{"id":20614,"date":"2008-02-29T18:37:00","date_gmt":"2008-02-29T17:37:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20572"},"modified":"2008-02-29T18:37:00","modified_gmt":"2008-02-29T17:37:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-37\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 37."},"content":{"rendered":"
„Tak m\u00e1te v\u0161echno?“ zeptala se u\u017e asi po st\u00e9 matka. St\u00e1la ve dve\u0159\u00edch Billova pokoje, s rukama zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na hrudi. O\u010dima p\u0159el\u00e9t\u00e1vala mno\u017estv\u00ed zavazadel, kter\u00e1 jej\u00ed synov\u00e9 postupn\u011b hromadili uprost\u0159ed pokoje.<\/div>\n
„Bille, mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti tu je\u0161t\u011b n\u011bco taky z\u016fstane?“ zasm\u00e1la se mlad\u0161\u00edmu synovi. Kle\u010del na kufru a sna\u017eil se ho svou v\u00e1hu v\u00edc slisovat, aby ho mohl zav\u0159\u00edt. Neodpov\u011bd\u011bl, jen se pro sebe u\u0161kl\u00edbl. „K \u010demu pot\u0159ebuje\u0161 s sebou tolik v\u011bc\u00ed?“ nenech\u00e1vala ho na pokoji.<\/div>\n
„Prost\u011b pot\u0159ebuju,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Uka\u017e, pom\u016f\u017eu ti,“ nab\u00eddl se Tom. Zvedl se z postele, na kter\u00e9 sed\u011bl, a nat\u00e1hl k bratrovi ruku. „M\u00e1m v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu, v\u00ed\u0161?“ Jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di se jen sm\u00e1ly. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill podobn\u00e9 vt\u00edpky nem\u00e1 r\u00e1d a v\u017edycky se vztek\u00e1 a roz\u010diluje… a je tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se vztek\u00e1 a roz\u010diluje kv\u016fli takov\u00fdm malichernostem.<\/em><\/div>\n
Bill se nadechnul, jako by cht\u011bl na Toma vychrlit mno\u017estv\u00ed argument\u016f proti, ale rad\u0161i nakonec ml\u010del. Jen po n\u011bm seknul v\u0161e \u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem. Tedy v\u0161e \u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pro n\u011b dva… jak st\u00e1le v\u011b\u0159ili, nikdo je nepodez\u00edral, \u017ee by jejich vztah mohl p\u0159er\u016fst v n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho a siln\u011bj\u0161\u00edho.<\/div>\n
Lou\u010den\u00ed s matkou a Gordonem prob\u011bhlo podle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Matka se topila v slz\u00e1ch, kladla jim na srdce, a\u0165 na sebe d\u00e1vaj\u00ed pozor, jeden bez druh\u00e9ho a\u0165 nikam nechod\u00ed, prost\u011b takov\u00e1 ta rodi\u010dovsk\u00e1 klasika… Gordon je chlapsky popl\u00e1cal po z\u00e1dech, \u0159ekl jim, a\u0165 moc neblbnou a pop\u0159\u00e1l jim hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Bill se nemohl do\u010dkat, a\u017e u\u017e se za nimi zav\u0159ou dve\u0159e a oni kone\u010dn\u011b vyraz\u00ed vst\u0159\u00edc dobrodru\u017estv\u00ed, na kter\u00e9 se tolik t\u011b\u0161il. V aut\u011b bude Tomovi ma\u010dkat celou cestu ruku a v\u016fbec… v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch t\u00fddnech se od n\u011bj nehodlal vzd\u00e1lit ani na milimetr. Tom to vn\u00edmal trochu jinak, nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by se net\u011b\u0161il, ale t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, kter\u00e9 str\u00e1vil v \u00fapln\u00e9 rodin\u011b, po Billov\u011b boku, mu p\u0159i\u0161lo jak z jin\u00e9ho sv\u011bta. Tolik h\u0159ejiv\u00e9 l\u00e1sky a laskav\u00e9ho porozum\u011bn\u00ed snad v \u017eivot\u011b neza\u017eil. Nemohl se ubr\u00e1nit dojet\u00ed, kdy\u017e ho Simone sev\u0159ela v n\u00e1ru\u010di a \u0161eptala mu do ucha, \u017ee se j\u00ed bude st\u00fdskat, aby na sebe d\u00e1val pozor a v po\u0159\u00e1dku se j\u00ed vr\u00e1til zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Neboj, j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm, mami. A Billa p\u0159ivezu s sebou,“ sl\u00edbil s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
………………..<\/div>\n
„P\u00e1ni, tak tady u\u017e jsem nebyl, ani nepamatuju,“ vydechl Bill, kdy\u017e se za nimi zabouchly dve\u0159e bytu Kaulitzov\u00fdch. Trochu ho mrzelo, \u017ee musel uvolnit sv\u016fj byt nad studiem a nast\u011bhovat se k otci a Tomovi… p\u0159ece jen p\u0159i\u0161li o takov\u00e9 jejich „hn\u00edzde\u010dko l\u00e1sky“, na druhou stranu otec byl velmi \u010dasto zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd a doma p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasu netr\u00e1vil… a tenhle byt byl nesrovnateln\u011b komfortn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e mal\u00fd byt nad studiem a nav\u00edc… umo\u017e\u0148oval mu tr\u00e1vit s Tomem cel\u00e9 dny, kdy budou v Berl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u00edt ten pokoj vedle m\u00e9ho,“ vysv\u011btlil mu Tom. Je\u0161t\u011b ne\u017e odjel na v\u00e1no\u010dn\u00edch sv\u00e1tky do Magdeburgu, v\u0161echno s otcem promysleli. „A\u017e se vr\u00e1t\u00edme z Malediv, za\u0159\u00edd\u00ed\u0161 si ten pokoj podle sv\u00e9ho. T\u00e1ta s t\u00edm po\u010d\u00edt\u00e1. Jenom bychom to te\u010f asi u\u017e nestihli.“<\/div>\n
Tom zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, aby vybalil j\u00eddlo, kter\u00e9 jim Simone dala s sebou. Z\u0159ejm\u011b p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee v Berl\u00edn\u011b bude lednice nesrovnateln\u011b h\u016f\u0159 z\u00e1soben\u00e1 ne\u017e v Magdeburgu.<\/div>\n
„V kolik \u0159\u00edkal David, \u017ee se sejdeme?“ zak\u0159i\u010del na Billa, kter\u00fd bloumal n\u011bkde po byt\u011b.<\/div>\n
„V p\u011bt,“ dostalo se mu odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Tak to m\u00e1me je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e hodinu \u010das, ne?“ zasm\u00e1l se Tom a v o\u010d\u00edch mu dychtiv\u011b zajisk\u0159ilo. „Bill\u00ed, kdepak jsi?“<\/div>\n
……………….<\/div>\n
„M\u011bli bychom vst\u00e1t a j\u00edt, jinak bude David zase nad\u00e1vat, \u017ee jdeme pozd\u011b… zn\u00e1\u0161 ho,“ za\u0161eptal Bill a unaven\u011b zdvihl hlavu. Tom z n\u011bj \u00fapln\u011b p\u0159ekvapiv\u011b dok\u00e1zal od\u010derpat ve\u0161kerou energii, kter\u00e1 se v n\u011bm v posledn\u00edch t\u00fddnech nashrom\u00e1\u017edila. Ty \u010dty\u0159i dny v Magdeburgu st\u00e1ly za to. Tomova rozn\u011b\u017en\u011blost prvn\u00edho ve\u010dera a prvn\u00edho spole\u010dn\u00e9ho r\u00e1na vzala rychle za sv\u00e9, kdy\u017e se trochu rozkoukal. Zase to byl ten Tom, kter\u00fdm kdysi b\u00fdval. Jako by si snad cht\u011bl vynahradit v\u0161echny ty t\u00fddny v\u00e1h\u00e1n\u00ed a pochybnost\u00ed, kdy nemohl b\u00fdt s Billem tak, jak by si v hloubi du\u0161e p\u0159\u00e1l. Jejich noci byly napln\u011bn\u00e9 dychtiv\u00fdm, n\u011bkdy a\u017e drsn\u00fdm milov\u00e1n\u00edm… t\u00edm v\u00edc vzru\u0161uj\u00edc\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e9 odhalen\u00ed jejich tajemstv\u00ed bylo tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko.<\/div>\n
„Necho\u010f je\u0161t\u011b,“p\u0159ejel Tom horkou dlan\u00ed k\u0159ivku jeho ramene, po cel\u00e9 d\u00e9lce a\u017e k z\u00e1p\u011bst\u00ed. Zdvihl \u0161t\u00edhlou ruku k sob\u011b a smysln\u011b pol\u00edbil jemn\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, jazykem po\u0161k\u00e1dlil namodralou \u017eilku z\u0159eteln\u011b vystupuj\u00edc\u00ed pod tenkou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
Bill si povzdechl. „L\u00e1sko, ned\u011blej mi to t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Nem\u016f\u017eu se ani pohnout… u\u017e te\u010f… a p\u0159edstava, \u017ee cel\u00fd dne\u0161n\u00ed ve\u010der str\u00e1v\u00edm v sed\u011b v t\u011bsn\u00fdch kalhot\u00e1ch, je v\u00edc ne\u017e mu\u010div\u00e1… nato\u017e pak tohle,“ dodal s \u00fasm\u011bvem, Tomovy n\u011b\u017en\u00e9 polibky na jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se ka\u017edou chvilkou p\u0159esouvaly na dla\u0148, byly tak p\u0159\u00edjemn\u00e9… tak h\u0159\u00ed\u0161n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee se neubr\u00e1nil lehk\u00e9mu mraven\u010den\u00ed v podb\u0159i\u0161ku. Polo\u017eil se zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159 a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Vn\u00edmal horkou \u0161pi\u010dku Tomova jazyka br\u00e1zd\u00edc\u00ed ka\u017edou linku jeho dlan\u011b, provokativn\u011b se vsouvaj\u00edc\u00ed mezi prsty.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl a pohladil volnou rukou bratra po vlasech.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed?“ zazn\u011bla samolib\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Hmmmm… je to… p\u0159\u00edjemn\u00e9,“ vzdychnul.<\/div>\n
„Jenom p\u0159\u00edjemn\u00e9?“ zdvihl Tom p\u0159ekvapen\u011b hlavu. „Jenom p\u0159\u00edjemn\u00e9?“ zopakoval znovu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Nic to s tebou ned\u011bl\u00e1?… Bille?? Ty si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 legraci!“ Plam\u00ednky sm\u00edchu v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch ho nenechaly na pochyb\u00e1ch, \u017ee mu br\u00e1\u0161ka trochu n\u011bco vrac\u00ed. „To chce potrestat,“vyk\u0159ikl a ne\u017e Bill stihl zareagovat, p\u0159em\u00edstil se nad n\u011bj a \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty se roztan\u010dily po jeho \u017eebrech.<\/div>\n
„Tomeeee, pros\u00ed\u00ed\u00edm, n\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9,“ zaje\u010del Bill vysok\u00fdm, nep\u0159\u00edjemn\u00fdm hlasem. „Pros\u00ed\u00ed\u00edm, n\u00e9\u00e9\u00e9.“ Jeho slova zanikala ve sm\u00edchu. Do o\u010d\u00ed mu vyhrkly slzy.<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed se ozval zvonek, kter\u00fd Toma zastavil.<\/div>\n
„Co to je?“ zdvihl hlavu a vzep\u0159el se na lokti, s tv\u00e1\u0159\u00ed nech\u00e1pav\u011b oto\u010denou ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Bill prudce oddechoval a rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval Tomovu tv\u00e1\u0159, lemovanou dlouh\u00fdmi plav\u00fdmi vlasy… jeho hru\u010f, kter\u00e1 se zdvihala n\u00e1mahou z nap\u016fl trestaj\u00edc\u00edho a nap\u016fl \u017e\u00e1dostiv\u00e9ho mu\u010den\u00ed… s v\u00fdrazem d\u00e1vn\u00e9ho lovce… byl n\u00e1dhern\u00fd. Je\u0161t\u011b nikdy se snad Billovi nel\u00edbil v\u00edc.<\/div>\n
„Asi bys m\u011bl j\u00edt otev\u0159\u00edt, n\u011bkdo zvon\u00ed,“ doporu\u010dil bratrovi se sm\u00edchem.<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di v sloup a l\u00edn\u011b se odpoutal od jeho t\u011bla. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, hledal n\u011bco, \u010d\u00edm by zakryl svou nahotu.<\/div>\n
Bill se p\u0159eto\u010dil na bok a hlavu podep\u0159el dlan\u00ed. „Nep\u016fjde\u0161 otev\u0159\u00edt takhle?“ provokoval. Dlan\u00ed se roztr\u017eit\u011b pohladil po b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
„Nech toho,“ varoval ho Tom, „nebo otev\u0159\u00edt nep\u016fjdu a pak se t\u011b\u0161.“ Seknul po n\u011bm pohledem, zat\u00edmco se soukal do \u010dist\u00fdch boxerek, kter\u00e9 vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b. V jejich oble\u010den\u00ed rozh\u00e1zen\u00e9m po podlaze nikde svoje pr\u00e1dlo nemohl naj\u00edt.<\/div>\n
„Ahoj!“ vydechl Tom p\u0159ekvapen\u011b. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b vyru\u0161il, co?“ vyslovil s m\u00edrnou nechut\u00ed David m\u00edsto pozdravu. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee prvn\u00ed, co vid\u00edm, kdy\u017e se po tolika t\u00fddnech znovu setk\u00e1me, jsou t\u00e1hl\u00e9 stopy po ostr\u00fdch nehtech na jeho ramenou. Od \u010deho asi…<\/em> „Chci s tebou a s Billem mluvit. Je tady?“<\/div>\n
„Jo, n\u011bkde tu je,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a ustoupil ze dve\u0159\u00ed, aby rozlad\u011bn\u00fd mana\u017eer mohl proj\u00edt. „Bill\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9!“ zak\u0159i\u010del sm\u011brem do bytu, zat\u00edmco zav\u00edral dve\u0159e. Rukou pokynul Davidovi, aby \u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/div>\n
„Je tady David, chce s n\u00e1ma mluvit,“ zak\u0159i\u010del je\u0161t\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Bill ve sv\u00e9 rozvern\u00e9 n\u00e1lad\u011b by byl schopn\u00fd p\u0159ij\u00edt tak, jak ho p\u00e1nb\u016fh stvo\u0159il. Po tomhle nen\u00e1padn\u00e9m varov\u00e1n\u00ed doufal, \u017ee se Bill oble\u010de trochu v\u00edc ne\u017e on.<\/div>\n
Usadil Davida na seda\u010dku v ob\u00fdv\u00e1ku. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco? Colu nebo vodu nebo tu n\u011bkde ur\u010dit\u011b bude \u010daj… a mo\u017en\u00e1 k\u00e1va.“<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed voda, d\u00edky.“ Odpov\u011bd\u011bl David odm\u011b\u0159en\u011b. Sna\u017eil se ned\u00edvat na Tomovu spo\u0159e oble\u010denou postavu, nevid\u011bt ty jemn\u011b vyr\u00fdsovan\u00e9 svaly na rukou, jemn\u011b op\u00e1lenou k\u016f\u017ei na hrudi, rovn\u00e9 b\u0159icho, \u00fazk\u00e9 boky jen tak tak zakryt\u00e9 \u010derveno\u010dernou l\u00e1tkou a nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 nohy… Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1\u0161?<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1pu, \u017ee si nem\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t pokoj, ani kdy\u017e je tady Bill,“ neodpustil si na\u0161tvanou pozn\u00e1mku. „To bez toho v\u00e1\u017en\u011b ani p\u00e1r dn\u00ed nevydr\u017e\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se sklenic\u00ed v ruce se k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Ahoj Dave,“ p\u0159eru\u0161il podivnou konverzaci Bill\u016fv hlas ode dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, Bille.“ Mana\u017eer v\u011bnoval druh\u00e9mu dvoj\u010deti nesrovnateln\u011b p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv ne\u017e p\u0159edt\u00edm jeho bratrovi. „Jak se m\u00e1\u0161? Vypad\u00e1\u0161 b\u00e1je\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u010dervenal se trochu Bill a nerv\u00f3zn\u011b si rukama uhladil okraj tmav\u00e9ho tri\u010dka. „M\u00e1m se fajn.“<\/div>\n
„P\u016fjdu na sebe n\u011bco hodit,“ Tom p\u0159el\u00e9tl pohledem z jednoho na druh\u00e9ho. Nech\u00e1pal, co zas Davidovi p\u0159el\u00edtlo p\u0159es nos.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tak m\u00e1te v\u0161echno?“ zeptala se u\u017e asi po st\u00e9 matka. St\u00e1la ve dve\u0159\u00edch Billova pokoje, s rukama zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na hrudi. O\u010dima p\u0159el\u00e9t\u00e1vala mno\u017estv\u00ed zavazadel, kter\u00e1 jej\u00ed synov\u00e9 postupn\u011b hromadili uprost\u0159ed pokoje. „Bille, mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti tu je\u0161t\u011b n\u011bco taky z\u016fstane?“ zasm\u00e1la se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20614","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20614","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20614"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20614\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20614"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20614"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20614"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}