{"id":20588,"date":"2008-03-01T14:22:00","date_gmt":"2008-03-01T13:22:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20546"},"modified":"2008-03-01T14:22:00","modified_gmt":"2008-03-01T13:22:00","slug":"falesny-hrac-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/01\/falesny-hrac-2\/","title":{"rendered":"Fale\u0161n\u00fd hr\u00e1\u010d 2."},"content":{"rendered":"
„Bille, u\u017e to takhle d\u00e1l nem\u016f\u017eeme d\u011blat…“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d ne? Boj\u00ed\u0161 se? M\u016fj velk\u00fd neohro\u017een\u00fd bratr m\u00e1 strach?“<\/em><\/div>\n
„Ano, m\u00e1m strach. Tohle se n\u00e1m jednou mus\u00ed vymknout z rukou… Jak dlouho mysl\u00ed\u0161, \u017ee to m\u016f\u017eeme skr\u00fdvat?“<\/em><\/div>\n
„Tak dlouho, dokud n\u00e1s to bude bavit!“<\/em><\/div>\n
„Ne, Bille, to tebe to bav\u00ed… M\u011b to nikdy nebavilo!“<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Copak sis toho nikdy nev\u0161iml?“<\/em><\/div>\n
„\u010ceho, Tome?“<\/em><\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m to jen kv\u016fli tob\u011b… Nen\u00e1vid\u00edm je! A nen\u00e1vid\u00edm tebe, proto\u017ee chce\u0161 je a ne m\u011b! A nen\u00e1vid\u00edm sebe, proto\u017ee to v sob\u011b neum\u00edm potla\u010dit… zni\u010dit, zab\u00edt!“<\/em><\/div>\n
Vysok\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd chlapec odlepil nos od okna. Zad\u00edval se na otisk, kter\u00fd na skle z\u016fstal. Povzdechl si. Jak jednoduch\u00e9 je diskutovat s Billem v m\u00e9 hlav\u011b… O co t\u011b\u017e\u0161\u00ed je \u0159\u00edct mu n\u011bco takov\u00e9ho do o\u010d\u00ed… do t\u011bch jeho povrchn\u00edch a sobeck\u00fdch o\u010d\u00ed… Bille!<\/em><\/div>\n
Odvr\u00e1til se od okna a vyhledal pohledem tmavovlasou hlavou. Bill st\u00e1l kousek od n\u011bj, s telefonem p\u0159ilepen\u00fdm u ucha.<\/div>\n
„Jasn\u011b… budeme p\u0159ipraveni… A\u017e za p\u011bt t\u00fddn\u016f? V\u00e1\u017en\u011b? No… to je super.“<\/div>\n
Z \u00fatr\u017ek\u016f hovoru a nep\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00e9ho t\u00f3nu bratrova hlasu Tom usoudil, \u017ee jim mana\u017eer z\u0159ejm\u011b dal volno, aby mohli odjet dom\u016f.<\/div>\n
P\u011bt t\u00fddn\u016f. P\u011bt t\u00fddn\u016f naprost\u00e9 volnosti a hlavn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd tlak… \u017d\u00e1dn\u00e1 m\u00e9dia, \u017e\u00e1dn\u00e1 pozornost, \u017e\u00e1dn\u00e9 nap\u011bt\u00ed… Jen j\u00e1 a on, jen to, co ve skute\u010dnosti jsme…<\/em><\/div>\n
„Jedeme dom\u016f, z\u00edtra r\u00e1no…“ pronesl Bill sklesle sm\u011brem ke sv\u00e9mu bratrovi a zad\u00edval se ven z okna prostorn\u00e9ho pokoje jejich berl\u00ednsk\u00e9ho bytu. Pronajali si ho u\u017e kdysi d\u00e1vno v za\u010d\u00e1tc\u00edch sv\u00e9 kari\u00e9ry. Pot\u0159ebovali m\u00edt sv\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b, m\u00edsto, kde se budou c\u00edtit jako doma, i kdy\u017e budou stovky kilometr\u016f vzd\u00e1leni od sv\u00e9 rodiny, od sv\u00fdch bl\u00edzk\u00fdch. A tenhle byt spl\u0148oval v\u0161echny po\u017eadavky. Tich\u00e9 sp\u00edc\u00ed hn\u00edzdo vysoko nad st\u0159echami \u010din\u017eovn\u00edch dom\u016f, kam u\u017e nedolehl pouli\u010dn\u00ed ruch, hluk aut, cink\u00e1n\u00ed tramvaj\u00ed ani zm\u011b\u0165 lidsk\u00fdch hlas\u016f.<\/div>\n
V m\u00edstnosti bylo ticho, jen \u0161patn\u011b dota\u017een\u00fd kohoutek kuchy\u0148sk\u00e9 baterie monot\u00f3nn\u011b odm\u011b\u0159oval \u010das.<\/div>\n
„Tak se mnou mluv, sakra. Chce\u0161 trucovat a\u017e do konce \u017eivota?“ rozk\u0159ikl se, kdy\u017e bratr ani na tak neutr\u00e1ln\u00ed pozn\u00e1mku, jakou je informace o odjezdu dom\u016f, nikterak nereagoval.<\/div>\n
Tom mu ml\u010dky pohled op\u011btoval. O\u010di se mu leskly tajen\u00fdm vzdorem.<\/div>\n
„Netrucuju a ty to v\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal posl\u00e9ze. „N\u011bco jsi mi sl\u00edbil nebo se nepamatuje\u0161?“<\/div>\n
Do posledn\u00edch slov dal v\u00edce d\u016frazu, ne\u017e v tu chv\u00edli cht\u011bl.<\/div>\n
„Nech toho, na tohle te\u010f v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ odsekl mu Bill mrzut\u011b a znovu se obr\u00e1til pohledem k modr\u00e9 obloze t\u00e1hnouc\u00ed se do nekone\u010dna.<\/div>\n
Tom se ubl\u00ed\u017een\u011b st\u00e1hl do sebe. U\u017e u\u017e m\u011bl na jazyku v\u0161echno, co cht\u011bl Billovi \u0159\u00edct, ale znovu n\u011bjak ztratil odvahu. Boj\u00e1cn\u011b st\u0159elil po bratrovi pohledem.<\/div>\n
„Bille, skon\u010deme to, pros\u00edm…“ za\u0161kemral. Pohledem se vp\u00edjel do bratrov\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch zad zahalen\u00fdch do ost\u0159e \u010derven\u00e9ho tri\u010dka. Velmi n\u00e1padn\u00e9 svou barvou upout\u00e1valo pozornost stejn\u011b jako v\u0161echno s n\u00edm spojen\u00e9.<\/div>\n
Tmav\u00e9 vlasy zav\u00ed\u0159ily v prudk\u00e9m pohybu hlavy a jako hebk\u00fd z\u00e1voj se srovnaly pod\u00e9l bled\u00e9ho obli\u010deje. „Ty jsi mi asi nerozum\u011bl,“ vyslovil pomalu, s d\u016frazem na ka\u017ed\u00e9 slabice. „Jedeme dom\u016f!“<\/div>\n
V\u00ed\u010dka zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di vypla\u0161en\u011b zamrkala. Kone\u010dn\u011b pochopil. „To ne, Bille! To nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b!“<\/div>\n
N\u011bkolika kroky se Bill p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke zd\u011b\u0161en\u00e9mu bratrovi st\u00e1le stoj\u00edc\u00edmu u okna. Naklonil k n\u011bmu tv\u00e1\u0159, a\u017e se jejich nosy t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkaly.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pro m\u011b snad lep\u0161\u00ed nab\u00eddku?“zeptal se potm\u011b\u0161ile. V tmav\u00fdch o\u010d\u00edch se zablesklo.<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b. Jak j\u00e1 t\u011b nen\u00e1vid\u00edm. Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b za to, \u017ee m\u011b nut\u00ed\u0161 tohle pro\u017e\u00edvat. Pro\u010d, Bille? \u0158ekni mi, pro\u010d? Co tak stra\u0161n\u00e9ho jsem ti provedl? Trest\u00e1\u0161 m\u011b snad za to, \u017ee jsem se zamiloval?<\/em><\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Tak to ud\u011blej beze m\u011b.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu to ud\u011blat bez tebe, pot\u0159ebuju t\u011b. Copak jsi to po\u0159\u00e1d nepochopil?“<\/div>\n
Taky t\u011b pot\u0159ebuju. Pot\u0159ebuju, abys byl se mnou. Abychom skon\u010dili s touhle \u0161pinavou a fale\u0161nou hrou. Abychom byli zase spolu… tak jako kdysi…<\/em><\/div>\n
Dlouh\u00fd prst p\u0159ejel \u010dern\u00fdm nehtem po jeho rozechv\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Pohled sklouzl k sepjat\u00fdm ruk\u00e1m. Pru\u017en\u00e9 t\u011blo se s ko\u010di\u010d\u00ed mr\u0161tnost\u00ed sv\u00e1div\u011b prot\u00e1hlo… Tom jen popla\u0161en\u011b zamrkal. Ned\u011bj to! A nebo… ud\u011blej to, ano… pros\u00edm!<\/em><\/div>\n
Hork\u00fd dech ovanul jeho tv\u00e1\u0159. Jsi tak bl\u00edzko! Jen kr\u016f\u010dek sta\u010d\u00ed…<\/em><\/div>\n
„Tome, je\u0161t\u011b naposledy.“ Vyslovil ta slova tak m\u011bkce, jen kdyby m\u011bla jin\u00fd v\u00fdznam,<\/em> pomyslel si zklaman\u011b ten druh\u00fd. Sklopil o\u010di ke sv\u00fdm ruk\u00e1m, prosebn\u011b sepjat\u00fdm jako p\u0159i modlitb\u011b.<\/div>\n
„Neboj se, je\u0161t\u011b naposledy a skon\u010d\u00edme to.“ Kul \u017eelezo, dokud c\u00edtil, \u017ee \u017ehne. Dychtiv\u011b hltal \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima bratrovy chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, jemnou linii jeho nosu, r\u016f\u017eov\u00e9 pln\u00e9 rty, provokativn\u011b protnut\u00e9 mal\u00fdm kouskem chladiv\u00e9ho kovu.<\/div>\n
Ned\u00edvej se na m\u011b tak. Nesnesu to. Je to hor\u0161\u00ed o to, \u017ee my oba tu\u0161\u00edme pravdu. A p\u0159ece n\u00e1s to nezastav\u00ed, abychom kone\u010dn\u011b p\u0159estali p\u0159edst\u00edrat a vylo\u017eili karty na st\u016fl…<\/em><\/div>\n
Ot\u0159el se svou bledou tv\u00e1\u0159\u00ed tu bratrovu, nyn\u00ed lehce zr\u016f\u017eov\u011blou rozru\u0161en\u00edm… Ob\u011bma projelo zachv\u011bn\u00ed, ten elektrizuj\u00edc\u00ed dotek vn\u00edmali naprosto z\u0159eteln\u011b. Tom se b\u00e1l jakkoli pohnout. Sklopen\u00fdma o\u010dima sledoval Billovu hru\u010f, hlubok\u00e9 n\u00e1dechy se st\u0159\u00eddaly ze nepravideln\u00fdmi, p\u0159eru\u0161ovan\u00fdmi v\u00fddechy. Hork\u00e1 krev tepaj\u00edc\u00ed pod tou hladkou k\u016f\u017e\u00ed na krku, tolik smyslnosti v jedin\u00e9m t\u011ble…<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ za\u0161eptal s nad\u011bj\u00ed v hlase.<\/div>\n
Bratr pomal\u00fdm pohybem hlavy p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
N\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee jejich sp\u00e1sa je tak bl\u00edzko. Sta\u010dilo by jen nat\u00e1hnout ruku, projevit trochu odvahy, b\u00fdt alespo\u0148 na okam\u017eik ten siln\u011bj\u0161\u00ed… Ale nic z toho Tom neud\u011blal. S rozt\u0159esen\u00fdm srdcem p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak se Bill narovn\u00e1v\u00e1. C\u00edtil jeho \u017ehnouc\u00ed pohled, ale b\u00e1l se pohl\u00e9dnout do jeho o\u010d\u00ed. Stiskl pevn\u011b v\u00ed\u010dka, jako by mu to mohlo n\u011bjak pomoci.<\/div>\n
Kdy\u017e je znovu otev\u0159el, vid\u011bl p\u0159ed sv\u00fdm obli\u010dejem bledou ruku s \u010dern\u00fdmi nehty. Sv\u00edrala Tom\u016fv telefon. Na displeji z\u00e1\u0159ilo p\u0159ipraven\u00e9 jm\u00e9no. Sta\u010dilo jen tak m\u00e1lo, uchopit jej do ruky, stisknout zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko a p\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem pron\u00e9st: „Ahoj, tady Tom. Nemohli bychom se ve\u010der vid\u011bt?“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Bille, u\u017e to takhle d\u00e1l nem\u016f\u017eeme d\u011blat…“ „Pro\u010d ne? Boj\u00ed\u0161 se? M\u016fj velk\u00fd neohro\u017een\u00fd bratr m\u00e1 strach?“ „Ano, m\u00e1m strach. Tohle se n\u00e1m jednou mus\u00ed vymknout z rukou… Jak dlouho mysl\u00ed\u0161, \u017ee to m\u016f\u017eeme skr\u00fdvat?“ „Tak dlouho, dokud n\u00e1s to bude bavit!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[50],"tags":[],"class_list":["post-20588","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-falesny-hrac"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20588","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20588"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20588\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20588"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20588"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20588"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}