{"id":20627,"date":"2008-02-29T17:37:00","date_gmt":"2008-02-29T16:37:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20585"},"modified":"2008-02-29T17:37:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:37:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-24\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 24."},"content":{"rendered":"
Vyh\u00fdbal se tomu z\u016fstat s Billem o samot\u011b, neust\u00e1le si d\u00e1val pozor, aby u toho byl p\u0159\u00edtomen i n\u011bkdo jin\u00fd. B\u00e1l se. B\u00e1l se postavit se tomu otev\u0159en\u011b a \u0159\u00edct, co se vlastn\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Tome, takhle to d\u00e1l nejde, mus\u00edme si promluvit.“<\/div>\n
„Nen\u00ed o \u010dem, Bille. Prost\u011b jsem p\u0159eta\u017eenej, m\u00e1m v\u0161eho dost.“ Tom by si nejrad\u011bji za tahle slova ukousl jazyk.<\/div>\n
„Jak – nen\u00ed o \u010dem? Jak – p\u0159eta\u017eenej? Co ti zase p\u0159esko\u010dilo? Tob\u011b to p\u0159ijde v po\u0159\u00e1dku, \u017ee jeden den se spolu milujeme a druh\u00fd den m\u011b sotva pozdrav\u00ed\u0161?“ Bill t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159i\u010del.<\/div>\n
„Uklidni se, Bille. Nem\u011bli bychom pokra\u010dovat v tom, co d\u011bl\u00e1me.“ Sna\u017eil se ho Tom p\u0159esv\u011bd\u010dit o sv\u00e9 pravd\u011b.<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses? Na to jsi p\u0159i\u0161el te\u010f?“ rozk\u0159i\u010del se Bill na cel\u00fd pokoj.<\/div>\n
„Ne, v\u00edm to u\u017e d\u00e1vno…“<\/div>\n
„Nech\u00e1pu t\u011b, chov\u00e1\u0161 se jako bl\u00e1zen.“<\/div>\n
„T\u0159eba jsem se zbl\u00e1znil.“<\/div>\n
„Nech toho, Tome. N\u011bco se d\u011bje a j\u00e1 tomu v\u016fbec nerozum\u00edm… \u0158ekni mi, co se stalo!“<\/div>\n
Klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Tome, vra\u0165 se, pros\u00edm! Vra\u0165 se mi zp\u00e1tky. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee tohle je konec! Takhle to p\u0159ece nem\u016f\u017ee skon\u010dit!<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026po koncert\u011b<\/em>\u2026..<\/div>\n
„Bille, co to s tebou je?“<\/div>\n
„Nic, Dave, nestarej se.“<\/div>\n
„Chov\u00e1\u0161 se u\u017e jako Tom, takhle se mnou mluvit nebude\u0161. Netvr\u010f mi, \u017ee se\u0161 v pohod\u011b, je\u0161t\u011b nikdy jsi text p\u0159i vystoupen\u00ed nezapomn\u011bl.“<\/div>\n
Vzpurn\u011b pohodil hlavou a u\u0161kl\u00edbl se. „V\u0161echno je jednou poprv\u00fd, ne?“<\/div>\n
„Vypadni s tou kamerou,“ oto\u010dil se vztekle po Rickovi cestou do \u0161atny.<\/div>\n
„Ale copak, na\u0161e hv\u011bzdi\u010dka m\u00e1 \u0161patnou n\u00e1ladu?“ posm\u011b\u0161n\u011b po n\u011bm st\u0159elila Laura.<\/div>\n
„Nechte m\u011b v\u0161ichni bejt,“ zak\u0159i\u010del Bill a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159mi od \u0161atny.<\/div>\n
Laura si spokojen\u011b promnula ruce. Vypad\u00e1 to, \u017ee se ledy kone\u010dn\u011b pohnuly!<\/em><\/div>\n
……………o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji<\/em>……<\/div>\n
Rozhodl jsem se. Mus\u00edm n\u011bco ud\u011blat, jinak to bude je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Spr\u00e1vnej chlap se k probl\u00e9m\u016fm stav\u00ed \u010delem, alespo\u0148 to v\u017edycky tvrdil t\u00e1ta. Nem\u016f\u017eu u\u017e p\u0159ed v\u0161\u00edm ut\u00edkat…<\/em><\/div>\n
Ostr\u00fd v\u00edtr se op\u0159el do zna\u010dkov\u00e9 mikiny ob\u0159\u00edch rozm\u011br\u016f, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed rozechv\u011bl\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
Zimom\u0159iv\u011b se schoulil co nejhloub\u011bji do m\u011bkk\u00e9 l\u00e1tky a rychl\u00fdmi kroky pokra\u010doval v cest\u011b ke sv\u00e9mu c\u00edli. Po pr\u00e1zdn\u00e9 ulici honil v\u00edtr odpadky a posledn\u00ed spadan\u00e9 list\u00ed, kter\u00e9 nikdo neodklidil. Ulice byly lidupr\u00e1zdn\u00e9. Pokud v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bkdo v tomhle bohem zapomenut\u00e9m m\u011bst\u011b \u017eil, byl ur\u010dit\u011b p\u0159ed sychrav\u00fdm po\u010das\u00edm dob\u0159e ukryt\u00fd.<\/div>\n
Pochmurn\u00e1 atmosf\u00e9ra jen umoc\u0148ovala Tomovo rozpolo\u017een\u00ed.<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch ch\u016fze se p\u0159ed jeho o\u010dima kone\u010dn\u011b objevil zch\u00e1tral\u00fd d\u016fm a za jeho \u0161ediv\u00fdm rohem to, co hledal.<\/div>\n
Nen\u00e1padn\u00e1 stavba. T\u0159i n\u00edzk\u00e9 pro\u0161lapan\u00e9 schody… star\u00e9, poni\u010den\u00e9 dve\u0159e zdoben\u00e9 pouze kovanou \u017eeleznou klikou. \u0160t\u00edhl\u00e1 vysok\u00e1 v\u011b\u017e zakon\u010den\u00e1 \u0161pi\u010datou st\u0159echou, ze kter\u00e9 v\u00edtr strhl u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny zahn\u011bdl\u00e9 ta\u0161ky pokryt\u00e9 mechem.<\/div>\n
Stoj\u00ed tu obna\u017een\u00e1, vystaven\u00e1 pohled\u016fm v\u0161ech bez ohledu na to, jestli chce nebo ne. Stejn\u011b jako j\u00e1.<\/em><\/div>\n
Zastavil se p\u0159ed n\u00ed a zdvihl hlavu. Z t\u00e9 v\u00fd\u0161ky dostal z\u00e1vra\u0165.<\/div>\n
P\u0159ed rozost\u0159en\u00fdma o\u010dima se mu vyjevila Billova strhan\u00e1 tv\u00e1\u0159 a jejich posledn\u00ed rozhovor…<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Pry\u010d, Bille…“<\/div>\n
„P\u016fjdu s tebou!“<\/div>\n
„Ne, chci b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 s n\u011bk\u00fdm rande?“<\/div>\n
„Jsi sm\u011b\u0161n\u00fd…“<\/div>\n
„Jsem zoufal\u00fd, proto jsem sm\u011b\u0161n\u00fd!“<\/div>\n
„Bille, chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee mi na tob\u011b po\u0159\u00e1d z\u00e1le\u017e\u00ed. A v\u017edycky bude.“<\/div>\n
„D\u0159\u00edv jsi mi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011b miluje\u0161 a \u017ee m\u011b nikdy nezklame\u0161. Co se zm\u011bnilo?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d t\u011b miluju a po\u0159\u00e1d t\u011b nechci zklamat. To se nezm\u011bnilo.“<\/div>\n
„Tak co se zm\u011bnilo, Tome?“<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt…“<\/div>\n
„Tome! Vra\u0165 se, pros\u00edm!“<\/div>\n
Jedin\u00fd pohled z ok\u00e9nka tax\u00edku mu sta\u010dil, aby vid\u011bl obrovsk\u00e9 slzy koulej\u00edc\u00ed se po Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch dol\u016f.<\/div>\n
Promi\u0148, l\u00e1sko, j\u00e1 mus\u00edm! Takhle u\u017e to nejde…<\/em><\/div>\n
Obr\u00e1til pohled zp\u011bt k zemi a odhodlan\u011b vzt\u00e1hl ruku po klice. Nep\u0159ipou\u0161t\u011bl si mo\u017enost, \u017ee by bylo zam\u010deno. T\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e zask\u0159\u00edp\u011bly a s n\u00e1mahou se oto\u010dily ve zreziv\u011bl\u00fdch pantech. L\u00e9ta tu nikdo z\u0159ejm\u011b nebyl.<\/div>\n
Zamy\u0161len\u011b stoupal vzh\u016fru po chladn\u00fdch, kamenn\u00fdch schodech…<\/div>\n
…kdysi str\u00e1vil s otcem v tomhle m\u011bst\u011b n\u011bkolik dn\u016f. Potulovali se cel\u00e9 dny ulicemi, pov\u00eddali si, sm\u00e1li se, \u00fanavu zah\u00e1n\u011bli dobr\u00fdm j\u00eddlem v malebn\u00fdch hosp\u016fdk\u00e1ch, kter\u00fdch tu tehdy bylo o pozn\u00e1n\u00ed v\u00edc ne\u017e nyn\u00ed. Jako dnes si pamatoval d\u0159ev\u011bn\u00e9 vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 \u017eidle u t\u011b\u017ek\u00fdch dubov\u00fdch stol\u016f, barevn\u00e9 doma vyr\u00e1b\u011bn\u00e9 prost\u00edr\u00e1n\u00ed, t\u011b\u017ek\u00e9 keramick\u00e9 hrnky… Po tom v\u0161em tu te\u010f nebylo ani stopy. Cel\u00e9 m\u011bsto zachv\u00e1til proces ch\u00e1tr\u00e1n\u00ed, st\u00e1rnut\u00ed a rozpadu. Stejn\u011b jako m\u011b… a pekeln\u011b to bol\u00ed. Rozpad\u00e1m se na kousky, krv\u00e1c\u00edm, um\u00edr\u00e1m, kdy\u017e nem\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm. Je to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel… Tolik to chci zastavit!<\/em><\/div>\n
Od chv\u00edle, kdy se dov\u011bd\u011bl, \u017ee jejich posledn\u00ed koncert budou hr\u00e1t nedaleko tohohle m\u011bste\u010dka, celou tu dobu si pohr\u00e1val s my\u0161lenkou zajet sem. Pak se rozhodl. \u0158idi\u010d tax\u00edku se po n\u011bm jen zv\u011bdav\u011b pod\u00edval, kdy\u017e mu sd\u011blil, kam chce zav\u00e9zt, ale ne\u0159ekl nic.<\/div>\n
Cht\u011bl se je\u0161t\u011b jednou pod\u00edvat zp\u00e1tky… zp\u00e1tky do m\u00edst, kde str\u00e1vil jako kluk p\u00e1r kr\u00e1sn\u00fdch dn\u00ed… P\u00e1r dn\u00ed, kdy se nec\u00edtil osam\u011bl\u00fd… P\u00e1r dn\u00ed, kdy byl d\u011btsky \u0161\u0165astn\u00fd…<\/div>\n
… zad\u00fdchan\u011b se zastavil, musel si odpo\u010dinout. Tu\u0161il, \u017ee je zhruba v polovin\u011b v\u011b\u017ee nebo mo\u017en\u00e1 u\u017e dokonce za polovinou. P\u0159ejel suchou dlan\u00ed po \u0161pinav\u00fdch, hrub\u011b om\u00edtnut\u00fdch zdech, jako by s v\u011b\u017e\u00ed cht\u011bl nav\u00e1zat kontakt. Zeptat se, zda p\u0159ijme jeho tr\u00e1pen\u00ed a d\u00e1 mu roz\u0159e\u0161en\u00ed. V m\u011bkk\u00e9 k\u016f\u017ei uv\u00edzlo n\u011bkolik drobn\u00fdch zrn\u00ed\u010dek p\u00edsku. Ot\u0159el dla\u0148 o sv\u011btlou l\u00e1tku d\u017e\u00edns\u016f, zdrsn\u011bn\u00fdch m\u00f3dn\u00ed zlatavou v\u00fd\u0161ivkou a pustil se do zdol\u00e1v\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edch schod\u016f.<\/div>\n
O n\u011bkolik minut pozd\u011bji stanul pod d\u0159ev\u011bn\u00fdm poklopem odd\u011bluj\u00edc\u00edm ho od nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti v\u011b\u017ee, kde byl ochoz. Zap\u0159el se ob\u011bma rukama do vlhk\u00e9ho d\u0159eva. Nic. Zkusil siln\u011bji… nic. V \u0161eru, kter\u00e9 uvnit\u0159 v\u011b\u017ee panovalo, moc nevid\u011bl. Citliv\u00fdmi prsty ohmat\u00e1val d\u0159evo, jestli nenaraz\u00ed na n\u011bjakou p\u0159ek\u00e1\u017eku. Po chv\u00edli se mu poda\u0159ilo naj\u00edt kovovou z\u00e1str\u010dku a dve\u0159e se zask\u0159\u00edp\u011bn\u00edm kone\u010dn\u011b povolily.<\/div>\n
Vyhoupnul se na ochoz. P\u0159ed sebou m\u011bl jako na dlani cel\u00e9 m\u011bste\u010dko. Pohledem sledoval klikat\u00edc\u00ed se silnici, vedouc\u00ed do velk\u00e9ho m\u011bsta vzd\u00e1len\u00e9ho pouh\u00fdch p\u00e1r kilometr\u016f, kde te\u010f po \u00fanavn\u00e9 cest\u011b odpo\u010d\u00edvali kluci, David, Laura… a Bill!<\/div>\n
P\u0159i vzpom\u00ednce na n\u011bj se jeho srdce zachv\u011blo. K\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el rukama d\u0159ev\u011bn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed. Namlouval si, \u017ee slzy do jeho o\u010d\u00ed vehnal ostr\u00fd, nep\u0159\u00edjemn\u00fd v\u00edtr.<\/div>\n
Posadil se na chladnou a vlhkou podlahu, z\u00e1dy se op\u0159el o vydrolenou ze\u010f. Unaven\u011b zaklonil hlavu.<\/div>\n
Nap\u016fl mezi nebem a zem\u00ed. S\u00e1m, jako v\u017edycky.<\/em><\/div>\n
„Samota je jen jin\u00e1 podoba smrti.“ T\u00e1tova slova. St\u00e1li jsme tu p\u0159ed mnoha roky spolu tak jako j\u00e1 te\u010f.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nechci b\u00fdt s\u00e1m, nikdy. Je to stra\u0161n\u011b smutn\u00fd.“ Sly\u0161\u00edm sv\u00e1 d\u011btsky up\u0159\u00edmn\u00e1 slova a vedle m\u011b najednou stoj\u00ed ten mal\u00fd kluk se sv\u011btl\u00fdmi vl\u00e1sky ost\u0159\u00edhan\u00fdmi do mik\u00e1da, vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed oddan\u011b ke sv\u00e9mu vysok\u00e9mu otci. State\u010dn\u011b vzdoruje siln\u00e9mu v\u011btru a p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee nec\u00edt\u00ed chlad, kter\u00fd pronik\u00e1 do jeho t\u011bla tenkou d\u017e\u00ednovou bundi\u010dkou. Hrozn\u011b r\u00e1d by se t\u00e1ty chytil za ruku, aby se ujistil, \u017ee ho neopust\u00ed, \u017ee nikdy nebude s\u00e1m, ale styd\u00ed se. Kluci p\u0159ece sv\u00e9 city neprojevuj\u00ed. Za\u010derven\u00e1 se a state\u010dn\u011b hled\u00ed stejn\u00fdm sm\u011brem jako jeho otec. Je\u0161t\u011b nezn\u00e1 n\u00e1strahy, kter\u00e9 ho v \u017eivot\u011b maj\u00ed potkat. Je tak kouzeln\u011b bezelstn\u00fd, jak jen d\u011bti um\u011bj\u00ed b\u00fdt… A jedin\u00e9, \u010deho se boj\u00ed, je samota.<\/em><\/div>\n
Tomovy vzpom\u00ednky se rozplynuly. Ano, nikdy jsem necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m a po v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho dosavadn\u00edho \u017eivota jsem byl. Necht\u011bl jsem se zamilovat a zamiloval jsem se. Necht\u011bl jsem o svou l\u00e1sku p\u0159ij\u00edt a p\u0159i\u0161el jsem. To, co nechci, se v\u017edycky stane. Kdy\u017e Billa nebudu cht\u00edt, znamen\u00e1 to, \u017ee spolu zas budeme?<\/em><\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tam sed\u00ed, a d\u00edval se na tich\u00e9 m\u011bsto, no\u0159\u00edc\u00ed se pomalu do ospal\u00e9ho \u0161era, kdy\u017e na stehn\u011b uc\u00edtil zu\u0159iv\u00e9 vibrace mal\u00e9ho telefonu. Hm\u00e1tl po n\u011bm. Z displeje z\u00e1\u0159ilo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed jm\u00e9no ze v\u0161ech. Odm\u00edtl hovor a s povzdechem str\u010dil telefon zp\u00e1tky do kapsy.<\/div>\n
Vol\u00e1 m\u011b zp\u00e1tky. Ur\u010dit\u011b vyc\u00edtil, co se d\u011bje. Jsme p\u0159ece dvoj\u010data… Tak d\u011blej, Tome, rychle!<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli uva\u017eoval a pak vstal. Nevn\u00edmal mraven\u010den\u00ed ve strnul\u00fdch noh\u00e1ch. Nevn\u00edmal zimu, siln\u00fd v\u00edtr sm\u00ed\u0161en\u00fd s de\u0161t\u011bm. Popo\u0161el a\u017e na sam\u00fd kraj ochozu. N\u00edzk\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed dosahovalo sotva do v\u00fd\u0161e jeho ky\u010deln\u00edch kloub\u016f. Pohledem klouzal po leskl\u00fdch st\u0159ech\u00e1ch. Ledov\u00e9 kapky se zabod\u00e1valy do jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Zav\u0159el o\u010di a nechal se jimi bi\u010dovat.<\/div>\n
Za zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se mu vybavily \u00fatr\u017eky vzpom\u00ednek. Prvn\u00ed kytara… prvn\u00ed vystoupen\u00ed v Berl\u00edn\u011b… David se sv\u00fdma o\u010dima pln\u00fdma l\u00e1sky… prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed s Billem… jejich prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed…setk\u00e1n\u00ed s matkou… otcova zasmu\u0161il\u00e1 tv\u00e1\u0159, tak jak ho vid\u011bl naposledy, je\u0161t\u011b ne\u017e odjeli na turn\u00e9… mat\u010diny uplakan\u00e9 sametov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di… prvn\u00ed velk\u00fd koncert… Lau\u0159iny polibky… Bill\u016fv rozespal\u00fd pohled bezprost\u0159edn\u011b po probuzen\u00ed a jeho slova: Nikdy t\u011b neopust\u00edm! J\u00e1 v\u00edm, l\u00e1sko, to j\u00e1 te\u010f opou\u0161t\u00edm tebe. Nechci poru\u0161it to, co jsem ti sl\u00edbil. Nechci t\u011b zklamat. Bille! Pomoz mi! J\u00e1 nechci odej\u00edt! Pot\u0159ebuju t\u011b! Pros\u00edm!!!!<\/em><\/div>\n
Najednou c\u00edtil, \u017ee se n\u011bco m\u011bn\u00ed. S ka\u017ed\u00fdm dotekem mrznouc\u00edch ledov\u00fdch kapek jakoby se v n\u011bm n\u011bco bortilo a z\u00e1rove\u0148 rostlo. T\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u011b c\u00edtil nezn\u00e1mou s\u00edlu vl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se do jeho prochladl\u00e9ho t\u011bla. Prudce otev\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. Nezn\u00e1m\u00fd h\u0159ejiv\u00fd pocit \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se jeho \u017eilami byl neskute\u010dn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd a osvobozuj\u00edc\u00ed. Tmav\u00e9 o\u010di znovu zaz\u00e1\u0159ily. Bylo by zbab\u011bl\u00e9 ut\u00edkat…<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposledy obe\u0161el sta\u0159i\u010dk\u00fd ochoz a spustil se do temn\u00e9 propasti schodi\u0161t\u011b.<\/div>\n
Zav\u0159el za sebou t\u011b\u017ek\u00e9 dubov\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
Znovu zdvihl hlavu tak jako p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, kdy\u017e sem p\u0159i\u0161el, a zad\u00edval se na v\u011b\u017e. Tentokr\u00e1t se mu v\u0161ak hlava nezato\u010dila. St\u00e1l nohama pevn\u011b na zemi. Nezlomn\u00e1 s\u00edla toho lidmi opu\u0161t\u011bn\u00e9ho a d\u00e1vno zapomenut\u00e9ho m\u00edsta vstoupila do n\u011bj. Byl s\u00e1m, ale siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Vyh\u00fdbal se tomu z\u016fstat s Billem o samot\u011b, neust\u00e1le si d\u00e1val pozor, aby u toho byl p\u0159\u00edtomen i n\u011bkdo jin\u00fd. B\u00e1l se. B\u00e1l se postavit se tomu otev\u0159en\u011b a \u0159\u00edct, co se vlastn\u011b d\u011bje. „Tome, takhle to d\u00e1l nejde, mus\u00edme si promluvit.“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20627","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20627","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20627"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20627\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20627"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20627"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20627"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}