00e9m doteku rozho\u0159el. Ale ten k\u0159ehk\u00fd cit, kter\u00fd se z plamen\u016f v\u00e1\u0161n\u011b zrodil, m\u011bl b\u00fdt udus\u00e1n hned v po\u010d\u00e1tku sv\u00e9 truchliv\u00e9 existence…<\/div>\n
R\u00e1no je zastihlo unaven\u00e9 a rozbolav\u011bl\u00e9. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee nic nem\u00e1 \u0161anci p\u0159ekonat tuhle noc. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee na ni nikdy nezapomenou. A ob\u011bma bylo jasn\u00e9, \u017ee odte\u010f u\u017e nic nebude tak jako d\u0159\u00edv. Peklo otev\u0159elo sv\u00e9 br\u00e1ny…<\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n
S tich\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm zvr\u00e1til Bill hlavu dozadu a prohnul se v boc\u00edch, alespo\u0148 jak mu to v\u00e1ha Tomova t\u011bla dovolila. Cht\u011bl v\u00edc. Tv\u00e1\u0159e mu ho\u0159ely, dech byl k nezastaven\u00ed. Tomovy doteky ho tak nesnesiteln\u011b rozpalovaly… Mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla v jeho slabin\u00e1ch tloukla jedno p\u0159es druh\u00e9 a Bill c\u00edtil, \u017ee takov\u00fd n\u00e1por vzru\u0161en\u00ed nebude schopen dlouho ovl\u00e1dat a kontrolovat.<\/div>\n
Dychtiv\u011b vy\u0161el vst\u0159\u00edc Tomovu t\u011blu, cht\u011bl poznat, jestli i on c\u00edt\u00ed to sam\u00e9. Byl natolik om\u00e1men\u00fd siln\u00fdmi pocity, \u017ee nedok\u00e1zal post\u0159ehnout, jak je na tom. Zajel ob\u011bma rukama pod Tomovy voln\u00e9 kalhoty a sev\u0159el jeho pevn\u00fd zadek. Siln\u011b si jej p\u0159itiskl k sob\u011b. Zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 splynulo z Tomov\u00fdch rt\u016f i tlak jeho vzru\u0161en\u00ed, kter\u00fd se zaryl do Billova b\u0159icha, jej nemohly nechat na pochyb\u00e1ch…<\/div>\n
Jedin\u00fdm pohybem se p\u0159ekulil a obr\u00e1til Toma na z\u00e1da. S rukou uv\u011bzn\u011bnou pod vodop\u00e1dem tmav\u011b plav\u00fdch vlas\u016f, se k n\u011bmu v\u00edt\u011bzoslavn\u011b sklonil. Prstem voln\u00e9 ruky obkreslil konturu viditeln\u011b prokrven\u00fdch rt\u016f a lehce je rozev\u0159el. O\u010dima se do nich vp\u00edjel, zat\u00edmco ukazov\u00e1\u010dkem vst\u0159eb\u00e1val jejich horkost. Tolik po n\u011bm tou\u017eil. Tou\u017eil po jedin\u00e9m polibku, kter\u00fd mu vyma\u017ee z hlavy v\u0161echno, co le\u017eelo mezi tou jednou jedinou noci a tou dne\u0161n\u00ed. Zapomenout!<\/em> U\u017e byl tak blizou\u010dko, \u017ee c\u00edtil, jak Tom\u016fv hork\u00fd dech rozechv\u00edv\u00e1 rozcuchan\u00e9 vlasy na jeho skr\u00e1n\u00edch. Sta\u010dilo jen je\u0161t\u011b kousek…<\/div>\n
Byl tak zabran\u00fd do zkoum\u00e1n\u00ed Tomov\u00fdch \u00fast a do slastn\u00fdch p\u0159edstav z jejich doteku, \u017ee si nev\u0161iml m\u011bn\u00edc\u00edho se v\u00fdrazu v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
R\u00e1ny, kter\u00e9 Tomovi v pr\u016fb\u011bhu jejich naru\u0161en\u00e9ho vztahu zasadil, byly z\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edli\u0161 hlubok\u00e9 a tak se tak\u00e9 stalo, \u017ee proz\u0159en\u00ed, ke kter\u00e9mu Bill tuhle noc dosp\u011bl, bylo pochopeno jen jako dal\u0161\u00ed \u00faskok.<\/div>\n
„To nejde.“<\/div>\n
Jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku tu byl najednou zas ten star\u00fd Tom.<\/div>\n
Vysmekl se zpod Billova t\u011bla. Na setinu vte\u0159iny se zarazil, jako by snad cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec jen zahanben\u011b vstal a se sklon\u011bnou hlavou rychle ode\u0161el.<\/div>\n
Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b m\u011bl Bill chu\u0165 se rozbre\u010det.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Kdes byl?“ zavr\u010del Tom na\u0161tvan\u011b hned potom, co rozrazil dve\u0159e bratrova pokoje. Samoz\u0159ejm\u011b nemohl usnout. Sice se v posteli p\u0159evaloval ze strany na stranu, ale v polosp\u00e1nku po\u0159\u00e1d \u010d\u00edhal na sebemen\u0161\u00ed zvuk. Doklad toho, \u017ee se bratr vr\u00e1til. Kolem p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[50],"tags":[],"class_list":["post-20580","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-falesny-hrac"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20580","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20580"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20580\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20580"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20580"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20580"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}