{"id":20629,"date":"2008-02-29T17:36:00","date_gmt":"2008-02-29T16:36:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20587"},"modified":"2008-02-29T17:36:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:36:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-22\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 22."},"content":{"rendered":"
„Chci b\u00fdt s Billem s\u00e1m,“ vyslovil Tom z\u0159eteln\u011b s d\u016frazem na ka\u017ed\u00e9m slovu.<\/div>\n
David vcelku uleh\u010den\u011b vydechl a rychle pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Jist\u011b, stejn\u011b u\u017e jsem cht\u011bl j\u00edt…“ zbab\u011ble vycouval. D\u011bsili ho, oba. Hmatateln\u011b c\u00edtil nap\u011bt\u00ed a je\u0161t\u011b cosi jin\u00e9ho, co mezi nimi prob\u00edhalo. Z jejich o\u010d\u00ed vych\u00e1zelo tolik emoc\u00ed a s\u00edly, kdy\u017e byli spolu… Byli dva, tolik podobn\u00ed, oba p\u0159ipraveni za\u00fato\u010dit jak divoc\u00ed psi, kte\u0159\u00ed nemohou nechat svoji ko\u0159ist ani na chv\u00edli vydechnout a nabrat s\u00edlu br\u00e1nit se dal\u0161\u00edmu \u00fatoku.<\/div>\n
Jen co za Davidem zaklaply dve\u0159e, oto\u010dil se Tom k Billovi. Ml\u010dky st\u00e1l a pozoroval ho. Pramen spleten\u00fdch vlas\u016f mu spadal do obli\u010deje, o\u010di se tak divn\u011b leskly.<\/div>\n
„Co ti \u0159ekl?“ zeptal se. Z t\u00f3nu jeho hlasu Billa zamrazilo.<\/div>\n
„Mluvil o sob\u011b, o sv\u00e9 l\u00e1sce k tob\u011b, o tom, co se mezi v\u00e1mi kdysi p\u0159ihodilo,“ odpov\u011bd\u011bl po pravd\u011b. „Pro\u010d jsi mi o tom nikdy ne\u0159ekl?“<\/div>\n
Tomovi spadl obrovsk\u00fd k\u00e1men ze srdce. B\u00e1l se, \u017ee se David stihl dostat ke sc\u00e9n\u011b, kter\u00e9 byl p\u0159ed n\u011bkolika hodinami sv\u011bdkem.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a posadil se do k\u0159esla, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sed\u011bl jejich ne\u0161\u0165astn\u00fd mana\u017eer.<\/div>\n
„M\u011bl jsem pocit, \u017ee to je za n\u00e1mi. Doufal jsem, \u017ee ho to u\u017e p\u0159e\u0161lo.“<\/div>\n
„Nep\u0159e\u0161lo, jak vid\u00ed\u0161…“ utrousil Bill zamy\u0161len\u011b. „Je mi ho stra\u0161n\u011b l\u00edto. V\u00edm, co to je tou\u017eit po n\u011bkom, kdo ti je tak stra\u0161n\u011b vzd\u00e1len\u00fd…“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ podivil se Tom.<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b. U\u017e jsem ti p\u0159ece \u0159\u00edkal, \u017ee jsem se do tebe zamiloval na prvn\u00ed pohled. A trvalo dost dlouho, ne\u017e sis uv\u011bdomil, co ke mn\u011b c\u00edt\u00ed\u0161…A pak ten \u010das, kdy ses ut\u00e1p\u011bl v depres\u00edch, celou tu dobu jsem si tak stra\u0161n\u011b moc p\u0159\u00e1l, aby to mezi n\u00e1mi bylo zase dobr\u00e9. Abys mi znovu \u0159ekl, jak moc ti na m\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, pod\u00edval ses na m\u011b, tak jak to um\u00ed\u0161 jenom ty…“ Bill se zasn\u011bn\u011b usm\u00e1l. „Jsem stra\u0161n\u011b moc \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee t\u011b m\u00e1m.“<\/div>\n
Klekl si a op\u0159el se hlavou o Tomova kolena. Vn\u00edmal, jak jejich hrany tla\u010d\u00ed do jeho tv\u00e1\u0159e, ale bylo mu to naprosto jedno. Byl zamilovan\u00fd… a pocit \u0161t\u011bst\u00ed ho oslepoval.<\/div>\n
Tom v\u00e1hav\u011b vzt\u00e1hl ruku a polo\u017eil ji na bratrovu tmavovlasou hlavu. N\u011b\u017en\u011b ho pohladil po dlouh\u00fdch, jako noc \u010dern\u00fdch vlasech. L\u00e1sko moje, co jsem to jen dopustil? Chci, abys se mnou byl nav\u017edycky a p\u0159itom se boj\u00edm my\u0161lenek, kter\u00e9 m\u011b napadaj\u00ed, boj\u00edm se \u010din\u016f, kter\u00fdch jsem schopen. K tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b nav\u00edc strach z toho, co bude d\u00e1l. \u010c\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017e\u00ed konec turn\u00e9, t\u00edm v\u00edc se boj\u00edm. Vr\u00e1t\u00edme se zp\u00e1tky do na\u0161eho \u017eivota a bude t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 pokra\u010dovat v tom, co d\u011bl\u00e1me. Boj\u00edm se. N\u011bco tak siln\u00e9ho jako je na\u0161e l\u00e1ska, nelze skr\u00fdt…<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026pozd\u011bji<\/em>\u2026..<\/div>\n
„Stop!“ zak\u0159i\u010dela Laura. „Je\u0161t\u011b jednou, je to moc um\u011bl\u00fd. Sna\u017e se trochu!“ Bill se po n\u00ed na\u0161tvan\u011b pod\u00edval. Nech\u00e1pal, co se j\u00ed po\u0159\u00e1d nel\u00edb\u00ed. Sj\u00ed\u017ed\u011bli ten z\u00e1b\u011br snad u\u017e po des\u00e1t\u00e9 a po\u0159\u00e1d nebyla spokojen\u00e1.<\/div>\n
„Jedeme!“<\/div>\n
\u010cerven\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko Rickovy kamery bliklo. Bill pohodil dlouh\u00fdmi vlasy a na tv\u00e1\u0159i vykouzlil profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv. Sna\u017eil se ze v\u0161ech sil, aby situace p\u016fsobila p\u0159irozen\u011b.<\/div>\n
Tom st\u00e1l opod\u00e1l, up\u00edjel \u010dernou k\u00e1vu s extra porc\u00ed ml\u00e9ka z plastov\u00e9ho kel\u00edmku a sledoval nat\u00e1\u010den\u00ed z\u00e1b\u011bru. \u0160tvalo ho, jak Laura Billa popichuje a t\u00fdr\u00e1, bylo mu naprosto jasn\u00e9, \u017ee o z\u00e1b\u011br tu nejde. Je na\u0161tvan\u00e1, m\u00e1 vztek, \u017ee jsem se s n\u00ed nevyspal, \u017ee m\u011b nedostala. A vylejv\u00e1 si to na Billovi, proto\u017ee tu\u0161\u00ed, \u017ee n\u011bkde hluboko za t\u00edm v\u0161\u00edm je on. Jasn\u011b \u017ee je, jej\u00ed tu\u0161en\u00ed je spr\u00e1vn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f u\u017e to bude dobr\u00fd, ne?“ usly\u0161el vedle sebe Davida.<\/div>\n
„Ani jsem t\u011b nesly\u0161el p\u0159ij\u00edt,“ oto\u010dil se po n\u011bm p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kouk\u00e1m, jak to pokra\u010duje.“<\/div>\n
„Blb\u011b, nev\u00edm, co se j\u00ed po\u0159\u00e1d nel\u00edb\u00ed. Bill je v\u00fdbornej a po\u0159\u00e1d nen\u00ed spokojen\u00e1,“ zamra\u010dil se Tom.<\/div>\n
David pok\u00fdval souhlasn\u011b hlavou. „Jo, taky se mi zd\u00e1, \u017ee je dobrej\u2026 Hele Lauro, to u\u017e by sta\u010dilo, ne? Bill je na\u0161e hv\u011bzda, nesm\u00ed\u0161 ho zni\u010dit, nav\u00edc mysl\u00edm, \u017ee te\u010f byl naprosto skv\u011blej“ zasm\u00e1l se na ni.<\/div>\n
Hn\u011bviv\u011b st\u0159elila pohledem po Tomovi. Tu\u0161ila, \u017ee v tom m\u00e1 prsty, ale Davidovi si nedovolila odporovat. „Jasn\u011b, souhlas\u00edm, te\u010f u\u017e to bylo v po\u0159\u00e1dku.“ Oto\u010dila se zp\u011bt k Billovi. „Pro dne\u0161ek kon\u010d\u00edme, Bille. Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed z\u00edtra.“<\/div>\n
Ml\u010dky sb\u00edrala sv\u00e9 v\u011bci. Uvnit\u0159 se \u00fapln\u011b t\u0159\u00e1sla pon\u00ed\u017een\u00edm. Cht\u011bla Toma v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. Jeho odm\u00edtnut\u00ed jej\u00ed touhu je\u0161t\u011b prohloubilo. Snad nikdy ji nikdo neodm\u00edtl a rozhodn\u011b ne v situaci, kdy si myslela, \u017ee u\u017e prohr\u00e1t nem\u016f\u017ee. A zrovna on!<\/em> \u010c\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla jej\u00ed touha po Tomovi, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla i nen\u00e1vist v\u016f\u010di Billovi. Bude litovat. Oba budou litovat!<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d ho po\u0159\u00e1d tak shazuje\u0161?“ zeptal se Tom Laury, kdy\u017e se druh\u00fd den r\u00e1no setkali cestou na sn\u00eddani u v\u00fdtahu. Nemohl d\u00e9le sn\u00e1\u0161et nejistotu z jejich nevyjasn\u011bn\u00e9ho vztahu a cht\u011bl s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat.<\/div>\n
„Neshazuju ho, prost\u011b nen\u00ed tak dobrej, jak si v\u0161ichni mysl\u00ed,“ odsekla mu drze.<\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161 a v\u00ed\u0161 to sama moc dob\u0159e. Je dobrej, ale ty si na n\u011bm vylejv\u00e1\u0161 vztek. Je to tak?“ nenechal se odb\u00fdt.<\/div>\n
Jen se u\u0161kl\u00edbla a oto\u010dila se k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
Chytil ji za pa\u017ei a \u0161kubnut\u00edm ji oto\u010dil zp\u00e1tky k sob\u011b. „Sakra, Lauro, chovej se jako dosp\u011bl\u00e1 a ne jako mal\u00fd d\u00edt\u011b. Jestli t\u011b n\u011bco \u017eere, tak mi to \u0159ekni na rovinu, ale neber si jako hromosvod m\u00fdho br\u00e1chu. Mluv\u00edm jasn\u011b?“<\/div>\n
Zabodla ostr\u00fd nehet na ukazov\u00e1\u010dku do jeho hrudi. „TY mi n\u011bco \u0159\u00edkej o up\u0159\u00edmnosti, zrovna ty!“ Znechucen\u011b odfrkla. „Nejd\u0159\u00edv se se mnou skoro vysp\u00ed\u0161 a pak d\u011bl\u00e1\u0161 svat\u00fdho.“<\/div>\n
Opatrn\u011b se rozhl\u00e9dl po chodb\u011b. „Tady to \u0159e\u0161it nebudeme, poj\u010f,“ chytil ji za ruku a t\u00e1hl za sebou ke sv\u00e9mu pokoji.<\/div>\n
Vy\u0161kubla se mu: „Nikam s tebou nejdu.“<\/div>\n
Pohotov\u011b ji znovu chytil, zat\u00edmco odemykal: „Ned\u011blej drahoty, nem\u00e1m na to n\u00e1ladu,“ a rychle ji postr\u010dil do pokoje a zabouchl dve\u0159e. Cht\u011bl to vy\u0159e\u0161it jednou pro v\u017edy.<\/div>\n
Z\u016fstali st\u00e1t uprost\u0159ed pokoje proti sob\u011b, nesmi\u0159iteln\u00ed protivn\u00edci.<\/div>\n
„Vy\u0159\u00edk\u00e1me si to na rovinu. Co po mn\u011b chce\u0161?“ p\u0159e\u0161el Tom bez dlouh\u00fdch okolk\u016f p\u0159\u00edmo k v\u011bci.<\/div>\n
„Najednou chce\u0161 mluvit na rovinu,“ odsekla um\u00edn\u011bn\u011b. „Ale jo, vlastn\u011b pro\u010d ne. Chci tebe! Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148.“<\/div>\n
Rozpa\u010dit\u011b zamrkal a prohr\u00e1bl si rukou spleten\u00e9 vlasy. Jeho pohled zabloudil k velk\u00e9mu oknu. „Pro\u010d? Pro\u010d m\u011b?“<\/div>\n
„U\u017e jednou jsem ti to \u0159ekla. P\u0159itahuje\u0161 m\u011b od prvn\u00ed chv\u00edle, co jsme se potkali.“<\/div>\n
„Ale \u2026 j\u00e1… \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee u\u017e n\u011bkoho m\u00e1m,“ nevzd\u00e1val se Tom nad\u011bje, \u017ee si v\u0161e vysv\u011btl\u00ed a t\u00edm cel\u00e1 z\u00e1le\u017eitost skon\u010d\u00ed. Popo\u0161el p\u00e1r krok\u016f k oknu a sledoval ruch na ulici.<\/div>\n
\u010c\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017eila ta rozhodn\u00e1 chv\u00edle, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla jej\u00ed jistota, \u017ee j\u00ed p\u0159es to v\u0161echno bude pat\u0159it. Nedo\u010dkav\u011b ho hltala o\u010dima. „J\u00e1 o tom v\u00edm. V\u00edm, \u017ee tajn\u011b sp\u00ed\u0161 se sv\u00fdm roztomil\u00fdm br\u00e1\u0161kou,“ usm\u00e1la se and\u011blsky. Jeho rozpaky ji t\u011b\u0161ily, pot\u0159ebovala ho rozhodit.<\/div>\n
V \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010dila bezb\u0159eh\u00e1 hr\u016fza. „To nen\u00ed pravda!“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl zoufale.<\/div>\n
„Ale jdi, pros\u00edm t\u011b, mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem tak blb\u00e1? Ne, zlat\u00ed\u010dko, kdepak. Lauru za nos nikdo vodit nebude.“ Spokojen\u011b se zasm\u00e1la. „Jezd\u00edm s v\u00e1mi po \u0161\u0148\u016f\u0159e u\u017e p\u00e1r t\u00fddn\u016f a i kdy\u017e jsem se k v\u00e1m nep\u0159ipojila, m\u00e1m spoustu \u00fa\u017easn\u011b zaj\u00edmav\u00fdho materi\u00e1lu pro tu moji report\u00e1\u017e, byl bys p\u0159ekvapen\u00fd, co pozorn\u00fd div\u00e1k m\u016f\u017ee v\u0161echno post\u0159ehnout. Copak sis m\u011b nikdy nev\u0161iml? Ani nespo\u010d\u00edt\u00e1m, kolik\u00e1t\u00fd je tohle hotel, kde bydl\u00edme na stejn\u00e9m pat\u0159e.“<\/div>\n
To bylo pro Toma jako r\u00e1na do hlavy. Zt\u011b\u017eka dosedl na postel. „Ty l\u017ee\u0161… To nen\u00ed pravda…“<\/div>\n
Pobaven\u011b se zasm\u00e1la. „N\u011bkdy m\u011b, Tome, v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ekvapuje, jak kluk s tvoj\u00ed viz\u00e1\u017e\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt v n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech nezku\u0161en\u00fd a naivn\u00ed jak mal\u00fd d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
Skryl rozru\u0161enou tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch. „V\u0161iml jsem si t\u011b v tom klubu a v obchod\u011b, ale d\u0159\u00edv ne…“<\/div>\n
Souhlasn\u011b pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
Zast\u0159en\u011b, jako z velk\u00e9 d\u00e1lky, sly\u0161el jej\u00ed hlas, jak \u0159\u00edk\u00e1: „Skon\u010d\u00ed\u0161 to s n\u00edm, jasn\u00fd? \u0158ekni mu, co chce\u0161, ale nesm\u00ed – sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b dob\u0159e? – nesm\u00ed si myslet, \u017ee jsem t\u011b k tomu donutila. Nikdo se nedozv\u00ed o tom, co mezi v\u00e1mi bylo, pokud p\u0159istoup\u00ed\u0161 na moje podm\u00ednky.“<\/div>\n
Zoufale se sna\u017eil n\u011bco vymyslet, ale nemohl na nic rozumn\u00e9ho p\u0159ij\u00edt. Ohro\u017een\u00ed jeho vztahu s Billem bylo tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko, jen sta\u010dilo nat\u00e1hnout ruku a mohl se dotknout st\u0159ep\u016f jejich l\u00e1sky.<\/div>\n
„Lauro, to ne\u2026 To po mn\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt.“ Za\u0161eptal zni\u010den\u011b.<\/div>\n
„\u017de ne?“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikla. „Ale pros\u00edm t\u011b\u2026 Nikdo nev\u00ed l\u00edp ne\u017e j\u00e1, jak\u00fd to je trp\u011bt pro l\u00e1sku. Zbl\u00e1znila jsem se do tebe. Jo, zbl\u00e1znila. V\u00ed\u0161, kolik noc\u00ed u\u017e kv\u016fli tob\u011b nesp\u00edm? V\u00ed\u0161, jak\u00fd to je zamilovat se do n\u011bkoho, o kom v\u00ed\u0161, \u017ee ho nikdy nebude\u0161 m\u00edt tak, jak bys cht\u011bl? Nic nev\u00ed\u0161, nikdy jsi to neza\u017eil\u2026“ dodala zklaman\u011b.<\/div>\n
Jemn\u011b ji vzal za ruku. „Lauro, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to bol\u00ed\u2026 ale taky v\u00edm, \u017ee to zas \u010dasem m\u016f\u017ee p\u0159ej\u00edt.“<\/div>\n
Vytrhla se mu. „Nevykrout\u00ed\u0161 se z toho. Chci \u0161anci, abych ti dok\u00e1zala, \u017ee se mnou m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a \u017ee na n\u011bj m\u016f\u017ee\u0161 zapomenout. Pokud se mi to nepoda\u0159\u00ed, tak po n\u00e1s potopa.“<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na ni t\u0159e\u0161til o\u010di. „Jsi se zbl\u00e1znila. Kv\u016fli tv\u00e9mu rozmaru p\u0159ece Billa nezni\u010d\u00edm!“<\/div>\n
„Nezbl\u00e1znila jsem se a zapomn\u011bla jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee to s n\u00edm skon\u010d\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b dneska.“<\/div>\n
„Ne\u2026 to ne\u2026 neud\u011bl\u00e1m to,“ \u0161eptal hore\u010dnat\u011b, o\u010di se mu tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b leskly.<\/div>\n
„Ale ud\u011bl\u00e1\u0161… ty v\u00ed\u0161, jak tv\u016fj bratr lp\u00ed na kari\u00e9\u0159e a v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, co pro n\u011bj tohle v\u0161echno znamen\u00e1. Kdyby o to p\u0159i\u0161el, zni\u010d\u00ed ho to. Na tebe \u010dasem zapomene, zapomene, co mezi v\u00e1mi kdysi bylo… ale nikdy by ti neodpustil, \u017ee jsi ho p\u0159ipravil o tenhle \u017eivot, kter\u00fd on tak stra\u0161n\u011b moc miluje. V\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. A \u017ee by o n\u011bj p\u0159i\u0161el, t\u00edm si bu\u010f jist\u00fd. Pochybuju, \u017ee by n\u011bkdo z va\u0161ich fanou\u0161k\u016f m\u011bl pochopen\u00ed pro n\u011bco tak odporn\u00e9ho, jako je sex mezi bratry,“ dodala zlomysln\u011b.<\/div>\n
„Ale o sexu to p\u0159ece nen\u00ed. On… j\u00e1…“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Zlomen\u011b sklonil hlavu.<\/div>\n
„Dej mi je\u0161t\u011b dne\u0161n\u00ed noc…“<\/div>\n
Po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se pot\u011b\u0161en\u011b zasm\u00e1la. „Plat\u00ed! Budu velkorys\u00e1\u2026“<\/div>\n
V\u00edt\u011bzoslavn\u011b si m\u011b\u0159ila jeho zni\u010denou tv\u00e1\u0159. Kone\u010dn\u011b mu za\u010d\u00edn\u00e1m vracet alespo\u0148 zlomek toho, co mi provedl. A\u017e se vyrovn\u00e1me, bude mezi n\u00e1mi jasno a nic nebude br\u00e1nit tomu, abychom za\u010dali od za\u010d\u00e1tku. L\u00edp a hlavn\u011b jinak.<\/em><\/div>\n
„Jde\u0161 na sn\u00eddani?“ zeptala se jakoby nic, zat\u00edmco otv\u00edrala dve\u0159e.<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To j\u00e1 teda jdu, n\u011bjak mi vyhl\u00e1dlo\u2026 tak zat\u00edm, zlat\u00ed\u010dko,“ zasm\u00e1la se je\u0161t\u011b mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
Cel\u00e1 rozradostn\u011bn\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 vrazila do Billa, kter\u00fd zrovna cht\u011bl do pokoje vstoupit. St\u00e1l za dve\u0159mi a nech\u00e1pav\u011b se na ni d\u00edval. Co ta tu sakra d\u011bl\u00e1 takhle po r\u00e1nu?<\/em><\/div>\n
„Ahoj Bille, kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no, vi\u010f?“ za\u0161vito\u0159ila a byla pry\u010d.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Chci b\u00fdt s Billem s\u00e1m,“ vyslovil Tom z\u0159eteln\u011b s d\u016frazem na ka\u017ed\u00e9m slovu. David vcelku uleh\u010den\u011b vydechl a rychle pok\u00fdval hlavou. „Jist\u011b, stejn\u011b u\u017e jsem cht\u011bl j\u00edt…“ zbab\u011ble vycouval. D\u011bsili ho, oba. Hmatateln\u011b c\u00edtil nap\u011bt\u00ed a je\u0161t\u011b cosi jin\u00e9ho, co mezi nimi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20629","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20629","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20629"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20629\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20629"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20629"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20629"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}