{"id":20632,"date":"2008-02-29T17:20:00","date_gmt":"2008-02-29T16:20:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20590"},"modified":"2008-02-29T17:20:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:20:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-19\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 19."},"content":{"rendered":"
\u2026\u2026.. o t\u00fdden pozd\u011bji\u2026\u2026<\/em><\/div>\n
Listopad p\u0159ekro\u010dil svoji polovinu. Do konce turn\u00e9 u\u017e zb\u00fdvalo odehr\u00e1t jen posledn\u00edch p\u00e1r koncert\u016f. Kluci poci\u0165ovali m\u00edrnou \u00fanavu ze v\u0161eho toho rozruchu a pozornosti, kter\u00e1 se na n\u011b up\u00ednala, kamkoli p\u0159ijeli. St\u00e1le znovu a znovu pro\u017e\u00edvali pocity bezmezn\u00e9 euforie, kdykoli vystoupili na p\u00f3dium a stanuli tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 t\u00e9 mase dychtiv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 tam byly kv\u016fli nim, ale \u00fanava, vy\u010derp\u00e1n\u00ed a stres si pozvolna vyb\u00edraly svoji da\u0148. V\u011bt\u0161inu \u010dasu, pokud nekoncertovali, ned\u00e1vali rozhovory nebo nenat\u00e1\u010deli dokument, byli zav\u0159en\u00ed na pokoj\u00edch a sb\u00edrali tolik pot\u0159ebnou s\u00edlu k dal\u0161\u00edm a dal\u0161\u00edm vystoupen\u00edm. Cht\u011bli sv\u00fdm fanou\u0161k\u016fm d\u00e1t ten nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek, necht\u011bli zklamat cennou d\u016fv\u011bru\u2026<\/div>\n
Tom dodr\u017eel slovo, kter\u00e9 dal Billovi. Poslal matce i otci zpr\u00e1vu, \u017ee se mu da\u0159\u00ed dob\u0159e, turn\u00e9 m\u00e1 \u00fasp\u011bch a bla bla bla. Prost\u011b to, co si mohli p\u0159e\u010d\u00edst v kter\u00fdchkoli novin\u00e1ch. St\u0159e\u017eil se toho, d\u00e1t do zpr\u00e1vy n\u011bco osobn\u00edho. Sl\u00edbil Billovi, \u017ee pro n\u011b zkus\u00ed naj\u00edt odpu\u0161t\u011bn\u00ed, ale zat\u00edm to bylo po\u0159\u00e1d tolik \u010derstv\u00e9 a bolestiv\u00e9. Tr\u00e1pil se t\u00edm. P\u0159edstavoval si, jak to asi tenkr\u00e1t prob\u00edhalo. Byly mu p\u0159ece skoro dva roky, vysv\u011btloval mu n\u011bkdo, pro\u010d najednou m\u00e1ma a br\u00e1\u0161ka zmiz\u00ed? Ur\u010dit\u011b ne, pamatoval by si to.<\/div>\n
Bill vyc\u00edtil, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Myslel si, \u017ee zn\u00e1 bratra natolik dob\u0159e, aby na n\u011bm poznal, kdy se nec\u00edt\u00ed zrovna nejl\u00e9pe. Sna\u017eil se mu b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017e, b\u00fdt jeho st\u00ednem, jeho pomocnou rukou. Ale \u010d\u00edm v\u00edc se mu sna\u017eil p\u0159ibl\u00ed\u017eit, t\u00edm v\u00edc mu p\u0159ipom\u00ednal, \u017ee on byl t\u00edm d\u00edt\u011btem, kter\u00e9 m\u011blo \u0161t\u011bst\u00ed a mohlo z\u016fstat s milovanou matkou. Zat\u00edmco Tom musel j\u00edt stranou a z\u016fstat s otcem, pro kter\u00e9ho byl p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed.<\/div>\n
V t\u011bch chv\u00edl\u00edch byl tak sobeck\u00fd a nespravedliv\u00fd. Necht\u011bl vid\u011bt, \u017ee pro otce p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed nebyl, \u017ee otec ho miloval sv\u00fdm drsn\u00fdm mu\u017esk\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee se mu sna\u017eil d\u00e1t to nejlep\u0161\u00ed stejn\u011b jako matka Billovi. Nic z toho vid\u011bt necht\u011bl. C\u00edtil se ubl\u00ed\u017een\u011b.<\/div>\n
Objevily se prvn\u00ed praskliny na jinak dokonal\u00e9m zrcadle l\u00e1sky. Sice \u0161lo jen o drobn\u00e9 neshody, z\u00e1blesky, nepatrn\u00e9 okam\u017eiky\u2026 ale byly tu. Oba je za\u010d\u00ednali tu\u0161it a oba shodn\u011b se odm\u00edtali pod\u00edvat pravd\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
A pak se to stalo\u2026<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed koncert za n\u00e1mi. Za\u010d\u00edn\u00e1m si p\u0159\u00e1t, aby to u\u017e byl posledn\u00ed koncert. Jsem tolik unaven\u00fd. Je mi jasn\u00fd, \u017ee dneska to bylo jedno z nejhor\u0161\u00edch vystoupen\u00ed, jak\u00e9 jsem p\u0159edvedl, ale prost\u011b nem\u016f\u017eu. Jsem bez energie. Jedin\u00e9, co chci, je sp\u00e1t a sp\u00e1t. Ve skrytu du\u0161e se modl\u00edm, aby za mnou Tom dneska nep\u0159i\u0161el. Nevydr\u017e\u00edme bez sebe, po\u0159\u00e1d n\u00e1s to t\u00e1hne k sob\u011b, po\u0159\u00e1d se uji\u0161\u0165ujeme o tom, jak moc se milujeme, ale p\u0159itom se boj\u00edme spolu mluvit o \u010demkoli jin\u00e9m. Boj\u00edme se \u0159\u00edct, co n\u00e1s tr\u00e1p\u00ed, na co mysl\u00edme\u2026 Zase se to vrac\u00ed tam, kde u\u017e jsme jednou byli. Ale t\u0159eba to jenom tak \u010dern\u011b vypad\u00e1, t\u0159eba jsem v\u00e1\u017en\u011b jenom moc unaven\u00fd. Pot\u0159ebuju oddech, pot\u0159ebuju se vyspat, pot\u0159ebuju nabrat s\u00edly. Je mi v\u00e1\u017en\u011b hrozn\u011b. Hlava mi t\u0159e\u0161t\u00ed, je to k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed\u2026 N\u011bkdo se mnou t\u0159ese a m\u011b se stra\u0161n\u011b moc nechce otev\u0159\u00edt o\u010di. Nakonec to vzd\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Bille!“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Je ti n\u011bco? Pozoroval jsem t\u011b celej koncert, to jsi snad nebyl ty. Dobr\u00fd?“ David\u016fv starostliv\u00fd hlas nakonec pronikl a\u017e k Billovu v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Jo, dobr\u00fd. Jenom jsem stra\u0161n\u011b utahanej. Chce se mi sp\u00e1t, u\u017e chci bejt v posteli.“<\/div>\n
„To je \u0161koda. Laura dod\u011blala prvn\u00ed \u010d\u00e1st dokumentu. Je to jenom pracovn\u00ed verze, je\u0161t\u011b se to bude upravovat, ale myslel jsem, \u017ee by bylo dobr\u00fd, abyste se pod\u00edvali, jak to vypad\u00e1. T\u0159eba n\u00e1s je\u0161t\u011b napadne, \u010d\u00edm to vylep\u0161it nebo tak.“ Z Davidova hlasu zazn\u011bla radost. „Dneska jsem zamluvil m\u00edstnost a mohli bychom si to pustit a pak to trochu zap\u00edt. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Klidn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl, „ale beze m\u011b. Nic bych z toho nem\u011bl.“<\/div>\n
„To ne, Bille, mus\u00ed\u0161 j\u00edt s n\u00e1mi,“ nedal se odb\u00fdt David.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ne, Dave, jedin\u00fd co mus\u00edm, je j\u00edt sp\u00e1t. Dobrou.“ Zni\u010den\u011b se Bill vysoukal z auta a zam\u00ed\u0159il rovnou cestou k v\u00fdtah\u016fm. S nik\u00fdm se nerozlou\u010dil. Ani s Tomem ne.<\/div>\n
Zaklapl za sebou dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a op\u0159el se o n\u011b. Ostr\u00e1 bolest vyst\u0159elovala do jeho \u010dela. Zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se ji zapla\u0161it t\u00edm, \u017ee bude myslet na n\u011bco jin\u00e9ho. N\u011bco p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Nedok\u00e1zal si v\u0161ak vybavit jedinou my\u0161lenku. Tup\u00e9 pr\u00e1zdno zaplnilo jeho mysl.<\/div>\n
Otev\u0159el o\u010di a sklouzl pohledem k b\u00edle povle\u010den\u00e9 posteli. Navykl\u00fdm pohybem rozepnul zip \u010derno\u010derven\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundy a nechal ji sklouznout z ramen. Dopadla na podlahu, nechal ji tam le\u017eet. St\u00e1hl tmav\u00e9 tri\u010dko i \u00fazk\u00e9 kalhoty a zam\u00ed\u0159il do koupelny.<\/div>\n
Drobn\u00e9 kapky vody t\u0159\u00ed\u0161tiv\u011b dopadaly na znaven\u00e9 t\u011blo. Jen st\u00e1l. Nic nevn\u00edmal. Pak zav\u0159el vodu a zabalil se do hu\u0148at\u00e9 b\u00edl\u00e9 osu\u0161ky. Z posledn\u00edch sil se doplazil do postele. Vy\u010derpan\u011b se zhroutil do b\u00edl\u00fdch pokr\u00fdvek a s \u00falevou zav\u0159el o\u010di. Posledn\u00ed jeho my\u0161lenka, ne\u017e usnul, pat\u0159ila Tomovi. P\u0159\u00e1l si, aby, a\u017e se probud\u00ed, bylo v\u0161echno zase kr\u00e1sn\u00e9. Aby byl zp\u00e1tky oddan\u00fd a zamilovan\u00fd kluk, kter\u00fd se dok\u00e1\u017ee p\u0159en\u00e9st p\u0159es stra\u0161nou chybu, kterou jeho rodi\u010de kdysi ud\u011blali.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/div>\n
„J\u00f3\u00f3\u00f3, tohle je v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd,“ zak\u0159i\u010del Georg a pr\u00e1zdnou rukou m\u00e1vnul k velk\u00e9 ploch\u00e9 obrazovce. Ve druh\u00e9 dr\u017eel plechovku s pivem. Na z\u00e1b\u011bru byly proudy d\u00edvek b\u011b\u017e\u00edc\u00ed do haly. „Je to neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, \u017ee tam v\u0161ichni jdou kv\u016fli n\u00e1m,“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Hele, Geo, t\u00e1mhle se\u0161 ty,“ ozval se Gustav.<\/div>\n
„No jo, to jsem j\u00e1,“ podivil se Georg. „Vypad\u00e1m dob\u0159e, ne? Vid\u00edte ty svaly?“ legra\u010dn\u011b zamrkal a rozhl\u00e9dl se po ostatn\u00edch, jako by cht\u011bl sly\u0161et uji\u0161t\u011bn\u00ed, jak b\u00e1je\u010dn\u011b na obrazovce vypad\u00e1.<\/div>\n
M\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9hal sm\u00edch. Kluci se p\u0159ek\u0159ikovali a komentovali jednotliv\u00e9 z\u00e1b\u011bry. Dokonce i Rick, kter\u00fd se snad zase usm\u00ed\u0159il s Lucy, vypadal, \u017ee se bav\u00ed.<\/div>\n
Tom sed\u011bl rozvalen\u00fd po sv\u00e9m obl\u00edben\u00e9m zp\u016fsobu v mal\u00e9m modr\u00e9m k\u0159es\u00edlku a up\u00edjel ze zelen\u00e9 plechovky ho\u0159k\u00e9 pivo. O\u010dima hypnotizoval obrazovku. D\u00edl\u010d\u00ed z\u00e1b\u011bry mu p\u0159ipom\u00ednaly uplynul\u00e9 dny. Ka\u017ed\u00fd byl pro n\u011bj n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fd, ke ka\u017ed\u00e9mu se v\u00e1zaly jin\u00e9 vzpom\u00ednky. Ml\u010dky sledoval Billovu p\u016fvabnou tv\u00e1\u0159 a pr\u00e1zdn\u00e9 plechovky vedle jeho nohou se jen vr\u0161ily.<\/div>\n
„Je to jen iluze,“ ozval se \u0161epot vedle jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Vylekan\u011b sebou trhl. Lau\u0159ina tv\u00e1\u0159 byla tak bl\u00edzko. Sklon\u011bn\u00e1 vedle n\u011bj, up\u0159en\u011b sledovala obrazovku, jemu nev\u011bnovala jedin\u00fd pohled. Zas ta stejn\u00e1 v\u016fn\u011b!<\/em><\/div>\n
\u010cekala, \u017ee se ozve. \u017de bude znovu bratra br\u00e1nit, ale nestalo se tak.<\/div>\n
Z reprobeden se ozvaly t\u00f3ny Tomovy kytary. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Byl zv\u011bdav\u00fd. P\u0159es celou obrazovku se objevil z\u00e1b\u011br na jeho zru\u010dn\u00e9 ruce, hlad\u00edc\u00ed ten k\u0159ehk\u00fd n\u00e1stroj, jen\u017e pod jejich veden\u00edm vyd\u00e1val ty nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3ny, jak\u00e9 si lze p\u0159edstavit. Pak se ozval Bill\u016fv hlas. Z\u00e1b\u011br na jejich t\u011bla tak bl\u00edzko u sebe. Bill\u016fv v\u00fdraz, jeho pohled. Znovu c\u00edtil touhu a nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 ten koncert tehdy prov\u00e1zelo. Dech se prohloubil. Nepatrn\u011b se o\u0161il a poposedl si.<\/div>\n
Laura se v\u011bdoucn\u011b usm\u00e1la a pohl\u00e9dla do jeho tv\u00e1\u0159e, prozrazuj\u00edc\u00ed bou\u0159liv\u00e9 emoce uvnit\u0159 jeho t\u011bla. „Je to vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, vi\u010f?“ za\u0161eptala potm\u011b\u0161ile.<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl a hypnotizoval obrazovku. Cel\u00e1 pas\u00e1\u017e, kdy Bill zp\u00edval v jeho bl\u00edzkosti, byla zaznamenan\u00e1. „Vzru\u0161uje t\u011b to, \u017ee m\u00e1m pravdu?“ za\u0161eptala znovu.<\/div>\n
Sto\u010dil k n\u00ed pohled. Vid\u011bl v jej\u00edch o\u010d\u00edch, \u017ee c\u00edt\u00ed to sam\u00e9. Trhnul hlavou a odvr\u00e1til se. P\u0159ik\u00e1zal si zapomenout na jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
Jen se u\u0161kl\u00edbla a poodstoupila od jeho k\u0159esla. P\u00e1r kroky do\u0161la k Davidovi sed\u00edc\u00edmu na rohu stolu. Postavila se k n\u011bmu tak, \u017ee Tom z obrazovky u\u017e nevid\u011bl nic. P\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou m\u011bl jej\u00ed kulat\u00fd zadek v upnut\u00fdch modr\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch. Nen\u00e1padn\u011b se ohl\u00e9dla p\u0159es rameno, jestli se na ni d\u00edv\u00e1, a kdy\u017e zaznamenala, \u017ee ano, dr\u00e1\u017ediv\u011b se prohnula v boc\u00edch a op\u0159ela o Davidovo rameno.<\/div>\n
Necht\u011bl se na ni d\u00edvat, necht\u011bl na ni myslet, p\u0159esto se mu tla\u010dila do mysli. My\u0161lenky na jej\u00ed odhalen\u00e9 t\u011blo ho pron\u00e1sledovaly a nenechaly ho ani na chv\u00edli na pokoji. Cht\u011bl ji. Musel uznat, \u017ee ho dostala, kam cht\u011bla. Byla to slep\u00e1, neodbytn\u00e1 touha po jej\u00edm t\u011ble. Po jej\u00edch dotec\u00edch. Vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed mno\u017estv\u00ed alkoholu v krvi tu pot\u0159ebu jen zvy\u0161ovalo. Ve chv\u00edli, kdy se nab\u00eddla, \u017ee dojde je\u0161t\u011b pro dal\u0161\u00ed plechovky piva, nev\u00e1hal se k n\u00ed p\u0159ipojit.<\/div>\n
Jakmile se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e sal\u00f3nku, drsn\u011b ji natla\u010dil na ze\u010f a hladov\u011b ji pol\u00edbil. Dob\u00fdval se do jej\u00edch \u00fast, v hlav\u011b pr\u00e1zdno, vn\u00edmal jen tlak ve sv\u00e9m t\u011ble a zni\u010duj\u00edc\u00ed touhu po jeho uvoln\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„No tak, pus\u0165 m\u011b,“ odstr\u010dila ho po chv\u00edli. „Myslela jsem, \u017ee mi chce\u0161 pomoct, a ty zat\u00edm takhle\u2026“ \u0160k\u00e1dliv\u011b po n\u011bm st\u0159elila o\u010dima. Vymanila se z jeho objet\u00ed a zam\u00ed\u0159ila k baru.<\/div>\n
Tom z\u016fstal st\u00e1t na chodb\u011b a vyd\u00fdch\u00e1val se. Dob\u0159e pochopil jej\u00ed hru. Chce m\u011b dr\u00e1\u017edit, provokovat, pohr\u00e1t si se mnou!<\/em><\/div>\n
Za chv\u00edli u\u017e byla zp\u00e1tky, ruce pln\u00e9 plechovek.<\/div>\n
St\u00e1l op\u0159en\u00fd o st\u011bnu, ruce zara\u017een\u00e9 hluboko v kaps\u00e1ch. M\u011b\u0159il si ji pohledem. Ten pohled ji rozpaloval.<\/div>\n
„Nepom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ zeptala se s nevinn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Sebev\u011bdom\u011b se usm\u00e1l a s jednou rukou st\u00e1le v kapse se k n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Podv\u011bdom\u011b zacouvala zp\u00e1tky, a\u017e za sv\u00fdmi z\u00e1dy uc\u00edtila chladnou ze\u010f. Prudce si ji k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl a op\u011bt ji pol\u00edbil. Bylo to nabit\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u017eivo\u010di\u0161nost\u00ed, nebyl v tom ani st\u00edn l\u00e1sky \u010di jin\u00e9ho citu.<\/div>\n
Plechovky se rozkut\u00e1lely po zemi, to jim ale bylo jedno. Jej\u00ed ruce vyst\u0159elily k jeho krku a hbit\u011b se kolem n\u011bj omotaly jako chapadla chobotnice. Objala ho a chtiv\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskla. L\u00edbal ji drsn\u011b a st\u00e1le siln\u011bji a prud\u010deji, zat\u00edmco rukama bloudil po jej\u00edm dychtiv\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
Davidovi bylo divn\u00e9, \u017ee Tom tak n\u00e1hle zmizel. A Laura se taky dlouho nevracela.<\/div>\n
Jakmile otev\u0159el dve\u0159e na chodbu, bylo mu v\u0161echno jasn\u00e9.<\/div>\n
„Tome, to snad\u2026!“ To, co uvid\u011bl, mu vyrazilo dech. Ne\u010dekal to.<\/div>\n
Tom se od n\u00ed ud\u00fdchan\u011b odtrhl a oto\u010dil se za zn\u00e1m\u00fdm hlasem. Rukama sjel napr\u00e1zdno po jej\u00edch boc\u00edch. Okam\u017eit\u011b od n\u00ed odstoupil.<\/div>\n
„Davide,“ zavolal za n\u00edm, ale marn\u011b. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo jen hluch\u00e9 pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Sakra,“ zaklel.<\/div>\n
„Co je?“ zeptala se p\u0159ekvapen\u011b. Nech\u00e1pala, pro\u010d mu tak vad\u00ed, \u017ee je David p\u0159istihl, jak se spolu l\u00edbaj\u00ed.<\/div>\n
„Ale nic,“ odsekl. Ani\u017e by j\u00ed cokoli vysv\u011btlil, nechal ji na chodb\u011b i s rozh\u00e1zen\u00fdmi plechovkami.<\/div>\n
„Tome, kam jde\u0161?“ volala je\u0161t\u011b za n\u00edm, ale ani se neoto\u010dil. Sledovala ho, jak svou houpavou ch\u016fz\u00ed m\u00ed\u0159\u00ed k v\u00fdtahu.<\/div>\n
Posledn\u00ed h\u0159eb\u00ed\u010dek,<\/em> pomyslela si na\u0161tvan\u011b a za\u010dala sb\u00edrat plechovky.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u2026\u2026.. o t\u00fdden pozd\u011bji\u2026\u2026 Listopad p\u0159ekro\u010dil svoji polovinu. Do konce turn\u00e9 u\u017e zb\u00fdvalo odehr\u00e1t jen posledn\u00edch p\u00e1r koncert\u016f. Kluci poci\u0165ovali m\u00edrnou \u00fanavu ze v\u0161eho toho rozruchu a pozornosti, kter\u00e1 se na n\u011b up\u00ednala, kamkoli p\u0159ijeli. St\u00e1le znovu a znovu pro\u017e\u00edvali pocity bezmezn\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20632","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20632","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20632"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20632\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20632"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20632"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20632"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}