{"id":20628,"date":"2008-02-29T17:36:00","date_gmt":"2008-02-29T16:36:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20586"},"modified":"2008-02-29T17:36:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:36:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-23\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 23."},"content":{"rendered":"
„Tome? M\u016f\u017ee\u0161 mi to vysv\u011btlit?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Bill.<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ za\u0161eptal Tom. Ne\u010dekal, a\u017e Bill u\u010din\u00ed prvn\u00ed krok, s\u00e1m mu nedo\u010dkav\u011b vy\u0161el vst\u0159\u00edc. Sta\u010dilo jen p\u00e1r krok\u016f, vt\u00e1hl jej dovnit\u0159 pokoje a siln\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskl. L\u00e1sko moje\u2026 tohle u\u017e nem\u016f\u017eeme p\u0159e\u017e\u00edt!<\/em><\/div>\n
V posledn\u00edm z\u00e1chv\u011bvu pudu sebez\u00e1chovy zalhal: „P\u0159inesla mi uk\u00e1zat n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny ve sc\u00e9n\u00e1\u0159i, to je v\u0161echno, o nic v\u00edc nejde.“<\/div>\n
………………….<\/div>\n
Dvacet \u010dty\u0159i hodin. Jeden den v lidsk\u00e9m \u017eivot\u011b. Jen jeden jedin\u00fd den. Carpe Diem. Moje obl\u00edben\u00e9 motto. U\u017eij dne. Vyu\u017eij ho beze zbytku, jako kdyby to m\u011bl b\u00fdt den posledn\u00ed. Nejde to. Nedok\u00e1\u017eu se oprostit od minulosti, od p\u0159\u00edtomnosti ani od budoucnosti. Hesla jsou k ni\u010demu!<\/em><\/div>\n
Cel\u00fd den Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9 situaci. A\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, v\u00fdchodisko nevid\u011bl. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to Laura mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Byla by schopn\u00e1 to ud\u011blat… Ale jsem j\u00e1 schopen ud\u011blat to, co po m\u011b chce? Mohl bych zklamat Billa?Miluju ho v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. To se nezm\u011bn\u00ed…<\/em><\/div>\n
„Co je s tebou?“ p\u0159itulil se k n\u011bmu Bill mazliv\u011b. Je\u0161t\u011b se p\u0159edt\u00edm ujistil, \u017ee je nikdo nem\u016f\u017ee vid\u011bt. Zase se p\u0159esouvali do dal\u0161\u00edho m\u011bsta a v\u0161ichni spali.<\/div>\n
„Nic se mnou nen\u00ed,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a nepatrn\u011b Billa odstr\u010dil.<\/div>\n
„Tome! Zase p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad na\u0161\u00ed budoucnost\u00ed. Nad t\u00edm co bude, a\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky do Berl\u00edna.“<\/div>\n
„V\u0161echno bude senza\u010dn\u00ed, to si pi\u0161,“ zasm\u00e1l se nad\u0161en\u011b Bill.<\/div>\n
Tom se po n\u011bm \u00fakosem pod\u00edval, zamy\u0161len\u011b pok\u00fdval hlavou. „T\u00edm si pr\u00e1v\u011b nejsem tak jist\u00fd.“<\/div>\n
„Ale no tak,“ zasm\u00e1l se znovu Bill zvoniv\u011b a zatahal bratra \u0161k\u00e1dliv\u011b za nos.<\/div>\n
Tom se odvr\u00e1til a pohledem vyhledal pust\u00e9 pl\u00e1n\u011b, kter\u00e9 se m\u00edhaly kolem d\u00e1lnice za sklem jeho ok\u00e9nka. Zmrzl\u00e1 zem pokryt\u00e1 jinovatkou, \u0161ed\u00e9 lesy a \u0161ediv\u00e1 obloha. Po slunci ani stopy. Tak jako v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Jedin\u00fd z\u00e1blesk sv\u011btla bylo tohle \u00fa\u017easn\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 te\u010f sed\u00ed vedle m\u011b, h\u0159eje se mou l\u00e1skou a v\u016fbec netu\u0161\u00ed, \u017ee u\u017e za n\u011bkolik hodin zaplav\u00ed pl\u00ed\u017eiv\u00fd chlad i jeho. Pro\u010d m\u011b osud tak nen\u00e1vid\u00ed? Pro\u010d nem\u016f\u017eu b\u00fdt chv\u00edli \u0161\u0165astn\u00fd? Pro\u010d se nem\u016f\u017eu zamilovat jako norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk, abych se nemusel se svou l\u00e1skou skr\u00fdvat, styd\u011bt se za ni, jako by to bylo n\u011bco n\u00edzk\u00e9ho a podl\u00e9ho, n\u011bco \u0161patn\u00e9ho a zak\u00e1zan\u00e9ho, opovrhovan\u00e9ho v\u0161emi lidmi…<\/em><\/div>\n
Na chv\u00edli si p\u0159\u00e1l, aby byl n\u011bkde daleko. Tam, kde ho nikdo nezn\u00e1. Pry\u010d od v\u0161ech probl\u00e9m\u016f, pry\u010d od rodi\u010d\u016f, pry\u010d od v\u0161ech t\u0159\u00ed l\u00e1sek, kter\u00e9 na n\u011bj \u00fato\u010dily: Billova zni\u010duj\u00edc\u00ed, Davidova ne\u0161\u0165astn\u00e1 a Lau\u0159ina neodbytn\u00e1.<\/div>\n
Mus\u00edm to vy\u0159e\u0161it! Jednou pro v\u017edy!<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026o p\u00e1r hodin pozd\u011bji<\/em>\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Na nic nemysli, sly\u0161\u00ed\u0161? Te\u010f jsi tady jen ty a on.<\/em> Zav\u0159el o\u010di, ve kter\u00fdch ho \u0161t\u00edpaly slan\u00e9 slzy, a znovu se p\u0159itiskl k hebou\u010dk\u00fdm r\u016f\u017eov\u00fdm rt\u016fm vzd\u00e1len\u00fdm od jeho tv\u00e1\u0159e jen p\u00e1r milimetr\u016f. Ten neskute\u010dn\u011b intenzivn\u00ed dotek c\u00edtil a\u017e v kone\u010dc\u00edch prst\u016f na nohou. Ruce se mu t\u0159\u00e1sly, jako p\u0159i prvn\u00edm milov\u00e1n\u00ed. V\u00e1hav\u011b objevoval tajemn\u00e1 z\u00e1kout\u00ed t\u011bla, kter\u00e9 znal snad l\u00e9pe ne\u017e sv\u00e9 vlastn\u00ed. P\u0159esto m\u011bl pocit, \u017ee se ho dot\u00fdk\u00e1 poprv\u00e9. Prsty samy o sv\u00e9 v\u016fli klouzaly po hebk\u00e9 k\u016f\u017ei. Celou plochou dlan\u011b vst\u0159eb\u00e1val neuv\u011b\u0159iteln\u011b jemnou linii bok\u016f, \u0161t\u00edhl\u00fdch stehen… Sna\u017eil se zapamatovat si ka\u017edou pihu, ka\u017edou roztomilou nedokonalost t\u011bla, kter\u00e9 bylo pro n\u011bj snad stvo\u0159en\u00e9. \u0160tiplav\u00e9 slzy se tla\u010dily skrz pevn\u011b sev\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka se st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed intenzitou.<\/div>\n
„Ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou.<\/div>\n
Palcem set\u0159el malou vlhkou stopu na jeho hezk\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Jsi smutn\u00fd, Tome?“<\/div>\n
„Nechci t\u011b ztratit.“<\/div>\n
„Nikdy m\u011b neztrat\u00ed\u0161.“<\/div>\n
……………<\/div>\n
Pozoroval \u0161edivou oblohu, ze kter\u00e9 se na zem l\u00edn\u011b sypaly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Prvn\u00ed sn\u00edh<\/em>, pomyslel si. Je tady zima. Za p\u00e1r dn\u00ed v\u0161echno zmiz\u00ed pod ledov\u00fdm p\u0159\u00edkrovem, stejn\u011b jako moje srdce. Dal bych v\u0161echno za to, b\u00fdt na chv\u00edli doma, pry\u010d od tohohle stra\u0161n\u00e9ho snu.<\/em> Pohledem sklouzl k Billovi. Spal s hlavou na Tomov\u011b rameni, ruku p\u0159ehozenou kolem jeho pasu a klidn\u011b oddechoval. Do sn\u016f mu zcela ur\u010dit\u011b prostupovaly vzpom\u00ednky na jejich proc\u00edt\u011bn\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9 milov\u00e1n\u00ed… to posledn\u00ed.<\/div>\n
Jak klidn\u011b sp\u00ed, nev\u00ed nic o hrozn\u00e9 bolesti, kter\u00e1 se tla\u010d\u00ed na moji hru\u010f. C\u00edt\u00edm ten zlov\u011bstn\u00fd klid, obklopuj\u00edc\u00ed n\u00e1s ze v\u0161ech stran, pl\u00ed\u017eiv\u011b se omot\u00e1v\u00e1 kolem na\u0161ich nohou\u2026 M\u00e1m strach, boj\u00edm se. Pod hrozbou toho strachu, \u017ee o n\u011bj p\u0159ijdu, si uv\u011bdomuju, jak stra\u0161n\u011b moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed, jak stra\u0161n\u011b moc ho miluju… Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee na\u0161e dny jsou se\u010dteny. Peklo, do kter\u00e9ho jsme se vrhli, hroz\u00ed, \u017ee n\u00e1s pohlt\u00ed. U\u017e c\u00edt\u00edm ten \u017e\u00e1r, d\u00fdch\u00e1 mi na krk a j\u00e1 se boj\u00edm oto\u010dit a postavit se tomu \u010delem\u2026<\/em><\/div>\n
Zhluboka se nadechl, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e za chv\u00edli mus\u00ed vst\u00e1t a odej\u00edt do sv\u00e9ho pokoje, aby zachoval zd\u00e1n\u00ed jejich \u010dist\u011b bratrsk\u00e9ho vztahu. Tohle sv\u00edt\u00e1n\u00ed nen\u00e1vid\u011bl. Zabo\u0159il prsty do hust\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f a p\u0159it\u00e1hl si bratra na posledn\u00edch p\u00e1r okam\u017eik\u016f je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Vdechoval jeho v\u016fni a n\u011b\u017en\u011b ho hladil. Lou\u010dil se. „Miluju t\u011b, Bille, byl jsi pro m\u011b prvn\u00ed a nikdy se to nezm\u011bn\u00ed\u2026 a\u0165 se stane cokoli,“ za\u0161eptal pohnut\u011b.<\/div>\n
S krkem sta\u017een\u00fdm dusiv\u00fdmi slzami opatrn\u011b vyklouzl z postele. Nedbale se obl\u00e9kl. Naposledy se pod\u00edval na tu kr\u00e1snou, nevinnou tv\u00e1\u0159 spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed tak klidn\u011b na sn\u011bhob\u00edl\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Vr\u00fdval si ten pohled do pam\u011bti\u2026 Pak pora\u017een\u011b sklopil hlavu a vy\u0161el z pokoje ven. „Nikdy nezapomenu!“<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0159asy se zat\u0159epetaly jako popla\u0161en\u00ed mot\u00fdlci, z tmav\u00fdch o\u010d\u00edch vytryskly slan\u00e9 slzy.<\/div>\n
……………..<\/div>\n
Je konec. V hlav\u011b m\u00e1m pr\u00e1zdno a srdce roztrhan\u00e9 na kusy. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, \u010dekal jsem otupuj\u00edc\u00ed bolest, ale nic takov\u00e9ho se zat\u00edm ned\u011bje. Po\u0159\u00e1d je to p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e9 a p\u0159\u00edli\u0161 neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Le\u017e\u00edm tu a pozoruju sn\u00edh za oknem. Je to teprve n\u011bkolik des\u00edtek minut, co jsem od tebe ode\u0161el a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nep\u0159estalo sn\u011b\u017eit… P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm\u2026<\/em><\/div>\n
Ne\u017e jsem t\u011b poznal, byl jsem n\u011bkdo \u00fapln\u011b jin\u00fd. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem si v\u017edycky r\u00e1d u\u017e\u00edval, m\u011bl jsem tvrdou sko\u0159\u00e1pku, pod kterou jsem nikoho nepustil a nikomu bych nikdy ne\u0159ekl, co c\u00edt\u00edm, na co mysl\u00edm, co bych cht\u011bl\u2026 A\u017e s tebou se to zm\u011bnilo. Uk\u00e1zal jsi mi, \u017ee s n\u011bk\u00fdm, kdo ti je bl\u00edzk\u00fd, je v\u0161echno jin\u00e9. Ust\u0159ihl jsi mi k\u0159\u00eddla a otev\u0159el srdce \u2026 ta r\u00e1na se nikdy nezacel\u00ed a tenk\u00fd pram\u00ednek krve bude neust\u00e1le zna\u010dit cestu, na kterou se te\u010f vyd\u00e1m bez tebe… Po\u0159\u00e1d mi bude p\u0159ipom\u00ednat n\u00e1s dva a to, co jsme mohli m\u00edt a co m\u00edt nebudeme.<\/em><\/div>\n
B\u0159\u00ed\u0161ka sv\u00fdch citliv\u00fdch prst\u016f p\u0159itiskl pevn\u011b k \u010delu, jako by snad cht\u011bl vytla\u010dit temn\u00e9 my\u0161lenky a kone\u010dn\u011b naj\u00edt v\u00fdchodisko. Mus\u00edme b\u00fdt rozumn\u00ed. P\u0159ece jsme od za\u010d\u00e1tku v\u011bd\u011bli, \u017ee to jednou mus\u00ed skon\u010dit. V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee neust\u00e1le m\u00e1me v pat\u00e1ch hrozbu, \u017ee se to proval\u00ed. V\u011b\u0159 mi, pros\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1m pro n\u00e1s, pro n\u00e1s dva i pro kluky. Kdybych to neud\u011blal, ona n\u00e1s zni\u010d\u00ed. V\u0161echny. A kdy\u017e ne ona, p\u0159ijde n\u011bkdo jin\u00fd. Byli jsme p\u0159\u00edli\u0161 velc\u00ed sobci, Bille, kdy\u017e jsme nemysleli na d\u016fsledky, na to, co by bylo s kapelou, kdyby to v\u0161echno prasklo. M\u011bli jsme obrovsk\u00fd sen m\u00edt skv\u011blou a \u00fasp\u011b\u0161nou kapelu. To se n\u00e1m splnilo. Nem\u016f\u017eeme m\u00edt v\u0161echno, pochop to! L\u00e1sko, pros\u00edm, pochop to!<\/em><\/div>\n
……………<\/div>\n
„Pro\u010d jsi nebyl na sn\u00eddani?“ zeptal se David Toma, kdy\u017e kone\u010dn\u011b vy\u0161el ze sv\u00e9ho pokoje. St\u00e1li u auta p\u0159ed hotelem a \u010dekali na ostatn\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem chu\u0165,“ odtu\u0161il Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ neodpustil si David starostlivou ot\u00e1zku. \u010cekal v\u00fdbuch, plamenn\u00e1 slova a roz\u010dilen\u00ed, ale k jeho velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jen Tom unaven\u011b sklopil hlavu.<\/div>\n
„Neboj se,“ pla\u0161e se usm\u00e1l, „v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku…“<\/div>\n
David pok\u00fdval hlavou, jako \u017ee informaci bere na v\u011bdom\u00ed. Sklonil se ke sv\u00fdm zavazadl\u016fm a ml\u010dky srovnal \u0161t\u00edtek se svoj\u00ed jmenovkou a adresou, na kterou se m\u00e1 kufr poslat v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by se n\u011bkde ztratil.<\/div>\n
„Davide? J\u00e1… cht\u011bl jsem ti jen \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b mrz\u00ed, \u017ee se to mezi n\u00e1mi pokazilo.“ Mana\u017eer se p\u0159ekvapen\u011b narovnal.<\/div>\n
„To- Tome? Ty … tebe to mrz\u00ed…?“ David nebyl schopen ze sebe dostat kloudnou v\u011btu.<\/div>\n
„Chci, abychom z\u016fstali p\u0159\u00e1tel\u00e9. Pracujeme spolu, rozum\u00edme si. Nechci, abychom mezi sebou m\u011bli n\u011bco nevy\u0159e\u0161en\u00e9ho,“ Odhodlan\u011b se mu pod\u00edval do modr\u00fdch o\u010d\u00ed, jeho hlas zn\u011bl pevn\u011b a rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee mezi n\u00e1mi nikdy nic v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00e1telstv\u00ed nebude. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, ale l\u00e1ska to nen\u00ed,“ pokra\u010doval, ani\u017e by zakol\u00edsal, „najde\u0161 si n\u011bkoho lep\u0161\u00edho, ne\u017e jsem j\u00e1. N\u011bkoho, kdo za to bude st\u00e1t, n\u011bkoho, kdo bude op\u011btovat to, co jsi schopen mu d\u00e1t.“ Polo\u017eil ruku na Davidovo rameno a siln\u011b je sev\u0159el. „Jsi skv\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk, Dave, a nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si tr\u00e1pit se kv\u016fli n\u011bkomu takov\u00e9mu, jako jsem j\u00e1. V\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Tome,“ vydechl David vyd\u011b\u0161en\u011b. „Zn\u00ed to jako slova na rozlou\u010denou… Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Ne\u017e stihl Tom odpov\u011bd\u011bt, vyru\u0161il je klapot Billov\u00fdch vysok\u00fdch bot na z\u00e1mkov\u00e9 dla\u017eb\u011b p\u0159ed hotelem a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jeho pronikav\u00fd hlas. „Posledn\u00edch p\u011bt koncert\u016f a fr\u010d\u00edme dom\u016f!“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tome? M\u016f\u017ee\u0161 mi to vysv\u011btlit?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Bill. „Poj\u010f ke mn\u011b,“ za\u0161eptal Tom. Ne\u010dekal, a\u017e Bill u\u010din\u00ed prvn\u00ed krok, s\u00e1m mu nedo\u010dkav\u011b vy\u0161el vst\u0159\u00edc. Sta\u010dilo jen p\u00e1r krok\u016f, vt\u00e1hl jej dovnit\u0159 pokoje a siln\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskl. L\u00e1sko moje\u2026 tohle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20628","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20628","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20628"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20628\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20628"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20628"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20628"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}