{"id":20587,"date":"2008-03-01T14:23:00","date_gmt":"2008-03-01T13:23:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20545"},"modified":"2008-03-01T14:23:00","modified_gmt":"2008-03-01T13:23:00","slug":"falesny-hrac-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/falesny-hrac-3\/","title":{"rendered":"Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d 3."},"content":{"rendered":"
Ostr\u00e1, \u0159ezav\u00e1 bolest. K\u016f\u017ee m\u011b p\u00e1l\u00ed. Mili\u00f3ny drobn\u00fdch kapi\u010dek ledov\u00e9 vody dopadaj\u00ed na m\u00e9 t\u011blo. Zhluboka d\u00fdch\u00e1m, abych to v sob\u011b p\u0159ebil. Abych nec\u00edtil to zoufalstv\u00ed. Jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e to m\u00e1m za sebou. D\u0159\u00edv jsem c\u00edtil \u00falevu, dnes ne… Dnes c\u00edt\u00edm jen bezb\u0159ehou hr\u016fzu, \u010dir\u00e9 zoufalstv\u00ed z vlastn\u00ed slabosti. Podvedli jsme dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka.<\/em><\/div>\n
„Ned\u00edvej se na m\u011b,“ oto\u010dil hlavu po bratrovi, kter\u00fd za n\u00edm p\u0159i\u0161el do koupelny hotelov\u00e9ho pokoje. Poka\u017ed\u00e9 Bill vybral jin\u00fd hotel, ale Tomovi p\u0159i\u0161ly v\u0161echny skoro stejn\u00e9. Tak stejn\u00e9 jako to, kv\u016fli \u010demu sem chodili…<\/div>\n
Bill za sebou zav\u0159el dve\u0159e a op\u0159el se o n\u011b z\u00e1dy. Na Tomova slova nikterak nereagoval. Zv\u011bdav\u011b si prohl\u00ed\u017eel jeho prochladl\u00e9 t\u011blo stoj\u00edc\u00ed pod proudem vody.<\/div>\n
Tom vypnul vodu a zabalil se do hu\u0148at\u00e9 osu\u0161ky. Uvolnil silnou gumi\u010dku a na odhalen\u00e1 ramena se sesypala z\u00e1plava tmav\u011b plav\u00fdch vlas\u016f, spleten\u00fdch do siln\u00fdch pramen\u016f. Postavil se p\u0159ed zrcadlo.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co jsi mi sl\u00edbil, Bille,“ \u0159ekl. V odrazu zrcadla vyhledal bratrovu tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to dnes bylo naposledy.“<\/div>\n
Hledal jak\u00fdkoli n\u00e1znak, \u017ee jeho prosby budou vysly\u0161eny, \u017ee v\u0161echno skon\u010d\u00ed a on bude moci kone\u010dn\u011b p\u0159estat p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je t\u00edm, k\u00fdm ve skute\u010dnosti nikdy nebyl.<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti to, kdy\u017e nem\u00e1\u0161 k\u0161iltku,“ pronesl ti\u0161e Bill. Odlepil se od dve\u0159\u00ed a n\u011bkolika kroky popo\u0161el ke zmaten\u00e9mu Tomovi. Vid\u011bl na n\u011bm, \u017ee doslova ztuhnul a vypla\u0161en\u011b se srdcem m\u00e1lem a\u017e v krku vy\u010dk\u00e1val, co bude d\u00e1l.<\/div>\n
P\u011bst\u011bnou rukou uchopil jeden siln\u00fd pramen vlas\u016f. Nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 vte\u0159iny si jej prohl\u00ed\u017eel. Pak mazliv\u011b p\u0159ilo\u017eil ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a ot\u0159el se o n\u011bj.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b von\u00ed po he\u0159m\u00e1nku,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Tuhle v\u016fni budu m\u00edt asi v\u017edycky spojenou s tebou,“ usm\u00e1l se. „Pamatuju si, jak jsi byl posedl\u00fd po sv\u011btl\u00fdch vlasech a po\u0159\u00e1d jsi nutil m\u00e1mu, aby ti je zesv\u011btlila. Pamatuje\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 ano,“ vyslovil Tom zara\u017een\u011b, „ale p\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee i ty si to pamatuje\u0161.“<\/div>\n
„Jak bych mohl zapomenout?“ odpov\u011bd\u011bl Bill ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Bille?“ oslovil ho Tom. Ne\u0161lo si nev\u0161imnout nad\u011bje, kter\u00e1 se objevila v jeho hlase.<\/div>\n
D\u00edvali se navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed a sna\u017eili se uhodnout my\u0161lenky toho druh\u00e9ho. Bill kone\u010dn\u011b vzt\u00e1hl ruku a pohladil Tomovu chladnou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed lehk\u00e9, ale oce\u0148uju, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161.“ Mile se na Toma usm\u00e1l.<\/div>\n
Tolik vd\u011b\u010dnosti, tolik nad\u011bje a tolik l\u00e1sky. To v\u0161e v jedn\u011bch jedin\u00fdch o\u010d\u00edch. V\u00edm, \u017ee ho zra\u0148uji, ubli\u017euji mu t\u00edm, co ho nut\u00edm d\u011blat, ale nem\u016f\u017eu jinak. Dokud bude vedle m\u011b, \u017eivouc\u00ed a dychtiv\u00fd, nenajdu klid. Jedin\u011b jeho zk\u00e1za, jeho poko\u0159en\u00ed, jeho nen\u00e1vist… to jedin\u00e9 m\u011b m\u016f\u017ee spasit.<\/em><\/div>\n
„Oble\u010d se, d\u011blej, mus\u00edme j\u00edt. Nem\u00e1m je\u0161t\u011b sbaleno,“ zasy\u010del ne\u010dekan\u011b prudce Bill.<\/div>\n
*<\/div>\n
V ruk\u00e1ch pevn\u011b sv\u00edr\u00e1m hladk\u00fd kruh volantu, kolenem ob\u010das zavad\u00edm o kl\u00ed\u010dky zastr\u010den\u00e9 do zapalov\u00e1n\u00ed. Nem\u016f\u017eu odtrhnout pohled od \u0161ediv\u00e9 d\u00e1lnice. Pozoruju st\u0159edovou b\u00edlou \u010d\u00e1ru. Auto hladov\u011b ukusuje kilometr za kilometrem. Noha na plynu se neznateln\u011b chv\u011bje, ale nepolevuju. Sklouznu pohledem k tachometru. B\u00edl\u00e1 ru\u010di\u010dka pomalu m\u00edj\u00ed \u010d\u00edsla 150, 170, 190 a \u0161plh\u00e1 k \u010d\u00edslu 200. C\u00edt\u00edm, jak se adrenalin rychle rozl\u00e9v\u00e1 m\u00fdm t\u011blem. Na vte\u0159inu m\u011b napadne, \u017ee kdybych jen nepatrn\u011b pohnul rukama doprava… Sta\u010dilo by tak m\u00e1lo a vylet\u011bli bychom ze silnice ven. Svodidla by na\u0161e t\u011b\u017ek\u00e9 auto v t\u00e9hle rychlosti nemohla udr\u017eet. A v\u0161echno by se vy\u0159e\u0161ilo. Z\u016fstali bychom jen my dva. Jen j\u00e1 a on…<\/em><\/div>\n
D\u00e1v\u00e1m nohu z plynu…<\/em><\/div>\n
Sv\u00edt\u00e1.<\/em><\/div>\n
Po prav\u00e9 stran\u011b se rozl\u00e9v\u00e1 nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e1 z\u00e1\u0159e, vlevo je st\u00e1le je\u0161t\u011b \u010derno\u010dern\u00e1 tma. A uprost\u0159ed, kde z\u00e1\u0159e vnik\u00e1 do \u010dern\u00e9 tmy jsme my. J\u00e1, on a auto, kter\u00e9 n\u00e1s ti\u0161e odv\u00e1\u017e\u00ed pry\u010d. Pry\u010d od zka\u017een\u00e9ho sv\u011bta, pro kter\u00fd jsme se rozhodli \u017e\u00edt, usp\u011bt v n\u011bm a p\u0159in\u00e9st nezbytn\u00e9 ob\u011bti. Vrac\u00edme se zp\u00e1tky. Tam, kde m\u00e1me sv\u00e9 ko\u0159eny, kde jsme vyrostli, kde to v\u0161echno za\u010dalo.<\/em><\/div>\n
M\u016fj pohled sklouzne k Billovi. Kdy\u017e sp\u00ed, vypad\u00e1 jako and\u011bl. I s t\u011bmi rozcuchan\u00fdm vlasy, i se sp\u00e1nkem napuchl\u00fdmi v\u00ed\u010dky, i s t\u011bma k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159en\u00fdma rukama, jak se sna\u017e\u00ed ubr\u00e1nit n\u011b\u010demu, o \u010dem se mu z\u0159ejm\u011b zd\u00e1, zamotan\u00fd do bezpe\u010dnostn\u00edch p\u00e1s\u016f.<\/em><\/div>\n
P\u0159ijdu si stra\u0161n\u011b provinile. Styd\u00edm se za my\u0161lenky, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami v\u00ed\u0159ily moj\u00ed zmatenou hlavou.<\/em><\/div>\n
„Nikdy bych ti nemohl ubl\u00ed\u017eit,“ \u0161ept\u00e1m. V posledn\u00ed chv\u00edli se pod\u00edv\u00e1m zp\u00e1tky na silnici a rychle strhnu volant. V\u016fbec jsem si nev\u0161iml, \u017ee jsem p\u0159ejel do t\u0159et\u00edho nejrychlej\u0161\u00edho pruhu. Na\u0161t\u011bst\u00ed v tuhle dobu zeje d\u00e1lnice v\u00edcem\u00e9n\u011b pr\u00e1zdnotou.<\/em><\/div>\n
O hodinu pozd\u011bji ti\u0161e zastav\u00edm p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Je docela dob\u0159e mo\u017en\u00e9, \u017ee budou v\u0161ichni je\u0161t\u011b sp\u00e1t. Telefonovali jsme ve\u010der, \u017ee n\u00e1s p\u0159iveze \u0161of\u00e9r n\u011bkdy p\u0159ed ob\u011bdem. Tahle ne\u010dekan\u00e1 akce byl m\u016fj v\u00fdmysl a Bill si tentokr\u00e1t netroufl mi odporovat.<\/em><\/div>\n
Nem\u016f\u017eu odtrhnout pohled od jeho nevinn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Naklon\u00edm se nad n\u011bj. Hrud\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 le\u017e\u00edm na jeho lokti. M\u00e1m sto chut\u00ed jej obejmout, pol\u00edbit, zabo\u0159it hlavu do jeho tri\u010dka a ujistit se, \u017ee je tu jen pro m\u011b, \u017ee j\u00e1 jsem ten jedin\u00fd, pro koho chce \u017e\u00edt… Nat\u00e1hnu krk a jemn\u011b, jak jen to dok\u00e1\u017eu, p\u0159itisknu sv\u00e9 rty na bledou k\u016f\u017ei jeho \u0161pi\u010dat\u00e9 brady. Zav\u0159u o\u010di, tolik je ten dotek pro m\u011b intenzivn\u00ed. P\u0159ikazuju si, abych toho okam\u017eit\u011b nechal. Abych se vr\u00e1til zp\u00e1tky na sv\u00e9 sedadlo. Abych mu klidn\u011b, p\u0159esto rozhodn\u011b, \u0159ekl: Bille, probu\u010f se, jsme doma.<\/em><\/div>\n
Nic z toho ale neud\u011bl\u00e1m. Nepatrn\u011b rty rozev\u0159u, aby pohltily je\u0161t\u011b v\u00edc t\u00e9 hladk\u00e9 k\u016f\u017ee, \u0161pi\u010dkou jazyka pohlad\u00edm mal\u00e9 znam\u00e9nko, na n\u011bm\u017e te\u010f v\u00fdjime\u010dn\u011b neulp\u00edv\u00e1 vrstva make upu. Moje t\u011blo se chv\u011bje \u0161t\u011bst\u00edm. \u0160t\u011bst\u00edm a je\u0161t\u011b pocitem \u010dehosi pro m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nezn\u00e1m\u00e9ho. Om\u00e1men\u011b se odt\u00e1hnu. Zaklon\u00edm hlavu a op\u0159u se o op\u011brku za mnou. Ticho v aut\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed jen moje hlubok\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Jestli to byl sen, nechci se nikdy probudit.<\/em><\/div>\n
Tom vystoupil z auta tak ti\u0161e, jak jen dok\u00e1zal. Sna\u017eil se, aby bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed neprobudilo sp\u00edc\u00edho bratra. Rozhodl se nechat Billa je\u0161t\u011b trochu prospat, zat\u00edmco s\u00e1m vynos\u00ed z kufru auta jejich v\u011bci.<\/div>\n
P\u0159es jedno rameno si hodil sv\u016fj obrovsk\u00fd batoh, p\u0159es druh\u00e9 Billovu cestovn\u00ed ta\u0161ku, do ruky vzal je\u0161t\u011b Bill\u016fv kosmetick\u00fd kuf\u0159\u00edk a zam\u00ed\u0159il k brance. Rozhl\u00ed\u017eel se po zahrad\u011b a zasn\u011bn\u011b vzpom\u00ednal na v\u0161echny blbosti, kter\u00e9 tu s Billem jako mal\u00ed kluci prov\u00e1d\u011bli.<\/div>\n
Pomal\u00fdmi kroky, z nich\u017e n\u00e1hle bylo c\u00edtil nehranou jistotu a s\u00edlu, zam\u00ed\u0159il se sv\u00fdm n\u00e1kladem po \u0161t\u011brkov\u00e9 cest\u011b k domu.<\/div>\n
Kdyby se oto\u010dil, naskytl by se mu zajist\u00e9 zaj\u00edmav\u00fd pohled. Jeho bratr sed\u011bl konsternovan\u011b na p\u0159edn\u00edm sedadle spolujezdce. O\u010di \u0161iroce rozev\u0159en\u00e9, sledoval Tomovu vzdaluj\u00edc\u00ed se siluetu. Rychl\u00e9 pohyby jeho hrudi prozrazovaly bou\u0159liv\u00e9 emoce. Asi poprv\u00e9 by Tom mohl spat\u0159it n\u00e1znak n\u011b\u010deho, na co tak dlouho \u010dekal.<\/div>\n
Ale Tom se neoto\u010dil….<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ostr\u00e1, \u0159ezav\u00e1 bolest. K\u016f\u017ee m\u011b p\u00e1l\u00ed. Mili\u00f3ny drobn\u00fdch kapi\u010dek ledov\u00e9 vody dopadaj\u00ed na m\u00e9 t\u011blo. Zhluboka d\u00fdch\u00e1m, abych to v sob\u011b p\u0159ebil. Abych nec\u00edtil to zoufalstv\u00ed. Jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e to m\u00e1m za sebou. D\u0159\u00edv jsem c\u00edtil \u00falevu, dnes ne… Dnes c\u00edt\u00edm jen<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[50],"tags":[],"class_list":["post-20587","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-falesny-hrac"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20587","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20587"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20587\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20587"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20587"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20587"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}