{"id":20606,"date":"2008-02-29T18:59:00","date_gmt":"2008-02-29T17:59:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20564"},"modified":"2008-02-29T18:59:00","modified_gmt":"2008-02-29T17:59:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-45\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 45."},"content":{"rendered":"
Laura udiven\u011b vyt\u00e1hla obo\u010d\u00ed. Hbit\u011b s\u00e1hla po zapalova\u010di a hodila ho do kabelky. „To je moje v\u011bc,“ odsekla obdivuhodn\u011b sebejist\u011b.<\/div>\n
Tom ji chytil za ruku. „Nehraj si se mnou.“ \u0160kubnul s n\u00ed. „Odkud ho m\u00e1\u0161? Komu pat\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Do toho ti nic nen\u00ed.“ M\u00e1vla rukou na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka. „Zaplat\u00edme!“<\/div>\n
Tom nemohl pochopit, jak rychle nabyla ztracenou rovnov\u00e1hu. Jej\u00ed pohled byl n\u00e1hle nekompromisn\u00ed a tvrd\u00fd.<\/div>\n
„P\u0159ejete si platit?“ zazn\u011bl za Tomem \u010d\u00ed\u0161n\u00edk\u016fv hlas.<\/div>\n
„Jo,“ zahu\u010del Tom. Hr\u00e1bnul do kapsy a podal mu bankovku p\u0159elo\u017eenou nap\u016fl. „To je dobr\u00fd.“ M\u00e1vnul rukou.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Tome, ale n\u011bkter\u00e9 v\u011bci prost\u011b nejsou … ehm… vhodn\u00e9 k tomu, abych o nich mluvila.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 mluvit o tom, pro\u010d m\u00e1\u0161 v kabelce zapalova\u010d s monogramem LW?“ zeptal se u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b Tom. „Co kdy\u017e v\u00edm, komu pat\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Nechci o tom mluvit.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee se chce\u0161 sej\u00edt proto, abychom z\u016fstali p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nebo se pletu? A p\u0159\u00e1tel\u00e9 si ne\u0159\u00edkaj\u00ed pravdu?“ \u00fato\u010dil do jej\u00edch slab\u00fdch m\u00edst.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1tel\u00e9 hlavn\u011b respektuj\u00ed sv\u00e9 soukrom\u00ed,“ usm\u00e1la se zlehka. „Budu u\u017e muset j\u00edt.“<\/div>\n
Vstala, p\u0159ipraven\u00e1 k odchodu. „Dovol\u00ed\u0161?“ zeptala se. \u010cekala, a\u017e se Tom zdvihne z jej\u00ed seda\u010dky, aby mohla vyj\u00edt i ona.<\/div>\n
Ml\u010dky si navl\u00e9kli bundy a vy\u0161li ven.<\/div>\n
„Co se stalo? Pro\u010d o tom nechce\u0161 mluvit?“ zkusil to Tom je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n
„N\u011bkdy ti to t\u0159eba \u0159eknu,“ odpov\u011bd\u011bla. „D\u011bkuju, \u017ee sis na m\u011b ud\u011blal \u010das. Moc to pro m\u011b znamen\u00e1,“ dodala. Nepatrn\u011b zav\u00e1hala a pak se vyt\u00e1hla na \u0161pi\u010dky a vtiskla Tomovi letm\u00fd polibek na tv\u00e1\u0159. „Ahoj.“<\/div>\n
Mrzut\u011b ji sledoval, jak zastavuje taxi. Na jej\u00ed zam\u00e1v\u00e1n\u00ed neodpov\u011bd\u011bl. Zachumlal se hloub\u011bji do mikiny a vydal se dom\u016f. Nem\u00e1m z toho dobr\u00fd pocit. Tohle se asi nem\u011blo st\u00e1t. A nav\u00edc jsem mu znovu lhal. Znovu jsem ho zklamal, i kdy\u017e jsem u\u017e tolikr\u00e1t p\u0159\u00edsahal, \u017ee ho nikdy nezklamu. Byl by i on schopn\u00fd poru\u0161it sv\u016fj slib s takovou lehkost\u00ed? Jsme dvoj\u010data…<\/em><\/div>\n
Zachmu\u0159en\u011b kr\u00e1\u010del po ulici, nevn\u00edmal lidi kolem sebe, kte\u0159\u00ed ho ml\u010dky m\u00edjeli. P\u0159ipadal si jako nejv\u011bt\u0161\u00ed zr\u00e1dce pod sluncem… v\u00fd\u010ditky se jak \u017eelezn\u00e9 obru\u010de pevn\u011b st\u00e1hly kolem jeho du\u0161e. Stra\u0161n\u011b si p\u0159\u00e1l, aby u\u017e byl doma… s Billem… aby se mohl pod\u00edvat do jeho rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159e\u010d\u00edst si v nich, \u017ee v\u0161echny jeho obavy jsou lich\u00e9… \u017ee on sv\u016fj slib nikdy neporu\u0161\u00ed a nikdy ho neopust\u00ed.<\/div>\n
…………………..<\/div>\n
Tomova vyt\u00e1hl\u00e1 postava u\u017e d\u00e1vno zmizela za rohem, ale \u0161t\u00edhl\u00fd \u010dernovlas\u00fd mu\u017e st\u00e1l nehybn\u011b na sv\u00e9m m\u00edst\u011b s pohledem up\u0159en\u00fdm na kamenn\u00fd roh domu, za n\u00edm\u017e Tom zmizel. Chv\u011bl se, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b, ale s\u00e1m to c\u00edtil. M\u011bl pocit, \u017ee na tom m\u00edst\u011b stoj\u00ed u\u017e n\u011bkolik hodin… znovu a znovu si p\u0159ed o\u010dima p\u0159ehr\u00e1val v\u0161e, \u010deho byl necht\u011bn\u00fdm sv\u011bdkem. Litoval, \u017ee zaparkoval auto zrovna v t\u00e9hle ulici… litoval, \u017ee zaparkoval zrovna p\u0159ed touhle kav\u00e1rnou… litoval, \u017ee zdvihl hlavu a pod\u00edval se p\u0159es prosklenou st\u011bnu dovnit\u0159 a m\u00edsto toho, aby nasedl a odjel, z\u016fstal st\u00e1t jak p\u0159imrazen\u00fd a nemohl odtrhnout pohled od dvou obj\u00edmaj\u00edc\u00edch se postav. Nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, o \u010dem spolu hovo\u0159\u00ed, jejich chov\u00e1n\u00ed sta\u010dilo…<\/div>\n
Navykl\u00fdm pohybem stiskl tla\u010d\u00edtko centr\u00e1ln\u00edho zamyk\u00e1n\u00ed. Auto radostn\u011b bliklo, jako by cht\u011blo \u0159\u00edct, \u017ee ho r\u00e1do vid\u00ed. Zni\u010den\u011b usedl na seda\u010dku a hlavu op\u0159el o studen\u00fd volant.<\/div>\n
Dal bych cokoli za to nem\u00edt tuhle krutou jistotu…<\/em><\/div>\n
…………………..<\/div>\n
„L\u00e1sko! Jsem doma,“ zavolal Tom do ztichl\u00e9ho bytu. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e, kl\u00ed\u010de hodil na malou poli\u010dku a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Pohodil mikinu na postel. „Bille? Jsi tady?“ zavolal znovu a vy\u0161el na chodbu. Otev\u0159el dve\u0159e do bratrova pokoje, ale nikdo tam nebyl, jen stra\u0161n\u00fd nepo\u0159\u00e1dek, jako kdyby odch\u00e1zel ve velk\u00e9m sp\u011bchu a n\u011bco hledal.<\/div>\n
Vyt\u00e1hl telefon a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko s \u010d\u00edslem jedna. Prvn\u00ed zazvon\u011bn\u00ed, druh\u00e9, t\u0159et\u00ed… nic. V Tomov\u011b hlav\u011b se pl\u00ed\u017eiv\u011b objevila podivn\u00e1 my\u0161lenka. Co kdy\u017e zjistil, \u017ee jsem mu lhal?<\/em> T\u0159esouc\u00edmi se prsty na\u0161el Gustavovo \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Ahoj… Tom. Pros\u00edm t\u011b, nevolal ti Bill? Vr\u00e1til jsem se dom\u016f a on tu nen\u00ed a telefon mi nebere… Ne… Aha… Tak d\u00edky.“ Posadil se na Billovu postel a telefon odlo\u017eil zamy\u0161len\u011b vedle sebe. Co kdy\u017e se \u0161el proj\u00edt a vid\u011bl m\u011b n\u011bkde? Panebo\u017ee…<\/em> Sev\u0159el ost\u0159e pulsuj\u00edc\u00ed sp\u00e1nky v dlan\u00edch. Nem\u011bl jsem se s n\u00ed sch\u00e1zet. Ne za jeho z\u00e1dy… J\u00e1 jsem takovej idiot. Ona mi za to p\u0159ece nestoj\u00ed. V\u017edy\u0165… v\u017edy\u0165 j\u00e1 mu sl\u00edbil, \u017ee ho nikdy nezklamu a p\u0159itom jsem mu zase lhal…<\/em> Vzpom\u00ednka na sen o pr\u00e1zdn\u00e9m dom\u011b v Magdeburgu a o Billovi, unikaj\u00edc\u00edm p\u0159ed Tomov\u00fdmi doteky, prudce projela jeho mysl\u00ed. To ne! Bille! Vra\u0165 se zp\u00e1tky a \u0159ekni mi, \u017ee je v\u0161echno dobr\u00e9… pros\u00edm!<\/em><\/div>\n
Ub\u011bhla hodina, kdy se Tom vr\u00e1til dom\u016f ze sch\u016fzky s Laurou. Ub\u011bhla i druh\u00e1 a Bill st\u00e1le nikde. Tom t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161\u00edlen\u00fd zoufalstv\u00edm p\u0159ech\u00e1zel po pr\u00e1zdn\u00e9m byt\u011b od okna k oknu a vyhl\u00ed\u017eel vyt\u00e1hlou vysokou postavu sv\u00e9ho bratra. Asi desetkr\u00e1t zkou\u0161el vyto\u010dit jeho \u010d\u00edslo, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 zvon\u011bn\u00ed se neoz\u00fdvalo. P\u0159\u00edstroj byl n\u011bm\u00fd.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b usly\u0161el cvaknout v z\u00e1mku kl\u00ed\u010d. „Bille!“ vyk\u0159ikl a hnal se ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tati?“ vyslovil zklaman\u011b, kdy\u017e do bytu vstoupil nam\u00edsto Billa otec.<\/div>\n
„Nazdar Tome,“ prohodil otec vesele, „nevypad\u00e1\u0161 moc nad\u0161en\u011b, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161.“ Skopnul boty na tmavou roho\u017e pod zrcadlem a na v\u011b\u0161\u00e1k pov\u011bsil tmav\u00fd kab\u00e1t.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen… \u010dek\u00e1m na Billa.“ Pronesl Tom unaven\u011b. „Ne\u0159\u00edkal jsi, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161 pozd\u011bji?“<\/div>\n
„Jo, ale v\u0161echno \u0161lo hladce, tak jsem mohl odjet u\u017e dneska. Nejsi r\u00e1d?“ povyt\u00e1hl otec pobaven\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale jo,“ odtu\u0161il mrzut\u011b Tom.<\/div>\n
„A kde je vlastn\u011b Bill? \u0160el n\u011bkam ven?“ zeptal se otec, zat\u00edmco t\u00e1hnul sv\u016fj cestovn\u00ed kufr do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„No… to j\u00e1 pr\u00e1v\u011b nev\u00edm. Byl jsem venku a kdy\u017e jsem se vr\u00e1til, nebyl tu. A telefon mi nebere.“ Tom se c\u00edtil tak ne\u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se prost\u011b musel n\u011bkomu sv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Nebere ti telefon?“ vykoukl otec z pokoje na chodbu. Zamra\u010dil se. „To je divn\u00fd… a zkou\u0161el jsi volat kluk\u016fm nebo Davidovi?“<\/div>\n
„Mluvil jsem s Gustavem i s Georgem… nic o n\u011bm nev\u00ed. S Davidem ne.“<\/div>\n
„Tak mu zavolej…“<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161… j\u00e1… trochu jsme se nepohodli.“<\/div>\n
„S Davidem?“ nep\u0159est\u00e1val pak Kaulitz \u017easnout nad novinkami. „A pro\u010d?“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „To je fuk.“<\/div>\n
„M\u00e1m mu zkusit zavolat s\u00e1m?“<\/div>\n
„No… to bys byl hodnej, tati.“ Tom vd\u011b\u010dn\u011b zamrkal.<\/div>\n
Otec s povzdechem s\u00e1hl do kapsy. „N\u011bkdy se chov\u00e1\u0161 jak malej kluk, Tome.“ Neodpustil si k\u00e1ravou pozn\u00e1mku. Ne\u017e v\u0161ak stihl naj\u00edt Davidovo \u010d\u00edslo, znovu zarachotil z\u00e1mek a bytem se rozezn\u011bl Bill\u016fv jasn\u00fd hlas. „Tome! Jsem tady l\u00e1–“ zarazil se, kdy\u017e uvid\u011bl otce stoj\u00edc\u00edho nap\u016fl v chodb\u011b, nap\u016fl ve sv\u00e9m pokoji. Honem spolknul l\u00e1skypln\u00e9 osloven\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl pro bratra p\u0159ichystan\u00e9. „Ahoj tati.“ Odhodil kl\u00ed\u010de na poli\u010dku vedle otcov\u00fdch a skopnul boty.<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ usm\u00e1l se otec. „U\u017e jsme po tob\u011b skoro vyhl\u00e1sili p\u00e1tr\u00e1n\u00ed. Tom je p\u011bkn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e t\u011b nem\u00e1 vedle sebe.“<\/div>\n
„Kdes byl?“ vy\u0161t\u011bkl Tom za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
Bill se p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil. „Ahoj Tome.“<\/div>\n
„Pro\u010d mi nebere\u0161 telefon?“ \u00fato\u010dil Tom. „Ani jsi mi nenechal vzkaz. V\u00ed\u0161, jak jsem se o tebe b\u00e1l?“<\/div>\n
„M\u00e1m vybitou baterku… promi\u0148. Myslel jsem, \u017ee se stihnu vr\u00e1tit d\u0159\u00edv ne\u017e ty.“ Odpov\u011bd\u011bl provinile Bill. St\u00e1hl svoji ko\u017eenou bundu a pov\u011bsil ji na v\u011b\u0161\u00e1k vedle otcova kab\u00e1tu.<\/div>\n
„A kde jsi vlastn\u011b byl?“ nevzd\u00e1val se Tom.<\/div>\n
Bill se rozz\u00e1\u0159il a mrknul na n\u011bj. „P\u0159ekvapen\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zarazil. „Jak\u00fd p\u0159ekvapen\u00ed?“<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161. Objednal jsem cestou pizzu… za chv\u00edli ji p\u0159ivezou, d\u00e1te si, ne?“ obr\u00e1til se k otci i bratrovi.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ k\u00fdvnul hlavou pan Kaulitz. „Jen si d\u00e1m sprchu. Hned jsem u v\u00e1s.“ A zmizel za dve\u0159mi sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
Bill ovinul Tomovi ruce kolem krku a jemn\u011b se ot\u0159el o jeho rty. „Ahoj l\u00e1sko… ani jsme se nep\u0159iv\u00edtali.“ Za\u0161eptal do Tomov\u00fdch \u00fast. „Ty se zlob\u00ed\u0161?“ odt\u00e1hl se zklaman\u011b, kdy\u017e Tom neza\u010dal hned spolupracovat.<\/div>\n
„Ale ne,“ vydechl Tom a p\u0159itiskl si jeho t\u011blo t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Zhluboka se nadechl zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 bratra v\u017edy obklopovala. „Jen jsem se o tebe stra\u0161n\u011b b\u00e1l… tohle mi nesm\u00ed\u0161 d\u011blat… zbl\u00e1znil bych se bez tebe.“ M\u00edrn\u011b naklonil hlavu, aby mohl Billa pol\u00edbit. Jazykem n\u011b\u017en\u011b pohladil pln\u00fd spodn\u00ed ret a jakmile se ten sladk\u00fd r\u00e1j otev\u0159el, pronikl drav\u011b dovnit\u0159. A\u017e do posledn\u00edho dechu se odm\u00edtal odtrhnout od Billov\u00fdch nadm\u00edru vzru\u0161uj\u00edc\u00edch \u00fast. Ale v\u011bdom\u00ed, \u017ee by je otec mohl p\u0159istihnout p\u0159\u00edmo p\u0159ed dve\u0159mi sv\u00e9ho pokoje, mu u\u017e tolik vzru\u0161uj\u00edc\u00ed nep\u0159i\u0161la. Proto uchopil Billa za ruku a odvedl ho do sv\u00e9ho pokoje. Posadil se na postel a st\u00e1hl Billa na sv\u016fj kl\u00edn.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi,“ za\u0161eptal a nosem ho za\u0161imral na \u0161t\u00edhl\u00e9m krku.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zasm\u00e1l se ti\u0161e Bill. „Ty m\u011b taky… moc.“ Dodal a prohr\u00e1bl Tomovy dredy. „\u0160koda, \u017ee dneska spolu nebudeme moct sp\u00e1t, co?“<\/div>\n
„Ale budeme, neboj se,“ ujistil ho Tom. „Po\u010dk\u00e1m, a\u017e t\u00e1ta usne a p\u0159ijdu za tebou, jo?“<\/div>\n
„Tak jo,“ pok\u00fdval hlavou horliv\u011b Bill. Je\u0161t\u011b naposledy Toma kr\u00e1tce pol\u00edbil a sklouzl z jeho kolen dol\u016f. „A ne \u017ee usne\u0161.“ Pohrozil mu vzty\u010den\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem, o\u010di mu \u0161ibalsky jisk\u0159ily.<\/div>\n
Ne\u017e stihl Tom n\u011bco trefn\u00e9ho odpov\u011bd\u011bt, ozval zvonek a o chv\u00edli pozd\u011bji otc\u016fv hlas. „Pod\u00e1v\u00e1 se pizza!“<\/div>\n
Oba kluci se jak na povel oto\u010dili ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 prvn\u00ed,“ vyk\u0159ikl Tom a hnal se za otcem.<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9, Tome, to nen\u00ed f\u00e9r,“ je\u010del za n\u00edm Bill. „J\u00e1 ji objednal. Ty mi ji zase se\u017eere\u0161.“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Laura udiven\u011b vyt\u00e1hla obo\u010d\u00ed. Hbit\u011b s\u00e1hla po zapalova\u010di a hodila ho do kabelky. „To je moje v\u011bc,“ odsekla obdivuhodn\u011b sebejist\u011b. Tom ji chytil za ruku. „Nehraj si se mnou.“ \u0160kubnul s n\u00ed. „Odkud ho m\u00e1\u0161? Komu pat\u0159\u00ed?“ „Do toho ti nic nen\u00ed.“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20606","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20606","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20606"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20606\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20606"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20606"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20606"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}