{"id":20618,"date":"2008-02-29T17:43:00","date_gmt":"2008-02-29T16:43:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20576"},"modified":"2008-02-29T17:43:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:43:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-33\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 33."},"content":{"rendered":"
Doma, doma, doma… Sladk\u00e1 \u010dty\u0159i p\u00edsmena. Kone\u010dn\u011b doma.<\/div>\n
Bill nad\u0161en\u011b hupsnul na svoji postel a o\u010dima p\u0159elet\u011bl pokoj. Jak dlouho u\u017e tady nebydl\u00edm? Skoro p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f… m\u00e1m pocit, \u017ee p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f je v\u011b\u010dnost. Tolik v\u011bc\u00ed se za tu dobu p\u0159ihodilo. \u00dapln\u011b se boj\u00edm na to jen pomyslet, abych se n\u00e1hodou neprobudil tady, doma… ale jako naprosto nev\u00fdznamn\u00fd, oby\u010dejn\u00fd kluk.<\/em><\/div>\n
„Bille, a\u017e si odpo\u010dine\u0161, p\u0159ij\u010f, pros\u00edm t\u011b, dol\u016f, ano? Bude ve\u010de\u0159e a mus\u00ed\u0161 n\u00e1m v\u0161echno vypr\u00e1v\u011bt,“ ozval se mat\u010din hlas z chodby.<\/div>\n
„Jasn\u011b, p\u0159ijdu,“ zavolal Bill v odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
David n\u00e1m cestou do Berl\u00edna kone\u010dn\u011b \u0159ekl, jak\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed m\u00e1 pro n\u00e1s p\u0159ipraven\u00e9. No, vlastn\u011b to jsou p\u0159ekvapen\u00ed dv\u011b, i kdy\u017e jsou tak n\u011bjak propojen\u00e1. Str\u00e1v\u00edme dva t\u00fddny v r\u00e1ji… Jo, v r\u00e1ji. Nezbl\u00e1znil jsem se. V t\u00fddnu mezi V\u00e1noci a Silvestrem odj\u00ed\u017ed\u00edme na dva t\u00fddny na n\u011bjak\u00fd ostrov, kde se bude nat\u00e1\u010det p\u00e1r z\u00e1b\u011br\u016f pro n\u00e1\u0161 prvn\u00ed klip… a to je to druh\u00fd p\u0159ekvapen\u00ed. Mo\u0159e a klip. Je\u0161t\u011b tedy netu\u0161\u00edm, kde p\u0159esn\u011b to bude, ale hrozn\u011b se t\u011b\u0161\u00edm. Mo\u0159e, p\u00edsek, palmy, j\u00e1 a Tom… nic v\u00edc ke \u0161t\u011bst\u00ed nepot\u0159ebuju. \u017divot je b\u00e1je\u010dnej…<\/em><\/div>\n
Po n\u00e1vratu do Berl\u00edna na n\u00e1s \u010dekal otec – pan Kaulitz. Po\u0159\u00e1d nev\u00edm, jak ho m\u00e1m vlastn\u011b oslovovat, proto\u017ee t\u00e1ta je pro m\u011b Gordon. Vy\u0159e\u0161il jsem to tak, \u017ee ho pro jistotu neoslovuji v\u016fbec a tak neur\u010dit\u011b mu tyko-vyk\u00e1m. Snad se to \u010dasem pod\u00e1.<\/em><\/div>\n
Tom vypadal, \u017ee m\u00e1 radost, \u017ee t\u00e1tu vid\u00ed. Z\u0159ejm\u011b u\u017e mu aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b odpustil. Po odjezdu z hotelu nebyl \u010das se o tomhle bavit. Je to p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u00ed a p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1\u017en\u00e9, ne\u017e abychom to \u0159e\u0161ili v aut\u011b p\u0159ed ostatn\u00edmi.<\/em><\/div>\n
Pan Kaulitz n\u00e1s vzal na ob\u011bd, cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak jsme se m\u011bli, ale oba jsme byli p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00ed, ne\u017e aby z n\u00e1s dostal souvisl\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. A pak u\u017e jsem musel j\u00edt, \u010dekalo na m\u011b auto, kter\u00e9 m\u011b m\u011blo vz\u00edt dom\u016f do Magdeburgu… Vlastn\u011b jsem ani nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost se s Tomem rozlou\u010dit o samot\u011b. Jen jsme se rychle obejmuli. Odstr\u010dil m\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mi stihly vyhrknout slzy. Ur\u010dit\u011b to c\u00edtil…<\/em><\/div>\n
A te\u010f jsem tady…<\/em><\/div>\n
M\u011bl bych j\u00edt za m\u00e1mou a Gordonem a vypr\u00e1v\u011bt jim o na\u0161em \u00fasp\u011bchu…<\/em><\/div>\n
Vyt\u00e1hl z kapsy telefon a rychl\u00fdmi pohyby vy\u0165ukal zpr\u00e1vu: St\u00fdsk\u00e1 se mi, stra\u0161n\u011b moc. Miluju t\u011b. B.<\/em> Odeslal zpr\u00e1vu a zasnil se. Kdyby tady tak mohl b\u00fdt se mnou, bylo by to dokonal\u00e9.<\/em><\/div>\n
…………………<\/div>\n
„Pod\u00e1\u0161 mi s\u016fl, Tome?“<\/div>\n
Otec op\u00e1san\u00fd barevnou z\u00e1st\u011brou st\u00e1l u linky a zu\u0159iv\u011b m\u00edchal hladk\u00e9 t\u011bsto. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee by se odhodlal n\u011bco uva\u0159it, ale t\u011bsto na pala\u010dinky pat\u0159ilo mezi ty jednodu\u0161\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 byl schopen zvl\u00e1dnout i on. Nav\u00edc Tom pala\u010dinky odmali\u010dka zbo\u017e\u0148oval a otec mu t\u00edm cht\u011bl ud\u011blat radost.<\/div>\n
Tom se nat\u00e1hl do \u00fazk\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky a podal otci hranatou krabici se sol\u00ed.<\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„D\u00edky.“<\/div>\n
„M\u00e1m u\u017e p\u0159ipravit p\u00e1nvi\u010dku?“<\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm, \u017ee lep\u0161\u00ed u\u017e to nebude. Za\u010dneme je sma\u017eit.“<\/div>\n
„Na \u010dem to budeme d\u011blat? Je tu n\u011bkde m\u00e1slo?“<\/div>\n
„Na m\u00e1sle? Tome… Olivov\u00fd olej, to je p\u0159ece zdrav\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
Tom se jen u\u0161kl\u00edbl. Na st\u016fl narovnal tal\u00ed\u0159e, p\u0159\u00edbory, d\u017eem, kakao, cukr i ochucen\u00fd tvaroh, aby si ka\u017ed\u00fd mohl vybrat, na co bude m\u00edt chu\u0165. P\u0159edn\u00e1\u0161ka o zdrav\u00e9 v\u00fd\u017eiv\u011b rozhodn\u011b nebyla v\u00edtan\u00e1.<\/div>\n
Posadil se na \u017eidli a pozoroval otce, jak kmit\u00e1 kolem spor\u00e1ku. Jeho vysok\u00e1 postava vypadala v kr\u00e1tk\u00e9 z\u00e1st\u011brce legra\u010dn\u011b. Hodil si nohy na druhou \u017eidli a pohr\u00e1val si s tkani\u010dkou od sv\u00fdch voln\u00fdch b\u00edl\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. \u0160pi\u010dkou nohy vy\u0165uk\u00e1val rychl\u00fd rytmus.<\/div>\n
Pohled se mu zatoulal k \u010dern\u00e9mu telefonu klidn\u011b odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00edmu na poli\u010dce. Co asi d\u011bl\u00e1 Bill? Ur\u010dit\u011b u\u017e je doma… P\u0159edstavoval si d\u016fm, kde Bill vyrostl, jeho pokoj, v\u011bci, kter\u00fdmi je obklopen.<\/em> Najednou si v\u0161iml, \u017ee se displej rozz\u00e1\u0159il. Pohotov\u011b k n\u011bmu vystartoval: St\u00fdsk\u00e1 se mi, stra\u0161n\u011b moc. Miluju t\u011b. B.<\/em> Hl\u00e1sil telefon pravdomluvn\u011b. Po tv\u00e1\u0159i se mu rozprost\u0159el spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Mysl\u00ed na m\u011b a st\u00fdsk\u00e1 se mu. M\u011b taky. Zoufale mi chyb\u00ed. Tolik jsem si na n\u011bj zvykl, po\u0159\u00e1d byl n\u011bkdo okolo, po\u0159\u00e1d jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je na bl\u00edzku… a te\u010f?<\/em> Nacvakal rychlou odpov\u011b\u010f: Mysl\u00edm na tebe. Po\u0159\u00e1d. Chci, abys byl se mnou. Chyb\u00ed\u0161 mi v\u00edc, ne\u017e jsem si myslel. S l\u00e1skou Tom<\/em><\/div>\n
„Tak jdeme j\u00edst,“ zavelel otec a um\u00edstil na st\u016fl m\u00edsu plnou vo\u0148av\u00fdch zlatav\u00fdch pala\u010dinek.<\/div>\n
„Jo, u\u017e jdu,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a s povzdechem telefon odlo\u017eil zase zp\u00e1tky.<\/div>\n
Mlsn\u011b si nalo\u017eil prvn\u00ed pala\u010dinku. M\u011bla sice trochu tmav\u0161\u00ed ne\u017e zlatavou barvu, ale rozhodn\u011b j\u00ed to neub\u00edralo na b\u00e1je\u010dn\u00e9 chuti.<\/div>\n
„Chmpf… povedly se ti,“ huhlal Tom s plnou pusou pochvaln\u00e1 slova.<\/div>\n
Otec se p\u00fdchou za\u010dervenal.<\/div>\n
O p\u016fl hodiny pozd\u011bji sed\u011bli proti sob\u011b, v ruce \u0161t\u00edhlou skleni\u010dku se skv\u011bl\u00fdm b\u00edl\u00fdm v\u00ednem. Ne \u017ee by to bylo obvykl\u00e9, aby by spolu takhle pop\u00edjeli, ale pan Kaulitz vyhodnotil celou situaci jak\u00fd v\u00fdjime\u010dnou, a proto nev\u00e1hal otev\u0159\u00edt archivn\u00ed ro\u010dn\u00edk, kter\u00fd \u010dekal pr\u00e1v\u011b na takovou v\u00fdjime\u010dnou p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/div>\n
„M\u011bli bychom si promluvit, Tome,“ otev\u0159el kone\u010dn\u011b o\u017eehav\u00e9 t\u00e9ma.<\/div>\n
Tom ho sledoval ml\u010dky, s nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm v\u00fdrazem. \u010cekal, s \u010d\u00edm otec p\u0159ijde.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b je spousta v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 by ses m\u011b r\u00e1d zeptal. Ud\u011blej to. Budu se sna\u017eit ti odpov\u011bd\u011bt po pravd\u011b… tak, abys m\u011b, vlastn\u011b n\u00e1s oba, m\u011b i Simone, pochopil.“<\/div>\n
Sledoval sv\u00e9ho syna, jak v\u00e1hav\u011b up\u00edj\u00ed ze skleni\u010dky. Odlo\u017eil ji na st\u016fl a zamyslel se.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Up\u0159el na otce zkoumav\u00fd pohled.<\/div>\n
„Co – pro\u010d? Pro\u010d jsme se roze\u0161li?“ Neporozum\u011bl otec, na co se syn pt\u00e1.<\/div>\n
„Ne, to je mezi v\u00e1mi,“ odv\u011btil rychle Tom, „pt\u00e1m se, pro\u010d jste n\u00e1s rozd\u011blili?“<\/div>\n
Otec si povzdechl.<\/div>\n
„Simone si cht\u011bla samoz\u0159ejm\u011b nechat v\u00e1s oba. Ale j\u00e1 jsem v\u00e1\u0161 otec, taky jsem v\u00e1s cht\u011bl m\u00edt u sebe. Pro\u010d by m\u011blo b\u00fdt tak automatick\u00e9, \u017ee d\u011bti mus\u00ed vychov\u00e1vat matka? Je snad otec hor\u0161\u00edm rodi\u010dem? Dokud nebude\u0161 m\u00edt s\u00e1m d\u011bti, asi tohle nem\u016f\u017ee\u0161 pochopit. I kdy\u017e jsem s v\u00e1mi tolik nebyl, proto\u017ee jsem hodn\u011b pracoval, po\u0159\u00e1d jste byli m\u00ed kluci a j\u00e1 v\u00e1s m\u011bl oba stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d… V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee a\u017e se rozejdeme, Simone v Berl\u00edn\u011b nez\u016fstane a j\u00e1 v\u00e1s uvid\u00edm tak maxim\u00e1ln\u011b na V\u00e1noce. Byl to m\u016fj n\u00e1pad, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, ale nakonec to vypadalo jako to nejlep\u0161\u00ed, co m\u016f\u017eeme ud\u011blat.“ Nat\u00e1hl ruku po skleni\u010dce a trochu upil.<\/div>\n
Tom ml\u010dky p\u0159ihl\u00ed\u017eel. Uvnit\u0159 n\u011bj v\u0161echno k\u0159i\u010delo: Jak to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee to bylo to nejlep\u0161\u00ed, co jste mohli ud\u011blat? A co my? Co j\u00e1?<\/em>, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 hl\u00e1ska ven nevy\u0161la.<\/div>\n
„Po dlouh\u00fdch h\u00e1dk\u00e1ch a dohadech jsme se tedy domluvili, \u017ee si ka\u017ed\u00fd nech\u00e1me jednoho z v\u00e1s. Ale teprve kdy\u017e jsme si uv\u011bdomili, \u017ee toho druh\u00e9ho t\u00edm vlastn\u011b ztrat\u00edme, to rozhodov\u00e1n\u00ed… byla to ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed v\u011bc v m\u00e9m \u017eivot\u011b…“ Na mal\u00fd okam\u017eik se pohnut\u011b odml\u010del a skryl sklopen\u00e9 o\u010di pod rozechv\u011bl\u00fdmi prsty.<\/div>\n
„Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Simone se z toho hroutila. Po\u0159\u00e1d bre\u010dela, kdykoli se na v\u00e1s pod\u00edvala… jeden den cht\u011bla tebe, druh\u00fd den Billa… nakonec jsme to museli vy\u0159e\u0161it radik\u00e1ln\u011b. U\u017e jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b jsi byl trochu jin\u00fd ne\u017e Bill. Tys byl velmi samostatn\u00e9 d\u00edt\u011b… Bill… on nedok\u00e1zal b\u00fdt s\u00e1m. Musel b\u00fdt po\u0159\u00e1d s tebou nebo alespo\u0148 s m\u00e1mou, jinak hrozn\u011b vyv\u00e1d\u011bl. Ty ne. Tys dok\u00e1zal b\u00fdt i s\u00e1m… jako j\u00e1… a to rozhodlo.“<\/div>\n
Tak\u017ee o m\u00e9m osudu rozhodlo to, \u017ee jsem u\u017e jako d\u00edt\u011b dok\u00e1zal b\u00fdt s\u00e1m? To je neuv\u011b\u0159iteln\u011b sm\u011b\u0161n\u00fd. Kdybych um\u011bl v\u00edc bre\u010det, zm\u011bnilo by to n\u011bco?<\/em><\/div>\n
„Jednoho dne se prost\u011b Simone sbalila a vr\u00e1tila se k rodi\u010d\u016fm do Magdeburgu… \u017dila tam jej\u00ed matka, tak se na \u010das nast\u011bhovala k n\u00ed. S Billem. A my osam\u011bli… a co bylo d\u00e1l, si u\u017e pamatuje\u0161.“<\/div>\n
Vyhledal Tom\u016fv pohled.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi, pros\u00edm. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, Tome, a v\u017edycky jsem m\u011bl. Nikdy jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit…“<\/div>\n
Sev\u0159el synovu ruku ve sv\u00e9 dlani.<\/div>\n
Tom se cht\u011bl zlobit, cht\u011bl b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, ale kdy\u017e vid\u011bl otce sed\u011bt p\u0159ed sebou… shrben\u00e9ho a ne\u0161\u0165astn\u00e9ho, nedok\u00e1zal to. Lehce pohnul prsty v jeho dlani.<\/div>\n
„Taky t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, tati.“<\/div>\n
Otec pevn\u011b stiskl jeho ruku a smutn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty ztracen\u00e9 roky tob\u011b ani Billovi nikdo nevynahrad\u00ed… Tolik m\u011b to mrz\u00ed. Cht\u011bl bych ho v\u00edc poznat. Jak\u00fd vlastn\u011b je? Vypr\u00e1v\u011bj mi o n\u011bm. Byli jste te\u010f spolu docela dlouho? Jak spolu vych\u00e1z\u00edte?“<\/div>\n
Tom viditeln\u011b ztuhnul.<\/div>\n
„Jak\u00fd Bill je?“ N\u011b\u017en\u00fd, divok\u00fd, smysln\u00fd, nezapomenuteln\u00fd, po\u017eiva\u010dn\u00fd, nezkrotn\u00fd, M\u016eJ! M\u016f\u017eu ho takhle popsat vlastn\u00edmu otci? Na\u0161emu spole\u010dn\u00e9mu?<\/em><\/div>\n
„On je… zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. J\u00e1… on… rozum\u00edme si.“ T\u00e1ta se tolik sna\u017e\u00ed o up\u0159\u00edmnost a j\u00e1 mu bezosty\u0161n\u011b l\u017eu do o\u010d\u00ed. Ale tohle by nep\u0159ekousl. Nem\u016f\u017eu mu \u0159\u00edct, \u017ee jsem se do Billa zamiloval a \u017ee nikoho jin\u00e9ho ne\u017e jeho nechci…<\/em><\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ dodal rychle otec. „Simone chce, abys p\u0159ijel do Magdeburgu na V\u00e1noce…“ Odml\u010del se a zad\u00edval se na sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
„Jako \u017ee bych jel za Billem a za m\u00e1mou?“ vykulil Tom p\u0159ekvapen\u011b o\u010di.<\/div>\n
Otec p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„A co ty?“ vypt\u00e1val se Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 bych z\u016fstal tady. Uv\u011bdom si, \u017ee Simone se znovu provdala a jej\u00edmu man\u017eelovi by asi nebylo zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee m\u00e1 tr\u00e1vit V\u00e1noce s jej\u00edm b\u00fdval\u00fdm… a Billa tady v Berl\u00edn\u011b te\u010f snad budu moci v\u00eddat \u010dast\u011bji…“<\/div>\n
Tom hore\u010dnat\u011b uva\u017eoval a po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli \u0159ekl: „Nenech\u00e1m t\u011b na \u0160t\u011bdr\u00fd den samotn\u00e9ho… Bu\u010f pojedeme oba nebo z\u016fstanu v Berl\u00edn\u011b a do Magdeburgu pojedu a\u017e po V\u00e1noc\u00edch.“<\/div>\n
„Ale Tome… m\u00e1ma p\u0159ece–„<\/div>\n
Tom se na n\u011bj usm\u00e1l. „Kdy\u017e vydr\u017eela \u010dekat patn\u00e1ct let, vydr\u017e\u00ed i t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed. Nenech\u00e1m t\u011b tu samotn\u00e9ho, jsi p\u0159ece m\u016fj t\u00e1ta… v\u017edycky jsme byli na V\u00e1noce spolu, tak to nebudeme m\u011bnit.“<\/div>\n
Otec dojet\u00edm zamrkal. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee jeho mal\u00fd Tom n\u00e1hle tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b dosp\u011bl. P\u0159i\u0161el si jak d\u00edt\u011b… d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se pod\u0159izuje sv\u00e9mu rozhodn\u00e9mu otci.<\/div>\n
„Jsi moc hodn\u00fd kluk, Tome,“ vym\u00e1\u010dkl ze sebe s dojet\u00edm. „Jsem na tebe py\u0161n\u00fd.“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Doma, doma, doma… Sladk\u00e1 \u010dty\u0159i p\u00edsmena. Kone\u010dn\u011b doma. Bill nad\u0161en\u011b hupsnul na svoji postel a o\u010dima p\u0159elet\u011bl pokoj. Jak dlouho u\u017e tady nebydl\u00edm? Skoro p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f… m\u00e1m pocit, \u017ee p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f je v\u011b\u010dnost. Tolik v\u011bc\u00ed se za tu dobu p\u0159ihodilo. \u00dapln\u011b se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20618","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20618","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20618"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20618\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20618"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20618"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20618"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}