{"id":20598,"date":"2008-02-29T19:11:00","date_gmt":"2008-02-29T18:11:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20556"},"modified":"2008-02-29T19:11:00","modified_gmt":"2008-02-29T18:11:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-52\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 52."},"content":{"rendered":"
Kdy\u017e Tom nasedl do auta a \u0159ekl Tonymu, \u017ee pot\u0159ebuje vz\u00edt je\u0161t\u011b dom\u016f pro v\u011bci, Tony jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, ale na nic se neptal. „A nezapome\u0148 se umejt a p\u0159evl\u00edct. Vypad\u00e1\u0161, jako kdybys vyml\u00e1til bar,“ poznamenal, jako by se nechumelilo.<\/div>\n
Tom ze sebe st\u00e1hl zakrv\u00e1cenou mikinu u\u017e v aut\u011b. Necht\u011bl zbyte\u010dn\u011b budit rozruch.<\/div>\n
Kdy\u017e se uvid\u011bl doma v zrcadle, zhrozil se. Studenou vodou pe\u010dliv\u011b omyl stopy krve ze sv\u00e9ho obli\u010deje, v\u00e1hal, jestli zvl\u00e1dne i rychlou sprchu, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee m\u00e1 zaschlou krev i na b\u0159i\u0161e, shodil ze sebe oble\u010den\u00ed a zaplul pod vodu. Poda\u0159ilo se mu zamaskovat t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny stopy krom\u011b mod\u0159iny na prav\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, kter\u00e1 slibovala, \u017ee se je\u0161t\u011b rozhodn\u011b rozroste a vybarv\u00ed se.<\/div>\n
Dob\u011bhl nah\u00fd do sv\u00e9ho pokoje, rychle se obl\u00e9kl, p\u00e1r v\u011bc\u00ed nah\u00e1zel do tmav\u00e9ho hranat\u00e9ho batohu. Na\u010dm\u00e1ral otci vzkaz, \u017ee jeli s Billem na n\u00e1v\u0161t\u011bvu za m\u00e1mou a u\u017e sb\u00edhal po schodech dol\u016f.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ prohodil sm\u011brem k Tonymu.<\/div>\n
Zapadl do rohu zadn\u00edho sedadla. Ne\u017e projeli Berl\u00ednem, nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval ulice pokryt\u00e9 lehk\u00fdm popra\u0161kem sn\u011bhu. Vzpom\u00ednal, jak p\u0159ed p\u00e1r dny \u0161li s Billem dom\u016f ze studia. Pohnul rukou v kapse, jako by snad \u010dekal, \u017ee tam najde jeho zk\u0159ehlou dla\u0148.<\/div>\n
Dal bych v\u0161echno za to m\u00edt ten dar a vid\u011bt do budoucnosti, zjistit, co n\u00e1s \u010dek\u00e1, m\u00edt jistotu, \u017ee i kdyby m\u011b dneska, z\u00edtra, poz\u00edt\u0159\u00ed… kdyby m\u011b necht\u011bl k sob\u011b pustit, \u017ee spolu zase jednou budeme… Tahle nejistota m\u011b ub\u00edj\u00ed…<\/em><\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Ne, nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by to mohlo skon\u010dit. V\u017edy\u0165 j\u00e1 ho miluju a on miluje m\u011b. Dokud tohle bude platit, nikdy to skon\u010dit nem\u016f\u017ee…<\/em><\/div>\n
……………….<\/div>\n
Z posledn\u00edch sil jsem se dovlekl do sv\u00e9ho pokoje.<\/em><\/div>\n
M\u00e1ma byla hodn\u011b p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e jsem se objevil. Ani jsem j\u00ed nesta\u010dil zatelefonovat, \u017ee p\u0159ijedu. Hned se samoz\u0159ejm\u011b ptala na Toma, jestli taky p\u0159ijede, tak jsem jen zavrt\u011bl hlavou. Bolelo to. Jedin\u00e1 vzpom\u00ednka na n\u011bj, vysloven\u00ed jeho jm\u00e9no… ta bolest m\u011b p\u011bkn\u011b pomalou\u010dku cupovala na malinkat\u00e9 kous\u00ed\u010dky a j\u00e1 to \u00fatrpn\u011b p\u0159ij\u00edmal. Nic jin\u00e9ho jsem si nezaslou\u017eil, byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd…<\/em><\/div>\n
M\u00e1ma mi uva\u0159ila konvici medov\u00e9ho \u010daje, zahnala m\u011b do postele a odjela do pr\u00e1ce.<\/em><\/div>\n
Jen v boxerk\u00e1ch jsem si zalezl pod deku a zav\u0159el o\u010di. P\u00e1lily m\u011b \u00fanavou… aby taky ne, kdy\u017e jsem nespal u\u017e v\u00edc ne\u017e 24 hodin. Jen\u017ee jakmile jsem je zav\u0159el, zase jsem uvid\u011bl jeho. Obr\u00e1til jsem se na z\u00e1da a sledoval drobn\u00e9 praskliny na strop\u011b. Nutil jsem se, abych sledoval barevnou linku nakreslenou dobr\u00fdch dvacet \u010d\u00edsel od horn\u00edho okraje zdi. Ka\u017ed\u00fd detail byl hodn\u00fd m\u00e9 pozornosti, abych na n\u011bj nemyslel, abych ho nevid\u011bl p\u0159ed o\u010dima…<\/em><\/div>\n
……………..<\/div>\n
T\u011bsn\u011b p\u0159ed Magdeburgem zavolal Tom znovu Simone. Uv\u011bdomil si, \u017ee nem\u00e1 kl\u00ed\u010de a nebyl si jist\u00fd, jestli by ho Bill pustil dovnit\u0159. Domluvili se, \u017ee za n\u00ed p\u0159ijede do pr\u00e1ce.<\/div>\n
Simone byla nad\u0161en\u00e1, kdy\u017e ho uvid\u011bla vystupovat z auta.<\/div>\n
„Tome, proboha… co se ti to stalo?“ Jej\u00ed nad\u0161en\u00fd v\u00fdraz vyst\u0159\u00eddalo zd\u011b\u0161en\u00ed. Kone\u010dky prst\u016f se opatrn\u011b dotkla jeho pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„To nic,“ usm\u00e1l se Tom a opatrn\u011b jej\u00ed ruku odstr\u010dil. Podr\u017eel si ji v\u0161ak v dlani. „Budu u\u017e muset j\u00edt, nechci, aby byl s\u00e1m, kdy\u017e se nec\u00edt\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
Simone potla\u010dila slzy. Tomova starostlivost ji doj\u00edmala… „Tak b\u011b\u017e,“ postr\u010dila ho k autu. „Uvid\u00edme se ve\u010der.“<\/div>\n
………………<\/div>\n
Pod\u011bkoval Tonymu za odvoz a vystoupil p\u0159ed domem na ulici. V jedn\u00e9 ruce dr\u017eel batoh, ve druh\u00e9 Simoniny kl\u00ed\u010de. C\u00edtil se podivn\u011b klidn\u00fd… jako kdyby vystoupil ze sv\u00e9ho t\u011bla a odn\u011bkud shora se d\u00edval s\u00e1m na sebe, jak tam stoj\u00ed. D\u00edval se za st\u0159\u00edbrn\u00fdm autem, dokud mu nezmizelo z o\u010d\u00ed za zat\u00e1\u010dkou.<\/div>\n
Pomalu se oto\u010dil a odemkl branku. Ve\u0161el po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b a\u017e k domu. U domovn\u00edch dve\u0159\u00ed nepatrn\u011b zav\u00e1hal. Potichu odemkl a vstoupil do domu.<\/div>\n
Nakoukl do ob\u00fdv\u00e1ku v p\u0159\u00edzem\u00ed, ale nikdo tam nebyl. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch vystoupal po schodech do patra a do\u0161el k Billovu pokoji.<\/div>\n
Dve\u0159e nebyly \u00fapln\u011b zav\u0159en\u00e9. Vzt\u00e1hl ruku, aby mohl nahl\u00e9dnout dovnit\u0159.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ ozval se za n\u00edm mraziv\u00fd hlas.<\/div>\n
Prudce se oto\u010dil. „Bille,“ vydechl. O\u010dima sjel bratrovu nahou postavu, zakrytou jen kouskem tmav\u00e9ho pr\u00e1dla. \u017d\u00e1dostiv\u011b polknul.<\/div>\n
Bill se o\u0161il. Znal tyhle Tomovy pohledy a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Pevn\u011b stiskl k sob\u011b zuby, aby zahnal lehk\u00e9 mrazen\u00ed ve sv\u00e9m b\u0159i\u0161e. Nemohl si nev\u0161imnout nov\u00e9 ozdoby na jeho tv\u00e1\u0159i. „Co to–?“ u\u017e u\u017e natahoval ruku, aby se dotkl prsty toho bolestiv\u00e9ho m\u00edsta, ale neud\u011blal to. St\u00e1hl ji zp\u00e1tky d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihla dotknout poran\u011bn\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
Pro jistotu si zalo\u017eil ruce k\u0159\u00ed\u017eem p\u0159es hrudn\u00edk. „Tak co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zopakoval nep\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal. „P\u0159ijel jsem za tebou. V\u00edm v\u0161echno. V\u00edm, co ti David \u0159ekl a cht\u011bl jsem, abys m\u011b vyslechl. Ne v\u0161echno je toti\u017e tak, jak se na prvn\u00ed pohled zd\u00e1. David nic nepochopil…Chci ti to vysv\u011btlit. Bille, pros\u00edm, dej mi p\u0159\u00edle\u017eitost.“<\/div>\n
„Aha,“ k\u00fdvnul Bill hlavou. „M\u00e1m si poslechnout, \u017ee m\u011bl David n\u011bjak\u00e9 halucinace, kdy\u017e t\u011b vid\u011bl l\u00edbat se s tou….“ spolknul slovo, kter\u00e9 se mu p\u0159ipletlo na jazyk, „s n\u00ed,“ opravil se, „nebo \u017ee se s n\u00ed v kav\u00e1rn\u011b obj\u00edmal n\u011bkdo jin\u00fd, zat\u00edmco ty jsi nakupoval s Gustavem, co?… Zklamal jsi m\u011b, Tome, zklamal. V\u011b\u0159il jsem ti, v\u011b\u0159il jsem, \u017ee m\u011b miluje\u0161… \u017ee n\u00e1\u0161 vztah pro tebe n\u011bco znamen\u00e1… a ty ses zat\u00edm jen dob\u0159e bavil. Moj\u00ed naivitou, moj\u00ed d\u016fv\u011brou… moj\u00ed zaslepenost\u00ed.“ Bill se dost\u00e1val do varu. Potla\u010dovan\u00e9 city se draly na povrch, tup\u00e1 letargie ustoupila.<\/div>\n
„Nech m\u011b mluvit, Bille… \u0159eknu ti, jak to v\u0161echno bylo.“<\/div>\n
„Nestoj\u00edm o to… \u0159ekl jsem ti dost jasn\u011b, \u017ee je mezi n\u00e1mi konec. Copak to nem\u016f\u017ee\u0161 pochopit?“ zak\u0159i\u010del. Oto\u010dil se na pat\u011b a dal se po schodech dol\u016f do p\u0159\u00edzem\u00ed.<\/div>\n
„Ne, Bille, nem\u016f\u017eu to pochopit,“ zv\u00fd\u0161il hlas i Tom. Jeho rychl\u00e9 kroky zadun\u011bly na schodech. Dob\u011bhl Billa v ob\u00fdv\u00e1ku. D\u00edval se na jeho \u0161t\u00edhl\u00e1, dlouh\u00e1 z\u00e1da. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee nikdy jsem k nikomu nec\u00edtil nic takov\u00e9ho jako k tob\u011b. V\u00ed\u0161, jak moc m\u011b zm\u011bnilo to, \u017ee jsem se do tebe zamiloval.“ Zti\u0161il hlas. „L\u00e1sko, pros\u00edm, vyslechni m\u011b.“ Vzt\u00e1hl ruku a uchopil Billa za rameno. Oto\u010dil ho k sob\u011b \u010delem. D\u00edval se do t\u011bch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm jeho a usilovn\u011b myslel na to, jak moc ho miluje. Cht\u011bl, aby to Bill poznal, aby jeho ml\u010denliv\u00e1 slova pronikla p\u0159\u00edmo do jeho mysli.<\/div>\n
„Nikdy jsem Lauru nemiloval, nikdy jsem s n\u00ed nespal.“ Spustil Tom p\u0159ekotn\u011b. Nevynechal \u017e\u00e1dnou podrobnost, jedin\u00fd detail… Pokou\u0161el se mu vysv\u011btlit sv\u00e9 rozpolo\u017een\u00ed, sv\u00e9 pocity i sv\u00e9 pochybnosti… „A\u0165 se ale mezi n\u00e1mi stalo cokoli, v\u017edycky jsi pro m\u011b byl na prvn\u00edm m\u00edst\u011b ty. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal p\u00e1r chyb, ale nakonec jsem to zvl\u00e1dl, nedostala m\u011b a neubl\u00ed\u017eila ani tob\u011b, i kdy\u017e mohla… Copak to po\u0159\u00e1d nech\u00e1pe\u0161? V\u0161echno co se stalo, bylo kv\u016fli n\u00e1m dv\u011bma… To my oba neseme vinu, prost\u011b jsme se zamilovali do toho nespr\u00e1vn\u00e9ho \u010dlov\u011bka a nikdy to nebudeme moci ve\u0159ejn\u011b p\u0159iznat. A na tuhle prvn\u00ed a jedinou chybu se u\u017e pak za\u010dalo nabalovat v\u0161echno ostatn\u00ed. Ano, se\u0161el jsem se s n\u00ed znovu p\u0159ed p\u00e1r dny… ale jen jako s kamar\u00e1dkou, nebo mo\u017en\u00e1 sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b jen se zn\u00e1mou. P\u0159\u00edsah\u00e1m ti, \u017ee v tom nebylo v\u016fbec nic sexu\u00e1ln\u00edho. Cht\u011bla se mi za v\u0161echno omluvit a j\u00e1 cht\u011bl n\u00e1\u0161 vztah urovnat. A pro\u010d jsem ti o tom ne\u0159ekl? Bu\u010f up\u0159\u00edmn\u00fd a p\u0159iznej aspo\u0148 s\u00e1m sob\u011b, \u017ee bys mi ud\u011blal takovou sc\u00e9nu, \u017ee jsem to rad\u0161i necht\u011bl riskovat…“ Tom uchopil Billovy ruce do sv\u00fdch dlan\u00ed. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed se srdcervouc\u00ed up\u0159\u00edmnost\u00ed. „Bille, jestli se dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159es tohle v\u0161echno p\u0159en\u00e9st, m\u016f\u017eeme pokra\u010dovat tam, kde jsme p\u0159estali… \u00famysln\u011b ne\u0159\u00edk\u00e1m za\u010d\u00edt znovu, proto\u017ee na\u0161e l\u00e1ska nikdy neskon\u010dila a t\u00edm p\u00e1dem ani nem\u016f\u017ee znovu za\u010d\u00edt…“<\/div>\n
D\u00edval se do t\u011bch milovan\u00fdch o\u010d\u00ed a hledal v nich z\u00e1blesk toho, \u017ee ho Bill pochopil, \u017ee porozum\u011bl a \u017ee v\u00ed o s\u00edle citu, kter\u00fd tu st\u00e1le je… cokoli krom\u011b chladn\u00e9ho pr\u00e1zdna.<\/div>\n
Mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it, \u017ee jsem ti nikdy necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit. Nikdy… jen m\u011b neopou\u0161t\u011bj, Bille, bez tebe nejsem nic… Ne\u010dek\u00e1m odpu\u0161t\u011bn\u00ed, jen trochu pochopen\u00ed. Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Chci p\u0159\u00edli\u0161?<\/em><\/div>\n
Bill vytrhl sv\u00e9 ruce z Tomova sev\u0159en\u00ed. Smutn\u011b sklopil o\u010di k zemi. „Je pozd\u011b, Tome. Pro n\u00e1s dva u\u017e je pozd\u011b.“<\/div>\n
„To ne\u0159\u00edkej,“ vyk\u0159ikl Tom. C\u00edtil, \u017ee mu Bill unik\u00e1 mezi prsty. Vzt\u00e1hl ruku, ale odm\u00edtav\u00fd v\u00fdraz v za\u010dervenal\u00fdch o\u010d\u00edch zastavil jeho pohyb.<\/div>\n
On nechce, abych se ho dot\u00fdkal… p\u0159itom m\u00e1 v o\u010d\u00edch slzy.<\/em><\/div>\n
………………<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny byly t\u011b\u017ek\u00e9 pro oba dva. Vlastn\u011b i pro v\u0161echny v jejich okol\u00ed. Tom um\u00edn\u011bn\u011b z\u016fstal v Magdeburgu, trval na tom, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt Billovi na bl\u00edzku. Ten v\u0161ak jeho p\u0159\u00edtomnost odm\u00edtal a tr\u00e1pili jeden druh\u00e9ho. Tom p\u0159esp\u00e1val v ob\u00fdv\u00e1ku na pohovce, proto\u017ee Bill se vymluvil na nachlazen\u00ed, kter\u00fdm Toma samoz\u0159ejm\u011b nechce ohrozit.<\/div>\n
Svoj\u00ed um\u00edn\u011bnost\u00ed a zarputilost\u00ed d\u00e1vali v\u0161anc v\u0161echno, v\u010detn\u011b kapely. Odm\u00edtali se vr\u00e1tit do Berl\u00edna a \u00fa\u010dastnit zkou\u0161ek, p\u0159itom term\u00edn jejich vystoupen\u00ed v televizi se hroziv\u011b bl\u00ed\u017eil. Nikdo nech\u00e1pal, co se to s nimi d\u011bje, krom\u011b Gustava, kter\u00fd ale c\u00edtil hlubok\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, \u017ee Billa tehdy ve\u010der nezastavil a nevysv\u011btlil mu v\u0161echno d\u0159\u00edv, ne\u017e se r\u00e1ny v jeho srdci otev\u0159ely a zaplnily se ho\u0159k\u00fdm jedem.<\/div>\n
Bill se ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00e9 l\u00edtosti a zrad\u011b… Tom z\u016fst\u00e1val vedle n\u011bj, vzdorn\u011b, p\u0159esto s tichou l\u00e1skou v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Patov\u00e1 situace.<\/div>\n
V t\u00e9to atmosf\u00e9\u0159e uplynulo cel\u00fdch p\u011bt dn\u00ed. Jednoho r\u00e1na se domem rozezvu\u010del zvonek a ve dve\u0159\u00edch se objevil David.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se p\u0159ekvapen\u011b Bill na uv\u00edtanou, kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„P\u0159ijel jsem si pro v\u00e1s,“ odpov\u011bd\u011bl mana\u017eer klidn\u011b. Jeho obli\u010dej se u\u017e skoro zahojil. „Pozve\u0161 m\u011b d\u00e1l?“<\/div>\n
Bill ml\u010dky ustoupil ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
David pro\u0161el dovnit\u0159. „Je tu Tom?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „V ob\u00fdv\u00e1ku.“ Pokynul Davidovi rukou.<\/div>\n
Tom sed\u011bl u televize a mrzut\u011b p\u0159ep\u00ednal jeden program po druh\u00e9m.<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ zahlaholil David vesele.<\/div>\n
„Nazdar,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„Tak co?“ David dopadl zvysoka na pohovku vedle n\u011bj a pl\u00e1cnul ho po stehn\u011b. „Uka\u017e se?“ oto\u010dil si jeho tv\u00e1\u0159 k sob\u011b. „Ale jo,“ promluvil nap\u016fl k n\u011bmu, nap\u016fl k sob\u011b, „u\u017e je to docela dobr\u00fd. Koukej, taky se mi to u\u017e skoro zahojilo,“ a vystr\u010dil dop\u0159edu pusu s natr\u017een\u00fdm rtem a ukazov\u00e1\u010dkem uk\u00e1zal na pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 oko. „Tys mi dal, \u010dlov\u011b\u010de.“ Neodpustil si David r\u00fdpnut\u00ed a zakroutil nech\u00e1pav\u011b hlavou.<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l. „Po\u010dkej p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.“ Nikdy p\u0159edt\u00edm by ho nenapadlo, \u017ee by n\u011bkdy mohl b\u00fdt tak vd\u011b\u010dn\u00fd za Davidovu p\u0159\u00edtomnost. Jeho nenad\u00e1l\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva zna\u010dn\u011b uvolnila strnulou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 se tu v posledn\u00ed dny usadila.<\/div>\n
Bill st\u00e1l nad nimi s rukama zalo\u017een\u00fdma k\u0159\u00ed\u017eem, nespokojen\u00fd, \u017ee si ho nev\u0161\u00edmaj\u00ed. „Tak to vy dva<\/em> jste se porvali?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
David po n\u011bm oto\u010dil hlavou. „Jo.“ Dloubl do Toma loktem. „Ty ses nepochlubil?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. Letmo se ohl\u00e9dl po Billovi. „Tro\u0161ku jsme tady s Davem diskutovali.“<\/div>\n
Bill nerv\u00f3zn\u011b poklepal \u0161pi\u010dkou boty o podlahu. „Aha… a kv\u016fli \u010demu jste diskutovali<\/em>?“<\/div>\n
Tom sklopil pohled. „To je jedno…“<\/div>\n
David sklouzl o\u010dima od jednoho k druh\u00e9mu. „Tak moment… nechcete mi douf\u00e1m tvrdit, \u017ee tohle v\u0161echno je jen kv\u016fli tomu, \u017ee si Tom na\u0161el \u017eenskou… Bille?!?“ T\u00e1zav\u011b zdvihl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bill se lehce zamra\u010dil. „Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee to nen\u00ed kv\u016fli tomu… m\u011b je \u00fapln\u011b jedno, kolik \u017eensk\u00fdch si Tom najde… hlavn\u011b aby je v\u0161echny zvl\u00e1dl, aby si nepo\u0161ramotil pov\u011bst.“ U\u0161kl\u00edbl se sm\u011brem k Tomovi.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 si \u017e\u00e1dnou \u017eenskou nena\u0161el,“ rozhodil Tom bezmocn\u011b rukama.<\/div>\n
Bill se tv\u00e1\u0159il, \u017ee ho v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1. „Jo, mimochodem… kdy\u017e tu se\u0161, Dave… pot\u0159eboval bych n\u011bjak napl\u00e1novat vystoupen\u00ed a zkou\u0161ky na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed dva m\u011bs\u00edce. P\u0159ijal jsem nab\u00eddku od Lucase… budu dabovat hlavn\u00ed postavu v jednom d\u011btsk\u00e9m filmu, kter\u00fd by tu m\u011bl m\u00edt na ja\u0159e premi\u00e9ru.“<\/div>\n
David jen na\u0161pulil pusu. „Dob\u0159e, to nen\u00ed probl\u00e9m. P\u0159ipome\u0148 mi to v Berl\u00edn\u011b, a\u017e budu m\u00edt u sebe di\u00e1\u0159. N\u011bjak to d\u00e1me dohromady.“<\/div>\n
Tom nedok\u00e1zal skr\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed. P\u0159ece mi sl\u00edbil, \u017ee s t\u00edm chlapem nebude m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho! \u017de to nep\u0159ijme!<\/em> Velmi pomalu zvedal hlavu, jako kdyby snad po\u0159\u00e1d \u010dekal, \u017ee najednou Bill promluv\u00ed a \u0159ekne, \u017ee to byla jen legrace. To se ale nestalo. Naopak. Kdy\u017e se jejich pohledy st\u0159etly, zahl\u00e9dl v jeho o\u010d\u00edch vyz\u00fdvav\u00fd vzdor.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kdy\u017e Tom nasedl do auta a \u0159ekl Tonymu, \u017ee pot\u0159ebuje vz\u00edt je\u0161t\u011b dom\u016f pro v\u011bci, Tony jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, ale na nic se neptal. „A nezapome\u0148 se umejt a p\u0159evl\u00edct. Vypad\u00e1\u0161, jako kdybys vyml\u00e1til bar,“ poznamenal, jako by se nechumelilo. Tom ze<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20598","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20598","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20598"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20598\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20598"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20598"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20598"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}