{"id":20607,"date":"2008-02-29T18:58:00","date_gmt":"2008-02-29T17:58:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20565"},"modified":"2008-02-29T18:58:00","modified_gmt":"2008-02-29T17:58:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-44\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 44."},"content":{"rendered":"
Sch\u016fzka skon\u010dila patovou situac\u00ed. Tom se zaseknul, \u017ee se spole\u010dnost\u00ed, kter\u00e1 m\u00e1 co do \u010din\u011bn\u00ed s Lucasem Wagnerem, on nikdy spolupracovat nebude. Bill se zase natruc rozhodl, \u017ee nab\u00eddku p\u0159ijmout chce. Gustav a Georg by byli asi tak\u00e9 sp\u00ed\u0161 pro, ale nerozum\u011bli tomu… nev\u011bd\u011bli, jestli Tom nev\u00ed n\u011bco v\u00edc, ne\u017e oni… tak\u017ee setrvali na neutr\u00e1ln\u00edm bod\u011b.<\/div>\n
Z\u00e1v\u011br? Nech\u00e1me vychladnout emoce a uvid\u00ed se.<\/em> Dostali dva dny na rozmy\u0161lenou. Ze sch\u016fzky odch\u00e1zeli v\u0161ichni m\u00edrn\u011b skl\u00ed\u010den\u00ed, jen Tom se v\u0161\u00ed razanc\u00ed, kter\u00e9 byl schopen. David ho ml\u010dky sledoval, jeho kl\u00e1tivou ch\u016fzi, kterou \u0161el k v\u00fdtahu s na\u0161tvan\u00fdm Billem v pat\u00e1ch a rozpa\u010dit\u011b vykra\u010duj\u00edc\u00edmi zbyl\u00fdmi \u010dleny kapely.<\/div>\n
Kdy\u017e se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e a David ve studiu osam\u011bl, mr\u0161til na zem prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la pod ruku. Mohl se vzteknout. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee kluci na Lucasovu nab\u00eddku k\u00fdvnou. Po pravd\u011b si ani nedovedl p\u0159edstavit, jak se d\u00e1 jeho nab\u00eddka odm\u00edtnout, ani\u017e by se urazil… Tom mu znovu komplikoval \u017eivot. M\u011bl na n\u011bj zlost. Jeho averzi v\u016f\u010di Lucasovi nech\u00e1pal. Znal Lucase u\u017e dlouho a v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud \u010dlov\u011bk respektuje pravidla, m\u016f\u017ee se na Lucase spolehnout. Ve sv\u011bt\u011b \u0161oubyznysu se vyznal jako nikdo jin\u00fd. M\u011bl dlouh\u00e9 prsty a dok\u00e1zal t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee kluci pot\u0159ebuj\u00ed, aby za nimi st\u00e1l n\u011bkdo jako on. N\u011bkdo mocn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e David. David s\u00e1m sebe hodnotil jako vcelku \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho mana\u017eera, ale Lucasov\u00fdch kvalit rozhodn\u011b nedosahoval. Ale za \u00fasp\u011bch se p\u0159ece d\u00e1 pova\u017eovat i to, \u017ee je d\u00e1m s n\u00edm dohromady, ne? Tak o co tady proboha jde?<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b dlouho potom, co si lehl doma do postele a zav\u0159el o\u010di, marn\u011b se sna\u017eil p\u0159ivolat sp\u00e1nek. P\u0159ed o\u010dima se mu po\u0159\u00e1d zjevovala ta tolik kontroverzn\u00ed osoba… okouzluj\u00edc\u00ed kluk s du\u0161\u00ed rebela. Pro\u010d jsem musel potkat zrovna jeho? A pro\u010d j\u00e1?<\/em><\/div>\n
………..druh\u00fd den r\u00e1no<\/em>……….<\/div>\n
„Zvon\u00ed ti telefon,“ zamumlal Bill rozespale a drcnul do Toma loktem. P\u0159itiskl si pol\u0161t\u00e1\u0159 na u\u0161i. „Tak Tome, ty to nesly\u0161\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zdvihl Tom nech\u00e1pav\u011b hlavu. Melodie jeho telefonu mu pronikla do sp\u00e1nku a splynula se snem, kter\u00fd se mu pr\u00e1v\u011b zd\u00e1l. „Aha… mobil… jo, u\u017e jdu.“ P\u0159ekulil se p\u0159es Billa k okraji postele a vstal. „No jo? Ale kde je?“ rozpa\u010dit\u011b se podrbal ve vlasech a rozhl\u00e9dl se kolem sebe.<\/div>\n
„Zkus to v kalhot\u00e1ch,“ poradil mu Bill. „Hlavn\u011b to u\u017e, pros\u00edm t\u011b, vezmi… j\u00e1 chci je\u0161t\u011b sp\u00e1t.“<\/div>\n
Tom sebral ze zem\u011b sv\u00e9 d\u017e\u00edny a s\u00e1hl do hlubok\u00e9 kapsy. „No jo, je tady.“ Zad\u00edval se na displej. „Co mi, sakra, chce tak brzo r\u00e1no?“ zamumlal udiven\u011b s\u00e1m pro sebe. „D\u011bje se n\u011bco?“ \u0159ekl do telefonu bez pozdravu. „Aha… ne, dneska nem\u016f\u017eu, u\u017e m\u00e1m n\u011bco napl\u00e1novan\u00fd… dob\u0159e, z\u00edtra… jo, to by \u0161lo. Fajn.“ Odhodil telefon zp\u00e1tky na haldu sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Kdo to byl?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b Bill.<\/div>\n
„David,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a zalezl zimom\u0159iv\u011b pod vyh\u0159\u00e1tou deku.<\/div>\n
„Co cht\u011bl?“ Bill se posadil na posteli a p\u0159\u00edsn\u011b se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„Nev\u00edm, chce si promluvit.“ Tom z\u00edvnul.<\/div>\n
„S tebou? Nebo i se mnou?“ Nedal Bill pokoj.<\/div>\n
„Se mnou.“<\/div>\n
„A o \u010dem?“<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu oto\u010dil \u010delem. „To je v\u00fdslech?– Nev\u00edm, neptal jsem se ho. Snad mi to z\u00edtra \u0159ekne.“ P\u0159eto\u010dil se na prav\u00fd bok. „Dobrou… chci je\u0161t\u011b sp\u00e1t.“<\/div>\n
Bill zdvihl t\u00e1zav\u011b obo\u010d\u00ed, ale ml\u010del. „Dobrou.“ Zamumlal po chvilce a znovu si lehl. Opatrn\u011b se p\u0159ikryl dekou, kdy\u017e se ale ne\u00famysln\u011b dotknul bokem Tomova zadku, ucuknul, jak kdyby se pop\u00e1lil. \u010cerv\u00ed\u010dek ned\u016fv\u011bry a pochybnost\u00ed zahlodal…<\/div>\n
………..odpoledne………….<\/em><\/div>\n
Kav\u00e1rnu, kde se m\u011bl sej\u00edt s Laurou, prost\u011b ne a ne naj\u00edt. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee zn\u00e1 v\u0161echny restaura\u010dn\u00ed a kav\u00e1rensk\u00e1 za\u0159\u00edzen\u00ed v centru Berl\u00edna, proto se ani nenam\u00e1hal naj\u00edt si adresu podniku, kde se m\u011bla sch\u016fzka konat. Samoz\u0159ejm\u011b to dopadlo tak, \u017ee jak \u0161\u00edlen\u00fd b\u011bhal po ulic\u00edch, o kter\u00fdch se domn\u00edval, \u017ee tam ta kav\u00e1rna prost\u011b b\u00fdt mus\u00ed.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e ztr\u00e1cel nad\u011bji, \u017ee ji najde a sahal do kapsy pro telefon, aby potupn\u011b Lau\u0159e zavolal, \u017ee se ztratil, objevila se p\u0159ed n\u00edm. U\u017e z d\u00e1lky vid\u011bl Lauru sed\u011bt u mal\u00e9ho stolku hned u prosklen\u00e9 st\u011bny. Z\u00e1dum\u010div\u011b se op\u00edrala bradou o dla\u0148 a nep\u0159\u00edtomn\u011b sledovala pohyb na ulici. Vypadala tak ztracen\u011b a osam\u011ble…<\/div>\n
Na okam\u017eik se zastavil. Lau\u0159ina neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 podobnost s Billem byla a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed. Nebylo to v tom, \u017ee by si byli skute\u010dn\u011b fyzicky podobn\u00ed, snad s v\u00fdjimkou \u010dern\u00fdch vlas\u016f a velmi \u0161t\u00edhl\u00e9 postavy… jen ho v n\u011bkter\u00fdch okam\u017eic\u00edch stra\u0161n\u011b p\u0159ipom\u00ednala. Sv\u00fdm v\u00fdrazem… stylem, jak\u00fdm si podep\u0159ela bradu rukou… nev\u011bdom\u00fdm gestem… Tom se p\u0159itiskl z\u00e1dy ke zdi nejbli\u017e\u0161\u00edho domu. O\u010dima mapoval \u0161ediv\u00fd chodn\u00edk. Je\u0161t\u011b naposledy zav\u00e1hal.<\/div>\n
„Ahoj, omlouv\u00e1m se, \u017ee jdu pozd\u011b… Ne\u010dek\u00e1\u0161 dlouho?“ Tom se na Lauru omluvn\u011b usm\u00e1l a zt\u011b\u017eka dosedl na seda\u010dku proti n\u00ed.<\/div>\n
Laura jeho \u00fasm\u011bv op\u011btovala. „V pohod\u011b… zrovna jsem p\u0159i\u0161la. Ani jsem si je\u0161t\u011b nestihla objednat.“<\/div>\n
Postr\u010dila k Tomovi \u00fatl\u00fd se\u0161itek v k\u00e1vov\u011b hn\u011bd\u00fdch desk\u00e1ch.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Otev\u0159el n\u00e1pojov\u00fd l\u00edstek na prvn\u00ed str\u00e1nce a zkoumav\u011b se do n\u011bj zahled\u011bl. „Co sis vybrala?“ zeptal se a rychle kmitnul k Lau\u0159e o\u010dima.<\/div>\n
Pokr\u010dila rameny. „Asi latt\u00e9.“<\/div>\n
„To j\u00e1 si d\u00e1m horkou \u010dokol\u00e1du se \u0161leha\u010dkou.“ Razantn\u011b zaklapl desky a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. \u010c\u00ed\u0161n\u00edk jeho pohyb zaregistroval a b\u011bhem chvilky u\u017e byl u nich.<\/div>\n
„To je ale sp\u00ed\u0161 pro holky,“ upozornila ho Laura je\u0161t\u011b \u0161eptem. Jen se jej\u00edm slov\u016fm zasm\u00e1l a vychrlil na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka svoji objedn\u00e1vku. O chvilku pozd\u011bji u\u017e labu\u017enicky sb\u00edral sladkou b\u00edlou \u0161leha\u010dku… bylo j\u00ed tolik, \u017ee kdy\u017e do n\u00ed poprv\u00e9 zabo\u0159il l\u017ei\u010dku, skoro mu p\u0159etekla p\u0159es okraj vysok\u00e9 sklenice ze siln\u00e9ho skla.<\/div>\n
„Jak\u00fd to je?“ zeptala se zv\u011bdav\u011b, s pohledem up\u0159en\u00fdm na l\u017ei\u010dku, kter\u00e1 hbit\u011b zmizela v jeho \u00fastech.<\/div>\n
„Hmmmm,“ zabru\u010del proc\u00edt\u011bn\u011b Tom. „Dobr\u00e9 to je. Sla\u010founk\u00e9…“<\/div>\n
Zasm\u00e1la se tomu, jak si um\u011bl tuhle lah\u016fdku vychutnat.<\/div>\n
Nat\u00e1hl k n\u00ed na l\u017ei\u010dce kopec \u0161leha\u010dky. „Chce\u0161 ochutnat?“<\/div>\n
Tro\u0161ku z\u010dervenala a zavrt\u011bla hlavou. „Ne, d\u00edky.“ Pl\u00e1cla se rukou do b\u0159icha. „Mus\u00edm se hl\u00eddat, abych se ve\u0161la do kalhot.“<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Nech\u00e1pu, co vy holky po\u0159\u00e1d \u0159e\u0161\u00edte. Po jedn\u00fd l\u017ei\u010dce \u0161leha\u010dky p\u0159ece nep\u0159ibere\u0161.“<\/div>\n
Pousm\u00e1la se. „To mo\u017en\u00e1 ne, ale co kdy\u017e pak budu m\u00edt chu\u0165 je\u0161t\u011b na dal\u0161\u00ed? Kdy\u017e nev\u00edm, jak je dobr\u00e1, nen\u00ed tak t\u011b\u017ek\u00e9 na ni nemyslet.“<\/div>\n
Jej\u00ed \u00fasm\u011bv na okam\u017eik ztuhnul. Jako kdyby \u0159ekla n\u011bco v\u00edc, ne\u017e cht\u011bla. Tom si toho v\u0161iml. St\u00e1hl zp\u00e1tky svoji ruku a nabranou \u0161leha\u010dku rychle spolknul.<\/div>\n
„Tak o \u010dem jsi cht\u011bla mluvit?“ zeptal se kone\u010dn\u011b po chvilce ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
Rozpa\u010dit\u011b pokr\u010dila rameny a pustila z prst\u016f zip mikiny, se kter\u00fdm si pohr\u00e1vala. „Stalo se toho tolik, Tome…“<\/div>\n
Pok\u00fdval hlavou. „Jo, to m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/div>\n
Jej\u00ed o\u010di rozpa\u010dit\u011b t\u011bkaly po desce stolu a sna\u017eily se vyhnout pohledu na n\u011bj. „Jsem moc r\u00e1da, \u017ees p\u0159i\u0161el. Je mi jasn\u00e9, \u017ee to pro tebe nemohlo b\u00fdt jednoduch\u00e9, po tom v\u0161em… v\u00ed\u0161, moc bych si p\u0159\u00e1la, abychom na to mohli zapomenout. Aby z n\u00e1s byli p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
Sklouzl o\u010dima ke sv\u00fdm ruk\u00e1m. P\u0159\u00e1tel\u00e9? Nen\u00ed to p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00fd v\u00fdraz pro n\u00e1s dva? Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9? Existuje p\u0159\u00e1telstv\u00ed mezi mu\u017ei a \u017eenami?<\/em><\/div>\n
Vylo\u017eila si jeho ml\u010den\u00ed po sv\u00e9m. „Promi\u0148,“ za\u0161eptala. Opatrn\u011b nat\u00e1hla ruku a jemn\u011b se dotkla jeho prst\u016f, le\u017e\u00edc\u00edch na chladn\u00e9 desce stolku. Bedliv\u011b sledoval jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, ale neuhnul. „Omlouv\u00e1m se, Tome. To bylo to, pro\u010d jsem cht\u011bla, abychom se se\u0161li… V\u00ed\u0161, po tom, co se stalo ve tv\u00e9m pokoji… cht\u011bla jsem t\u011b nen\u00e1vid\u011bt… ale nem\u016f\u017eu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee na tom m\u00e1m sv\u016fj pod\u00edl viny. Kdybych t\u011b nechala na pokoji, nikdy by ses tak ke mn\u011b nezachoval… m\u016f\u017eu si za to vlastn\u011b sama…“ N\u011b\u017en\u011b hladila ukazov\u00e1\u010dkem jeho dlouh\u00e9 prsty. Na jedn\u00e9 stran\u011b byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee se sch\u016fzkou souhlasil, \u017ee s n\u00ed komunikuje, \u017ee ho te\u010f dokonce hlad\u00ed po ruce, ani\u017e by se sna\u017eil j\u00ed uniknout… na druhou stranu v\u0161ak v\u011bd\u011bla, \u017ee je to jen pom\u00edjiv\u00e9. Dneska si u\u017e nemus\u00edm nalh\u00e1vat, \u017ee ke mn\u011b mo\u017en\u00e1 n\u011bco c\u00edt\u00ed… j\u00e1 u\u017e to v\u00edm. Nejsem to j\u00e1, komu pat\u0159\u00ed v\u0161echny jeho my\u0161lenky, jeho noci…<\/em><\/div>\n
Uva\u017eoval, co \u0159\u00edct. Tu\u0161il, \u017ee mus\u00ed jednat opatrn\u011b. Necht\u011bl j\u00ed d\u00e1vat nad\u011bji, i kdy\u017e n\u011bjak\u00fdm skryt\u00fdm smyslem poznal, \u017ee nad\u011bje u\u017e ji opustila… nebo je alespo\u0148 ukryta velmi velmi hluboko v jej\u00ed du\u0161i. Zhluboka se nadechl a jemn\u011b vyprostil sv\u00e9 prsty z jej\u00edho n\u011b\u017en\u00e9ho lask\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Asi bych se ti m\u011bl omluvit i j\u00e1… a\u0165 jsi ud\u011blala cokoli, nedalo mi to pr\u00e1vo jednat s tebou t\u00edmhle zp\u016fsobem. Tohle se holk\u00e1m ned\u011bl\u00e1.“ Uchopil do ruky nerezovou l\u017ei\u010dku a nep\u0159\u00edtomn\u011b zam\u00edchal chladnouc\u00ed \u010dokol\u00e1du. „Promi\u0148… necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
„Tome,“ vydechla. Jeho slova ji p\u0159ekvapila. Znovu dychtiv\u011b uchopila jeho ruku do sv\u00e9 a pevn\u011b stiskla. „To ne…“ Jej\u00ed sv\u011btl\u00e9 o\u010di se zaplnily slzami. „Tohle si nezaslou\u017e\u00edm,“ vyhrkla a slan\u00e9 potoky se spustily po jej\u00edch tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Ale no tak,“ sna\u017eil se ji ut\u011b\u0161it Tom. Pomalu za\u010d\u00ednal litovat, \u017ee se sch\u016fzkou souhlasil. Laura evidentn\u011b nebyla je\u0161t\u011b v\u016fbec v pohod\u011b a jej\u00ed l\u00edtostiv\u00e9 v\u00fdlevy byly to posledn\u00ed, na co m\u011bl n\u00e1ladu. P\u0159emohl ale svoji nechu\u0165… Popl\u00e1cal ji po ruce. „Nebre\u010d, nestoj\u00ed to za to.“<\/div>\n
„Ale stoj\u00ed,“ za\u0161tkala Laura bolestn\u011b a zhroutila se v pl\u00e1\u010di na desku stolu. Ve\u0161ker\u00e1 jej\u00ed odvaha a sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed byly pry\u010d. Uzl\u00ed\u010dek zjit\u0159en\u00fdch nerv\u016f se bezmocn\u011b ot\u0159\u00e1sal.<\/div>\n
N\u011bkolik lid\u00ed se po nich zv\u011bdav\u011b oto\u010dilo.<\/div>\n
„Lauro, uklidni se,“ vyzval ji Tom zti\u0161en\u00fdm hlasem. Pozornost tohohle druhu mu byla vylo\u017een\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e1. Rozhodl se. Vstal ze sv\u00e9ho m\u00edsta a p\u0159isedl si k n\u00ed. Pohladil ji po t\u0159esouc\u00edch se z\u00e1dech. „No tak, to bude dobr\u00fd, sly\u0161\u00ed\u0161?“ Vrhla se mu kolem krku a k\u0159e\u010dovit\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskla. Jej\u00ed t\u011blo se st\u00e1le ot\u0159\u00e1salo mohutn\u00fdmi vzlyky. Rezignovan\u011b ji obejmul a ml\u010dky dr\u017eel v n\u00e1ru\u010di. Kdyby m\u011b te\u010f vid\u011bl Bill, zabije m\u011b!<\/em> problesklo Tomovi hlavou, nicm\u00e9n\u011b spol\u00e9hal na to, \u017ee Bill uv\u011b\u0159il jeho historce o nutn\u00e9m nakupov\u00e1n\u00ed s Gustavem a nach\u00e1z\u00ed se te\u010f v bezpe\u010d\u00ed doma. Pono\u0159en\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek, nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral ven p\u0159es Lau\u0159inu hlavu a ani si neuv\u011bdomil, \u017ee zcela automaticky ji konej\u0161iv\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech a ona \u017ee se zklidnila a vd\u011b\u010dn\u011b, se zatajen\u00fdm dechem jeho n\u011b\u017enost p\u0159ij\u00edm\u00e1. Zav\u0159el o\u010di. Pro\u010d to mus\u00ed b\u00fdt tak slo\u017eit\u00e9?<\/em><\/div>\n
„U\u017e je to dobr\u00fd?“ zeptal se po chv\u00edli a odt\u00e1hl se od n\u00ed na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed. St\u00e1le je\u0161t\u011b sv\u00edral jej\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e1 ramena.<\/div>\n
Zdvihla k n\u011bmu uplakan\u00fd obli\u010dej a pok\u00fdvala hlavou. „Omlouv\u00e1m se… n\u011bjak jsem to nezvl\u00e1dla.“ C\u00edtila se nesm\u00edrn\u011b provinile a trapn\u011b. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed omluva, ale prost\u011b k tob\u011b po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b n\u011bco c\u00edt\u00edm… promi\u0148 mi to.“ Se sklopenou hlavou s\u00e1hla do kabelky. Za\u010dala se v n\u00ed p\u0159ehrabovat a vyt\u00e1hla p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed z\u0159ejm\u011b p\u0159ek\u00e1\u017eely, a hodila je na st\u016fl. Kone\u010dn\u011b na\u0161la bal\u00ed\u010dek pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00ed\u010dk\u016f. Rozbalila jej a rychle set\u0159ela slzy ze sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptala se udiven\u011b.<\/div>\n
Tom dr\u017eel v ruce leskl\u00fd zapalova\u010d s vyryt\u00fdm monogramem LW. „Odkud to m\u00e1\u0161?“ zeptal se tvrd\u011b.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Sch\u016fzka skon\u010dila patovou situac\u00ed. Tom se zaseknul, \u017ee se spole\u010dnost\u00ed, kter\u00e1 m\u00e1 co do \u010din\u011bn\u00ed s Lucasem Wagnerem, on nikdy spolupracovat nebude. Bill se zase natruc rozhodl, \u017ee nab\u00eddku p\u0159ijmout chce. Gustav a Georg by byli asi tak\u00e9 sp\u00ed\u0161 pro, ale nerozum\u011bli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20607","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20607","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20607"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20607\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20607"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20607"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20607"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}