{"id":2060,"date":"2016-05-18T16:00:00","date_gmt":"2016-05-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2052"},"modified":"2016-05-18T16:00:00","modified_gmt":"2016-05-18T15:00:00","slug":"foe-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/18\/foe-16\/","title":{"rendered":"FOE 16."},"content":{"rendered":"
autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Perihelium Prokyonu Alfa se bl\u00ed\u017eilo, to znamenalo, \u017ee rasa byla ka\u017ed\u00fdm dnem bl\u00ed\u017ee vyhynut\u00ed. Tomek\u016fv v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00fd optimismus za\u010d\u00ednal polevovat. Bez \u0161t\u011bst\u00ed se vr\u00e1til zp\u00e1tky do osady, doufal, \u017ee najde n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob komunikace z v\u011b\u017ee, ale na\u0161el tam pouze chab\u011b funguj\u00edc\u00ed stroj, kter\u00fd byl tak zastaral\u00fd, \u017ee si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed dom\u016f. A i kdyby se vr\u00e1til zp\u00e1tky ke sv\u00e9 flotile a ud\u011blal v\u0161e, co bylo v jeho sil\u00e1ch, aby porazili Ko\u010dkovit\u00e9, hluboko uvnit\u0159 byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee i kdyby se supernovu pokusili zma\u0159it, nebylo nic, co by mohli ud\u011blat, aby se opravdu zachr\u00e1nili. Byla velk\u00e1 \u0161ance, \u017ee bude posledn\u00ed sv\u00e9ho druhu, co bude \u017e\u00edt.<\/div>\n
Nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tomhle ne\u0161t\u011bst\u00ed od chv\u00edle, co tady p\u0159ist\u00e1l, a te\u010f, kdy\u017e m\u011bl tolik rozpt\u00fdlen\u00ed, na to nemyslel u\u017e v\u016fbec. Ka\u017ed\u00fd den jeho mysl vym\u00fd\u0161lela nov\u00e1 sch\u00e9mata, jak zaujmout ko\u010di\u010d\u00ed pozornost, jak se dostat bl\u00edzko na dotek, ani\u017e by na n\u011bj sy\u010del, bylo ale dost jasn\u00e9, \u017ee ko\u010dka se na n\u011bj nechce d\u00edvat ani jako na p\u0159\u00edtele. Tomek za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Te\u010f u\u017e ho cht\u00ed\u010d pohltil, zoufale tou\u017eil se by\u0165 jen dotknout jeho k\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n

Jeho situace se ka\u017ed\u00fdm dnem hor\u0161ila, jeliko\u017e se kocour r\u00e1d denn\u011b myl, co\u017e nebylo nic divn\u00e9ho, jeliko\u017e bylo zn\u00e1mo, \u017ee Ko\u010dkovit\u00ed jsou \u0161\u00edlenci do \u010distoty, ale kocour se svl\u00edkal, ani\u017e by bral ohled na Tomekovu p\u0159\u00edtomnost. Tomek doufal, \u017ee to bylo mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee ho u\u017e za\u010d\u00ednal br\u00e1t a mo\u017en\u00e1, \u017ee si z\u00edskal jeho d\u016fv\u011bru, a ne \u017ee mu je to prost\u011b jedno.<\/p><\/div>\n

V\u0161iml si, jak \u00fatl\u00e9 t\u011blo m\u011bl, bezpochyby mu\u017esk\u00e9, a i kdy\u017e m\u011bl lehce obl\u00fd pas, m\u011bl pe\u010dliv\u011b vypracovan\u00e9 svaly. Mezi ostatn\u00edmi rasami byly ko\u010dky bu\u010f uct\u00edv\u00e1ny, nebo nen\u00e1vid\u011bny za sv\u016fj dobr\u00fd vzhled, ale jejich vzhled jim v\u011bt\u0161inou nep\u0159inesl nic dobr\u00e9ho, jeliko\u017e byl dost \u010dasto dopl\u0148ov\u00e1n arogantn\u00ed povahou. Tenhle kocour nebyl v\u00fdjimkou; byl nejsp\u00ed\u0161 tou nejhor\u0161\u00ed ko\u010dkou, kterou Tomek kdy potkal, ale i tak si byl pes jist\u00fd, \u017ee nikdy v \u017eivot\u011b nepotkal nic tak dech berouc\u00edho.<\/div>\n
Noci se pro n\u011bj staly mu\u010den\u00edm, jeliko\u017e k n\u011bmu kocour p\u0159ich\u00e1zel ve snech. Pak kdy\u017e se vzbudil, tak ho ni\u010dilo pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee se v\u016fbec nic nezm\u011bnilo a jemu se to jen zd\u00e1lo. Te\u010f v\u011b\u0159il, \u017ee um\u0159\u00edt v supernov\u011b by byl mo\u017en\u00e1 lep\u0161\u00ed osud. Poprv\u00e9 za sv\u016fj \u017eivot si p\u0159\u00e1l, aby se stal z\u00e1zrak.<\/div>\n
A tu noc z\u00e1zrak p\u0159i\u0161el v podob\u011b bou\u0159ky.<\/div>\n
\n
—-<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

„A tohle? Jak se tomu \u0159\u00edk\u00e1?“<\/em> Pes zvedl kus d\u0159\u00edv\u00ed na ohe\u0148.<\/div>\n

Billeam proto\u010dil o\u010di. „D\u0159\u00edv\u00ed na ohe\u0148.“<\/div>\n
„D\u0159\u00edv\u00ed na ohe\u0148,“ zopakoval pes.<\/div>\n
Billeam se op\u0159el o loket a z\u00edvnul. Opravdu se mu cht\u011blo sp\u00e1t, ale psovi to nedoch\u00e1zelo. Nejen \u017ee mu byl za zadkem jako oc\u00e1sek, byl tak\u00e9 dot\u011brn\u00fd sv\u00fdm non-stop z\u00edr\u00e1n\u00edm a byl sakra otravn\u00fd svou neust\u00e1lou touhou konverzovat. Te\u010f nemohl m\u00edt ani chv\u00edli klidu, jeliko\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee se pes chce u\u010dit po ko\u010di\u010d\u00edm, bez pochyby aby s n\u00edm mohl doopravdy komunikovat. U\u017e n\u011bjakou chv\u00edli ukazoval na v\u0161echny p\u0159edm\u011bty v okol\u00ed, prakticky \u017eadonil, aby mu \u0159ekl, jak se \u0159eknou po jejich. Billeam mu vyhov\u011bl, ale jen proto, \u017ee brzy zjistil, \u017ee ho nejde ignorovat.<\/div>\n
\n

Po n\u011bkolika dnech se od podstatn\u00fdch jmen p\u0159esunuli ke sloves\u016fm a p\u0159\u00eddavn\u00fdm jm\u00e9n\u016fm. Pes ka\u017edou lekci usp\u011bch\u00e1val, cht\u011bl p\u0159eskakovat d\u016fle\u017eit\u00e1 slovesa a j\u00edt rovnou k p\u0159\u00eddavn\u00fdm jm\u00e9n\u016fm. Zd\u00e1lo se, jako by pro n\u011bj bylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bd\u011bt, jak popsat v\u011bci, kter\u00e9 Billeam neshled\u00e1val d\u016fle\u017eit\u00fdmi. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9 a on je psovi nedok\u00e1zal dostat do hlavy, dokud to neza\u010dal vysv\u011btlovat pomoc\u00ed opozit.<\/p><\/div>\n

Brzy byl pes schopn\u00fd pou\u017e\u00edvat slova jako ano a ne, nahoru a dol\u016f, doprava a doleva, pr\u00e1zdn\u00fd a pln\u00fd, t\u011b\u017ek\u00fd a lehk\u00fd, velk\u00fd a mal\u00fd. Kdy\u017e se dostali do bodu, kdy se pes nau\u010dil opak o\u0161kliv\u00e9ho, pou\u017e\u00edval za n\u00edm Billeamovo jm\u00e9no, co\u017e se mu ani trochu nel\u00edbilo.<\/div>\n
„P\u0159ekr\u00e1sn\u00fd Billeam,“ \u0159ekl pes. Billeam ztuhl a ztichl. Pes na n\u011bj uk\u00e1zal prstem a pak \u0159ekl, „P\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.“ Billeam c\u00edtil, jak mu ho\u0159ely tv\u00e1\u0159e potupou. Odvr\u00e1til pohled a za\u0161klebil se.<\/div>\n
„Hloup\u00fd pes,“ zabru\u010del si pro sebe, zvedl se a sp\u011bchal nahoru po sv\u00e9m strom\u011b.<\/div>\n
„Aww, notak, necho\u010f! Ned\u011bl\u00e1m si srandu,“<\/em> \u0159ekl pes. „Sakra,<\/em> Billeame, co m\u00e1m sakra ud\u011blat?!“<\/em><\/div>\n
\n

Billeam se us\u00eddlil na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 v\u011btvi vysoko na strom\u011b, ale sp\u00e1t nemohl. Nikdy v \u017eivot\u011b ho tolik neroz\u010d\u00edlil kompliment a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d sakra psa nepra\u0161til hned, kdy\u017e mohl, te\u010f se na n\u011bj ani nemohl pod\u00edvat. Jeho reakce byla v\u00e1\u017en\u011b ostudn\u00e1. Mohl jen doufat, \u017ee si pes nev\u0161iml toho, jak se \u010dervenal.<\/p><\/div>\n

„Zatracenej pes,“ zabru\u010del.<\/div>\n
Ub\u011bhlo p\u0159esn\u011b dvacet dn\u00ed od chv\u00edle, kdy mu pes nam\u00ed\u0159il blaster na hlavu a pak ho odm\u00edtl zab\u00edt, ne\u017e se kone\u010dn\u011b rozhodl vyhledat psovu ochranu dobrovoln\u011b.<\/div>\n
\n

Kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo usnout, kdy\u017e se nad lesem snesla ta nejstra\u0161liv\u011bj\u0161\u00ed bou\u0159ka, jakou kdy za\u017eil. Rychle se probudil, kdy\u017e a\u017e moc bl\u00edzko uhodil blesk. Poda\u0159ilo se mu chytit se v\u011btve a zamezit tak p\u00e1du. Pod\u00edval se na nebe. Mraky nad nimi byly modr\u00e9 a neust\u00e1le oz\u00e1\u0159en\u00e9 v\u0161emi t\u011bmi blesky, kter\u00e9 se sn\u00e1\u0161ely z nebe. Nebyl d\u00e9\u0161\u0165 ani v\u00edtr, jen z\u00e1blesky a ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed h\u0159m\u011bn\u00ed. Je\u017eily se mu vlasy a naskakovala mu hus\u00ed k\u016f\u017ee z toho, jak mu p\u0159eb\u00edhal mr\u00e1z po z\u00e1dech. P\u0159em\u00e1hal ho jeho \u0161\u00edlen\u00fd strach z bou\u0159ek, napl\u0148oval ho panikou.<\/p><\/div>\n

Dal\u0161\u00ed z\u00e1sah a on strachy zalapal po dechu, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di. Uv\u011bdomil si, \u017ee jeho kryt ve stromech u\u017e nen\u00ed bezpe\u010dn\u00fd a \u017ee ho m\u016f\u017ee ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zas\u00e1hnout blesk a zap\u00e1lit, i tak se ale dr\u017eel v\u011btve, a\u017e moc se b\u00e1l na to, aby se pohnul.<\/div>\n
„Billeame!“ zak\u0159i\u010del pes. Kdy\u017e psa usly\u0161el, p\u0159i\u0161el si jako \u0161\u00edlen\u00fd, a okam\u017eit\u011b slezl dol\u016f a rozeb\u011bhl se k n\u011bmu. Chytil se ho jako kl\u00ed\u0161t\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee je bl\u00e1zen, kdy\u017e psa obj\u00edm\u00e1, sv\u00e9ho \u00fahlavn\u00edho nep\u0159\u00edtele, ale i tak si s n\u00edm p\u0159i\u0161el v bezpe\u010d\u00ed, jako by v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. Pes ho okam\u017eit\u011b vzal do sv\u00e9ho stanu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ozval se ten nejhor\u0161\u00ed hrom, kter\u00fd kdy Tomek sly\u0161el. Jedin\u00e9, co by jeho intenzit\u011b mohlo b\u00fdt bl\u00edzko, byly bitevn\u00ed exploze. Ale i tak byly hudbou pro jeho u\u0161i. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zapraskal blesk, kocour ho objal pevn\u011bji. Le\u017eeli spolu a pevn\u011b se dr\u017eeli v bezpe\u010d\u00ed Tomekova stanu. P\u0159esn\u011b tohle si p\u0159edstavoval ve sv\u00fdch snech. Dal\u0161\u00ed zah\u0159m\u011bn\u00ed hromu a kocour nadsko\u010dil, Tomek si ho p\u0159itiskl pevn\u011bji k t\u011blu.<\/p><\/div>\n

Tom ho konej\u0161iv\u011b obj\u00edmal. „Neb\u00e1t se,“ \u0159ekl po ko\u010dkovit\u00e9m, sna\u017eil se zn\u00edt konej\u0161iv\u011b. „Ne dlouho, brzy skon\u010dit,“ \u0159ekl mu, i kdy\u017e si tajn\u011b p\u0159\u00e1l, aby bou\u0159ka nikdy neskon\u010dila.<\/div>\n
\n

Nakonec ale bou\u0159ka skon\u010dila, a po n\u011bkolika stresuj\u00edc\u00edch hodin\u00e1ch a douf\u00e1n\u00ed, \u017ee blesk neude\u0159\u00ed a\u017e moc bl\u00edzko nebo \u017ee se les neprom\u011bn\u00ed v plameny, kdy\u017e p\u0159i\u0161el kone\u010dn\u011b klid, oba dva okam\u017eit\u011b usnuli.<\/p><\/div>\n

Kocour se neprobudil, dokud nep\u0159i\u0161lo sv\u00edt\u00e1n\u00ed. Tomek se vzbudil p\u0159ed n\u00edm, a kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee vedle n\u011bj sp\u00ed kocour, neopov\u00e1\u017eil se ani o kousek pohnout, aby ho neprobudil. Naprosto miloval to, jak se k n\u011bmu kocour nev\u011bdomky tulil, jak vyhled\u00e1val jeho teplo, jak na n\u011bm n\u011b\u017en\u011b le\u017eel jako na m\u011bkk\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Billeam nemohl vypadat zraniteln\u011bji, jak si tak nevinn\u011b spal. T\u011b\u017eko v\u011b\u0159it, \u017ee byl ve vesm\u00edrn\u00e9m boji tak neboj\u00e1cn\u00fd a co v\u00edc, jak\u00fd to byl nel\u00edtostn\u00fd zabij\u00e1k.<\/div>\n
Tomek nedok\u00e1zal potla\u010dit povzdechnut\u00ed, kdy\u017e se mu na hrudn\u00edku za\u010dal Billeam chrout. Billeamovy o\u010di se otev\u0159ely a kocour zjistil, jak se na n\u011bj Tomek d\u00edv\u00e1. Probral se a v nanosekund\u011b se postavil. Tomek nedok\u00e1zal poznat, jestli je v \u0161oku nebo ura\u017een\u00fd, nicm\u00e9n\u011b to byla \u00fachvatn\u00e1 pod\u00edvan\u00e1.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0159ekl Tomek. Billeam se zamra\u010dil. „Ahoj,“ \u0159ekl Tomek tentokr\u00e1t po ko\u010di\u010d\u00edm. Billeam si odfrkl a vy\u0161el ven ze stanu r\u00e1zn\u00fdm krokem, ale bylo vid\u011bt, \u017ee je z toho cel\u00fd zara\u017een\u00fd.<\/div>\n
\n

Hned jak se zvedl, Tomek se vyrazil pod\u00edvat na svou lo\u010f. D\u00edky sv\u00e9 siln\u00e9 struktu\u0159e lo\u010f odolala v\u0161em blesk\u016fm. Tomek byl r\u00e1d, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee je nepo\u0161kozen\u00e1, ale i tak se rozhodl, \u017ee ji bude muset n\u011bjak zabezpe\u010dit, jen pro p\u0159\u00edpad.<\/p><\/div>\n

A\u017e na to, co se stalo v\u010dera, se Billeam choval jako v\u017edy. Dr\u017eel se pobl\u00ed\u017e, i kdy\u017e po\u0159\u00e1d dost s odstupem. Tomek si myslel, \u017ee je jedin\u00fd, kdo tak zle sm\u00fd\u0161l\u00ed o sv\u00fdch nep\u0159\u00e1tel\u00edch, ale Billeam ho lehce p\u0159ekonal.<\/div>\n
Billeam se nikdy nevr\u00e1til ke span\u00ed ve stromech. Bezpochyby se b\u00e1l, \u017ee ho p\u0159ekvap\u00ed dal\u0161\u00ed bou\u0159ka. Ka\u017edou noc se vracel k Tomekovi do stanu. A i kdy\u017e od Tomeka le\u017eel, jak jen daleko to \u0161lo, v\u017edycky byl dal\u0161\u00ed den dost vyveden\u00fd z m\u00edry, kdy\u017e zjistil, \u017ee ho obj\u00edm\u00e1. Tomek si myslel, \u017ee Billeam bude jednoho dne litovat toho, \u017ee sp\u00ed s n\u00edm ve stanu a p\u0159estane s t\u00edm, ale nep\u0159estal.<\/div>\n
Tak\u00e9 byl dost v\u00e1\u017en\u011b odhodlan\u00fd d\u011blat si v\u011bci po sv\u00e9m, jako lovit nebo nosit t\u011b\u017ek\u00e9 v\u011bci nebo d\u011blat n\u011bco slo\u017eit\u00e9ho, o \u010dem by si Tomek myslel, \u017ee to s\u00e1m nezvl\u00e1dne. Jednou se pokusil nasekat d\u0159\u00edv\u00ed na ohe\u0148, ale stra\u0161n\u011b ho to unavilo. Tomek to za n\u011bj dokon\u010dil, ud\u011blal dost d\u0159\u00edv\u00ed pro n\u011b oba, zat\u00edmco se Billeam jen d\u00edval a sna\u017eil se nabrat dech. Tomekovi kone\u010dn\u011b do\u0161lo, pro\u010d byl Billeam tak zaho\u0159kl\u00fd a nep\u0159\u00edjemn\u00fd. \u017d\u00e1rlil na Tomekovu s\u00edlu a bezpochyby byl vzteky bez sebe, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee nedok\u00e1\u017ee tolik jako Tomek. Ale nemusel se p\u0159eci kv\u016fli tomu c\u00edtit \u0161patn\u011b; jeho t\u011blo holt na tyhle v\u011bci nebylo stav\u011bn\u00e9.<\/div>\n
Billeam se tak\u00e9 neust\u00e1le sna\u017eil sout\u011b\u017eit s n\u00edm v loven\u00ed. Tomek p\u0159estal pou\u017e\u00edvat blaster, aby to bylo pro n\u011b dva vyrovnan\u011bj\u0161\u00ed, ale to jen Billeama roz\u010d\u00edlilo je\u0161t\u011b v\u00edc, proto\u017ee jeho \u00falovky v podob\u011b hlodavc\u016f vypadaly vedle Tomekov\u00fdch srnek male a chab\u011b. A on pak je\u0161t\u011b ud\u011blal tu chybu a omylem si z n\u011bj d\u011blal srandu.<\/div>\n
\n

„V\u00e1\u017en\u011b, na ko\u010dku vypad\u00e1\u0161, jako bys v \u017eivot\u011b nelovil.“<\/p><\/div>\n

Billeam nerozum\u011bl tomu, co \u0159ekl, ale v\u0161iml si t\u00f3nu jeho hlasu. „Co jsi \u0159\u00edkal?“ nal\u00e9hal podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Tomek se sna\u017eil nechat to b\u00fdt. „Co\u017ee?“<\/div>\n
Tomek si dal chv\u00edli na rozmy\u0161len\u00ed a pak za\u010dal po ko\u010di\u010d\u00edm. „Ty lovit p\u0159edt\u00edm?“<\/div>\n
Billeam zamrkal a semknul rty. „Jdi do prdele,“<\/em> odpov\u011bd\u011bl a Tomek pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nerozum\u011bt,“ \u0159ekl, i kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee mu te\u010f Billeam nad\u00e1val.<\/div>\n
„Jdi do prdele!“ \u0159ekl Billeam obecnou \u0159e\u010d\u00ed. Tomek zvedl obo\u010d\u00ed. Billeam se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee je pro tv\u016fj druh celkem praktick\u00e9 nau\u010dit se jen \u0161patn\u00e1 slova,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek po psovit\u00e9m dosti non\u0161alantn\u011b.<\/div>\n
„Bla bla bla bla, polib si!“ odpov\u011bd\u011bl Billeam. Tomek se zasm\u00e1l a pak za\u00fap\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl, jak Billeam lezl na strom.<\/div>\n
„Ne! Billeame, vra\u0165 se. Omlouv\u00e1m se, j\u00e1 to tak nemyslel.“<\/div>\n
Smutn\u011b si povzdychl, myslel na to, jak v\u0161echno pod\u011blal a \u017ee te\u010f s n\u00edm u\u017e Billeam nebude sp\u00e1t ve stanu. Pozd\u011bji se mu ale ulevilo, kdy\u017e Billeam slezl dol\u016f, kdy\u017e padla noc, a p\u0159i\u0161el za n\u00edm dovnit\u0159.<\/div>\n
\n

Te\u010f, po tom, co m\u011bl nucen\u00e9 ka\u017edodenn\u00ed lekce ko\u010di\u010d\u00edho jazyka, Tomek do\u0161el k dobr\u00e9mu pokroku. Uji\u0161\u0165oval se, aby se Billeam nezdr\u00e1hal \u0159\u00edkat mu i ta nejhor\u0161\u00ed, ob\u010das a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e1, slova. Nau\u010dit se sprost\u00e1 slova bylo docela lehk\u00e9; Billeam se u nich rozhodn\u011b nedr\u017eel zp\u00e1tky, ale cokoliv, co m\u011blo v sob\u011b n\u011bjakou osobn\u00ed konotaci jako slovo ‚p\u00e1\u0159it se‘, bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 z n\u011bj vydolovat. Billeam byl protivn\u00fd v\u00edc ne\u017e obvykle a dost rezervovan\u00fd, kdy\u017e Tomek cht\u011bl p\u0159elo\u017eit n\u011bco z t\u00e9to oblasti, ale nakonec po dlouh\u00e9m odporu se Tomekovi poda\u0159ilo nau\u010dit se dokonce i n\u011bjak\u00e9 hovorov\u00e9 fr\u00e1ze. Cht\u011bl se nau\u010dit tolik jazyka, aby si z n\u011bj Ko\u010dkovit\u00ed nemohli d\u011blat legraci, kdyby se n\u011bkdy mezi nimi ocitl. I kdy\u017e te\u010f mohl docela decentn\u011b mluvit, po\u0159\u00e1d to nijak nezm\u011bnilo tvrdohlavost ko\u010dky, kter\u00e1 se s n\u00edm odm\u00edtala brat\u0159\u00ed\u010dkovat.<\/p><\/div>\n

Tomek se ka\u017edou noc sna\u017eil z\u016fstat co nejd\u00e9le vzh\u016fru, aby si mohl Billeama jen prohl\u00ed\u017eet; Billeam v\u017edycky vypadal kr\u00e1sn\u011bji na\u017eivo ne\u017e v jeho \u017eiv\u00fdch snech. Kdy\u017e se Billeam oto\u010dil na bok a uk\u00e1zal tak svoje z\u00e1da, Tomek vzpom\u00ednal na primitivn\u00ed, i kdy\u017e d\u016fmysln\u00e9 zp\u016fsoby, jimi\u017e se Psovit\u00ed pozn\u00e1vali v antick\u00fdch \u010dasech. I kdy\u017e jemu p\u0159i\u010dichnout si k jeho z\u00e1d\u016fm te\u010f primitivn\u00ed v\u016fbec nep\u0159ipadalo.<\/div>\n
\n

„Co to, kurva, d\u011bl\u00e1\u0161, psisko?“<\/p><\/div>\n

Tomek se lekl. Zvedl pohled a vid\u011bl, \u017ee se na n\u011bj Billeam d\u00edv\u00e1 p\u0159es rameno.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t.“ Zamru\u010del Tomek v ko\u010di\u010d\u00edm jazyce. Rychle odvr\u00e1til pohled a p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok.<\/div>\n
\n

To bylo naposledy, co z\u016fstal vzh\u016fru, aby se d\u00edval, jak Billeam sp\u00ed. Bylo po\u0159\u00e1d hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed sp\u00e1t, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je vedle n\u011bj tak bl\u00edzko, za\u010dal si d\u011blat starosti, \u017ee by Billeam mohl c\u00edtit jeho erekci, a\u017e se k n\u011bmu zase nev\u011bdomky v noci p\u0159itul\u00ed. Tomek se uch\u00fdlil k tomu, \u017ee ka\u017edou noc p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e si k n\u011bmu \u0161el lehnout, s\u00e1m sebe uspokojil.<\/p><\/div>\n

Byl to dobr\u00fd zp\u016fsob, jak m\u00edt pak bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed sp\u00e1nek. Nav\u00edc se p\u0159es den sna\u017eil zam\u011bstn\u00e1vat mysl r\u016fzn\u00fdmi aktivitami a vyh\u00fdbat se erotick\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, kter\u00e9 vlezly do jeho hlavy kdykoliv, kdy se na Billeama pod\u00edval.<\/div>\n
Za\u010dal si v\u0161\u00edmat, \u017ee se Billeamova nep\u0159\u00e1telsk\u00e1 pozice trochu po tro\u0161ce zmen\u0161ovala, nam\u00edsto aby byl tak zaho\u0159kl\u00fd, tak se sna\u017eil zlep\u0161it se v aktivit\u00e1ch, kter\u00e9 d\u011blal Tomek. Tomek si v\u0161iml, \u017ee to myslel opravdu v\u00e1\u017en\u011b, nep\u0159est\u00e1val, kdy\u017e se mu neda\u0159ilo, jako by cht\u011bl Tomekovi dok\u00e1zat, \u017ee na to m\u00e1. Tomek si nemohl pomoci, ale musel si myslet, \u017ee Billeama p\u0159emohla s\u00edla jeho ni\u017e\u0161\u00edho postaven\u00ed, mo\u017en\u00e1 to tak m\u011bl i doma, mo\u017en\u00e1 proto tak bravurn\u011b ovl\u00e1dal boj ve vesm\u00edru, mo\u017en\u00e1 to bylo proto, \u017ee se sna\u017eil n\u011bkomu dok\u00e1zat, \u017ee je dost dobr\u00fd.<\/div>\n
Tomek se do n\u011bj znovu zamiloval, kdy\u017e vid\u011bl, jak se sna\u017e\u00ed, i kdy\u017e je na pokraji zhroucen\u00ed, a nev\u011bd\u011bl, jestli bude je\u0161t\u011b d\u00e9le zvl\u00e1dat odol\u00e1vat.<\/div>\n
\n

Jeho ot\u00e1zka byla zodpov\u011bzena hned dal\u0161\u00ed den, kdy\u017e st\u00e1li vedle \u0159eky a Billeam s n\u00edm sout\u011b\u017eil o to, kdo je lep\u0161\u00ed v chyt\u00e1n\u00ed ryb. Zd\u00e1lo se, \u017ee to je jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 Tomekovi nejde, a Billeam byl o hodn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e on, jeliko\u017e chytil asi deset ryb za ani ne minutu. Billeam byl ze sv\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad\u0161en\u00fd a Tomek ho poprv\u00e9 za celou tu dobu sly\u0161el se sm\u00e1t.<\/p><\/div>\n

\n

„Vyhr\u00e1l jsem!“ Vyk\u0159ikoval Billeam hrd\u011b a t\u0159\u00e1sl svazkem ryb v ruce. „Jsi neschopn\u00fd, psisko, nedok\u00e1zal bys chytit rybu, ani kdyby na tom z\u00e1visel tv\u016fj \u017eivot.“ P\u0159e\u0161el k Tomekovi a d\u00e1l si u\u017e\u00edval jeho selh\u00e1n\u00ed. „Te\u010f to budu j\u00e1, kdo t\u011b nakrm\u00ed,“ \u0159ekl se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zap\u00edchl ukazov\u00e1\u010dek Tomekovi do hrudn\u00edku. Nejsp\u00ed\u0161 se ho Billeam sna\u017eil zastra\u0161it, ale na Tomeka to p\u016fsobilo naprosto opa\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/p><\/div>\n

Vzal Billeama a p\u0159it\u00e1hl si ho pro polibek. Billeam upustil ryby. Zabru\u010del a sna\u017eil se odt\u00e1hnout. Nakopnul Tomeka. Tomek prolomil polibek a pustil ho. Billeam\u016fv v\u00fdraz byl \u010dir\u00fd \u0161ok, ale o\u010dima se na n\u011bj zle d\u00edval. Tomek se za\u0161klebil.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 se divit, Billeame.“ \u0158ekl po ko\u010di\u010d\u00edm. Billeam z\u016fstal potichu. Tomek se pohnul a Billeam vystra\u0161en\u011b couvl. „V\u00ed\u0161, pro\u010d jsem t\u011b zachr\u00e1nil, ne? Pro\u010d jsem t\u011b nezabil?“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Billeam se na psa d\u00edval, byl po\u0159\u00e1d ztuhl\u00fd z toho, \u017ee se jeho rty dotkly psov\u00fdch. Zmaten\u011b zamrkal, kdy\u017e mu pes polo\u017eil ot\u00e1zku, jeho chov\u00e1n\u00ed se mu zd\u00e1lo dost podivn\u00e9 a \u0161\u00edlen\u00e9, ale jak m\u011bl v\u011bd\u011bt, pro\u010d se pes choval tak, jak se choval.<\/p><\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ p\u0159iznal pes.<\/div>\n
Billeam vykulil o\u010di a dech se mu zadrhl v krku.<\/p>\n

autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: blame_my_dirty_mind Perihelium Prokyonu Alfa se bl\u00ed\u017eilo, to znamenalo, \u017ee rasa byla ka\u017ed\u00fdm dnem bl\u00ed\u017ee vyhynut\u00ed. Tomek\u016fv v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00fd optimismus za\u010d\u00ednal polevovat. Bez \u0161t\u011bst\u00ed se vr\u00e1til zp\u00e1tky do osady, doufal, \u017ee najde n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob komunikace z v\u011b\u017ee, ale na\u0161el tam pouze chab\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[648],"tags":[],"class_list":["post-2060","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-foe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2060\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}