{"id":20599,"date":"2008-02-29T19:10:00","date_gmt":"2008-02-29T18:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20557"},"modified":"2008-02-29T19:10:00","modified_gmt":"2008-02-29T18:10:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-51","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-51\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 51."},"content":{"rendered":"
„Je konec, jdi pry\u010d.“<\/div>\n
Kr\u00e1tk\u00e1, staccatov\u00e1 slova. Opakoval je st\u00e1le dokola, jako by cht\u011bl, aby se mi vyryla hluboko do mozku. St\u00e1l jsem tam a nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj d\u00edval.<\/em> „Pro\u010d?“ To bylo to jedin\u00e9, na co jsem se v danou chv\u00edli zmohl.<\/em><\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jsem nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee zrovna on \u0159\u00edk\u00e1 tahle slova. Byl to p\u0159ece Bill… ten Bill, kter\u00fd bez m\u00e9 l\u00e1sky nemohl existovat, Bill, kter\u00fd nemohl d\u00fdchat bez m\u00fdch polibk\u016f, Bill, kter\u00fd nedok\u00e1zal usnout bez m\u00fdch dotek\u016f… on m\u011b p\u0159ece nem\u016f\u017ee opustit? V\u017edy\u0165 mi to sl\u00edbil!<\/em><\/div>\n
„To p\u0159ece nejde,“ Tom se na Billa d\u00edval s neskr\u00fdvan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm v o\u010d\u00edch. „To ne…“ vydechl. „V\u017edy\u0165… ty… sl\u00edbil jsi mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Stejn\u011b jako ty, \u017ee m\u011b nikdy nezklame\u0161,“ nemohl p\u0159eslechnout ten posm\u011b\u0161n\u00fd t\u00f3n v Billov\u011b hlase. „Tak vid\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval po chv\u00edli Bill, „oba jsme lhali.“<\/div>\n
Tom sklopil hlavu… a kdy\u017e mu Bill znovu zopakoval, aby ode\u0161el, ml\u010dky poslechl.<\/div>\n
Zav\u0159el se ve sv\u00e9m pokoji. Zcela automaticky, jak p\u0159esn\u011b naprogramovan\u00fd stroj, usedl na m\u00edrn\u011b zmuchlanou postel a s pohledem up\u0159en\u00fdm na b\u00edlou st\u011bnu proti sob\u011b se pokou\u0161el vst\u0159ebat informace, kter\u00e9 z\u00edskal. Uplynula hodina, dv\u011b, t\u0159i… ur\u010dit\u011b v\u00edc. Sly\u0161el klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed u otcova pokoje a on st\u00e1le sed\u011bl ve stejn\u011b strnul\u00e9 pozici.<\/div>\n
Z vedlej\u0161\u00edho pokoje se neozval jedin\u00fd zvuk.<\/div>\n
………………<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se druh\u00fd den probudil, unaven\u00fd a rozl\u00e1man\u00fd po v\u00edcem\u00e9n\u011b probd\u011bl\u00e9 noci, chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, co se v\u010dera vlastn\u011b stalo a pro\u010d le\u017e\u00edm v posteli oble\u010den\u00fd.<\/em><\/div>\n
Musel jsem za n\u00edm! Musel jsem ho vid\u011bt!<\/em><\/div>\n
Tom vysko\u010dil z postele a b\u011b\u017eel za Billem. Nov\u00fd den mu vlil do \u017eil optimismus a v\u00edru, \u017ee a\u0165 u\u017e se stalo cokoli, zvl\u00e1dne to. My to zvl\u00e1dneme. Nejd\u0159\u00edv mi mus\u00ed pov\u011bd\u011bt, co se stalo, ur\u010dit\u011b se to n\u011bjak vysv\u011btl\u00ed… a pak… pak mu d\u00e1m tu nejv\u011bt\u0161\u00ed pusu, jakou kdy dostal.<\/em> Dlan\u011b ho svrb\u011bly, tou\u017eily po doteku hebk\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
Vlet\u011bl do bratrova pokoje. Jakmile v\u0161ak otev\u0159el dve\u0159e, s rukou dosud sv\u00edraj\u00edc\u00ed chladnou kliku, strnul uprost\u0159ed pohybu. Pokoj byl \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Bylo vid\u011bt, \u017ee jeho obyvatel ho opou\u0161t\u011bl ve sp\u011bchu, p\u00e1r z\u00e1suvek bylo povyta\u017een\u00fdch, sk\u0159\u00ed\u0148 \u0161patn\u011b zav\u0159en\u00e1… v\u0161echny jeho osobn\u00ed v\u011bci zmizely. Tom otev\u0159el pr\u00e1deln\u00edk. Nez\u016fstalo v n\u011bm v\u016fbec nic. Hore\u010dn\u011b zotv\u00edral v\u0161echny sk\u0159\u00ed\u0148ky… v\u0161echny byly pr\u00e1zdn\u00e9. Zt\u011b\u017eka dosedl na postel a zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed. L\u00e1sko moje! Kam jsi mi utekl? Kdybych aspo\u0148 v\u011bd\u011bl pro\u010d… j\u00e1 zat\u00edm jen tu\u0161\u00edm…<\/em><\/div>\n
Z vedlej\u0161\u00edho pokoje usly\u0161el zvonit mobil. Bill!<\/em> Rozbu\u0161ilo se mu srdce. Ur\u010dit\u011b mi vol\u00e1, aby mi \u0159ekl, \u017ee to je v\u0161echno jen omyl, \u017ee to tak nemyslel.<\/em> Vb\u011bhl do pokoje tak prudce, a\u017e ramenem narazil do rohu sk\u0159\u00edn\u011b stoj\u00edc\u00ed vedle dve\u0159\u00ed. Dychtiv\u011b sev\u0159el v ruce mal\u00fd p\u0159\u00edstroj. Kdy\u017e na displeji uvid\u011bl z\u00e1\u0159it jm\u00e9no kamar\u00e1da, poc\u00edtil zklam\u00e1n\u00ed. P\u0159esto hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil Gustava. „Co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
…………….<\/div>\n
Skoro celou noc jsem nespal. Po\u0159\u00e1d jsem se p\u0159evaloval. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli jsem neud\u011blal n\u011bjakou chybu. Zn\u00e1m Billa dob\u0159e, v\u00edm, jak moc impulzivn\u011b um\u00ed jednat… co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo?<\/em><\/div>\n
Nemohl jsem se do\u010dkat r\u00e1na. Nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t jsem vzal do ruky telefon, u\u017e u\u017e jsem vyt\u00e1\u010del jeho \u010d\u00edslo, ale v\u017edycky jsem ztratil odvahu. V\u00edm, \u017ee jsem zradil jeho d\u016fv\u011bru. Lhal jsem mu. \u010clov\u011bka jako je on nem\u016f\u017ee nic ranit v\u00edc, ne\u017e zklam\u00e1n\u00ed od bl\u00edzk\u00e9ho \u010dlov\u011bka. To, \u017ee jsem znal pravdu o n\u011bm a o Tomovi, n\u00e1s sbli\u017eovalo je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm…<\/em><\/div>\n
Kolem poledne jsem kone\u010dn\u011b p\u0159ekonal sv\u016fj strach a vyto\u010dil jeho \u010d\u00edslo. Telefon v\u0161ak z\u016fstal hluch\u00fd. Vylekalo m\u011b to. Zcela automaticky jsem na\u0161el Tomovo \u010d\u00edslo a zavolal mu. Kdy\u017e m\u011b pozdravil a zeptal se, co pot\u0159ebuju, zn\u011bl norm\u00e1ln\u011b. Jen n\u011bkde hluboko jsem mo\u017en\u00e1 zachytil mal\u00fd n\u00e1znak zklam\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, cht\u011bl jsem se zeptat, jestli je doma Bill,“ vym\u00e1\u010dkl jsem ze sebe.<\/em><\/div>\n
„Ne, nen\u00ed tady.“ Rozbu\u0161ilo se mi srdce. Je to tady… nep\u0159i\u0161el dom\u016f! Ur\u010dit\u011b se mu n\u011bco stalo! J\u00e1 jsem takovej idiot. Pro\u010d jen jsem ho nezastavil? Nedot\u00e1hl za ruku k n\u00e1m dom\u016f a nezavolal Tomovi, a\u0165 si pro n\u011bj p\u0159ijede? Ur\u010dit\u011b by se to vysv\u011btlilo a Bill by to pochopil. P\u0159ece Toma miluje, z\u00e1le\u017e\u00ed mu na n\u011bm!<\/em><\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ vyrazil jsem ze sebe polekan\u011b.<\/em> „J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bco stane.“<\/div>\n
„Po\u010dkej,“zarazil Tom m\u016fj v\u00fdlev.<\/em> „Ty v\u00ed\u0161, co se v\u010dera stalo? Tak \u0159ekni… pot\u0159ebuju sly\u0161et v\u0161echno!“Posledn\u00ed slova u\u017e zak\u0159i\u010del. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e je takov\u00fd… ale v t\u00e9hle situace jsem se mu nemohl divit. \u0158ekl jsem mu v\u0161echno. Jak u n\u00e1s Bill zazvonil, na co se ptal i jak potom utekl pry\u010d.<\/em><\/div>\n
„Jak na to mohl p\u0159ij\u00edt?“ zeptal se Tom zara\u017een\u011b, kdy\u017e jsem domluvil.<\/em> „Nemohl n\u00e1s vid\u011bt. On o t\u00e9 sch\u016fzce nev\u011bd\u011bl, t\u00edm jsem si jist\u00fd.“<\/div>\n
„Kam \u0161el po tom, co jste ode\u0161li ze studia?“ napadlo m\u011b. Ur\u010dit\u011b za mnou p\u0159i\u0161el bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co to zjistil. Pot\u0159eboval jen uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee to je pravda.<\/em><\/div>\n
„Vracel se do studia, nechal tam mobil… j\u00e1 \u0161el dom\u016f… posledn\u00ed s n\u00edm z\u0159ejm\u011b mluvil David.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 za Davidem,“ zak\u0159i\u010del jsem na n\u011bj.<\/em> „D\u011blej, seber se a jdi za n\u00edm. Ur\u010dit\u011b n\u011bco v\u00ed!“<\/div>\n
……………..<\/div>\n
A tak jsem ud\u011blal to, co mi Gustav poradil. Sebral jsem se a \u0161el za Davidem.<\/em><\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv se vyt\u00e1\u010del, \u017ee o ni\u010dem nev\u00ed, \u017ee netu\u0161\u00ed, pro\u010d Bill zmizel… ale kdy\u017e jsem se ho na rovinu zeptal, o \u010dem se spolu bavili p\u0159edt\u00edm ne\u017e ode\u0161el, za\u010dal se o\u0161\u00edvat. Do\u0161la mi trp\u011blivost. Str\u010dil jsem ho do ramene. Trochu zavr\u00e1voral, ale udr\u017eel rovnov\u00e1hu. Nevra\u017eivost, kterou jsme v posledn\u00edch t\u00fddnech jeden k druh\u00e9mu poci\u0165ovali, n\u00e1s prost\u011b dostala. Za\u010dali jsme na sebe \u0159v\u00e1t. Oba jsme byli tak p\u0159epln\u011bn\u00fd vztekem, kterej pot\u0159eboval uvolnit… zp\u011btn\u011b si ani nevybavuju, kdo prvn\u00ed sev\u0159el ruku v p\u011bst. D\u016fle\u017eit\u00fd je, \u017ee jsme se porvali. Ale par\u00e1dn\u011b. Zu\u0159ivost a bezmocnej vztek n\u00e1m ob\u011bma daly neuv\u011b\u0159itelnou s\u00edlu. Ml\u00e1tili jsme do sebe hlava nehlava, k\u0159i\u010deli jsme jeden na druh\u00fdho, ur\u010dit\u011b to muselo bejt sly\u0161et a\u017e na ulici… nev\u00edm, jak dlouho to cel\u00e9 trvalo. P\u011bt minut, mo\u017en\u00e1 hodinu… netu\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e jsme skon\u010dili, sotva jsme st\u00e1li na nohou. Mikinu jsem m\u011bl celou od krve, kter\u00e1 mi cr\u010dela z nosu. David na tom nebyl o moc l\u00edp. M\u011bl natr\u017eenej ret a prav\u00fd oko mu nat\u00e9kalo z\u00e1vratnou rychlost\u00ed. St\u00e1li jsme proti sob\u011b a zhluboka oddechovali, j\u00e1 s kapesn\u00edkem u nosu… kdyby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el, ur\u010dit\u011b by si myslel, \u017ee n\u00e1s p\u0159epadl n\u011bjakej pouli\u010dn\u00ed gang…<\/em><\/div>\n
„\u0158ekl jsem mu o tob\u011b a o Lau\u0159e,“ \u0159ekl najednou David. „U\u017e nemus\u00ed\u0161 skr\u00fdvat, \u017ee ses do n\u00ed zamiloval.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, tys mu \u0159ekl, \u017ee j\u00e1 se zamiloval do Laury?“ nemohl Tom uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00ed. „Co to je za blbost?“<\/div>\n
„\u0158ekl jsem mu v\u0161echno. Jak jsem v\u00e1s p\u0159istihl p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed na turn\u00e9, jak jsi se m\u011b ptal tenkr\u00e1t v tom klubu na tu ot\u00e1zku i to, jak jsem v\u00e1s vid\u011bl se obj\u00edmat p\u0159ed p\u00e1r dny v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b. Netu\u0161\u00edm, pro\u010d ho to tak sebralo, ale asi jsem to mohl \u010dekat… ur\u010dit\u011b \u017e\u00e1rl\u00ed, \u017ee ses zamiloval a on je s\u00e1m.“<\/div>\n
Tom udiven\u011b odt\u00e1hl zakrvaven\u00fd kapesn\u00edk od obli\u010deje. „Tys mu \u0159ekl, \u017ees m\u011b vid\u011bl l\u00edbat se s Laurou?… Po\u010dkej, tys m\u011b vid\u011bl s n\u00ed v kav\u00e1rn\u011b?“<\/div>\n
David p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, parkoval jsem venku na ulici a kdy\u017e jsem si p\u0159i\u0161el pro auto, vid\u011bl jsem v\u00e1s tam sed\u011bt. Dr\u017eel jsi ji v n\u00e1ru\u010di a m\u011bl jsi zav\u0159en\u00fd o\u010di. Tehdy mi to v\u0161echno do\u0161lo.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee jsi v\u016fbec nic nepochopil… tak to p\u0159ece v\u016fbec nen\u00ed.“<\/div>\n
Tom zt\u011b\u017eka dosedl na seda\u010dku, kde je\u0161t\u011b den p\u0159edt\u00edm sed\u011bl jeho br\u00e1\u0161ka. Tak\u017ee Bill se dov\u011bd\u011bl o v\u0161em. V\u0161echny moje h\u0159\u00edchy vyplavaly na povrch. U\u017e ch\u00e1pu, \u017ee to cht\u011bl skon\u010dit. Zklamal jsem ho… stra\u0161n\u011b moc. Bille, l\u00e1sko, odpus\u0165 mi to!<\/em><\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, kam mohl j\u00edt?“ Tom\u016fv hlas zn\u011bl n\u00e1hle stra\u0161n\u011b unaven\u011b. Celkov\u011b najednou p\u016fsobil dojmem, \u017ee zest\u00e1rnul o cel\u00e9 p\u016fl stolet\u00ed.<\/div>\n
David zakroutil hlavou. „Nic mi ne\u0159ekl.“ Na chv\u00edli se zamyslel. „A nejel t\u0159eba dom\u016f k m\u00e1m\u011b? Zkus j\u00ed zavolat a kdyby tam byl, d\u00e1m ti auto, aby t\u011b tam n\u011bkdo hodil.“ Rozpa\u010dit\u011b se po\u0161kr\u00e1bal v rozcuchan\u00fdch vlasech. „Asi jsem \u0159ekl n\u011bco blb\u011b, co?“<\/div>\n
Tom k\u00fdvnul. „To teda jo.“ Vyt\u00e1hl z kapsy telefon a na\u0161el mat\u010dino \u010d\u00edslo.<\/div>\n
Kdy\u017e mu \u0159ekla, \u017ee Bill p\u0159ijel dopoledne dom\u016f s t\u00edm, \u017ee je n\u011bjak nemocn\u00fd a pot\u0159ebuje klid, aby se z toho dostal, spadl mu k\u00e1men ze srdce.<\/div>\n
„P\u0159ijedu se za n\u00edm pod\u00edvat,“ ozn\u00e1mil j\u00ed Tom. „Nechci, aby na to byl s\u00e1m. Pot\u0159ebuje m\u011b. Ale nic mu o tom ne\u0159\u00edkej, ano? Chci ho p\u0159ekvapit.“ \u00a8<\/div>\n
Matka, cel\u00e1 rozradostn\u011bn\u00e1, \u017ee i druh\u00fd syn p\u0159ijede na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f, sl\u00edbila zachovat tajemstv\u00ed a ani ji nenapadlo uva\u017eovat na t\u00edm, pro\u010d Tom o Billov\u011b nemoci ani odjezdu nic nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu, je v Magdeburgu.“ Tomovi se podstatn\u011b ulevilo, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je v bezpe\u010d\u00ed. Zastr\u010dil telefon zp\u00e1tky do kapsy a pod\u00edval se na Davida. „Kdy m\u016f\u017eu m\u00edt to auto?“<\/div>\n
David mrknul zdrav\u00fdm okem na hodinky. „Kdy\u017e Tonymu zavol\u00e1m te\u010f, mohl by t\u011b tu do hodiny vyzvednout, vz\u00edt dom\u016f pro v\u011bci a m\u016f\u017eete fr\u010det.“<\/div>\n
Tom k\u00fdvnul. „Tak mu zavolej.“<\/div>\n
B\u011bhem p\u00e1r minut bylo v\u0161echno vy\u0159\u00edzen\u00e9. Tony byl ten sam\u00fd \u0159idi\u010d, kter\u00fd Toma p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci vezl z nemocnice a od t\u00e9 doby je\u0161t\u011b nes\u010detn\u011bkr\u00e1t. Byl m\u00e1lomluvn\u00fd a spolehliv\u00fd, David jeho slu\u017eeb \u010dasto vyu\u017e\u00edval, kdy\u017e pot\u0159ebovali n\u011bkam odv\u00e9zt.<\/div>\n
M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed. Tony m\u011bl n\u011bjak\u00e9 vy\u0159izov\u00e1n\u00ed n\u011bkde pobl\u00ed\u017e, tak\u017ee mohl pro Toma p\u0159ijet u\u017e za patn\u00e1ct minut.<\/div>\n
Sed\u011bli vedle sebe a ml\u010dky \u010dekali. Tom se po o\u010dku pod\u00edval po mana\u017eerovi. „P\u00e1ni, ty ale vypad\u00e1\u0161,“ zhodnotil jeho novou viz\u00e1\u017e.<\/div>\n
David mu oplatil zv\u011bdav\u00fd pohled. „Nemysli si, \u017ee vypad\u00e1\u0161 o moc l\u00edp. Po\u010dkej, a\u017e se uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Chv\u00edli na sebe jen tak koukali. Tou rva\u010dkou se nap\u011bt\u00ed mezi nimi uvolnilo a oba c\u00edtili, \u017ee se rozbou\u0159en\u00e9 emoce jak m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku podstatn\u011b zklidnily.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee to splaskne, ne\u017e budete m\u00edt p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vystoupen\u00ed,“ pronesl David na adresu Tomovy opuchl\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, kter\u00e1 rud\u011b z\u00e1\u0159ila. Po o\u010dku mrknul na svoji p\u011bst. Netu\u0161il, \u017ee um\u00ed tak dob\u0159e m\u00ed\u0159it.<\/div>\n
„Sma\u017eeme to,“ protrhl Tom jako prvn\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd h\u00e1dky, \u017e\u00e1dn\u00fd spory, \u017e\u00e1dn\u00fd rva\u010dky. Te\u010f je mezi n\u00e1ma v\u0161echno vyrovnan\u00fd, plat\u00ed?“ nat\u00e1hl k Davidovi umazanou ruku.<\/div>\n
David jeho dla\u0148 p\u0159ijal. „Plat\u00ed,“ potvrdil a v duchu s\u00e1m k sob\u011b dodal: a \u017e\u00e1dn\u00e1 l\u00e1ska… pro ni u\u017e tady nen\u00ed m\u00edsto. Te\u010f u\u017e definitivn\u011b.<\/em><\/div>\n
Siln\u011b stiskl Tomovu ruku ve sv\u00e9 dlani.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Je konec, jdi pry\u010d.“ Kr\u00e1tk\u00e1, staccatov\u00e1 slova. Opakoval je st\u00e1le dokola, jako by cht\u011bl, aby se mi vyryla hluboko do mozku. St\u00e1l jsem tam a nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj d\u00edval. „Pro\u010d?“ To bylo to jedin\u00e9, na co jsem se v danou chv\u00edli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20599","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20599","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20599"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20599\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20599"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20599"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20599"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}