{"id":20596,"date":"2008-02-29T19:14:00","date_gmt":"2008-02-29T18:14:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20554"},"modified":"2008-02-29T19:14:00","modified_gmt":"2008-02-29T18:14:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-54","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-54\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 54. (konec)"},"content":{"rendered":"
P\u0159ed budovou byla obrovsk\u00e1 spousta lid\u00ed. Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral skrz tmav\u00e1 skla ven, ale nikoho nevn\u00edmal. \u0158idi\u010d mu zastavil u postrann\u00edho vchodu, aby se dovnit\u0159 dostal nepozorovan\u011b.<\/div>\n
Organizace byla p\u0159ipraven\u00e1 perfektn\u011b.<\/div>\n
Hned dostal speci\u00e1ln\u00ed VIP kartu a urostl\u00fd mu\u017e s t\u0159\u00edmilimetrov\u00fdm je\u017ekem na hlav\u011b ho odvedl za Lucasem.<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ p\u0159iv\u00edtal ho sv\u011btlovlas\u00fd mu\u017e p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Jo, jde to.“<\/div>\n
Lucas ho objal. „Ale no tak, seber se. Dneska jsi tady velk\u00e1 hv\u011bzda, na v\u0161echny se usm\u00edvej… po\u0159\u00e1d mus\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee t\u011b n\u011bkdo m\u016f\u017ee fotit… neboj, to zvl\u00e1dne\u0161. \u00c1\u00e1\u00e1\u00e1… tady jsi.“ Propustil Billa ze sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed a nat\u00e1hl ruku k n\u011bmu za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
„Bille? Tak tohle je moje dcera. U\u017e se zn\u00e1te.“<\/div>\n
Bill stihl nasadit profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv a oto\u010dil se. Pe\u010dliv\u011b natr\u00e9novan\u00fd obli\u010dej v\u0161ak ztuhnul p\u0159ekvapen\u00edm. „Lauro???“<\/div>\n
„Ahoj Bille.“ \u010cernovl\u00e1ska se p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b usm\u00e1la a nastavila Lucasovi tv\u00e1\u0159 k polibku. „Jsi p\u0159ekvapen\u00fd?“<\/div>\n
„Tak j\u00e1 v\u00e1s tu nech\u00e1m, uvid\u00edme se pozd\u011bji… a Bille… hlavu vzh\u016fru, ano?“ povzbudiv\u011b na n\u011bj mrknul Lucas a vydal se p\u0159iv\u00edtat dal\u0161\u00ed hosty.<\/div>\n
Bill jen na jeho slova k\u00fdvnul a obr\u00e1til se k Lau\u0159e.<\/div>\n
„No to jsem… v\u016fbec m\u011b nenapadlo, \u017ee to bude\u0161 ty.“<\/div>\n
K\u00fdvla. „Ano, Lucas je m\u016fj t\u00e1ta.“<\/div>\n
Bill honem nev\u011bd\u011bl co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1 Tom?“ zeptala se po chv\u00edli ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Tom?“ Jej\u00ed ot\u00e1zka ho zasko\u010dila. Cel\u00e9 to pro n\u011bj bylo n\u011bjak hrozn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Nav\u00edc ani nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee po tom v\u0161em bude schopn\u00e1 se zrovna s n\u00edm<\/em> bavit o Tomovi. To p\u0159ece…<\/em><\/div>\n
„Jo, ujde to.“<\/div>\n
„Nen\u00ed mu doma smutno?“ pokra\u010dovala s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Smutno?“<\/div>\n
„No… kdy\u017e jsi ho tam nechal samotn\u00e9ho… mohl jsi ho vz\u00edt s sebou.“<\/div>\n
Bill se o\u0161il. „Ur\u010dit\u011b by ne\u0161el.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 kv\u016fli mn\u011b?“ podivila se Laura. „Ale j\u00e1 p\u0159ece… myslela jsem, \u017ee moji omluvu p\u0159ijal, \u017ee m\u016f\u017eeme z\u016fstat p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
Bill zt\u011b\u017eka polkl. Lau\u0159ina slova jen potvrzovala Tomovu verzi…<\/div>\n
Honem \u0159ekl: „Ne, to ur\u010dit\u011b nen\u00ed kv\u016fli tob\u011b… jen… nem\u00e1 r\u00e1d takov\u00e9 velk\u00e9 akce, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill tak n\u011bjak o\u010dek\u00e1val, \u017ee a\u017e zase Lauru potk\u00e1, \u017ee ji bude nen\u00e1vid\u011bt. Siln\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm, mnohem siln\u011bji. Myslel si, \u017ee se na ni nebude moci pod\u00edvat bez toho, \u017ee by si p\u0159edstavil Tomovy ruce bloud\u00edc\u00ed po jej\u00edm t\u011ble, jeho \u00fasta zabo\u0159en\u00e1 do t\u011bch jej\u00edch, jejich t\u011bla p\u0159ilepen\u00e1 k sob\u011b… ale nebylo to tak. Te\u010f tu st\u00e1l, d\u00edval se na ni a nec\u00edtil nic z toho.<\/div>\n
Laura se za\u010dala vypt\u00e1vat na jeho pr\u00e1ci na filmu a na ostatn\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 p\u0159i tom za\u017eil… U\u017e v\u011bd\u011bla o jejich spolupr\u00e1ci s nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnost\u00ed. Gratulovala mu k takov\u00e9mu \u00fasp\u011bchu… prost\u011b to byla najednou \u00fapln\u011b jin\u00e1 Laura, ne\u017e kterou znal p\u0159edt\u00edm. Ta hlavn\u00ed zm\u011bna, kterou vn\u00edmal, byla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 spokojenost, kter\u00e1 z n\u00ed s\u00e1lala na m\u00edle daleko. P\u016fsobila jako \u010dlov\u011bk, kter\u00fd m\u00e1 v\u0161echno vy\u0159e\u0161en\u00e9; pr\u00e1ci, kter\u00e1 ho bav\u00ed, rodinu, kter\u00e1 ho podr\u017e\u00ed, a milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka, pro n\u011bho\u017e \u017eije…<\/div>\n
Na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik poc\u00edtil bodnut\u00ed neviditeln\u00e9ho ostnu. I j\u00e1 jsem mohl tohle v\u0161echno m\u00edt…<\/em><\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b za to, co jsem v\u00e1m provedla?“ zeptala se ti\u0161e.<\/div>\n
Chv\u00edli neodpov\u00eddal. „Asi ne… nev\u00edm, myslel jsem, \u017ee a\u017e se potk\u00e1me, bude to jin\u00e9… ale kupodivu se mi s tebou docela dob\u0159e pov\u00edd\u00e1.“ Usm\u00e1l se.<\/div>\n
Chv\u00edli ho pozorovala a pak se k n\u011bmu naklonila.<\/div>\n
„On t\u011b moc miluje,“ za\u0161eptala mu do ucha. Nepatrn\u011b se odt\u00e1hla se a up\u0159en\u011b se mu zad\u00edvala do o\u010d\u00ed. „Va\u017e si toho… n\u011bco tak siln\u00e9ho jako jeho l\u00e1ska k tob\u011b se \u010dasto nevid\u00ed.“<\/div>\n
Z jej\u00edho pohledu poznal, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
……………<\/div>\n
Nakonec to nebyl tak \u0161patn\u00fd ve\u010der. Premi\u00e9ra se poda\u0159ila, Bill poznal mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si s n\u00edm cht\u011bli pot\u0159\u00e1st rukou a poblahop\u0159\u00e1t mu k \u00fasp\u011bchu, fotografov\u00e9 cvakali blesky o sto \u0161est…<\/div>\n
Po absolvov\u00e1n\u00ed v\u0161ech povinnost\u00ed se s Laurou usadil v rohu sal\u00f3nku a pov\u00eddali si. Vzniklo mezi nimi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pouto d\u016fv\u011bry. Laura mu vypr\u00e1v\u011bla o Lucasovi, jak od jej\u00ed matky ode\u0161el, kdy\u017e byla mal\u00e1… jak nikdy necht\u011bl, aby se prosazovala s jeho jm\u00e9nem, necht\u011bl j\u00ed uleh\u010dovat cestu k \u00fasp\u011bchu, tak\u017ee byla nucen\u00e1 pou\u017e\u00edvat fale\u0161n\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed, aby nikoho nenapadla souvislosti s Lucasem, i o tom, jak se posledn\u00ed dobou zm\u011bnil a kone\u010dn\u011b k n\u00ed na\u0161el cestu… vypr\u00e1v\u011bla o sv\u00e9 pobl\u00e1zn\u011bnosti k Tomovi a o jeho nedosa\u017eitelnosti…<\/div>\n
„Potkala jsem jednoho mu\u017ee… mysl\u00edm, \u017ee jsem se do n\u011bj zamilovala a i on do m\u011b,“ sv\u011b\u0159ila mu \u0161eptem, kdy\u017e se lou\u010dili, „dneska u\u017e ch\u00e1pu, co jste pro\u017e\u00edvali… a j\u00e1 v\u00e1m to skoro zni\u010dila. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi to nepovedlo.“ Letmo pol\u00edbila Billa na tv\u00e1\u0159. „Chra\u0148 si sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, Bille, on za to stoj\u00ed.“ Je\u0161t\u011b jednou se na n\u011bj usm\u00e1la a lehce vystoupila z auta. Venku se oto\u010dila a naposledy mu zam\u00e1vala. Pak u\u017e zmizela za brankou Lucasovy vily.<\/div>\n
……………<\/div>\n
Bill ti\u0161e odemkl a vstoupil do tmav\u00e9ho bytu. Opatrn\u011b, aby nikoho nevzbudil, odlo\u017eil kl\u00ed\u010de na poli\u010dku a skopnul boty na roho\u017eku pod zrcadlem.<\/div>\n
Pro\u0161el bytem ke sv\u00e9mu pokoji.<\/div>\n
Odhodil bundu na \u017eidli a s \u00falevou se nat\u00e1hl na postel. Oble\u010den\u00fd, neumyt\u00fd… Zad\u00edval se na strop a v hlav\u011b si p\u0159ehr\u00e1val rozhovor s Laurou.<\/div>\n
Najednou oto\u010dil hlavu ke dve\u0159\u00edm. N\u011bco ho t\u00e1hlo, aby vstal a \u0161el za Tomem. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, prost\u011b to ud\u011blal. Ti\u0161e vstoupil do jeho pokoje. Chv\u00edli jen st\u00e1l, aby se zorientoval v p\u0159\u00edtm\u00ed. Pak po \u0161pi\u010dk\u00e1ch do\u0161el a\u017e k posteli, kde se r\u00fdsovala tmav\u00e1 silueta.<\/div>\n
Pohled, kter\u00fd se mu naskytl, ho rozhodn\u011b sebral v\u00edc, ne\u017e by si myslel. Tom spal sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka, v n\u00e1ru\u010di sv\u00edral b\u00edlou deku. Dlouh\u00e9 spleten\u00e9 vlasy rozh\u00e1zen\u00e9 po pol\u0161t\u00e1\u0159i a na tv\u00e1\u0159i neklidn\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
Rozechv\u011ble klesl na kolena a jen se na n\u011bj d\u00edval. Dlouh\u00e9 minuty hladil o\u010dima Tomovu tv\u00e1\u0159, dokud se jeho vlastn\u00ed rty nerozt\u00e1hly do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Jak u\u017e je to dlouho, kdy jsem ti naposledy \u0159ekl, \u017ee t\u011b miluju, l\u00e1sko?<\/em> promlouval k n\u011bmu v my\u0161lenk\u00e1ch. Tolik bych ti to cht\u011bl \u0159\u00edct a opakovat ti to po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d a\u017e do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta.<\/em> Lau\u0159ina slova mu st\u00e1le rezonovala v hlav\u011b. „Chra\u0148 si sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, Bille, on za to stoj\u00ed.“ Ano…j\u00e1 v\u00edm… v\u00edm, \u017ee mi za to stoj\u00ed… l\u00e1sko, jak jen jsem na to mohl zapomenout?<\/em><\/div>\n
Ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, sklonil se a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Tomova \u00fasta. N\u011b\u017en\u011b se o n\u011b ot\u00edral a kdy\u017e se trochu pootev\u0159ely, nepatrn\u011b zatla\u010dil. Nedo\u010dkav\u011b vnikl jazykem mezi ty dva m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky a rozrazil bari\u00e9ru hladk\u00fdch b\u00edl\u00fdch zub\u016f. Ten neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit napln\u011bn\u00ed ho prostoupil do posledn\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dky jeho t\u011bla. Kone\u010dn\u011b…<\/em><\/div>\n
„L\u00e1sko,“ zamumlal rozespale Tom. „Tak ses vr\u00e1til!“<\/div>\n
„Ano, Tome, ano,“ \u0161eptal Bill, horliv\u011b pokr\u00fdvaje Tomovu tv\u00e1\u0159 drobn\u00fdmi polibky, „vr\u00e1til jsem se a u\u017e nikdy od tebe neodejdu.“ Vklouzl k Tmovi pod deku a siln\u011b ho objal kolem krku.<\/div>\n
……………<\/div>\n
Tomovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, co se to vlastn\u011b d\u011bje. Ale Billovo chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo v jeho posteli, tisknouc\u00ed se k n\u011bmu, bylo v\u00edce ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee se mu to nezd\u00e1.<\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b a siln\u011b objal. Vn\u00edmal ho ka\u017ed\u00fdm kouskem sv\u00e9ho t\u011bla. Zoufale ho sv\u00edral, jako by m\u011bl strach, \u017ee si to rozmysl\u00ed a zas odejde.<\/div>\n
„… vr\u00e1til jsem se a u\u017e nikdy od tebe neodejdu.“ Tom by v t\u00e9 chv\u00edli p\u0159\u00edsahal, \u017ee v \u017eivot\u011b nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho nesly\u0161el. Odevzdan\u011b se zap\u0159el hlavou o Billovo \u010delo.<\/div>\n
„Nikdy u\u017e t\u011b odej\u00edt nenech\u00e1m.“<\/div>\n
A tenhle slib hodlal splnit.<\/div>\n
A d\u00e1l?<\/em> pomyslel si, kdy\u017e o p\u00e1r hodin pozd\u011bji u\u017e Bill klidn\u011b oddechoval s hlavou spokojen\u011b polo\u017eenou na jeho rameni a rukama obto\u010den\u00fdma kolem jeho t\u011bla.<\/div>\n
D\u00e1l vlastn\u011b nic. To je p\u0159ece konec. Konec na\u0161eho p\u0159\u00edb\u011bhu… vlastn\u011b ne, to nen\u00ed konec. To je teprve za\u010d\u00e1tek! Takhle se to prost\u011b st\u00e1t m\u011blo. V\u0161echno, \u010d\u00edm jsme pro\u0161li, bylo v knize na\u0161ich \u017eivot\u016f u\u017e kdysi d\u00e1vno zaznamenan\u00e9, p\u0159ipraven\u00e9 jako zkou\u0161ka… zkou\u0161ka pro n\u00e1s, jestli si na\u0161i l\u00e1sku zaslou\u017e\u00edme… a my usp\u011bli. Dok\u00e1zali jsme to a ten k\u0159ehk\u00fd dar te\u010f dr\u017e\u00edme v dlan\u00edch.<\/em><\/div>\n
Co n\u00e1s \u010dek\u00e1 d\u00e1l netu\u0161\u00edm… ale jedno v\u00edm jist\u011b. Dokud ve mn\u011b bude jen jisk\u0159i\u010dka \u017eivota, moje l\u00e1ska k n\u011bmu bude \u017e\u00edt d\u00e1l. A a\u017e tu u\u017e jednou nebudu, bude \u017e\u00edt alespo\u0148 v na\u0161em p\u0159\u00edb\u011bhu, v t\u00e9hle pov\u00eddce… a v t\u011bch, kdo si ji budou \u010d\u00edst.<\/em><\/p>\n

Konec<\/strong><\/p>\n

Tak… a to je \u00fapln\u00fd konec Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen… jakkoli dlouho mi trvalo p\u0159en\u00e9st tenhle p\u0159\u00edb\u011bh z m\u00e9 hlavy „na pap\u00edr“, rozhodn\u011b to byl \u010das, kter\u00e9ho nelituju. Dokonce te\u010f c\u00edt\u00edm trochu smutku a podivn\u00e9 pr\u00e1zdno, kdy\u017e soubor s pov\u00eddkou p\u0159esouv\u00e1m do dopsan\u00fdch. Ale co… takov\u00fd je \u017eivot, n\u011bco kon\u010d\u00ed, aby n\u011bco nov\u00e9ho mohlo za\u010d\u00edt…<\/em><\/div>\n

Nechci to d\u00e1l protahovat a smutnit tady..<\/em><\/div>\n
Moc d\u011bkuju v\u0161em, kte\u0159\u00ed se pravideln\u011b za\u010d\u00edtali do t\u011bchhle \u0159\u00e1dk\u016f a pro\u017e\u00edvali ten p\u0159\u00edb\u011bh spolu se mnou a s nimi. D\u011bkuju, \u017ee jste m\u011b povzbuzovali a zahrnovali \u00fa\u017easn\u00fdmi koment\u00e1\u0159i… jednodu\u0161e d\u011bkuju, \u017ee jste a \u017ee \u010dtete.<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Michelle M.<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

P\u0159ed budovou byla obrovsk\u00e1 spousta lid\u00ed. Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral skrz tmav\u00e1 skla ven, ale nikoho nevn\u00edmal. \u0158idi\u010d mu zastavil u postrann\u00edho vchodu, aby se dovnit\u0159 dostal nepozorovan\u011b. Organizace byla p\u0159ipraven\u00e1 perfektn\u011b. Hned dostal speci\u00e1ln\u00ed VIP kartu a urostl\u00fd mu\u017e s t\u0159\u00edmilimetrov\u00fdm je\u017ekem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20596","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20596","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20596"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20596\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20596"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20596"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20596"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}